Stargate: Aldeneerin Calanirmyan

[andoriel]

Ach. Zrcadlo do paralelních světů. Další z mých oblíbených.

Zajímavá další možnost zatáhnout nějakého aldeřana do svojí reality to by bylo docela zajímavé

vynikající díl

Díky za komenty. O možnosti zatáhnutí nějakého Aldeřana do své reality se nebráním, klidně se do toho můžete někdo pustit, protože Aldeřanské impérium bylo velmi mocné a velké, ovládali mnoho galaxii. Přirovnal bych to rozlehlostí a vlivem k Avalonu v Odkazu Phoenixe od St0rma.

A dáme si další díl, který má délku 6 stran.

5
Dvacátý sedmý

Od cesty do alternativní reality uběhlo třicet pět dní. Ten den byla krátce po rozbřesku vyslána na svět Tillarn malá průzkumná výprava. Ti co se výpravy neúčasnili, právě doobědvali a dopřávali si zaslouženého odpočinku. Z příjemného lenošení je vytrhl zvuk otevření Kruhu. „Výprava se už patrně vrací,“ pomyslili si.

Calanirmyan dorazil do sálu s Kruhem, kde už na něj čekal válečník Dariusz. Z jeho výrazu okamžitě poznal, že nese špatnou zprávu.
„Co se děje?“ vyzvídal vůdce, sotva uviděl znaveného válečníka. „Nějaké problémy. Nepřítel?“
„Ano. Jsou tam Goa'uldi. Jednoho z nás zajali. Potřebuje naši pomoc,“ vychrlil ze sebe v rychlosti.
„Dobrá, rychle někoho seženeme. Kolik jich tam je?“ dále se vyptával vůdce, zatímco do sálu dorazili někteří ze společenství.
„Je to oddíl asi o dvaceti Jaffech, ale v okolí jich může být klidně i víc.“
„Ztráty si dovolit nemůžeme. Půjde každý, kdo umí bojovat,“ zahlásil a nato ihned obešel všechny v pevnosti a vysvětlil jim celou situaci.

Za necelou půlhodinu se v sále před kruhem sešlo šestnáct bojovně naladěných členů okamžitě připravených k boji. Záchranné výpravy se účastnil i Calanirmyan, který patřil mezi nejmocnější čaroděje jak ve společenství, tak i na Aldeneerinu hned po Azanyrmuthovi. Nezdržovali se zbytečnými řečmi a Kruhem se ihned přesunuli na Tillarn.

Na druhé straně už na ně čekal mág Siegmar a průzkumník Sanrabb. Než celý oddíl prošel Kruhem, z blízkého smrkového lesa na konci mechem porostlé louky se vrátil zvěd Teloch.
„Co jsi zjistil?“ vyzpovídal ho hned průzkumník, sotva stačil vydechnout.
„Stále táboří za řekou, je jich dvacet dva a pravděpodobně tu už nemají žádný další oddíl. Je to svět bez známek jakékoliv civilizace. Takže bychom měli co nejrychleji vyrazit, abychom Serpentha zachránili, než bude pozdě.“
„Serpenth?“ zarazil se válečník Ted Skjellum. „To je kdo?“
„Přece náš nejlepší válečník, zapomněl si?“ osvěžoval mu paměť zvěd, když viděl jeho zmatený výraz. Ovšem válečník nebyl jediný, kdo se tvářil zmateně. Najednou se celá skupina dala do vášnivé debaty. Nikomu jméno válečníka nepřišlo povědomé.
„Počkejte, ticho!“ sjednal klid Calanirmyan. „Kdo je to ten Serpenth. Nějak si na něj nevzpomínám, já to snad musím vědět nejlíp, když jsem vůdce celého tohohle spolku.“
„No přece takový hodně urostlý a má hodně podobné vlasy jako ty,“ přistoupil k válečníkovi s dlouhými vlnitými vlasy až ho za ně lehce popadl a ukázal všem ostatním, kteří stále odmítali uvěřit v existenci zajatého.
Najednou se válečník ozval: „Už si vzpomínám, jak jsem mohl o něm pochybovat.“

Debata na louce obklopenou jehličnatými lesy a pohořím na jihu, pokračovala ještě dlouhou dobu. Z nějakého důvodu si na záhadného člena vzpomněli ještě další, a tak Calanirmyan zavelel: „Sice stále netuším, o kom se tu bavíme, ale přikláním se k názoru, že bychom to měli prozkoumat. To, že si na něj stále nemůžu vzpomenout mohla způsobit naše nedávná cesta do alternativní reality. Kdo ví, jaké vedlejší účinky to zrcadlo může mít.“

Oddíl devatenácti bojovníků, mágů, zvědů, ale i průzkumníků se vydal severozápadním směrem k táboru Jaffů, který se od Kruhu nacházel tři míle cesty lesem. Během klidné hodinové cesty si na zajatého válečníka vzpomněli další čtyři. Mágov Sieagmar, jenž se účasnil první výpravy na Tillarn, hned od začátku přemýšlel o příčině hromadné amnézie. V mysli se přikláněl k vůdcovo vysvětlení. Staří Aldeřané po milióny let neustále s něčím experimentovali a kdo ví, jak ty jejich udělátka vůbec fungovala. Mág se v myšlenkách vrátil na Aldeneerin a vzpomínal na dobu prvních výprav Kruhem i na dobu před. Najednou se mu vybavily časy, kdy se Serpenthem vymetali kdejakou krčmu, prolejzali staré ruiny i zážitky z dětství.

V podvečer dorazili na místo. Z úkrytu sledovali malý tábor na malém paloučku na břehu klidné říčky vinoucí se údolím. U jednoho stanu zahlédli onoho zajatce. Skutečně jím byl velice silný urostlý a vlasatý válečník. Ti, jenž si na něj dosud nevzpomněli, ho marně hledali v táboře a šeptem se dožadovali, aby jim ho ostatní ukázali.
„Támhle je přece,“ ukázal vůdci mág. Ten si ho nakonec také vybavil, včetně dávných vzpomínek i to, jak se stal členem společenství. Jeden by se najednou podivil, jak snadno se dá zapomenout.

„Co tedy podnikneme?“ zajímal se Dariusz.
„Naše počty se s nepřáteli téměř rovnají, ale máme výhodu překvapení,“ v rychlosti konstatoval zvěd Teloch. „Je to jednoduché. Lukostřelci a mágové se potichu rozmístí po okolí, zatímco se válečníci ukryjí za tamtu skálu,“ ukázal na malý útvar nedaleko tábora. „A my zvědi se přesuneme až na druhou stranu, odkud zaútočíme hned po útoku našich válečníků. Takže se připravte a až zapískám jako drozd, zaútočíme.“
Plán útoku ještě jednou v rychlosti spolu probrali a nato se nenápadně rozmístili na pozice.

Uplynulo přes půl hodiny. Údolí říčky obklopené tichými lesy a liduprázdnou krajinou se pozvolna halilo do stínu vrhaného blízkým pohořím. Nic zde nenasvědčovalo, že Goa'uldům hrozí nebezpečí. Tu se najednou ozvalo drozdí zapískání. Najednou vzduchem zasvištěly šípy a trojice Jaffů zničeho nic padla k zemi. Než se stačili ostatní nepřátelští válečníci probrat, z okolních lesů přiletěly dvě ohnivé koule a další salva šípů. Pět Jaffů zle spálil oheň a co neudělaly kouzla, to dokončily šípy. Než nepřítel stačil zformovat obranu, už na ně vtrhli válečníci, kteří náhlým útokem znemožnili nepříteli použít Tyčové zbraně. Hned nato z úkrytů vyrazil oddíl zvědů, který napadl Jaffy ze zálohy.

Boj netrval ani minutu a bylo po všem. Všech dvaadvacet nepřátelských bojovníků leželo v krvi na písčité zemi. Teloch vysvobodil Serpentha uvázaného ke stromu.
„Díky za pomoc. Věděl jsem, že brzy dorazíte i s posilami,“ radostně děkoval válečník.
„Dopadlo to nad míru dobře,“ chválil Calanirmyan průběh celé akce a kontroloval bojiště. „Pobili jsme celý oddíl, nikdo neutekl, a tak se Goa'uldi nikdy o nás nedoví. Prohledáme to tu a rychle domů. Ať jsme pryč, než bude úplná tma!“

V rychlosti prohlédli satany a prošacovali mrtvé, ale kromě drobné výbavy a zbraní, nic užitečného či zajímavého neobjevili. „Pobereme ty zbraně,“ rozkázal vůdce. „Tyčové zbraně a Zat'nik'ately se nám budou velmi hodit.“ Každý vzal nějakou zbraň a se zachráněným se urychleně vydali ke Kruhu. Celkově si z tábora odnesli osm Tyčových zbraní a šest Zat'nik'atelů.

Když se vrátili domů, rozhodli se uspořádat malou oslavu na počest záchrany Serpentha. Na Nazgaranu byl teprve příjemný sluncem prohřátý večer, zatímco na Tillarnu už vládla temná noc.
„Pomůžu ti s věcmi do pokoje,“ nabídl válečníkovi pomoc Teloch. Sotva to dořekl, zarazil se. Nějak si nemohl vybavit, kde přesně Serpenth bydlí. „Kde vůbec máš pokoj?“
„Tady na patře. Neboj, zvládnu to sám, běž raději pomoct ostatním.“

Návrat válečníka způsobil u těch, kteří se záchranné výpravy neúčasnili, podobný zmatek, jako na počátku cesty k táboru. Stejně jako tam si však dřív nebo později Serpentha vybavili. Když už byla hostina připravena, mág Siegmar se rozhodl zajít pro válečníka. „Skočím pro něj,“ pravil Dariusz a vydal se za zachráněným, jenž z nějakého neznámého důvodu pořád působil v hlavách místních zmatek. Mág zcela neomylně našel Serpentovo pokoj. Když o tom přemýšlel, uvědomil si, že tuto část patra moc často nenavštěvoval a nedokázal si vzpomenout, jak jeho pokoj vypadá. Jaké však bylo překvapení, když po příchodu uviděl útulně zařízené komnaty a najednou všechny pochyby kamsi zmizely.

Oslava návratu se tradičně protáhla dlouho do noci, jako podobné akce za prvních výprav Aldeneerinu. Ovšem výhoda tohoto uzavřeného uskupení spočívala v určité pohodě. Nikdo nebyl nucen časně ráno vstávat, postupovat povinné cvičení a řídit se pokyny nejvyšších vůdců a rady, i když i zde byly povinnosti, které nesnesly odklad.

Druhý den po prolenošeném dopoledni a obědě se rozhodl badatel Kolgrim prozkoumat další z předmětů donesených ze Samré-Ager. Byla to opravdu krásná a umně vyvedená stříbrná helmice. Spolu s dalšími nedávno zkoumal nenápadný rytý nápis uvnitř helmy, který hlásal: „Pouze jasný zrak vnese světlo do stínů a odhalí převářku.“ Mohlo to značit mnohé a rychlý průzkum nic zajímavého neodhalil.

„Co to máš?“ zajímal se mág Siegmar sledujíce badatele, jak nad čímsi přemýšlí.
„Snažím se přijít, jaké magické účinky má tahle helma. Pamatuješ, donesli jsme ji z té staré Aldeřanské pevnosti. Můžeš se na ni ještě jednou podívat a upřesnit, jaký typ magie vyzařuje?“
Mág ji uchopil do rukou a zaměřil na ni mysl. Dlouze ji obdivoval, než se odhodlal nasadit na hlavu. Na první pohled se nic zajímavého nestalo a začal popisovat své pocity: „Je to hodně silná magie. Co můžu říct určitě, že se nejedná o útočnou a kupodivu ani obranou. Je to cosi jiného. Co nespadá do klasických škol. Nemá to nic společného ani s vyvoláváním. Jistou spojitost cítím s iluzemi, ale jen velice neurčitě. Určitě s tím bude mít co do činění ten nápis, co jsi nedávno přeložil.“
„Říkáš s iluzemi,“ hluboce se zamyslel a v hlavě se mu rodily další myšlenky a nápady. „Jak dobře ovládáš iluze?“
„V podstatě základy. O iluze se zajímám zatím okrajově.“
„Půjč mi tu helmu,“ poručil si badatel.

Ještě než si ji nasadil, pobídl mága: „A teď zkus vytvořit nějakou iluzi. Stačí nějaká jednoduchá.“ Siegmar pronesl zaklínadlo a na stole před Kolgrimem se zachvěl prostor a z ničeho nic zde bylo prostřeno pro jednoho člověka. Talíř s opečenou kachnou, číší vína a korbelem piva. „Vypadá to vskutku opravdově,“ neodpustil si pochvalnou poznámku. Ještě se zkusil rukou dotknout jídla a ta dle očekávání jen prošla skrz. Potom odstoupil a konečně si nasadil helmici.

„Jo! Vypadá to, že jsme na to přišli,“ zajásal badatel.
„Co vidíš?“ nedočkavě se doptával mág.
„Podívej se sám.“
Siegmar uposlech a vzal si helmu: „Nic tu není. Moje iluze zmizela,“ podivil se a hned sundal helmu z hlavy, aby se přesvědčil, že jeho kouzlo i nadále trvá. „To je dobré. To se bude hodit na průzkumné výpravy. Škoda, že máme jen jednu.“
„Zatím jo. Možná, že najdeme další, nebo něco podobného, ale teď bych zkusil ještě pár dalších pokusů. Zvládl bys i neviditelnost?“
„Úplnou ne, ale jisté maskování ano.“
„Dobrá, to bude snad stačit. Skus to použít na něco, a pak i na sebe.“

Mág pronesl další zaklínadlo a stolek, kde ještě před minutou byla iluze večeře, se částečně zprůhlednil. Kolgrim si znovu nasadil helmu a před sebou viděl stolek naprosto jasně, jako by na něj žádné kouzlo nepůsobilo. Na jeho pokyn se zamaskoval i Siegmar a opět si ověřil svou teorii. Zamaskovaný mág nyní před ním stál v neskryté podobě.
„Funguje to jak jsem předpokládal. Helmice nám ukazuje svět přesně takový, jaký je. Spatříme neviditelné, iluze nás nezmatou a kdo ví, co ještě dokáže. Pojďme to hned ukázat Calanirmyanovi,“ neskrýval radost z objevu a hned se jím chtěl patřičně pochlubit.
„Tak jo,“ souhlasil mág. „A potom bychom mohli prozkoumat znovu celou pevnost i okolí. Co kdyby se tu mezi námi něco ukrývalo.“
„Máš dobrý nápad,“ na chvilku se badatel s obavou zachvěl, když mu hlavou prošlo pár možností, co by zdi staré pevnosti mohly tajit.

Pár minut poté už seděl badatel v komnatě Calanirmyana a popisoval mu objev: „Říkáš tedy, že ta helmice nám ukáže to, co je ukryté pod rouškou iluze.“
„Přesně tak.“
„To se může velice hodit při průzkumu dalších světů. Rovněž bude užitečná při sledování příchozích Kruhem světů. Snadno tak poznáme případnou léčku, proto ji dám k dispozici stráži u Kruhu. Samozřejmě tvůj nápad s prozkoumáním celé pevnosti schvaluji a doporučuju to udělat co nejdříve, nejlépe dnes.“
„Klidně to projdu sám. Celé dny jsem zavřený v podzemí a potřebuju se trochu provětrat,“ nabídl se Kolgrim a s helmou v ruce se dal na odchod.
„To se mi líbí. Kdybys něco objevil, hned to ohlaš. Nepouštěj se do ničeho sám.“

Kolgrim se rozhodl prozkoumat okolí pevnosti, především údolí, jenž jim poskytuje dostatek jídla, vody a dalších surovin. Helmici si nasadil už v pevnosti a po celou dobu ji měl na hlavě. Průzkum údolí mu zabral tři hodiny. Postupoval pomalu a pečlivě, aby mu případné nebezpečí nezůstalo skryto. Když nenarazil na cokoliv podezřelého, odpočinul si. Po svačině pokračoval v průzkumu okolí samotné pevnosti, to už se však blížil večer. Jakmile padla noc, zcela náhodou badatel odhalil další efekt helmice. Když si ji na chvíli sundal, zjistil, že už venku panuje černočerná tma, zatímco si dosud myslel, že je ještě podvečerní šero.

Ten večer ještě pokračoval v průzkumu samotné pevnosti. Začal s podzemní části, protože tam existovala největší možnost nějakého objevu. Po necelých dvou hodinách i zde nenašel jakoukoliv hrozbu, a tak se pustil do horní části, kde už neočekával něco skrytého.

Poslední část už mu nezabrala moc času. Cestou opět potkal Calanirmyana, a tak mu v rychlosti podal hlášení o průzkumu. Kolgrim se už chystal do své komnaty, přičemž cestou propátral poslední pokoje. Když nahlédl do pokoje, kde bydlel válečník Serpenth, zarazil se. V pokoji na posteli ležela místo statného válečníka nějaká podivná vychrtlá bytost s dredy připomínající ze všeho nejvíc Gluma z příběhů Středozemě. Chvíli tam stál a nedokázal si vysvětlit, kde tu něco takového vzalo.

Kolgrim na nic nečekal a zavolal: „Pojďte sem rychle někdo!“
Jeho volání uslyšel mág Siegmar, průzkumník Mustin a zvěd Teloch. „Co se stalo?“ ptal se průzkumník, sotva doběhl.
„Tohle,“ ukázal na podivnou bytost.
„Počkej. Co blbneš, vždyť je to přece Serpenth.“
„Vy to nevidíte?“
„A co bychom měli vidět?“ překvapeně na něj zírala trojice.
Badatel si rychle uvědomil, co to mohlo znamenat, a proto si sundal helmu. Jakmile to udělal, už tam zase byl urostlý válečník.
„Děje se něco chlapi?“ probudil se válečník ještě netušíc, že jeho pravá identita byla odhalena.
Mág si nasadil helmici a hrůzou vykřikl: „Co to je?“ Podobně zareagovali i ostatní, kteří si nasadili helmu, stejně tak i ti, kteří právě dorazili.

Povyk, který nastal v této noční době, zakrátko vzbudil téměř celé osazenstvo pevnosti včetně Calanirmyana, který se ihned zajímal: „Co se to tu děje?“
„Račte se podívat,“ podal mu Teloch helmu Pravého vidění. „Serpenth se nezdá být tím, za koho ho považujeme.“
„Co to jen je?“
„To právě nevíme. Pravděpodobně nás to muselo nějak omámit, vzpomeň si, jak jsme si z počátku Serpentha nemohli vybavit.“
„Kamarádi, vždyť vám nechci ublížit,“ snažila se neznámá bytost o konverzaci.
„Kdo tedy jsi?“ rázně se dožadoval odpovědi vůdce, přičemž se chystal vydat povel ostatním, aby ho zajali, pokusí-li se o něco.
„Ve skutečnosti se jmenuju Kaialel. Jsem jedním z rasy Reol. Často jsme nuceni žít skrytě, nejen z důvodu našeho vzhledu, ale především díky schopnostem.“
„O jakých schopnostech se tu bavíme?“ ihned se zajímal badatel, protože cítil v kostech, že jsou na prahu dalšího zajímavého objevu.
„Toho jste právě svědkem. Iluze, uměle vytvořené vzpomínky a mnohé další. Po mnohých tisíciletích je naše rasa pronásledovaná, nejsme žádní bojovníci, ani mocní čarodějové, a proto jsme se učili zdokonalovat naše vrozené schopnosti.“
„Kdo po vás jde?“
„Momentálně Goa'uldi, zajali mě při průzkumu Tillarnu. Bylo štěstí, že jste se objevili a dostali se do takové blízkosti, že jsem vás mohl omámit. Pak jste si mysleli, že jsem jeden z vás.“
„Aha. Tak to tedy bylo,“ prohlásil válečník Dariusz, jemuž se vybavila vzpomínka na podivné setkání s čímsi v táboře Goa'uldů.
„Díky tomu a především z vašich vzpomínek jsem zjistil, že nejste Aldeřané, ale noví obyvatelé Aldeneerinu, příchozí z neznámého světa.“
„Je tomu tak, ale co takový odpor ze Starých Aldeřanů?“ pokračoval vůdce když si všiml jeho mimiky při vyslovení jejich jména.
V dřívějších dobách kromě Goa'uldů, Drowů a mnoho dalších to byli právě Staří Aldeřané, kdo po nás šel. Dělali na nás ty jejich šílené a zvrácené pokusy. O hrůzách, které se děly v jejich největší pevnosti Chal-Almen se vyprávěly děsivé historky. Naštěstí se mnohým z nás podařilo tamodtud uniknout.“
„Chal-Almen? To už jsem někde slyšel,“ vybavoval si mág Siegmar jejich nedávnou návštěvu alternativní reality. „Znáš adresu?“
„Ano, ale tam určitě nebudete chtít cestovat,“ zrazoval je od cesty Kaialel. „Pevnost před třemi sty léty obsadili Goa'uldi a obnovili město chránící vstup. Je nemožné se dostat dovnitř touto cestou.“
„A neexistuje nějaká jiná?“ nevzdával se Kolgrim.
„Naši druhové párkrát zmínili trhlinu v zemi, která tam kdysi dávno najednou vznikla. Říká se, že tamními pokusy rozhněvali samotnou matičku zemi a ta se rozhodla tu pevnost postupně ničit. Co je však na tom pravdy, nedokážu říct. Dnes může být vše jinak.“
„Přesto bychom tu adresu rádi znali. Goa'uldi jsou i naši nepřátelé.“
„Dobrá, ale výměnou za svobodu.“
„Platí,“ neváhal Calanirmyan s přijetím nabídky.
Kaialel na přichystaný papír tužkou poněkud zvláštním uchopen nakreslil příslušné symboly a při předání ještě dodal: „Ještě vám poradím. Nepoužívejte hlavní bránou, bude jistě střežená. Druhá je v samotné pevnosti, ale ta má na sobě energetický štít, který brání průchodu nepozvaným. Doporučím bránu s číslem čtyři. Nachází se daleko v opuštěných horách, avšak je tam krušné podnebí a je třeba být připraven.“
„Bránu čtyři,“ podivil se vůdce a mnozí s ním. „Jak to myslíš? Ono bývá víc Kruhů v každém světě?“
„Většinou bývá jen jeden, ale na důležitých světech je jich víc. Například Aldeneerin jich měl osm. K cestování do jiné než hlavní je zapotřebí Prsten kruhu. Máte nějaký?“
„O tom slyšíme prvně,“ pravil zklamaně mág. „Ty asi nemáš jeden navíc?“
„To ne, ale snad nějaký najdete. Po světech se jich válí poměrně dost.“

„Doufejme, že se poštěstí. Na Nazgaranu jsme žádný nenašli,“ pokračoval Calanirmyan. „Chystáš se teď domů? Možná by mohli naše rasy spolupracovat.“
„To by jistě bylo přínosné, ale adresy našich světů nemůžu prozradit. Můžeme se však setkávat zde,“ a na papír připsal další adresu světa, jenž nesl název Korlan. „Jsem rád, že jsme našli po dlouhých letech někoho, kdo nás hned nebude chtít zajmout a experimentovat na nás.“
„My určitě ne, ale někteří naši druhové na Aldeneerinu jistě ano,“ upozornil ho vůdce na poměry.
„Vím. Vaše vzpomínky. A nyní bych rád vyrazil na cestu. Teď už mám jistotu, že mě necháte jít. Původně jsem chtěl pár dní zůstat, poznat vás blíž, a pak nakonec uniknout Kruhem. Vzpomínky na Serpentha by z ničeho nic zmizely, stejně jako to zařídím i teď. Budete si akorát pamatovat, že jsem u vás vyvolal falešné vzpomínky na dalšího válečníka.“

Následovalo ještě krátké rozloučení a nabídka možných budoucích vztahů. Kaialel zadal adresu světa Korlan, a potom už zmizel v otevřeném průchodu. Jakmile se Kruh uzavřel, přesně podle jeho slov vzpomínky na Serpentha zmizely. Potom už všichni již unavení ulehli ke spánku.

Další dny bylo hodně o čem diskutovat. O rase Reol, falešných vzpomínkách, možná spolupráce, helma Pravého vidění a také Prsteny kruhu a pevnosti Chal-Almen.

A příště se vydáme na Vonšok, kde potkáme další známé z SG.

Tý kokso supeer hned jsem si na ten díl SGC vzpoměl už v úvodu... DObré počtení, ale (to je snad první ale co píšu). Paci příběhově se to má jak? Dobrodružství ano hloubka příběhu (jak jsem zvyklý u tvých povídek) nikoli, promiň že to říkám, postrádám originalitu co mě tak zaujme... Piš ať zase změním názor:-)

vynikající díl

Pekné pokračovania.
A aj keď to niesu úplne origo nápady, dej a popis je stále rovnako dobrý.
A nik nemôže tvrdiť, že ak sem dáš známe postavy kopíruješ už napísané, lebo v tom prípade všetci čo píšu príbehy o SG by vlastne len kopírovali známe veci.

Zdravím všechny. Tyhle recyklované zálěžitosti ze staré SG jsem v nějaké podobě plánoval už před mnoha lety. Původně jsem je chtěl zařadit do tradičního Aldeneerinu, ale pok jsem se rozhodl pro minisérii krátkých dílů, protože by to byla spíš taková vata. Ovšem je pravda, že hlobka příběhu je nedořešená a já momentálně řeším, jak to celé zakončím a zakomponuju do celého příběhu. Nějaké nápad naštěští jsou, uvidím, co ztoho vyjde. Zatím mám plán už jen na 1-2 díly, a pak bych Calanyrmiana pozastavil a čas od času bych do něj přidal nějaký volnější díl.
Přes léto si plánuju dát od psaní pauzu, chvi vyzkoušet nějaké další činnosti a navíc je mnoho akcí (koncerty, festivaly). A ke konci léta bych začal SG:Ald3

NO už se na to těším:-)

[Aiwendill]

Nech už je konečne ten koniec leta a s ním ALD 3

Zdar. Je pravda, že tohle léto je celkem zběsilé, sousta akcí, ale i povinností. Po odmlce jsem obnovil práce na Calanirmyanovi, už mám vymyšlen vyšší cíl a bude to mít celkem asi 10 dílů a pak konečně do Ald3. Takže až se vrátím z Jozefova, tak tu zveřejním další díl, který je třeba ještě doladit.

[andoriel]

Moc se těším

čekám

Takže jsem se ve zraví vrátil z téměř týdeního pobytu na Brutal Assaultu a nyní sem dávám po dlouhé odmlce další díl.

6
Přicházející hrozba

Od setkání s Kaialelem z rasy Reol už uplynulo dvanáct dní. Během této doby se osazenstvo věnovalo zkoumání získaných předmětů a též probíhaly práce na zvelebování pevnosti. Mimo to Calanirmyan tvořil a upravoval plán dalších výprav. Svět, na který odešla toho dne další výprava se jmenoval Jebanna. Dle knih ho dříve obýval prostý lid a pokud by tamější civilizace dosud existovala, mohli by s ni navázat kontakty. Společenství čítalo pouhých dvacet šest lidí a pro následující Calanirmyanovo plány by se hodily posily.

Krátce po poledni se ze sálu s Kruhem ozvalo jeho aktivování. Několik členů a strážných se ihned vydalo k němu. Vůdce dorazil, když už dorazila ranní výprava, které se Zúčasnili tři členové společenství, válečník Dariusz, mág Siegmar a průzkumník Mustin.
„Máme dobré zprávy,“ pravil jako první mág.
„Místní civilizace tam stále existuje,“ pokračoval Mustin. „Nejsou sice moc vyspělí, ale jejich pomoc v naší věci bude jistě příhodná.“
„Probrali jste také možnost spolupráce?“ zajímal se Calanirmyan, kterého zpráva o civilizaci potěšila.
„Ano a souhlasili,“ odpověděl Siegmar. „Rádi přidají pomocnou ruku jak při údržbě pevnosti, tak i na výpravách. Ovšem jejich řady za poslední léta prořídly.“
„Co se stalo?“
„Jde o to, že jejich svět si oblíbili Goa'uldi a pořádají tam často sběr hostitelů. Dříve se to stávalo jednou za několik desítek let, a tak to jejich civilizaci příliš neničilo. Jenže v posledních letech útoky nabraly na četnosti. Došlo to tak daleko, že mnohé vesnice a města v blízkosti Kruhu se vylidnily a v okolí zůstalo pouze pár hlídek, které v případě příchodu Goa'uldů varují ostatní a ti se ukryjí ve vnitrozemí.“
„Zdá se, že se Goa'uldi začínají roztahovat,“ konstatoval zjištění válečník.
„Taky mám ten pocit,“ souhlasil s ním vůdce. „Budeme se na to muset podívat. A kdy došlo k poslednímu útoku?“
„Před necelým rokem,“ odpověděl Siegmar. „Je to na poslední časy celkem dlouhá doba, a tak očekávají příchod nepřítele každým dnem. Pokud bychom jim chtěli pomoct, tak nemáme zrovna moc času.“
„To ne,“ zamyslel se vůdce. „Kolik jich je?“ rozvážně se zeptal.
„Údajně ještě několik desítek tisíc.“
„To je opravdu hodně. To nikam nedáme,“ pravil vůdce a v mysli hledal vhodné světy, kam by je mohli přemístit.
„Takže co teď?“ přerušil jeho myšlenky Dariuzs.
„Musíme si to promyslet a najít vhodný svět.“
„A co Tillarn?“ navrhl válečník.
„Možná, ale o už o něm Goa'uldi vědí, takže bych to moc neriskoval. Pojďme do mé pracovny, snad něco najdeme,“ ukončil rozpravu v sále s Kruhem a někteří se vydali s Calanirmyanem do jeho komnat.

V předvečer po několika hodinách pátrání ve starých knihách měli vytipováno několik světů, avšak mnohé z nich měly vždy nějaké ale. Buď zde v dávných dobách těžili Goa'uldi suroviny, nebo zase nebyly příliš bohaté na život. Světy, které dosud prozkoumal Aldeneerin se nesly v podobném duchu. Buď byly nehostinné a nebo plné potvor, či ras s nepřátelskými úmysly. Universum nebylo zrovna přívětivé místo k životu, jak jednou konstatoval Azanyrmuth, při jedné poradě.

Nakonec se spolu s badateli rozhodli využít již částečně obydlený svět. Nasya podle knih má být domov mírumilovné a nepříliš vyspělé rasy. Protože moc možností se nenaskytovalo, padlo rozhodnutí navštívit Nasyu a kontaktovat tamní lid, pokud ovšem nevyhynul. Hned na druhý den byla vyslána průzkumná výprava, které se zúčasnili průzkumník Sanrabb, zvěd Teloch, válečník Ted Skjellum a mág Siegmar.

Když po průchodu Kruhem čtyřčlenná výprava dorazila na místo, spatřili kolem chladnou hornatou krajinu porostlou tmavými jehličnatými lesy. Mračna nad vrcholky hor věstily blížící se déšť a skalnatými štíty létali mrchožrouti. Svět kolem se zdál být opuštěný, avšak mnohé zkušenosti z dřívějška ukázaly, že je tomu často jinak. Temné lesy často ukrývaly neznámé bytosti a místní obyvatelé se též mívají před neznámými cestovateli na pozoru. Opatrně se tedy vydali na průzkum okolí.

Stačila necelá půl hodina a zvěd našel v hustém smrkovém porostu nenápadnou pěšinku, která nesla stopy nedávného užívání. Směr dalšího pátrání byl jasně dán, a tak po další hodině obezřetného putování dorazili na břeh velkého horského jezera. Oči Sanrabba postupně bloudily po blízkých i dalekých březích, než jeho bystrý zrak spatřil na opačném konci jezera nenápadné dřevěné stavby. Sotva znatelný kouř naznačoval, že místní civilizace přežila všechny události, které jim léta nachystala. Směr další cesty byl jasný, a tak se skupinka vydala po vlhkém písčitém břehu směr k pět mil vzdálené vesnici.

Svým příchodem způsobili v poklidné vesnici mírné pozdvižení, avšak obava místních vzala za své, když jim vysvětlili kdo jsou a odkud pocházejí. Vůdce této vesnice je pozval k sobě domů, kde byl připraven vyslechnout jejich žádost.
„Takže říkáte, že hledáte útočiště pro několik desítek tisíc obyvatel Jebanny?“
„Ano. Je tomu tak. Goa'uldi často plení jejich svět a berou si vždy mnoho hostitelů,“ vysvětloval mág Siegmar.
„Myslím, že by to neměl být problém. I my jsme se v hodně dávných dobách potýkali s tímto mocným nepřítelem. Naštěstí je Staří Aldeřané dokázali porazit, i když to byla dlouhá a krvavá válka. Ovšem doufejme, že zprávy, které nesete, nejsou předzvěstí nové války. Dám o příchodu lidí z Jebanny vědět i okolním vesnicím. Než se však ta zpráva dostane až na východ, potrvá to mnoho dní. Náš lid je rozprostřen téměř po celém kontinentu, přičemž největší města se nachází právě na východním pobřeží. Zde ve vnitrozemí je osídlení daleko menší, takže pro pár desítek tisíc obyvatel se tu místo najde.“
„To zní dobře,“ zaradoval se mág. „Ještě dnes bychom se vrátili a předali zprávu. Kdy můžeme začít s přesunem?“
„Vzhledem k situaci by bylo dobré začít co nejdříve. Nebojte, na opačné straně zdejšího jezera je úrodná země a dostatek prostoru k založení menšího města. Další příhodné místo je asi dvacet mil jižně odsud. Je to takové pěkné údolí. Jistě se jim bude líbit.“
„Moc vám děkujeme,“ neskrýval nadšení mág. „Budou vám za pomoc velice vděční a my se pomalu vydáme na cestu. Času není nazbyt.“

Na Nazgaran se výprava vrátila ještě ten den a předala zprávu o výsledku průzkumu Calanirmyanovi. Ten zprávu z Nasyi velmi uvítal a už se mu v duchu rodily plány na spolupráci mezi jednotlivými národy. Dal ihned příkaz k přípravě přesunu lidu z Jebanny.

Druhý den ráno téměř všichni z dvaceti šesti členného Společenství byli připraveni v hlavním sále s Kruhem. Přesun tak velkého počtu obyvatel vyžadoval každého, kdo ten den mohl. V pevnosti zůstali na stráži pouze Ingar Amlien a mág Gerlioz, zbytek se právě chystal na velkou výpravu. Vůdce zadal adresu světa a velká akce mohla začít.

Světy Jebanna a Nasya se svým prostředí velmi podobaly. Hluboké povětšinou jehličnaté lesy, chladná jezera a vysoká pohoří. Neznalý by si tyto světy mohl snadno poplést. Aldeřané díky Kruhu a zadané adresy věděli přesně, o který svět se jednalo. Nemeškali a vyrazili na jih k nejbližšímu osídlení. Cesta trvala tři hodiny. Během ní pozorovali mnoho opuštěných stavení, statků a vesnic. Některá místa i po letech nesla stopy dávných bojů. Ohořelé stromy, pobořené domy, zlomené meče a mnoho dalších drobností, kterých si všímali průzkumníci a zvědové.

Výprava dorazila do většího města, které obývalo odhadem pět tisíc lidí. Architekturou a úrovní života se nejvíce blížilo ranému středověku. Obyčejné kamenné, nebo dřevěné domy, jednoduchá architektura a prostá řemesla, jenž mnozí provozovali pod přístřešky na hlavní široké ulici a přilehlém náměstí. Celé město bylo obehnáno mohutnou hradbou s parkánem doplněné obrannými věžemi. Vše bylo evidentně postaveno teprve nedávno v reakci na rostoucí útoky Goa'uldů.

Příchod Aldeřanů byl ihned zaznamenán a než se stačili rozhlédnout, už přišli místní vládci.
„Tak co? Jak jste dopadli?“ nedočkavě žádal zprávy nejstarší vousatý muž.
„Dobré zprávy,“ chopil se slova Calanirmyan. „Našli jsme svět velmi podobný vašemu. Jmenuje se Nasya a obývá ho civilizace, která je na obdobné úrovni jako vy. Souhlasili s vaším příchodem a doporučili vhodná místa, kde se může usídlit.“
„To jsou výborné zprávy,“ radoval se starší muž a s ním i zbytek rady. „Ihned dáme pokyn k přesunu. Pošlu rovněž posly do ostatních měst a co nejrychleji opustíme tento svět.“
Po odchodu vládce stačilo pár minut a celé město stálo na nohou.

„Teď mě tak napadá,“ zamyšleně pravil válečník Ted Skjellum, když sledoval celý ten ruch. „Nebylo by jednodušší prostě zakopat Kruh světů a odříznout tak Goa'uldy od tohoto světa?“
„Při naší minulé návštěvě jsme tuto možnost probírali,“ odpovídal mu mág Siegmar. „Říkali, že to jednou zkoušeli, ale Goa'uldi se přesto znovu objevili. Přicházeli pak z opačného směru, kdesi z tamtěch hor,“ ukázal na blízké zlověstně vypadající pohoří. „Domníváme se, že Jebanna má víc než jeden Kruh světů. Jestliže zde Goa'uldi po tisíciletí berou hostitele, určitě tu bude mnohem více Kruhů. Vzpomínáš na to, co nám nedávno Kaialel řekl o Kruzích.“
„Jasně. Pravda. Pokud je tu více Kruhů a pravděpodobně jsou rozmístěny po celém velkém světě, trvalo by nám to dlouho, než bychom je všechny našli a uzavřely.“
Po této krátké úvaze se mág a válečník přidal k ostatním a pomáhal organizovat přesun.

Přesun desítky tisíc obyvatel zabral mnoho dnů. Zdejší obyvatelé neměli zrovna dostatek povozů a tažných zvířat, což celý přesun ztížilo. Obyvatelé Nasyi sice poskytli mnoho koní, avšak i na tak velký a náročný přesun to bylo málo.

Od začátku přesunu uplynulo již deset dní. Mnoho měst na Jebanně už zelo prázdnotou a posledních pár tisíc obyvatel z nejvzdálenějších koutů mělo vše sbaleno a přichystáno na cestu. To slunečné ráno válečník Ted Skjellum s průzkumníkem Sanrabbem probíral osud světa po odsunu.
„Je to takové divné procházet všemi těmi prázdnými městy a opuštěnými vesnicemi, když ještě před pár dny překypovaly životem,“ konstatoval válečník.
„No a za pár dní to bude už opuštěný svět.“
„Víš, nad čím jsem dnes ráno přemýšlel?“
Průzkumník jen pokýval hlavou na znamení nesouhlasu.
„Pamatuješ, jak jsme včera narazili na tu malou osadu v hlubokém lese.“
„Jistě. Ti vůbec neměli tušení, co se kolem momentálně děje.“
„A takových osídlení tu bude jistě mnohem víc,“ pokračoval v úvahách válečník. „Zůstanou zde na pospas osudu. A propátrat celý svět je nemožné. Kdo ví, kde všude se místní usadili.“
„Co se však dá dělat. Avšak, jakmile Goa'uldi zjistí, že je svět opuštěný, nebudou se zdržovat pátráním po nějakých malých osadách, kde žije sotva deset lidí. Snad.“
„Přesně tak. Doufejme, že to tu nepřátelé neobrátí vzhůru nohama. Nemáme tolik času, Goa'uldi …“ nedokončil větu, když spatřil, jak se kdosi hnal na koni po cestě do vesnice.

Jakmile zastavil, poznali zvěda Telocha, který měl evidentně něco důležitého na srdci: „Máme problém. Jasou tady Goa'uldi. Odřízli nás od Kruhu.“
„Zatraceně, jako bych to tušil,“ zaklel Ted Skjellum. „Jaká je přesná situace?“
„Zatím o nás neví. Je jich asi stovka a momentálně pročesávají okolí.“
„To asi sami nezvládneme,“ uvažoval na možnostmi průzkumník Sanrabb. „A pokud ano, tak jen s velkými ztrátami.“
Válečník Ted Skjellum se zeptal přítomných vesničanů, kteří zaslechli zprávu o příchodu Goa'uldů a chtěli se dozvědět víc: „Jak jste na tom s válčením a jaké máte k dispozici zbraně?“
„No. Moc velcí válečníci zrovna nejsme. Mnozí z nás se učí boji, ale naše výzbroj je oproti Goa'uldské velmi slabá. Jediné, co nám hodně pomáhá, jsou luky a rychlé útoky ze zálohy.“
„S tím by se možná dalo pracovat,“ pokračoval válečník spřádání plánů. „Co naši, ti jsou kde?“ ptal se válečník zvěda.
„Většina naštěstí zůstala na Jebanně. Jsou ve vedlejším městě, kde se právě radí, co a jak dál.“
„Tak bychom tam měli co nejrychleji dorazit.“

Válečník Ted Skjellum, zvěd Teloch a průzkumník Sanrabb se urychleně odebrali do sousedního města, kde zrovna Aldeřané a zbylí obyvatelé z okolí řešili, co dál. Před městským hradem v tu dobu v nejistotě čekalo mnoho místních, přičemž z jejich řečí byla slyšet slova strachu a nejistoty. Trojice urychleně vstoupila do velké jídelny, kde již probíhala dlouhá debata.
„Zdravím vás. Jak to vypadá?“ zajímal se válečník.
„Vítejte,“ pozdravil Calanirmyan příchozí. „Konečně jste dorazili. Zasedněte a my pokračujeme dále.“
„Takže, jak jsme se bavili. Ve výzbroji máte hodně luků, což se nám bude hodit,“ pokračoval vůdce. „Když se podíváme na mapu okolí Kruhu, nalezneme zde spoustu velice dobrých strategických pozic. Například tady, tady a tady. Protože času není mnoho a nepřítel postupuje do vnitrozemí, měli bychom si pospíšit. Brzy Goa'uldi zjistí, že tu něco nehraje, tak ať využijeme moment překvapení co nejvíc. Svolejte všechny, co jsou ochotní bojovat a začneme ihned s přesunem.“
ukončil Calanirmyan řeč. Poté v sále nastala velká diskuze. Řešilo se ještě spoustu detailů, například, kdo bude velet jednotlivým skupinám, kudy se provede útok, kde budou ústupové cesty a mnoho dalšího.

Jednání skončilo až kolem oběda. Hned na to byli uvědoměni i obyvatelé města a okolních vesnic. Dle očekávání se přihlásilo mnoho dobrovolníků ochotných bojovat. Proběhlo rychlé vyzbrojení a seznámení s plány a do půl hodiny se oddíly čítající stovky bojovníků, vydaly na cestu.

Protože měli před sebou téměř patnáct mil cesty, dorazili na místo až po setmění. Noční počasí nahrávalo obráncům a ti mohli v tichosti zaujmout pozice. Aldeřanští zvědové mezitím obhlíželi okolí a mapovali postup a počty nepřátel. Jak se zjistilo, během dne na Jebannu Goa'uldům přišly další síly. Nepřítel disponoval nejméně třemi stovkami bojovníků. Ve výzbroji nechyběly Tyčové zbraně, Zat'nik'ately, ale i tradiční zbraně jako luky, meče a sekery.

Zatímco obránci netrpělivě očekávali útok, chladná noc dlouze plynula. Nepřátelé postupovali jen velmi pomalu. Procházeli nedávno opuštěná města, vesnice a obydlí. Goa'uldký vládce Namtar, bůh a moru války, pomocník Ereškigal, když dlouho nemohl najít jediného zajatce, zuřil. Nařídil postupovat bez ohledu na následky rychleji do vnitrozemí a převést co nejvíc zajatců. To však byla chyba, protože obránci podpoření Aldeřany už byli na ně připraveni.

První nepřátelský oddíl čítající téměř stovku Jaffů postupoval údolím. Válečník Dariusz, který velel tomuto oddílu tiše sledoval, jak nepřítel vkročil přímo do pasti. Když se Goa'uldi přiblížili na dostřel, dal váleční povel k útoku. Z úkrytů ve skalách vylétlo několik desítek šípů v několika salvách. Zmatení Jaffové se snažili získat přehled o dění v okolí, než však zjistili, odkud přišel útok, mnoho desítek bojovníků už leželo v kaluži krve prošpikováno šípy. Jaffové spustili palbu z Tyčových zbraní, zatímco zbytek zaútočil na skaliska. Teď nastala příležitost spustit další část plánu. „Spusťte klády!“ zavelel válečník. Nato obránci shodili na nepřítele množství připravených klád a kamení. Než stačili zareagovat, mnoho jich skončilo se sraženým vazem, nebo rozbitou hlavou.

Lučištníci neustávali ve střelbě a mnoho nepřátelských bojovníků končilo s šípy v tělech. Ztráty však byli i na straně obránců, když některé zasáhl výstřel z Tyčové zbraně. Jakmile ztráty na nepřátelské straně překročily dvě třetiny, do boje vyrazili i bojovníci vyzbrojeni meči a dalšími chladnými zbraněmi. Následující bitva už netrvala dlouho a odhodlaní obyvatelé zdejšího světa porazili celý oddíl.

Podobně to vypadalo i na dalších místech. Mnoho bitev bylo vyhráno a Goa'uldi během krátké chvíle ztratili více jak čtyři stovky Jaffů. To se doneslo vládci Namtarovi, a ten pod novými skutečnostmi přikázal poslat pro posily. To však neuniklo Aldeřanským zvědům a ti o záměru nepřítele ihned informovali ostatní. Calanirmyan rozhodl k okamžitému útoku na nepřítele, protože potom by následoval dlouhý a náročný boj, který by se neobešel bez vážných ztrát. Byl zde sice předpoklad existence dalších Kruhů, ale ty byly kdo ví kde a jak daleko.

Obránci seskupili síly do poměrně velké armády čítající osm set mužů. Dle zjištění zvědů čelili nepřátelské síle sto padesáti Jaffů, kteří se stáhli ke Kruhu. Nebylo nač čekat, hrálo se o každou minutu a navíc světlo na východě věstilo přicházející den.

Než armáda dorazila na místo už bylo ráno. Kruh světů byl obehnán obrannými postaveními. Goa'uldi bedlivě hlídali okolí a dle rozestavení hlídek očekávali útok. Nezbylo než nenápadně obklíčit celé nepřátelské postavení a zaútočit co možná nejrychleji. Už z počátku bylo jasné, že největší potíže bude působit Goa'uldký vládce Namtar. Jeho vzhled však Aldeřany velice překvapil. Bylo známo, že Goa'uldi volili převážně lidské hostitele. Ovšem tady tomu tak nebylo. Namtar měl tělo Temnorozeného, dlouhé hnědé vlasy, černý háv a zlověstný výraz bledého obličeje charakteristický pro tuto rasu. Toto zjištění měnilo situaci. Aldeřané s obránci nyní museli čekat na den, kdy Temnorození nemají takovou moc a ukrývají se do temnot.

Dobu před rozedněním obránci využili k postupnému obklíčení. Museli dávat velký pozor, protože se po okolí pohybovalo mnoho nepřátelských hlídek. Když mnozí zaujali místo, už se jen čekalo na signál. Než však k němu došlo, jedna hlídka Jaffů narazila na malý oddíl ukrytých obránců. Ihned se okolím rozeznělo poplašné troubení rohů. Už nebylo nač čekat, a tak se i zbytek pustil do boje.

Stovky lučištníků spustilo palbu na nepřítele. První Jaffové padli zasaženi šípy k zemi. Nepřítel se však stačil rychle zorientovat a zaujmout obranné postavení. Spustila se přestřelka mezi lučištníky a Jaffy s Tyčovými zbraněmi a Zat'nik'ately. Ostatní válečníci se pustili proti sobě. V lesích kolem kruhu nastala regulérní bitva. Do boje samozřejmě zasáhl i Namtar, jenž v místech, kde byli ukryti lukostřelci, vytvořil hustou mlhu či temnotu, a tak nezbylo než se pustil do boje s nepřítelem tváří v tvář.

Počty nepřátelských bojovníků se postupně tenčily, až zbyl Namtar a několik elitních Jaffů sloužící jako osobní stráž. Goa'uldký vládce vytvořil kolem sebe a Jaffů magický štít, který zcela znemožňoval použití šípů jakožto i Aldeřanské magie. Nepřítel však mohl přes tento štít i nadále útočit, takže nezbylo obráncům nic jiného, než se krýt za obranými valy. Aby toho nebylo málo, Namtar černou magií vrátil několik mrtvých k životu. Aldeřané s obránci tak s nimi museli opětovně bojovat.

Aldeřané ze Společenství však též ovládali magií a útočnými kouzly oslabovali nepřátelský štít. Jakmile se zhroutil, salva šípu zlikvidovala mnoho elitních Jaffů, jejichž silné zbroje nedokázali odolat velkému náporu šípů, které si našly cestu slabými místy. Namtara však chránil jakýsi mocný osobní štít, od kterého se šípy odrážely a magické střely Aldeřanů zanikaly. Ten ale věděl, že čelí velké přesile a navíc vycházející slunce mu ubíralo sil. Se zbytkem Jaffů v rychlosti zamířil ke Kruhu, kde zadal adresu neznámého světa. Než prošel, seslal na obránce jedovatý oblak. Ti museli v rychlosti opustit zasaženou oblast, protože cítili, jak je moc rozkladu zraňovala. Calanyrmian na sebe seslal ochranné kouzlo a běžel ke Kruhu, aby zjistil adresu světa, odkud Namtar dorazil.

Stihl to jen tak tak, ale dva symboly nestačil včas přečíst, znal jen jejich přibližnou polohu na panelu.
„Stihl jsi to?“ přiběhl k němu válečník Ted Skjellum.
„Dva symboly mi chybí, ale snad to dám do kupy. Ty poslední dva tuším kde byly, takže projdu knížky a snad se okruh možných světů zmenší.“
„Aspoň tak. Goa'uldy jsme porazili, ale kdo ví, kolik máme času.“
„Řekl bych, že velmi málo,“ řekl vážně vůdce. „Otevřu průchod na Nazgaran a tím zablokuju cestu sem. Ihned svolej zbytek. Musíme sem co nejrychleji odvést všechny místní obyvatele. Zraněné ošetříme doma a na Nasye,“ ukončil řeč a zadal adresu jejich domova.

Stěhování zbylých obyvatel zabralo už jen dopoledne, protože se zpráva o příchodu Goa'uldů roznesla po světě rychlostí blesku. Ti, kteří se účastnili bojů se snažili pomoct jak mohli, někteří se ani nevraceli pro svůj majetek, protože se obávali dalšího útoku. Existovalo riziko, že Goau'uldi stihnou otevřít Kruh dřív než Aldeřané vždy po jeho samovolném uzavření, jenž nastávalo vždy zhruba po půl hodině.

Když poslední skupinka opustila Jebannu, Aldeřané si mohli oddechnout. Naprostou většinu uprchlíků poslali na nový svět. Zůstalo pouze pár vážněji zraněných, kteří potřebovali pár dní klidu a léčitele. Další dny Calanyrmianovo Společenství čekalo mnoho práce s pomocí osidlování Nasyi a upravování plánu dalších výprav. Vůdce se obával, že Goa'uldi se chystají k další válce.

Hezký na tvé povídky jsem se těšil

vynikající díl

Som rád , že si pridal pokračovanie.
A ako vždy som sa do toho poriadne začítal.

[andoriel]

V tak krátké době odstěhovat celou planetu, to ses u toho asi zapotil
Nepokusí se Gou'auldi zjistit, kam jim vhodní hostitelé odcestovali? Namtar jako Temnorozený mě docela překvapil.
Bylo to moc pěkné čtení a už se těším na pokračování.

andoriel: Bylo to hodně náročné, ale obyvatelstvo bylo chudé a moc věcí nemělo. Žádné sbírky soch a obrazů, sudy vín, kořalek, metalovou fonotéku , každý vzal to nejnutnější a vydal se na cestu. Málo kdo bral na povozech celý svůj majetek a to celý přesun urychlilo.
Samozřejmě, že se teď Namtar pokouší zjistit, kdo mu vlezl do revíru a páchá nepravosti.
Ohledně Namtara, říkal jsem si, že už je poněkud nudné stále obsazovat ty samé vládce, a tak jsem si někde vytáhl nějaký krátký seznam starých bohů. Zalíbil se mi Namtar

bůh moru a války. Namtar (podle jiných překladů Namtaru nebo Namtara) byl podle mezopotámské mytologie pekelným bohem, bohem smrti, poslem An, Ereškigala a Nergala. Byl obecně obviňován z odpovědnosti za nemoci a pohromy. Byl vládcem šedesáti druhů nemocí, představovaných démony, kteří pronikali do různých částí lidského těla; lidé se snažili chránit před nemocemi obětováním Namtarovi. Existují teorie, že Asyřané a Babyloňané po dobytí Sumeru převzali tyto aspekty víry - byly pro ně velmi důležité, protože se podle nich jednalo o ducha osudu. Ten byl oslavován jako milovaný syn Baala. Byl v podstatě konečným vykonavatelem instrukcí ohledně osudů lidí a asi měl i moc nad některými jinými bohy. Často vystupoval jako personifikace smrti - podoba se Smrtkou z českých pohádek.

A tak píšu píšu a když přišel na scénu, tak si jdu vyhledat nějaký jeho obrázek a najednou na mě vyskočil bubeník kapely Carach Angren používající umělecké jméno právě Namtar. Navíc týden poté hráli na festu Brutal Assault, kam jsem se zrovna chystal. A nápad byl najednou na světě. Viz přiožené foto
http://www.spirit-of-metal.com/membre_groupe/photo/%28Namtar%29__Ivo_Wijers_-15972.jpg

[andoriel]

Teď jsem si představila, jak by takové stěhování probíhalo u Aiweho Tam by určitě došlo i na ty sochy (Promiň, Aiwe )
Namtar je skvělý. Moc se mi líbí popis i fotka a těším se na pokračování.

[Aiwendill]

Pffff. Neprominu.

Ja by som vzal este aj toaletak zo zachodu a nieto nejake sochy...

Ale nazov tej planety ma dostal...

Ale nazov tej planety ma dostal...

Výstižný.
A práve kvôli tej výstižnosti sa presťahovali.

Název planety není z mé hlavy, ale skutečně existuje viz stargate wiki http://stargate.wikia.com/wiki/Jebanna jen jsem tam umístil část příběhu. Je tedy pravda, že název těch obyvatel je potom zajímavý: Jebánnci Když to producenti tvořili, asi netušili, jaký to může mít význam v jiných zemí. Stane se.
A my si dáme další díl.

7
Válečná sekera vykopána

Od záchrany obyvatel světa Jebanna uplynul dlouhý půlrok. Během té doby vyrostla doslova z ničeho na vhodných místech Nasyi dvě větší města a několik menších. S budováním si bylo třeba pospíšit, protože se už blížila zima. Tamní obyvatelé naštěstí pomohli s jejich budováním, stejně tak jim poskytli nejnutnější potravinovou pomoc. Mezitím Společenství s pomoci zachráněných dokončilo opravy pevnosti Nazgaran. Mnozí z Jebanny také začali pomáhat s výzkumem. Rovněž se učili lépe zpracovávat kovy a vyrábět kvalitnější zbraně a zbroje. S tím souvisel i výcvik. Podle posledních zpráv od zvědů se Goa'uld Namtar chystal zabrat některé světy, které mají bohaté zásoby surovin.

Jednoho večera se v pevnosti Nazgaran konala porada celého Calanyrmianovo společenství a několika zástupců obyvatel z Jebanny a Nasyi, kteří se rozhodli pomoct v případných bojích s nepřítelem. Na začátku se hodnotil průběh osidlování, který se pomalu chýlil ke konci. Následně se řešil výcvik a vyzbrojování nových spojenců. Řeč došla i na magii, ovšem se zjistilo, že obě kultury nemají příliš dobré předpoklady k ovládnutí silnějších forem magie, pouze jen málo z nich bylo schopno se naučit základní slabá kouzla. Jako další bod bylo zhodnocení nedávných výprav a shromažďování informací.
„Takže si to shrňme. Činnost Goa'ulda Namtar v poslední době nabírá na síle,“ konstatoval Calanyrmian.
„Ano. Poslední zprávy tomu nasvědčují,“ souhlasil s ním zvěd Teloch. „Namtar nedávno zabral doly na Juně což je poměrně nehostinný skalnatý svět. Obývá ho jen prostá nepříliš vyspělá kultura, která musela po staletí sloužit jako otroci Goa'uldů. Před několika staletími ho ovládal Heru'ur, a poté Kronos. Tito dva jsou však velmi dávná historie. Už byli zabiti v dávných válkách o moc.“
„Čím je ten svět tak zajímavý?“ zeptal se zástupce Nasyanů Alkshar.
„Nachází se na něm bohatá ložiska Naquadahu, což je naprosto úžasná surovina. Dá se využít k výrobě zbraní, které jsou svou povahou takřka nezničitelné, rovněž k výrobě mocných magických zbraní a zařízení. Mimochodem všechny Kruhy světů jsou vyrobeny právě z tohoto materiálu.“
„Takže by bylo výhodně nějaké podobné doly získat,“ konstatoval Nasyanec.
„Přesně tak,“ souhlasil s ním Calanyrmian. „Škoda jen, že jsme na tento svět nenarazili dřív. V knihách je popsáno nepředstavitelné množství světů, ale většinou nejsou zrovna bezpečné. Navíc jsou staré knihy psány ve starém jazyce a my máme poměrně dost práce s jejich překládáním.“
„Ovšem určitou naději máme,“ pokračoval průzkumník Mustin. „Našli jsme zmínku o světě Qasta. Rovněž se tam nachází Naquadahový důl, který kdysi dávno ovládal Goa'uld Qetesh. Jedná se o pouštní svět, který podobně jako Junu, obývala prostá kultura, jenž rovněž sloužila Goa'uldům jako otroci.“
„Ovšem i tam je riziko, že ji již Namtar obsadil,“ upozorňoval na možné nebezpečí mág Siegmar.
„Naši průzkumníci Qastu navštívili předevčírem a s žádným nebezpečím se nesetkali,“ ubezpečoval ho Alkshar. „Nutno podotknout, že jsme nenalezli nikoho z místních obyvatel, pouze pár ruin zavátých pískem, takže je to v podstatě opuštěný svět.“
„A co doly?“ zajímal se Calanyrmian.
„Nějaké pozůstatky štol v nedalekém pohoří našly, ale vše je ve velmi špatném stavu. Čeká nás tam hodně práce.“
„Naštěstí lidi už máme, takže obsadíme Qastu hned zítra ráno. Ještě dnes vyberu výpravu, která zabezpečí okolí Kruhu pro případ příchodu Namtara. A tím bychom měli všechno probráno,“ zakončil těmito slovy vůdce celou poradu.

Večer následovala ještě dlouhá diskuze. Mezitím Calanyrmian určil prvních deset členů Společenství a vybral bojovníky i z obou kultur. Celkem třiceti členná skupina se do nočních hodin připravovala a už k ránu byla připravena ve velkém sále s Kruhem. V těchto ranních hodinách bylo v pevnosti poněkud rušno. Zpráva o obsazení Qasty se v noci samozřejmě dostala i na Nasyu a tamější bojovníci postupně přicházeli na Nazgaran, aby následně posílili počty prvního oddílu. Ten jen čekal na rozkaz vůdce.

Calanyrmian dorazil do sálu záhy. Ještě než zadal adresu, varoval přítomné, že Namtarova vojska už klidně můžou být na místě, tak aby byli připravení na boj. Všichni si naposledy zkontrolovali výzbroj a připraveni k boji vstoupili do otevřeného Kruhu, jenž vůdce po posledních slovech otevřel.

Následoval přenos prostorem, kteří už mnozí důvěrně znali. Na druhé straně očekávali možný útok. Když se rozkoukali před nimi se otevřel pohled na pouštní vyprahlou pustinu, po které se valil horký vzduch plný nepříjemného písku. Okolí neslo ještě znatelné pozůstatky dávného osídlení, které však pokrývaly značné nánosy písku. Zdejší kultura tento svět jistě dávno opustila, nebo byla odvlečena Goa'uldy na jiný svět.
„Máme štěstí. Jsme tu první,“ ulevil si zvěd Teloch.
„Doufejme,“ souhlasil s ním válečník Dariusz. „A teď do práce. Musíme tu vybudovat obranné postavení. Netušíme, kolik máme času. Na průzkum okolí se vydáme, až přijdou posily.“
Průzkumníci a zvědové ihned provedli obhlídku nejbližšího okolí, aby mohli určit vhodná místa pro uložení zásob a vytvoření obranných míst.

Nato začaly první terénní úpravy. Bylo třeba odklidit nánosy alespoň z některých komnat, které ještě částečně stály a prostor okolo Kruhu. Část mezitím připravovala pískovcové cihly k postavení zdí pro obránce. Práce byla v horku velmi úmorná. S dobou strávené prací rostla i žízeň a zásoby vody se tenčily. Naštěstí průzkumníci v nedalekém pohoří našli pramen čisté vody. Bylo to stejné pohoří, kde se podle slov předchozí výpravy nacházely i Naquadahové doly. Při cestě zpět průzkumníci zjistili, že původně byla voda ke Kruhu dopravována necelou míli dlouhým kanálem. Ten však už dávno pohltil zub času.

Během prací se Kruh světů náhle aktivoval. Všichni nechali práce a chopili se zbraní. Netušili zda se jedná o příchozí posily, nebo o nepřítele. Čekání na odpověď v zákopech a za zdmi se zbraní v ruce se zdálo nekonečné. Kruhem prošly nejprve dvě postavy. V tu chvíli si mohli oddechnout, byli to bojovníci z Nasyi v doprovodu pěti dalších členů Společenství.
„Uf. Dobře, že jste to vy,“ oddechl si Teloch.
„Věřím vám to,“ přivítal se mág menší postavy Gerlioz s vlasy do culíku. „I my jsme si nebyli jistí, zda nepadneme do pasti.“
Poté se rozhlédl po okolí a zhodnotil provedené práce: „Koukám, že už jste tu něco udělali.“
„Práce jsou v tomhle vedru pomalu, ale už se naštěstí blíží večer. Před vaším příchodem, jsme také zjistili, že Kruh byl dřív umístěn v nějakém velkém chrámu, však se porozhlédni po okolí. Sloupy, vysoké zdi a jisté obranné prvky, které jsme odkryli, tomu nasvědčují.“
„Hm, vypadá to tu zajímavě. Avšak nevypadá to, že by zdejší kultura byla zaostalá.“
„Kolgrim se domnívá, že je to dávné dílo Goa'uldů. Však víš, že se zajímá o starou architekturu.“
„Taky bych to tak odhadl,“ zvědavě se Gerlioz rozhlížel po okolních ruinách, zatímco dorazil téměř sto členný oddíl. „A jak je to z vodou? Našli jste něco?“
„Asi míli v horách je pramen. Zjistili jsme, že voda sem byla kdysi přiváděna kanálem, ale ten je už dáno zničen.“
„Důležité je, že tu je zdroj vody. Bylo by nepříjemné ji donášet z Nazgaranu. A nyní se dejme do práce. Musíme co nejdřív nastražit nějaké naše pasti kolem Kruhu. Tenhle svět Goa'uldům nedáme,“ odhodlaně pravil Gerlioz a odešel organizovat obranný systém.

Práce na úpravě okolí probíhaly dlouze do noci. K ránu dorazil další stočlenný oddíl, který se ihned pustil také do práce. Jeden z prvních problémů, se kterým se museli vyrovnat, patřil časový posun způsobený různou denní dobou a různou délkou dne na Nasye, Nazgaranu a Qastě a tím přicházející únava. Přizpůsobení místním podmínkám trvalo většinou pár dní. Odkrývání trosek chrámu, nastražení pastí a příprava obranných pozic trvala ještě několik dalších dní. Během té doby dorazily další obyvatelé světů Nasya a Jebanna, takže už zde bylo k dispozici téměř pět stovek dobrovolníků a bojovníků.

Protože útok Goa'uldů stále nepřicházel, mohli se průzkumníci vydat na obhlídku okolí. Přesně jak odhalil prvotní průzkum, staré doly byly ve velmi špatném stavu a bylo je třeba náročně obnovit. V celém pohoří ještě po mnoho dní průzkumníci nacházeli další pozůstatky starých štol, dolů a zbytků obydlí přiléhající k dolům.

Dvanáct dní od příchodu na Qastu dorazil Calanyrmian, aby se podíval, jak probíhají práce. Hned na začátku ocenil připravenou obranu, kterou tvořilo množství jak klasických tak i magických pastí. Okolo bývalého sloupového sálu bylo zřízeno mnoho krytých postavení pro lukostřelce, kuše, samostříly a mágy. Podobné zabezpečení bylo i po celé bývalé stavbě pro případ, že by bylo nutné ustoupit. Cesta vůdce pak vedla k bývalým dolů. Když si prohlédl stav několika štol, rozhodl o jejich postupném obnovování a dalším průzkumu. Calanyrmian chtěl začít s těžbou co nejdříve, a proto se vrátil zpět na Nazgaran, aby získal pro obnovu těžby co nejvíc lidí.

Následné dny probíhaly v relativním klidu. Na Qastě již pracovala téměř tisícovka obyvatel z obou světů. Postupně probíhal průzkum starých důlních chodeb a zjišťovalo se množství suroviny. Jak se však dalo očekávat, ložiska ve vyšších polohách byla už vytěžena, a tak nezbývalo než postupovat hlouběji. Práci komplikovalo množství závalů a než se narazilo na první vhodná místa k těžbě, uplynul téměř měsíc od příchodu.

Rok 324 se dle kalendáře na Aldeneerinu přehoupl do roku 325. Útok Namtara však zatím nepřicházel, a tak doly vydaly první rudu. Její zpracování však bylo zatím velkou neznámou, a proto se Aldeřanští badatelé pustili do zkoumání knih a zjišťovali podrobnosti o možném zpracování Naquadahu.

Večer dne na počátku roku 325 byl stejný jako kterýkoliv jiný. Stráž u brány tvořená třemi stovkami válečníků a ještě další dvěma stovkami v záloze, jenž pomáhala v dolech, byla stále připravena k případnému boji. Každý si uvědomoval hrozbu, jakou Goa'uldi v poslední době představují. Najednou se Kruh z ničeho nic aktivoval. Strážní dle zvyku zaujali obranná postavení a čekali, co se bude dít.
„Má někdo přijít?“ ptal se ostatních mág Gerlioz.
„Pokud vím, tak zásoby mají přijít až za dva dny,“ odpověděl mu válečník Ted Skjellum.
„Asi máme nějakou neplánovanou návštěvu,“ doufal v duchu, že se jedná o nějakou mimořádnou zprávu z Nazgaranu. Nebývalo běžné, aby se na Qastu chodilo mimo ohlášený plán.
Když už byl Kruh otevřený, napětí v přítomných vrůstalo. Nikdo totiž stále nepřicházel.

Najednou se stalo to, čeho se každý obával. Z Kruhu začaly vystupovat zástupy Jaffů. Než se však stačili zorientovat, už na ně letěly roje šípů. Nepřátel ale rychle přibývalo, protože přicházely v těsném zástupu, a tak v prostoru před Kruhem vypukl drsný boj. Jaffů bylo během chvíle více než sto padesát a okamžitě zjistili, že tentokrát nedorazili první. Teď byl pravý čas spustit důmyslný systém pastí, tvořen od jednoduchých ok, napnutých lan až po kmeny, klády a samostříly, které během krátké chvíle způsobily nepříteli nepříjemné ztráty. Sotva se přeživší Jaffové vzpamatovali, začali kolem sebe pálit z Tyčových zbraní a Zat'nik'atelů, zatímco se bojovníci vrhli do útoku.

Bitva to byla zběsilá a nemilosrdná. Všude lítaly střely, šípy a Aldeřanská kouzla. Ke kouzlení se přidali i někteří další obránci, kteří už stačili zvládnout velmi jednoduchá kouzla. Bojovníci se bili hlava nehlava a s přispěním Aldeřanů, kteří měli mnohem více zkušeností z bojů, obránci brzy získali bitvu ve svůj prospěch. Někteří Jaffové si uvědomili, že jsou zde v pasti, a tak se rozhodli otevřít Kruh světů zpět, a varovat Namtara. Otevřít Kruh se jim podařilo, a tak se mnozí obránci zaměřili na unikající Jaffy. Lučištníci nemilosrdně prošpikovali každého, jenž se rozeběhl ke Kruhu. Mnoho nepřátel skončilo jen pár stop před otevřeným průchodem. Uniknout se nakonec podařilo dvou Jaffům. Lukostřelci po nich sice vypálili salvy šípů, zda byli úspěšní, to už se nedozvěděli. Kruh se za nimi po chvíli uzavřel, zatímco k zemi padl i zbytek Jaffů. Ať to dopadlo jakkoliv, na druhé straně už budou vědět, že je na Qastě čekalo překvapení.

„To bychom měli,“ oddechl si Ted Skjellum, když si otíral krev z válečné sekery. „Nepřítele jsme téměř zlikvidovali. Sice nám dva unikli, ale zato máme adresu světa, odkud přišli.“
„Měli bychom ihned otevřít průchod na Nazgaran,“ navrhoval mág Gerlioz. „Goa'uldi sem můžou poslat posily a my se potřebujeme postarat o zraněné a především dát vědět Calanyrmianovi o tom, co se tu stalo, a že pravděpodobně začala válka.“
„Jistě,“ souhlasili ostatní a mág Siegmar ihned přiběhl k pultu, kde zadal adresu. Někteří Aldeřané šli hned předat zprávu a další hned z nimi přenesli zraněné.

Hned jak se Kruh uzavřel, Aldeřané ho opět znovu, tentokrát z Nazgaranu, otevřeli. Chtěli tak Goa'uldům zabránit přivedení posil. Během necelé půl hodiny dokázali Aldeřané shromáždit několik bojovníků, jenž se v pevnosti účasnili výcviku boje. Těchto asi padesát Nasyanů posílilo řady obránců na Qastě. Mezitím válečník Ted Skjellum spěšně vyrazil se zprávou o útoku k dolům. Během chvíle o tom věděli téměř všichni a každý kdo mohl, popadl zbraň a vydal se bránit Kruh.

Jako největší nebezpečí obránci oprávněně považovali vůdce Namtara. V první útočné skupině nebyl, protože jako Goa'uld v těle Temnorozeného nechtěl riskovat příchod za bílého dne. Aldeřané se proto domnívali, že invaze probíhá tak, že na daný svět dorazí jakýsi předvoj, který zmapuje situaci a vyšle posla zpět na domovský svět, aby Namtarovi sdělil, kdy je svět pro něj bezpečný. Protože se právě na Qastě právě setmělo, dal se očekávat i jeho příchod. Tedy v případě, že ti dva Jaffové přežili, nebo aspoň na takovou dobu, aby řekli vše o tom, jak to na Qastě vypadá.

Krátce po setmění přišel dle očekávání další útok Goa'uldů. Tentokrát byli obránci mnohem lépe připravení a hlavně jich byl mnohem větší počet. Též vylepšili systém pastí. Sotva z Kruhu vystoupili první Jaffové, hned se pustila zběsilá palba z Tyčových zbraní. Nepřítel tentokrát očekával útok, a tak se i on lépe připravil. Již během prvních chvil boje bylo na obou stranách spousta mrtvých a zraněných. Přestože mnoho Jaffů zemřelo krátce po vystoupení z portálu, počty nepřátel velmi rychle přibývaly.

Brzy nato se stalo to, čeho se obránci obávali. Z Kruhu právě vystoupil vůdce Namtar a s ním další elitní Jaffové. Vůdce ihned použil černou magii, aby jí co nejvíce znepříjemnil život obráncům. Upravené ruiny zahalila temnota a po chvíli nepříjemný mrtvolný zápach. Namtar využil hromadu padlých, u nichž urychlil rozklad a tuto získanou moc použil k šíření jedového oblaku. Calanyrmianovo mágové však také ovládali černou magii a dokázali využít část nepřátelské magie ve svůj prospěch. Houstnoucí temnotu formovali do koulí temné energie, kterou pak vrhali na nepřátelské Jaffy.

Než se Kruh uzavřel, prošli jím téměř tři stovky Jaffů. V prostoru před ním tak nebylo k hnutí, a právě to byl ideální čas spustit všechny nástrahy. Na nepřítele spadlo spousta kmenů, klád a kamení, nechyběly ani silné šípy z kuší a samostřílů. V ten krátký moment Jaffové utrpěli nemalé ztráty. Některé šípy zasáhli i Namtara, ale ten to přestál bez zranění, protože i tentokrát ho chránil osobní štít.

Díky velkému počtu nepřátelských vojáků se nepříteli téměř povedlo vytlačit obránce z prostranství před Kruhem. Lučištníci sice vytrvali, ale museli se hodně krýt před nepřátelskou střelbou. Obránci se nevzdávali a jejich bojovníci statečně drželi pozici a už nedovolili Jaffům nadále pokračovat. Aldeřanští mágové a bojovníci se zaměřili především na Namtara a salvou kouzel neustále oslabovali jeho štít. Též se zaměřili na jeho nepříjemná kouzla rozkladu, která svoji magií oslabovali, jak se dalo.

Počty nepřátelských bojovníků povážlivě klesaly, z původních tří stovek už jich zbylo sotva padesát. Na straně obránců bylo také mnoho padlých a zraněných. V tu chvíli si Namtar začínal uvědomovat, že proti takové přesile má jen velmi malou naději. Rozkázal zadat adresu zpět na domovský svět a současně vytvořil kolem sebe a Kruhu velký magický štít. Jakmile se Kruh otevřel, přeživší Jaffové opustili Qastu a přítomen zůstal jen Namtar. Ten jen hlasem plným nenávisti a temné zloby prohlásil: „To je už podruhé, co jste mi zkřížili plány. To znamená válku. Já si vás najdu, a podmaním si vaše světy. Jednou přivedu tolik bojovníků, kterým nemůžete obstát!“ Po těchto slovech kolem sebe vytvořil jedovatý oblak a než se stačil rozptýlit, už byl dávno Namtar pryč a Kruh světů uzavřen.

„To bychom měli,“ ulevil si mág Siegmar. „Qastu jsme ubránili. Alespoň prozatím.“
„Jak jste na tom?“ ptal se válečník Ted Skjellum, zatímco obhlížel bojiště, které pokrývalo stovky mrtvých těl.
„Máme mnoho raněných a mrtvých, ale získali jsme čas,“ konstatoval jeden z vůdců Nasyanců, jenž právě obhlížel bojiště. „Přesto nenechávejme nic náhodě. Okamžitě přeneseme raněné do bezpečí a my tu zatím opravíme obranné postavení.“
„Dobrá,“ pokračoval válečník. „Čeká nás mnoho práce. Během bitvy jsem si všiml pár míst, kde by se dala obrana ještě vylepšit. Takže nečekejme a pusťme se do toho. Samozřejmě zprávu o výsledku bitvy pošleme spěšně na Nazgaran.“

Ten den už k dalšímu útoku Goa'uldů nedošlo. Klid byl i dny poté, takže se dalo předpokládat, že Namtar další pokusy obsadit Qastu prozatím odložil. Ovšem Calanyrmian si dobře uvědomoval, že další nepřátelský útok je jen otázkou času.

Uplynuly další dny a Aldeřané z Nazgaranu a početná armáda dalších dvou světů se chystala na válku s Goa'uldy. Počty bojovníků odhodlaných bojovat s nepřítelem se každým dnem zvyšovaly. Ovšem mezi Nasyanci se objevily názory, že Aldeřané na ně převedou zkázu. Ti byli naštěstí v menšině a žádné větší protesty se nekonaly.

Jednoho večera seděl Calanyrmian ve své komnatě, kde si pročítal poslední zprávy z Nasyi ohledně výcviku armády a z Qasty, kde už se naplno rozbíhala těžba. Když skončil, sedl si do pohodlného křesla naproti krbu, v němž hořel příjemný praskající oheň a přemýšlel o tom, co jeho Společenství za necelý rok dokázalo a také o tom, se děje na Aldeneerinu a kam tamní projekt průzkumů světů asi došel. Netušil přitom, že za pár hodin Aldeneerin napadnou Temnorození.

[Aiwendill]

Ja zíram...

Kedy si to stihol napísať? Si si istý touto frekvenciou vydávania jednotlivých kapitol?

Ináč je to veľmi pekné a skláňam sa pred tebou. myslím, že máš veľmi slušnú šancu vyhrať tohtoročného Barda...

vynikající díl