27
Krátce po povznesení se Daniel ocitnul ve velmi jasném prostředí. Hodnou chvíli se rozhlížel, ale nic kromě světla a stříbrné mlhy na podlaze neviděl.
„Háló!! Tady Daniel Jackson ze Země, je tu někdo?!“ Zařval po chvilce Daniel pln nadějí, jak už to v minulosti mnohokrát zkoušel, ale zatímco v minulosti se mu nikdy nikdo neozval, tak tentokrát ano.
„Já jsem zde, Fursi Termofilusi.“ Ozvalo se znenadání za Danielem. V mžiku, kdy se otočil, spatřil tvář člověka, který ho okamžitě objal a dodal.
„Je to již dávno, příteli.“ Následně se od něho člověk odtáhl a dodal „je mi líto, čím vším sis prošel.“ Daniel naprosto nechápal, o čem neznámý mluví, ale to ho znepokojovalo ze všeho nejméně.
„My jsme mrtví?“ Zeptal se krátce Daniel a neznámý reagoval krátkým úsměvem.
„Nikoliv, příteli, můj život je pln, ale tvůj je teprve na počátku.“ Daniel si chtěl automaticky posunout své brýle na nose, ale zjistil, že je nemá a přesto vidí.
„Povznesl jsem se? A kdo vůbec jste, že si Vás nepamatuji?“ Optal se opět Daniel s mírně omluvným tónem. Ale neznámý opět s úsměvem odpověděl.
„Promiň mi to, příteli, já zapomněl, že tys to ještě neprožil a ano, jsi na vyšší úrovni bytí.“
„Vyšší úrovni?“ zeptal se pohotově Daniel.
„Ano, jak jsi sám kdysi řekl, tak existuje mnoho sfér mezi lidskou sférou a sférou povznesených tak, jak je znáte. Stejně tak existuje mnoho sfér mezi mou a jejich sférou a jelikož jsem ti pomohl povznést se, tak se nacházíš pouhou jednu sféru pod tou mou. Pod sférou nás, Furlingů.“ Oznámil neznámý jako by to bylo jasné už od začátku, ale úsměv mu přitom nezmizel.
Zatímco se neznámý a údajný Furling usmíval, tak Danielovi poklesla mírně čelist.
„Fu...Furlingů?“ zakoktal se mírně Daniel. „To jako že Vy, tedy Ty, jsi Furling? A pokud jsem povznesený, tak jak to, že nepociťuji žádné schopnosti?“
Údajnému Furlingovi ale úsměv nezmizel.
„Raději se posaďme.“ Oznámil Furling a rukou vybídl Daniela. Ten se okamžitě podíval, kam Furling ukazuje, a spatřil jakësi energetické křeslo. Daniel si do něj opatrně sedl, ale jeho pocity z onoho křesla byly naprosto jiné, než očekával. Bylo velmi pohodlné.
Furling si sedl do jiného a začal k Danielovi promlouvat.
„Nejprve bych se ti chtěl omluvit jménem naší rasy za Tvé utrpení. To extrakt z Furgilií, které rostou jen na naší planetě a na planetě Zemi, kde jsou téže známé jako orchideje, Ti způsobil onu otravu. Je to náš jed, který se musí vždy dostat do rány. Bohužel kvůli pokusu Tě uzdravit se otrava změnila na nákazu a nyní se nákaza bude chovat tak, jak nikdo nedokáže odhadnout.
Jak jsem již naznačil, já jsem Furling a Ty jsi můj učitel, jen o tom doposud nevíš. Jsem nositelem jména, které jsi mi dal krátce po mém zrodu: Tal Quien Ayudar la Siempre Habrá Remedia, což ve tvém jazyce tuším znamená Ten, jenž pomohl a vždy bude pomáhat. Důvod, proč nic nepociťuješ je ten, že jsi na vyšší úrovni, nežli jsou Tvé schopnosti, ale až sestoupíš na svou úroveň, tak věz, že vše bude, jak má býti.“
Danielovi při pomyšlení, že je ještě někdo nakažen zatrnulo a chvíli musel přemýšlel, ale po několika okamžicích usoudil, že o tom raději více nechce vědět a tak se zeptal.
„Jak jsem Ti mohl dát takové jméno, když Tě vidím poprvé v životě?“ Na to Furlingovi zmizel úsměv a Daniel se zalekl.
„Na to ti bohužel odpovědět doposud nemohu, jelikož jsi si to sám přál. Nicméně to, že tu s Tebou mluvím, má svůj důvod.“
Daniel se už chtěl ptát jaký, ale dříve, nežli se zeptal, tak ho napadlo, že se ho stejně dozví a tak volil jinou otázku.
„To Furlingové vypadají jako lidé?“
Furling na okamžik zamrznul, ale dříve, nežli Daniel stačil reagovat, tak se Furling hlasitě zasmál.
„Ne, to opravdu ne. My Furlingové jsme dosáhli toho, čemu vy říkáte povznesení, už v dobách vzniku naší rasy. My se nemuseli vyvíjet k dokonalosti, my jsme dokonalí vznikli a to daleko od tohoto vesmíru, hluboko ve Velkém prostoru. Ano, měli jsme svá těla, své proporce, ale také jsme měli schopnost pobývat jako energie, stejně jako Alteriané, jen bez většiny schopností již od samého zrodu naší rasy. S touto schopností se pojí možnost měnit svůj vzhled, sílu a schopnosti dle potřeb.
Furling umírá jen je-li zraněn a zabit, nebo nemocen, ale v okamžiku své smrti se ocitne na rozcestí a nabízí se mu možnost povznesení, většina volí povznesení před smrtí a co nejdříve sestupuje.“
Daniela to velmi zaujalo a na nějaký důvod jeho bytí zapomněl a ptal se dál.
„Moment, jak jsi vůbec starý? A proč Furlingové opouští sféru vyššího bytí? Já to pořád nechápu…“
„Zajímavé jak se ptáš…ptáš se totiž i na věci, kvůli kterým jsi chtěl, abych s tebou promluvil.“ Oznámil Furling a následně se dal do odpovídání.
„Já jsem stár jedenáct oběhů, přičemž jeden oběh se rovná časovému úseku, za který oběhne první vesmír náš rodný svět, ale od dob vzniku tohoto vesmíru lze počítat i s tím, že jsem stár něco přes jeden oběh, přičemž je to doba, za kterou oběhne tento vesmír náš rodný svět. Tento vesmír je stár deset oněch prvních, neboli standardních oběhů a Ty jsi vstoupil do Furlingské říše před padesáti standardními oběhy.
A co se Tvé druhé otázky týká, tak jistě Ti něco říká pojem Pravidla povznesených…“ Daniel jen přikývnul a Furling pokračoval „…tato pravidla nejsou vůbec jejich, ba ani to nejsou pravidla. Je to pouhopouhá dohoda o tom, že povznesený nesmí nakukovat a ovlivňovat děj na základní formě a to z toho důvodu, že doposud žádný Furling nevydržel býti povzneseným déle, nežli jeden pozemský rok. Alteriané tyto dohody pouze převzali, upravili a udělali z nich pravidla, přičemž naprosto zanikla jejich podstata. U nás, když někdo ony dohody poruší, tak je potrestán jen tím, že o tom všichni vědí a podle toho s ním všichni zacházejí. Jeho přečin je jeho trest, ale to neplatí v případech, kdy je to povolené či i nařízené.“ Daniel opět přemýšlel a snažil se to vše vstřebat, ale Furling mu tentokrát nedal příležitost ptát se.
„Věř, že až odtud odejdeš, tak se Tě ostatní budou ptát, kdo Ti pomohl a podobně. Nesmíš se podvolit. Oni na Tebe nemohou, neboť jsi první a poslední, přičemž stojíš výše, než oni. Ať už s tebou budou chtít dělat cokoliv, tak se jim to nikdy nepovede, ne tak, jak by chtěli.
Až získáš volnost pohybu, tak si vzpomeň na Alterianské město, jenž dává jména planetám.“
„Počkat, myslíš Atlantis?…“ načal Daniel, ale Furling byl rychlejší.
„Nikoliv, myslím Terreus Atlantis, také známé jako Terra Atlantis. Hlavní město Alterianské říše. Město, do kterého Furling vstoupil jako pozvaný host jen jednou, přičemž si myslel, že ho nemůže nic na rozestavěné chloubě jedné rasy překvapit, ale opak byl pravdou. Jedinečná myšlenka skloubená s maximálním odhodláním a nejlepší technologií dala vzniknout městu, které ukrývalo jakési samostatné město jménem Atlantis, ve kterém sídlila sama Nejvyšší rada Alterianské říše. Atlantis je pouhopouhá část velkého města, tak na to nezapomeň. Čas koloběhu již nadchází.“
„Moment!“ řekl Daniel s větším důrazem, nežli by chtěl.
„Tím koloběhem myslíš co?“ Furling se ale ani tentokrát neusmál.
„V nejbližší době tento koloběh skončí a následně se z krve a prachu utvoří koloběh nový. Ale nezoufej, příteli, již je znám jeden koloběh jedné osamocené galaxie, ze kterého jedna rasa vyšla bez újmy. Ty musíš zajistit, aby Tvá rasa přežila nynější koloběh a byla součástí nového koloběhu.“ Daniel se zarazil.
„Jestli to dobře chápu, tak mé rase hrozí zničení, stejně tak i celým galaxiím…“ Furling jen mlčky přikývnul „… Ok, hádám, že za to bude moci Adria, nebo někdo podobný…tak pošlete armádu, jste přeci členové Velkého společenství…“ Ale tentokrát nedomluvil, jelikož ho Furling zarazil.
„V celé naší historii bylo uskutečněno jen jedno velké tažení. Tažení cti.“
Furling jen mávl rukou ve vzduchu, načež se veškerá mlha rozestoupila a pod nohami se jim objevila scenérie.
„Toto vidím, když se na Furlinosu podívám na odvrácenou oblohu. Je to okraj tohoto vesmíru. Tam někde za okrajem vesmíru je hlavní oblast naší říše. Ale v druhé polovině, ještě v tomto vesmíru, tam někde u toho nejasnějšího bodu, se nachází největší galaxie tohoto vesmíru. Galaxie, jenž zažila naší válečnou flotilu.
Kdysi dávno, ještě v nejslavnějších dobách Velkého společenství tento vesmír přestal být okrajovým v naší říši a tudíž započalo stahování lodí.
V té době, jako vždy do vesmíru, jenž měl být zbaven flotily, zamířila celá naše Nejvyšší rada. Eskortu jí dělala poslední desítka válečných lodí ve vesmíru a další desítky lodí Noxů, Antiků a Asgardů.
Ale v jedné galaxii byli přepadeni a zmasakrováni Venatory, tak jim alespoň započali říkat Alteriané, jakožto tehdy největší naděje Velkého prostoru.
Technologie Venatorů byla na vysoké úrovni a velmi podezřele kopírovala tu naši.
Vládu u nás poprvé (a snad i naposledy) převzal Velký kruh, který okamžitě jednohlasně odsouhlasil vyslání všech lodí na nepřátelské území, co jim jen jejich moc dovolovala - jednu jedinou tisícinu naší celé válečné flotily.
Ale dříve, nežli tam lodě dorazily, tak naši zvědové zjistili přítomnost již dávno vypovězeného Furlinga, který představoval jejich Boha. Žil z obětí, které mu jeho služebníci přinášeli. Jeho fyzická a mentální síla s každou obětí rostla.
Bylo velmi obtížné bojovat proti vlastní technologii, ale jejich počet ani s oním vyhoštěncem nedokázal zastavit vlnu tisíců válečných lodí s posádkou odhodlanou pomstít se, při vědomí, že když padnou, tak se vrátí zpět. Neexistovaly žádné zábrany, celá uskupení planet byla ničena po desítkách i s obyvateli. Byl to osobní boj, boj pro znovuzískání naší cti. Boj, který skončil dříve, nežli do galaxie dorazila armáda Společenství.
V okamžiku, kdy se tam objevila ona armáda Společenství, tak na naše lodě již z vyšších sfér sestupovala naše Rada a všichni padlí, zatímco v největší galaxii ve vesmíru zbyly jen trosky života.
Opravdu chceš, příteli, aby se toto stalo opět?“ Daniel několik okamžiků přemýšlel, ale než stačil přijít na to, jak by mohl odpovědět, tak reagoval Furling.
„A nyní příteli běž a konej!“
Daniela okamžitě pohltil jakýsi vír a on zmizel. Během okamžiku se ale objevil v pro něj již známějších sférách.
Jeho paměť ožila a on již věděl opět vše.
„Co tu děláš? Kdo Ti pomohl tentokrát?“ ozvalo se mu za zády. Daniel se tedy pomalu otočil a spatřil za sebou jakousi ženu s tmavými vlasy, které jí sahaly pomalu až po kotníky.
„Theio, pokud vím, tak povznést se ještě není v rozporu s těmi směšnými pravidly.“ Odpověděl jí Daniel
„Odpověz na otázku!“ Ozval se další hlas a Daniel se okamžitě otočil za ním. Tentokrát spatřil postaršího muže a několik dalších povznesených, jak se scházejí.
„Vida, dokonce i Mofok, Alastón, Férés, Hyspipyla…“ pokračoval dál Daniel v jmenování příchozích.
„Jestli Ti můžu poradit, tak je poslechni.“ Ozval se další ženský hlas.
„Vida, dokonce i Morgan. Víte, opravdu mě takhle nemusíte vítat.“ Pokračoval dál Daniel ve své hře.
„Tak dost, Jacksone! Oni to myslí vážně. Kvůli Tobě se scházejí všichni a to jen aby tě měli pod kontrolou.“
„No dobře Merline, že jsi to zrovna Ty, tak odpovím. Nepomohl mi nikdo, nebo jste snad oslepli a vaše moc není dokonalá?“ Odpověděl mírně útočně Daniel.
„Nemáš pravdu, my jsme se nedívali a to kvůli přítomnosti Furlingů, kteří opět začínají křižovat tento vesmír.“ Reagovala velmi stroze Morgan.
„Ha! Ta vaše takzvaná pravidla, která ve skutečnosti nejsou pravidly a už vůbec ne vaše!“ reagoval již rozčíleně Daniel, na což jeden z Antiků vyjel.
„Jak si dovoluješ…“ Při těchto slovech onomu Antikovi zajiskřilo v očích, ale Daniel mu oplatil onen vražedný pohled a Antik kupodivu couvnul.
„Jak to, že Ti nevidím do hlavy?!“ zařval svou otázku onen Antik.
„Ta vaše pravidla sepsali Furlingové a vy jste je jen převzali a upravili k horšímu. Za jejich porušení hrozíte krutými tresty a na samotné Furlingy se ani nepodíváte…“ Daniel ale nedomluvil, jelikož mu Theia skočila do řeči.
„Jak se Ty, člověče, můžeš byť jen v myšlenkách rovnat nám? My tu byli dříve nežli Ty, tak si to koukej uvědomit, nebo tě pošleme zpátky na tvou planetu, kde si z Tebe již dělají legraci.“ Po těchto slovech ona Antička hodila Danielovi k nohám hromadu novin, z kterých na něj číhaly nejrůznější titulky.
„Doktor archeologie a lingvista Daniel Jackson zavražděn kočkou.“
„Velký pozemský hrdina a člen SG-1 podlehl zranění, které mu způsobila kočka domácí. Nákaza neprokázána. Byl opravdu slaboch?“
„Velký Daniel pokořen malou kočkou.“ A mnoho dalších.
Daniel při čtení těch titulků zamrznul. Až když si přečetl poslední titulek, tak mu Theia hodila poslední noviny, tentokrát „povznesenecké“, kde byl velký článek.
„Doktor archeologie a lingvista Daniel Jackson podlehl otravě Furlingským jedem.
Jed se doktoru Jacksonovi dostal do těla ránou, kterou mu způsobila kočka domácí v okamžiku, kdy Wraithové útočili na jeho domovský svět…“
Daniel si změřil pohledem osazenstvo všech povznesených, kteří stále přicházeli a následně pronesl
„Běžte do háje.“ Po těchto slovech zmizel.
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
tyto čísla mi udává Ulozto...
...
) ale to druhé, které budu psát sám tam jde o to že těch str bude krapet víc 
(k tonu druhému projektu se vyjadřovat zatím nebudu)
jianhk docela by mě zajímalo co to je za tak závažnýho že tě budeme chtít ukamenovat...(ikdyž proč bysme to dělali to by to pak už nikdo nedokončil 
)
dalsi 
si 
