Kapitola XIII.
Omega
stav posádky: 50 lidí
„Takže, jsem velmi rád, že vás můžu potěšit jednou dobrou zprávou. Zřejmě bude ta nejlepší, kterou za svůj život uslyšíte. Jsou to již 3 měsíce od doby, co jsme našli kurz domů a čtyři a půl od našeho odletu ze Země. A byly to sakra dlouhé a těžké čtyři měsíce. Určitě jste všichni znavení z této cesty a já to chápu, ale brzy nadejde odpočinek, protože slavnostně oznamuji, že již za jednu hodinu se budeme nacházet u Alfa Centauri. Co tam najdeme, říct nemůžu, ale můžu vás ujistit, že se odtamtud dostaneme domů a tam na vás budou čekat rodiny, dobré jídlo a pivo! Takže ještě 6 dní a budeme doma!“ provedl svůj projev Tony a usedl do křesla. Od toho boje se změnil. K horšímu. Už vůbec nevtipkoval a zamykal se ve své kajutě. Byl věčně naštvaný a byl připraven na pomstu. Ale kdo by se nezměnil, kdyby mu zemřeli 2 nejbližší lidi, že? Na můstku bylo také pochmurno. Avšak zpráva o návratu přinesla i radost.
„Z warpu vystoupíme za 3…2…1…teď!“ oznámil Robert. Na svůj post si nemohl zvyknout. Ano určování souřadnic mu docela šlo, ale byl tak mladý… Jak mu mohl komandér nabídnout tak důležité místo? Neustále mu to vrtalo hlavou, dokud nevystoupili z warpu. Přímo před očima se jim objevila koule, a jak se obrovskou rychlostí přibližovali, tak rostla a rostla, až nakonec nebylo vidět na oba konce a Robert vykřikl: „Sakra!“
„Co to? Zvedni to! Zvedni to, zvedni to, zvedni tooo!!!!“ komandoval Tony. Robert rychle naklapal nové souřadnice a Onyx se asi 100 metrů před povrchem koule obrátil čumákem „vzhůru“ a letěl podél povrchu koule. Nakonec dorazili k jedné z boulí.
„Předpokládám, že je to výtvor těch sviní a ty se tu shromažďují k útoku na Zemi. Kdo se mnou ještě souhlasí?“ uvažoval Tony. Všichni odsouhlasili přitakáním a dále pozorovali hlavní obrazovku. Boule však z ničeho nic vyrazila ven a ukázalo se, že je to ve skutečnosti vojenská koule ukotvená k té velké. Chvilinku se otáčela, jakoby se snažila zorientovat a pak vystřelila po Onyxovi lano. Netrefila se.
„Plnou rychlostí vpřed! Úhybné manévry a Takayoshi, okamžitě vypočítej kurz domů a pošli nám ho!“ rozkazoval Tony na všechny strany. Robert se s lodí vzdálil dost na to, aby viděl, jak se postupně všechny koule aktivovaly a vyletěly ven. Bylo jich kolem 20 a to nebyla aktivována ani polovina.
„Tady Takayoshi, dokončuji výpočty, za půl minuty to tam…“ V mluvení přerušil vědce naráz. To jak se jedna z koulí trefila a zasáhla Onyxe lanem. Okamžitě se začalo provrtávat dovnitř.
„Sakra! Roberte, nastav kurz tak, abys tu kouli pěkně otřel o tu velkou svini. Chápeš?“ rozkázal Tony a pousmál se.
„Rozumím, pane!“ odpověděl natěšený Robert, který si svůj nový post užíval, ale stále nepřestával myslet na to, že v jeho rukách leží osud celého světa. Aaron mezitím odpálil atomovku na jednu vzdálenější kouli a navíc tím obrovským výbuchem zasáhl pět dalších. Onyx se mezitím přiblížil k ‚Velké svini‘ jak ji komandér pojmenoval. Vlekl za sebou vojenskou kouli, která nemohla nic dělat. Robert udělal jakoby smyk. Otočil Onyxe co nejrychleji napříč a poté těsně před povrchem ‚Velké svině‘ zrychlil. Koule obrovskou rychlostí narazila do své velké sestry a lano se přestalo provrtávat. Vypadalo to, že organický střed to nepřežil. Onyx letěl jen asi 20 metrů daleko od povrchu koule. Ta menší však byla o něco širší, než Onyx a tak se otírala o povrch. Ostatní koule je pronásledovaly. Některé se dokonce zasekly, když vystřelily vedle a trefily se do svého domova.
„Tady Takayoshi! Máme kurz domů a posíláme vám ho!“ ozvalo se náhle z vysílačky. Robert neváhal a zadal jej. Loď ještě chvíli oblétávala ‚Velkou svini‘, ale poté se odklonila, namířila se ke Slunci a skočila do warpu. Bublina opět roztrhala kouli, kterou Onyx vlekl, na kusy.
„Juchů! Jedeme domů!“ zaradoval se Robert. Tony se na něj podíval a řekl: „Odkaz na tu klasiku Star Wars?“ Robert se zamyslel a odpověděl.
„Jo,“ a zakýval hlavou.
„Proč ty starý filmy jsou o tolik lepší, než ty nový blbosti. Třeba ten novej film co běžel v kinech. Jak se to jmenovalo. Eeee, už to mám! Útok vesmírného červa IV. Byl jsem na tom a ani jedna sekunda toho filmu nedávala smysl. Aspoň to bylo 3D. A co ty Aarone, viděls Star Wars?“ odlehčoval atmosféru Tony. Aaron se otočil od obrazovky a odpověděl:
„Musíte se o tom bavit teď? Proč to nemůžeme probrat až poté co ubráníme Zemi před těma koulema a půjdeme se opít do nějakýho baru?“ Robert a Tony se na sebe podívali a pak současně řekli:
„Dobrý nápad.“ Tony se následně opřel do opěrátka a dodal:
„Zapni intercom Andy, oznámím to posádce.“
„OK, z warpu vystoupíme za 10…9…“ odpočítával Robert ten okamžik. Všichni na lodi se na to těšili. Většina se již rozhodla, zda na lodi zůstanou při obraně Země či odletí na Zemi a zůstanou tam až do smrti. V mnohých, jako například v Tonym, však stále přebývaly obavy. Obavy z toho, že letí příliš pozdě a Země je již zotročená nebo kompletně zničená. Semínko naděje však vyklíčilo v každém. „4…3…2…1…“ Nervozita dosahovala obrovských rozměrů a Robertův hlas se třásl. A pak jen řekl: „Teď!“ a Onyx vystoupil z warpu. Bylo to nedaleko Měsíce. „Je to tady, jsme ve Sluneční soustavě. Dokázal jste to, pane, zavedl jste nás domů!“ oznámil Robert. Všichni měli na tváři úsměv, protože po koulích nebylo ani stopy. Někteří dokonce brečeli štěstím.
„Pane, dostáváme vysílání ze Země. Volají nás!“ oznámil Takayoshi.
„Dejte to do reproduktorů a začněte jim vysílat také,“ rozkázal komandér. Kvůli poškození antény se nejdříve ozýval jen šum. Ale poté se zvuk vyčistil a bylo slyšet:
„…nás? Opakuji: Tady Houston. Udejte své označení nebo budeme nuceni střílet. Opakuji: Kdo jste?“ komunikační důstojník však uslyšel jen smích. Usmál se také. Generál Crane již stál za ním. Pousmál se též. Tonyho znal osobně a tohle byl definitivně jeho smích.
„Tady brigádní generál Tony Willford. Vesmírná loď Onyx. Je dobré být doma. Doufám, že nás čeká uvítání!“
„Asi byste chtěli vidět prezidenta. Kde jste sakra vzali tu starou rachotinu?“ odpověděl Crane.
„Johne? Jseš to ty? Tak ty jsi teď v Houstonu? To sis moc nepolepšil. Dejte nám instrukce.“
„Jo, jsem to já. Kolem Země obíhá stanice Harpyje II. Onyx by měl být schopen k ní zakotvit, pokud máte šikovného navigátora. Colomba Russo, nemýlím-li se. Už tam budu s prezidentem čekat. Vítejte doma.“ Z Onyxe se ozvalo další zajásání a poté se spojení přerušilo. Vysílačka zase vypadla.
Po zdlouhavém procesu přistávání se podařilo Onyxe přichytit k jednomu z průlezů kolosální stanice. Jako první začali vylézat vědci, poté personál, dále vojáci a nakonec osazenstvo můstku. Nejdříve Takayoshi, poté Robert, dále Aaron a robot. No a jako poslední samozřejmě Tony Steve Willford. Vylezl ven a ocitl se v poměrně velké místnosti, do které se posádka natěsnala bez problému. Všichni udělali pro Tonyho cestu a ten prošel před celou posádkou a postavil se do řady k ostatním důstojníkům. Náhle se otevřely dveře a z nich vyšli vojáci a poté prezident s generálem. Tony trochu povystoupil a řekl:
„Pane prezidente, je nám ctí. Mám, ale velmi důležitou věc, o které bychom si měli promluvit v soukromí.“
„Děkuji, nám je také ctí. A pokud jde o tu záležitost, asi vím, co myslíte. Dovolíte pár slov?“ odpověděl sebejistě prezident.
„Ale jistě.“
„Dobře, teď mě poslouchejte. Celá posádka. Všichni se kvůli bezpečnosti budou muset podrobit lékařské prohlídce. Poté můžete na stanici buď zůstat, nebo se přesunout raketoplánem na Zem. Důstojníci zde zůstanou. A teď následujte moji ochranku, ta vás tam zavede. A ty, Tony, poté přijď za mnou do konferenční místnosti. Tam to probereme.“ Tony kývl. Byl poněkud zmaten, protože prezident zněl jinak. Pak se však odebral spolu se svou posádkou na prohlídku. V místnosti zůstali jen prezident a Crane.
„Vrátilo se jich hrozně málo, že ano?“ zeptal se Crane.
„Ano, je jich nanejvýš polovina. No, to bude asi první věc, na kterou se ho zeptáme. Mám tolik otázek,“ odpověděl prezident. Crane zakýval hlavou.
„Pro mě je tou nejpalčivější, proč se vrátili v Onyxovi a ne v Hunterovi? Ale aspoň se vrátili a snad nám prozradí taktiku koulí. Pojďte už, pane prezidente,“ řekl ještě a ukázal rukou na východ. Prezident rychlým krokem odešel, následován Cranem.
„Tak, pane prezidente, jsem tu. Na nikom z nás nic nenašli. Jen pár podvyživených. To je dobrá zpráva, ne?“ začal Tony okamžitě mluvit po příchodu do konferenční místnosti.
„Prosím, posaď se. Máme na tebe mnoho otázek a věřím, že nám je rád odpovíš,“ řekl prezident a usmál se na něj. Tony si sedl hned naproti a řekl:
„Tomu rozumím, ale spíše jsem myslel, že vám popíšu naše dobrodružství a to vám je zodpoví.“
„Dobře, tak tedy začněte příletem do toho systému,“ odsouhlasil návrh prezident. Crane zůstával a díval se na Tonyho přísným pohledem. Ten se nadechl a začal vysvětlovat.
„Tak jo, tohle bude dlouhá historka. Když jsme tam přiletěli, tak jsme našli Onyxe opuštěného. Na palubě byl jen jeden poručík bez ruky jménem Morisson. Z deníku komandérky AuClairové jsme se dozvěděli, že hned po odletu se spustil nějaký virus a oni byli nuceni doletět tam s normálními motory a využili tam relativity či co. No a u Alfa Centauri je napadla rasa, kterou jsem nazval Koule.“
„Ano, ty už známe. Před třemi měsíci na Zemi zaútočily. Pokračujte,“ skočil najednou Tonymu do řeči Crane.
„Aha, jak vidím, tak jste se ubránili. No nicméně pozabíjeli veškerou posádku, a když jsme se tam vrátili, tak na nás zaútočily. Pomocí raketoplánů jsme evakuovali Huntera, protože Onyxe, nechávali na pokoji. Hunter a jeden plně naložený raketoplán byl zničen. Abychom se mohli dostat do bezpečí, tak jsme museli zapojit jádro lodi, čímž jsme aktivovali virus, který nás vzal neznámo kam a vymazal mapu. Nakonec jsme virus zničili a utíkali jsme před koulema, kam jen to šlo. Obstarali jsme si jídlo a vodu a přežívali. No a pak jsme se od Morissona dozvěděli, že na palubě je sabotér a to z původní posádky. Hledali jsme ho a nakonec popravili, ale málem mě zabil. Vytáhli jsme z něj, že Černý jestřáb, ta mafie, stále operuje a právě ona stála za tím virem a sabotérem,“ Crane ho opět přerušil:
„Počkejte, oni dali do lodi virus, který ji měl zneškodnit a ještě jeho, který mohl zemřít s nimi? To je kruté.“
„Nenene, on měl za úkol po zneškodnění vyzabíjet posádku, deaktivovat virus a doletět s lodí domů, kde by pomocí Onyxe provedli převrat a bůhvíco ještě. Ale pokračujme. Po několika bitvách jsme zjistili kurz domů, ale znovu nás napadly Koule a poškodily hlavní reaktor, takže to místo jednoho měsíce trvalo měsíce tři. No a pak nás napadly ještě jednou a provedly výsadek. Tehdy zemřela Colomba Russo a plukovník Bray. A když jsme se dostali znovu k Alfa Centauri, tak jsme objevili invazní armádu. Taktak jsme to přežili a teď jsme tu. Toť vše,“ dokončil vysvětlování Tony a oddechl si. Tohle mu fakt nešlo.
„Aha, tak to do sebe všechno krásně zapadlo. Na Zemi nás očekává rada složená z představitelů největších mocností. Chtějí s vámi probrat jejich případný útok. Měli bychom se ohlásit u raketoplánů,“ řekl prezident a vstal. Crane ho následoval. Tony stále seděl a začal kývat hlavou pro nesouhlas.
„Případný? Vy to nechápete! Oni nás NAPADNOU! A pak co, bude ta rada sedět na svých prezidentských zadcích a rozhodovat co dál? Musíme se bránit, jinak jsme v háji! A to v tom nejzapadlejším háji, kterej vůbec existuje!“ naštval se Tony a praštil do stolu pěstí.
„Uklidni se Tony. Dobře. Kolik podle tebe máme času? Měsíc, týden?“ pokračoval prezident.
„Nevím, můžou přiletět teď a stejně tak můžou přiletět až za týden. Jedno je jasné musíme být připraveni,“ odpovídal Tony, přičemž vstal ze své nepohodlné židle. Pak se zamyslel. Z hlubin mu na povrch vylezla jediná myšlenka: Je vůbec možné se takové armádě ubránit? Jen s jednou těžce poškozenou lodí a pár obranými satelity? Není tohle konec lidstva? Omega? Apokalypsa? V myšlenkovém pochodu ho zastavil prezident.
„Jo, ještě jsme s tebou chtěli probrat další věc, která se týká toho, co se stalo ve vaší nepřítomnosti. Poté, co zaútočila ta koule, se ve velkém začala vyrábět antihmota do raket, protože se ukázalo, že je neuvěřitelně účinná. A také se začala budovat nová flotila lodí třetí generace, které jsou stavěny právě na ničení koulí,“ oznámil Tonymu a hluboce vydechl. Crane se pousmál a pokračoval:
„Jo, ta antihmota je zatraceně účinná. Jedna raketa a z tý koule nic nezbylo. Ani kousíček, vypařila se. Hehe, to bude ohňostroj.“
„To rád slyším, ale i tak, nepředpokládám, že těchhle raket máte zrovna nejvíc, a než se vytvoří nová flotila, to bude trvat nejméně rok. A kde chcete sehnat tolik materiálu?“ odmítal Tony.
„No o to už je postaráno a flotila je připravena jít do bitvy,“ oznámil však hrdě Crane.
„Jak je to možné?“
„Tak zaprvé jsou tyhle lodě o dost menší a třikrát obratnější než Onyx a za druhé byla na Marsu nalezena žíla velmi pevné slitiny. A je jí tam hodně. No a za třetí bylo vyrobeno všech 10 lodí zároveň a ne za sebou. A v nejbližších dnech očekáváme vypuštění jedenácté, u které bylo pár problémů. Každá je vybavena dvěma raketami obohacenými o antihmotu. Dokonalé zabijácké stroje,“ vysvětlil Tonymu jeho úžas prezident.
„Jsem ohromen, ale něco mi řekněte, když bude jedna z těchto lodí zničena, nenadělá antihmota na palubě větší paseku, než jsme chtěli?“
„Podle plánu, který vám za chvilku představím a který nám pomůžete poupravit díky svým znalostem, budou střely z antihmoty vypuštěny jako první věc, takže by k takové situaci nemělo dojít. Teď je tu otázka, zda chcete, aby se do obrany zapojil i Onyx, protože je tady jen minimální šance na přežití,“ ujistil Tonyho generál.
„Že vůbec váháte! Samozřejmě, že se zapojíme. Pošlete na něj roboty, ať zacelí díry, opraví potřebné systémy a doplní munici. Pak jim sakra zatopíme!“ řekl hrdinsky Tony.
„Věděl jsem to a už jsem je tam poslal a teď mě prosím následuj. Ukážu ti ten plán,“ odpověděl Crane.
„Ještě než odejdete. Tony, co všechno o těchhle koulích víš?“ zeptal se ještě prezident. Tony se zamyslel a shromáždil si všechny informace do jedné roviny. Moc toho nebylo.
„Po pravdě, o moc víc toho nevím. S největší pravděpodobností jim jde jen o výrobu dalších koulí a pak dalších a dalších. Celkem znám 4 druhy. Ta, která na nás zaútočila a kterou jistě dobře znáte. Pak je tady asi desetkrát menší transportní typ. Ten přepravuje vojáky na místo. Vojáci, to jsou zmenšené verze těch vojenských. Střílí také lana a dokážou se vznášet jen tak ve vzduchu. No a pak je tady typ ‚Velká svině‘, která má podle údajů asi 20 km v průměru a nese kolem 50 menších koulí, které do ní jsou jakoby zapuštěné a která na nás s největší pravděpodobností zaútočí. Co se týče taktiky, tak ta je u nich nulová. Oni jen útočí, útočí a útočí. To je vše, co vím, pane prezidente,“ vyjádřil se Tony a lehce se uklonil. Už toho měl po krk. Crane celou dobu dobře poslouchal a pak pokynem ruky ukázal Tonymu cestu. Poté jej následoval. V jiné místnosti podobné té konferenční probral Tony společně s Cranem a veliteli všech lodí obranný plán. V tu dobu byly všechny lodě zakotvené u stanice. Třetí generace byla od těch prvních dvou velmi odlišná. Lodě měřily jen něco málo přes 50 metrů a byly silně ozbrojeny. Jejich zbraně byly: přední kulomet se silně explozivními kulkami, které promění každou zeď v prach, poté 4 raketomety, dva na každé straně. Ty střílely, ač malé, za to velmi silné rakety a to s velkou kadencí. V jeden okamžik tedy střílel jak kulomet s kadencí kolem 500 kulek za minutu a současně z lodi vylétávaly 4 rakety. To bylo vše.
Plán byl jednoduchý. Vypustí se všechny antihmotové hlavice, což silně zmenší počty nepřátel. Poté se všechny lodě rozptýlí a budou provádět útoky na jednotlivé koule, dokud je neudolají. Obranné satelity mezitím z dálky budou ostřelovat koule, které se pokusí dostat přes blokádu. No, a pokud se jim to povede, tak bude následovat palba z povrchu. Pokud se podaří zneškodnit celou armádu, tak se poslední várka antihmoty z Onyxe pošle na velkou kouli s nadějí na její zničení, či poškození.
O 3 dny později již bylo vše připraveno a celé posádky čekaly na okamžik O. Na Onyxovi zůstalo pouze 30 lidí, ale to k ovládání stařečka stačilo. Na menších lodích bylo vždy po deseti členech. Nejvíce nervózní byl Tony, který věděl, že tohle bude s největší pravděpodobností jeho poslední bitva. V hlavě se mu totiž rýsoval plán, co udělá, když selžou. Celý svět pozoroval oblohu, zda se na ní neobjeví nějaké známky boje, či přilétající koule. Všichni byli nervózní. Po dalších deset hodin se nic nedělo. Dokud se přesně v 11:45 Greenwichského času nestala ta hrůzná věc. Všechny lodě najednou ozářilo obrovské světlo a před zraky celé flotily se objevila obrovská koule.
„Pane bože, je to tady. Všichni se připravte k boji! Vyhlaste poplach! Připravte zbraně!“ rozkázal okamžitě Tony. Crane, který se nacházel na Zemi, vše bedlivě sledoval na radaru a na kamerách umístěných přímo na lodích. Zmáčkl jedno z mnoha tlačítek na konzoli a začal promlouvat na celou posádku.
„Ok, počkejte, až se začnou rojit a pak vystřelte všechny antihmotové hlavice. Samozřejmě kromě Onyxe. Hodně štěstí. Všichni na vás spoléháme. Crane, konec.“
Flotila to byla vskutku obrovská. Všechny lodě zatím jen stály na místě a kapitáni se začali hlásit.
„Tady Columbia, jsme připraveni.“
„Wasington připraven“
„Tokio přípravéno,“ ozval se se srandovním přízvukem nějaký Japonec. A takhle to pokračovalo až k Onyxovi.
„Tady Onyx. Jsme připraveni ubránit naši planetu!“ zakřičel do vysílačky Tony. Vedle něj seděl Andy a hrdinně mačkal tlačítka.
A pak to začalo. Stalo se to hrozně rychle. Všechny koule zároveň vystartovaly ze svého domova a zamířily k flotile.
„Tohle bude zábava,“ řekl Tony a pak pokračoval do vysílačky „OK, čas snížit jejich počty. Nabijte raketomety antihmotou a palte na můj povel! Pět…čtyři…tři…dva…jedna…PALTE!“
Ze všech lodí a obraných stanic vyrazily antihmotové hlavice. Bylo jich poměrně hodně. Na obrovskou flotilu koulí to však stačit nemohlo. Koule letěly sebejistě za svým cílem. Z otvorů vedle hangárů také vyletěla invazní armáda v podobě asi 200 transportních koulí. Rakety se od sebe vzdálily co nejdál a to stejné udělaly i koule. Jedna z nich trochu zrychlila a blížila se naproti raketě. Jeden z otvorů na plášti této koule se otevřel a vyletěla z ní sprška kamenů. Kameny letěly o něco rychleji než koule, která z ničeho nic zastavila, aby se nevystavila nebezpečí. Nebezpečí, které představovala antihmotová hlavice. Už dohnala koule a všichni zírali na obrazovky, co se stane. Tři kilogramy antihmoty udělaly své a všichni se stali svědky obrovského výbuchu, který sice neslyšeli, ale určitě viděli. Světlo bylo tak ostré, že se některé kamery i zničily. To nejhorší však nastalo až potom. Výbuch zasáhl další hlavici, která také vybuchla, což vyvolalo řetězovou reakci a ze všech raket zbyla jen jedna polovina.
„A sakra! Snad to ten zbytek dokáže a konečně těm bastardům natřeme zadky antihmotou!“ fandil raketám Tony a pozoroval obrazovku.
Rakety se konečně dostaly ke koulím, které se zastavily a jakoby nevěděly co dělat. Jak se první z hlavic dotkla jedné z koulí, nastalo šílenství. Výbuch ji doslova vypařil a odpálil i ostatní hlavice. Výsledný efekt byl úžasný.
„Tolik výbuchů nebylo ani v tý blbosti o červech!“ popisoval si situaci komandér. Vybuchovalo hodně věcí. Jednak koule, jejichž počet rapidně klesl k jen téměř deseti kusům a pak také rakety. Transportní koule to nepřežila ani jedna. Když se situace uklidnila, vyrazily všechny pozemské lodě dopředu, aby nezůstávaly na ráně. Onyx však stále stál vzadu a ostřeloval koule všemi možnými raketami. Kapitáni malých lodí věděli, že nemají šanci přežít zásah lanem a tak prováděli až neuvěřitelné obrátky a stříleli po všech koulích. Tony, který celou operaci z dáli pozoroval, uviděl, že tento způsob boje je neúčinný a zakročil.
„Toto je Onyx. Potřebujeme změnu taktiky, takto jim neublížíme. Všichni se zaměřte na jednu kouli. Opakuji, všichni se zaměřte na JEDNU KOULI!“
Všechny menší lodě se otočily a kapitáni se domluvili na koordinovaný útok. Vybrali si jednu z jedenácti koulí, která se nacházela daleko od ostatních. Spojili se jako zip do jedné linie, ale každá loď se nacházela v rozdílné výšce. Pak začal útok. Všechny lodě začaly útočit svými děly a střílet po kouli rakety s největší detonační silou. Onyx pak odpálil dvě dávky raket na naprosto zmatenou kouli. Ostatní koule se jí snažily pomoct, ale byly neúspěšné. Když už byly malé lodě blízko, opět se odpojily jako nějaký zip. Když kouř ustoupil, bylo vidět něco nádherného. Koule měla na sobě velkou prohlubeninu. Pak se začala velkou rychlostí otáčet a otevřela snad všechny své otvory. Z jednoho z nich vystřelila meteority a zasáhla loď Washington, čímž ji vyřadila. Pak vypustila ještě jednu dávku a zdevastovala jednu z koulí. Přidávala na otáčkách a vystřelila lano, které se naštěstí zaseklo v jedné z koulí. Ta se okamžitě přidala k točení. Malé lodě ji stále atakovaly a bohužel pro lidi se jedna přimísila moc blízko. Koule ji rozdrtila. Vnitřky obou koulí se začaly rozpadat, až se nakonec utrhlo i lano. Zachycená koule nemohla nic dělat a v obrovské rychlosti rozdrtila další svou sestru. O tři koule tedy bylo postaráno.
„Jo!“ vykřikli snad všichni kapitáni a ještě pozorovali destrukci té poškozené. Ta kolem sebe vytvořila mrak výbušného plynu a pak ho zapálila. Zbyla z ní jen roztavená hmota. Zbylou osmičku to však rozzuřilo ještě víc a zahájila útok. Stříleli lana tak, že již nebylo možné útok zopakovat. Po asi půl minutě se začalo koulím dařit. Tokio dostalo zásah a koule s ním začala zuřivě točit a pustila jej ve chvíli, kdy kolem prolétal Leviathan. Lidé přišli o další dvě lodě a Tony začal také zuřit. Další tvrdý zásah však přišel o minutu později, kdy německá loď Fenrir zaútočila na jednu kouli. Ta na to byla připravena a otevřela jeden z otvorů. Když Fenrir prolétal kolem, vyšlehl z otvoru plamen a roztavil velkou část Fenrira.
„Sakra, sakra, sakra! Crane, potřebujeme palbu z povrchu, prohráváme tady!“ zavelel komandér a vstal. Rázem se však ocitl na zemi, to jak jedna z koulí zasáhla trup Onyxe. Světla začala blikat.
„Máme zásah do rozvodné sítě a právě jsme ztratili Phoenixe, pane!“ oznámil nepříznivou situaci Aaron. Ozval se další náraz a světla na deset sekund vypadla úplně. Tony, který vstával ze země, si pro sebe zašeptal:
„No tak Johne kde jsi.“ Posily z povrchu se však nedočkal. Tony přestával vnímat zvuky kolem něj, věděl, že je to konec. Ozvala se další rána a za ní ještě jedna. Android, který neznal city, začal s každodenním klidem hlásit.
„Pane, máme mnohonásobná proražení trupu, výpadky energie v četných systémech, nefunkční zaměřování a ztratili jsme další 2 lodě. Nepřátelské ztráty minimální, zkrat v jádře. Přehřátí systému, diagnostické systémy a senzory nefungují, poškození motoru 1, 2 a 3. Jaké jsou vaše rozkazy?“ Robot nepřeháněl, ani to neuměl. Stařík se rozpadal a čtyři útočící koule tomu ani trochu nepomáhaly.
„Vypalte zbylé antihmotové hlavice na tu Velkou svini a pak opusťte loď, já tu zůstanu,“ rozhodl Tony Steve Willford. Byl připraven zemřít. Pokud rakety selžou, bude to on, kdo lidstvo zachrání. Robot bez zaváhání odpověděl:
„Ano, pane. Odpaluji zbylé antihmot... Pane, máme problém. Do zaměřovacího systému neproudí dost energie. Nemáme jak je odpálit. A právě jsme ztratili poslední loď.“
„Pak tedy, opusťte loď. Všichni do NINJI!“ zavelel Tony a usadil se k Robertovu křeslu. Ten se na něj podíval a radši se na nic neptal, věděl co má Tony v plánu.
Mezitím se 2 slabé atomové bomby dostaly ven z atmosféry a zamířili ke koulím. Na můstku zůstal jen Tony a Android Z-01. Ostatní se již tísnili v Ninjovi a za bravurního řízení Roberta Reese mladšího se dostali do bezpečí. Atomové bomby dopadly na povrch dvou koulí a všechny čtyři útočníky odtrhly od Onyxe. Skóre tedy bylo: Velká svině a dvě koule versus Onyx a Země. Zbylé dvě koule se přestaly o Onyxe zajímat a vstoupily do atmosféry, kdežto Tony a Andy začali provádět svůj plán.
„Tady Onyx, jsme na tom fakt špatně a nemůžeme zaútočit na nepřítele. Byli byste té lásky udělali to za nás?“ ohlásil se Cranovi najednou Tony. Ten ihned odpověděl:
„Už se stalo, vyslali jsme tam jednu antihmotovou hlavic, víc nemáme. Myslíš, že to bude stačit?“ Spojení bylo slabé, ale přesto se podařilo Tonymu odpovědět:
„Bohatě, vypořádáte se s těma dvěma?“ odpověděl a vypnul vysílačku. Andy mezitím přesměroval energii do motorů. Hlavice mezitím pokračovala dál a blížila se ke svému nepříteli. Dvě koule se mezitím dostaly do mračen. Oddělily se od sebe a během chvíle od sebe byly 30 km vzdálené. Crane však počítal i s tím a připravil 2 atomové střely. Jednu odpálil na kouli nacházející se ve větší výšce. Aniž to koule čekala, obdržela takový zásah, že ji to vystřelilo ještě do větší výšky. Většina lidí, ač se nacházeli tisíce kilometrů daleko, v tu chvíli pozorovala jadernou explozi, avšak jen málo kdo viděl malinkatou tečku na obrazovce, jak padá obrovskou rychlostí dolů. Povrch koule se rozžhavil do červena a v mžiku byl zchlazen mořskou vodou. Podobný osud stihl i druhou kouli. Raketa na ni dopadla shora a hodila ji tak do vody.
„Do impaktu zbývá 20 sekund,“ zaznělo na základně v Houstonu. Všichni byli napjatí a doufali, že antihmota udělá své. Raketa se řítila obrovskou rychlostí a tak neměla čas změnit směr, když ji zkřížil cestu kus meteoritu.
„Do impaktu zbývá 5…4… impakt!“
„Cože? Jak to, že vybuchla tak brzo?“ divil se generál.
„Nevím, taky to nechápu, pane. Musela do něčeho narazit. Nicméně, pořád zachycuji Velkého nepřítele. Přežila to,“ nechápal technik. Tony a Android si však všimli něčeho mnohem zajímavějšího. Velká svině se pohybovala dopředu a nacházela se v dosahu kamer. Na jejím povrchu našli velkou černou díru nepravidelného tvaru. Díru po výbuchu. Tony opět zapnul vysílačku a začal mluvit.
„Tady Onyx, na povrchu té velké koule vidíme díru, můžete to potvrdit?“ čekání bylo neúnosné. V Tonyho hlavě se dotvořil plán na úspěch a vyčkával na odpověď.
„Tady generál Crane, ano, potvrzuji, na povrchu se nachází díra, co chcete podniknout? Vyšlete do ní rakety?“
„Negativní, z neznámých důvodů nejde energii přesměrovat do zbraní, mám jiný plán.“
„Jaký plán?“ zeptal se Crane, ale nikdo neodpověděl. „Tony, co chceš udělat?“ opět žádná odpověď. Crane se snažil přijít na to, co chtějí udělat, až ho nakonec jedna šílená odpověď napadla.
„Tony, že nechceš udělat to, co si myslím?“
„Já…musím…to…musím to udělat!“
„Tony, nedělej to, stále máme čas, můžeme vyslat várku raket z povrchu. Tony, nedělej to!“
„Sbohem Johne…“ řekl Tony a vypnul vysílačku. Otočil se na židli směrem k Andymu a řekl:
„První důstojníku, chci říct Andy, bylo mi ctí s tebou sloužit. Zadej kurz na okraj té díry…“ Tak řekl a odešel k jednomu z odpalovačů raket. Tam kde měli antihmotové hlavice. Onyx provedl svůj poslední warpový skok a taky ten nejkratší. Andy stačil zabrzdit, čímž vypotřeboval poslední kapku energie. Po tomto činu se jádro rozpadlo. Jelikož se koule pomalu pohybovala dopředu a Onyx stál na místě, vypadalo to, jakoby to byl on, kdo se hýbe. Onyx proletěl kilometr tlustou dírou a dostal se do středu Velké svině. Uprostřed byl obrovitánský organický střed. Připomínal mozek, který se stlačoval a zase roztahoval jako srdce nebo žaludek. Šlahouny vedly k okrajům této monstrózní obludy a kontrolovaly vše. Nezdálo se, že by střed věděl o přítomnosti Onyxe. Ten se k němu pomalu blížil. Tony dosáhl svého cíle a ocitl se u odpalovače raket. Jedna antihmotová hlavice mu byla po ruce, respektive se nenacházela přímo v odpalovači, ale v místnosti odkud se doplňovaly. Kladivo, které si vzal s sebou, vyzdvihl do výšky a vší silou praštil do hlavice. Nemyslel při tom na smrt. Myslel jen na to, že je jediný člověk, který dokáže zabránit katastrofě. Úder střídal úder a na raketě se objevovaly první prohlubně. Po chvilce si musel odpočinout, protože ho nesnesitelně bolela ruka. Odhodlal se však ještě k jednomu úderu. Kryt povolil a další rána ho odhodila pryč. Stanul, tak tváří v tvář vnitřku hlavice. Antihmota nebyla vidět, ale generátor, který vytvářel magnetické pole udržující 1 kilogram antičástic na místě, ano. Andy se mezitím vypnul a zůstal sedět, dokud Tony Willford, hrdý komandér lodi Onyx, nezvedl kladivo naposledy. Jen, tak pro sebe si řekl::
„Zgebněte, svině kulatý.“ A vší silou třískl do generátoru. Ten se rozbil a antihmota podlehla gravitaci.
Obrovské bílé světlo, pak anihilovalo vše v okruhu sta kilometrů. Výbuch odpálil i ostatní antihmotu na lodi a osud Velké svině byl zpečetěn.
V Anglii byl zrovna západ slunce, a když se pak na obloze rozjasnilo velké světlo, lidi to překvapilo. To, že jim zachránilo život, se někteří dozvěděli až další den. Na počest této události byl vyhlášen svátek na celé Zemi a lidé ho slavili ještě dlouhé roky po smrti Tonyho Steva Willforda.
V mysli mnohých však zůstala otázka, která přetrvala mnohem déle. Co když tohle nebyla jediná velká koule a co když se někde hluboko v kosmu skrývá druhá invazní armáda? Konec bitvy, tak přinesl pouze začátek války. Války, ke které nemusí, ale může dojít a hlavně války, která by změnila životy všech. Války, která by neměla v historii lidstva žádnou obdobu.
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Takže tady je předposlední díl. Enjoy it: 
No a abych předešel otázce, jestli něco budu psat pak: možná, uvidím. Jen mě teď nic nenapadá. 
Mé sliby odteďka neberte vážně, protože to co jsem provedl je trestuhodné. Nicméně, po strastiplné, dvouměsíční, cestě jsem konečně svoji povídku dokončil. Takže zde je poslední díl První hrozby a s největší pravděpodobností poslední díl z tohohle univerza, protože už ho nějak nemám důvod rozšiřovat. Nebudu zdržovat, zde je slíbený díl. Enjoy it 
