O dva roky později v SGC.
„Měli byste se všichni rychle posadit.“ oznámil gen. Landry SG-1, která na něj čekala v zasedací místnosti.
„Co se děje generále?“zeptal se plk. Mitchell.
„Tohle je Tok'ra Jamer.“ukázal generál ve vedle něj stojícího muže, „ právě mě informoval o tom, že 38 Orijských lodí před několika hodinami vystoupilo ze superbrány.“
„Cože?!“ zeptal se šokovaně Mitchel současně s Danielem.
„To není vše.“nadechl se generál a přenechal slovo Tok'rovi.
„Naše loď, která hlídkuje u brány, v případě, že by se jí někdo pokusil aktivovat, se snažila Orijské lodě kontaktovat, byla okamžitě zničena. Posádce se podařilo poslat pouze nouzový signál.“
„Tomin by něco takového nidky nenařídil.“zakroutila hlavou Vala.
„Nechte mě domluvit, prosím“požádal jí Tok'ra, „asi před hodinou přiletěla flotila k jedné planetě kde máme jednu ze svých základen. Naše obrana se je snažila kontaktovat. Orijské lodě zahájily palbu na naše obranné lodě, které všechny byly během několika málo vteřin zničeny.Útočníci poté zahájili palbu na naší základnu, věděli přesně kam mají střílet. Jen hrstce Tok'rů se podařilo uniknout bránou.“
Generál se podíval na SG-1:“ Odyssea a Apollo jsou již připraveni a IOA po nedávném získání několika ZPM rozhodla o okamžitém přesunutí Atlantis do naší galaxie a Daedalus je již na cestě k Zemi.“
„Ale generále, při vší úctě“ začal šokovaně Daniel“ Atlantis nám nepatří a co ty milióny lidí v Pegasově galaxii, kteří v Atlantis vidí jedinou naději na poražení Wraithů?“
„Ani mě se to nelíbí doktore, ale co ty miliardy lidí v naší galaxii? Pokud nám Atlantis zde pomůže v boji proti těm lodí a tomu, kdo za tím stojí, tak to za to stojí. Říkám to velmi nerad,“snažil se generál zklidnit Jacksona“ ale Atlantis zde potřebujeme. IOA má pro tentokrát pravdu.“
„Víme aspoň kam ty lodě míří?“zeptal se Mitchell.
„Ne, i přesto, že jsme Tok'rům pomohli vylepšit jejich sledovací satelity asgardskými senzory, tak ty lodě prostě zmizely a nikdo neví kde jsou.“ řekl generál.
„Generál, musím ihned projít bránou a pokusit se kontaktovat jaffy a představitele koncilu, kteří stáli na straně Brataca.“ řekl najednou Teal'c a vstal od stolu.
„Dobře, jděte.“souhlasil generál a Teal'c poté odešel.
„Má někdo alespoň nějakou představu s kým máme nyní tu čest?“zeptal se generál.
Zbytek SG-1 pouze mlčel.
„Pokud je mi známo, tak jsme Ori zničili a na převory použili Archu.“zamyslel se generál. „je možné, že by nějaký převor unikl účinkům archy, nebo nějaký Ori přežil?“
„Možné je všechno generále.“ odpověděl Daniel. „Co se týče Ori, tak jestli někdo z nich přežil, tak měl dvě možnosti jak to udělat, uniknout merlinově zbraně do jiné galaxie, a nebo vzít na sebe fyzickou podobu. V této chvíli opravdu nevím co je pro nás horší.“
„Pokud tu je někde Ori ve fyzické podobě, nebo jich je dokonce víc.“začal Mitchell,“ tak co mu brání se znova povznést?“
„To nevím, ale z minulosti víme“,při těchto slovech se Daniel podíval na Sam a ta pokračovala: „podle Orlina se nelze znova povznést bez pomoci ostatních povznesených.“
Vala zakroutila hlavou:“ a platí to i na Ori? Přece víme, že oni v minulosti veškerá pravidla povznesených ignorovali. Tak proč by neignorovali i tohle?“
„Třeba se jim nechce. Ale to pouze předpokládáme, že za vším stojí Ori.“ ušklíbl se Daniel.
„Pokud to jsou opravdu oni, nebo někdo z nich, tak proč čekali skoro pět let? Proč nezaútočili mnohem dříve?“ zamyslela se Sam.
„To opravdu netuším.“ odpověděl Daniel.
O několik dní později.
Apollo právě přiletělo na místo, kde se podle Tok'rů měla odehrát bitva jaffské flotily a lodí Ori. Na můstku panoval ruch jak nikdo z přítomných netušil, k čemu zde opravdu došlo. Při příletu na orbitu plynného giganta se jim naskytl děsivý pohled na trosky desítek lodí. Z toho mála bylo poznat, že se jednalo o ohromnou flotilu jaffů loajálních mistru Bratacovi. Trosky do sebe líně narážely a tím způsobovaly další a další výbuchy.
„Proboha.“řekla tiše Sam při pohledu z můstku. „Plukovníku Ellisi, ukázaly senzory nějaké známky života v těch troskách?“
Plukovník Ellis pouze zakroutil hlavou. Můstek se najednou roztřásl a rozezněla se poplašná siréna po celé lodi.
„Plukovníku! Senzory právě objevily 8 orijských lodí.“řekl šokovaně major sedící u senzorů.
„Jaktože jsme je nezaznamenali dříve?“ zeptala se Sam.
Lodí otřásly další výbuchy jak paprsky narážely do štítů.
„Štíty na 30%.“
„Okamžitě nás odsud dostante!“ rozkázal plukovník, ale v tu samou chvíli se loď rozstřásla mnohem více, štíty právě selhaly.
„Náš hyperpohon selhal, štíty jsou mimo provoz a podsvětelný pohon nefunguje!“ řekl zoufale jeden z důstojníků.
Tak a je konec, napadlo plukovníka Ellise, který se pouze zoufale podíval na Sam, která se držela jedné z konzolí.
Apollo se vznášelo nehybně mezi útočícími loděmi. Z trupu na několika místech unikal oheň se vzduchem.
„Proč nás sakra nedorazí?“ zeptal se plukovník Ellis.
Z koridorů se začala ozývat střelba.
„Co se sakra děje?“zeptala se Sam.
„Jejich vojáci se přenesli na palubu?“řekl důstojník u senzorů.
„Kruhy?“
„Ne pane, prostě se tu najednou objevili.“
„Okamžitě zahajte odpočet sebedestrukce...Sam?“
„Rozumím.“ řekla rychle Sam a přistoupila k ovládací konzoli. Zvuky střelby prozrazovaly, že se útočnící blíží k můstku.
Ellis a Sam vyťukali do konzolí své kódy v naději, že se zahájí odpočet. Místo toho ale obrazovka červeně zablikala.
„Co se sakra děje?“zařval Ellis, ale nikdo mu nebyl schopen dát sysluplnou odpověď.
Vstupními dveřmi najednou proletělo několik výstřelů z jaffské tyčové zbraně a zbraně orijských vojáků. Vystřely zasáhly nepozorné techniky a několik monitorů.
Z chodby někdo vykřikl:“okamžitě se vzdejte, nemáte šanci. Máme vaší loď po kontrolou.“
O několik minut později, vedli útočnící, složení z jaffů a orijských vojáků, plk. Ellise a plk. Carterovou.
„Co ste sakra zač?“ zeptala se naštvaně Sam vojáků. „Tomin by tohle nikdy nedo-“
Skupina se najednou zastavila a velitel vojáků se otočil na Sam s opovržením:“ Tomin zaplatil za svoje hříchy životem. A bejt na vašem místě, tak se již začínám modlit k vašim bohům.“
Došli společně ke kruhům. Ellis, Sam a dva orijští vojáci se přenesli na jednu ze svých lodí. V transportní místnosti na ně čekal převor a ještě jedna žena.
„Přivedl jsem nevěřící.“ uklonil se lehce orijský velitel.
„Odveďte je do cel.“ přikázala žena. Převor poté s několika vojáky odvedli zajatce do cel.
Za několik hodin později.
Sam ležela v chladné cele na podlaze. Plukovník Ellis by odvlečen neznámo kam, Sam pouze doufala, že je v pořádku.
Dveře od cely se najednou otevřely a do cely vstoupila ona neznámá žena, kterou potkali u transportních kruhů.
„Plukovník Samantha Carterová, z planety Země.“řekla pouze a pousmála se.
„Kde je plukovník-“zeptala se Sam.
„Plukovník Ellis je v pořádku...prozatím“ zasmála se žena a popošla blíže k Sam.“A co se týče vás, tak budete žít, alespoň po dobu, kdy nám budete užitečná. A být vámi, tak nepočítám s tím, že to bude moc dlouho.“ pokračovala klidně.
„Kdo sakra jste? A jak jste se dostali k těmto lodím?“ zeptala se Sam.
„Vy nic netušíte, že?“odpověděla žena protiotázkou.
Sam pouze zakroutila hlavou na znamení souhlasu a podívala se na ženu, které se najednou zbarvily oči do ohniva.
„Myslím, že tohle vám odpovědělo na vaší otázku.“rozesmála se.
„Vy jste Ori...“stačila se pouze zeptat Sam.
„Ano to jsem. Já a ještě několik dalších. Ale už jste se ptala dost. Teď se budeme ptát my.“
Dveře se otevřely a do cely vstoupil převor.
„Zjistěte co ví a pak jí s tim druhým vyhoďte průchodem do Vesmíru.“přikázala mu a odešla.
Převor přistoupil k Sam a jeho hůl se bíle rozzářila....
pokračování příště
Podpis byl odstraněn z důvodu porušování pravidel.