V SGC o několik dní později
Zbytek SG-1, který zůstal naživu, seděl v zasedací místnosti. Seděli zde již dobrých dvacet minut od chvíle, co jim řekl generál tu děsivou zprávu. Odyssea se před několika minutami vrátila ze souřadnic, ze kterých se naposled ohlásilo Apollo. Plukovník Matthews, nový velící, se ihned přenesl do SGC, kde oznámil generálu Landrymu, že nalezli pouze trosky Apolla, společně s troskami jaffské flotily. To ale nebylo to nejhorší, co zde nalezli, mezi troskami se vznášely tisíce mrtvých těl, jaffů, tok'rů, ale i bohužel posádky Apolla a mezi nimi i těla plukovníka Carterové a plukovníka Ellise.
Celá SG-1 sotva potlačovala slzy při pohledu na video záznam, který pořídila Oddysea.
„O kolik lidí jsme přišli?“zeptal se tiše Daniel.
„250.“ řekl pouze Mitchell.
„Tok'rové ztratili dalších deset planet,“oznámil právě přicházející generál Landry, který se posadil ke stolu,“ další planety byly bombardovány z orbity.“
„Neplánovaná aktivace zvenčí“ozvalo se najednou z reprodutkorů.
„Nějaké IDC?“zeptal se do vysílačky generál Landry.
„Tok'rové pane.“dostal zpátky odpověď.
„Otevřete IRIS.“přikázal a popošel k oknu. Iris se otevřela a z brány vyběhl celý udýchaný tok'ra Jamer.
Generál v závěsu s SG-1 se vydali do prostoru brány.
„Jamere, co se děje?“zeptal se Daniel.
„Přišel jsem jak nejrychleji to šlo. „začal tok'ra, „máme zprávy, že další planety byly zničeny, mimojiné Chulak, Langara a další.“
„Jonas.“ řekl pouze Daniel a Vala se na něj ihned otočila. „Kdo?“
Daniel pouze zakroutil hlavou a Vala poznala, že není pravý čas na kladení otázek.
„Vždycky jde o stejný průběh. Útočící lodě vystoupí z hyperprostoru a z orbity začnou pálit na bránu a tím zničí šanci na útěk. Veškeré lodě, které se pokusí o útěk jsou sestřeleny. Poté začne pozemní invaze.“pokračoval Tok'ra, „ale to nejhorší teprve přijde.“
„A to je?“ zeptal se Mitchell.
„Vojáci poté začnou mluvit o tom, že Ori jsou zpátky a pokud přistoupíme na jejich víru, tak nám všem odpustí za naše hříchy.“ šokoval všechny Tok'ra.
„A přistoupil už někdo na jejich návrh?“ zeptal se Daniel.
„Ano, už mnoho planet, v naprosté většině ze strachu.“
„Historie se opakuje.“zašeptal si pro sebe Mitchell.
„Adria.“ řekla najednou Vala.
„Co tím myslíš?“zeptal se jí Daniel.
„Je možný, že nějak přemohla tu Antičku?“zeptala se ho.
„ Jak to mám vědět? Je to klidně možný.“ podíval se s opovržením ke stropu haly Daniel. Tohle máme za všechno, co jsme pro vás udělali, napadlo ho.
„Co se děje doktore Jacksone?“ zamračil se generál.
„Ale, jen vyjadřuju všeobecné znechucení nad nastálou situací, Teal'c, Sam a teď i nejspíš to, že Adria nebo Ori jsou zpátky a těm parchantům nahoře to je naprosto jedno.“ zařval Daniel.
„Co převorové? Pokud jednoho z nich chytneme, tak můžem znova použít archu.“napadlo Valu.
„Převorové se moc dlouho na planetách nezdržují. Navíc pochybuju, že se k nim dostanete dostatečně blízko. Museli bychom se dostat na jednu z jejich lodí.“ skočil jí Tok'ra do řeči, „z toho co jste mi řekli, jste měli minule obrovské štěstí a pomoc jednoho z povznesených. Myslíte, že budete mít znova stejné štěsté?“ zeptal se.
„Pochybuju.“ vzdychnul Daniel.
Stovky postav stály v obrovské hale jejíž strop mizel v nekonečné dálce, skrze gigantické okna proudilo do místnosti jasné bílé světlo. Postavy mezi sebou čile komunikovaly neznámou řečí a člověka by napadlo, že jde o dokonalou harmonii.
„Musíme jim pomoci, dlužíme jim to.“ ozvalo se najednou zvýšeným hlasem z jedné části haly. Všechny postavy najednou ztichly a otáčely se směrem k tomu, kdo právě promluvil.
Z několika dalších částí haly se ozvalo pouze „Ne.“
„Alespoň je musíme varovat komu čelí.“ozvala se jedna žena,“ oni se je chystají zníčit, všechny ty, kteří je nebudou následovat. Copak ty statisíce mrtvých nejsou málo?“
Nikdo z ostatních neodpovídal, v hale zavládlo dlouhé ticho. „čeho se bojíte?“ zeptal se nějaký muž se zoufalstvím v hlase, „že tímto nedosáhnete stavu Původních? Třeba je to právě ono, co musíte, co musíme udělat?“
„na jakýkoliv zásah je už pozdě.“ozvalo se z jiné části místnosti, „už mají Zemi pod kontrolou. Nemůžeme nic dělat, zásah takovýchto rozměrů, by nám sebral nepředstavitelné množství naší síly.“
„Takže o to tu jde, o to tu šlo celou dobu.“ozvala se opět žena, „Ori se vracejí, nebude to dlouho trvat a opět se povznesou a všichní víme co se stane poté.“
„A dost!“ ozvalo se najednou rezolutně, „pokud je toto náš osud, tak budiž. Většina z nás nikdy nedovolí, aby kdokoliv pošpinil náš nejdůležitější zákon. Debata na tohle téma je uzavřena. A varuji vás, pokud se někdo pokusí jakkoliv zasahovat, tak vás ubezpečuji, že tentokrát budou následky mnohem radikálnější.“
Žena se zoufale podívala na strop a postavy kolem ní zmizely, celá hala se rozplynula, viděla stovky neznámých galaxií, viděla jak v Pegasově Galaxii vylétají z jedné brány jednotlivé bloky superbrány, jak planetu pomalu obklopuje silové pole, viděla i zoufalé výrazy tisíců lidí uvězněných na oné planetě, její mysl se najednou přenesla do Mléčné Dráhy, tam se zděšením pozorovala, jak orijští vojáci společně s jaffy vypalují a vraždí tisíce nevinných, orijské lodě ničí jakékoliv pokusy o odpor a poslední co viděla, byly rozžhavené oči jednoho z Ori jak stojí na můstku své lodi, která vystupuje z hyperprostoru na orbitu neznámé planety.
Goa'uldská transportní loď se řítila hyperprostorem. Ředitel Aegis corporation stál u řídícího pultu a mlčky hleděl na modré nekonečno, které se rozprostíralo před lodí. Vtom se za ním rozzářilo jasné bílé světlo. Ředitel se pouze pousmál a otočil se na povznesenou bytost, která stála pár metrů za ním. Muž obklopen jasným bílým světlem popošel pár kroků dopředu směrem k řediteli, ten se ušklíbl a řekl pouze:“ už bylo načase.“
„Dříve to nešlo, musel jsem si dávat pozor, aby mě nikdo z ostatních nesledoval.“ řekl muž. „Co ostatní? Už jste je seznámil s naším plánem?“
„Ne.“odvětil ředitel, „nemůžeme riskovat, že by někdo z Alteranů zjistil, o co jde. Všechny z nás uhlídat nedokážeš. Ostatní se dozví vše, až nastane ten správný čas.“
„Chápu.“kývnul povznesený. „okamžik na který jsme čekali desítky miliónů let se pomalu blíží.“
„Není důvod spěchat. Tato galaxie bude za pár týdnů naše, Zemi už máme prakticky celou pod kontrolou. Určitě jste postřehli, že jsme poslali naše armády do Pegasovy galaxie, že?“
Povznesený znovu kývnul:“ Ano všimli. Tam by neměl být žádný problém, lidé nás budou vítat jako zachránce, kteří je zachránili od Wraithů.“
„Je to ironie.“zasmál se ředitel,“ my a jejich zachránci. Zajímalo by mne, co by dělali, kdyby zjistili, že jsme to byli my, kdo dal Wraithům veškeré technolige, kterými nyní disponují. Tak vděční by asi nebyli.“
„Na obzoru se možná rýsuje problém“ řekl najednou povznesený.
„A to?“zeptal se ho ředitel.
„Někteří z povznesených se snaží přesvědčit ostatní, že bychom měli zasáhnout.“
„Kolik jich je?“
„Prozatím málo, ale získávají na svou stranu další a další, zejména ty, kterým vyhnanci pomohli s povznesením, Abydosané a další. Alterané jsou stále pořád zaseklí ve své víře. K našemu štěstí, mají na své straně zatím většinu. Ale to se může změnit. Proto jsem vás kontaktoval.“
Ředitel se zamyslel:“ Pokud to není zatím tak dramatické, tak nám nic nehrozí. Až ostatní zjistí co chystáme, tak už pro ně bude příliš pozdě. Proto toto musí zůstat pouze mezi námi. Ostatním Ori to povím sám ve správný čas.Teď je čas se vrátit.“ řekl pouze ředitel a otočil se k ovládací konzoli. Místnost se rozzářila a povznesený zmizel neznámo kam.