Stargate: Aldeneerin Calanirmyan

[andoriel]

Moc pěkné Jsem ráda, že se Namtar vrátil a doufám, že se ještě objeví.

Jsem rád, že se tenhle dopňkový příběh líbí. Namtar se jistě ještě párkrát objeví a kdo ví, kdo ještě. A teď tu bude další díl, který poodhalí další zajímavosti a seznámí se starými známými.

8
Rebelové

Jaro roku 325 už pomalu klepalo na dveře. Calanyrmian pracoval na plánech dalšího rozšíření těžby Naquadahu. Od Namtarovo útoku uplynul měsíc a od té doby byl naštěstí klid. Na Nasye momentálně pokračoval výcvik armády a ve spodních patrech pevnosti Nazgaran badatelé experimentovali se zpracováním již vytěženého Naquadahu. Kolgrim nedávno našel jednu užitečnou knihu, která byla mezi těma, jenž donesli před rokem z Aldeneerinu. Byly v ní popsány způsoby zpracování různých kovů, a tak se výzkum pohnul vpřed.

Když se přiblížil večer, pevností se ozval známý zvuk otevření Kruhu světů. Poslední měsíce to bylo zcela běžné, že se cestovalo mezi světy spojenců a Qastou několikrát denně, a tak tomu nevěnoval pozornost. Avšak krátce nato ho vyrušilo klepání na dveře.
„Vstupte!“ pozval Calanyrmian návštěvu do svých komnat.
Do pokoje vešel průzkumník Astennu. Vůdce ho pozdravil a zeptal se: „S čím přicházíš v tuto večerní dobu?“
„Nesu důležitou zprávu,“ odpověděl průzkumník. „Dnes odpoledne nás kontaktoval jakýsi Zanuf s tím, že má pro nás informace, které by nás mohly velmi zajímat.“
„O jaké informace se jedná?“
„Prý se věci v Univerzu daly do pohybu a nám hrozí velké nebezpečí.“
„Od Namtara?“ pozvedl obočí vůdce.
„Nejen od něj, ale to se dozvíme na místě. Zanuf nám sdělil, že se máme zítra dostavit na místě, které se jmenuje Melia.“
„Jen jestli to není nějaká past,“ uvažoval o nabídce vůdce.
„Gerlioz zkoušel za pomocí magie odhalit jeho úmysly a utvrdil nás, že není třeba se ho bát.“
„Když to říká on, tak se snad nemýlí. Každopádně nenecháme nic náhodě. Připravíme se na nejhorší. Půjdou ti nelepší z nás.“
„Kdo to bude?“
„Válečník Ted Skjellum a Dariusz, mág Siegmar, zvěd Teloch a zúčastním se i já. Dej všem vědět a zítra ráno se sejdeme u Kruhu.“
Když Astennu odešel. Calanyrmian se usadil do křesla před krbem a přemýšlel o velkoryse znějící nabídce. Uvažoval o tom, zda se nejedná o nějakou Namtarovo lest. Stejně jako Aldeneerin i jeho Společenství si udělalo mocného nepřítele. Před spaním si ještě prošel některé možnosti a plánoval případnou reakci na zradu.

Druhý den po snídani a nezbytných přípravách se pětice sešla před Kruhem, kde jim ještě jednou vůdce přednesl plán pro případ léčky, a pak zadal adresu světa Melia. Pětice připravena na nejhorší, poté vstoupila do otevřeného portálu.

Krátce nato se ocitli na druhé straně. Nečekalo je zde žádné překvapení ani nepříjemné uvítání, ale celkem klidný svět. Okolo se nacházely vlhké a neporušené lesy. Občas v lesích cosi zahoukalo, nebo zazpívalo, přesto Melia na první pohled působila opuštěně. Zvěd Teloch ihned obhlédl nejbližší okolí. Jediné, co objevil, byly stopy patřící zřejmě Zanufovi, který je včera kontaktoval.

„Co teď?“ pravil Dariusz, který se rozhlížel po okolí a očekával, co se bude dít.
„Navrhuji počkat,“ odpověděl mu vůdce. „Pokud Zanuf dodržel dohodu, určitě dorazí.“
„Tak tedy jo,“ souhlasil Ted Skjellum a stejně jako zbytek si sedl na kamenné schodiště vedoucí do Kruhu.

Nečekali nijak dlouho a v lese před nimi se ozvalo šustění trávy. Zvěd rychle poznal, že kroky patří pouze jedné osobě. Zakrátko se z úzkého průlezu mezi hustými keři vynořila postava muže s krátkými vlasy a oděná do šedohnědého plátěného oblečení. Pětice Aldeřanů hned poznala, že nemá nepřátelské úmysly.

„Buď pozdraven. Ty jistě musíš být Zanuf.“
„Ano, to jsem. Vítejte tedy na Melie,“ opětoval pozdrav. „Jsem rád, že jste dorazili. Situace je vážná, a tak zbytečně nečekejme a následujte mě. Půjdeme do našeho úkrytu. Tento svět není zrovna bezpečný, protože tu žije spoustu nebezpečné zvěře, tvorů, ale i rostlinstva.“
Po nezbytném představení se vydali na cestu. Po slovech Zanufa svět skutečně působil ponuře, zvlášť, když se v dalekém okolí ozývalo podivné hvízdání a kňučení.

Po pár stech krocích se zastavili na nevelkém paloučku s nízkou trávou. Zanuf se zastavil přímo uprostřed a ukázal Aldeřanům, aby jej následovali. Pak se ozvalo hlasité cvaknutí a ze země vyjela pětice velkých kruhů. Prvotní úlek vystřídalo uvědomění, že s podobným způsobem přenosu se už někteří při výpravách setkali. Naprosto stejné byly v rozsáhlé Goa'uldské pevnosti Livnris. Šestici obklopilo jasné bílé světlo, a když kruhy zajely do země, zjistili, že se nacházejí v podzemí. Jeskyně to však nebyla ledajaká. Vše bylo z velkých šedých krystalů jenž tvořily velké prostory důmyslně propojené chodbami.

„Vítejte u Tok'rů. Toto je jedna z našich pevností,“ přivítal je Zanuf.
Krátce nato do vstupního sálu dorazili další tři podobně odění Tok'rové, kteří se představili jako Thellas, Delek a Malpek. Vzájemné představení tentokrát probíhalo v poněkud nezvyklém duchu, kdy jim Tok'rové poodhalili jejich podstatu spočívající ve spojení hostitele s Tok'ry. Poté se odebrali do nedaleké jednací síně. Cestou Aldeřané obdivovali neobvyklé podzemí a v mysli se jim honila spousta myšlenek.
„Vidím, že vás naše podzemí zaujalo,“ neunikly Delekovi zvídavé pohledy Aldeřanů. „Celé je to vytvořené uměle, za pomocí velice mocné krystalové magie. Umíme tak rychle vytvořit různé tunely, nebo místnosti. Stejně tak je umíme zlikvidovat, aniž by po tunelech zůstaly sebemenší stopy.“
„Něco podobného jsem dosud nepoznal,“ ohromeně pravil Calanyrmian. „V magii jste o mnoho dál než my, kteří jsme v ní doposud nováčci.“
„Abych pravdu řekl, tohle není naše magie. Tok'rové ji v dávných dobách získali od boha Moradina, který nám ji dal jako dar za naše služby. Je to už velmi dávno,“ zdůraznil poslední slovo, z čehož šlo usuzovat, že mluvil možná i o tisíciletích.

To už došli do většího sálu, který byl velice podobný ostatním. Veprostřed stál velký šedý stůl jehož horní plocha byla rovná a stejně tak lesklá jako zrcadlo.
„Posaďte se,“ vybídl je Zanuf, jenž s ostatními Tok'ry zaujali místa u stolu.
„Takže bychom asi přešli rovnou k věci,“ jal se slova Calanyrmian. „Prý máte pro nás důležité zprávy.“
„Ano,“ začal s popisem nedávných událostí Thellas, který byl ze všech Tok'rů nejstarší. „Naši zvědové již mnoho let sledují poslední zbývající Goa'uldské vládce. Od velké války, která se odehrála před více než třemi sty lety, kdy Goa'uldi utrpěli obrovské ztráty, byl od nich klid. Ovšem v posledních letech se situace změnila. V Univerzu po odchodu Aldeřanů, dalších mocných ras a porážce mnohých nepřátel, nezůstal nikdo dost mocný, aby dokázal získat výraznou převahu. Z kdysi velkých říší, ať s dobrými či zlými úmysly, zůstaly jen malé komunity. Jistá skupinka Goa'uldů však krátce po válce obsadila starou Aldeřanskou pevnost.“
„Nemyslíte snad … “ nedokončil Calanyrmian svou myšlenku.
„Ano. Pevnost Chal-Almen. Největší svého druhu, kdo kdy postavil. Plná těch největších šíleností, kdo si kdy dokázal představit. Odchodem Starých Aldeřanů bylo mnoho starých technologií zapomenuto, avšak zdá se, že Goa'uldi ve výzkumu pokročili.“
„Goa'uld Namtar, se kterým jste se už střetli,“ pokračoval ve vyprávění Delek, „začal před pár lety expandovat na další světy. Získal několik zapomenutých světů, které již v dávných dobách Goa'uldi používali k získávání hostitelů. Vše však probíhalo velmi pomalu a relativně v poklidu. Dlouho si nikdo ničeho nevšiml.“
„Věci se daly do pohybu, až když jste na Aldeneerinu zjistili, jak funguje Kruh světů a začali cestovat,“ vyprávěl znovu Thellas. „Naneštěstí jste narazili na mnoho nepřátelských ras a vytrhli je z jakési letargie. Mluvím o Drowech, Goa'uldech a především o Temnorozených. Poslední jmenovaní dokonce před pár dny napadli Aldeneerin, ale naštěstí se vaši bojovníci dokázali ubránit.“

Zpráva o útoku na jejich domovský svět Aldeřany šokovala.
„Temnorození zaútočili na Aldeneerin?“ ujišťoval se zvěd Teloch.
„Přesně,“ zopakoval Thellas. „A vám hrozí podobné nebezpečí. Vaše akce na Jebanně samozřejmě nenechala Namtara klidného a pátrá po vás. A tím jak jste mu překazili plány s Qastou, se vás snaží najít o to vehementněji. Podle našich zvědů prošel desítky světů, ale troufáme si tvrdit, že to určitě stovku překonalo. Je tedy otázkou času, kdy objeví Nazgaran, nebo Nasyu.“
„Snad bychom si s ním poradili,“ věřil si Calanyrmian.
„Nějakou dobu by jste se ubránili, ale počty Namtarovo Jaffů stále stoupají. A navíc není sám. Namtar je pomocník Ereškigal, vládkyně podsvětí, která je velmi mocná. Je též poslem An a Nergala. Ještě dodám, že kromě An, nebo chcete-li Anu, který byl už dávno poražen, mají hostitele Temnorozeného.“
„To asi nebude dobré,“ správně dedukoval mág Siegmar.
„Přesně. Namtara byste zřejmě jednou porazili. Válka by to byla dlouhá a krutá, ale měli byste šanci. Ovšem Ereškigal a Nergal, ti jsou o dost mocnější. Navíc všichni tři spolupracují na rozdíl od dřívějších pořádků, kdy Goa'uldé vedli mezi sebou dlouhé války o moc.“
„Měl bych jeden dotaz,“ vstoupil do vyprávění válečník Dariusz. „Proč si zvolili jako hostitele Temnorozené?“
„Pravda, že to dříve nebylo běžné, ale někteří Goa'uldi si uvědomili potenciál Temnorozených. Žijí mnohem déle než většina humanoidů, též jsou odolnější jak fyzicky, tak i vůči různým nemocem. Také snáze ovládají temné formy magie. Toto spojení má však i určité nevýhody. Na rozdíl od spojení s člověkem, kdy Goa'uld zcela ovládá jeho mysl, u Temnorozených tomu tak není. Temnorozený si dokáže udržet alespoň částečnou nadvládu nad tělem, což občas vytváří zajímavé situace. Nemusím připomínat, že stejně jako ostatní Temnorození, nemají rádi denní světlo, což nám dává podstatnou výhodu.“
„Předpokládám, že jste nás kontaktovali kvůli nějakému plánu,“ dedukoval Calanyrmian.
„Správně,“ uznale pravil Malpek. „Máme plán, jak Namtara srazit na kolena. Ovšem naše počty nejsou velké a vy máte s přímým bojem zkušenosti. Abychom mohli pokračovat, potřebujeme nyní vědět, zda do toho půjdete s námi.“
Aldeřané se na sebe podívali, přisedli blíže k sobě, aby se mohli radit. Dobře si uvědomovali, že stáli před zásadním rozhodnutím a současně jim Tok'rové nabízeli pomocnou ruku.

Bez nějakého dlouhého váhání si vzal slovo Calanyrmian: „Rozhodli jsme se, že vaši nabídku přijímáme.“
„Výborně,“ usmál se Tellas. „Věděl jsem, že s vámi můžu počítat.“
„Než však přejdeme k dál, musíte nám odpřisáhnout věrnost,“ pokračoval Zanuf a po těchto slovech sáhl kamsi pod stůl a v dosud jednolité desce stole se otevřel kruhový otvor z něhož se vysunula průzračná koule, která po chvíli začala zářit jasně bíle.
„Nyní všichni přiložte pravou ruku do světla a opakujte po mně,“ Aldeřané Tok'ru uposlechli a opakovali jeho slova:
„Přísahám, že budu pomáhat Tok'rům ve všem dle nejlepšího vědomí a svědomí.“
„Bojovat společně proti nepřátelům a trýznitelům.“
„Nikdy neuškodím a ani nezradím Tok'ry.“
„Nevyzradím polohu světů nepříteli.“
Když Aldeřané zopakovali poslední větu, zařící koule změnila barvu na modrou.

„Vidím, že jsou vaše úmysly čisté a můžeme vám věřit,“ usmál se Tallas po zjištění, že prošli zkouškou. „A nyní se můžeme odebrat na jeden z našich světů. Pokud potřebujete u vás něco zařídit, dáme vám potřebný čas. Ovšem nezdržujte se dlouho. Času není příliš nazbyt a nepřítel postupuje rychle.“
„Myslím, že se na Nazgaran nemusíme vracet a přešli bychom rovnou k věci,“ rozhodl Calanyrmian.
„To rád slyším,“ pochvalně souhlasil Zanuf. „Odebereme se nyní na Vorash.“
„Ještě než vyrazíme, musím vás upozornit, že kdo bude chtít navštívit Vorash a pomáhat nám, musí též projít zkouškou,“ prohlásil Malpek.

Potom se již všichni zvedli a vydali na cestu. V podzemní pevnosti zůstal akorát Delek, který předal výsledek jednání ostatním Tok'rům, žijící na Melie. U Kruhu zadal Thellas adresu světa Vorash a cesta byla volná.

Když prošli Kruhem, uvítal je zdánlivě pustý svět, kde kromě písčitých pouští vyčnívaly nad krajinu nevelká skalnatá pohoří a zvláštní pískovcové útvary ve tvaru komínů s jakýmisi pokličkami tvořené velkými kameny. Celá krajina měla bizarní nádech a jak Aldeřané obdivovali její zvláštní krásu, neuvědomili si, že je Tok'rové dovedli na místo. Zastavili se na nenápadné vyvýšené skalce, kterou neustále obrušovaly zdejší písčité bouře. Po chvíli se ozvalo stejné bzučení jako na Melie a všech osm se za pomocí Kruhů přeneslo do podzemní pevnosti.

Podzemí vypadalo velice podobně jako to na Melie. Krystalové chodby, velké sály a spousta menších místnosti. Už na první pohled zde panoval čilý ruch. Desítky dalších Tok'rů neustále procházeli kolem. Thellas se v rychlosti s některými pozdravil a představil nově příchozí. Další kroky směřovali do zasedacího sálu.

Zdejší sál byl mnohem větší, než ten na Melie. Stůl uprostřed byl rovněž mnohem větší a navíc kolem dokola byly ještě tři vyvýšené úrovně s dalšími sedadly. Při příchodu Aldeřanů zel prázdnotou. Tok'ra Thellas je usadil ke stolu a ještě než odešel, pravil: „Zatím zde vyčkejte. Dojdu pro další Tok'ry. Bude lepší, když naši věc probereme s větší účastí.“ Aldeřané zatím seděli se Zanufem a Malpekem sami v sále a bavili se spolu o životě na Nazgaranu, boji s Goa'uldy a plány Tok'rů.

Po necelé čtvrthodině začali přicházet do sálu první To'krové. Někteří zaujali místa v hledišti a někteří si přisedli ke stolu. Nakonec dorazil i Thellas s honosněji oblečeným Tok'rou, jenž se představil jako Cordwin.
Když všichni usedli na svá místa Cordwin přivítal Aldeřany a po vzájemném představení spustil: „Těší mě, že jsme po dlouhých staletí našli někoho, kdo je ochoten s námi spolupracovat. V dávných dobách jsme byli spojenců Starých Aldeřanů, ale ke konci jejich civilizace se vztahy zhoršily. Pak jednoho dne vyšlo najevo, že někteří jejich vládcové na nás dělali pokusy a to byl konec dlouholetého spojenectví. Doufám, že vy budete jiní.“
„V to já doufám,“ souhlasil s jeho slovy Calanyrmian. „Na Aldeneerinu se mnozí vzdali výprav, protože se zjistilo, že světy jsou nebezpečné a obývá je mnoho ras s nepřátelskými úmysly.“
„To můžu potvrdit. Kromě Goa'uldů představují velké nebezpečí Temnorození. Dále tu máme Drowy, Ilithidy, Beholdery a mnoho dalších. Jejich seznam je poměrně dlouhý, ale v současnosti nás nejvíce ohrožují Goa'uldi, jejichž činnost v posledních třech století vzrostla.“
„Prý zabrali pevnost Chal-Almen.“
„To je pravda. Namtar společně s Ereškigal a Nergalem pátrají po magii a vynálezech Starých Aldeřanů. Vzhledem k jejich síle je útok na tu pevnost nemožný. Kruh Světů v pevnosti a další v její blízkosti je chráněn štítem a silně střežen. Pak se na tom světě vyskytuje ještě dalších šest Kruhů, ale ty jsou roztroušeny často na nehostinných místech. Jediný použitelný je v pořadí čtvrtý, ale i ten je ve vysokých horách kde vládne drsná zima.“
„Měl bych jeden dotaz,“ vstoupil do rozhovoru mág Siegmar. Když dostal slovo, zeptal se: „Pokud jsem to správně pochopil, na Chal-Almen je osm Kruhů světů?“
„Je tomu tak. A zároveň je to nejvyšší možný počet fungujících Kruhů,“ potvrdil jeho slova Cordwin.
„To jsme ani nevěděli. Na rovinu vám můžeme říct, že ještě před rokem jsme si mysleli, že na každém světě může být jen jeden.“
„V dávných dobách byla znalost existence více Kruhů celkem běžná, ale po pádu Aldeřanské říše a úpadku cestování, se na to zapomnělo.“
„Aha. Tak tomu je,“ pokračoval Calanyrmian. „Před rokem jsme se setkali s nějakou bytostí, která nám o více Kruzích pověděla a současně zmínila jakýsi prsten, díky němuž je možné volit cílový Kruh.“
„Prsteny Kruhu jsou poměrně běžné. My jich máme hned několik. Ovšem je tomu tak i u Goa'uldů, proto žádný svět není plně v bezpečí, protože už nikdo neví kolik Kruhů se na každém světě nachází. Na méně významných býval zpravidla jen jeden, zato na nejobydlenějších nebo něčím významných všech osm. Dá se předpokládat, že to bude i případ Aldeneerinu.“
„To zní dobře,“ pochvaloval si zjištění Calanyrmian. „Takže nyní k věci. Jaké plány jsou do budoucna?“
„Pevnost Chal-Almen není náš cíl a ještě dlouhou dobu nebude,“ začal Cordwin s vysvětlováním plánů Tok'rů. „Máme v plánu provést pár záškodnických akcí. Nemáme dost sil na frontální útok, zato máme zvědy v nepřátelských armádách. Od nich máme zprávu, že se Namtar chystá na velké jednání s ostatními Goa'uldy, kteří ještě v Univerzu přežili. Po dávných válkách už jich moc nezbylo a jejich armády jsou slabé, takže se dá předpokládat, že je Namtar, Ereškigal a Nergal bude chtít začlenit pod svá křídla. To zatím necháme být, protože ega Goa'uldů jsou taková, že první jednání skončí jistě krachem a krvavou potyčkou. Nebylo by to poprvé ani naposledy. My se ovšem zaměříme na Namtarovo svět, který se jmenuje Angren.“
„To provedeme jak?“ zajímal se vůdce.
„Velká část Namtarovo vojsk Angren opustí a zůstane tak základní obrana. To bude pravý čas k útoku. Projdeme druhým Kruhem, který je sice hlídán, ale v obraně jsou naši zvědové, a tak to bude ideální příležitost k útoku. A teď přichází to hlavní, proč jsme vás kontaktovali. Aby vše vyšlo, budeme potřebovat vaši pomoc a nejlépe část armády Nasyanů, kteří vám již pomáhají.“
Aldeřané se po těchto slovech chvíli radili. Byla to výborná příležitost, jak přejít z obrany do útoku a tím oddálit možný Namtarův útok na Nazgaran, a nebo dokonce i na samotný Aldeneerin. Nebezpečí tu bylo opravdu velké, a tak souhlasili s nabídkou Tok'rů.

„Jsme rádi, že jste souhlasili,“ pochvaloval si Aldeřany Cordwin a s ním i ostatní přítomní Tok'rové. „Takže Namtar se chystá na jednání zhruba za čtyřicet dní. Do té doby máme čas se připravit. Očekáváme, že v Namtarovo pevnosti zůstane jen pár set Jaffů, řekněme něco kolem tří až pěti stovek. Také musíme počítat s pastmi, které jsou po pevnosti rozmístěné. Když se nám podaří Angren obsadit připravíme Namtarovi překvapení. Necháme jeho armádu vstoupit přímo do námi připravené pasti. Tím bychom Goa'uldy citelně oslabili.“
„To zní jako velice dobrý nápad,“ pochválil válečník Dariusz Tok'rům jejich plán. „A co potom, až oslabíme či zlikvidujeme Namtara. To si asi Ereškigal a Nergal nenechá líbit.“
„Správný postřeh. Předpokládáme, že se armádám jeho společníků neubráníme, a tak hned po obsazení pevnosti pobereme vše užitečné, a pak ji celou zdevastujeme tak, aby ji nemohl použít. To je asi vše ohledně nejbližší budoucnosti. V dalším období bychom pokračoval útoky na jejich doly, kolonie a další podpůrné světy. Válka už je neodvratná a my nesmíme ustoupit, jinak by bylo jen otázkou času, kdyby si přišli pro nás.“

Po vysvětlení celého plánu v sále ještě pár hodin probíhala volnější diskuze a vzájemné seznamování. Když vše skončilo Zanuf Aldeřanům ukázal část podzemí, a pak je odvedl ke Kruhu světů. Pětice Aldeřanů se po dlouhém dni jednání mohla vrátit domů. Tím to ovšem nekončilo. Ještě ten večer se celé Calanyrmianovo společenství sešlo u večeře, kde jim vůdce sdělil výsledek jednání s Tok'ry a tím bylo o téma na další dny postaráno. Nazgaran a Nasyu čekaly další dny náročných příprav.

[Aiwendill]

Paci, ak tohto roku vyhráš Barda (čo je dosť možné), tak veľmi vážne uvažujem o tom, že ti nechám vyrobiť u adminov špeciálny titul s názvom "Grafoman" ako prídavok k Bardovi...


Ináč kapitola sa mi celkom páčila...

vynikající díl

[andoriel]

A bude boj a bude dobrodružství
Paráda
Netrpělivě čekám na další díl.

Nerád sa veľmi rozpisujem, takže:
Tak ako vždy - perfektné.

Aiwendill: Barda, to nevím, zda se povede, protože Aldeneerin je přecijen v svém zaměření specifický a ne každý ho čte. Nicméně, v roce 2013 jsem byl 5. a loni 4., takže doufám, že letos byh se už mohl propracovat na bednu.

A teď si dáme slibovaný boj.

9
Bitva o Angren

Jaro roku 325 se neslo ve znamení náročných příprav k útoku na Namtarovo pevnost Angren. Během posledních čtyřiceti dní se všichni Aldeřané a několik významných Nasyanců účasnilo na Melie zkoušky věrnosti. Jak se dalo očekávat, všichni jí prošli bez problémů. Zatímco probíhal intenzivní výcvik dalších vojsk, Aldeřané stále častěji cestovali za Tok'ry na Vorash, kam přicházely nejnovější zprávy od zvědů a na základě získaných informací se plánoval postup.

Jednoho rána se v pevnosti Nazgaran otevřel Kruh světů. Průchodem prošla návštěva Tok'rů, konkrétně vůdce Cordwin v doprovodu Thellase a Zanufa. Strážní ihned poslali pro Calanyrmiana, a ten za malou chvilku dorazil v doprovodu válečníka Dariuzse a mága Siegmara.
Hned po příchodu a nezbytném uvítání Cordwin spustil: „Právě jsme od zvědů dostali zprávu, že Namtar opouští Angren. Zítra touhle dobou bude velká část jeho armády pryč a my můžeme spustit náš plán.“
„A je to tady,“ konstatoval Calanyrmian. „Vydám hned rozkaz k přípravám a zítra po obědě budeme připraveni k zahájení útoku. Kolik máme potom času?“
„Jednání má trvat pět dní, což je tak akorát. Útok provedeme dle vašeho návrhu po poledni.“
„Souhlasíme,“ odpověděl vůdce.
„Zítra dopoledne dorazí naši bojovníci a přesuneme se na Melii, odkud povedeme útok.“
„Budeme tam,“ souhlasil Calanyrmian.

Když Tok'rové opustili Nazgaran, vůdce rozdal příslušné rozkazy. Ten den byl velice náročný, protože bylo třeba sezvat spoustu bojovníků, jenž byli na Nasyi, Qastě a zde na Nazgaranu. Každý si sbalil potřebné zásoby, zkontroloval výzbroj a přesunul se na určené místo.

K večeru bylo přichystáno více než osm set bojovníků k útoku na Goa'uldskou pevnost Angren. Během dne několikrát dorazili Tok'rové, a když viděli, kolik bylo připraveno bojovníků, neskrývali víru, že Namtarova pevnost zítra padne.

Druhý den dopoledne nastal dlouho očekávaný přesun. Nevelký prostor kolem Kruhu na Melii se rychle zaplnil válečníky. V podzemí Tok'rů se to rovněž hemžilo jejich bojovníky. Mnozí byli vyzbrojeni Tyčovými zbraněmi podobně jako Jaffové, jinak používali tradiční zbraně. Vůdce Cordwin, který řídil poslední přípravy předal v zasedacím sále dalším vůdcům a Aldeřanům nejčerstvější informace: „Poslední zprávy hovoří o tom, že Namtar opustil Angren dnes ráno. Na místě zůstala pětistovka Jaffů. Naši zvědové jsou již připraveni u Kruhu s číslem dvě. Jakmile projdeme, zahájí útok na nepřítele a my tak budeme mít cestu volnou. Je důležité abychom do Kruhu vtrhli co nejrychleji a připraveni k okamžitému útoku. Nějaké dotazy?“
Přihlásil se válečník Dariuzs: „A jak je to s případným štítem? Slyšel jsem, že je Goa'uldi využívají k ochraně svých světů.“
„To je sice pravda, ale není to tak časté. Namtar chrání tímhle způsobem jen hlavní Kruh. Ten, kterým půjdeme, takovou ochranu nemá.“
Poté následovalo ještě několik drobných dotazů ohledně postupu. Po jejích zodpovězení byla válečná porada u konce a Cordwin vyslal povel k zahájení útoku.

Krátce nato se přední vůdci Tok'rů a Aldeřanů setkali u Kruhu. Jakmile se všichni naposledy přesvědčili, že je vše připraveno, Cordwin připravil otevření kruhu, které se tentokrát trochu odlišovalo. Nasadil si Prsten kruhu, na něm pootočil vnitřním kruhem tak, aby šipka ukazovala k číslici 2, a teprve poté začal zadávat adresu. Prsten se rozzářil a zvolená číslice změnila barvu na rudou. Po zadání posledního symbolu a aktivování Kruhu středovou polokoulí se Kruh otevřel a na zadávacím panelu v červené polokouli zobrazila zlatě zářící číslice 2. Potom už nezbylo nic jiného, než vydat povel k útoku.

Na druhé straně se v tu ránu spustila náročná bitva. Necelá padesátka obránců čelila početnému útoku. Ačkoliv byli v evidentním oslabení, měli výhodu v silném obranném postavení tvořeno věžemi a zdmi, které byly obloženy modrými kachlíky v nichž byla železná brána. Lučištníci a Tok'rové vyzbrojení Tyčovými zbraněmi v doprovodu Aldeřanů spustili palbu na nepřátelské Jaffy. Místo kolem Kruhu však nenabízelo žádné krytí, a tak bylo jen velice obtížné se vyhýbat nepřátelské střelbě.

Na pohled se zdálo, že porazit obránce bude velice těžké a stát spoustu životů. Ovšem krátce po zahájení útoku se mezi obránci cosi stalo. Nepřátelská střelba zničehonic ustala a za moment se železná brána otevřela. To právě zasáhli zvědi. Vše tedy proběhlo podle plánu.
Cordwin se pozdravil s jedním ze zvědů, kteří již delší dobu pracovali v utajení mezi Jaffy a pochvaloval si průběh útoku: „Výborně. Zvládli jsme to.“
„I my jsme rádi, že konečně můžeme udeřit. V poslední době pojal Namtar podezření, že někteří válečníci mu nejsou tak věrní, jak se na pohled zdá.“
„Ta zpráva se ke mně také dostala a musím říct, že mi to dělalo vrásky na čele. Ještě, že Aldeřané podpořili naši věc a dodali nám potřebnou armádu. Sice nemá takové zkušenosti, ale jejich odhodlání je ohromné.“
„To rád slyším, to těžší nás teprve čeká. Jaký je další postup?“
„Nesmíme marnit čas a co nejrychleji zaútočit na pevnost. Předpokládám, že tam dorazíme před setměním, takže útok provedeme už za šera. Ještě před pevností se rozdělíme na dvě skupiny. Menší oddíl napadne hlavní Kruh a zamezí nepříteli varovat Namtara. A my v hlavní armádě zaútočíme na pevnost až se bude bojovat u Kruhu.“
„To by mělo vyjít. Ale nenechávejme nic náhodě. Část armády bych ponechal zde pro případ, že by se tudy někdo pokusil projít.“
„Dobrá,“ souhlasil s návrhem Cordwin a vyčlenil padesátku bojovníku k hlídání zdejší pozice, zatímco se zbytek vojsk vydal na cestu.

K pevnosti to bylo téměř deset mil, a tak jim cesta zabrala mnoho hodin. Angren byl světem mírného podnebí. Údolí obklopovaly vysoké hory a na pohled se zdálo, že jediný přístup umožňovaly horské průsmyky.

Armáda čítající necelých osm set bojovníků sestoupila na dohled pevnosti, kde se zastavila. Slunce se pomalu blížilo k západnímu horizontu a všichni tak mohli obdivovat velkou majestátní pevnost vystavěnou v mezopotámském stavebním slohu. Časté bylo obložení modrými kachlíky, velké čtvercové věže a cimbuří. Po krátké poradě se zde armáda rozdělila na dvě skupiny. Jedna menší čítající sto padesát bojovníků vyrazila směr první Kruh a druhá zaútočila na hlavní pevnost. Útok bylo potřeba správně načasovat, aby menší oddíl včas obsadil hlavní Kruh a nepřítel nemohl varovat Namtara.

Menší oddíl jemuž velel válečník Ted Skjellum dorazil na místo krátce po setmění, a tak mohl nepřítele překvapit. Dalo se tušit, že Jaffové nebudou očekávat útok z opačného směru. Aldeřanští zvědové prozkoumali okolí a zjistili, že první Kruh je střežen podobně jako druhý jen s rozdílem počtu hlídkujících Jaffů, kterých zde bylo přes osmdesát. Útočníci rychle zaujali vhodná postavení a na pokyn válečníka spustili střelbu z luků, Tyčových zbraní a mág Siegmar jim poslal několik blesků. Zmatení Jaffové se snažili zjistit, odkud přišel útok a kdo útočí.

Jeden z Jaffů zatroubil na poplach ve snaze varovat pevnost. To ovšem netušil, že i ona se hned poté ocitla pod útokem. Sotva odložil roh a šel bránit pozice, od pevnosti se též ozvalo troubení na poplach. Hlavní útok začal.

Bitva u Kruhu netrvala moc dlouho. Nepřítel neměl proti přesile a dobře vedenému útoku z úkrytu žádnou šanci. Ted Skjellum rozhodl, že i zde pro případ možného návratu nepřítele ponechá polovinu oddílu. Se zbývajícími sedmdesáti válečníky se vydal na pomoc hlavní armádě.

Když malý oddíl dorazil k pevnosti, bitva už probíhala v plné síle. Aldeřané s Tok'ry a Nasyanci prolomili bytelnou bránu a už plenili pevnost. Ted Skjellum vedl bojovníky přes bitevní pole pokryté těly Jaffů, ale i Nasyanců a několika Tok'rů, kteří padli ještě před bránou. Bylo hned jasné, že zde se odehrála tuhá bitva. S opatrností vstoupili do útrob rozlehlé pevnosti.

Krátce nato v jedné z chodeb potkal Ted Skjellum průzkumníka Mustina a hned ho zeptal na průběh bojů.
„Probíhá to dobře. Právě jsme získali jeden z skladů zbraní. Chlape to musíš vidět. Nevěřil bys, kolik tu mají zbraní a to jsme získali zatím jeden.“
„Myslím, že na to bude čas později. Teď je načase nic nepodcenit. Jak vůbec probíhal boj před bránou. Viděl jsem tam mnoho padlých.“
„Bylo to těžší, než jsme si mysleli. Přestože jsme zaútočili rychle a neočekávaně, brána byla silně střežena. Problémy nám způsobily hlavně pasti, kterých bylo před bránou hodně a samostříly. Než jsme prolomili bránu, ztratili jsme přes stovku bojovníků. Ještě, že ovládáme magii, bez moci Calanyrmiana a našich mágů bychom neměli šanci. Samozřejmě nesmím zapomenout na magii Tok'rů, která se ukázala taky velmi silná.“
„A co samotná pevnost?“ vyzvídal dál válečník.
„Tady to jde už mnohem lépe, akorát je nutno dávat pozor na pasti.“
„Můžeš nám popsat ty pasti, ať víme, na co si dát pozor.“
„Jasně, cestou vám to ukážu.“
Mustin je poté prováděl pevnosti a ukazoval kromě pastí i to, co zde Namtar schraňoval. Upozorňoval je na propadla, nášlapné pasti, skryté bodce i magické nástrahy. Putování chodbami a sály trochu připomínalo průzkum pevnosti Livnris.

Ted Skjellum cestou narazil na několik skupinek Jaffů, kteří se zabarikádovali v některých skladech. Před bojem bylo třeba vylomit silné kovové dveře, což zabralo delší dobu. Pak už to šlo rychle. Válečníci vtrhli do skladu, kde desítka Jaffů neměla proti přesile sebemenší šanci. Podobných bojů proběhlo ten den v pevnosti ještě mnoho. Po pádu hlavní obrany měli útočníci v podstatě volnou ruku a počty Jaffů se rychle tenčily. K většímu boji došlo už jen v trůním sále, kde se shromáždila poslední dvacítka elitních nepřátelských bojovníků. Dlouho se jim dařilo sál udržet a bojovníci se museli krýt před silnou nepřátelskou střelbou. Zvrat v boji nastal, až Calanyrmian, Aldeřanští a Tok'erští mágové seslali na spolubojovníky ochranný štít a těsně po výpadu válečníků následovala salva ohnivých koulí. V sále se vzápětí rozpoutalo ohnivé peklo, ve kterém padal jeden Jaffa za druhým.

Když bylo dobojováno, vůdce Cordwin přistoupil ke Calanyrmianovi a pochvaloval si průběh boje: „Výborně. Dnes jsme vybojovali velké vítězství.“
„Musím pochválit naši spolupráci,“ souhlasil s ním Aldeřanský vůdce. „Kdyby tak Namtar tušil, co se mu stalo z domovem.“
„Buďme rádi, že o tom zatím neví. Nyní prozkoumáme celou pevnost a sebereme vše užitečné. Nesmíme opomenout podzemní části, kde by mohl Namtar držet nějaké zajatce.“
„Dobrá. A co druhá část plánu?“
„Hned po prvním zběžném průzkumu bych poslal k obou Kruhům posily. Nesmíme nic podcenit, protože Namtar používá často i druhý Kruh.“
„Vydám rozkazy a pustíme se do průzkumu. Těším se na to, co zde najdeme.“

Už během rozhovoru mezi vůdci začalo ošetřování zraněných a hledání padlých. Potom byl zahájen podrobný průzkum pevnosti. Ukázalo se, že v pevnosti je mnoho zajímavého, od skladů zbraní, laboratoří až po vězení ve spodní třetí úrovni. Dle očekávání v některých celách nalezli pár neznámých lidí, ovšem do jednoho mrtvé. Cordwin neskrýval zklamání, protože vězni mohli mít mnoho užitečných informací.

Když si pozorněji prohlíželi mrtvoly, mohli se na vlastní oči přesvědčit o krutosti Goa'uldů. Všichni vězni nesli stopy po mučení a trýznění. Jejich těla byla pokrytá jizvami, ránami a podlitinami. Mnozí Nasyanci se jen více utvrdili v tom, že proti Goa'uldům je třeba bojovat a nepolevovat.

Na svět Angren opět přišel den, což dávalo všem pocit jistého bezpečí, protože se v tu dobu neočekával návrat Namtara. Krátce po rozbřesku Aldeřané a Tok'rové vyslali posly se zprávou o výsledku bitvy a pro pomocníky. Kromě zbraní, které se budou velice hodit v dalších bojích, nalezli i komnaty s cennostmi. Pozornosti neušly ani laboratoře, kde se páchaly další pokusy. To všechno chtěli během tří dnů odnést.

Od útoku uplynuly čtyři dny a většina užitečných věcí už byla převezena. Mnoho skončilo u Tok'rů stejně tak na Nazgaranu, a tak poslední den před návratem se všichni věnovali přípravě léčky. Dle posledních zpráv Namtarova armáda čítala téměř dva tisíce Jaffů. Pět set jich padlo zde, část operovala na zabraných světech a poslední pětistovka doprovázela Namtara na jednání. Tímto nezvyklým počtem chtěl Namtar demonstroval svoji sílu a tím chtěl ukázat zbývajícím vládcům, že by nebyl dobrý nápad s ním bojovat.

Zatímco se posilovala obrana Kruhů, část vojsk zůstala v Namtarovo pevnosti a demolovala vše, co jí přišlo pod ruku. Veškerý nábytek rozštípali na třísky, obložení komnat rozlámali, dveře vyrazily, okna vysklily a vše co šlo, zapálili. Válečníci za pomocí beranidel na rychlo sestrojených z trámů rozbíjeli zdi a sloupy, zatímco mágové zkoušeli ničivost svých kouzel na všem ostatním. Pevnost na konci dne připomínala neobyvatelnou ruinu po nájezdu vandalů.

Když nastala noc, většina už se připravovala u obou Kruhů k boji. U každého bylo nachystáno přes tři sta bojovníků. Nechyběli Aldeřané ani Tok'rové. Noc byla tichá a chladná, pouze v dáli občas houkla sova, nebo se ozvalo zahvízdání neznámého zvířete. V tuto noc se Namtar nevrátil.

Druhý den přešel v klidu a pomalu přicházela další noc. Právě v tuto noc se očekával Namtarův návrat. Všichni bojeschopní se proto přemístili na obě stanoviště a očekávali nepřítele. Krátce po setmění se v dáli nad pohořími zahřmělo a zvedl se vítr. Blížila se bouře. „To se nám zrovna nehodí,“ poznamenal jeden z válečníků.

Do hodiny obloha potemněla a spustil se liják. Bouře najednou zesílila a každou chvíli proťal temnou oblohu blesk. Ve vzduchu bylo cítit napětí. Někteří bojovníci trochu znejistěli, někteří se přiznali, že se blíží něco zlého. To trochu neobvykle potvrdil Calanyrmian, protože z té bouřky cítil něco podivného, jakoby to nebyla běžná bouře.

Armády trpělivě čekali u Kruhů a očekávali příchod nepřítele. V tom u druhého Kruhu přiběhl zvěd Teloch s naléhavou zprávou k oddílu střežící daný Kruh.
„Co se děje?“ ptal se mág Gerlioz. Ovšem, už z jeho výrazu cítil, že je něco špatně.
„Obrovský průšvih. Jaffové jsou tady.“
„Co to říkáš, kde se tu mohli vzít?“
„To nevím, ale míří přímo sem. A je jich hodně. Možná několik stovek.“
„Zatraceně. Museli projít nějakým jiným Kruhem?“ domníval se mág.
V tu chvíli i ostatní poznali, že se něco děje a přidali se do debaty. Válečník Dariusz se obrátil na blízkého Tok'ru: „Kolik má Angren Kruhů?“
„Víme jen o těchto dvou, ale je dost možné, že je tu i třetí.“
„Zatraceně, museli o nás vědět,“ přemýšlel nad mnohými věcmi mág. „Jak je to možné? Vždyť nám nikdo neutekl. Buď tu měli nějaké skryté hlídky, a nebo,“ pozastavil se, „tu máme zrádce.“
„To není možné,“ odmítali tuto domněnku přítomní Tok'rové. „Všichni prošli zkouškou věrnosti. I když mě teď něco napadlo,“
„Na přemýšlení není čas,“ přerušil je Dariusz. „Plán se změnil. Zatrub na poplach! Musíme okamžitě zmizet.“
Na válečníkův rozkaz se rozezněly trubky, a hned nato se všichni připravili k boji. Zpráva o tom, že je Jaffové obešli, se roznesla v armádě okamžitě.
„Zadejte adresu Melie, okamžitě!“ rozkázal mág. „A dejte pozor ať nepřítel neodhalí adresu. Hoďte na panel nějaký hadr.“
Jeho příkaz byl splněn téměř okamžitě. Sotva však začali ustupovat, nepřítel zaútočil značnou přesilou. Z temnoty vyšlo mnoho střel z Tyčových zbraní, přidaly se i kouzla a šípy. V bouři se bojovalo velmi obtížně. Na bojišti nastal okamžitě zmatek. Nikdo pořádně nevěděl proti jaké přesile čelí. Nepřátelé byli najednou všude, a tak bylo velmi těžké se orientovat. Kdo mohl, stahoval se ke Kruhu, který pak bránil tak, aby ostatní mohli projít do bezpečí.

Temnotou znělo řinčení zbraní, řev, střely Tyčových zbraní a sesílání kouzel. Mnozí se stihli vrátit ke Kruhu. Tok'rové a Aldeřané drželi celý oddíl na nohou, a tak se dařilo bojovníky poslat Kruhem do bezpečí. Ovšem ne všichni měli to štěstí. Aldeřané s nejschopnějšími Tok'ry drželi Kruh do poslední chvíle. Když prošli poslední Nasyané a Tok'rové, mág Gerlioz z posledních sil seslal na nepřítele dvě ohnivé koule, čímž vyčistil prostor u Kruhu. Potom se přesvědčil, že je zadávací panel zakryt a s posledními prošel Kruhem.

Na Melie byl v tu dobu příjemný slunečný den, jenž tvořil neskutečný kontrast zuřící temné bouři na druhé straně. Sotva se Kruh uzavřel mág Gerlioz okamžitě zadal adresu zpět na Angren. Od Tok'rů věděl, jak Kruhy fungují a chtěl tak co nejrychleji varovat Calanyrmianův oddíl. Předpokládal, že nepřítele napadlo to samé, a tak doufal, že Namtara předběhne. Ovšem než zadal celou adresu, Kruh se aktivoval.
„Zatraceně. Všichni do zbraně!“ vykřikl na ostatní.
Všichni přítomní jen nervózně hleděli na otevřený portál tvořený vodní hladinou. Ve zbrani čekali, zda přijde nepřítel, nebo Calanyrmian s prvním oddílem. Vteřiny čekání se zdály nekonečné.

Čekání bylo u konce, když Kruhem proběhli první Nasyanci. Všem spadl kámen ze srdce. Jejich přátelé se vraceli a ti kdo mohli, pomáhali raněným. Přesun zabral jen krátkou dobu, po Nasyancích se vrátili i Tok'rové a Aldeřané.

„Byli jsme přepadeni,“ oznámil nasraně Calanyrmian.
„My taky,“ přistoupil k němu mág Gerlioz. „Nevím odkud, ale Jaffové přišli z úplně jiného směru. Patrně tam musel být další Kruh.“
„Nás taky napadli. Nechápal jsem to, ale potom se to vysvětlilo.“
„Jak?“ zpozorněl mág a většina přítomných.
„Tady je příčina, proč náš plán selhal,“ otočil se Calanyrmian a vytrhl kohosi ze sevření dvou Aldeřanů. Rukou mu sevřel hrdlo a vší silou s ním mrštil o zem. Tok'rové z tohoto odhalení byli naprosto v šoku. Zradil je jeden z nich.
„Topllas? Jak jsi jen mohl. Teď už mi to začíná docházet. Ty jediný jsi v tom zmatku před týdnem nebyl prověřen zkouškou věrnosti,“ pravil Tok'ra, který se před tím nečekaným útokem bavil s Dariuszem. Jeho nejčernější obavy se naplnily.
„Odveďte ho. Za své činy bude trpět,“ rozkázal rozhněvaný Cordwin. Hned nato zmizel v lese.

Krátce po tom odhalení se válečník Dariusz zeptal Calanyrmiana: „Schovali zadávací panel?“
„Jasně. Postaral jsem se o to, než jsme odešli.“
„To je dobře. Snad jsme v bezpečí. Jak jste ho odhalili?“
„Chytl ho Sanrabb. Těsně před útokem se dal z ničeho nic na útěk a volal na Namtarovo Jaffy. Snad volal o pomoc. Když jsme ho chytili, prořekl se, že před týdnem pronikl do našich řad. Tak dobře připravená akce to byla a kvůli jednomu zrádci to celé selhalo. Mohli jsme Namtara srazit na kolena. Zařídím, aby poznal, co to znamená utrpení. Však on se o něj Ingar Amlien postará.“ z hlasu vůdce byl cítit hněv, jaký už velmi dlouho nikdo nepoznal.

Přestože byla bitva u konce, čekalo tu všechny spoustu práce. Nejprve se museli postarat o raněné, kterých bylo tentokrát hodně. Rovněž v bitvách padlo více než dvě stě bojovníků. Mnohá těla zůstala na druhé straně napospas nepříteli, a jejich rodiny je nemohli ani pohřbít. Následovalo dlouhé bilancování a plánování dalších bojů. Ovšem nejprve bylo třeba se neprodleně vypořádat s jednou věcí.

O jakou se jedná, bude pospáno v takové malé mimoňce

vynikající díl

Zaujímavá časť a pekne prepracovaná (samozrejme - mohol si aj podrobnejšie popísať najmä hlavný útok ). Čítalo sa mi to ľahúčko a neboli tam "hluché" miesta.
A ja ti sem hodím:
To nieje trojka.

Kdy momhu očekávat další dobrodružství?

Ohledně dalších dobrodružství. Rozhodl jsem se znovu rozject hlavní příběh v podobě Aldeneerin 3. Současně budu pracovat i na Calanyrmianovi. Během pár dní sem dám takové půlstránkové mimoňky, které popisují následky 9 kapitoly.

[andoriel]

Pěkná bitva, moc se mi líbila I zrádce se našel. Skvělé.
A ještě příslib mimoněk! Na ty se těším zvlášť

Trošku jsem to zdržel, ale konečně jsem dopsal první minidíl, který popisuje události bezprostředně po bitvě.

9.1
Vinen!

Mučírna pevnosti Nazgaran byla toho dne nezvykle zaplněná. Od nuceného ústupu ze světa Angren neuplynul ani den, ale na rychlé poradě Aldeřanů a Tok'rů se rychle rozhodlo, že musí být zrádce bez milosti popraven. Popravu se chystal provést kdo jiný než Ingar Amlien.

Přítomní v připravené mučírně ještě probírali průběh bitvy na Angren. Když se z chodby ozvaly blížící se kroky, všichni ztichli. To už Ingar Amlien vedl odsouzeného v řetězech a svlečeného do půl těla. Kat se sebou vedl také dva pomocníky, kteří pocházeli z řad Nasyanců. Zrádce Topllas na sobě nenechal nic znát. Tvářil se chladně a lhostejně. Zato ve tvářích přítomných bylo cítit pohrdání a znechucení na jeho hanlivým činem. Poté co byl zrádce uvázán řetězy ke studené kamenné zdi, Ingar přistoupil k tortuře.

Jako první začal odsouzenci popisovat celý průběh mučení. Ingar postupně bral do rukou jednotlivé nástroje a chladným hlasem popisoval, k čemu každý nástroj slouží, přičemž je odsouzenci opakovaně tiskl na tělo. Podrobně popsal palečnice, kleště, nože, háky, španělské boty, sekery, říkal mu také, jakou bolest způsobují. Topllas stále na sobě nenechal cokoliv znát.

Hned na začátku kat oběti šikovně rozřízl hrtan, aby nemohla křičet. „Přece tady nebudeme poslouchat ten tvůj řev,“ prohodil Ingar. Potom odsouzenci nasadil palečnice a pomalu začal utahovat, dokud se neozvalo slabé křupnutí v prstních kloubech. Ingar vzápětí odešel ke stolku s nástroji. Jeho ruce ohmatávaly jednotlivé nástroje, jakoby se rozmýšlel o dalším postupu. Ve skutečnosti to bylo jen představení pro obecenstvo, které se zájmem sledovalo jeho práci. Přítomní mezitím nabádali k použití toho či onoho nástroje včetně postupu, co má dělat. Kat vybral hák a dobře naostřený nůž, který ještě několikrát přejel brouskem pro ten správný efekt. Mezitím do mučírny vstoupil služebný a nalil přítomným sklenku červeného vína na dobrou náladu.

Ingar nařízl odsouzenci kůži na břiše, a pak za pomocí háků strhl dlouhé proužky kůže. Poté se vrátil pomalým krokem zpět ke stolku s nástroji, kde odložil hák a nůž, do ruky nabral hrst soli a znovu se pomalým krokem vrátil k odsouzenci, jemuž pak sůl pěkně vetřel do ran. Pozornější divák mohl poznat, že mučený s sebou lehce cukal. Evidentně mu to nebylo příjemné, přesto na sobě nenechával nic znát. Potom přikázal pacholkům odsouzeného přemístit doprostřed mučírny. Ingar znovu popadl háky, nože a odsouzenci strhl proužky kůže tentokrát ze zad. Obecenstvo dále nabádalo kata, co má Topllasovi provést. Služební nalili další číše vína a přinesli též několik podnosů s ovocem.

Ingar Amlien oběti nasadil na nohy španělské boty. Utáhl je zatím jen málo, avšak palečnice dotáhl až téměř na hranici možností. Potom kat přešel k vládci Calanyrmianovi a debatoval s ním o běžných věcech, jako plán dalších výprav, zvelebování pevnosti a výcvik bojovníků.

Kat se posléze vrátil ke své práci a přitáhl španělskou botu. Palečnice odsouzenci nato sundal a vysmíval se odsouzenému: „Máš nějak placaté prsty.“ Bylo to snad po prvé, co Ingara někdo viděl smát se. Ze stolku opět vzal háky a nože, kterými potom strhával části svalstva z rukou, ramen a stehen. Ingar byl mistrem hrdelního práva, a dobře věděl, jak má jednotlivé úkony provádět, aby nedošlo k předčasnému úmrtí. Symbiont se snažil způsobené rány léčit ze všech sil, spíš však odsouzenci prodlužoval utrpení. Toho si byl Ingar samozřejmě vědom a využíval toho. Neodpustil si pár nemístných poznámek: „Nějak ti to nejde. Nejsi tak mocný, jak jsi myslíš.“ A zatímco Topllase dál trýznil fyzicky i psychicky, obecenstvo řvalo smíchy, hodovalo a popíjelo víno. V tu dobu už tortura trvala přes hodinu.

Pacholci na příkaz kata zavěsili tělo odsouzence vzhůru nohama. Zatímco Topllas visel hlavou dolů, Ingar s Aldeřany probíral jejich život. Potom popadl velkou dvouruční pilu. Přicházel zlatý hřeb večera. Vyzval z obecenstva dobrovolníka, jenž mu měl asistovat při půlení těla touto velkou rezavou pilou. Tato pocta připadla jako prvnímu vůdci Calanyrmianovi. Po pár řezech ho vystřídal Dariusz, a potom i další Aldeřané. Tok'rové tuto poctu odmítli. Na takové zvrácené hrátky nebyli už dlouho zvyklí, protože po odchodu Starých Aldeřanů uplynulo mnoho století.

Půlení těla patřilo mezi kruté a drastické tresty. Odsouzený zůstával dlouho při vědomi, než pila zasáhla životně důležité orgány. I zde Ingar věděl, kdy exekuci přerušit. Zatímco znovu živě probíral s přítomnými umění, odsouzenec dál vesele krvácel. Poprava právě trvala dvě hodiny. Obecenstvo se dál bavilo na úkor Topllase. Jeden druhého překřikoval, co má Ingar Amlien dál provádět. Ten si už byl vědom, že odsouzenec je již na hranici smrti a je načase vše ukončit.

Katovy pomocníci odsouzence odvázali, aby mohl kat za pomocí velké palice rozlámat v jeho těle všechny kosti. Zvolil samozřejmě krutější variantu, a to lámání odspodu. Ingar se napřáhl a párkrát udeřil do holení. Mezi každou ránou si dával na čas. Než přešel k lámání stehenních kostí, opět nezapomněl s přítomnými probrat rodinný život. V tu dobu už odsouzený sotva vnímal, a tak exekuce nabrala spád. Topllasovi zlámal ruce, potom žebra, páteř, klíční kosti. Kat však nepokračoval dále, ale ze špalku vzal velkou sekeru na stínání hlav.

Neskutečně ztrýzněné, polámané, rozřezané a potrhané tělo se válelo na kamenné podlaze v kaluži krvi a pomalu umíralo. Ingar se rozpřáhl sekerou, avšak zcela záměrně nechtěl oddělit hlavu jednou ranou. Chtěl ještě prodloužit utrpení a pobavit obecenstvo. Povedlo se mu to až šestým úderem. Poprava trvala téměř tři hodiny. Aldeřané Ingarovi zatleskali, zatímco přítomní Tok'rové a Nasyanci podobnou radost zcela nesdíleli. Podobnou brutalitu viděli ve svém životě prvně a připomnělo jim to dávné praktiky Starých Aldeřanů. Přesto cítili jisté zadostiučinění, za zmařené životy a zkažený plán.

Tím však vše nekončilo. Pacholci posbírali zbytky zrádce, které naložili na dřevěná nosítka. Tělo vynesli před hlavní vstup do pevnosti, kde byl již připraven sloup s kolem, do něhož pak zapletli ostatky pro výstrahy dalším, kteří by se chtěli o něco podobného pokusit.

Trošku drastičtější, ale co, patří to k tomu
Jinak ještě drobnůstka. V sobotu jsem se v Praze účastnil metalového koncertu Marduk, kde hrálo ještě pár dalších kapel a aniž bych to tušil, zahráli tam i Crest of Darkness ve kterých hraje právě Ingar Amlien. Takže mě to ještě pěkně inspirovalo. Když jsem sledoval jeho koncert, tak jsem si v duchu říkal: "Kdyby tak věděl, co jsem mu připravil za roli"

[andoriel]

Jo, tohle byl docela drastický následek deváté kapitoly. A hezky popsaný
Těším se na další.

Toto je poznámka pre Aiwendilla - Takto sa píše kvalitná a bolestivá smrť

Ještě taková malá poznámka. Hodně jsem se inspiroval na této stránce: http://www.hrdelnipravo.cz/ objevil jsem ji teprve nedávno. Takže až budete páchat nějaké popravy, můžete se též inspirovat.

JOOO dobře mu tak Spratkovi

vynikající díl sice trochu drastický

[Aiwendill]

David-L.: Ja som vo svojích príbehoch nikdy nepropagoval násilie ani bolesť. Preto v mojích príbehoch nikdy nenájdeš mučenie ani právo útrpné či hrdelné. Všetky smrti, ktoré som napísal, boli také, aby to mohlo prejsť hocijakou cenzúrou. Ak sa vyžívaš v sadizme alebo masochizme, tak si prečítaj Malleus Maleficarum či podobné diela. U mňa sa niečoho podobného nedočkáš...

Paci: Pekná časť, ale zo všetkého toho mučenia mi pravdupovediac bolo dosť zle. Na toto nemám žalúdok...

Chcelo to ešte niečím okoreniť.

Pekne popísané a dobre napísané.

Puk píše:

:hmmm: Chcelo to ešte niečím okoreniť.

Hm. To mě nenapadlo. Nějaké koření by se k tomu hodilo

A teď si dáme ještě jeden doplněk. Tentokrát už mírnější.

9.2
Namtarův hněv

Rozhněvaný Namtar se procházel po vypálené, vypleněné, zplundrované a vydrancované pevnosti. Počítal napáchané škody a přitom nešetřil nadávkami.
„Zatraceně! Mizerové, parchanti, hajzlové!“ patřilo mezi to mírnější, co jeho úst ten den i mnohé další, vyšlo.
„Všechno tu zničili. Vyrabovali sklady zbraní i laboratoře. Co neodnesli, to rozmlátili!“ křičel na celou pevnost a vztekle kopl do jednoho Jaffy, který měl tu smůlu a byl zrovna na ráně. Nebohý Jaffa svalil v bolestech na zem.
„I moje pokladnice jsou vyloupené! Všechny cennosti, moje zlato tak těžce naloupené je pryč,“ nepřestával pobíhat po pevnosti. Většina Jaffů se raději držela mimo jeho dosah, protože i nováčkovi bylo nadmíru jasné, že vládce má extrémně špatnou náladu. I ti starší ho tak rozzuřeného dosud neviděli.
„Takhle mi ničit mé skvostné dílo! Celý nádherný palác je úplně zničen! Bude trvat půl roku, než to dám do pořádku!“ neustával. Dál pobíhal po pevnosti sem a tam a pokračoval v klení. Až po hodině se zastavil v trůnním sálu a posadil se na kamenné schodiště, protože z trůny zbyly jen ohořelé třísky. „Však já si je najdu!“ pravil ledově chladným hlasem. „A teprve potom poznají, Namtarův hněv. I kdybych měl prošmejdit všechny známé i neznámé světy. Poznají nepředstavitelná muka.“
Namtarova zuřivost trvala ještě mnoho dalších dní. Stačil jen krátký pohled na zničenou pevnost a už byl rozčilen k nepříčetnosti. Jaffové se proto snažili mu nechodit příliš na oči. Stačilo málo a Namtar si na kýmkoliv vybíjel svůj nezměrný vztek.

[andoriel]

Hezky se vzteká
Jen tak dál

Mohol aspoň polovičku svojich Jaffov odpraviť a bol by od neho na chvíľu pokoj.

10
Sabotáž

Od akce na Angrenu uplynuly již tři dlouhé měsíce. Za tu dobu dále probíhal výcvik dalších bojovníků. Na Qastě pokračovala těžba a první kováři se učili zpracovávat Naquadah. Mezitím Tok'erští zvědové pátrali po světech a sledovali pohyb Goa'uldů. Jak se dalo očekávat, Namtarova činnost výrazně klesla, protože byl nucen opravit těžce poničený palác. Ovšem zvědové nedávno získali velice důležitou zprávu a její obsah se probíral na jednání s Tok'ry konající se ve skryté pevnosti na Vorashi.

„A nyní k nejdůležitějšímu bodu jednání,“ vyzval Thellas Zanufa.
Ten povstal, srovnal si poznámky, zprávy od zvědů a začal: „Jistě jste všichni netrpěliví. Nebudu to tedy nijak zdržovat. Takže nedávno jsme získali od našich zvědů a spojenců zajímavou zprávu. Včera byla definitivně potvrzena, a tak je jisté, že Goa'uldé chystají další velké zasedání na Attanice. Má se ho účastnit právě nejmocnější trojka. Namtar, Ereškigal a Nergal. Kromě nich se účastní i zbylí Goa'uldští vládci. Každý si s sebou bere též velkou armádu. Je to tedy výborná šance provést sabotáž.“
„O jaké sabotáži se tu bavíme?“ zajímal se víc Calanyrmian.
„Když budou naši nepřátelé takhle pohromadě, můžeme je krásně poštvat proti sobě. Ostatní vládci se vzájemně nemají v oblibě, takže stačí narafičit pár léček a vše se tam vzájemně pobije. Nepředpokládáme, že by to byl konec mocných, ale jejich armády budou bitvou značně oslabeny. Budeme mít potom příležitost udělit nepříteli poslední zdrcující úder.“
„Zatraceně, to zní vážně dobře. Určitě do toho půjdeme,“ souhlasil s nápadem Tok'rů vůdce.
„Věděl jsem, že do toho opět půjdete,“ chválil průběh jednání vůdce Tok'rů Cordwin. „Věci se dávají hodně do pohybu.“
„Kolik máme času na přípravu?“ zajímal se mág Siegmar.
„Máme patnáct dní.“
„To je relativně dost,“ konstatoval Calanyrmian. „Máme plán?“
„Ano máme,“ potvrdil všem Zanuf. „Je potřeba ještě zapracovat na drobnostech, ale máme. Ještě než ho popíšu, nemusím vám snad zdůrazňovat, že to co si tu teď povíme, musí zůstat v tajnosti.“
Přítomní jen přikývli hlavou na souhlas, a potom Zanuf mohl pokračovat: „Hned na úvod zdůrazním, že to nebude válečná výprava jako před časem na Angren. Bude to hlavně skrytá záležitost, o které se Goa'uldi nesmí dozvědět. V řadách nepřítele máme sice dost zvědů, avšak pro provedení sabotáže je potřeba připravit pomoc zvenčí. To znamená, že část z nás se vydá na Attanicu.“
„Jak to provedeme,“ zaznělo z řad Tok'rů. „Pokud víme, tak ten svět je silně střežen.“
„To sice ano. Ovšem víme to, co nepřítel ne. Attanica má dva Kruhy světů. Jeden nedaleko pevnosti Ereškigal, kde bude probíhat jednání a druhý je daleko v horách. Goa'uldi se o jeho existenci nedověděli, protože byl pohřben v zemi. Naši zvědové ho před pár lety vypátrali a znovu zprovoznili. Takže stačí použít Prsten Kruhu a jsme u nepřítele, aniž by to poznal.“
„Jak je ten druhý Kruh daleko od pevnosti?“ zeptal se Siegmar.
„Je to téměř čtyři sta mil.“
Odpovědí na tuto informaci bylo jen zamyšlené mlčení.
„Já vím. Je to velká vzdálenost, ale není to nic, co bychom nezvládli. Díky našim spojencům máme možnost využít koně, a to nám cestu velmi zrychlí. Přesto nesmíme ztrácet čas a vyrazit na cestu co nejdřív. Ještě dnes bychom v soukromí probrali podrobnosti,“ ukončil řeč Zanuf.
Potom od stolu povstal vůdce Tok'rů Cordwin: „A tímto bych naše zasedání ukončil. Máme hodně práce. Když se to povede, tak našeho nepřítele oslabíme. Dovolil bych si to nazvat obratem ve válce. Potom bychom mohli zotročené světy osvobodit. Dále do budoucna bychom obsazením dolů získali potřebné suroviny pro další rozvoj. Víme, že kromě Goa'uldů je v Universu mnoho dalších nepřátelských ras.“

Během následujících dvou dní probíhala příprava. Výběr členů účastnící se výpravy byl protentokrát mnohem skromnější. Na Attanicu se vydala pouhá dvacítka nejlepších zvědů a mágů. Z Aldeřanů se účasnil Zvěd Teloch, průzkumníci Mustin a Sanrabb a mág Siegmar. Dále čtrnáct Tok'rů a dva Nasyanci. Na místě je má čekat ještě desítka dalších.

Přípravy trvaly pouhé dva dny. Kromě zmíněné třicítky, znaly podrobnosti a podrobné plány výpravy už jen Calanyrmian a Cordwin. Tentokrát nikdo nechtěl riskovat, že budou plány vyzrazeny nepříteli. Účastníci se sešli až v pevnosti Nazgaran krátce po půlnoci. Ještě naposledy každý zkontroloval výbavu, a potom se všichni sešli v místnosti s Kruhem, kde čekali příchod Cordwina.

Když vůdce Tok'rů dorazil, Calanyrmian ho přivítal: „Vítej opět u nás. Vše je již připraveno a už jen čekáme na tvůj povel.“
Tok'ra se spokojeně rozhlídl po sále, kde už dvacítka zvědů a mágů netrpělivě čekala: „Vidím, že je vše jak má být. To mě těší. Abychom to nezdržovali, pusťme se do toho. Na druhé straně už jsou připraveni naši další zvědové. Všechna výbava, koně a povozy jsou též připraveny, takže hned jak dorazíte na místo, připojíte se k nim a vydáte se na cestu. Dále už víte, co máte dělat.“
„Ano,“ jednohlasně všichni odpověděli.

Cordwin si poté nasadil Prsten kruhu a zadal adresu příslušného světa. Když se Kruh otevřel, na rozkaz vůdce Tok'rů vstoupili do portálu.

Na druhé straně se jim otevřel pohled na malý stanový tábor, kde již čekala desítka spojenců, tři povozy a patnáct koní. Attanica patřila mezi světy mírného podnebí. Světlé listnaté lesy střídaly louky a jehličnaté lesy. Na rozdíl od Nazgaranu zde už vládlo pozdní ráno, a tak vzduch byl ještě chladný a vlhký.

„Vítejte na Attanice,“ formálně je pozdravil příchozí Tok'ra Nafir.
„Též zdravíme. Je vše připraveno?“
„Ano. Sbalíme stany a můžeme hned vyrazit.“

Stačila pouze chvilka a karavana se dala na cestu. Na Attanice sice neexistovaly žádné cesty, přesto cesta ubíhala bezproblémově. Tento svět byl příjemný, nikde žádná temná místa, neprostupné křoví, dokonce ani příliš vysoká tráva. Cestou potkávali mnoho lesní zvěře, až Aldeřany udivovalo, že tak příjemný svět bohatý na obživu nenese žádné stopy osídlení. Dokonce nikde nebyly ruiny měst ani hradů, pozůstatky cest, prostě nic.
„To není možné, že tenhle svět nebyl dosud nikým osídlen,“ divil se průzkumník Mustin.
„Já si to nemyslím,“ oponoval mág Siegmar. „Jsou tu dva Kruhy, takže tu jistě nějací obyvatelé byli. Akorát tomu je už dlouho a víš, že příroda dokáže během pár století prakticky vymazat viditelné stopy po civilizaci. Až dorazíme k pevnosti Goa'uldů jistě nějaké stopy najdeme. Pokud sem zasáhli Staří Aldeřané, jakože jo, určitě tu najdeme alespoň nějaké pozůstatky starých Aldeřanských staveb.“
„Necháme se překvapit. Pravda, že Aldeřané patřili mezi výtečné stavitele a jejich stavby přečkaly i tisíciletí.“

Poklidná cesta pokračovala až do stmívání. Na malém paloučku uprostřed modřínového lesa rozbili tábor a ještě než padla tma si na ohni upekli čerstvě ulovenou srnku.
„Myslíte, že je dobrý nápad zde rozdělávat oheň?“ obával se Mustin.
„Jsme ještě hodně daleko od Goa'uldské pevnosti,“ ujišťoval ho Tok'ra Nafir. „Dnes jsme urazili kolem padesáti mil, přesto nám zbývá ještě něco kolem tři sta padesáti. Tak daleko žádné nepřátelské hlídky nechodí. Oheň můžeme rozdělat i zítra, ale další dny už existuje nebezpečí, že někdo spatří kouř. I když jsme relativně v bezpečí, budeme držet hlídky. Co kdyby sem náhodou přišel nějaký zbloudilý Jaffa. A také je dobré dávat pozor na zvěř. Máme tu velké zásoby jídla a jeho vůně ji určitě přiláká. Nezapomínejte, že jsme na neobydleném světě.“
Jakmile spořádali poslední sousto, uložili se ke spánku. Dlouhá cesta všechny unavila a zítra je čeká podobná dálka.

Brzy nad ránem, sotva po probuzení sbalili tábor a vydali se dál. Cesta k pevnosti, kde se má za dva dny konat velké jednání, zabrala celých devět dní. Během této doby se neudálo naštěstí nic závažného až na jednu noc, kdy museli odehnat medvědy od povozů s jídlem. Noci na Attanice však byly chladné, ale museli to vydržet bez ohně. Nemohli riskovat odhalení, protože čím se blížili k cíli, tím rostla pravděpodobnost setkání s nepřátelskou hlídkou. Jejich opatrnost se osmý den cesty vyplatila, protože jedna hlídka Jaffů prošla v noci kolem tábora ve vzdálenosti sotva čtvrt míle. Naštěstí zůstali bez povšimnutí.

Poslední cílový tábor rozbili osm mil od Goa'uldské pevnosti v dobře skrytém místě. Jednalo se o malý palouček na dně hluboké strže, přístupný pouze z jednoho směru malou jeskyní. Toto místo už zvědové Tok'rů využívali delší dobu.
„Nebojte se,“ uklidňoval příchozí Nafir. „Jsme tu dobře skryti. Goa'uldi o tomhle místě vůbec nevědí. Přesto buďte velmi opatrní a nezapomínejte za sebou skrýt stopy.“
„Vypadá to tu dobře,“ chválil úkryt Siegmar. „Dobrý úkryt i na povozy s koňmi. Měl jsem obavu, kam potom s nimi.“
„Až se zabydlíme, jaký je další plán?“ zajímal se zvěd Teloch.
„Předně si odpočineme. Ještě než padne noc, prozkoumali bychom okolí a hlavně je třeba zjistit, kdo z Goa'uldů už dorazil a jaké armády s sebou přivedli.“

Jakmile už stany stály a koně uvázáni ke stromům, všichni se nasvačili a věnovali se potřebnému odpočinku. Průzkumník Sanrabb si se zájmem prohlížel úkryt. Při pohledu na vysoká skaliska porostlé vysokým a hustým smrkovým porostem, jímž se nedalo bez pořádné lezecké výbavy projít, konstatoval, že lepší místo v okolí opravdu neexistuje.

Když se konečně přiblížil večer, bylo vytvořeno pět skupinek, které měly obhlédnout okolí. Aldeřané se rozhodli, že utvoří jednu skupinu a s nimi půjde ještě jeden Tok'ra. V pětičlenné skupince byl tedy Teloch, Mustin, Sanrabb, Siegmar a Tok'ra Mellephas. Každá skupinka dostala malou mapku okolí s vyznačenými důležitými body. Veškeré plány byly už předem připraveny a projednány, takže každý věděl, kam se jeho skupina má vydat. Aldeřané měli za úkol prozkoumat oblast severně od hlavní pevnosti Ereškigal. Bylo to místo, kde stálo několik malých tvrzí a vesnic, kde pobývali právě její Jaffové.

Ten večer se obloha zatáhla, což hrálo Tok'rům a Aldeřanům do karet. V hustých temných lesích bylo vidět sotva na pár kroků, a tak se zvědové spoléhali především na sluch. Z počátku zaslechli kromě cvrčků ve vlhké trávě, i houkání sovy, či vytí vlků kdesi v dálce. Čím se však blížili k cíli, tím častěji se z lesa ozývaly kroky Jaffů na hlídce. Protože strážní neočekávali nějaký útok zvenčí, nesnažili se pohybovat kdo ví jak tiše. Nebyl tedy problém se hlídkám vyhýbat.

Aldeřané dorazili na místo chvíli před půlnocí. Pětice si našla malý skalní výběžek, odkud byl dobrý výhled na celé návrší, jemuž dominovala obrovská stavba, která zářila mnoha světly. Kolem dokola svítila spousta dalších světel z vesnic a pevnůstek, kde už se pomalu srocovaly zástupy Jaffů patřící jednotlivým vládcům. Zvěd Teloch za pomocí malého dalekohledu chvíli pozoroval čilý ruch. Oddíly nepřátel pochodovaly sem a tam. Mohli zde už být stovky, možná i tisíce Jaffů. Mohli také sledovat vznikající stanové tábory. V dálce často zazářilo modré světlo otvírajícího se Kruhu světů. Zdejší portál byl tedy hojně využíván.

Když pětice podrobně zmapovala dění v okolí a pozice táborů, vydala se na další průzkum. Dnešní úkol spočíval v získání informací o nadcházejícím jednání. Sanrabb vytipoval slibnou cestu k jedné z tvrzí, která připomínala staroegyptskou stavbu, jenž už obklopovalo mnoho stanů. Vedla k ní malá mez, kudy se dalo nenápadně dostat až k samotnému táboru.

Opatrně se proplížili vlhkou mezí rozdělující okolní louky. Jakmile dorazili na místo, ukryli se pod křovisky odkud sledovali okolní dění. Mnoho Jaffů se chystalo ulehnout a na strážích zůstávaly pouze malé počty.
„Víte, co máte dělat,“ zašeptal zvěd Tok'rů Mellephas.
„Nepouštět se do žádných potyček a hlavně zjistit, kdo už dorazil,“ tiše zopakoval předešlé pokyny Teloch.
„Správně. Takže za hodinu se sejdeme opět tady. Buďte opatrní.“

Pětice zvědů vyčkala na vhodnou příležitost a její členové se vplížili do tábora. Průzkumník Sanrabb si to namířil k samotné tvrzi. Od úkrytu nebyla dál než dvě stě stop. Využil tmavých neosvětlených míst v táboře a za pár minut už byl na úpatí skály, na níž stála tvrz. Ukryt v temném stínu hledal vhodné místo, kudy by se dostal dovnitř. Většina oken byla buď vysoko nebo na viditelném místě. Rozhodl se tedy pro cestu z jiného směru. Když hlídka zmizela mezi stany, rychle se přesunul podél skály dál. Na severní straně hned uviděl vhodné okno dosti nízko a navíc ve stínu. Naposledy se pozorně rozhlédl, a pak se dal do šplhání po skále.

O pár sáhů výše už byl jen kousek od okna. Udělal poslední pohled do tábora, a potom nenápadně zmizel v tmavém pokoji. Místnost sloužila jako spižírna. Opatrně vyšel na chodbu, kterou osvětlovala jedna dohasínající louč. Tiše se Sanrabb plížil chodbou a naslouchal u dveří. Většinou za nimi slyšel chrápání nebo ticho. Musel být velice opatrný, protože zdejší dunivé mramorové podlahy dělaly při chůzi větší hluk než kámen.

Konečně se dostal do blízkosti jedné strážnice, kde se zrovna bavili dva Jaffové: „Řeknu ti, že je tu pěknej mumraj.“
„To mi povídej. Celej den furt někdo přichází a ještě tomu není konec.“
„Nikdo nechce situaci podcenit. Však víš, že se těm vládcům nedá pořádně věřit.“
„Vím. Překvapilo mě, jaké armády přivedli ostatní vládci. Proto sem taky Ereškigal musela přesunout snad veškerou svou armádu. Nedivím se, když Namtar utrpěl v poslední době sérii porážek.“
„To sem nechápal. Netušíš, kdo za tím stojí?“
„Údajně jsou to potomci našich dávných nepřátel. Někde vycvičili poměrně velkou armádu a postavili se Namtarovo vojsku. Získali doly na Qastě a nedávno si dokonce troufli na jeho domovský svět. Prý mu to tam pěkně zdevastovali.“
„O tom jsem slyšel a myslím si, že asi ti vzbouřenci jsou tím důvodem, proč tu bude tak velké jednání.“
„Nám většinou moc neřeknou.“
Sanrabb ještě chvíli poslouchal jejich rozhovor, ale už se nic zajímavého nedozvěděl. Vydal se dál na průzkum.

Jeho kroky vedly do dalšího patra, kde tušil komnaty určené výše postaveným Jaffům. Doufal, že tam se dozví to podstatné. Po spoře osvětleném točitém schodišti se dostal až do horního patra. Když se chtěl přesunout k velkým železným bohatě zdobeným dveřím, zaslech za sebou kroky. Rychle se rozhlédl po chodbě a hledal vhodné místo, kam by zmizel nechtěnému pohledu přicházejících stráží. Neměl moc času, a tak se ukryl do tmavého koutu, jenž poskytoval výklenek s oknem. Sanrabbovi už nezbývalo, než doufat, že ho stráže nenajdou. Hlasité kroky kovových bot dopadající na mramorovou dlažbu se nebezpečné blížily. Průzkumník měl možnost vyslechnout krátký rozhovor mezi Jaffskými vůdci.

„Zítra odpoledne už musí být vše připraveno,“ pravil jeden z nich.
„A jak to vypadá se zásobami, je vše na místě?“ ptal se druhý.
„Téměř jo. Dnes v noci má dorazit další náklad z Angrenu a zítra ráno poslední zásoby z Dumanuzi. Zasedání bude trvat nejméně šest dní, a tak musí být všeho dostatek. Naši vládci si potrpí na hojnost.“
„To mi povídej. Zvlášť Namtar je v poslední době hodně nevrlej. Po tom incidentu přišel o velkou část svého bohatství a do teďka nestačil dát pevnost dohromady.“
„Co jsem slyšel, plánuje získat vše zpět, údajně ...“
Víc s rozhovoru už nepochytil, protože čtveřice Jaffů právě za sebou zavřela velké dveře. Sanrabb si oddech. Prošli kolem jeho úkrytu bez jakéhokoliv podezření.

Průzkumník se tiše přemístil k dveřím a snažil se odposlechnout něco dalšího. Za dveřmi slyšel hlasy nejméně šesti osob.
„V kolik má Namtar dorazit?“ ozývalo se tlumeně za dveřmi.
„Nějak po poledni. Takže už nemáme času nazbyt.“
„Dnes to bude asi noc bez spánku. Jednání má trvat šest dní, ale já to odhaduju na osm, možná deset.“
„Taky to tak vidím. S ostatními vládci to bude tvrdé jednání. Jak je znám, málokdo bude ochoten slevit ze svých požadavků. Ovšem bez společného úsilí, těžko porazíme naše nové nepřátele.“
„Nemyslím si, že jsou pro nás takovou hrozbou. Tady se hraje hlavně o moc. Mnozí vládci soustav se od drtivé porážky před mnoha staletími dokázali opět postavit na nohy a jejich moc opět stoupá.“
„A kdo teda má dorazit?“
„Co jsem slyšel tak Marduk, Zipacna, Svarog a Ba'al. Ovšem jen o těchto jsem zaslechl, pravděpodobně dorazí ještě další.“
„A z našich to je samozřejmě Ereškigar, Namtar a Nergal. Takže to máme nejméně sedm vládců.“
„Zítra to vypukne. Víte, co máte dělat? A teď do práce.“
Za dveřmi se rozezněly kroky, a tak se Sanrabb opět uchýlil do stínu.

Dveře se otevřely a čtveřice Jaffů prošla chodbou kamsi pryč. Průzkumník už věděl vše důležité, a tak až se kroky vzdálily dostatečně daleko, sestoupil schody dolů a oknem ve špajzce opustil tvrz. Odtud to k mezi nebylo daleko a využívajíc stínů opustil tábor.

„Tak co? Jak si dopadl?“ vyptávali se ho všichni ostatní, sotva dorazil. „Měli jsme o tebe strach. Doufali jsme, zda si napadl do zajetí, protože už tu na tebe čekáme docela dlouho.“
„Žádný strach. Zjistil jsem vše potřebné. Vládci mají dorazit v průběhu zítřejšího dne. Zítra tak můžeme spustit náš plán.“
„Výborně,“ usmál se radostí zvěd Teloch. „Takže zítra to spustíme.“
Potom se pětice ve stínu noci odebrala zpět do úkrytu ve skalách.

Druhý den dopoledne se probíraly poznatky získané z nočního průzkumu. Kromě času začátku jednání a přibližného počtu vládců, zjistili ostatní průzkumníci rozložení táborů, tvrzí, zbrojnic, skladů zásob a dokonce našli i obléhací zbraně. Jak mnozí zvědové při nočním průzkumu odposlechli z rozhovorů strážných, Goa'uldi mezi sebou chovají velkou nedůvěru a každý podezříval každého z přípravy spiknutí. Rozložení sil hrálo společnému plánu Aldeřanů a Tok'rů do karet. Stačilo se neprozradit.

Zbytek dne věnovali odpočinku, přípravám a plánování postupu. Vše muselo být dopodrobna připraveno včetně náhradních postupů pro případ nějakého nenadálého incidentu. Opět vzniklo pět skupinek ve stejném složení jako o den dřív a rovněž měli za úkol se přemístit na stejná místa. Každý tak věděl, co ho čeká.

Ještě než padla tma, skupinky se vydaly na cestu. Po dvou hodinách cesty už bylo poznat, že dorazilo mnoho dalších nepřátelských vojsk. Lesy procházelo o poznání víc hlídek a z dáli se ozýval rachot, povyk a řinčení materiálu, který byl během dne donesen. Když se Aldeřané dostali na dohled pevnosti Ereškigal mohli sledovat o poznání větší život v táborech tvrzí i samotné pevnosti, jenž zářila tisíce světly.

„Musím říct, že máme před sebou mnohem větší výzvu, než se na první pohled zdálo,“ uznale pravil průzkumník Mustin, když sledoval ten mumraj v údolí. Odhadem se zde mohlo pohybovat dva až tři tisíce Jaffů. Paranoia Goa'uldů přesahovala dosavadní myšlenky všech Aldeřanů i Tok'rů.
„To zvládneme,“ dodával všem odvahy zvěd Teloch. „Dnes máme jedinečnou příležitost uštědřit Goa'uldů, pořádnou facku. Když se to povede, bude od nich opět na dlouho pokoj.“
„Máš pravdu,“ souhlasil s ním Siegmar. „Takže si ještě naposledy projdeme náš plán. Tam na tvrzi je náš hlavní cíl. Obléhací zbraně. Tam půjdu já, Sanrabb a Mellephas. Teloch se vydá tam na okraj tábora, kde včera připravovali katapulty, pro případ nutné obrany. Ty bude stačit jen odpálit na ležení Zipacna. A konečně Mustin. Ty se vydáš na druhou stranu a odpálíš střely na pozice Svaroga. Až se ozve signál, spustíme to.“
Všichni pokývali hlavou na důkaz, že všemu rozuměli a Siegmar pak jen rozkázal odhodlaně: „Jdeme na to!“

Pětice se stejnou cestou přiblížila na dohled k táboru. Jaffů zde bylo o poznání víc, než včera, takže chvíli trvalo, než se naskytla příležitost proniknout do tábora. Mustin a Teloch se vzápětí vydali každý svým směrem, zatímco trojice pokračovala k tvrzi. Když už se dostali téměř k místu, kudy se dalo proniknout do tvrze, museli se ukrýt do stínu mezi stany. Od úpatí skály je dělila poměrně frekventovaná cesta. Každou chvíli zde procházel jeden oddíl za druhým. Bylo nemožné přeběhnout a zmizet v okně aniž by zůstali nepozorováni. Navíc tu hrozilo, že je tu mezi stany někdo objeví.

V tom Sanrabb dostal spásný nápad. Proplížil se o pár desítek stop dál a shodil stojan s loučemi tak, aby zapálily blízký stan. Plameny rychle zachvátily stan a požár se začal rychle šířit. V táboře nastal povyk, mnoho Jaffů rychle hledalo nějaké džbány a nádoby a utíkalo pro vodu. Zmatek využila trojice a během chvilky, přeběhli cestu a za moment zmizeli ve spižírně tvrze. Ve tmě malé místnůstky už jen poslouchali řeči Jaffů: „Co se tu stalo? Oheň?“
„Někdo tu špatně postavil stojan s loučemi a ten spadl na stan,“ kdosi vysvětloval.
Jakmile opouštěla trojice mohli ještě zaslechnout něčí klení: „Zatraceně. Až já zjistím, kdo může za takovou nebezpečnou lehkovážnost, tak se může těšit.“

Chodby tvrze byly tentokrát mnohem lépe osvětleny, a tak zde bylo málo míst, kam se ukrýt. Průzkumníci se spoléhali hlavně na sluch. Zkoušeli naslouchat u každých dveří a kde bylo ticho, tam vždy opatrně nahlédli. Povedlo se tak najít pár prázdných pokojů. Cesta na cimbuří však nebyla vůbec snadná. Už hlavní schodiště hlídalo pět Jaffů. Museli se vrátit na druhou stranu, kde bylo menší boční schodiště. To hlídal pouze jediný Jaffa. Sanrab vytáhl z toulce šíp a připraveným lukem odstranil nepřítele. Urychleně schovali mrtvé tělo do blízké komory, kde ho ještě přikryly starými hadry.

Schodištěm se dostali až na hradby. Zde už byla situace složitější. Hlídalo tu nejméně tucet strážných. Trojice se schovala do stínu mezi strážní věží a vyvýšenou hradbou. Nějakou dobu sledovali procházející Jaffy a připravovali plán na jejich nenápadnou likvidaci. Mezitím Tok'ra Mellephas sledoval dění v okolním táboře a zjišťoval, jak je na tom Mustin. Tomu se už podařilo odstranit stráže a u katapultů čekal na domluvený signál.

Sanrabb nechtěl zbytečně marnit čas a riskovat odhalení, a tak začal jednotlivé strážné nenápadně likvidovat. Vždy si vyhlédl nějakého osamělého a zezadu ho klepl obuškem po hlavě. Stejnou taktiku zvolil i Mellephas a mág Siegmar, který si pomáhal i magií. Těla mezitím odnášeli do komory, kde už se válela jedna mrtvola. Nakonec na hradbách zůstali poslední Jaffové a ty už nebyl problém sestřelit luky. Mrtvoly též zmizely v komoře a Sanrabb se postaral, aby komoru někdo náhodou neotevřel. Stačilo použít pěkný zámek.

Mág nyní vyslal signál. Po chvíli se v dáli zahřmělo. Odpovědí bylo ještě několik dalších hromů kdesi v dáli, a když jich napočítali pět a k tomu osm krát zahoukala sova, věděli, že každý je na svém místě a může se tu rozpoutat peklo. Co na tom, že na Attanice sovy nežily, avšak Jaffové měli v tu dobu jiné problémy, než zvuky nějakého živočichu, který tu nemá co dělat.

Siegmar, Sanrabb a Mellephas nabili katapulty, připravenou munici těsně před odpalem zapálili a vypálili na pozice Goa'ulda Zipacna. Vzápětí odpálil střely na Zipacna Teloch a na Svaroga Mustin. Jako odpovědí hned následovalo troubení poplašných trubek a odpálení dalších salv ostatními zvědy. Všude nastal nepředstavitelný zmatek. Stalo se přesně to, čeho se všichni Goa'uldé obávali, avšak nikdo se neměl šanci dozvědět, kdo vystřelil první, vše se odehrálo během malého okamžiku. Ze všech stran se ozývalo troubení, z katapultů lítala jedna střela za druhou a do toho časté klení: „Zrada! Zrada! To je válka! Boj! Zničte ty zrádce! Smrt Namtarovi! Smrt Ba'alovi! Smrt Svarogovi!“ Armády Jaffů se pustily do sebe. Všude se ozývalo řinčení zbraní, střely z Tyčových zbraní, výbuchy ohnivých koulí a všemožný řev.

Úkol byl splněn. Plameny nelítostné války byly zažehnuty. Teď už zbývala jen jediná věc. Nepozorovaně se dostat pryč. Trojice urychleně opustila cimbuří hradu, protože tu začalo být velmi nebezpečno. Střelci dalších vládců se zaměřili na tuto tvrz a začali ji nemilosrdně ostřelovat. Když Aldeřané běželi chodbami tvrz, nad jejími hlavami se ozývaly silné výbuchy. Časté otřesy, padání prachu a drobného kamení ze stropu, činilo únik o něco složitější.

Najednou se zpoza rohu ozvala silná rána doprovázená hroucením kamení. Tvrz dostala přímý zásah. Všude kolem vládl zmatek, řinčení zbraní, dopady střel z Tyčových zbraní, troubení rohů a řev se ozýval ze všech stran stále silněji. Trojice využila situace a bez ohledu na dění unikli opět přes komoru ven. Všudypřítomný kouř z hořících stanů a tvrzí halil okolí, a tak mohli Aldeřané zmizet. Přestože je pár Jaffů jistě zahlédlo, nezdálo se, že by vzbudili pozornost.

„Jsme tu všichni?“ Ohlížel se Sanrabb hned potom, co se ukryli do relativního bezpečí meze.
„Ještě tu není Mustin. Musíme na něj počkat,“ pravil Teloch a pohledem na hořící tábor se snažil najít jejich zvěda.

„Jsem tu,“ překvapil je Mustin, když přišel z opačného směru.
„To jsem se lekl,“ vyjekl Teloch. „Čekali jsme na tebe.“
„Musel jsem to vzít jinudy, protože tam začalo být horko. Nepřátelé to obklíčili pěkně rychle, ale povedlo se. Vidíte to?“
„To je masakr,“ konstatoval Siegmar, když hleděl na ohnivé peklo. „Tohle určitě nečekali.“
„Je to pěkná podívaná, ale měli bychom odtud zmizet,“ pravil Sanrabb.
„Máš pravdu. Neotálejme,“ souhlasil s ním mág Siegmar.

Pětice pak pokračovala temnými lesy zpět k úkrytu zvědů. Záře z ohňů postupně slábla, jak se vzdalovali od pevnosti. Stejně tak výbuchy zněly jen vzdáleně. Cestou občas narazili na hlídku, která běžela na pomoc svým druhům, nebo zjišťovat, co se to vůbec děje. Když už byli od bojiště vzdáleni šest mil, setkali se s další skupinou Tok'rů.

„Povedlo se,“ radovali se příchozí. „Nemůžu se už dočkat, co ta sabotáž způsobí v řadách našich nepřátel.“
„Přesně. I já se na to těším,“ souhlasně pravil Mellephas.
„A teď do našeho úkrytu. Zůstaneme tam pár dní, a pak nenápadně zmizíme.“

Do bezpečí se dostali záhy. Krátce po návratu dorazily ještě zbývající skupinky zvědů a každý se s velkou radostí chlubil úspěchy.
„Můžeme tedy říct, že naše výprava byla naprosto úspěšná,“ zhodnocoval Tok'ra Nafir. „Nikdo nás nebyl odhalen a v tom zmatku ani nevědí, kdo to vše začal.“
„Mám z toho radost,“ pokračoval mág Siegmar. „Docela bych chtěl vidět reakce Vládců bezprostředně po prvních výstřelech. Muselo to být zajímavé, protože ještě teď se z dáli ozývají výbuchy. Schválně se zaposlouchejte.“
Celá třicetičlenná parta se utišila a po chvíli skutečně kromě praskajícího ohně zaslechli občasné hřmění a výbuchy.
„A co tedy dál? Sbalíme věci a vrátíme se domů?“ ptal se Mellephas.
„Můžeme začít pomalu balit, avšak počkejme ještě pár dní,“ pokračoval Nafir. „Rád bych věděl, zda budou boje pokračovat i následné dny. Navíc nepřátelé jistě odvolají veškeré hlídky, protože u pevnosti Ereškigal budou potřebovat každého Jaffu.“
„Souhlas. I tak jsme se nějak domlouvali,“ souhlasil s návrhem zvěd Teloch. „A nyní bychom mohli jít spát. Máme za sebou dlouhý den a odpočinek potřebujeme. A nezapomeňte, že musíme zůstat i nadále potichu. Takže oslavu si musíme nechat na doma a také nenechávejte ten oheň dlouho hořet.“

Výprava zůstala v úkrytu ještě čtyři dny. Během té doby se stále ještě sem tam ozývaly dunivé rány. V noci čtyři dny po sabotáži se ještě Aldeřané v doprovodu Nafira vydali na malý průzkum. Cestou k pevnosti už nepotkávali vůbec žádné hlídky. Zřejmě došlo na slova Nafira. Když dorazili opět na vyvýšeninu s dobrým výhledem na celé údolí. Přestože vládla noc, obraz zkázy byl přes dohořívající ohně dobře patrný. Tvrze byly pobořené, tábory spálené, obléhací zbraně zničené a hlavní pevnost Ereškigal vážně poničená a ještě v plamenech.
„Řeknu vám, že takový rozsah zkázy jsem nečekal,“ tiše konstatoval mág Siegmar, když se rozhlížel po celém tom výjevu.
„I já ne,“ pravil průzkumník Mustin. „Vidíte někoho?“
Na jeho popud se všichni pečlivě zahleděli do údolí. Dlouho se bojiště jevilo jako opuštěné, ale po chvíli se všimli občasného pohybu. Zvěd Teloch pak odpověděl: „Sem tam někoho vidím, ale nedokážu říct, ke komu ti Jaffové patří.“
„To je jedno. Hlavně, že jsme uštědřili nepřátelům velkou ránu, ze které se jen tak nevzpamatují a my můžeme vyrazit domů.“

Den nato před polednem, už byla veškerá výbava sbalená, naložená na povozech a koně ustrojení. Před odjezdem ještě místo pořádně zkontrolovali, aby zde nezůstalo něco, co by mohlo Goa'uldům prozradit, že tu někdo pobýval. Potom už se karavana vydala směrem ke druhému Kruhu světů.

Cesta trvala opět osm dní a proběhla bez nepříjemností. Když dorazili celí znavení po téměř měsíčním cestování, mnozí o to radostněji spatřili druhý Kruh světů a malý plácek před ním, kde měli Tok'rové na začátku výpravy stanový tábor. Tok'ra Nafir na ovládacím pultu zadal adresu světa Melia. Jakmile se průchod otevřel, karavana jím prošla.

Na druhé straně je přivítali strážní hlídkující u Kruhu a ti ihned nechali poslat pro vůdce Cordwina, který byl zrovna na Melii.
Po radostném přivítaní Cordwin pravil: „Vidím, že jste se vrátili všichni. Byla výprava úspěšná?“
„Ano,“ hrdě prohlásil Tok'ra Nafir. „Sabotáž slavila úspěch. Goa'uldi se na Attanice pěkně pobili. Po tom, co jsme tam viděli, věřím, že teď budou na nože.“
„Výborně! Tak pojďte, určitě si potřebujete odpočinout. Jistě máte mnoho co vyprávět.“

A tímto bych vedlejší příběh uzavřel. Nakonec jsem to rozvedl trošku víc, než jsem původně očekával. Ještě plánuju jeden nebo dva malé doplňky popisující následky 10. kapitoly, a pak už plně na Ald3. Jinak Calanirmyana uplně neukončuju, v budoucnu, kdy budu mít chuť, napsal bych ještě nějaký krátký díl.

co dodat?
Skvělé jako vždy.