Vám sem přináším druhou část druhého dílu.
Takže Vám přeji příjemné čtení a na vše, čemu byste nerozuměli, ráda odpovím.
Epizoda 2 : Rozloučení, part 2
Země, Colorado Springs, Marksův dům
Letectvo se stále nechtělo vzdát Markse a snažili se vždy, když ho uviděli, přemluvit k návratu. Dneska dokonce dva muži čekali před jeho domem v autě. Když je Marks uviděl z okna v kuchyni, zavrtěl hlavou a šel na chodbu, kde na sebe oblékl motorkářskou bundu. Pak vzal do rukou helmu s klíči od motorky a od domu a šel k zadnímu vchodu, který pak za sebou zavřel. Dálkovým ovladačem otevřel bránu a nasedl na mašinu. Oba důstojníci z letectva vystoupili ihned z auta, když uviděli bránu, jak se otvírá. Marks sklopil kryt na helmě a pak odjel na motorce. Oba důstojníky to zarazilo, když ho uviděli na motorce. Jeden z nich zavrtěl hlavou a pak řekl: „Takhle nemáme žádnou šanci. Je lepší než všichni.“ Nakonec sedli zpátky do auta a tentokrát jeli rovnou do Pentagonu. Mezitím při cestě podali hlášení generálu Landrymu, kterému mají vše hlásit.
Mléčná Dráha, K9P-358, před jeskyní – o dvě hodiny později
Po dlouhých dvě a půl hodinách bránění celá SG-1 byla bez munice a k tomu obklíčena armádní jednotkou Oriů. Nebyla cesta úniku a tak jim nezbývalo nic jiného než se vzdát.
„Tak tohle nevypadá dobře“, řekla Vala a všichni na ni pohlédli se zvednutýma rukama nad hlavou.
„Orici vás bude chtít vidět, odevzdejte své zbraně a jděte před námi“, řekl velitel této armádní jednotky. Všichni bez problému odevzdali své zbraně a šli před skupinou po cestě, která vedla zpátky k vesnici.
Během pár minut chůze se objevil Asgardský transportní paprsek a SG-1 zmizela. Armádní jednotka se začala zmateně rozhlížet kolem sebe.
Prostor, K9P-358, Athena, můstek
Na můstku na palubě Atheny se objevila celá SG-1. Jakmile byli přeneseni z planety, zůstal jim pohyb a tak stále šli vpřed, dokud se nezastavili o trám v přední části můstku. Když je Svitsová uviděla, tak se trochu zachechtala.
„Co to je?“ zeptal se Mitchell, když narazil do zdi.
„SG-1. Jsem plukovník Helen Svitsová. Vítejte na palubě Atheny.“ SG-1 se překvapeně obrátila směrem ke Svitsové.
„Děkujeme, madam“, řekl Mitchell. Svitsová vstala z křesla a přišla k nim blíže, pak se otočila k Nyklové a řekla: „Vstupte do hyperprostoru. Směr Země.“ Nyklová kývla hlavou a začala pracovat na své konzoly.
„Pojďte za mnou“, řekla Svitsová a spolu s SG-1 odešli z můstku.
Athena se dala do pohybu a rychle vstoupila do hyperprostoru, aby je Orijské lodě na orbitě detekovaly.
Hyperprostor, Athena, konverzační místnost
Plukovník Svitsová zavedla tým do konverzační místnosti, kde byl seržant Derek Addison.
„Seržante, spojte nás subprostorem s SGC“, řekla Svitsová a všichni stoupli před obrazovku. Seržant zmáčknul na pár tlačítek na konzoly vedle obrazovky a během chvilky navázali spojení s SGC. Na obrazovce se objevil generál Landry.
„Generále, přibližně za pět hodin budeme na Zemi. Nechám vás tu o samotě.“
„Děkuji, plukovníku.“ Svitsová kývla hlavou a se seržantem Addisonem odešli z konverzační místnosti.
„Rád vidím, že jste v pořádku. Jak to vypadá?“ zeptal se Landy.
„Přišli jsme o další planetu. Oriové mají přesvědčivé argumenty a tím získávají více věřících“, odpověděl Mitchell.
„Rozumím. Mám pro vás ještě jednu zprávu. Z Atlantidy nám poslali jedno ZPM, které je určeno pro Odysseu. Hned, jak se vrátíte na Zem, bude integrováno do lodních systémů. Podplukovníku, myslím, že budou potřebovat vaší pomoc.“
„Ano, pane. A jak jde její oprava?“ zeptala se Carterová.
„Trup lodi bude opraven tento týden. Štíty, hyperpohon a zbylé systémy budou fungovat na sto procentech do dvou týdnů“, odpověděl Landry.
„A co major Marks?“ zeptala se ještě Carterová.
„Myslím, že je to beznadějný. Před chvílí mě volali z Pentagonu, zkoušeli to, jenže Marks je chytřejší než si mysleli.“ Carterová povzdychla a kývla hlavou.
„To se dalo čekat“, odpověděla nakonec na to Carterová.
„To je zatím vše. Landry končí.“ Obrazovka ztmavla a pár vteřin potom vstoupila zpátky do místnosti Svitsová s Addisonem.
„Madam, musím říct, že to tu máte pěkný“, řekl Mitchell při pohledu kolem sebe.
„Děkuji, podplukovníku. Jestli máte hlad, tak v jídelně dneska vaří k obědu rýži s kuřecím masem. Nebo jestli jste unaveni, tak vás zavedu do volných kajut“, nabídla jim Svitsová.
„Beru. Při cestě jsem vyhládl“, ozval se jako první Mitchell.
„Jo, jdu s tebou“, řekl hned po něm Jackson. Nakonec se rozhodli, že půjdou všichni do jídelny. A tak Svitsová kývla na seržanta, který na ně čekal u dveří. Než Carterová odešla, zastavila ji Svitsová.
„Podplukovníku Carterová.“
„Ano?“ Carterová se zastavila u dveří, zatímco zbytek šel za Addisonem, který je doprovází až do jídelny.
„Potřebovala bych s vámi mluvit.“
„A o čem?“ zeptala se Carterová. Svitsová k ní přišla blíže a odpověděla: „O majoru Kevinovi Marksovi.“ Carterová kývla hlavou a se Svitsovou odešla do kajuty pro velícího důstojníka.
Hyperprostor, Athena, jídelna
Addison s Mitchellem, Teal’cem, Valou a Jacksonem přišli do jídelny, která byla z poloviny už plná.
„Páni. Musíte tu mít dobré jídlo, když tu máte tolik narváno“, řekl Mitchell. Addison se usmál a pak mu na to odpověděl: „To si nedokážete představit, jak dobré.“ Pak šel k muži, který podával jídlo vždy s úsměvem.
„Ahoj brácho. To co vždycky.“ Muž, který podával posádce jídlo, byl Addisonův mladší bratr, který měl vyšší hodnost než on. Mitchell pohlédl na Jacksona, který se na něj usmál a přitom pohnul rameny. Všichni pak šli za Addisonem pro jídlo.
„Koho pak to tu máme?“ zeptal se kapitán Lucas Addison.
„To je SG-1. SG-1, to je můj mladší bratr, kapitán Lucas Addison. Nejlepší kuchař a také důstojník na palubě Atheny.“
„Nepřeháněj. Když nemám službu v kuchyni, tak pracuji jako druhý zbraňový důstojník“, řekl Lucas a postupně jim začal podávat jídlo na talíři.
Hyperprostor, Athena, kajuta pro velícího důstojníka
Svitsová s Carterovou vstoupili do pracovny Svitsové, kde obě sedli na gauč, který měla Svitsová hned u okna.
„Vím, že se armáda snaží o návrat Markse do aktivní služby, ale to rozhodnutí je jeho a nikdo jiný to ovlivnit nemůže“, řekla Svitsová a pak pohlédla na Carterovou.
„Jenže on neví, co dělá. Vždyť armáda je jeho život a k tomu mu nabídli velení Odyssey“, odpověděla jí na to okamžitě Carterová a pak pohlédla před sebe, kde mohla vidět prostor, ve kterém letěli.
„Podplukovníku, já vím, že Marks udělal správné rozhodnutí. Neříkala bych to, kdybych ho neznala už dvacet tři let.“ Carterová překvapeně pohlédla na Svitsovou.
„Dvacet tři let?“
„Ano. Za dobu, když byl pod mým velením, nikdy neudělal špatné rozhodnutí. Proto respektuji jeho rozhodnutí. A tak by to měl udělat i zbytek. Zkuste si představit, kdyby vám několikrát po sobě zemřel velící důstojník, pod kterým jste sloužila. Marks to neprožil dvakrát, ale pětkrát. Když zemřel třetí důstojník, tak jsem si ho vzala pod sebe. Ti první tři důstojníci zemřeli při misích na různých planetách. Když zemřel jeho velící důstojník SG-8, chtěl s tím prásknout už tehdy, jenže pak jsem přišla za ním já. I když jsem stejně stará jako on, tak jsem ho dokázala přemluvit, aby pokračoval s pilotování. S F-302kou se naučil perfektně lítat. V té době byl prohlášen za nejlepšího pilota F-302jek. Než před rokem a půl dostal nabídku, že může sloužit na Prometheu, starala jsem se o něho, jak nejlépe jsem mohla“, řekla zkráceně celý její a Marksův příběh. Carterová celou dobu věděla o těch třech důstojnících, jenom netušila, že to byl tento Kevin Marks. Předtím si myslela, že je to nějaký jiný Marks. Svitsová pohlédla na Carterovou, která se jí zeptala: „A co jeho rodina?“
„Nevím, jestli bych vám o tom měla říkat, ale Marksovy rodiče ho opustili při vstupu do armády a od té doby je zřejmě neviděl. Nikdy mi neřekl proč. Nejspíše to bylo kvůli tomu, že vstoupil do armády. To si myslím já. Jestli je to pravda, to nevím.“
„A co když s tím nepřestanou?“
„V tom případě bude muset někdo s ním promluvit s očí do očí, tak jak jsem to udělala kdysi já“, odpověděla Svitsová.
„Jenže když hned zahlédne někoho z letectva, tak zmizne a vrátí se domů až někdy v noci.“
„Asi vím, kam jezdí. Vám na něm záleží, že ano? Jinak byste se mě na takové věci neptala.“ Carterová po pár vteřinách souhlasně kývla hlavou.
„Já to tušila. Pár měsíců potom, co jsme se potkali u letectva, jsem ho vzala do jedné budovy, kde jsem ho později i nacházela. Je to střelecká a zároveň i výcviková budova. Tam jsem většinou já trénovala své lidi. Myslím, že právě tam ho najdete“, řekla svou předtuchu Svitsová.
„Děkuji vám, plukovníku.“
„Ráda pomůžu s čímkoliv. Hlavně dejte na Markse pozor. Vím, že se dokáže postarat sám o sebe, ale když někoho ztratí, jde to s ním skopce dolů.“
„Co byste na mém místě udělala?“ zeptala se Carterová.
„Já? Nad touto otázkou bych nikdy nepřemýšlela. Prostě za ním přijďte a řekněte mu to, co chcete. To jediný vám mohu poradit“, odpověděla Svitsová a hned na potom se na chvilku zapřemýšlela.
„Co kdybychom šli za ostatníma do jídelny? Začínám mít hlad.“
„Souhlasím“, odpověděla Carterová a se Svitsovou vstali z gauče a šli ke dveřím.
Země, SGC, řídící místnost – o čtyři hodiny později
Generál Landry pomalu přicházel po schodech dolů ze své kanceláře do řídící místnosti, kde u počítače sedí seržant Harriman. Když uviděl, jak generál Landry jde za ním dolů, otočil se směrem k němu.
„Pane, Athena právě opustila hyperprostor. SG-1 tu bude každou chvíli.“
„Už bylo načase“, řekl Landry a pár vteřin potom se objevila v řídící místnosti SG-1.
„SG-1, vítejte zpátky“, přivítal je generál.
„Děkujeme, pane“, řekl Mitchell.
„Hlášení mi podáte za třicet minut v zasedací místnosti.“
„Ano, pane“, řekl Mitchell a všichni krom Carterové odešli z řídící místnosti.
„Pane, nevadí vám, když teď ze základny odejdu a tu zprávu vám dám, až když se vrátím?“ zeptala se Carterová.
„Jistě že to nevadí. Stalo se něco?“
„Ne, pane. Jen potřebuji s někým mluvit.“ Landry kývnul hlavou a Carterová odešla z řídící místnosti.
Země, Colorado Springs, Marksův dům – o půl hodiny později
Kevin byl zpátky doma a právě seděl u televize s papíry na klíně. Na těch papírech měl nákresy některých přístrojů na Odyssey. Evansová mu před hodinou volala a poprosila ho, jestli by jí mohl pomoci alespoň dálkově s opravami. Co se týče Kevina, má velký talent na opravování věcí s nákresy na papíru. Po chvilce přemýšlení o opravách odložil papíry s tužkou a šel do kuchyně, kde se napil džusu. Na chvilku se zastavil a zapřemýšlel o tom, co právě dělá. Vždy ho nejvíce zajímala a bavila armáda, teď nevěděl, co má dělat, když z ní odešel. Jediná věc, která ho napadla je, že půjde na chvilku si zastřílet, tak jako za starých časů. Vzal si svoje věci a odešel z domu.
Venku měl zaparkovanou motorku, takže jen na ni sednul a odjel. Jenže při cestě z domu si nevšimnul, že kousek od jeho domu stojí stříbrný mercedes, ve kterém seděla Carterová. Když ho uviděla, jak odjíždí na motorce, tak nastartovala auto a jela hned za ním.
Země, Colorado Springs, střelecká budova – o necelých dvacet minut později
Po necelé dvacetiminutové jízdě na motorce přijel Marks ke střelecké budově. Slezl z motorky a sundal z hlavy helmu, pak šel ke dveřím, od kterých měl klíče. Otevřel dveře a vešel do budovy, kde na chodbě potkal muže, který právě držel v rukou dvě M9ky.
„Ahoj Dane“, řekl Kevin, když uviděl majora Dana Jamese. Dan se hned otočil na Kevina a usmál se.
„Ahoj Kevine. Co ty tady? Dlouho jsem tě tu neviděl.“
„Přišel jsem si zastřílet. Doufám, že je střelnice volná.“
„Jo, je volná. Jakou chceš zbraň?“ zeptal se Dan. Kevin položil bundu i helmu na židli a pak šel blíže k Danovi.
„Ty dvě, které držíš v rukou. Pokud ti to nevadí?“
„Jistě že nevadí. Jenom doplním nádoje.“ Kevin se usmál a šel za Danem pro náboje do jeho pracovny, kde skladuje většinu zbraní s náboji.
Mezitím Sam přijela k budově a zaparkovala vedle jeho motorky. Než vystoupila z auta, na chvíli se zapřemýšlela. Po chvilce přemýšlení vystoupila z auta a šla ke dveřím, které nechal Kevin otevřené.
„Dej mi tu nejtěžší scénu s limitem. Jsem zvědav, jestli dám nový rekord“, řekl Kevin při cestě do místnosti.
„Jako obvykle.“
„Vždyť mě znáš.“ Kevin měl pověšený kolem krku tlumiče, když přišel do jedné z místností, která byla určena pro přesnou střelbu v pohybu. Šel do středu místnost a pak dal Danovi znamení, že může začít. Kevin nasadil na uši tlumiče a nabil zbraně. Během pár vteřin se začaly objevovat cvičné terče ve tvaru postav, které se pohybovaly. Kevin se pomalu rozeběhnul a hned na poprvé trefil dvě nepřátelské postavy. Počet zásahů se velmi rychle zvětšoval. Dan v jednu chvíli pohlédl za sebe, kde vysela tabule rekordů s nejlepším časem.
„Vypadá to, že tu budeme mít nový rekord. Ten tu dlouho nepadl.“ Pár metrů od něho se otevřely dveře, kterými prošla dovnitř chodby Carterová. Dan na ni pohlédl a pak se obrátil zpátky na Kevina. Když se ozval zvuk konce časového limitu, Kevin se usmál a pak pohlédl na Dana, který se tvářil zaraženě. Po pár vteřinách pochopil proč. Vedle něho se objevila Sam. Kevin sundal z uší tlumiče a šel k Danovi. Tlumiče s M9kami položil na stůl, a i když věděl, že je tam Sam, vůbec s ní nemluvil. Dan věděl, že už Kevin nechce mít s armádou nic společného. Proto Kevin po položení věcí na stůl šel hned ke dveřím, které vedly přímo ven. Při cestě k nim si vzal helmu s bundou. Sam stála vedla Dana a pouze sledovala, jak Kevin opouští budovu. Pak pohlédla na Jamese a zeptala se ho: „Proč tohle dělá?“
„To nevím, podplukovníku. Ale podle toho, když vás uviděl, posuzuji, že už vážně nechce mít nic s armádou. Možná je to právě tím“, odpověděl James a vzal do rukou obě pistole s tlumiči, které odnesl zpátky do skříně.
Marks vyšel z budovy s helmou na hlavě a oblečenou bundou. Hned za ním vyběhla Carterová, která se nechtěla jen tak vzdát. Marks nasedl na motorku a odjel pryč. Carterová tam chvíli stála, než nasedla do auta a jela k němu domů, kde pravděpodobně právě jel.
Země, SGC, zasedací místnost
Generál Landry a celá SG-1 krom Carterové seděli kolem stolu v zasedací místnosti, kde měli brífink. Všechna hlášení už od nich dostal a tak mohli řešit závažnější situaci.
„Musíme jednat a to co nejrychleji. Jak to vypadá s hledáním té Merlinovy zbrani?“ zeptal se Landry.
„Nějaké informace, které jsem našel, dávám dohromady. Když jsme prohledali všechny planety, kde by se mohl nacházet Sangreal, nic jsme nenašli. Ale když jsem si všechny planety na počítači spojil dohromady, vznikl rovnostranný trojúhelník. Ale když jsem si k němu přidal i planetu s Camelotem, dostal jsem čtyřstěn. Dokonalou pyramidu“, odpověděl doktor Jackson při pokládání fotek na stůl před Landryho.
„To už je pořádná náhoda“, řekl na to Mitchell.
„Přesně. Určitě to něco znamená, jen nevím co.“
„Tak dál na tom pracujte, doktore. Zatím máte čas, než se vrátí Carterová“, řekl Landry.
„No jo. A kde vlastně je?“ zeptal se Mitchell.
„Musela nutně odjet ze základny.“
„Aha. A kdy se vrátí?“
„To já nevím“, odpověděl Landry a odešel do své kanceláře.
Země, Colorado Springs, Marksův dům
Marks sesednul z motorky a šel ke dveřím. Mezitím Carterová zaparkovala auto před bránou a tím zabránila Marksovi v odjezdu, kdyby chtěl odjet pryč. Carterová vystoupila z auta a šla k Marksovi, který tam teda na ni u dveří počkal.
„My dva si musíme promluvit“, řekla Carterová a Marksovi nezbývalo nic jiného, než ji pustit k sobě do domu.
„Tak povídejte“, řekl Marks při vstupu do obývacího pokoje.
„Proč jste to nikomu neřekl?“ Kevin se nechápavě podíval na Sam.
„Nevím, o čem mluvíte“, řekl Kevin a svlékl ze sebe bundu, kterou položil na gauč.
„Při cestě na Zem jsem mluvila s plukovníkem Svitsovou.“ Kevin byl překvapen, když Carterová řekla jméno jeho bývalé velící důstojnici, která ho naučila spoustu věcí.
„Aha. Takže už víte, že plukovníci Emerson a Pendergast nebyli jediní, kteří zamřeli. A to že jsem s tím chtěl skončit už tehdy, když zemřel třetí velící důstojník. Všichni tři zemřeli během jednoho roku. Teď to byli plukovníci Emerson a Pendergast.“ Kevin se opíral o dveře vedoucí do kuchyně a Sam stála pár metrů před ním.
„Proč jste to nikomu neřekl?“
„Protože jsem myslel, že když budu na lodi, že nezemře velící důstojník. Zmýlil jsem se. Smrt plukovníka Pendergasta jsem ještě dokázal překonat. Ale když zemřel plukovník Emerson, bylo toho už na mě dost.“ Sam pohlédla na bok a uviděla nějaké papíry na stolku. Kevin si všimnul, kam se dívá a tak rychle šel ke stolku, jenže Sam taky. Sam si prohlédla vrchní papír na hromadě papírů. Jakmile Kevin přišel k ní, rychle vzal do rukou papíry a schoval je do šuplíku.
„Proč se teda nevrátíte zpátky, když vás ta práce baví?“ Marks byl ke Carterové otočen zády, když se ho na to zeptala. Opřel se o skříňku, pak sklonil hlavu a povzdychnul. Carterová položila na gauč svůj kabát a pak šla k Marksovi. Otočila ho směrem k sobě a začala ho líbat. Kevinovi se to chvilku líbilo, ale pak ji od sebe odstrčil.
„Nenechám se někým manipulovat.“ Sam i nadále nechtěla přestat a přiblížila se znova ke Kevinovi.
„Vy si myslíte, že tímto vás chci zmanipulovat?“ zeptala se jemným hlasem Sam a začala ho znova líbat. Po chvilce přestala a Kevin se usmál.
„Jak teda chcete“, řekl Kevin a tentokrát začal jako první líbat on ji. Sam mu svlékla tričko a Kevin zase jí. Oba pomalu při líbání šli do ložnice, kde pokračovali ve velkém.
Země, SGC – ráno, 8:00
Podplukovník Mitchell procházel chodbou na dvacátém podlaží rovnou k výtahu, u kterého stál generál Landry.
„Pane, neviděl jste někde Carterovou? Něco od ní potřebuji, ale nemohu ji nikde najít.“
„Bohužel, podplukovníku. Od té doby, co opustila včera základnu, se ještě nevrátila“, odpověděl generál.
„Nemohlo se jí něco stát?“ zeptal se Mitchell a oba nastoupili do výtahu, když se otevřely dveře.
„Spojíme se s Odysseou, a pokud jim fungují senzory, tak ji určitě najdou.“ Výtah se zastavil na podlaží, kde se nachází Hvězdná Brána a oba z něj vystoupili a šli rovnou do řídící místnosti.
„Jak znám Carterovou, tak ta si poradí s každým problémem, kdyby nastal“, řekl Landry, když šli po schodech nahoru.
„To ano. Ale že by nebrala ani telefon? To se mi nijak nezdá.“
„Nebojte se, podplukovníku. Jestli je někde na Zemi, tak ji najdeme.“ Oba šli za seržantem Harrimanem, který jako obvykle seděl u počítače a nevěděl, co má dělat. To bylo až doposud.
„Seržante, spojte mě s poručíkem Evansovou na palubě Odyssey.“
„Ano, pane. Hned to bude.“
Země, Nevada, Oblast 51, hangár, Odyssey
Poručík Evansová stála v zadní části můstku, kde s několika opraváři právě zprovoznili skleněnou mapu.
„Dobrá práce. Jak je na tom trup lodi?“ zeptala se Evansová. Jeden z členů posádky šel ke konzole, která hned při jeho příchodu zapípala.
„Poručíku, mám tu pro vás příchozí hovor od generála Landryho.“
„Pusťte to na obrazovku“, řekla Evansová při chůzi k obrazovce, na které se zobrazil generál Landry.
„Generále. Co pro vás můžeme udělat, pane?“
„Poručíku, podplukovník Carterová se ještě neohlásila v SGC. Můžete zjistit podle lokátoru, kde se právě nachází?“ zeptal se Landry.
„Jistě, pane. Chvilku vydržte“, odpověděla Evansová a šla k pilotní konzole, na které zmáčkla jen na pár tlačítek. Po chvilce se usmála a pak stoupla zpátky před obrazovku.
„To byste, pane, neuhádl, kde právě teď je“, řekl s úsměvem Evansová.
„Nechám se překvapit.“
„Je v Coloradu Springs.“
„Ale kde?“ zeptal se netrpělivě Mitchell.
„V domě Kevina Markse“, odpověděla Evansová a zasmála se.
Země, SGC, řídící místnost
Landry pohlédl na Mitchella, který se tvářil velmi překvapeně.
„Jak se jí to podařilo?“ zajímalo Mitchella.
„To nevím. Ale podle záznamu lokátoru, tam je od včerejška“, odpověděla Evansová.
„Děkuji, poručíku. Přeji hodně štěstí s opravami.“
„Rádo se stalo, pane. Evansová končí.“ Hlavní obrazovka v SGC ztmavla a Mitchell šel s Landrym ke schodišti.
„Možná nebudeme muset hledat nového velícího“, řekl Mitchell.
„Raději nepředhánějte. Stále může říct ne“, s těmito slovy se na něj otočil a pak po schodech nahoru šel do kanceláře.
To be continued