SG: ZDP - druhá série bude - asi :)

Přečteno Pěkné. Ta tíživá atmosféra podzemních laboratoří. Něco podobné mam i na několika místech Aldeneerinu a dalších světech.

[andoriel]

Děkuju, Azanyrmuthe

Všimla jsem si, že si taky občas libuješ v podzemí. Aspoň při psaní

Perfektné.
Ešteže som stihol pridať "komentár" pred vydaním ďalšej časti.
a

[andoriel]

Děkuju, Puk

Jste dneska jenom mírně dušení nebo už do křupava? Docela ráda na chvíli zmizím z téhle planety
Třeba sem:

50. Princ na bílém koni

1.
„Jak je možné, že se ti zase ztratila?“ Teyla se na Johna Shepparda dívala s nevěřícím údivem. Stála na prahu tajemné jeskyně, která skrývala záchranu pro Rodneyho McKaye. Všichni, kdo nemuseli být uvnitř, se stáhli z dosahu nebezpečného záření, které jeskyně obsahovala.
John se na Teylu zamračil. „To už jsme probírali,“ zavrčel. „Víš moc dobře, jak to bylo. Jako obvykle,“ dodal.
„Zase on?“ zeptala se Teyla. Po Johnově přikývnutí si povzdechla. Ája se jí v jedné slabé chvilce snažila vysvětlit jejich vzájemný vztah s Wraithem. Marně. Pro Teylu byla představa, že by měla nějakému Wraithovi důvěřovat, natolik vzdálená, že ji prostě odmítala, jako něco nemožného.
„Najednou se zarazila, zvedla hlavu, jakoby něco zaslechla, a pak byla pryč.“ John bezmocně rozhodil ruce.
„Nemáme náhodou jiné starosti?“ ozvalo se z jeskyně. Rodney pozoroval Ronona a doktorku Kellerovou, jak čistí místo, kde mělo dojít k operaci. Pavouk usazený na jeho mozku pod vlivem záření stáhl svoje nohy k tělu a bylo možné ho odstranit. Doba, po kterou mohli přebývat v jeskyni, se krátila. Jestli budou ještě váhat, pavouk Rodneyho zabije. Nebo je všechny zabije záření. Andoriel si mezi Wraithy bude muset poradit sama. Jako vždycky.

„Musíme se tam vrátit,“ řekla Ája s pohledem upřeným na malou tečku na okraji obrazovky, která skrývala planetu se zříceninou hradu.
„Nechápu proč,“ zavrčel Ace.
„Ani já ne,“ potřásla Andoriel hlavou. „Ale mám pocit, že je tam ještě něco, co musí být dořešeno. A není to ten obraz. Na něco jsme zapomněli.“ Otočila se k Wraithovi „Jak moc důvěřuješ mojí intuici?“ zeptala se ho.
Ještě vteřinu na ni hleděl, pak se obrátil a rychle zadal sérii složitých příkazů na nejbližším ovládacím panelu.
„Za pár hodin se dozvíme, jak je na tom tvoje intuice.“ Pokynul jí k odchodu z můstku. „Pošlu s tebou toho, kterému říkáš Zak,“ dodal, když si všimnul, že v rámu otevřených dveří stojí jeho zástupce.
Sotva znatelně sklonila hlavu na rozloučenou a proklouzla kolem zástupce do chodby. Zak na ni čekal u první odbočky. Jako vždycky neřekl ani slovo, ale stačilo, že slyšela, jak vedle ní hlučně dusají jeho nohy v mohutných botách.
V přidělené místnosti si sedla na postel a položila ruce na kolena. Mezi obočím se jí prohloubily vrásky od přemýšlení. Snažila se vzpomenout si na každý detail z jejich minulé výpravy na planetu s podivným obrazem.
Z hlubokého zamyšlení ji po pěti hodinách probudil příchod Ace.
„Máte tak málo času a ještě ho většinu prospíte,“ řekl trochu zklamaně.
Andoriel se na něj líně usmála. „Už jsme na místě?“ zeptala se a odhodila deku.
„Budeme za půl hodiny.“ Stál rukama opřený o opěradlo židle a sledoval, jak si pomalu natahuje boty a obléká vestu.
„Stýská se mi po tvé původní lodi,“ řekla najednou bez souvislosti. „S touto se mi špatně komunikuje. Neví, co po ní chci.“
„A co chceš?“ Wraithovi bylo jeho původní plavidlo také příjemnější. Lépe se ovládalo a měl v něm vybavení, které nemohl přenášet sem a tam. Bohužel, oprava jeho původní lodi se protahovala. Nechtěl, aby někdo objevil planetu, na které oprava probíhala. Ani jeho zástupce nevěděl, kde se loď nachází. Společně se Zakem a deseti spolehlivými vojáky s poškozenou lodí odletěli a jenom Ace a Zak se vrátili v Šipce s vymazanými letovými údaji. Vojáky nechali na hlídce u pomalu probíhající regenerace.
„Chci sprchu,“ vydechla Andoriel se zasněným výrazem. „A taky kávu,“ doplnila ještě a vykročila ke dveřím.
„A já se chci nakrmit,“ ušklíbl se Wraith.
„Aspoň něco je možné,“ usmála se na něj. „Jestli jsem dobře viděla, když jsem šla kolem zásobáren, máš široký výběr z menu.“ Vyšla z pokoje a zamířila na stanoviště Šipek.
„Mohli by nás tentokrát vyložit nahoře?“ zeptala se.
Ace jenom přikývl.

Na vrcholu nejvyšší hory byla zima. Rozvalinami hradu se proháněl ledový vítr a čechral mlhu, ležící v údolí. Temně šedé mraky halily celou zemi do sklíčeného přítmí.
Andoriel se proplétala mezi polorozbořenými zdmi hradu a v hlavě jí neurčitě blikal cíl jejího pátrání: pracovna, kde kdysi našla trojramenný svícen. Na té místnosti bylo něco zvláštního.
Zastavila se, aby se rozhlédla. Ace stanul vedle ní a rozhlížel se také. Nic nehledal. S tajenou netrpělivostí čekal, až bude moci zavolat Šipku a nechat se přenést zpátky do tepla a klidu své lodi.
„Tam,“ ukázala Ája na rozbořený roh hlavní budovy. V sutinách se skrývalo něco, o čem věděla, že musí najít.
V pracovně byl zazděný výklenek, který se díky sesuvu okolních stěn otevřel, aby ukázal své děsivé tajemství.
Z temného otvoru mezi kamením trčela seschlá ruka. Zbytek krajkového rukávu černých ženských šatů kolem ní vlál ve větru. Na vysušeném prstu se volně houpal prsten s velikým červeným kamenem.
Ace a Andoriel se blížili k výklenku, který tak dlouho střežil zazděnou ženu. Osvobodil ji až odchod hradního pána do hlubin pekelných a s tím spojený sesuv hlavní budovy hradu.
Stanuli ve vzdálenosti, kdy se mohli vztažené ruky dotknout. Ája váhavě natáhla ruku a pohladila rudý kámen prstenu.
Země se pod nimi zatřásla. Zbytky stavby se začaly otřásat a nové praskliny se rozběhly po každém kousku ještě spojeného zdiva.
Andoriel vykřikla, přikrčila se u země a rukama si přikryla hlavu. Ace se sklonil nad ní a čekal, kdy mu do těla začnou narážet nově uvolněné kameny.
Nestalo se.
Do očí jim zasvítilo slunce. Ze západního okna pracovny byla vidět jeho veliká oranžová koule, pomalu se blížící k horizontu.
Ace se narovnal a nevěřícíma očima se rozhlédl kolem sebe. Hlavní budova stála neporušená. Z nádvoří byl slyšet pokřik sloužících a zvonění kovářského kladiva. V pracovně, kde se nacházeli, byl kamenný stůl zarovnaný listy papiru i stočenými svitky. Jeho středu vévodil mohutný kalamář, vedle kterého byla vyrovnána řádka brků, zakončená malým nožíkem na jejich zaostření. Kolem stěn byly v policích další svitky, některé srovnané do úhledných hromádek, jiné naházené bez ladu a skladu. Ve zdi vpravo ode dveří byl veliký krb s narovnaným dřevem na podpal a vlevo výklenek s nablýskaným rytířským brněním.
Andoriel se zvedla a také ona se překvapeně rozhlížela.
„Ale ne!“ vyjekla a couvla, když se podívala na Ace. Před ní stál už zase lord Christopher - hradní pán z obrazu nad krbem v jídelně.
„Co se děje?“ zeptal se jí a nad vlastním hlasem se zarazil. Přejel očima po svých šatech a obrátil ruce dlaněmi nahoru, aby na ně viděl.
„Další záměna?“ zaskřípal zuby. „To už tady bylo.“
„Snad to bude tentokrát jiné,“ zašeptala Ája, ale vyděšený pohled jí z očí nezmizel. Zamrkala a rozhlédla se dokola. Hledala nějaký jiný námět na přemýšlení.
„Kde to jsme?“ zeptala se a oči jí jezdily z jednoho předmětu na druhý. „Lépe řečeno, kdy to jsme?“ opravila se hned. „Myslíš, že máme zabránit…,“ udělala posunek k výklenku, jehož temný osud teprve čekal na své naplnění.
„Ale tím se všechno změní,“ zašeptala si pro sebe.
Než stačila udělat krok k oknu, otevřely se dveře a v nich stanuli dva mohutní muži.
„Pane!“ vykřikl jeden z nich. „Vy jste se vrátil!“ Poklekl s rukou na srdci, ale hned zase vstával. Druhý ho následoval v pozdravu a pak zmizel v chodbách domu.
„Váš návrat nám nebyl oznámen. Lady Alexandra bude nadšena. Všichni jsme rádi, že jste se vrátil z tažení do těch dalekých krajin, ale -,“ muž se zarazil. Při své řeči vešel do místnosti a teprve v té chvíli si všiml Andoriel, která se při jejich příchodu skryla za Ace. „Vy nejste sám,“ vydechl. „Přivedl jste s sebou zajatce? Hned zavolám stráž, aby ji odvedla do vězení.“
Ace se zamračil.
„Toto není vězeň,“ řekl přísně. Andoriel stála těsně u něj a on cítil, jak se zachvěla při mužových posledních slovech. „Je to vážený host na tomto hradě. Zachránila mi život. Budete s ní podle toho jednat.“
Muž sklonil hlavu na znamení souhlasu, až se mu hnědý plnovous, protkaný bílými nitkami dotkl hrudníku.
Andoriel se pokusila s Acem navázat telepatické spojení, ale nebylo to možné. Nemohli se beze slov domluvit na dalším postupu.
Její úvahy přerušil výkřik z otevřených dveří pracovny. Stála v nich žena v krajkových šatech z té nejčernější látky, jakou kdy Ája viděla. Žena před sebe vztáhla ruce a rozběhla se k Aceovi. Muž s plnovousem ihned ustoupil stranou a sklopil oči. Žena Wraitha v těle hradního pána objala a vtiskla mu dlouhý polibek do koutku rtů.
Ace se trochu odtáhl a přinutil ženu spustit ruce podél těla.
V očích se jí zaleskly slzy a s rukou na srdci před ním klesla na kolena.
„Tolik se mi stýskalo,“ vzlykla. „Odpusť.“
„Lord Christopher je nemocný,“ řekla Andoriel. Vymýšlení složitých příběhů na místě jí moc nešlo. Bála se, že se do vyprávění zamotá.
Ace se k ní obrátil a očima ji vyzval k pokračování.
Andoriel rychle probrala možnosti nejlepší pro jejich další setrvání.
„Lord Christopher je nemocný,“ zopakovala klidně a postoupila kupředu. „Onemocněl cestou zpátky do svého hradu, když nás v noci přepadli tvorové, kterým říkáme upíři. Podařilo se nám je přemoci, ale lord Christopher byl zraněn.“ Otočila hlavu, aby se na Ace mohla podívat. Drobný pohyb víčky jí naznačil, že v podobném duchu může pokračovat.
„To zranění má jednu zvláštní vlastnost. Lord Christopher ztratil paměť. Nepamatuje si svůj předchozí život stejně, jako si po svém úplném uzdravení nebude pamatovat nic od počátku své nemoci.“
„Zavolám lékaře,“ řekl okamžitě muž. „Jeden se právě zdržuje nedaleko.“
„To nebude potřeba,“ zarazil ho Ace. „Zranění je téměř zahojené a paměť mi žádný doktor nevrátí.“
„A kdo je ona?“ zeptala se žena a s trochou pohrdání si Andoriel prohlížela. Ájin účelný a jednoduchý oděv se s krajkami a šperky ženy nedaly srovnávat.
„Jsem Andoriel,“ rozhodla se Ája pro pravdu. Aspoň pro částečnou pravdu, protože pokračovala: „Jsem dcerou Emanuela, panovníka říše ležící u moře. Lord Christopher s mým otcem uzavřel dohodu a já jsem její pečetí.“
Andoriel zmlkla. V duchu prosila všechna božstva tohoto i ostatních světů, aby její vysvětlení stačilo a nikdo se už na nic neptal a také, aby se pravý lord Christopher nevrátil do svého sídla dřív, než budou bezpečně zpátky v Aceově lodi nebo někde na cestě touto planetou. Dalšímu setkání s pravým pánem hradu se chtěla vyhnout.
„Jak silná je ta ztráta paměti?“ ptal se muž s plnovousem.
Ája si tiše povzdechla. Některé otázky ještě bude nutné zodpovědět.
„Paměť se může vrátit kdykoli,“ řekla. „Máme za sebou dlouhou a namáhavou cestu. Možná byste nás mohli odvést do pokojů a nechat nás nejprve odpočinout.“ Otočila se k ženě. „Jak jsem cestou slyšela od lorda Christophera, lady Alexandra je moudrá a jistě si ještě tento večer poradí bez svého muže.“
Žena trochu pohnula hlavou na znamení souhlasu a začala udělovat rozkazy k zabezpečení některých místností a celého hradu před příchodem noci a také k přípravě pokojů lorda Christophera. O tom, kde bude spát Andoriel, nepadlo ani slovo.
Ája se na nic neptala a vydala se za malým průvodem do Christopherových komnat.
Muž s plnovousem se jí pokusil zabránit ve vstupu, ale na Aceův stručný rozkaz odešel jako všichni ostatní a Andoriel mohla vstoupit. Pohled lady Alexandry, kterým je vyprovodila, než zmizela za nejbližším rohem, byl plný rozčarování a zášti. Ani jí nebylo dovoleno zůstat.
Ája se přesvědčila, že jsou dveře zavřené a žádné zvědavé uši se poblíž nenatahují, a svalila se na hromadu měkkých kožešin v rohu.
„Co víš o této společnosti?“ zeptala se Ace. „Co víš o lidském společenství jako takovém?“ pokračovala. Věděla, že nemají mnoho času na dohodnutí dalšího postupu.
„Samé teorie,“ zavrčel Ace. „Měl jsem se nakrmit, než jsme odešli. Mám hlad.“
„Upíři,“ zamumlala Andoriel. „Co mě to, proboha, napadlo.“ Přetočila se na břicho a zabořila hlavu do kožešin.
„Máš velkou fantazii,“ souhlasil Ace s pobavením.
„Jenom aby nás odtud nějaká fantazie co nejdřív dostala,“ povzdechla si Ája a rukou si podepřela hlavu, aby na Wraitha v lidském těle viděla. „Doufám, že se nehodláš změnit v něco takového natrvalo?“ ušklíbla se na něj.
„Myslíš na člověka? To mám opravdu v plánu. Ale ne takto.“ Ace mluvil tak vážně, až z toho Andoriel zamrazilo. V očích se jí odrazil zmatek smíchaný s trochou smutku.
„Jak moc tady znají Wraithy?“ zeptala se raději.
„Téměř ne. Je to velice řídce osídlená planeta bez Brány a bez strategického významu,“ pokrčil Wraith rameny.
„Nevyplatí se sem létat sklízet?“
„Pokud je dost úrodných planet, tak opravdu nevyplatí.“ Ace se usadil vedle Andoriel a pokračoval:
„Bude to náročné dobrodružství. Musíme domluvit hodně věcí.“
„Ano.“ Andoriel se posadila proti němu.
Čekala je dlouhá noc.

Děkuju za komentáře

8.8. se dozvíte, kdo přijede na návštěvu a naznačím něco ze slastí wraithské přeměny v člověka

Hezký letní večer


Sluníčko tentokrát neposílám. Bylo ho přes den docela dost

Uf, tady je půl čtvrté, to se mi bude pěkně spát.
Na Lorda jsem málem zapomněla, při čtení mě napadlo, jestli by Ája nešla do divadelního souboru, skvěle improvizuje! Ale už se těším, co předvedou.
Když už mluvíme o Lordu, zrovna jsem jednu ságu dočetla. Bože, že já blb se nechala ukecat!

Možná mi něco uniklo. Mám zdvořilý dotaz: Co je to "tady"?

Do tohohle horka je lehce mrazivá atmosféra Prince akorát.
Ještěže se aspoň můžeme těšit do Pegasu.

Ja som stratený úplne , ale pri množstve poviedok ktoré čítam to nieje nič nového.
Napriek tomu sa teším na pokračovanie a možno si aj vspomeniem.

vynikající

[andoriel]

Děkuju za všechny komentáře

BB20, kde jsi, že je tam takový posun? A jakou ságu čteš?
V divadelním souboru je Maya. To stačí Chodíme ji občas podporovat na představení a strašíme ji, jak za ní vlezeme na jeviště

Shano, bude i horko. Vždyť víš

Puk, ztracený ale nadšený

Posedlíku, děkuju

Pro ty, co tápou: návrat do stejného místa, kde se odehrávala povídka Hrad - rozvaliny,obraz lorda Christophera podobný Aceovi. A jestli se nepletu, taky tam tehdy padla jediná pusa mezi A+A, která kdy bude oficiálně zaznamenána

Četla jsem Pána Prstenů, spolužák si konečně může dát pohov. A „tady” je na Floridě, už se těším dom, když tak o tom mluvíme.

[andoriel]

Pro BB20
Pan Prstenů se mi jako knížky líbil víc, než jako filmy. Ráda se k nim občas vrátím.
Tak opravdu Florida? Vím, že ji máš psanou v profilu, ale tady je psané kde co
Aspoň je tam někde moře, jestli se k němu dostaneš. Tady je teď jenom horko.
Ale doma je doma, co? Za jak dlouho se vracíš?

Ohledně Pána Prstenů, jednou jsme se vybavovali se spolužákem a já mu povídám, že jsem vlastně ani neviděla film, natož knížky. Tak na mě hned apeloval a kdesi cosi. Na jeho přání jsem si to tedy přečetla. A zastávám si názoru, že to bylo lepší jak Harry Potter. Ještě ty filmy zhlédnout...
A svatá pravda, doma je doma, zvláště kvůli tomu, že tam není hyperaktivní plašan, nazývající se správně moje teta. Ale pssst...
Moře je, ale blíže je bazén, u kterého teď sedím. Zprávy o počasí v Česku mám, tady v poslední době leje a tam jsou teplotní rekordy, jaké to štěstí!
Díky bohu, že odlétám ve středu, jupí!

Ahoj.

Ája už spí, tak se na chvíli vmísím já.
Tady dnes pršelo taky, ale zaplať Bůh za to, to vedro už fakt nešlo! Má být hodně teplo ještě daleko do srpna, tak možná ještě budeš s vděčností vzpomínat na mokrou Floridu

Kdybys nesehnala pána Prstenů ve svém okolí, mám origoš, mohla bych se s Ájou domluvit, jestli by ti ho nezkopírovala (pokud to není nějak chráněné). Můj počítač to neumí.
Pána prstenů můžu. A máme i tu nezkrácenou verzi. Ale i na internetu to asi někde bude všechno taky.

Pro plašany mám pochopení. Patřím k nim

Před chvilkou se překulila půlnoc, tak půjdu odpadnout. Snad se konečně vyspíme, když teploty spadly pod 30 stupňů.

Nu, Pána Prstenů hádám splaším, ale děkuji za nabídku, Dašo.
(Dneska letím dom, dneska letím dom!)

[andoriel]

Já vím, že letíš dom Dneska ráno jsem si na Tebe vzpomněla, že tě čeká dlouhá cesta
Tak dobře doleť a zase napiš

Omlouvám se, že jsem nenapsala hned.
Let byl úplně v klidu, akorát jsem v letadle vůbec nespala. Naproti tomu jsem zjistila, že v databázi filmů mají i první díl Pána Prstenů, tak jsem tohi využila .
Jak já jsem ráda, že jsem doma!

[andoriel]

Neomlouvej se. Je skvělé, že ses ozvala

Jsi ráda, že se tady můžeš tak hezky ohřát, viď?
A klidný let s Pánem prstenů taky není k zahození. Zvlášť, když se letí domů
Tak si to tady užívej a občas se přijď podívat, co jsme kdo zase spáchali.

Andoriel, mě se nezbavíš!
Ale máš pravdu, je tady nějaké vedro...

Andoriel, mě se nezbavíš!
Ale máš pravdu, je tady nějaké vedro...

[Aiwendill]

Andoriel: Pekná časť, páčilo sa mi to...

[andoriel]

BB20 díky, taky se Tě nechci zbavit. Chci Tě bavit

Aiwendill, děkuju

[Aiwendill]

rado sa stalo. už aby tu bol ďalší diel...

apropos, tá šiesta časť, o ktorej sme vtedy debatovali mailom, sa nechystá na vydanie?

[andoriel]

Aiwendill, děkuju ještě jednou

K apropos:
Zatím jsem o tom nepřemýšlela, zatím jsem se dostala až k desáté kapitole

[Aiwendill]

a bude to na mailu nebo nebude to na mailu? ať mám co číst...

[andoriel]

Jo, jo, hned to bude posláno. Těš se