Stargate The Dark times

Pěkný díl

Je to trochu kratší kapitola, tak sem třeba ještě dnes přidám další

Kapitola 9. - Nová technologie

Johnson: Marksi kurz k superbráně.
Marks: Ale pane, náš pohon ještě není připraven.
Johnson: Musíme to risknout, zapojte přídavný pohon a honem k bráně. Musíme je dohnat.
Marks: Ano pane.
Mittchell: Co je to vlastně za pohon, myslím ten přídavný pohon?
McKay: Je to pohon, který jsme postavili po letech výzkumů atlantského pohonu, který je zatím z těch známých typů pohonů, které zatím známe. Pracuje na unikátním způsobu využití červích děr.
Mittchell: Takže stejně, jako pohon červí díry na Atlantidě.
McKay: Ne tak úplně. Tento pohon je odlišný v tom, že je v něm částečně zapracována i antická technologie FTL na Destiny.
Mittchell: Jasně, se specifikacemi, které jsme získali od posádky, než jsme s nimi ztratili spojení.
McKay: Ano. Jde o to, že pro cestování tímto typem pohonu potřebujete štíty, protože během letu, který je podstatně delší můžete loď ovládat, tedy aspoň částečně. Navíc pracuje tak, že jeho systém náhodně otvírá nanosekundové červí díry a podle údajů zjistí blízkost k danému cíli a poté vybere tu nejpřesnější variantu a použije ji.
Mittchell: Takže je tu možnost, že se vynoříme tam, kde nechceme být?
McKay: Můžeme se vynořit pár kilometrů dál nebo pár světelných let, ale jinak to pracuje bezpečně. A pracuje tak hlavně proto, že ještě neznáme způsob, jak vytvořit červí díru bez jakéhokoli energetického ohraničení, aniž by jej neprodukovala nějaká fyzická bariéra.
Mittchell: Jinými slovy neotevřete bránu bez brány.
McKay: Ne, my tu bránu otevřeme, ale jen nemá úplně jasný vstup.
Sheppard: To je teď jedno, ale řekni mi, nemůže se stát, že se vynoříme uvnitř planety?
McKay: A v tom spočívá krása mnou navržených bezpečnostních protokolů, které zabraňují vynořit se uvnitř jakéhokoli objektu.
Sheppard: Jako kdyby bylo něco co jsi vytvořil bez chyby.
McKay: No momentálně to je nevyzkoušený pohon, který musíme vyzkoušet.
Sheppard: No nebo je to jenom zátěž, která váží polovinu téhle lodi.
Marks: Pane, za chvíli vystoupíme z hyperprostoru.
Johnson: Až tam budeme, tak...
McKay: Hele, to není hyperpohon.
Johnson: No jinak tomu zatím říkat nebudeme ano?
McKay: Jasně.

Omlouvám se předem, pokud část o pohonu červích děr nebude dávat smysl.... Jde jenom o příběh

Kapitola 10. - Šílenství

/U.S.S. ZELENKA vystoupil z hyperprostoru po pár minutách, ale navigace a několik dalších kontrolních systémů se zbláznily. Vypadalo to na přetížení nevyzkoušeného pohonu./

Johnson: Marksi, kde jsme?
Marks: Nevím pane.
McKay: Hm, nejsme uvnitř planety.
Sheppard: Říkal jsi, že se to nemůže stát.
McKay: Jasně, ale stejně jsem překvapen.
Johnson: Jaký je náš stav?
McKay: Vypadá to, že ten let nám narušil trup a některé systémy nejdou pomalu ani načíst, veškerá komunikace je zničena a hyperpohon nevydrží moc dalekou cestu.
Johnson: Dostaneme se nějak na Zem?
McKay: Nejdříve musíme zjistit, kde jsme. Dejte mi pár minut a oznámím vám to, ale prozatím nemám čas neustále něco vysvětlovat.
Johnson: Generále O´neille, vzal jste na naši palubu nepřátelského špeha.
O´neill: Plukovníku nevěděl jsem to.
Johnson: Já vám rozumím, ale prozatím mi promiňte, že vás musím nechat doprovodit do vaší kajuty. Alespoň, dokud si nebudeme jisti, co s vámi dělali. Ano?
O´neill: Ano, jistě, chápu.
Johnson: Toho asgarda pošlete do cely a chci, aby Carterová přišla na to, jak zařídit, aby se nedostal do počítače z cely.
Marks: Předám rozkazy, pane.
Johnson: Posádko, mluví kapitán. Jak už asi víte, momentálně nevíme, kde jsme, ale slibuji vám, že cestu domů najdeme. Je mi líto, že jsme v této situaci, ale doufám, že ji společně zvládneme a ochráníme svůj domov. Johnson konec.
McKay: Plukovníku Johnsone. Přišel jsem na to, kde jsme a vlastně i na to kdy jsme.
Sheppard: Jak to myslíš, kdy jsme?
McKay: Pamatuješ si na tvoji návštěvu budoucnosti?
Sheppard: Neříkej, že se nám stalo to samé.
McKay: No, přesně to se stalo. Podívejte, pohon červí díry pracuje podobně jako hvězdná brána a když myslím podobně, tak myslím vzdáleně podobně. Vytvoříme umělou červí díru v podobě hyperprostorového okna a letíme červí dírou, tedy vytvoříme několik červích děr a proletíme některou z nich. Problém je, že během letu jsme vlastně částečně omezeni, co se týče prostoru kolem nás, jak například průlet skrz solární erupci, která nás dostala do budoucnosti.
Johnson: Takže tedy kdy jsme, kde jsme a co s tím uděláme?
McKay: Momentálně se nacházíme u místa superbrány, ale jak se zdá, tak byla navigace trochu zmatená kvůli tomu časovému posuvu.
Sheppard: Fajn a kolik let teda uběhlo?
McKay: Žádný rok…. Naštěstí uběhlo pouze pár měsíců. Sedm, abych byl přesný, a vypadá to, že v naší blízkosti není žádná obyvatelná planeta.
Johnson: Počkat v Orijské galaxii bylo jenom kolem superbrány pět obydlených světů.
McKay: Já vím a právě proto jsem provedl průzkum těch světů a zdá se, že tam jsou, jen jsou neobyvatelné.
Sheppard: Vypadá to, že jsme asi skočili moc dopředu.
Johnson: A jak se dostaneme k zemi?
McKay: No to zatím nevím.
Carterová: Ale já ano.
Mittchell: Přišla jste na něco?
Carterová: Ano, vzpomněla jsem si, jak jsme se tenkrát dostali do jiné galaxie na Go´auldském Ha´taku, stejně poté i Apophis.
McKay: Ne, ne, ne, ne, ne to je ale špatný nápad.
Carterová: Máte nějaký, který by to trumfl?
McKay: No vlastně ne.
Carterová: Fajn.
Johnson: Dobrá, kam tedy míříte.
Carterová: Odpálíme slunce, podobně jako tenkrát.
Johnson: Cože?
Carterová: Pokud si vzpomínáte, tak před několika lety jsme se dostali do neznámo vzdálené galaxie, kde byli replikátoři pomocí umělého výbuchu slunce. A co je nejdůležitější?
Teal´c: Přežili jsme to.
Johnson: No nevím, jestli je zrovna tohle tím nejdůležitějším.
Carterová: Musíme se přece nějak dostat k Zemi a tohle je jediný způsob, který nás tam dostane co nejdříve.
McKay: Dobrá, dobrá, promysleme třeba i ten fakt, že nebudeme moci nijak ovlivnit kde se vynoříme a také jako v našem příadě kdy se vynoříme.
Sheppard: To chceš říct, že se klidně můžeme zase posunout v čase?
McKay: No teoreticky, no možná jsem to trochu přehnal, ale i tak nebudeme moci loď navigovat, abychom se vynořili ve vesmíru.
Johnson: A kde jinde než ve vesmíru by jsme se mohli vynořit?
Carterová: Víte, je tu velice vzdálená možnost, že se můžeme vynořit i uprostřed nějaké planety, černé díry, slunce nebo v čemkoli jiném.
McKay: Nebo čemukoliv poblíž. Chci jenom upozornit, že pokud by jsme se vynořili třeba u černé díry, nebudeme mít dostatek času na tak velké zrychlení, aby ty slapové síly tato loď vydržela. Navíc je klidně možné, že s našimi už tak zesláblými štíty se nám ani nepodaří doletět tam v celku.
Johnson: A jak velké jsou možnosti, že se to nepovede.
Carterová: Přikláním se k tomu, že se to povede, ale nemůžu říct, že riziko je nepravděpodobné.
Sheppard: Jinými slovy, buď poletíme normálním pohonem a přiletíme možná pozdě, nebo použijeme tento způsob a pokusíme se Zemi zachránit.
Carterová: John má pravdu, jestli se tam takto chceme dostat co nejdříve, budeme muset začít hned. Přípravy a provedení plánu výbuchu slunce budou trvat několik dní.
Johnson: Dní, předtím jste slunce odpálila lehce.
McKay: Jenže to použili bránu, kterou my momentálně nemůže obětovat. Takže jak už říkala tady Sam, tak musíme začít hned, nebo se nám vyplatí letět tam normálním způsobem.
Sheppad: To to může trvat déle než let hyperprostorem?
McKay: Beru v potaz čas na chyby.
Johnson: Chyby?
McKay: No je možné, že se nám párkrát nepodaří skočit do hyperprostoru a budeme muset k jiné hvězdě.
Mittchell: A tahle loď to jako vydrží.
McKay: Co myslíte?
Mittchell: No ten výbuch slunce, však víte.
McKay: Jistě, že budeme muset letět co nejdál, když zjistíme, že to nefunguje.
Carterová: Samozřejmě se ale budeme snažit, aby se nic nepokazilo.
Johnson: Běžte.

/Po třech dnech usilovné práce jsou přípravy na odpálení slunce hotové/

McKay: Sam odpojuji systémy tohoto okruhu, potřebuji, abys je šla zkontrolovat ze záložních energetických panelů.
Carterová: Jsou odpojené. Všechny ostatní systémy se zdají být v pořádku a funkční.
McKay: Dobrá, tak jdeme na to.

Kapitola 11. - Zázraky se dějí

Můstek, U.S.S. ZELENKA
McKay: Jsme připraveni.
Sheppard: Chci se jenom zeptat, jak to slunce teda odpálíme.
McKay: Ze slunce se může stát supernova jenom dvěma nám známými způsoby. Buďto to, že hvězda vyčerpá mnoho paliva ve svém jádře začne dále vytvářet větší prvky jako například železo a poté se začne hroutit vlivem vlastní gravitace díky útlumu termonukleární reakce. Druhý způsob je, že se jedná o bílého trpaslíka, který dosáhl tzv.: Chandrasekharovy meze a prodělal termonukleární explozi.
Sheppard: A co to bude v našem případě?
McKay: No, vzhledem k tomu, že tu nemám bílého trpaslíka, tak použijeme ten první způsob a to tak, že uměle utlumíme termonukleární reakci, aby prvky které spaluje donutili tu hvězdu zhroutit se sama do sebe.
Sheppard: Aha, snadný.
Carterová: Utlumuji termonukleární reakci místního slunce za tři… dva.. jedna.

(…)

Johnson: Měli bychom něco už vidět?
Carterová: Zatím ne, zvyšuji výkon. Rekce utlumena o 10%,…. 20, 30,… 40%
Johnson: Jak moc budeme muset zvýšit útlum?
McKay: Už moc dlouho ne, připravte se.
Carterová: Útlum zvýšen o 80%.
Marks: Pane, zaznamenávám hroucení slunce.
Johnson: Tak už nám to začíná. Co hyperpohon.
McKay: Funkční a připraven, energie se zdá v normě, vypadá to, že poletíme.
Marks: Pane, výbuch se blíží.
Johnson: Tady Johnson posádce, okamžitě si nasaďte ochranné brýle a zaujměte své pozice.

Slunce se chystalo vybuchnout a k provedení tohoto plánu už nic nestálo v cestě. ZELENKA vstoupil do hyperprostoru přesně tak jak bylo plánováno a letěl hyperprostorem několik sekund. Když doletěli dostatečně daleko, tak ZELENKA opustil hyperpohon.

Johnson: Marksi, jaká je naše pozice?
Marks: Pane, podle navigace se nacházíme několik desítek světelných let od Země.
McKay: Vyšlo to. Jsme tady.
Sheppard: Tak doufejme, že jsme se neposunuli hodně dopředu i tady.
Marks: Pane, k Zemi nám to potrvá pár hodin.
Johnson: Rozumím, zapněte rozhlas.
Marks: Zapnut.
Johnson: Všem vyšším důstojníkům – sraz v konferenční místnosti za pět minut.

[Strýček Forďa]

Další kapitola, super.

Pekne

Kapitola 12. - Plánovat nepředvídatelné
Konferenční místnost 015, U.S.S. ZELENKA

Vyšší důstojníci na palubě přemýšleli na strategii, protože předvídali, že u Země bude několik nepřátelských plavidel a mohou se ocitnout uprostřed bitvy. Chtělo by to nějaký dost dobrý plán.

Johnson: Co když tam na nás budou čekat.
McKay: To těžko, předpokládám, že kdyby nás čekali tak před několika měsíci vzpomínáte?
Sheppard: Stejně tam ale může být dost lodí.
Carterová: Když opustíme hyperprostor moc brzy, tak zachytí naši stopu a objeví nás a pokud opustíme hyperprostor pozdě, tak se vynoříme přímo vedle nich.
Sheppard: A co když opustíme hyperprostor za nějakou planetou v soustavě a dál poletíme podsvětelnou.
McKay: To by možná šlo, ale problém je to, že jakmile opustíme odvrácenou stranu planety, zachytí nás.
Carterová: Okamžik, my tu vlastně máme asgardskou výrobní linku.
Johnson: Na co narážíte?
Carterová: No s vaším dovolením, když prozkoumáme technologii maskování v Jumperu a Al´keshi, mohlo by se nám podařit postavit maskování pro celou loď.
McKay: Jenže naše technologie nejsou dostatečně kompatibilní s antickou na to, abychom to propojili.
Sheppard: Vždyť tato loď byla postavena na základech antické technologie ne?
McKay: To ano, ale úpravy, které jsme v technologii provedli znemožňují toto propojení.
Carterová: Ale já nechci maskování propojit, chci vyrobit maskovací generátor.
McKay: To už by možná šlo, ale potrvá to pár hodin.
Johnson: Běžte, Marks zatím vypočítá kurz a počkáme za Marsem, to by mělo na odstínění stačit.
McKay: Tak jdem na to.

ZELENKA opustil hyperpohon přímo za planetou Mars, aby tedy unikl případným nepřátelským senzorům. Maskování bylo téměř nainstalováno a posádka se připravovala na spuštění.

Mittchell: Neměl by někdo provést nějaký test z menší lodi, než se tam vydáme?
Johnson: Vemte si F-302ku, kontaktujeme vás, až to bude hotové.
Carterová: Rodney, potřebuji, aby si ten rozvod přehodil na sekundární, aby to nebralo energii nepřetržitě.
McKay: Hotovo, teď to jenom napojit na štíty a hlavní systém.
Carterová: To bude za chvilku, dělám na tom.
McKay: Plukovníku Johnsone, jsme téměř připraveni na spuštění, asi tak ještě dvě minuty.
Carterová: Výborně, systém přijal úpravy. Můžeme to otestovat. Plukovníku spusťte to.
Johnson: Marksi, do toho.
Marks: Pane, zapínám maskování.
Mittchell: Tady Mittchell, myslím, že to funguje.
Johnson: Myslíte?
Mittchell: No, nevidím vás a senzory mi taky hlásí prázdno.
Johnson: Výborně, Carterová, Rodney skvělá práce.
Carterová: Díky pane.
Johnson: Plukovníku Mittchelle, vraťte se. Marksi, hned jak se vrátí nastavte kurz k Zemi a max podsvětelná.
Marks: Ano pane.

ZELENKA vyrazil směrem k Zemi a počáteční výsledky jsou slibné. Senzory zachytily několik energetických známek z povrchu planety, ale na podrobnější průzkum je loď ještě daleko.

Sheppard: Marksi, tak co už něco vydíte?
Marks: Ještě chvíli pane.
Sheppard: Třeba se ty lodě ani nedokázaly dostat přes Jaffy.
Marks: Pane, několik neznámých plavidel na oběžné dráze Země.
Mittchell: Takové štěstí nemáme.
Johnson: Tady velitel posádce, bojová pohotovost. Vypněte maskování, musíme na ně za´točit.
Marks: Pane, vztyčili nějakou energetickou bariéru mezi námi a Zemí, senzory jsou slepé, na planetě nedokáži nic zjistit.
Johnson: Vypadá to, že nechtějí, abychom tam vyděli.
Marks: Pane, neznámé lodě jsou na dostřel.
Johnson: Palte, všemi dostupnými zbraněmi.

ZELENKA začal střílet na všechny cíle v dosahu. V zápětí dostali odpověď ve formě spršky několik dávek nepřátelských střel. Hlavní zbraně se zaměřovaly na větší lodě a sekundarní a vedlejší zbraně na ty menší.

Marks: Pane šest kontaktů se blíží k naší pozici, ale další jsou na cestě.
Johnson: Úhybné manévry, musíme se dostat k těm velkým lodím.
Marks: Ano pane.
Marks: Pane, hlavní zbraňová platforma číslo dvě hlásí přetížení energetických rozvodů, vypadá to, že štít místy kolabuje.
Johnson: Cože? Na kolika je procentech.
Marks: Štít je pod zatěží, momentálně jsme na 80%, ale i tak má práci s kompenzováním náporu.
Johnson: Zapojte sekundární štíty, aby se to znovu nestalo.
Marks: Jsou zapnuté pane.

/I skrze štíty proniká energie, po celé lodi docházelo k výkyvům energie a lokálním poškozením. Na můstku bylo poškození stále větší./

Marks: Pane dvě větší lodě se k nám blíží na srážku.
Johnson: Snažte se jim vyhnout, ať jim hlavní zbraně dávají přednost.
Marks: Štíty klesly na 40%, už moc dlouho nevydržíme. Nepřátelských lodí je stále víc pane.
Johnson: Převeďte energii z motorů a z dálkových senzorů, potřebuje ty štíty co nejdéle. Zeměřte…
/Požár na můstku/
Johnson: Uhaste to někdo.
Marks: Pane, máme hlášeno několik obětí. Trup se hroutí na několik palubách.
Johnson: Evakuujte ty oblasti a uzavřete je.
Marks: Pane přišli jsme o přídavný pohon a také o podsvětelný.
Johnson: Co štíty?
Marks: Hlavní štíty na 15%, začínají kolabovat. Sekundární štíty jsou na 75%.
Johnson: Fajn, připravte se vstoupit do hyperprostoru.
Marks: Pane levý hangár ztratil atmosféru, došlo k jeho narušení. Uzavírám požkoz… Pane, další loď vstupuje do soustavy. Podle senzorů je to loď třídy Daedalus.
Johnson: Co je to za loď?
Marks: Pane poslali nám souřadnice na hyperprostorový skok.
Johnson: Odlétáme.

Kapitola 13. – Šokující zprávy
ZELENKA vstoupil do hyperprostoru a navázal spojení s U.S.S. APOLLO, který posádku ZELENKY informoval o situaci.

Johnson: Plukovníku Alici, co se zde stalo.
Plukovník Alice: Myslím, že většinu už víte. Nepřátelská rasa nás napadla a obsadila Zemi.
Sheppard: Co to říkáte?
Alice: Bohužel je to tak, většina lidí na Zemi byla zabita, ty které jsme mohli, jsme transportovali k bráně a evakuovali je na Atlantidu.
Johnson: Tam ještě nedorazili?
Alice: Ne, generálu Landrymu se podařilo zničit informace v SGC, když se společně s ním vyhodil do vzduchu. Stejně tak byla zničena databáze v Penthahonu, takže je poloha Atlantidy v bezpečí.
Johnson: A co naše obrana? Copak jste se nebránili?
Alice: To ano, ale s pomocí antických střel napojených na křeslo z Proclarush Taonas se nám podařilo zničit jen tři jejich lodě.
Sheppard: A kam to teď letíme?
Alice: Nedaleko odtud máme flotilu zbylých lodí. Jak naší, tak Jaffských, Noxských a i Luciánské aliance.
Johnson: Počkat, Luciánské aliance?
Alice: Ano, požádali nás o pomoc, poté co většinu aliance zničili. Teď pořádáme nálety na Zemi a transportujeme tolik lidí kolik je možné a za pár hodin odlétáme na Atlantidu.
Johnson: Rozumím, pomůžeme vám s evakuací, ale rozhodně se jen tak nevzdáme.
Alice: Není co vzdávat, válku jsme prohráli. Vyděli jste to sami, nemůžeme vyhrát.
McKay: Mám nápad. Destiny.
Johnson: Jak nám teď pomůže dostat se na Destiny?
McKay: Destiny proletěla několik miliónů galaxií a určitě musela na tu rasu narazit. Jestli na ně skutečně narazila, mohlo by v její databázi být všechno o té rase.
Alice: Získali jsme superbránu ještě před tím, než na nás zaútočili. Momentálně je na palubě Sun tzu.
Johnson: To by mohl být plán.
Alice: Ale stejně, co tím získáme, už není co zachraňovat. Podařilo se nám zachránit necelou miliardu obyvatel ze sedmi. Už není co zachránit. Je konec, jestli zajmou někoho, kdo ví o atlantidě, přiletí i tam a konec bude definitivní.
Johnson: Nesmíme to vzdát, pořád máme několik miliónů lidí, které musíme chránit, nemůžeme se na ně vykašlat.
Alice: Stejně ale musíme na Atlantidu.
Johnson: Dobrá, poletíme tedy pro poslední várku přeživších na Zem a vyrazíme na Atlantidu. Jak jsou na tom štíty Marksi?
Alice: Štíty nebudete potřebovat, tak dlouho se tam nezdržíme. Jednoduše vyletíme z hyperprostoru v atmosféře planety a rychle transportujeme tolik lidí, kolik můžeme.

Tak už se blížíme ke konci první části , doufám že se vám bude líbit i další díl Stargate: Rebirth.

Jo vcelku dobré. Když pominu fakt že kapacita Apolla je jen několik desítek lidí mimo obsluhy a krátkodobě tak dvě stovky tak zachránili obrovské množství lidí.
Těším se na další díl.

Kapitola 14. - Konec jak se patří.
ZELENKA, APOLLO a několik dalších lodí tedy vyrazilo na záchrannou operaci. Po několik hodinách se vrátili k flotile a vyrazili na Atlantidu. ZELENKA nyní letí ve stejném hyperprostoru jako APOLLO a SUN TZU.

U.S.S. ZELENKA, pozorovatelna, na přídi lodi.
/Pozorovatelna byla narvaná obyvateli ze Země a mezi nimi u okna stál Dr. Jackson/

Carterová: Danieli? Co tu děláš?
Jackson: Přemýšlím.
Carterová: Aha, a o čem?
Jackson: Desítky let jsme se ji snažili ochránit, ale pak na jednou o ni jen tak přijdeme a spolu s ní o několik miliard lidí.
Carterová: Já vím, je to strašné, ale nesmíme to vzdát, určitě něco vymyslíme.
Jackson: Jak to myslíš?
Carterová: Vždycky něco vymyslíme.

/Přijde O´neill/
O´neill: Tak tady jste?
Carterová: Pane, pustili vás?
O´neill: Ano, vypadá to, že se mnou nikdo nic nedělal.
Carterová: Vy jste vyděl, co všechno udělali, že ano?
O´neill: Ano a štve mě, že jsem s tím nemohl nic udělat.
Carterová: Jak jsem řekla Danielovi, nějak si poradíme.
O´neill: No nevím, myslím, že tentokrát se z toho nevyhrabeme.
Carterová: Vážně?
O´neill: Carterová, zničili Zemi a my se mohli jenom koukat. Tohle není jako vždy. Podívejte se ty lidi kolem. Za co mají bojovat.
Carterová: Tohle nemůže být konec.
O´neill: Ne tohle není konec, bude to ještě horší, uvidíte.

ZELENKA dál letí hyperprostorem a posádka pomalu přemýtala události, které se v posledních několika dnech přihodily.

Neznámé plavidlo, lokalizace – Země
Neznámý hlas: Jak si vede naše armáda, našli jste to město.
Osoba v kápi: Zatím ne, ale jsme blízko. Zatím jde všechno podle plánu. Jejich flotila už vyrazila.
Neznámý hlas: Dobře tedy, chci najít to město a všechny je vyhladit jasné?
Osoba v kápi: Ano můj pane.
Neznámý hlas: Teď běž a nevracej se dokud nebudeš mít ty souřadnice.
Osoba v kápi se otočí a odchází z tmavé místnosti.
Neznámý hlas: Počkej, jsi velice významným krokem kupředu v této válce.
Osoba v kápi: Děkuji pane, bylo to těžké, ale teď už všechno chápu a věřte mi, že vás nezklamu.
Neznámý hlas: Neměla by ses skrývat pod tou kápi, chci, aby viděli čeho jsme schopni. Sundej si ten háb a běž.
Osoba stáhne kapuci a náhle je odhalena její tvář. Na okraji temné místnosti stojí Vala Mal Doran.

Tak a to je konec povídky Stargate: The Dark Times, která je prvním dílem větší trilogie. Dalším dílem bude jak jsem již psal Stargate: Rebirth.
Doufám, že se vám první díl líbil.

Krátké shrnutí Stargate: Rebirth
SGR je druhým dílem mé trilogie, kde se dočkáte pokračování událostí, které se odehrály v prvním díle. Hned z okraje mohu říct, že povídka bude psána jiným způsobem - spíše jako kniha a bude se převážně odehrávat na Zemi. Také poznáte nové postavy a dobrodružství. Trailer pro povídku již brzy!

Ahoj, já vím že toto už není povídka, ale týká se jí to. Na mých stránkách http://www.sgfan.eu teď běží anketa ohledně jména nové lodi v příštím dílu povídky. Samozřejmě nechápejte to jako reklamu, spíše bych byl rád, kdyby hlasovali ti co chtějí další díl.