SG: Sedm Stran - Dokončeno

[Dragon]

ano díl byl sepsán původně jako krátký díl, aby jste tak dlouho nečekaly, ale později to ztratilo smysl, protože jsem až nečekaně brzy dopsal díl další...takže v úterý tu máte další díl...tedy, když se nic nezvrtne a ten už bude delší (odhadem o 3 a půl stránky )
a jsem rád že se díl líbil

super ... tak přejmenuj topic, ať každej ví že je novej díl

[Dragon]

hups, díky na to jsem úplně zapomněl ještě jednou dík

poměrně zajímavé počteníčko...... už se těším na další díl. Na Sedm Stran se my líbý především jistá zvratovytost... nebo tak nějak....prostě od slova zvrat a popisy bitev, atd.

Toto je spoiler!!!:

není náhodou obrázek té lodě z babylon 5. Já jenom že ten design.....

[Dragon]

kdepak ten..sice jsem ten obrázek hledal pomocí googlu, ale z B5 není 100% , myslím že to bylo z nějaké hry

díl super...je škoda že byl tak krátkej ale když říkáš že v úterý bude další a delší tak se nemůžu dočkat...

Pěkný díl. Už se těším na pokračování.

[Dragon]

díky za příspěvky, zítra jak jsem slíbil tu bude díl další

a snad mohu prozradit že díl 30 bude mít stránek 7

můj odhad konce povídky je u dílu

Toto je spoiler!!!:

35-37

ale samozřejmě to není definitivní

Povídka opravena ( a že bylo co ) takže zítra ji tu hodí určitě

[Dragon]

Tak jak jsem slíbil a tentokrát rovnou i se souborem PDF

29


Zatím co na jiné planetě SG-1 bojovala o holé přežití tak Jack ležel ve své posteli otočen na svém pravém boku. Na jeho těle spočívala pouze lehká deka a jeho ruce se nacházely pod hlavou. když v tom se vedle něj z nenadaní objevil Daniel.
Daniel se nacházel za O'Neillovými zády. Chvíli si ho prohlížel a potom promluvil.
„Jacku?“ Jack, ale nereagoval.
Daniel na chvíli zavřel oči a v těsné blízkosti Jackovo chaty udeřil blesk.
Jack se s trhnutím na posteli otočil, přičemž vytáhl zbraň z pod polštáře a vystřelil na Daniela, ale kulka proletěla skrz něho přímo do jeho prádelníku, kde jistě nadělal více paseky, než-li by generál chtěl. Po chvíli se Jack podíval mírně omluvně na Daniela, ale Daniel byl rychlejší.
„Jacku, ty mě chceš snad zabít ne?“ Jack si opět lehnul a prohodil.
„Děláš jako bych měl šanci.“To Daniel přešel bez povšimnutí.
„Jacku, máme problém.“Na to se Jack otočil k Danielovi.
„Ó Bože Danieli je půlnoc! slušní lidi spí!“
„Jacku tohle je ale důležité.“ to už Jack nevydržel, vstal ze své postele a vydal se směrem k prádelníku, přičemž Danielovi odpověděl.
„Danieli mám pro tebe novinku....vždy je to důležité.“ Daniel se ale nedal tak snadno odbýt.
„Musíš projít hvězdnou bránou a zachránit....“ než ale domluvil, tak ho Jack přerušil.
„Ó ne tohle je špatný.“
„Jacku?“ zeptal se opatrně Daniel.
Jack se otočil směrem k Danielovi a rozložil před sebou trenýrky, které nyní připomínaly kus hadru.
„Jacku.“ pokračoval Daniel, který pomalu ztrácel trpělivost. „unesly SG-1“ na to Jack už slyšel.
„kdy?“
„právě teď“ odpověděl mu Daniel.
Jack se začal s rychlostí oblékat a přitom dál mluvil s Danielem.
„Sakra Danieli to jsi nemohl něco udělat?“
„Co?“ zeptal se pohotově Daniel.
„nevím!“ odpověděl Jack „Co třeba to co vždy?“
„vždy?“ ptal se nevěřícně Daniel.
„jo vždy! třeba nějak nasměrovat někomu mouchu do oka a podobně!“
Daniel i toto přešel bez přímé reakce a vrátil se ke svému plánu.
„unesli je na PG-350 musíš se tam vydat sám, neozbrojen a zachránit je.“ poté Daniel zmizel.

Zatím co Jack byl odhodlán poslechnout Daniela na slovo, ačkoliv mu to nedávalo žádný smysl, tak SG-1 na planetě byla přemístěna do jakési klece a veškeré osazenstvo bylo v bezvědomí a naprosto odzbrojeno.

Jako první se probral Teal’c, ale brzy ho následovali ostatní.
Nacházely se v jakési kleci jenž byla ze tří stran, zatím co ona čtvrtá byla zděná, na dohled od jejich vězení se nacházela jakási budova, podobná těm co stavěli lidé na svých Alfa, Delta a Gama základnách. Při bližším pohledu, ale bylo znatelné jakési silové pole, které onu budovu, ale i jejich celu obklopovalo.

V momentě kdy se Mitchel rozkoukal začal řvát a dožadovat se rozhovoru s velitelem, ale zpoza zdi se ozvalo:
„Šetři dechem člověče.“ To Mitchela zarazilo a svojí pozornost soustředil na dotyčného za zdí.
„A ty jsi jako kdo?“ Zeptal se Mitchel, ale místo odpovědi se zpoza zdi ozval jakýsi smích.
Členové SG-1 se na sebe nechápavě podívali, právě teď jim chyběl někdo kdo by se zeptal…
„promiňte, ale co je tu k smíchu?“ zeptala se po chvíli váhání Cartrová
„Myslím že vy Lidé tomu říkáte Déjà vu.“ Oznámil hlas za zdí, ale po chvíli pokračoval. „Je to již dávno co jsem vedl podobný rozhovor. Tehdy mi dal člověk jménem Sheppard jméno Tod.“
„Wraith“ pronesl s naprostým klidem Teal’c na což se už zpoza zdi nic neozývalo.


Jack mezi tím na zemi přijel do SGC a bez ohledu na veškeré dění vstoupil přímo do kontrolní místnosti ve své parádní uniformě a rozkázal.
„Seržante vytočte planetu PG-350“
Walter na nic nečekal a okamžitě začal s vytáčením, přičemž do rozhlasu oznamoval: “…chevron1 zadán…“
Což ovšem nemohl nepostřehnout veškerý personál a hlavně generál Landry, který nic podobného nenařídil. Během okamžiku již generál sbíhal schody a zařval svojí otázku.„Na čí rozkaz!?“
„Na můj Hanku“ odpověděl Jack „Věř mi“ dodal ještě pochvíli
Generál chtěl nechat vytáčení brány okamžitě i přes přítomnost Jacka stornovat, ale v hlavě uslyšel Danielův hlas, který mu radil opak, ba ho dokonce i ovlivňoval. Nakonec Generál jen přikývnul a Jack se vydal k bráně.

V okamžiku kdy vstoupil do červí díry byl již jeho osud zpečetěn.

Na Atlantis se zatím veškeří vědci snažili odvrátil blížící se katastrofu, která hrozila jak Atlantis, tak i celé planetě, ale ať kdokoliv dělal cokoliv, tak odpočet na hodinách se rychle a neúprosně blížil k nule.


V galaxii Ida
V síni velké rady Asgardů bylo neobvykle rušno, nic v novodobé historii, dokonce ani hrozba replikátorů nezpůsobilo takový rozruch, jako předmět, který ležel na zemi uprostřed síně rady a červeně blikal.
Asgardé ho s napětím sledovali a horlivě mezi sebou diskutovali, když v tom předmět zazářil modře a opět zhasnul.
Po této změně všichni Asgardé utichli. Během okamžiku celou síň naplnil hlas z předmětu.
„Já jsem Ódin. Ten jenž se nechal zachytit v tomto předmětu, aby dokázal že měl pravdu. Nyní můj čas nastává a já jakožto hlavní vůdce Asgardské říše se navracím.“
Po těchto slovech se z předmětu začalo vynořovat tělo mnoho desítek tisíc let starého Asgarda.
V momentě kdy se Asgard zhmotnil již méně zkresleným hlasem oslovil veškeré přihlížející.
„Vidím že naše rasa si toho za dobu mé nepřítomnosti mnoho vytrpěla, ale to není podstatné, neboť konec vesmíru tak jak ho známe přichází. Ano mluvím tu o ragnaroku, který přichází k našemu dómu, ale naše posvátná Valhalla zůstane nedotčena a každý kdo se mnou vyrazí do boje bude mít tu čest v ní spočinout na věky věků.“
Jeho slova působily na dav velmi silně, ale i tak se našlo mnoho pochybovačů.
„Tvé znovuzhmotnění nic nedokazuje.“ Oznámil jaký si člen rady, ale Ódin si to nenechal tak snadno odbít.
„Pokud mé znovuzhmotnění nic nedokazuje, tak otočte své zraky do pásma mrtvých galaxiích, pokud měl První a poslední pravdu tak se velikáni právě připravují na stáhnutí.“ Tyto slova vyvolaly další diskusi, ale i ty ustaly v momentě kdy Thor, jakožto dosavadní nejvyšší Asgard spolu s Lokim po své pravici předstoupil před Ódina, který měřil bezmála dva metry a jeho postava byla velice podobná té lidské.
„Jdeme s tebou. Veď nás a spolu se svými vojáky do Valhally…“ započal Thor, ale byl přerušen jiným Asgardem, který vtrhnul do síně a okamžitě vykřikl.
„Asgerdi…Asgerdi se vracejí!!“ Ódin se jen pousmál a pronesl.
„Přesně jak první a poslední předpověděl, jaký jiný důkaz chcete?“
Po těchto slovech do síně vkročil asgard v ochranném obleku.



„Ódine ty jsi nám Asgerdům byl vždy tím nejvyšším...“ při těchto slovech Asgard uvnitř obleku začal vystupovat „…a proto se dnes přidáváme k tvé armádě. Hlásíme se do bitev bez naděje, do bitev bez šance, hlásíme se ke svému osudu. Budeme bojovat a umírat při bojích ragnaroku.“ Ódinovi na obličeji přelétl letmý úsměv a navázal tam kde Asgerd skončil.
„Při bojích Ragnaroku není vítězství, ale přesto se Asgerdé hlásí, nechť jsou od nynějšího dne označováni jako praví Asgardové.“
Během několika dalších okamžiků se na Ódinovu stranu hlásilo čím dál tím více Asgardů.
Kostky byly vrženy a celé Asgardské Impérium se začalo připravovat na poslední bitvy dobra proti zlu.“


V galaxii Mléčná Dráha
Lodě Noxů se opět daly do pohybu, veškerá jejich plavidla směřovala k jednomu bodu v galaxii, k místu s nejmenším množstvím zbytkového světla. Do míst jenž se nalézala další destinace Noxů ze starých dob, místo kde byly uchovány veškeré vzácné dokumenty a artefakty ze starých dob.
Mezi Artefakty se nacházela i malá hliněná tabulka, tabulka jenž byla z obou stran dokonale hladká a jenž nešla nikterak rozbít.

V momentě kdy dorazilo i poslední plavidlo Noxů, ať už loď, či celé město, tak přímo ve středu největší tmy zaplála hvězda a následně se začaly objevovat i další planety.
Z jednoho jediného města vylétl jeden transport jenž měl jako posádku pouze svého pilota.

Během okamžiků transport dosedl na jednu z planet a Nox vystoupil. Posléze udělal jen pár kroků a natáhl svojí paži dlaní vzhůru. Během zlomku vteřiny se mu v ní objevila ona malá hliněná tabulka.
Nox tabulku odnesl dovnitř transportu a položil jí na podlahu do místa, které snímalo hned několik zařízení, která přenášela živý zvuk a obraz na ostatní lodě.

Nox si kleknul na kolena a ruce položil vedle tabulky.
„Ty jenž jsi byl Poslední, ty jenž jsi byl první. Dnes je den jenž jsi určil jako okamžik začátku konce. Konce ve kterém je nutno bojovat pro lepší budoucnost. Ukaž nám své informace prostřednictvím tabulky jenž jsi tu zanechal.“
Po těchto slovech tabulka několikrát modře zablikala a objevil se na ní nápis v jazyce, jaký žádny nox nikdy nespatřil. Ale dříve než se mohli dát do překládání tak se nad tabulkou objevil hologram postavy ve dlouhém plášti s kápí a holí.
“Mocní Noxové přichází vaše chvíle.
Je čas na vyvážení všech sil, čas vzpomínek. Asgardé budoucnost označují jako Ragnarok. Furlingové jako okamžik naplnění, Alteriani ho označili okamžikem pravdy, Lidé mu budou říkat začátek konců, ale pro vás je to okamžik jednoty, okamžik kdy ukážete svojí pravou tvář a sílu, okamžik konce se blíží. Buďte plně připraveni.“


V pásu mrtvých galaxií
na kraji samotného Vesmíru se nacházelo uskupení galaxií bez přirozeného života. Tomuto uskupení se nazývalo mezi členy velkého uskupení pásem mrtvých galaxií.
V jedné z galaxií, která se svým okrajem již téměř „dotýkala“ konce samotného Vesmíru, ale bylo živo. Byla to galaxie, kterou kolonizovali Furlingové…více než sto miliard žijících bytostí od jinud se usídlilo téměř na všech planetách jinak mrtvé galaxie.
Po milióny let si hleděli prioritně sami sebe a nevměšovali se, ale to vše se již změnilo v momentě kdy obdrželi signál ze své sondy. Od té doby se změnilo mnohé, ale asi nejvýraznější změnou procházela jediná ozbrojená Furlingská loď ve vesmíru, loď jež nyní procházela rozsáhlou inovací, aby mohla co nejdříve bránit Furlingské hranice.


V galaxii Mléčná Dráha
V okamžiku kdy Jack vystoupil z brány se mu naskytl pohled na planetu, jakých již viděl stovky, ne-li tisíce, ale i přesto narazil na jeden obrovský rozdíl, který nešel přehlédnout.
U brány se nacházel tucet lidí, kteří na něj mířili nejrůznějšími zbraněmi, jaké jen se v galaxii daly sehnat.
Jack po chvíli zvedl ruce a s úsměvem prohodil:
„Zdravím.“ Při čemž jim již zvednutou rukou zamával.
Během následujících okamžiků ho odvedli do klece ve které se již nacházela SG-1
„pane?“ zeptala se opatrně Cartrová a Mitchel současně, ale Jack jen spíš sám sobě oznámil:
„To se ti opravdu povedlo Danieli.“ A následně si sednul
„To jsem rád.“ ozval se hlas za ním.
Jack okamžitě nadskočil, jako by si sedl do mraveniště. A následně se otočil.
Přímo za ním stál Daniel, který následně prošel skrze mříže jako by tam vůbec nebyly.
„Potřeboval jsem aby jsi sem přišel, nemusím mít totiž dostatek času.“ Oznámil Daniel, nacož se na něj všichni nechápavě podívali, ale on v klidu pokračoval.
„Ostatní si myslí že jsem tady abych vás poprosil, aby jste světu oznámili pravdu o mém úmrtí.“ Načal, Daniel, ale do jeho symbolické pauzy mu vletěl Jack se svojí otázkou.
„A ta je?“
Daniel se na něj podíval a usoudil že pro dobro všech bude lepší mu odpovědět.
„Byl jsem otráven jedem Furlingů, který byl na tom medailonu…“ po těchto slovech se omluvně podíval směrem ke Cartrové a pokračoval. „…To Furling mi pomohl se povznést, ale kvůli tomu jsem sem nepřišel. Vaším úkolem je najít hlavní město Antiků Terreus Atlantis, V naší pozemské Literatuře též známé jako Terra Atlantis, či jen jako Kontinent Atlantis. S tímto městem získáte šanci na ochranu Země.“
„Počkej chceš jako říci že někde je ještě další město jako je Atlantis?“ zeptala se pohotově Cartrová, ale Daniel začal kroutit hlavou.
„Atlantis jak jí znáte je jen částí onoho města.“ Odpověděl Daniel.
V následujícím okamžiku se mu, ale zamotala hlava a on byl nucen se opřít o mříže aby se vůbec udržel na nohou. Ale dříve než ostatní nějak začali reagovat, tak je gestem ruky zastavil.
„Nemáme mnoho času.“ Oznámil Daniel „Ten medailon vložte do středu Stonehange v Salisbury, měla by se vám zpřístupnit cesta do Avalonu a do Artušovy hrobky kde kromě Excaliburu najdete i malou hliněnou tabulku na které jsou potřebné…“ Dál ale Daniel nedomluvil, on sám totiž zaslechl hlasy a myšlenky ostatních povznesených.
„Nemají naději, v okamžiku kdy tě zdoláme jim v hledání hrobky zabráníme…“
„Na to nemáte právo!“ zařval Daniel na což veškeré hlasy ustaly.
Hlas Daniela ale okamžitě strhnul pozornost únosců, kteří v nemalém počtu běželi k zadržovacím celám ochotni veškeré vězně postřílet, což samozřejmě Daniel jako povznesený věděl.
V momentě kdy ke kleci doběhli první únosci tak vykřikli svojí otázku, kterou již nemínili opakovat.
„Kdo Jsi a jak jsi se sem dostal?!!“ Daniel ale ve zdánlivém klidu prošel skrze mříže..
„Žádný Lucián na mě nebude mířit zbraní.“

Únosci, neboli členové Luciánské Aliance chtěli Daniela ztrestat nemalou dávkou svých střel, ale zabránila jim v tom jakási ohlušující rána.
„Sonický třesk.“ Oznámila Cartrová a hledala cosi na obloze.
Během zlomku vteřin nedaleko silového pole dopadl asteroid, ale během další vteřiny se celá planeta zahalila do naprosté tmy, jediným zdrojem světla byly ohnivé „ocasy“ stále častěji do atmosféry sestupujících asteroidů.
Lucáni již dál neváhali a rozhodli se postřílet vězně, ale cela již byla prázdná.

Místo neznámé:
Celá SG-1 s Jackem a Danilem se objevila v jaké si místnosti, která byla osvětlována jen velmi chabě světlem jenž proudilo skrze okna.
„Vítejte v hlavním městě…“ začal Daniel, ale dříve než mohl domluvit, tak skrze jeho postavu prolétlo několikrát několik desítek zářících bytostí. Během okamžiku celé světelné představení zmizelo.
V následující situaci nikdo nevěděl jak se zachovat a všichni si nějakou dobu vyměňovali vzájemné pohledy, když v tom se místností ve které se nacházeli ozval čísi hlas.
„Jackson byl anulován a toto místo se nyní stane místem vašeho věčného odpočinku, není cesty.“
Cartrová to tak snadno vzdát nechtěla, ale v okamžiku kdy se pořádně rozhlédla jí bylo jasné že nic nezmůže.
Nacházeli se totiž v místnosti, ve které nebylo nic kromě zdí, okna a jedné půlící přepážky. Zatím co dveře byly pernamentně uzavřeny.

Všichni se nějaký ten čas věnovaly aktivnímu přemýšlení o útěk, ale nakonec všichni odpadly.
Teal’c si sednul doprostřed jedné ze dvou místností a začal meditovat, Vala si na zemi zabrala místo s výhledem z okna, Mitchel se opíral o zeď naproti dveřím v naději že se otevřou. Zatímco Cartrová a O’Neill se uvelebili za přepážkou.
S narůstající dobou pobytu všichni začali pociťovat stéle větší chlad, což se rozhodli až na Teal’ca řešit vzájemným zahřívání…


V galaxii Ori
V Boji Termofila s Adrií došlo ke zlomovému bodu.
Adria svého protivníka přelstila a veškerou energii věřících převzala na sebe, s čímž Termofil nepočítal.
Adria svojí mocí okamžitě změnila místo bojiště na obydlenou planetu v galaxii Ori a svého protivníka dostala na zem. Termofil se na ní podíval:
„Dnes tě neporazím to vím již dlouho, dokonce jsem tě neporazil ani v minulosti, ale tvůj den nastane již brzy.“
Na tyto slova Adria nikterak nereagovala, a spolu s Termofilem se přenesla na naprosto jinou planetu s jakýmsi podivným strojem.
„Jistě tento stroj poznáváš?“ zeptala se Adria, zatím co vysíleného termofila poutala k části stroje, ale ten jen zavrtěl hlavou.
„Říkám mu Propast Prvních.“ Oznámila Adria „…jako jeden z mála přístrojů přímo ovlivňuje povznesené. Přesněji z nich čerpá energii a převádí jí mě.“
„Já věděl že s tebou prohraji, dokonce jsme věděl že mě nezabiješ, ale tento stroj je pro mě novinkou.“ Oznámil Termofil.
„Vynaložila jsem a stále i vynakládám spoustu sil aby toto místo bylo před všemi skryto, bylo vystavěno před více jak tisícem let a nikdo ho zatím neodhalil.“ Oznámila Adria a zapnula stroj.


V galaxii Mléčná Dráha
Na úrovni povznesených se bouřlivě projednávala výhra, které dosáhla Adria a její možné následky. Když v tom se celé okolí mírně zatřáslo.
Nikdo z povznesených nechápal co se děje.
Po chvíli oznámila Morgan.
„Adria právě pomáhá se stavbou desítek lodí a oživuje mrtvé vojáky její síla neustále roste!“
toto sdělení ve všech vyvolalo vlnu zděšení.
„Tak jednejte!“ ozval se znenadání neznámý hlas.
„Kdo jsi?“ zeptal se Merlin hlasu.
„copak mě nepoznáváš?“ odpověděl hlas.
Merlin a ostatní již chtěl namítnout že nikoho nevidí, ale dříve než tak mohli učinit, tak se poblíž Merlina objevil Daniel Jackson, jehož tvář nyní měla blíže k tváři převorů.
„nedivte se to vy jste mi toto učinili.“ Oznámil Daniel a vkročil mezi ostatní.
Všichni se chtěli ptát jak je to možné, ale díky okolnostem se k této otázce nikdo nedostal…Vše se totiž opět zatřáslo jen mnohem mohutněji.
„Co to je?!“ zařval netrpělivě jeden z Antiků.
„To právě vaše milovaná Adria likviduje poslední uprchlíky Venátorské říše, jenž přežili Furlingský útok. A teď mě omluvte jdu zachránit své přátelé dokud není pozdě.“
Po těchto slovech nechal Daniel ostatní povznesené o samotě a kamsi zmizel

Daniel se jako první vrhnul na Atlantis a problém s generátorem během mžiku vyřešil tím nejjednodušším možným řešením…odstraněním problémového generátoru. Na což se Atlantis vrhla bez energie přímo do oceánu, ale Daniel jí svojí mocí podržel, zapojil ZPM a následně položil.
Posleźe svojí pozornost obrátil na hlavní město tehdejší Antické říše.
V řídící místnosti se na konzole začaly zadávat nejrůznější data a město se pomalu rozsvěcovalo. V okamžiku kdy celé město naběhlo začala fáze vynořování.
Otřesy, které nastaly vytrhly Teal’ca z meditací a Valu s Mitchlem probudily, zatím co Cartrová a O’Neill naprosto nereagovali.
Vala se nadně nahnula, ale již jen smutně a zaraženě mohla oznámit že jsou oba mrtví. Mezitím se město celé vynořilo a přeživším se objevil nebývalý pohled na město jenž se vynořilo

Korekci provedl St0rm děkuji

Soubor PDF vytvořil jakop Děkuji

Kód: Vybrat vše

http://ulozto.cz/3327503/sedm-stran-part-29-.pdf


mno...nevím co říct protože super je opradu málo... ....a tím že tě ukamenujeme si myslel smrt carterové a jacka??? protože ejstli jo tak mě napadá že je daniel může oživit stejně jako to dělá adria...ale nebudu ti do toho kafrat..každopádně fakt paráda a těším se na další

Pěkný díl, mám k tomu jen jednu věc, která se mi nelíbila, ale ta už tu byla řečena.

Daedalos304 JJ, tohle přesně si taky myslím. Smrt Jacka a Sam mě zrovna nepotěšila.

připravuju si už kameny

[Dragon]

jsem rád že se vám díl líbil, ale co těch dvou týče, tak mám...k tomu děj, ale mám problém s jeho vložením do povídky a velmi rád bych to tam dal, protože nechci mít, nebo popřípadě minimum nevysvětlených scén, momentů a podobně.

a jinak doporučuji kameny si schovat...včera krátce před tím než jsem na korekci odeslal díl 30 jsem si uvědomil že povídku (konkrétně u dílu 31, kterej pravděpodobně pošlu dnes) až nechutně natahuji a stává se z toho to co se mi občas hnusí třeba na SG....takže povídka bude mít již brzy konec...(ve smyslu ukončování a nikoliv natahování příběhové linie)...i když ty čísla ve spoileru pravděpodobně dodržím, ale nikoliv jako minimum, ale maximum...

pravda pravda .. nenatahovat a radši ukončit děj a případně navázat v další povídce ..

Kdy se můžem těšit na další díl? .. sliboval jsi že to bude do konce roku hotový, takže 30 by mohl bejt tak pozítří

parádní díl, prostě vše bylo skvělé a super

[Dragon]

heh ano to jsem zmínil nějak tuším že bych rád a ne že slibuji, ale přesná slova neznám.
každopádně mám 1 díl po korekci 1 díl připravuji na odeslání a z dalšího dílu mám odhadem 10 řádků, takže nevím, ale POKUD mi vydrží moje tempo psaní a St0rm/ovi tempo oprav tak by to mohlo jít stihnout možná jen tak tak, ale přesto ano (ale St0rm bude po novým roce taktéž vytížen...takže pokud se to nestihne tak je to budoucnost nejasná...)

a co se další povídky týče tak si dovolím udělat 2 "malé" reklamy
ta první a větší (nejen pro "mě" )
http://osudovy-skok.forumczech.com/
a ta druhá...
http://osudovy-skok.forumczech.com/drag ... ru-t66.htm


EDIT:
Jsem rád že se líbilo

tak ty už máš rozmyšlenou další povídku jo??? dobře ty...teď už se těším na oboje...

[Dragon]

V neděli (20.12.2009) plánuji uveřejnění dílu 30!!

Daedalos304:
co se Osudového skoku týče, tak myslím že se stačí podívat jen na "bandu" autorů, která ono dílo bude mít tak říkajíc na svědomí a je jasné že se bude na co těšit (snad to vyjde )
a Příběh Vesmíru tam za vše hovoří to co je tam napsáno
takže rozhodně je na co se těšit

a tuto povídku opravu opět plánuji ukončit ještě letos ale pravděpodobně to stihnu jen na HDD no uvidíme mám ještě cca 13 dní a možná to stihnu už do 23.12 pak bude jen a jen korekce )

[Dragon]

opět jak jsem slíbil tak snad se bude líbit
Za korekci opět Děkuji St0rmovi
Za PDF jakopovi

30



V galaxii Ori
Celou galaxií se nesly zprávy o návratu Adrie, která je nyní silnější nežli dříve. Mezi zbylými členy odboje se špitalo o tom jak Adria údajně zničila poslední zbytky prastaré a mocné rasy, ale vše to byly zatím jen dohady.
Členové onoho odboje se chystali na další velkou sabotáž. Byli ve fázi posledního plánování, ale jejich úkryt nebyl tak tajný, jak se domnívali.
Nejdůležitější členové odboje seděli u jednoho stolu a chystali se na kritický zásah, který měl podrýt autoritu převorů a Adrie samotné, to ovšem Adria nemohla nechat bez povšimnutí a uprostřed plánování se objevila v téže místnosti.
Nikdo se po jejím objevní neodvážil udělat rychlejší pohyb.
„Vždycky jsem se bavila při těch vašich trapných pokusech, ale už vás mám dost.“ Pronesla Adria a všemi v místnosti mrštila pomocí svých schopností o zeď. Náraz byl tak silný, že to nikdo nepřežil.
Adria přišla k jednomu mladíkovi a následně ho pomocí svých schopností oživila.
„Běž, řekni všem co se tu stalo.“ Po těchto slovech Adria zmizela a nechala mladíka obklopeného mrtvolami svých přátel a spolupachatelů samotného.


V galaxii Mléčná Dráha
po té co se kompletně vynořilo město Terrus Atlantis na hladinu oceánu, tak se Atlantis automaticky začala navádět na přistání v samotném srdci Terrus Atlantis. Do srdce nejpokrokovějšího města co bylo kdy Antiky vytvořeno.

Zbylí členové SG-1 co se nacházeli stále ve městě Terrus Atlantis nevěřícně zírali na právě přistávající Atlantis, jenž se vůči okolí jevilo, jako nicotný trpaslík. Dokonce i hlavní věž Atlantidy ostatním věřím na Terrus Atlantis nesahala ani do poloviny, zatím co nejvyšší věže Terrus Atlantis sahaly až do mraků.
Přeživší členové SG-1 nevěřícně sledovali scenérii za oknem natolik že si ani nevšimli záhadné postavy, která stála za nimi.
Postava je několik okamžiků sledovala a poté náhle zmizela. Jen zlomek okamžiku po zmizení osoby zmizely i mrtvoly O’Neilla a Cartrové, následně ale i přeživší. Všichni se až na postavu, zhmotnili v SGC před hvězdnou bránou.

Na úrovni povznesených se po krátké pauze opět začalo vše otřásat. Nikdo z povznesených nevěděl co se děje. Věděli jen to co jim oznámil Daniel, kterému ještě předtím anulovali energii a tudíž by měl být definitivně mrtev.


V galaxii Ida
Asgardé se ve velkém připravovali na nadcházející boje, které již byly nevyhnutelné. Dokonce stahovali veškeré své lodě ze všech akci, ať už v mléčné dráze, nebo dokonce i hlídkové lodě, které střežily okraj Asgardského impéria.
Mimo tohoto hromadného přeskupování veškerých lodí, se Asgardé soustředili na výstavbu zcela nových lodí z ještě odolnějších kovů.
Doposud nejpevnější co kdy poznali bylo Montrium. Ale i to se s příchodem Ódina změnilo. Dal totiž Asgardům „recept“ na slitinu z Montria, Trinia a další stovky různých kovů. Výsledná slitina si zachovala schopnosti Montria proti Replikátorům, ale zároveň byla mnohokrát pevnější a měla i schopnost odvodu jistého procenta energie při zasáhnutí energetickými zbraněmi.
Na otázky odkud tuto slitinu zná, Ódin odpovídal: „Sdělil mi jí prví a poslední.“ Ale již neříkal jak a kdy.


kdesi ve vyšší úrovni
Adria i nadále likvidovala poslední přeživší Venatory. Bála se jejich tesáků a byť jen okrajové znalosti Furlingské technologie natolik, že ničila celé planety, celé planetární systémy jen aby měla jistotu že žádný Venator nepřežije, přičemž nebrala ohledy na jiné životní formy.
„Zdá se že se bavíš“ oznámil chladně jaký si hlas v blízkosti Adrie.
Adria neváhala a okamžitě nechala všeho co dělala a začala se soustředit na svůj nový cíl.
Při tomto soustředění nabrala opět formu postavy, která se pohybovala na vyšší úrovni. V tomtéž okamžiku se za Adrií objevil Daniel a bez jakéhokoliv varování jí odhodil.
Adria se ale ještě před dopadem na „zem“ zastavila ve vzduchu.
„ať jsi kdokoliv, tak věř že mě již nikdo nemůže zastavit.“ Oznámila Adria, ale Daniel reagoval.
„Vím o tom tvém stroji, taky vím že tě sám nezastavím, ale ty mě taky ne, dokonce vím i že to co děláš se dříve, nebo později přestane Furlingům líbit…“
Adria již na víc nečekala a vrhla se přímo na Daniela, ten se začal bránit, ale překvapivý útok Adrie nemohl nikterak zvládnout a pod jejím útokem se doslova vypařil.
Adria se dívala na místo kde naposledy byl Daniel s vítězoslavným výrazem, který jí ovšem velmi rychle splasknul.
„Jak jsem řekl ty mě nemůžeš nezastavit.“ Pronesl Daniel, který se objevil za jejími zády.
„Kdo jsi?“ zeptala se Adria, ale Daniel jí neodpovídal.
Ještě několik okamžiků na sebe koukali, a následně Danielovi svojí schopností sundala kápi pod kterou se ukrýval obličej podobný tomu, který měl Daniel jako převor. Celé jeho tělo bylo pokryto nejrůznějšími jizvami a postupně vytrácelo pigment…
Adria poté co spatřila Danielův obličej více neváhala a opět udeřila. Daniel se, ale tentokrát nebránil. Poté co podlehl útoku se objevil opět za Adrií, ale jeho tělo bylo pokryto již větším počtem jizev.
„Teď já.“ Oznámil Daniel a prudce mávnul rukou směrem k Adrii, která následně odletěla a tvrdě dopadla.
Daniel zavrtěl hlavou a zmizel jí z dohledu, ale to co udělal cítila velmi silně.

Celá úroveň povznesených se opět zatřásla a Adria ztratila část svých sil..s porovnání se zbytkem zanedbatelnou, ale přesto cítitelnou. Daniel svými schopnostmi zničil celou soustavu, kde žilo více než tři milióny fanatických uctívačů Ori. Celá soustava byla rozptýlena v prach.


Poté co Daniel zmizel se naštvaná Adria pustila ještě s větší vervou do postupného ničení Galaxie Proxima Venatrix. Zatímco Daniel předstoupil před ostatní

„Ptám se vás, teď když vidíte čeho je Adria schopná budete konečně zasahovat?“ zeptal se Daniel, který již byl zahalen ve své kápi, opírajíc se o jakousi hůl.
Na jeho otázku ovšem nikdo nereagoval, a tak pokračoval.
„Až se Adria vypořádá s Venatory, tak budou na řadě další světy a v neposlední řadě vy, a pak už bude pozdě na to něco udělat.
Ostatní povznesení, ať už Antikové či příslušníci jiných ras začali postupně přikyvovat.


V galaxii Mléčná Dráha
V SGC byly mrtvá těla odnesena na patřičné místo, kde doktoři začali zkoumat důvod úmrtí, zatím co zbylí členové SG-1 zdrceni onou ztrátou podávali své hlášení generálovi a zástupci IOA.
Během podávání hlášení, které spíše připomínalo výslech přiběhl do místnosti jakýsi poručík.
„Pane promiňte že ruším, ale dostali jsme subprostorovou zprávu od Tok’rů. Žádají si naší pomoc při evakuaci, údajně se na ně zaměřili replikátoři.“ Jako první reagoval zástupce IOA
„Tok’rové počkají máme tu mnoho vlastních problémů.,“
„říkám to nerad,ale musím s ním souhlasit“ ozval se Mitchel, který měl do teď sklopenou hlavu.
„Pane?“ zeptal se krátce voják. Generál se již chystal odpovědět…
„To by byla chyba.“ Ozval se náhle neznámý hlas.
Do místnosti naklusalo okamžitě několik vojáků a SG-1 se chopila zbraní, které si vzali od vojáků.
„Kdo a kde jste?“ zeptal se generál…. Po jeho otázce se vedle něj zhmotnila postava zahalená v dlouhém plášti s kápí. Postava se téže opírala o hůl. Nebyl to nikdo jiný než Daniel.
„Kdo jsem není podstatné.“ Pronesl zkresleným hlasem Daniel.
„Myslím že je to podstatné.“ Reagoval zcela automaticky zástupce IOA.
„V tom případě jsem přítel.“ Odpověděl Daniel a svými schopnostmi opatrně odstrčil zástupce z IOA čímž podráždil všechny přítomné ozbrojence.
„Jestli vám to udělá dobře, tak klidně střílejte, ale myslím že Jack by to nechtěl, nicméně mě to neublíží, ale neuslyšíme se.“
„co nám chceš říc?“ zeptal se Mitchel.
„musíte se spojit s co největším počtem spojenců a podniknout rázné kroky, Adria totiž chce aby jste mezi sebou bojovali, aby jste se oslabili a zničili mezi sebou.“ Odpověděl Daniel.
„jak ti máme věřit? Vypadáš jako převor.“ Zeptala se Vala.
„Věřit, nebo nevěřit. To je otázka, která vás trápí?“ zeptal se Daniel. „tak věřte tomuto:
Adria má dostatek sil na to aby se vyrovnala s ostatními povznesenými, ale ne dostatek sil nato aby se věnovala oběma sférám na ráz. Pokud zaútočí na vás tak ji Ostatní budou moci ohrozit a pokud zaútočí na ostatní, tak vy jí budete moci svými kroky omezit přísun energie a dát ostatním alespoň šanci.“ Dopověděl Daniel a čekal na reakce.
„takže nám chceš naznačit že pokud se sjednotíme, tak nám povznesení pomůžou?“ zeptala se opět Vala.
„Ne, já nic nenaznačuji, já oznamuji, že já a spolu se mnou i ostatní jdeme do války proti Adrii.“ Dodal Daniel a poté zmizel.

Všichni přítomní si vyměnili několik pohledů…
„Může mi někdo…“ začal generál, ale Daniel se nečekaně vrátil
„Ještě jsem zapomněl. Musíte do Pegasu vyslat posly a sjednotit lidi, které sjednotil již Ford, jeho práce se začíná rozpadat a pokud padne Pegasus, tak se do vesmíru rozšíří další zlo musíte jim pomoci.“ Po těchto slovech chtěl Daniel opět zmizet, ale mluvčí IOA byl rychlejší.
„Přijde vám normální sem jen tak vtrhnout a začít všem rozkazovat? Nehledě nato že nemáme ani dost energie…“ dál už ale nedomluvil. Sice dál otevíral ústa, ale žádný zvuk ven nevyházel.
„Ano přijde mi to normální, pokud to zachrání miliardy lidí, a ani nezkoušejte mluvit o tom že nemáte dostatek energie, jen na Atlantické části, tedy ve městě Atlantis máte několik modulů ZPM, které jste ukořistili a samotné město Terreus Atlantis, je přímo propojeno s Atlantis, přičemž Terrus Atlatis je napájeno 6 velkými generátory, 5 středními podpůrnými a 20 malými nouzovými generátory, ten nejmenší generátor má stejnou energetickou kapacitu jako ten jenž byl Merlinem namontován na Atlantis. A to nemluvím o přítomnosti dvou set pevných Modulů Energetického Maxima [MEM] páté generace, jenž mají stejné kapacity jako vámi známý modul ZPM jen s tím rozdílem že se automaticky dobijí. A to vše v kombinaci s nejdokonalejší technikou jakou kdy disponovali samotní Antikové.“ Po těchto slovech Daniel mávnul rukou a člověku z IOA se vrátila řeč, na což Daniel zmizel.

Veškeré osazenstvo na sebe ještě několik okamžiků mlčky koukalo. Celé ticho přerušil až generál směrem na Mitchela.
„sežeňte co nejvíce lidí, ochotných pomoci Tok’rům při evakuaci, je to čistě dobrovolná mise.“
Mitchel přikývnul a bleskově odešel. Chvíli po něm se za ním rozeběhla i Vala spolu s Teal´cem.
„Doufám že Vás nenapadne poslat někoho do Pegasu.“ Pronesl člověk s IOA, ale generál se na něj usmál a mlčky odešel do své kanceláře kde zvedl červený telefon.


Zatímco generál mluvil s prezidentem, se síly Ori v galaxii přestaly rozpínat a setrvávaly na aktuálních pozících. Dokonce ani převorové nechodili na nové planety, jen na ty již konvertované.

Zatím co veškeré lodě Replikátorů pomalu,ale jistě, mířily k Tok’rům, kteří se snažili zvládnout vlastní evakuaci, ale jednoduše neměli dostatek lidské síly.
Jednotliví Tokr‘ové již své naděje pohřbívali a pomalu začínali proklínat Zemi a obviňovat z jejich brzkého pádu. Nikdo již nedoufal že se otevře hvězdná brána, přes kterou by lidé ze Země prošli.


V galaxii Ori
Poté co Adria zničila celou galaxii Proxima Venatrix, se vrátila do vlastní galaxie, kde začala požadovat rychlejší stavby lodí, přičemž sama do určité míry pomáhala, zatím co převorové ve větší míře odešli do Mléčné Dráhy, aby na již konvertovaných světech začali vyrábět téže lodě, popřípadě obrané satelity, zatímco Adria mezi pomocí při stavbách lodí v jiných galaxiích zkoušela konvertovat jiné inteligentní životní formy, ale docílila jen toho že si získávala více a více nepřátel.


V galaxii Mléčná Dráha
Poté co generál domluvil s prezidentem, po značně dlouhém hovoru odcházel ze své kanceláře se smíšenými pocity.
Zástupce IOA čekal neustále před generálovou kanceláří se samolibým úsměvem, ale generál si nenechal zkazit dobré rozpoložení a naznačil mu jen aby ho následoval.
Po té co sestoupili ze schodů do kontrolní místnosti vydal generál jasný a jednoduchý rozkaz.
„Spojte mě s Atlantis.“ Okamžitě se mu dostalo odpovědi v podobně změny na monitorech ze stále otáčejícího se znaku na obličej plukovníka Shepparda
„Generále.“ Reagoval okamžitě John
„plukovníku jak jste na tom?“ zeptal se generál.
„Vědci analyzují to nové město ke kterému jsme připojeni, McKay si myslí že má Atlantis nějaký zásobník energie, který je propojením právě dobíjen, údajně by měl být vystačující na výstup na orbit planety, ale není si jist. Myslím že sám by vám to vysvětlil lépe. S Vaším dovolením ho zavolám.“
„Není potřeba.“ Zarazil Johna generál „Okamžitě stáhnete své lidi zpět na Atlantis a připravíte se cestu hyperprostorem, během Vašich příprav, které budou co nejrychlejší bude na Atlantis dopraven Pan Elix, který bude poradcem doktorky Weirové. Bližší podrobnosti vám zašleme.“ Tímto generál ukončil hovor a s blaženým úsměvem se podíval na zástupce IOA.
„Ó ano hodili vás přes palubu.“ Prohodil generál směrem na ztrnulého zástupce a odešel.

Během hodiny na Atlantis přistál vrtulník amerického letectva, který vyložil Elixe z IOA a následně odletěl. U přistávací rampy na něj již čekal major Lorne, který mu měl udělat uvítací výbor.
„Už bylo načase pane, čekalo se jen na vás!“ zahulákal major oznámení na Elixe v hluku odlétající helikoptéry.
Sotva Elix udělal pár kroků tak se celá Atlantis začala mírně otřásat a město následně začalo stoupat.
„Myslím že bychom si měli pospíšit.“ Prohodil vystrašeně Elix a rychlou chůzí až skoro během si to mířil směrem ke dveřím. Město se ale zvedalo až neobvykle pomalu.

„Rodny?“ zeptal se Sheppard, který seděl ve křesle.
„To je ten zásobník energie, nedokážu z něj čerpat více energie najednou.“ Oznámil v klidu Rodny, čímž Johna umlčel.
V tutéž dobu do kontrolní místnosti dorazil i Lorne spolu s Elixem z IOA.
Elix přišel k Elizabeth a chystal se představit, ale do jeho představování mu skočil alarm.
„Zapínám štít.“ Oznámil pohotově McKay.
Okamžitě nato alarm skončil a městem se na krátko rozlehl zvuk právě zvedajícího se štítu.
Elizabeth po ukončení alarmu naznačila Elixovi aby jí následoval do kanceláře. Ale ještě když odcházeli, tak se v kontrolní místnosti ozval Shepprdův hlas.
„Nastavuji kurs na základnu Tok’rů.“ Po tomto krátkém oznámení město skočilo do HP


Tok’rové nad svojí planetou měli celou svojí flotilu, která se skládala ze tří velkých vlajkových lodí, desítky hataků, patnácti alkeshů a bezpočtu nákladních lodí a kluzáků.
Veškeré lodě byly připraveny na bitvu s replikátory a skok do HP.

Mezitím na planetě dělali vše co bylo v jejich silách aby dokončili nakládání věcí a urychlili zarůstání tunelů.

S každým okamžikem se replikátorská flotila blížila a Tok’rové to dobře věděli, jejich lodě již byly rozmístěny do formace, která umožňovala jak obranu planetytak okamžitý vstup do HP. Ale z Hyperpohonu se vynořil, někdo koho nečekali.

Spatřili město Antickeho původu, o kterém čtveřice jejich zvědů shodně vypovídala že je v držení samotných Antiků, kteří se chystali navrátit, ale z veškerých představ Tok’ry vytrhla krátká zpráva z Atlantis, která proběhla v klasické angličtině.
Ve zprávě se Elizabeth představila a sdělila úmysly lidí, tedy pomoc při evakuaci. Z města vylétlo patnáct Jumprů, ty si to namířily přímo na planetu do oblasti s transportními kruhy, ale ještě než dosedly, tak si v bezpečné sekci prostřílely vlastní vchod u něhož následně přistály.
Nyní mohla evakuace pokračovat pod ochranou Atlantis.

S pomocí lidí ze Země stěhování vybavení šlo o mnoho rychleji, nejnáročnější ale bylo stěhování celých líhní a larev Tok’rů. Tok‘rové se natolik obávali o bezpečí své královny Egerie, že si vyžádali její přenos pomocí Atlantis.
Jumper s Egérií právě startoval, když se objevila třicítka replikátorských lodí.
Žádná loď Tok’rů neváhala ani zlomek vteřiny a okamžitě začaly směrovat svojí palbu na relikátory. Ti se ale i nadále přibližovali a pochvíli započali vlastní palbu, která byla pro lodě Tok’rů zdrcující.
Sheppard v křesle se, ale téže zapojil do bojů.
Město začalo s neočekávanou rychlostí manévrovat a vypouštět drony, které si to namířily na replikátorské lodě, popřípadě i na jejich pevné projektily.
„Shepprde tohle není stíhačka!“ zařval do vysílačky McKay, ale odpovědi se mu nedostalo žádné. John dál seděl v křesle a v duchu si řekl: „teď už je.“.
Toto přirovnání ovšem nebylo marné, město se opravdu zmítalo jako obří stíhačka. Sheppard s ním prováděl nejrůznější manévry.
Ovšem netrvalo dlouho a veškeré lodě replikátorů se zaměřily na Atlantis jejíž štít pomalu ale jistě slábl.
Několik lodí Tok’rů již bylo obsazeno a své zbraně směrovaly taktéž na štít Atlantis.


kdesi ve vyšší úrovni
Zatím co Adria zasahovala jak jen mohla, tak ostatní povznesení i přes svůj slib byli nadále nečiní. Což Daniel nemohl nechat jen tak na pokoji a opět před ně předstoupil.
„Proč nic neděláte?“ zeptal se Daniel ještě, krátce před svým zhmotněním.
„A proč ty kladeš otázky na které znáš odpověď?“ zeptal se jaký si Antik.
„Ano znám vaše myšlenky ano vím že se bojíte, ale taky vím že nerozumíte.“ Oznámil Daniel a otázku Antika ignoroval. „Bojíte se zasáhnout, protože by to mohlo přitáhnout pozornost Adrie, ale na to jste měli myslet již dávno.“
„Tobě se to mluví když jsi nesmrtelný.“ Oznámil jiný Antik. Daniel si dotyčného prohlédl a sundal svojí kápi.
„Ano možná jsem nesmrtelný ve vaší sféře, ale každá akce má svojí reakci a následky.“ Oznámil Daniel, zatím co všichni užasle zírali na Danielův obličej.
„Nemožné!“ Zařval jeden z povznesených, „Pouhá náhoda, první a poslední je již dávno pryč a i kdyby se schovával někde mezi námi, tak on to zajisté není.“ Daniel zatím ještě nechápal o co se jedná, ale z myšlenek všech ostatních vyčetl že ho alespoň na vteřinku považovali za toho jenž uvítal ty co se povznesli jako první mezi prvními.
„Vy se možná bojíte Adrie, ale pamatujte že ona patří k těm jenž se nazývali Ori, a Ori se vás snažili již mnohokrát zničit, nejprve vám hrozili zničením v domovské galaxii, pak vyhubení pomocí virů a nakonec vypomohli vytvořit Wraithy aby se vás konečně zbavili a nyní vás Adria jako jedna z Ori zamýšlí zničit definitivně. Rozhodnutí je na každém zvlášť.“ Po těchto slovech bylo ticho, které narušil opět Daniel.
„Bojíte-li se zasáhnout přímo proti Adrii, tak zasáhněte proti těm jenž hrozí oslabením a zničením těch jenž mohou pomoci. Zničte alespoň replikátory a zachraňte Atlantis a cenné spojence. V budoucnu bude spojenec vysoce ceněný.“


V galaxii Mléčná Dráha
Daniel nehodlal čekat na rozhodnutí ostatních a sám zakročil. Replikátorské lodě se začaly rozpadat a nedlouho po nich se rozpadaly i jednotliví replikátoři na lodí Tok’rů spolu se střelami replikátorů, které byly tvořeny z jejich vlastních bloků.
V momentě kdy byli všichni udiveni tím co se stalo, se Adria, která se o tom všem dozvěděla, rozhodla jednat.
Nedaleké slunce se náhle začalo rozšiřovat…měnilo se v supernovu a úžas přeživších byl náhle vystřídán strachem.
Krátce předtím než ohnivá clona dorazila k planetě, tak se stalo něco co v co nikdo nevěřil že je možné.
Pouhých pět set tisíc kilometrů od planety s Tok’ry vlna začala zpomalovat a na vzdálenosti tříset tisíc kilometrů od planety se úplně zatavila.
Planeta by správně v takové blízkosti od rozžhavené hmoty měla chytnou jako papír, ale ve skutečnosti se na planetě nezvedla teplota ani o jeden stupeň .

Daniel se doslova přetahoval s Adrií o to kdo má větší moc, ale jejich síly byly vyrovnané, tedy alespoň z počátku, netrvalo totiž dlouho a rozžhavená hmota ze slunce se opět pomalu posouvala dál od svého středu, přičemž ještě Adria zvládala znehodnotil veškerým plavidlům hyperprostorové motory.
„Mě nemůžeš porazit…“ začala Adria pomalu promlouvat směrem k Danielovi
„On možná ne, ale my všichni ano.“ Odpověděl jakýsi ženský hlas.
Během okamžiku se žhavá sluneční hmota začala opět stahovat zpět a následně formulovat do slunce bývalých parametrů.

Adria svým činem, kterým chtěla potrestat ostatní za to že pomáhají lidem dokázala, něco co doposud nikdo nedokázal. Sjednotila veškeré povznesené, kteří nestáli na její straně, sama už jen zrozením myšlenky rozhodla o tom že tento střet prohraje.

Poté co byli všichni zachráněni a Replikátoři definitivně poraženi se Tok’rové započali stěhovat zpět na svojí planetu a Atlantis odletěla zpět na Zem, kde se opět spojila s městem Terrus Atlantis.


V galaxii Pegasus
Nanoti neustále rozšiřovali svojí flotilu, přičemž již značná část jejich lodí opouštěla postupně oběžnou dráhu směrem k nejbližším solárním systémům.
V okamžiku kdy dorazili do obyvatelného systému, začali veškeré planety z orbity bombardovat svými energetickými zbraněmi, které na první pohled připomínaly ty Wraitské, ale při detailnějším pohledu v nich byla znát pevná hmota, hmota tvořená z Nanotů.
Zatím co energetická střela zničila vše co mohla, Nanoti se okamžitě po dopadu začali množit a přesouvat.
Kdo měl tu smůlu a přežil počáteční bombardování, byl hroznou a pomalou smrtí zmasakrován Nanoty na planetě. Nanoti na sebe přebírali mnoho podob, od staveb přes jídlo k prachu, který poletoval ve vzduchu. Stačilo vdechnutí nepatrného množství a člověk byl roztrhán ze vnitř.
Masakr nikdy netrval dlouho a na jeho konci loď na orbitě odletěla k další planetě, zatím co Nanoti na planetě „zřídili“ vlastní kolonii.

Korekci provedl St0rm. Děkuji

Kód: Vybrat vše

http://ulozto.cz/3368581/sedm-stran-part-30-.pdf


Soubor PDF zhotovil jakop. Děkuji

díl super jako vždycky....těším se jak naložíš s Nanoty....a malá otázka: Adria je mrtvá??? sem to z toho moc nepochopil...

[Dragon]

Jsem rád že se díl líbil a téže ti děkuji za komentář
jen k té Adrii se nebudu obsáhleji vyjadřovat, protože už mi to dost hodně splývá...

Toto je spoiler!!!:

těch soubojů je/bude mnohem více

takže NE není mrtvá (snad nevadí že to není ve spoileru)

mně rozhodně ne....já spoilery nerad...xD...upozorňuje na něco důležitýho ale když to je jen tak bez upozornění tak to mnohdy aji přejdu...xD

[Patas25]

No díl super.. když se to tak veme není jiná možnost jaký by ten díl ještě mohl být.


Akorát jsem si všimnul chybky. Píše se to Teal´c a ne Ti´elc.

[Dragon]

Jsem rád že se díl líbil a díky za upozornění
již mě na to sice upozorňoval jakop když vytvářel PDF, ale nějak jsem to vypustil z hlavy ještě jednou díky

Zas se opakuji ale opět super počteníčko. Docela mě zaskočilo že jsi z povzneseného Daniela udělal masového vraha uctívačů Ori
A doufám že nám trošku zapojíš i celé město Terrus Atlantis do akce. S takovou gigantickou elektrárnou co má to musí být hezký ohňostroj až přiletí nepřítel