Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
minulí díl tu byl 9.8.2009 a dnes je 8.9.2009 jistě uznáte že takovou náhodu nemůžu jen tak ignorovat
z těchto důvodů (a možná i jiných
) vám sem dávám tento díl již dnes...tak doufám že se vám bude líbit koukejte si ho pořádně užít
23
V galaxii Mléčná Dráha
IOA se konečně rozhodla. Spojené armády Zemské za doprovodu Jaffů se vydávají na svůj první opravdový boj mimo vlastní planetu.
Jako první z prostoru sluneční soustavy do hyperprostoru zamířili Jaffové s velmi jednoduchým úkolem…rozhodit obrannou linii Ori. Jejich vpád na budoucí bitevní pole musí působit chaoticky. Jen tak můžou rozhodit pevné linie jejich křižníků.
Hodnou chvíli po Jaffech do hyperprostoru zamířily veškeré dostupné lodě Země. Nedlouho potom z hyperprostoru poblíž Chulaku, přímo za zády lodí Ori, vystoupilo na dvacet lodí třídy Hatak a třicet lodí třídy Al‘kesh.
Lodě Jaffů okamžitě zahájily bombardování planety na místech, kde se shromažďovaly síly Ori. Smrtonosnému bombardování se nevyhnula ani jedna z lodí Ori, která se nacházela na planetě. Díky momentu překvapení byla jedna loď zničena dříve, než převor na palubě stačil aktivovat štíty.
Lodě Ori ve vesmíru ale nezahálely a okamžitě spustily svou palbu. Všech dvacet lodí Ori, mezi kterými byla i pětice lodí nové třídy, okamžitě zahájilo palbu na nejsilnější lodě ze všech zbraní, které měly nepřítele v palebné linii. Lodě se též začaly natáčet, aby se do palebného úhlu dostaly i jejich hlavní zbraně. To ale neplatilo pro lodě nové třídy, které měly hned pět hlavních děl. Tato děla již byla zaměřena na nepřátelská plavidla. Během následujících okamžiků z lodí Ori vyšly smrtící žluté paprsky, které si to neomylně směřovaly na lodě Jaffů. Hlavními zbraněmi byl zasažen každý Hatak, ale jen několik se jich změnilo v ohnivou kouli. Ostatní okamžitě ustupovaly do hyperprostoru.
Lodě Ori i přes Jaffský ústup stále setrvávaly ve svých pozicích čelem k planetě a zády k okolnímu vesmíru.
V okamžiku, kdy zmizela poslední loď Jaffů, se objevily lodě lidí. Jako první vlajková loď Xerxes, a za ní hned Apollo, Odyssea, Deadalus, Freedom, Independence a Konfucius. Za těmito loděmi následovalo ještě dalších patnáct lodí třídy Prométheus.
Všechny lodě okamžitě využily toho, že nepřítel se nacházel zády k nim a spustily palbu ze všeho, co měly na palubě, ať z primárních či sekundárních zbraní a dokonce i ze zbraní, které byly určeny převážně na obranu lodí.
Lidské lodě se během palby nadále přibližovaly, aby se dostaly na plný dostřel všech zbraní a minimalizovaly rozptyl.
Lodě Ori postupovaly stejně jako lidé a jako by to nestačilo, tak z povrchu planety začaly vzlétávat další dvě lodě a desítky stíhačů. Během několika okamžiků začaly lidské štíty na některých lodích selhávat a to převážně na Bc-303, které ke vší hrůze převážely pozemní jednotky, které měly být transportovány co nejdříve na planetu. Ostatní lodě i přes vlastní ohrožení všelijak kryly tyto nejslabší lodě, ale to se neobešlo beze ztrát.
Odyssea, která vletěla do cesty hned šestici paprskům, aby zachránila nespočet životů, okamžitě explodovala. Síla exploze její trosky vrhla všemi směry. Oslabené paprsky na štíty zachráněných lodí poté už měly jen minimální dopad.
Zatímco na orbitě probíhaly kruté boje, tak se na planetě podle plánu aktivovala hvězdná brána a z ní začaly vycházet postupně první pozemní jednotky spolu s lehkou technikou, která byla schopná projít skrze bránu.
U samotné brány se díky bombardování Jaffů z orbity nenacházely žádné jednotky Ori.
Pozemšťané se okamžitě dali do budování kulometných hnízd . Bránou ovšem stále procházely pozvolna další jednotky, které se postupně začaly vydávat do hustých lesů.
Několik desítek metrů od brány ovšem pozemní jednotky pozemšťanů narazily na jednu přeživší hlídku Ori, která okamžitě začala palbou krýt svůj vlastní ústup, aby mohla kontakt s nepřítelem nahlásit.
Z následující přestřelky skutečně unikl jeden příslušník Ori, kterého jeho spolubojovníci kryli. Všem již bylo jasné, že jejich doposud klidná invaze končí a brzy započnou opravdové boje.
Opravdu trvalo jen několik okamžiků a lesy Chulaku se hned z několika stran začaly „valit“ tóny Jaffských rohů.
Pozemské jednotky na hrozbu útoku z více stran reagovaly okamžitým přeskupením a utvořením jakési formace, ve které si všech více než dvě stě vojáků krylo záda. Všichni moc dobře věděli, že další jednotky jsou od nich vzdáleny několik minut.. Velitel jednotky, který se nalézal uprostřed této formace, okamžitě nechal zavolat vysílačkou posily a sám se začal připravovat na blížící se útok.
Jednotliví vojáci by i přísahali, že už cítili dech svých nepřátel, když se v dáli ozvalo několik tlumených výbuchů a nepřetržitá střelba pozemských zbraní.
Když střelba utichla, všem bylo jasné, že ať už to byl kdokoliv, tak podlehl. Klidu nikomu nepřidala ani skutečnost, že utichly veškeré zvuky, které vydával jejich blížící se nepřítel. Během okamžiku ale měli všichni jasno. Nad jejich hlavou totiž přelétla trojice Ori stíhačů, která započala s okamžitým ostřelováním jejich pozice.
Vojáci se kryli za vším, co jim prostředí nabízelo, přičemž opětovali palbu, ale jejich střely kvůli štítům nezpůsobovaly žádné poškození. Během okamžiků bylo opět po boji a stíhačky Ori se vydaly hledat další skupinu.
U hvězdné brány se lidé mezitím opevnili pomocí pytlů s pískem a těžkých kulometů. Na obou stranách brány se dokonce nacházely i dva protiletadlové flaky, které byly teprve montovány dohromady. Ale největší překvapení pro jednotky Ori měl být malý přenosný štít, který před pár dny opustil oblast 51. Jeho výdrž proti útoku z orbity byla zanedbatelná, ale pro pozemní jednotky byl již téměř neprostupný.
Hvězdná brána se ale také nezastavila. Každých třicet minut byla deaktivovaná a ihned aktivovaná znovu. Neustále skrze ní procházeli vojáci nebo nějaká technika dle pořadí, tak jak bylo určeno před útokem.
Na orbitě zatím byly ničeny další pozemské lodě, ale ztráty nebyly jen na straně lidí ze Země, Ori již ztratili téměř polovinu lodí a to převážně díky vlajkové lodi lidí, která vydržela nesrovnatelně více zásahů a svojí palebnou silou převyšovala naprosto všechny lodě v držení pozemšťanů.
Zbylé lodě Ori se ale držely poblíž lodí nové třídy, které svou výdrží a silou naprosto dominovaly dění nad planetou. Navíc Ori naprosto znemožňovali poskytnout lidem alespoň leteckou podporu. Každý stíhač, který by byl lidmi vyslán, by byl zničen dříve, než by vstoupil do atmosféry. Stejný problém byl i s loděmi BC-303, které nebyly určeny pro boj, ale pro hromadnou přepravu jednotek a techniky s jasným úkolem - vpadnout nepříteli do zad, ale lodě Ori je nepouštěly na dosah transportní technologie a za každý pokus o přiblížení lidé zaplatili tu nejvyšší cenu.
Admirál lidské hvězdné flotily, Meg Loungen, který se na celý ten masakr již nemohl dívat, se rozhodl k dalšímu kroku.
„Pilote! Vezměte nás k nejbližší nové lodi Ori.“ Na to okamžitě reagoval admirálův pobočník.
„Pane, to nemůžou naše štíty vydržet….“ Admirál ho probodl svým pohledem a okamžitě reagoval.
„Pokud se nemýlím, tak štíty této lodi jsou takřka nepřemožitelné.“
„Za normálních okolností ano, jsme totiž vybaveni hyhoklomickým vyvažovacím doplňkem pro generátor štítů, který vyvažuje hodnotu a energii štítů, takže pokud na nás střely budou dopadat jednotlivě minimálně s půlminutovými rozestupy, tak štíty za několik hodin neklesnou pod 30%, ale pokud vletíme mezi výstřely, tak se šance na úspěšné fungování onoho doplňku rapidně snižují a ve výsledku budeme mít stejný štít jako základní generátor štítů pro BC-304.“
Admirál nevěřícně zavrtěl hlavou.
„Pilote. Vezměte nás k té lodi a udělejte nám tu radost a snažte se manévrovat.“
Pilot na znamení přijetí rozkazu kývnul hlavou a začal loď směřovat přímo mezi veškeré lodě Ori, kde se nacházely ony nové lodě a tudíž i jejich cíl.
Admirál se podíval na svého pobočníka a potichu prohodil: „Někoho mi připomínáte.“
Pobočník se usmál a přistoupil blíže k admirálovi.
„Myslíte plukovníka Carterovou?... Popravdě to byla její řeč z představování, na kterém jste vy osobně nebyl a poslal tam mě.“ Admirál se pousmál a potichu spíše sám pro sebe řekl: „A udělal jsem dobře.“
Zatímco ostatní lodě bojovaly o linii, tak se Xerxes neustále blížil ke svému cíli.
„Pane, mohu mluvit otevřeně?“ Admirál se ohlédl a spatřil za sebou důstojníka, u kterého si nemohl vzpomenout na zařazení Po chvíli přemýšlení na znamení souhlasu kývnul.
„Pane, tohle je naprosto šílený nápad, jestli to přežijeme, tak byste měl navštívit psychiatra, pane“ Admirál dotyčného probodl svým pohledem a opět přemýšlel.
„To mi říkáte jako lodní psychiatr?“ zeptal se admirál, který se rozpomenul.
„Ano pane!“ odpověděl pohotově dotázaný.
„Jestli to přežijeme, tak si u vás dá sezení celá posádka, mě nevyjímaje, to vám slibuji…a teď si dejte odchod!“ rozkázal admirál a začal se opět věnovat celé situaci.
„Pane, podle těchto údajů, se na nás právě zaměřily veškeré lodě Ori……zahájily palbu!“ zavolal přes celý můstek důstojník pro obsluhu senzorů.
„Palte na cíl všemi zbraněmi hned jak budeme v dostřelu, nechci ani jeden výstřel mimo náš cíl!“ rozkázal admirál.
Pilot provedl ještě několik pokusů o manévrování ale i přesto byl Xerxes zasažen většinou Ori střel.
Xerxes během sekund začal s palbou na vybraný cíl všemi bateriemi, které měl na palubě. Pilot Xerxa se ale neustále blížil k nepřátelské lodi, zatímco obsluhy baterií pálily vším, čím mohly, dokonce i zbraně, které byly umístěny u hangárů, aby kryly přistávající stíhače, se zaměřovaly na nepřátelskou loď.
Nepřítel ale stál téměř nehybně a spolu s ostatními loděmi pálil po Xerxovi.
Xerxes udělal velmi blízký přelet nad štíty svého cíle a okamžitě se vracel zpátky ke svým lodím.
„Energie štítů na 50 procentech, nepřátelská loď bez zjevného poškození.“ hlásil pobočník admirála.
V neznámé Galaxii
Na jednom z mnoha přístrojů a panelů v jakési prázdné a tmavé místnosti se jasně rozblikalo jakési světlo a pod ním se rozzářil nápis v neznámém písmu.
Vše v místnosti bylo gigantické, jako by ono místo patřilo samotným obrům mezi obry. Během několika okamžiků se do místnosti otevřely jakési dveře a místnost se zalila světlem. Dveře se zavřely stejně náhle, jako se otevřely.
Na jednom z panelů, který byl osvětlen blikajícím světlem, se bez jakéhokoliv zjevného působení pohnulo několik prvků jako tlačítka a různé páky. Poté světlo přestalo blikat a nápis se rozjasnil ještě více. Poté se opět otevřely a následně uzavřely dveře, během čehož se místnost na chvíli opět zalila světlem.
Jen několik málo chvil potom se opět otevřely ty samé dveře, ale tentokrát místnost nezalilo žádné světlo. Ve dveřích stály dvě obrovské postavy, ze kterých šel vidět jen hrubý obrys, který se překrýval.
Obě dvě neznámé postavy vstoupily do místnosti a dveře se opět uzavřely. Místnost byla opět osvětlovaná jen nápisem.
Postavy se přiblížily k nápisu, chvíli mlčky postávaly až nakonec jedna z nich zahájila verbální komunikaci. Následující hovor probíhal ve stejném jazyce jako byl onen nápis. I přes nedostatek světla bylo poznat, že jedna z těch postav musí být jakýsi velitel, protože hlas druhé postavy obsahoval jakýsi respekt. Jakmile hovor skončily, tak se obě postavy rozešly.
Nedlouho po této rozmluvě z téže planety vzlétla loď gigantických rozměrů. Loď byla samý výběžek, oblouk a křivka. Pravý úhel by na něm oko hledalo marně, loď spíše připomínala jakýsi předmět, který vznikl nerovnoměrným kupením materiálu.
Když se loď vzdálila od planety, tak aktivovala jakýsi mezihvězdný pohon. Po jeho aktivaci se před lodí objevila tajemná záře, která velmi připomínala vesmírnou bouřku v plné síle. Loď do této zářící bouře pomalu vletěla a poté zmizela a bouře spolu s ní.
V galaxii Mléčná Dráha
Boj o Chulak neměl konců. Když se lidem podařilo konečně zničit další lodě Ori, takže se v temnotě vesmíru, kde se odehrávaly boje, objevila jiskra naděje na vítězství, tak veškerá naděje uhasla v momentě, kdy Ori obdrželi další posily.
Navíc pětice lodí nové generace, které měli Ori ve svém středu, byla o mnoho odolnější a takřka nezničitelná. Po posledním pokusu o přímý útok na ně, který vykonal Xerxes, se žádný velitel lodě neodhodlal k opakování akce, asgardské paprsky na ně nepůsobily stejně tak jako další zbraně, které se doposud účastnily bitvy na straně lidí. Lidé byli opět na začátku a už i téměř bez lodí. Z patnácti lodí třídy Prometheus úspěšně provedlo výsadek jen pět lodí, ostatní se musely na planetu nouzově evakuovat, nebo byly úplně zničeny. Zbyly již jen dvě lodě této třídy, které braly na svou palubu ty, kteří byli nuceni se evakuovat a poskytovaly jen minimální podporu.
Též byly zničeny lodě Konfucius, Freedom a Apollo. Ostatní lodě byly méně nebo více poškozené.
Již bylo jasné, že se musí stáhnout nebo ani ti zbývající lodě nedožijí dalšího úsvitu, ale žádnému veliteli lodě či členu posádky se nechtělo opustit bojiště, jelikož by to znamenalo smrt všech na planetě a to si nikdo nechtěl vzít na svědomí.
V galaxii Pegasus
Poté, co byla Asuranská planeta zničena a vybombardována, mezi loděmi propukla živá diskuze.
Všichni děkovali všem za pomoc, ale zároveň i nadávali, že do bitvy zatáhli i doposud jedinou loď třídy Aurora, kterou Aliance disponovala. To ani sám Ford nechtěl podniknout, protože moc dobře věděl, že její ztráta by byla nevyčíslitelná a dal to samozřejmě okamžitě najevo, ale přitom nezapomněl poděkovat za pomoc. Po pár minutách dohadování, jaké lodě si může Ford vzít, se celá flotila rozdělila na dvě části.
Ta větší část odletěla jedním směrem hlouběji do galaxie Pegasus, druhá část, kterou tvořily jen tři lodě třídy Aurora s posádkou dobrovolníků, si to zamířila okamžitě do Mléčné Dráhy a to plnou rychlostí
V galaxii Mléčná dráha
Všichni, kteří se účastnily bitvy nad planetou Chulak se postupně smiřovali s nadcházející smrtí, když obdrželi nouzové volání ze Země. Nikdo více neváhal a okamžitě veškeré lodě zamířily k Zemi….Blaho všech je nad blaho skupiny.
Lodě Ori je až na dvě následovaly.´
Lidé na planetě byli okázáni na vlastní dovednosti a štěstí.
Kdesi jinde v galaxii
Ve volném, ale přesto jinak rušném prostoru, se znenadání objevila tajemná záře, která vypadala jako vesmírná bouřka z které pomalu „vyplouval“ obří kolos.
Celou tuto scenérii pozorovala právě prolétající zásobovací flotila Tok’rů s doprovodem. Jednalo se o dvě mateřské lodě, několik Hataků a mnoho Alkeshů a nákladních lodí s jakýmisi přívěsy.
Neznámá loď se pomalu soukala z oslepující záře, kromě toho nejevila žádné jiné známky aktivity. Během několika okamžiků loď kompletně opustila neznámou záři a ta zmizela. Poté se z neznámé lodě doslova odloupl jeden kus o velikosti mateřské lodě Tok‘rů a sám si to zamířil do hyperprostoru. Sama loď setrvala na místě bez aktivity.
Loďě Tok‘rů se daly velmi pomalu na vlastní ústup, aby oznámily ostatním, co viděly. Naštěstí již byly jen pár minut od svého cíle.
V oblasti Země
Nad planetou se z hyperprostoru vynořily zbídačené lodě, tehdejší chlouba Zemské flotily.
Nedlouho poté se z hyperprostoru vynořily i lodě Ori. Všechny přítomné lodě, ať lidské, nebo Jaffů se daly do zuřivé palby. Nedlouho poté se přidal i právě dokončovaný obranný systém, který nyní již měl své pevné základny na několika planetách či měsících sluneční soustavy.
Lodě Ori se ocitly pod nepříjemným tlakem a okamžitě volily ústup.
Admirál flotily si okamžitě, stejně jako všichni kapitáni lodí, žádal důvod, proč byl spuštěn nouzový poplach, ale vysvětlení, které dostal, bylo na něj už moc…
K zemi se blížila celá Wraithská flotila.
Do plných příprav, do kterých patřilo i stahování veškerých týmu a vůbec vojáků z ostatních planet včetně Chulaku, kde se nacházelo již jen čtyřicet procent „výsadku“, ale ne všichni měli to štěstí a nacházeli se u brány. U té se nenacházela ani pětina těch, co přežili. Do toho všeho vletěla nákladní loď patřící Tok‘rům přímo do středu testovací palebné zóny obranných satelitů, veškerá palba byla okamžitě zastavena a střely, které byly již na cestě loď minuly jen tak tak.
Ihned, jak se posádka nákladní lodi vzpamatovala, tak zahájila vysílání. Jednalo se o jeden celiství soubor, ihned po odeslání loď opět odletěla.
Jednalo se o video zprávu.
Zprávu obdrželo pouze SGC. Na obrazovkách se objevila tvář, kterou dosud neznali.
„Naše ctihodná Rada rozhodla, že plníte své závazky, a proto vás prosíme o pomoc. Naše flotila cestou domů narazila na neznámou loď, která je jen pár minut od našeho nového domovského světa.“ obraz se náhle změnil na záznam z jejich lodí, kde je i ona loď.
Generál Landry se pousmál a okamžitě rozkázal, aby zprávu vypnuli, přičemž si ještě něco říkal o bláznech. Poté se odebral do své kanceláře, kde ho již čekal Daniel.
„Doktore?“ Prohodil zaraženě generál, když spatřil Daniela.
Daniel neztrácel čas a okamžitě reagoval.
„Vím, jak zastavit Wraithy.“
Generál šel najisto ke svému stolu a ještě cestou utrousil.
„To my víme taky.“ Generál si sedl a pokračoval. „Mají na palubách naše výbušniny.“
„Ale to bylo ještě předtím, než proběhla velká bitva mezi nimi a Ori.“ prohodil Daniel a doslova hodil jakousi knížku na generálův stůl. Okamžitě knížku otevřel na dané straně, následně knížku otočil směrem ke generálovi a ukázal na jedno jediné slovo „Kamelot“.
Generál se na Daniela dlouze podíval a očekával Danielovu řeč, kterou si jistě připravoval, ale místo, aby Daniel započal, tak do místnosti vešel Mitchell a ostatní z jeho týmu.
„Pane? Co Tok‘rové chtěli?“
„Chtěli, abychom jim pomohli s nějakou lodí.“ prohodil jakoby nic generál.
„Jsme jim potřební jen, když něco od nás potřebují.“ dodal ještě generál a přitom si za svým stolem stoupnul a následně se o něj opřel.
„Vskutku“ Dodal Teal‘c.
„Ale teď by mě zajímalo, na co jste doktore přišel.“ oznámil generál a mírně se naklonil přes svůj stůl. V místnosti bylo okamžitě ticho.
„Podle všeho, co víme, Merlin, Artuš a jeho sestra Morgan byli Antici a právě Kamelot bylo tehdejší centrum veškerého dění, dokud nezmizel a proto věřím, že když ho najdeme, tak tam bude něco, co nám pomůže. Navíc vím, kde by mohl být.
„Ale?“ zeptal se krátce generál.
„Budeme potřebovat Andůril a pravděpodobně i O’Neilla
Generál jim dal gestikulací najevo, aby odešli. Poté, co se za nimi uzavřely dveře, tak zvedl svůj červený telefon.
V galaxii Ori
Celá galaxie byla na nohou. Termofilovo tažení nahlodalo víru každého věřícího v Ori, ale na druhou stranu to, co předvedla Adria byl jasný důkaz její moci. Její vliv stále sílil i bez její přímé přítomnosti. Lidé se dál drželi rozkazů, které měli.
Stavěli lodě s ještě větší vervou a každý, kdo mohl, se přidával ke křižákům. Jejich svatá válka se blížila ke svému vrcholu.
V galaxii Ida
Asgardské impérium bylo již na úrovni, které dosahovalo před mnoha lety. Již byla osídlena celá galaxie, jejich flotila již nebyla úzce specializovaná, byla schopna se postavit všem, kteří by chtěli klást odpor.
Asgardi navíc již byli rozhodnuti bránit své spojence podle posvátných pravidel Velkého společenství, mezi které patřila i věta: „Válka jednoho je válkou všech.“
Třicítka těch nejlepších lodí již byla na cestě do Mléčné dráhy, aby splatila dluh Asgardů vůči celé galaxii.
Kovový mor, jak někteří Asgardé začali nazývat Replikátory, musí být za každou cenu zastaven
V galaxii Pegasus
Lodě Aliance, které opustily prostor Asuru, již byly opět mimo bojový stav, nacházely se totiž nad orbitami mnoha planet, které již patřily k Alianci a uspokojovaly se i přes své ztráty dobře odvedenou prací, ale co netušily bylo to, že jejich takzvaná dobře odvedená práce je jednoho dne dostihne a nakopne do jejich nic netušících zadků.
Nad orbitou Asuru se nacházelo mnoho trosek, některé velké, jiné menší. Mezi troskami poletovaly ať už části nebo i celky již nečinných Asuranů,, které při pádu do atmosféry čekal stejný osud jako většinu vesmírného odpadu. Každý nanit okamžitě žárem zanikl.
Planeta též nebyla hodna života. Veškeré vodní toky se změnily v lávové řečiště. Velká města byla zničena na prach, který se nepřetržitě šířil do atmosféry.
Větry na planetě sílily. Prach, který již obklopoval téměř celou planetu, zamezoval slunečnímu záření dopadat na povrch. Díky tomu se planeta ochlazovala, nicméně na místech, kde byly prachové vrstvy slabé, nebo dokonce nebyly žádné, sluneční žár měnil krajinu na ohnivou výheň.
V galaxii Mléčná Dráha
V Salisbury uprostřed zelené louky se náhle objevilo transportní světlo. Jeho záře schovávala celý tým SG-1 s O‘Neillem, který ve svých rukách držel Velký meč. Kousek od nich se objevila asi dvacetičlenná skupina mariňáků.
„Danieli?“ zeptal se Jack, ale ten jen ukázal směrem dál od blízkého města.
Ušli asi sto metrů, když meč v Jackových rukách zavibroval a před nimi se objevily mnoha metrové městské hradby.
Nikdo z přítomných nevěřil vlastním očím. Navíc náhlé zjevení města začalo přitahovat lidi z okolí.
„Myslím, že budeme potřebovat víc lidí.“ Prohodil Jack a udělal několik kroků vzad.
„Ty hradby mají nejmíň dvacet metrů“ oznámil z údivem Mitchell. Ale za jeho zády se ozval Daniel.
„Spisy hovoří o pětadvaceti metrech v nejnižším místě.“
Po několika dalších momentech, kdy město z povzdálí sledovali, se vydali k jeho velké bráně, která se sama před nimi otevřela.
Když vstoupili do legendárního města Kamelot, tak stále nevěřili tomu, že je to celé pravda, ani po tolika letech v SGC.
Celá architektura města odpovídala dávné kultuře, naprosto nic nevybočovalo z řady. Po krátké obhlídce se Daniel rozeběhl ke knihově.
„Typické.“ prohodil Jack a následoval ho.
Daniel došel ke knihově a chystal se do ní vkročit, když v tom…
Jack se od Daniela odpoutal před několika metry a směřoval si to k jakési zdi, která ho nesmírně přitahovala.
Vala, která ho následovala, ho předběhla a o onu zeď se opřela s tím úmyslem, že si upraví tkaničky, ale celou oblast okamžitě zalil šílený jekot ženského hlasu. Všichni byli během okamžiku v hrozivé agónii na zemi. Jen Jack šel v klidu v nezměněném tempu dál ke zdi.
Když k ní během několika okamžiků dorazil tak si jí dobrou půl minutu prohlížel a posléze na ní se skloněnou hlavou přiložil svou ruku.
Jekot zmizel stejně náhle, jako se objevil, a vystřídaly ho srozumitelná slova.
„Rozum. Mysl, která žne jako oheň.“
V galaxii Mléčná Dráha
IOA se konečně rozhodla. Spojené armády Zemské za doprovodu Jaffů se vydávají na svůj první opravdový boj mimo vlastní planetu.
Jako první z prostoru sluneční soustavy do hyperprostoru zamířili Jaffové s velmi jednoduchým úkolem…rozhodit obrannou linii Ori. Jejich vpád na budoucí bitevní pole musí působit chaoticky. Jen tak můžou rozhodit pevné linie jejich křižníků.
Hodnou chvíli po Jaffech do hyperprostoru zamířily veškeré dostupné lodě Země. Nedlouho potom z hyperprostoru poblíž Chulaku, přímo za zády lodí Ori, vystoupilo na dvacet lodí třídy Hatak a třicet lodí třídy Al‘kesh.
Lodě Jaffů okamžitě zahájily bombardování planety na místech, kde se shromažďovaly síly Ori. Smrtonosnému bombardování se nevyhnula ani jedna z lodí Ori, která se nacházela na planetě. Díky momentu překvapení byla jedna loď zničena dříve, než převor na palubě stačil aktivovat štíty.
Lodě Ori ve vesmíru ale nezahálely a okamžitě spustily svou palbu. Všech dvacet lodí Ori, mezi kterými byla i pětice lodí nové třídy, okamžitě zahájilo palbu na nejsilnější lodě ze všech zbraní, které měly nepřítele v palebné linii. Lodě se též začaly natáčet, aby se do palebného úhlu dostaly i jejich hlavní zbraně. To ale neplatilo pro lodě nové třídy, které měly hned pět hlavních děl. Tato děla již byla zaměřena na nepřátelská plavidla. Během následujících okamžiků z lodí Ori vyšly smrtící žluté paprsky, které si to neomylně směřovaly na lodě Jaffů. Hlavními zbraněmi byl zasažen každý Hatak, ale jen několik se jich změnilo v ohnivou kouli. Ostatní okamžitě ustupovaly do hyperprostoru.
Lodě Ori i přes Jaffský ústup stále setrvávaly ve svých pozicích čelem k planetě a zády k okolnímu vesmíru.
V okamžiku, kdy zmizela poslední loď Jaffů, se objevily lodě lidí. Jako první vlajková loď Xerxes, a za ní hned Apollo, Odyssea, Deadalus, Freedom, Independence a Konfucius. Za těmito loděmi následovalo ještě dalších patnáct lodí třídy Prométheus.
Všechny lodě okamžitě využily toho, že nepřítel se nacházel zády k nim a spustily palbu ze všeho, co měly na palubě, ať z primárních či sekundárních zbraní a dokonce i ze zbraní, které byly určeny převážně na obranu lodí.
Lidské lodě se během palby nadále přibližovaly, aby se dostaly na plný dostřel všech zbraní a minimalizovaly rozptyl.
Lodě Ori postupovaly stejně jako lidé a jako by to nestačilo, tak z povrchu planety začaly vzlétávat další dvě lodě a desítky stíhačů. Během několika okamžiků začaly lidské štíty na některých lodích selhávat a to převážně na Bc-303, které ke vší hrůze převážely pozemní jednotky, které měly být transportovány co nejdříve na planetu. Ostatní lodě i přes vlastní ohrožení všelijak kryly tyto nejslabší lodě, ale to se neobešlo beze ztrát.
Odyssea, která vletěla do cesty hned šestici paprskům, aby zachránila nespočet životů, okamžitě explodovala. Síla exploze její trosky vrhla všemi směry. Oslabené paprsky na štíty zachráněných lodí poté už měly jen minimální dopad.
Zatímco na orbitě probíhaly kruté boje, tak se na planetě podle plánu aktivovala hvězdná brána a z ní začaly vycházet postupně první pozemní jednotky spolu s lehkou technikou, která byla schopná projít skrze bránu.
U samotné brány se díky bombardování Jaffů z orbity nenacházely žádné jednotky Ori.
Pozemšťané se okamžitě dali do budování kulometných hnízd . Bránou ovšem stále procházely pozvolna další jednotky, které se postupně začaly vydávat do hustých lesů.
Několik desítek metrů od brány ovšem pozemní jednotky pozemšťanů narazily na jednu přeživší hlídku Ori, která okamžitě začala palbou krýt svůj vlastní ústup, aby mohla kontakt s nepřítelem nahlásit.
Z následující přestřelky skutečně unikl jeden příslušník Ori, kterého jeho spolubojovníci kryli. Všem již bylo jasné, že jejich doposud klidná invaze končí a brzy započnou opravdové boje.
Opravdu trvalo jen několik okamžiků a lesy Chulaku se hned z několika stran začaly „valit“ tóny Jaffských rohů.
Pozemské jednotky na hrozbu útoku z více stran reagovaly okamžitým přeskupením a utvořením jakési formace, ve které si všech více než dvě stě vojáků krylo záda. Všichni moc dobře věděli, že další jednotky jsou od nich vzdáleny několik minut.. Velitel jednotky, který se nalézal uprostřed této formace, okamžitě nechal zavolat vysílačkou posily a sám se začal připravovat na blížící se útok.
Jednotliví vojáci by i přísahali, že už cítili dech svých nepřátel, když se v dáli ozvalo několik tlumených výbuchů a nepřetržitá střelba pozemských zbraní.
Když střelba utichla, všem bylo jasné, že ať už to byl kdokoliv, tak podlehl. Klidu nikomu nepřidala ani skutečnost, že utichly veškeré zvuky, které vydával jejich blížící se nepřítel. Během okamžiku ale měli všichni jasno. Nad jejich hlavou totiž přelétla trojice Ori stíhačů, která započala s okamžitým ostřelováním jejich pozice.
Vojáci se kryli za vším, co jim prostředí nabízelo, přičemž opětovali palbu, ale jejich střely kvůli štítům nezpůsobovaly žádné poškození. Během okamžiků bylo opět po boji a stíhačky Ori se vydaly hledat další skupinu.
U hvězdné brány se lidé mezitím opevnili pomocí pytlů s pískem a těžkých kulometů. Na obou stranách brány se dokonce nacházely i dva protiletadlové flaky, které byly teprve montovány dohromady. Ale největší překvapení pro jednotky Ori měl být malý přenosný štít, který před pár dny opustil oblast 51. Jeho výdrž proti útoku z orbity byla zanedbatelná, ale pro pozemní jednotky byl již téměř neprostupný.
Hvězdná brána se ale také nezastavila. Každých třicet minut byla deaktivovaná a ihned aktivovaná znovu. Neustále skrze ní procházeli vojáci nebo nějaká technika dle pořadí, tak jak bylo určeno před útokem.
Na orbitě zatím byly ničeny další pozemské lodě, ale ztráty nebyly jen na straně lidí ze Země, Ori již ztratili téměř polovinu lodí a to převážně díky vlajkové lodi lidí, která vydržela nesrovnatelně více zásahů a svojí palebnou silou převyšovala naprosto všechny lodě v držení pozemšťanů.
Zbylé lodě Ori se ale držely poblíž lodí nové třídy, které svou výdrží a silou naprosto dominovaly dění nad planetou. Navíc Ori naprosto znemožňovali poskytnout lidem alespoň leteckou podporu. Každý stíhač, který by byl lidmi vyslán, by byl zničen dříve, než by vstoupil do atmosféry. Stejný problém byl i s loděmi BC-303, které nebyly určeny pro boj, ale pro hromadnou přepravu jednotek a techniky s jasným úkolem - vpadnout nepříteli do zad, ale lodě Ori je nepouštěly na dosah transportní technologie a za každý pokus o přiblížení lidé zaplatili tu nejvyšší cenu.
Admirál lidské hvězdné flotily, Meg Loungen, který se na celý ten masakr již nemohl dívat, se rozhodl k dalšímu kroku.
„Pilote! Vezměte nás k nejbližší nové lodi Ori.“ Na to okamžitě reagoval admirálův pobočník.
„Pane, to nemůžou naše štíty vydržet….“ Admirál ho probodl svým pohledem a okamžitě reagoval.
„Pokud se nemýlím, tak štíty této lodi jsou takřka nepřemožitelné.“
„Za normálních okolností ano, jsme totiž vybaveni hyhoklomickým vyvažovacím doplňkem pro generátor štítů, který vyvažuje hodnotu a energii štítů, takže pokud na nás střely budou dopadat jednotlivě minimálně s půlminutovými rozestupy, tak štíty za několik hodin neklesnou pod 30%, ale pokud vletíme mezi výstřely, tak se šance na úspěšné fungování onoho doplňku rapidně snižují a ve výsledku budeme mít stejný štít jako základní generátor štítů pro BC-304.“
Admirál nevěřícně zavrtěl hlavou.
„Pilote. Vezměte nás k té lodi a udělejte nám tu radost a snažte se manévrovat.“
Pilot na znamení přijetí rozkazu kývnul hlavou a začal loď směřovat přímo mezi veškeré lodě Ori, kde se nacházely ony nové lodě a tudíž i jejich cíl.
Admirál se podíval na svého pobočníka a potichu prohodil: „Někoho mi připomínáte.“
Pobočník se usmál a přistoupil blíže k admirálovi.
„Myslíte plukovníka Carterovou?... Popravdě to byla její řeč z představování, na kterém jste vy osobně nebyl a poslal tam mě.“ Admirál se pousmál a potichu spíše sám pro sebe řekl: „A udělal jsem dobře.“
Zatímco ostatní lodě bojovaly o linii, tak se Xerxes neustále blížil ke svému cíli.
„Pane, mohu mluvit otevřeně?“ Admirál se ohlédl a spatřil za sebou důstojníka, u kterého si nemohl vzpomenout na zařazení Po chvíli přemýšlení na znamení souhlasu kývnul.
„Pane, tohle je naprosto šílený nápad, jestli to přežijeme, tak byste měl navštívit psychiatra, pane“ Admirál dotyčného probodl svým pohledem a opět přemýšlel.
„To mi říkáte jako lodní psychiatr?“ zeptal se admirál, který se rozpomenul.
„Ano pane!“ odpověděl pohotově dotázaný.
„Jestli to přežijeme, tak si u vás dá sezení celá posádka, mě nevyjímaje, to vám slibuji…a teď si dejte odchod!“ rozkázal admirál a začal se opět věnovat celé situaci.
„Pane, podle těchto údajů, se na nás právě zaměřily veškeré lodě Ori……zahájily palbu!“ zavolal přes celý můstek důstojník pro obsluhu senzorů.
„Palte na cíl všemi zbraněmi hned jak budeme v dostřelu, nechci ani jeden výstřel mimo náš cíl!“ rozkázal admirál.
Pilot provedl ještě několik pokusů o manévrování ale i přesto byl Xerxes zasažen většinou Ori střel.
Xerxes během sekund začal s palbou na vybraný cíl všemi bateriemi, které měl na palubě. Pilot Xerxa se ale neustále blížil k nepřátelské lodi, zatímco obsluhy baterií pálily vším, čím mohly, dokonce i zbraně, které byly umístěny u hangárů, aby kryly přistávající stíhače, se zaměřovaly na nepřátelskou loď.
Nepřítel ale stál téměř nehybně a spolu s ostatními loděmi pálil po Xerxovi.
Xerxes udělal velmi blízký přelet nad štíty svého cíle a okamžitě se vracel zpátky ke svým lodím.
„Energie štítů na 50 procentech, nepřátelská loď bez zjevného poškození.“ hlásil pobočník admirála.
V neznámé Galaxii
Na jednom z mnoha přístrojů a panelů v jakési prázdné a tmavé místnosti se jasně rozblikalo jakési světlo a pod ním se rozzářil nápis v neznámém písmu.
Vše v místnosti bylo gigantické, jako by ono místo patřilo samotným obrům mezi obry. Během několika okamžiků se do místnosti otevřely jakési dveře a místnost se zalila světlem. Dveře se zavřely stejně náhle, jako se otevřely.
Na jednom z panelů, který byl osvětlen blikajícím světlem, se bez jakéhokoliv zjevného působení pohnulo několik prvků jako tlačítka a různé páky. Poté světlo přestalo blikat a nápis se rozjasnil ještě více. Poté se opět otevřely a následně uzavřely dveře, během čehož se místnost na chvíli opět zalila světlem.
Jen několik málo chvil potom se opět otevřely ty samé dveře, ale tentokrát místnost nezalilo žádné světlo. Ve dveřích stály dvě obrovské postavy, ze kterých šel vidět jen hrubý obrys, který se překrýval.
Obě dvě neznámé postavy vstoupily do místnosti a dveře se opět uzavřely. Místnost byla opět osvětlovaná jen nápisem.
Postavy se přiblížily k nápisu, chvíli mlčky postávaly až nakonec jedna z nich zahájila verbální komunikaci. Následující hovor probíhal ve stejném jazyce jako byl onen nápis. I přes nedostatek světla bylo poznat, že jedna z těch postav musí být jakýsi velitel, protože hlas druhé postavy obsahoval jakýsi respekt. Jakmile hovor skončily, tak se obě postavy rozešly.
Nedlouho po této rozmluvě z téže planety vzlétla loď gigantických rozměrů. Loď byla samý výběžek, oblouk a křivka. Pravý úhel by na něm oko hledalo marně, loď spíše připomínala jakýsi předmět, který vznikl nerovnoměrným kupením materiálu.
Když se loď vzdálila od planety, tak aktivovala jakýsi mezihvězdný pohon. Po jeho aktivaci se před lodí objevila tajemná záře, která velmi připomínala vesmírnou bouřku v plné síle. Loď do této zářící bouře pomalu vletěla a poté zmizela a bouře spolu s ní.
V galaxii Mléčná Dráha
Boj o Chulak neměl konců. Když se lidem podařilo konečně zničit další lodě Ori, takže se v temnotě vesmíru, kde se odehrávaly boje, objevila jiskra naděje na vítězství, tak veškerá naděje uhasla v momentě, kdy Ori obdrželi další posily.
Navíc pětice lodí nové generace, které měli Ori ve svém středu, byla o mnoho odolnější a takřka nezničitelná. Po posledním pokusu o přímý útok na ně, který vykonal Xerxes, se žádný velitel lodě neodhodlal k opakování akce, asgardské paprsky na ně nepůsobily stejně tak jako další zbraně, které se doposud účastnily bitvy na straně lidí. Lidé byli opět na začátku a už i téměř bez lodí. Z patnácti lodí třídy Prometheus úspěšně provedlo výsadek jen pět lodí, ostatní se musely na planetu nouzově evakuovat, nebo byly úplně zničeny. Zbyly již jen dvě lodě této třídy, které braly na svou palubu ty, kteří byli nuceni se evakuovat a poskytovaly jen minimální podporu.
Též byly zničeny lodě Konfucius, Freedom a Apollo. Ostatní lodě byly méně nebo více poškozené.
Již bylo jasné, že se musí stáhnout nebo ani ti zbývající lodě nedožijí dalšího úsvitu, ale žádnému veliteli lodě či členu posádky se nechtělo opustit bojiště, jelikož by to znamenalo smrt všech na planetě a to si nikdo nechtěl vzít na svědomí.
V galaxii Pegasus
Poté, co byla Asuranská planeta zničena a vybombardována, mezi loděmi propukla živá diskuze.
Všichni děkovali všem za pomoc, ale zároveň i nadávali, že do bitvy zatáhli i doposud jedinou loď třídy Aurora, kterou Aliance disponovala. To ani sám Ford nechtěl podniknout, protože moc dobře věděl, že její ztráta by byla nevyčíslitelná a dal to samozřejmě okamžitě najevo, ale přitom nezapomněl poděkovat za pomoc. Po pár minutách dohadování, jaké lodě si může Ford vzít, se celá flotila rozdělila na dvě části.
Ta větší část odletěla jedním směrem hlouběji do galaxie Pegasus, druhá část, kterou tvořily jen tři lodě třídy Aurora s posádkou dobrovolníků, si to zamířila okamžitě do Mléčné Dráhy a to plnou rychlostí
V galaxii Mléčná dráha
Všichni, kteří se účastnily bitvy nad planetou Chulak se postupně smiřovali s nadcházející smrtí, když obdrželi nouzové volání ze Země. Nikdo více neváhal a okamžitě veškeré lodě zamířily k Zemi….Blaho všech je nad blaho skupiny.
Lodě Ori je až na dvě následovaly.´
Lidé na planetě byli okázáni na vlastní dovednosti a štěstí.
Kdesi jinde v galaxii
Ve volném, ale přesto jinak rušném prostoru, se znenadání objevila tajemná záře, která vypadala jako vesmírná bouřka z které pomalu „vyplouval“ obří kolos.
Celou tuto scenérii pozorovala právě prolétající zásobovací flotila Tok’rů s doprovodem. Jednalo se o dvě mateřské lodě, několik Hataků a mnoho Alkeshů a nákladních lodí s jakýmisi přívěsy.
Neznámá loď se pomalu soukala z oslepující záře, kromě toho nejevila žádné jiné známky aktivity. Během několika okamžiků loď kompletně opustila neznámou záři a ta zmizela. Poté se z neznámé lodě doslova odloupl jeden kus o velikosti mateřské lodě Tok‘rů a sám si to zamířil do hyperprostoru. Sama loď setrvala na místě bez aktivity.
Loďě Tok‘rů se daly velmi pomalu na vlastní ústup, aby oznámily ostatním, co viděly. Naštěstí již byly jen pár minut od svého cíle.
V oblasti Země
Nad planetou se z hyperprostoru vynořily zbídačené lodě, tehdejší chlouba Zemské flotily.
Nedlouho poté se z hyperprostoru vynořily i lodě Ori. Všechny přítomné lodě, ať lidské, nebo Jaffů se daly do zuřivé palby. Nedlouho poté se přidal i právě dokončovaný obranný systém, který nyní již měl své pevné základny na několika planetách či měsících sluneční soustavy.
Lodě Ori se ocitly pod nepříjemným tlakem a okamžitě volily ústup.
Admirál flotily si okamžitě, stejně jako všichni kapitáni lodí, žádal důvod, proč byl spuštěn nouzový poplach, ale vysvětlení, které dostal, bylo na něj už moc…
K zemi se blížila celá Wraithská flotila.
Do plných příprav, do kterých patřilo i stahování veškerých týmu a vůbec vojáků z ostatních planet včetně Chulaku, kde se nacházelo již jen čtyřicet procent „výsadku“, ale ne všichni měli to štěstí a nacházeli se u brány. U té se nenacházela ani pětina těch, co přežili. Do toho všeho vletěla nákladní loď patřící Tok‘rům přímo do středu testovací palebné zóny obranných satelitů, veškerá palba byla okamžitě zastavena a střely, které byly již na cestě loď minuly jen tak tak.
Ihned, jak se posádka nákladní lodi vzpamatovala, tak zahájila vysílání. Jednalo se o jeden celiství soubor, ihned po odeslání loď opět odletěla.
Jednalo se o video zprávu.
Zprávu obdrželo pouze SGC. Na obrazovkách se objevila tvář, kterou dosud neznali.
„Naše ctihodná Rada rozhodla, že plníte své závazky, a proto vás prosíme o pomoc. Naše flotila cestou domů narazila na neznámou loď, která je jen pár minut od našeho nového domovského světa.“ obraz se náhle změnil na záznam z jejich lodí, kde je i ona loď.
Generál Landry se pousmál a okamžitě rozkázal, aby zprávu vypnuli, přičemž si ještě něco říkal o bláznech. Poté se odebral do své kanceláře, kde ho již čekal Daniel.
„Doktore?“ Prohodil zaraženě generál, když spatřil Daniela.
Daniel neztrácel čas a okamžitě reagoval.
„Vím, jak zastavit Wraithy.“
Generál šel najisto ke svému stolu a ještě cestou utrousil.
„To my víme taky.“ Generál si sedl a pokračoval. „Mají na palubách naše výbušniny.“
„Ale to bylo ještě předtím, než proběhla velká bitva mezi nimi a Ori.“ prohodil Daniel a doslova hodil jakousi knížku na generálův stůl. Okamžitě knížku otevřel na dané straně, následně knížku otočil směrem ke generálovi a ukázal na jedno jediné slovo „Kamelot“.
Generál se na Daniela dlouze podíval a očekával Danielovu řeč, kterou si jistě připravoval, ale místo, aby Daniel započal, tak do místnosti vešel Mitchell a ostatní z jeho týmu.
„Pane? Co Tok‘rové chtěli?“
„Chtěli, abychom jim pomohli s nějakou lodí.“ prohodil jakoby nic generál.
„Jsme jim potřební jen, když něco od nás potřebují.“ dodal ještě generál a přitom si za svým stolem stoupnul a následně se o něj opřel.
„Vskutku“ Dodal Teal‘c.
„Ale teď by mě zajímalo, na co jste doktore přišel.“ oznámil generál a mírně se naklonil přes svůj stůl. V místnosti bylo okamžitě ticho.
„Podle všeho, co víme, Merlin, Artuš a jeho sestra Morgan byli Antici a právě Kamelot bylo tehdejší centrum veškerého dění, dokud nezmizel a proto věřím, že když ho najdeme, tak tam bude něco, co nám pomůže. Navíc vím, kde by mohl být.
„Ale?“ zeptal se krátce generál.
„Budeme potřebovat Andůril a pravděpodobně i O’Neilla
Generál jim dal gestikulací najevo, aby odešli. Poté, co se za nimi uzavřely dveře, tak zvedl svůj červený telefon.
V galaxii Ori
Celá galaxie byla na nohou. Termofilovo tažení nahlodalo víru každého věřícího v Ori, ale na druhou stranu to, co předvedla Adria byl jasný důkaz její moci. Její vliv stále sílil i bez její přímé přítomnosti. Lidé se dál drželi rozkazů, které měli.
Stavěli lodě s ještě větší vervou a každý, kdo mohl, se přidával ke křižákům. Jejich svatá válka se blížila ke svému vrcholu.
V galaxii Ida
Asgardské impérium bylo již na úrovni, které dosahovalo před mnoha lety. Již byla osídlena celá galaxie, jejich flotila již nebyla úzce specializovaná, byla schopna se postavit všem, kteří by chtěli klást odpor.
Asgardi navíc již byli rozhodnuti bránit své spojence podle posvátných pravidel Velkého společenství, mezi které patřila i věta: „Válka jednoho je válkou všech.“
Třicítka těch nejlepších lodí již byla na cestě do Mléčné dráhy, aby splatila dluh Asgardů vůči celé galaxii.
Kovový mor, jak někteří Asgardé začali nazývat Replikátory, musí být za každou cenu zastaven
V galaxii Pegasus
Lodě Aliance, které opustily prostor Asuru, již byly opět mimo bojový stav, nacházely se totiž nad orbitami mnoha planet, které již patřily k Alianci a uspokojovaly se i přes své ztráty dobře odvedenou prací, ale co netušily bylo to, že jejich takzvaná dobře odvedená práce je jednoho dne dostihne a nakopne do jejich nic netušících zadků.
Nad orbitou Asuru se nacházelo mnoho trosek, některé velké, jiné menší. Mezi troskami poletovaly ať už části nebo i celky již nečinných Asuranů,, které při pádu do atmosféry čekal stejný osud jako většinu vesmírného odpadu. Každý nanit okamžitě žárem zanikl.
Planeta též nebyla hodna života. Veškeré vodní toky se změnily v lávové řečiště. Velká města byla zničena na prach, který se nepřetržitě šířil do atmosféry.
Větry na planetě sílily. Prach, který již obklopoval téměř celou planetu, zamezoval slunečnímu záření dopadat na povrch. Díky tomu se planeta ochlazovala, nicméně na místech, kde byly prachové vrstvy slabé, nebo dokonce nebyly žádné, sluneční žár měnil krajinu na ohnivou výheň.
V galaxii Mléčná Dráha
V Salisbury uprostřed zelené louky se náhle objevilo transportní světlo. Jeho záře schovávala celý tým SG-1 s O‘Neillem, který ve svých rukách držel Velký meč. Kousek od nich se objevila asi dvacetičlenná skupina mariňáků.
„Danieli?“ zeptal se Jack, ale ten jen ukázal směrem dál od blízkého města.
Ušli asi sto metrů, když meč v Jackových rukách zavibroval a před nimi se objevily mnoha metrové městské hradby.
Nikdo z přítomných nevěřil vlastním očím. Navíc náhlé zjevení města začalo přitahovat lidi z okolí.
„Myslím, že budeme potřebovat víc lidí.“ Prohodil Jack a udělal několik kroků vzad.
„Ty hradby mají nejmíň dvacet metrů“ oznámil z údivem Mitchell. Ale za jeho zády se ozval Daniel.
„Spisy hovoří o pětadvaceti metrech v nejnižším místě.“
Po několika dalších momentech, kdy město z povzdálí sledovali, se vydali k jeho velké bráně, která se sama před nimi otevřela.
Když vstoupili do legendárního města Kamelot, tak stále nevěřili tomu, že je to celé pravda, ani po tolika letech v SGC.
Celá architektura města odpovídala dávné kultuře, naprosto nic nevybočovalo z řady. Po krátké obhlídce se Daniel rozeběhl ke knihově.
„Typické.“ prohodil Jack a následoval ho.
Daniel došel ke knihově a chystal se do ní vkročit, když v tom…
Jack se od Daniela odpoutal před několika metry a směřoval si to k jakési zdi, která ho nesmírně přitahovala.
Vala, která ho následovala, ho předběhla a o onu zeď se opřela s tím úmyslem, že si upraví tkaničky, ale celou oblast okamžitě zalil šílený jekot ženského hlasu. Všichni byli během okamžiku v hrozivé agónii na zemi. Jen Jack šel v klidu v nezměněném tempu dál ke zdi.
Když k ní během několika okamžiků dorazil tak si jí dobrou půl minutu prohlížel a posléze na ní se skloněnou hlavou přiložil svou ruku.
Jekot zmizel stejně náhle, jako se objevil, a vystřídaly ho srozumitelná slova.
„Rozum. Mysl, která žne jako oheň.“
Korekci a konzultaci (ano i konzultaci po korekci...nutno alespoň dnes napsat
) provedl Dark Angel za což mu děkuji jinak doufám že se vám díl líbil a příspěvky potěší
EDIT
takže PDF
Kód: Vybrat vše
http://uloz.to/2455117/sedm-stran-part-23-.pdf
Za tento soubor PDF děkuji jakop/ovi který dnes neobvykle rychle reagoval a díky němu jste měly PDF k dispozici již 15 minut po zveřejnění povídky (zdržel jsem to navíc já)
editováno/// celkem 3x ...poprvé soubor PDF podruhé poděkování a potřetí oprava souboru PDF
mozečku 
Perfekt bitva a vůbec vše jako snad pokaždé. Osobně mam na neznámé plavidlo z neznámé galaxie svůj typ, ale počkám si až co bude dál.
