Sbírka básní

Rosseta píše:

Wraith: "Představte si, představte si, co budu mít k obědu.
Představte si, představte si, co budu mít k obědu!
Majora Shepparda - ten se hned tak nepoddá.

- poručík Ford osvobodí tým a ošetří nyní asi šedesátiletého Shepparda. McKay se vzpamatovává z šoku blízké smrti.

Ford: "Představte si, představe si, co budu mít k večeři.
Představte si, představte si, co budu mít k večeři!
Jednoho Wraithíka, velikýho truhlíka.
Už Shepparda vysával, při tom pozor nedával.
Dám si ho s cibulí - A AŤ MCKAY NEBULÍ!"

- poručík se napřáhne a dá McKayovi pořádnou facku. PLESK!

McKay: Áu!

[/quote]
Tohle mě vážně pobavilo! Je tam hodně Shepparda a vůbec dobrý nápad!

jj, to se Makovičákovi povedlo:-D

Makovičákovi? Nepleteš si ho náhodou s někým?

No to s tím Shapperdem k obědu, to bylo v té parodii na Atlantis a to psal Mokovičák ne? Možná se pletu kdyžtak mě opravte. Nerad bych přisuzoval něco, co někomu nepatří.

Mrs. Sheppard píše:

No to je správný závěr! Myslíš , že když mu to pošlu , že se dovtípí - že jsou tu i jiné

Možná když to napíšeš anglicky...

Tak další báseň - teď už smrtelně vážná! Tak se nesmějte!

Commnon ground

Vážně nevím Koljo, co je to za divadlo?
natočit kameru trochu doprava …
Tak tohle by mě ráno nenapadlo ,
že večer budu Wraithova potrava!

Vážně nevím Koljo, co ty jsi za člověka?
Víc jsem mrtvý strachy, než abych žil!
Neprobudil bych se ráno, vědět co mě čeká,
když Wraith dlaň k mé hrudi přiblížil

Vážně nevím Koljo, co dál se s námi stane?
Třikrát jsem už zemřel a třikrát zase vstal!
Vteřiny měly délku dnů a mě šedivěly skráně,
když hladový Wraith mi život vysával!

Vážně nevím Koljo, měl jsi mě raděj zabít!
Dokud nenajdu tě, nebudu mít klid!
A pak nezapomeň svoji zbraň si nabít,
abych tě s klidným srdcem mohl zastřelit!

Dobré...vůbec se nesměju a moc se mi to líbí. Ten konec velice hezky bojovný Fakt

..Kolja si nic jiného nezaslouží! ale bude zajímavé, jestli se ještě spolu setkají
Jinak díky! Máš vážně dobrý vkus

2DreamWeawer: Jo, máš pravdu, inspiraci jsem čerpala odtamtud. Všechno ostatní je moje.

Tak jsem našla takovou básničku, co jsem napsala tak před rokem, docela jsem se nasmála, tak se s vámi musím podělit

Slyšte, slyšte, toto je má óda
na nejskvělejšího poručíka Forda!

Tak jako stín neviděn
plížívá se den co den
tajemný muž v botaskách
podél chmurných městských stěn.

Co je zač, ach co je zač
ten osudu věčný štváč
co ho denně potkávám
na rtech smích, však v očích pláč?

Pohled jak ebenové dřevo v plamenech
nos jak útes na němž láme se můj dech
tmavá tvář, co spát mi nedá
krásná tvář ve všech mých snech.

Ten, co srdce moje má
drží stráž, když padne tma
klidná jsem, vždyť dobře vím,
bez boje nás nevydá!

Kdo jednou Atlantis zachrání
až Sheppard bude sladce spát
možná je malinko enzymem sjetý
možná však poslední slušný chlap!

(to je volný verš, kdybyste nevěděli)

Hmmm...zajímavé, dobré. Místy se to i rýmovalo, tak jakýpak volný verš?!

tajemný muž v botaskách

Ta poslední sloka je volný verš Jo, to o těch botaskách je taky moje oblíbený místo

Pohled jak ebenové dřevo v plamenech
nos jak útes na němž láme se můj dech
tmavá tvář, co spát mi nedá
krásná tvář ve všech mých snech.....

Tak tahle sloka se zase líbí nejvíc mě a taky pocituji absenci Forda jako velkou ztrátu.
Mě se ten kluk taky líbil! Snad se ho ještě někdy dočkáme

Teda po dílu Irresponsibile si myslím, že má báseň Common ground měla jasnovidný nádech - přesně to se stalo! Sheppard Kolyu zastřelil