StarGate Ships - S02E20 : Konec utrpení, část 2

a stejne uz se blizi ta pauza




prispevek 1500

Ten ti asi neuzna.

stejně za něho nemám co dostat

[kasparova655365]

Pánové, to už je vážně

Takže jste si právě prodloužili dáreček o dobrý měsíc, chtěla jsem to urychlit a dopsat díl dříve, takže máte smůlu

A Leafe, ty už nepočítej s tím, že bych ti někdy něco měla dávat dopředu na čtení...

já se z tebe asi nezblázním

ale já nic neproved

A já už tě vážně nenávidim,
Tak dej díl Posdlíkovi on je hodný, je jedinej kdo tě momentálně nechce zabít ,
nic neporovedl.
CHudák tu musí pykat za chyby ostatních, lituji tě.

tak kdy to tu teda bude?

[kasparova655365]

Ještě díl není dopsaný

tak to doufam, ze patasovi uz prisla ta rakev co objednal pro tebe

[kasparova655365]

Dámy a pánové, milí čtenáři.

Stala se mi taková malá příhoda kvůli které musím doma ležet v posteli. To znamená, že nemusím do školy. V tomto případě vám velice dobře radím, abyste si přečetli znovu celý 18 díl, jelikož už vážně brzy očekávejte pokračování

a ty si jako myslis, ze ja ti na to skocim?

[kasparova655365]

co si to ty o mě myslíš??? Jestli ale pokračování nechceš, tak já to stopnu a budu se poklidnu válet v postýlce

otobe si radeji nemyslim nic

[kasparova655365]

HEHE a kdy budeš pokračovat ty s povídkou??

vyuzivam pravo mlcet

[kasparova655365]

žádné nemáš, tak nelži

mam dulezitejsi veci na praci nes si tady psat s tebou

[kasparova655365]

kecale, tak proč si se mnou píšeš na sgo??

protoze SGO je dulezitejsi

OMG, ani jeden se tu nevibavujte, a pište !!!!!!!!

OMG, sorry, oprav si to sakra a pis taky at tu ten tvuj hrich jen nestrasi nove ctenare. SNAD TO PRECTETE posrany hacky

Bude se tu ještě něco někdy dít?

[kasparova655365]

coldvel: jistě bude, hodím vám sem alespoň kus napsaného dílu, ale bez korekce, takže za chyby se rovnou budu omlouvat. Poslední dobou jsem neměla čas ani náladu na psaní. Takže kus dílu sem hodím, ale nevím, kdy bude pokračování

[kasparova655365]

Zdravím všechny,
předem se omlouvám za svou neaktivitu, jelikož jsem neměla čas ani moc náladu na psaní. Dám vám sem první část tedy, ale nevím, kdy bude ta druhá, zkusím ji nějak sesmolit. Ale vážně se omlouvám

Epizoda 19 : Rozhodnutí, part 1

P4Q-385
Týmy SG-1 a SG-23 s doprovodem doktorky Kašparové a podplukovníka Carterové jdou loukou směrem k bunkru, ve kterém se nachází neznámí druh přístroje. Při cestě se major Johnsová odtrhla od svého týmu a přidala se k samotné, ženské dvojici. Vřele ji k sobě přivítaly a začaly se navzájem představovat, jelikož doktorka je poprvé v terénu a moc lidí z jednotlivých týmů nezná. Byla moc šťastná, že se poprvé dostala mimo základnu a to jen díky podplukovníku Carterové, která slíbila Landrymu, že se o ni postará a vrátí ji v jednom kuse v pořádku.
Když Martina viděla tu nádheru kolem ní, začala se radovat a poskakovat.
„Sam, tohle ti nikdy nezapomenu. Mockrát ti děkuji.“
„Kdyby ses někdy začala nudit v laboratořích, tak mi dej vědět. Sháním nějaké šikovné vědce a ty mezi ně rozhodně patříš.“ Martina s otevřenými ústy nemohla uvěřit tomu, co jí právě Sam řekla.
„Když mi slíbíš, že nebudu na Hammondovi pořád zavřená, tak beru.“
„Dopředu ti slibuji, že zavřená nebudeš. A po domluvě s vedením budeme operovat zároveň s Odysseou, takže zábavy bude až dost. A obě lodě disponují Asgardská jádra, což v případě bojů se budou hodit.“
„Asgardské jádro?“ nechápala Martina, o čem Sam mluví.
„Asgardé. Ty je neznáš?“ Martina zavrtěla hlavou a Sam se tedy dala do vysvětlován.
„Asgardi jsou naši mimozemští přátelé. Poznali jsme je jen díky generálu O’Neillovi, když si náhodou nahrál do mozku celý archív Antiků…“
„O tom jsem četla,“ přerušila ji Martina, „prý začal mluvit Antickou řečí.“
„Přesně tak. Měl tam také zabudovanou adresu Asgardů, která vedla do jejich domovské galaxie Ida. Jsou to šediví mužíčci… No, máme i jednu Asgardici, nebo-li Asgárdko podle některých. Jmenuje se Kaila a právě je na Digammě.“
„Počkat, někde jsem slyšela, že jim několikrát generál O’Neill řekl „šedivá prdelko“. Je to pravda?“ Jak Sam tak i Hetty se společně zasmály.
„Ano, je to pravda.“
„Chtěla bych je někdy vidět. Nikdy jsem se s nikým cizím nesetkala… No, krom Teal’ca, ten je asi první.“
„Neboj, dostaneš tolik příležitostí, že se nebudeš stačit divit“, řekla jí na to Sam.

K9M-802, sídliště
Po úspěšném napadením HB-1 je skupina z Druhé aliance odvedla na svou domovskou planetu, kde je budou vyslýchat a získávat potřebné údaje proti Tau’riům. Také chtějí získat informaci, kde skrývají Charleen Simovou.
Právě teď všichni čtyři vyseli za ruce, nohy jim plandaly vzduchem, krev jim tekla z úst až na zem a kolem nich stála ozbrojená stráž. Slunko bylo nepříjemně ostré a pro ně to bylo velice špatné, protože jejich vršek oblečení ležel někde na zemi. Všichni byli už spáleni, ale i tak doposud nepromluvili ani slovo.

O dva dny později
Bylo poledne a za čtyřmi visícími muži přišel Mithras za doprovodu Jakoba a Leafa. Zakrvácený Petr zvedl hlavu a pohlédl na stojící trojici mužů, kteří už je mučili druhým dnem.
„Divím se, že jste doposud nikdo nepromluvil. Zřejmě budeme muset použít lepší a účinnější nástroje, než jsme na vás doposud zkoušeli. Leafe, odvaž toho prvního a přiveď mi ho.“ Petr pohlédl na Martina, jelikož on vysel hned na kraji.
„Martine…“ vysoukal ze sebe Petr, který vysel hned vedle něho. Martina už si jednou odvedli a dopadlo to tak, že ho po dvou hodinách pověsili zpátky, ale v bezvědomí.
„Petře… Já…“
„Nemluv. Šetři síly.“ Petr už tušil, že dříve nebo později z někoho z nich dostanou, co chtějí vědět.
„Hej, Mithrasi“, svolal na něj David, který vyl rozhodně v lepším stavu, než jeho kolegové. Mithras zrovna byl na odchodu a tak, když ho David oslovil jménem, zastavil se a obrátil se směrem k němu.
„Vem si raději mě, než jeho.“ Mithras se tomu zasmál a pak zašeptal něco Leafovi do ucha. Po chvilce souhlasně kývnul a Mithras odešel. Leaf s Jakobem šli k Martinovi, který ztrácí před očima naději na přežití.
„Ne…“ vysoukal z hlasivek Martin.
„Do hajzlu, jste mě neslyšeli?“ zakřičel David. Leaf poodešel od Jakoba, který s jedním mužem odváděli Martina, a stoupl si před něj. Během několika vteřin „přiletělo“ Davidovi pár slušných úderu z podání Leafa. David po chvilce flusl krev přímo na Leafa a ten ho na oplátku udeřil velkou silou do břicha. David se nenechal jen tak mlátit a tak pravou nohou kopl Leafa do rozkroku.
„To máš za to, ty zmetku.“
„Leafe, pojď už!“ zavolal na něj Jakob. Naštvaný Leaf pohlédl na Davida a po vražedném pohledu na něj šel za Jakobem, který na něj čekal u dveří, které vedli do budovy, kam před chvílí odvedli Martina. Jakmile Leaf přišel k němu, za sebou zavřeli dveře a přidali se k Mithrasovi, který tam na ně čeká.

Když oba přišli do místnosti, kde k železné mříži přivázali Martina, Mithras stál před Martinem s elektrickými kabely, které vedly k energetickému generátoru, který jim vypůjčili z vyššího vedení Druhé aliance. Martin se proti tomu všemu nemohl bránit. Jen tam byl přivázaný a čekal, co se bude dít.
„To vaše mučení mě nepřesvědčí říci vám to, co chcete.“
„To není mučení,“ řekl Jakob, „to je terapie šokem.“ Když viděl, jak Leaf přinesl kýbl vody, čekal to nejhorší.
„Asi už víš, co tě čeká, takže ti dám na výběr. Buď nám řekneš, co potřebujeme, nebo se s tímto setkáš. A ujišťuji tě, že tě to bude hodně bolet“, upozornil ho dopředu Mithras.
„Nic vám neřeknu.“
„No jak myslíš.“ Mithras pokynul na Leafa, který kýbl vody vylil na Martina, který byl záhy mokrý.
„Poslední šance.“ Martin byl odhodlán nic neříci a tak vzdát svou naději na pokračující život. Mithras tedy před ním elektrickými kabely zajiskřil a pak se jimi dotkl samotného Martinového těla. Martin to nevydržel a okamžitě začal řvát bolestí.

Martinovo řvaní se doneslo až ke zbývajícím členům týmu. Petr nadzvedl hlavu a pohlédl na budovu, kam si před několika minutami odvedli Martina. Nemohl nic udělat, nemohl pomoci svému kamarádovi.

Jakmile Mithras poodstoupil s kabely od Martina, přestal řvát bolestí.
„Nakonec stejně řekneš, co chci vědět. Tak proč to nemůžeš jít po dobrém?“ zeptal se jej.
„To já nevím,… asi to mám v povaze“, odpověděl Martin.
„Jak tedy chceš. Ale stejně nám pak řekneš polohu vaši základny, kde schováváte Charleen Simovou“, jakmile to dopověděl, přiložil znovu k jeho politému, holému tělu kabely a pokračovalo se v mučení. Během několika málo vteřin začal něco Martin říkat, a tak Mithras položil kabely bokem a přišel k Martinovi blíže se slovy: „Moc jsem ti nerozuměl.“
„Je na planetě…“

O pět minut později
Jakob s Leafem poměrně po krátké době mučení přitáhli Martina k ostatním a pověsili ho zpátky za ostatními. Petr tušil, že jim něco musel říci, jelikož ozbrojení muži se shromažďovali v jednom domě. Když nikdy poblíž nich nebyl, pohlédl na Martina, který byl jen taktak při vědomí.
„Martine…“
„Omlouvám se.“
„Cos jim řekl?“

O pět minut dříve
„Je na planetě P4Q-385“, odpověděl Martin. Mithras byl spokojen s touto odpovědí, ale pro jistotu mu řekl: „Jestli s touhle adresou lžeš, zabiju tě hned, jakmile se to dozvím.“ Martin kývnul hlavou a tak tedy Mithras dal Jakobovi a Mithrasovi znamení, aby ho rozvázali a odtáhli k ostatním.

Současnost
„Martine…“
„Já vím. Dal jsem jim falešnou adresu. SG-1 s SG-23 by už tam neměli být. Byla to totiž jediná planeta, kterou jsem si pamatoval.“
„Martine, oni na té planetě stále jsou. Než jsme odešli, mluvil jsem s Landrym. Nechá je tam na šest dní. Teprve uběhli dva. Jestli tam pošlou velkou skupinu lidí, což to určitě, nemají šanci.“
„Do hajzlu. To jsem nechtěl, toto ne. Do prdele“, začal se z toho vinit.
„Teď už s tím nic neuděláme. Nemůžeme utéci a ani je kontaktovat.“
„Ale musejí už vědět, že jsme zmizeli. Určitě už nás hledají“, ozval se David.
„Nenajdou nás“, řekl mu na to Marek.
„Marek má pravdu, neví, kde jsme. Nemohou vědět, odkud začít.
„Musíme něco vymyslet, jinak se odtud nikdy nedostaneme“, řekl David.
„Souhlasím. Ale když tu takhle visíme, tak nic nezmůžeme. A i kdybychom jsme se nějakým způsobem osvobodili, tak nevíme, kde je brána. A navíc ani jeden nemáme sílu se nějak odplazit. Obavám se kluci, že se odtud nikdy nedostaneme.“

P4Q-385 – louka – o tři hodiny později
Podplukovník Carterová s majorem Johnsovou a doktorkou Kašparovou šli loukou, která směřovala k bráně. Krom Martiny byly obě ozbrojené, jelikož nevědí, co je kdy může překvapit. Všechny tři se zasmály, když na vrcholku louky, ze které byl nádherný výhled na okolí.
„Tato planety je asi nejhezčí, kterou jsem viděla“, posoudila Martina.
„Je jich více takových. Jednou se na ně určitě dostaneš, slibuji“, řekla jí na to Sam.
„Musím vám oběma říci, že takový objev bych nečekala.“
„Ale přišla jsi na to ty, co to je“, řekla Sam.
„Když tak jsi to byla ty. Já tě viděla, jak si s tím hraješ a naschvál jsi mi to podstrčila, aby to vypadalo, že jsem na to přišla já. To nezakryješ“, řekla na to se smíchem Martina. Hetty pohlédla na Sam a ta souhlasně kývla hlavou.
„Až mě to u SG-1 přestane bavit, tak se přidávám k vám do skupiny. S vámi je hodně velká sranda.“ Zbylé dvě pohlédly na Hetty, která se nezdá být taková, jaká si myslí, že je.
„Co se tak na mě díváte?“ zarazila se Hetty.
„Ale nic, jen že tě takovou neznáme“, řekla Sam. Hetty na to jen pohnula rameny a pokračovala dál v cestě.
„Za jak dlouho máme to hlášení?“ zeptala se Martina.
„Asi za hodinu. To stíháme k bráně. Klidně bychom stihli i piknik, kdybychom tu měli na něj potřebné věci“, odpověděla Sam a všechny tři se zasmály. Po chvilce chůze se z ničeho nic zeptala Hetty: „Sam, už plánujete s podplukovníkem Marksem svatbu?“ Sam to zaskočila a začala se dusit, proto Martina hnedka zareagovala a pobušila ji na záda.
„Zhluboka nadechnout…“
„Dobrý. Cože to?“
„No, už s Marksem plánujete svatbu? Pořád se držíte u sebe a myslím, že by z vás byl dobrý svatební páreček.“
„No, řeč o tom zatím nebyla. A nechci na něj tlačit, nechávám mu volnou cestu.“
„Plukovník Samantha Marksová. To zní dobře“, řekla Hetty.
„Ale nech s tím už, jinak ti dám trest.“
„Ó, vážně?“
„Jo.“ Obě se zasmály a pohlédly na Martinu, která si hrála s neprůstřelnou vestou.
„Copak děláš?“ zeptala se Sam.
„Nesnáším neprůstřelné vesty. Proč je máme vlastně na sobě, když víme, že tu nikdo není?“ zeptala se Martina a rozepnula si vestu.
„Je to jen kvůli bezpečnosti. Nikdy nevíme, kdo se tu může objevit“, odpověděla Hetty.
„A kdo by se tu teď objevil, když tu jsme už dva dny? Prostě tu vestu na sobě nebudu mít a tečka.“ Martina si sundala vestu a přehodila si ji na rameno.
„Tak o tomhle se raději Landrymu nezmiňujme, jinak se mimo Zemi nikam nedostaneš“, řekla Sam. Všechny tři s tím souhlasily a zahnuly směrem k lesní cestičce, kterou si to k bráně zkrátí.

Po několika minutách vyšly z lesa, jenže Hetty něco zaslechla, a tak zastavila a upozornila zbylé dvě společnice. Jak Hetty, tak i Sam nabily své P-90ky a namířily je před sebe. Martina žádnou zbraň nevlastnila a tak stoupla raději mezi ně.
„Co se děje?“ zajímalo Sam, aby věděla, z jakého důvodu nabila zbraň.
„Něco jsem zaslechla.“
„Dámy, doufám, že si děláte srandu?“ Sam udělala pár kroků vpřed a hned zpozorovala několik mužů, kteří vyběhli z lesa. Chtěla vystřelit z P-90ky, jenže jeden z mužů ji srazil na zem. Při pádu se silně praštila hlavou a tak skončila v bezvědomí. Hetty rychle začala se střelbou a Martina se schovala za ni, jelikož zbraň nevlastní.
„SG-1, SG-23, byli jsme napadeni! Je tu Druhá aliance!“ zařvala do vysílačky rychle Hetty, aby upozornila zbylé týmy na nevítanou návštěvu.
„Hetty…“ Hetty momentálně nemohla nic dělat, jelikož měla práci se střelbou. Největším problém Martiny byl ten, že když začala střelba, upustila neprůstřelnou vestu na zem.
„Sam!“ zakřičela Martina, jenže Sam byla v bezvědomí.
„Utíkej zpátky. Budu tě krýt.“
„Ale…“
„Běž! Rychle!“ zakřičela Hetty. Martina tentokrát neváhala a rychle se otočila a běžela zpátky, odkud přišli.
„A co ty?“
„Běžím hned za tebou. Neotáčej se a utíkej!“ I přesto, že tam musely Sam nechat ležet na zemi v bezvědomí, utíkaly, jak nejrychleji mohly. Jenže nevěděly, že tohle nebyla jediná skupina, která je napadla. Naproti nim se vynořila další skupina Druhé aliance.
„Ne!“ zařvala Hetty, když jeden z mužů vystřelil na Martinu, která neměla na sobě neprůstřelnou vestu. Nestačila včas zareagovat, a tak dvě kulky měly přímý zásah. Martina byla zasažena dvakrát do břicha a hodně rychle klesla k zemi. Jako další byla na řadě Hetty, kterou hned po tom trefili do ramene. To už ale byl tým SG-1 na místě a začali se střelbou. Tým SG-23 nabíhal z druhé strany, aby nepřátele obklíčili a zabránili jim v útěku.
„Zahajte palbu!“ zakřičel do vysílačky Mitchell, který byl poblíž Hetty a Martina. Hetty se zraněnou rukou připlazila k Martině a hned ruce přitlačila na střelné rány, které měla na břiše. Dost krvácela, a tak musela pořádně přitlačit. Mitchell s Teal’cem běželi v před a stříleli skoro vše, co se jim připletlo do cesty k Sam. Když k ní přiběhli, Teal’c si ji položil na ramena a s Danielem běželi k dvěma zraněným ženám. Mitchell s SG-23 obklíčil zbývajícího člena Druhé aliance, který přežil. Byl to Leaf, který se nechtěl dobrovolně jen tak vzdát, jenže neměl proti nim šanci, a tak položil svou zbraň na zem a nechal se svázat. Daniel přiběhl ke zraněným ženám jako první. Rychle z vesty vytáhl obvazy, které přitiskl na střelné rány na Martininém břiše.
„Musíme se co nejrychleji dostat k bráně, hodně krvácí“, řekla Hetty. Cam ji rychle vzal do náručí a rychle si to namířili k bráně. Hetty vytáhla z kapsy obvaz a taktéž si přitlačila na střelnou ránu.
První běžel velitel týmu SG-23, major Klein, který si to hnal k DHD, hned za ním běžel Teal’c, který na ramenou nesl Sam, hned za ním běžel Cam, který nesl Martinu v náruči, vedle něho šla rychlým krokem Hetty, která si rukou držela obvaz na střelné ráně. Daniel byl hned vedle nich. Jednou rukou držel obvazy na střelných ranách na Martininém břiše a druhou rukou přidržoval Hetty, jelikož pomalu začala blouznit.
Když Klein přiběhnul k bráně, omráčil dva muže Druhé aliance, kteří tam hlídali bránu. Pak hned zadal na DHD adresu Země. Během několika vteřin navázal s SGC spojení.
„Tady major Klein, velitel SG-23. Ať se připraví lékařské týmy, máme tři zraněný. Napadla nás Druhá aliance. Tři z nich jsme zajali.“
„Okamžitě uvědomím lékařské týmy. Kdo vše byl zraněn?“ zajímalo Landryho.
„Podplukovník Carterová je v bezvědomí, major Johnsová má střelnou ránu na rameni a doktorka Kašparová má dvě kulky v břiše. Ať ihned připraví operační sál.“
„Rozumím, vše bude přichystáno.“

To be continued