A je tu poslední finální díl. Jak jsem slíbil je celkem dlouhý a doufám, že u toho neusnete.
Díl 34: End
Atlantis obklopovalo modrozelené pole hyperprostoru. Vědci se rozdělili do dvou týmů. Jeden opravoval poškozeného Dia a druhý se snažil uvést do provozu některé části města. Vojáci pomáhali cestovatelům s vyklízením jejich lodí. Protože ty byly opravdu v katastrofickém stavu a navíc Pospíšil potřeboval nějaké součástky pro co nejefektivnější opravu BC-305.
O´Neill se snažil přijít na jiné myšlenky a proto se dokázal zabavit jedině s plukovníkem Sheppardem. Tito dva důstojníci byly tak rozdílní, ale přesto tak stejní. Jack zrovna vyhrával závod ve videohrách, když je ze zábavy vyrušil Chuck.
„Proč mám vždycky špatný pocit, když vás vidím.“ Řekl Jack.
„Protože vám v poslední době nosí samé špatné zprávy.“ Odpověděl za Chucka John.
„Nevím, jestli to je špatná zpráva, ale jsme na hranici Mléčné dráhy a přijímáme subprostorovou komunikaci.“
„A kdo nám volá?“ Zeptal se Jack.
„Signál přichází z Dakary.“ Řekl Chuck.
„To bude od Jaffů. Zavolejte do řídící místnosti Teal´ca.“ Řekl Jack, stopl hru a pomalu se vydal na cestu.
Po pár minutové chůzi konečně došel do řídící místnosti, kde již stál zpocený Teal´c, který měl roztržené kůži nad pravým okem.
„Ach jo, zase si se pral s Rononem?“ Zeptal se Jack.
„Ano.“ Řekl pouze Teal´c.
„Kolikrát jsem ti říkal, že to nesmíte dělat. Teda ne pokud nejsou uzavřeny řádné sázky!“ Řekl O´Neill.
„Už víte, o co se jedná?“ Změnil náhle téma Teal´c.
„No nevím, Chucku zobrazte zprávu.“ Vydal rozkaz O´Neill.
Chuck něco zadal na svém počítači, poté stiskl pár antických kláves a na jedné z obrazovek se objevil Bra'tac.
„Tady předseda Jaffské rady Bra'tac. Na Dakaru zaútočily dvě neznámé lodě. Naše lodě jsou bezmilostně ničeny a nezdá se, že by to nepřítele zastavilo. Voláme veškeré spojenecké lodě, které jsou v dosahu, aby přiletěli na pomoc. Než bude příliš pozdě.“ Dořekl Bra'tac a spojení se přerušilo.
„Jak je ten záznam starý?“ Zeptal se Jack.
„Asi deset minut.“ Odpověděl Chuck.
O´Neill se chopil své vysílačky a vydal krátký rozkaz.
„Shepparda ke křeslu!“
O několik desítek minut později
Štít města byl až rudý od rychlosti, kterou město dosahovalo. Sheppard dostal rozkaz co nejrychleji letět a tak zvýšil rychlost na 120% účinnost. Rodney měl sice námitky, ale když se podíval Teal´covi do očí rychle si to rozmyslel.
Město po chvíli vystoupilo z hyperprostoru a nejhorší obavy všech se naplnily. Dvě furlingské lodi bombardovali hustě osídlenou Dakaru a další loď bojovala se třinácti Ha´taky.
„Shepparde, zahajte ihned palbu na nepřátelskou loď bombardující planetu.“ Vydal rozkaz O´Neill a poté si přeladil vysílačku a kontaktoval Pospíšila.
„Jak na tom je Zeus, potřebovali bychom jej v boji.“
„Vyloučeno, není možné, aby Zeus vzlétl, a kdyby tak by nevydržel působení vesmíru, natož obstál v boji. Jeho trup je nyní strašně křehký. Budu potřebovat minimálně dvacet čtyři hodin, než jej uvedu do letuschopného stavu.“ Odpověděl Pospíšil.
„To je škoda, zrovna v tuto chvíli by se nám hodil.“ Řekl O´Neill a poté se věnoval pouze boji.
Sheppard mistrně kličkoval městem, ale generálův rozkaz neuposlechl. Zaměřil se totiž na loď, která bojovala s jaffy. Několik set dronů se vyhnulo jejich štítům a zaměřily se na eliminátory štítů. I když znal přesně jejich pozice, tak na jeden eliminátor spotřeboval průměrně padesát dronů. Bohužel v neprospěch lidí a Jaffů bylo eliminátoru na povrchu trupu přesně dvacet osm. A za směrovými štíty byl ještě trup, který nebylo snadný prolomit.
„Všem Jaffským lodím. Tady generál O´Neill, zneškodnili jsme sedm jejich eliminátorů štítů. Palte všichni na jedno místo, my se budeme snažit vyřadit z provozu jejich zbraně.“ Kontaktoval spojence Jack.
Na jeho volání odpověděl Bra´tac, který byl doslova nadšený, že se objevily posily.
„Konečně, jsme rádi, že jste tady. Nepřítel se objevil z ničeho nic a bez váhání nás napadl. Téměř okamžitě zničili veškeré obranné systémy na planetě a následně začaly ničit infrastrukturu.“ Řekl stručně mistr Bra´tac.
„Rozumím, už jsme s nimi měli tu čest a několik lodí jsme zničili, doufám, že i nyní uspějeme.“ Řekl Jack.
V době tohoto rozhovoru všechny lodě pálily na jedno místo, ale bohužel neúčinně. Proto Sheppard přesměroval polovinu vystřelených dronů na místo soustředěné palby.
Pospíšil byl v té době na palubě Dia a usilovně přemýšlel, jak pomoci v boji. Nakonec ho přeci trkl riskantní nápad, ale byl dost nebezpečný. Proto se nejdříve spojil s Jackem, který nakonec svolil, a proto český vědec začal vydávat rozkazy.
„Millere, jděte o dvě patra níže, měla by tam být konzole, jakmile tam budete, ozvěte se. A vy Westne jděte na palubu sedm, do místnosti 4C je tam přístup k rozhraní VNK jakmile dorazíte, začněte ihned s přípravou.“ Vydal pokyny Pospíšil, odložil vysílačku a konstrukční plány Dia a sedl si k počítači.
Technici pracovali v jednom kuse, a do práce se také zapojil Rodney. Jakmile zjistil Pospíšilův záměr, musel přepsat některé protokoly týkající se štítů Atlantis.
„Pane, přišli jsme o pět Ha´taků, dvě nepřátelské lodi zamířily k nám, ale moc nespěchají a cestou stále bombardují povrch planety. Třetí loď přišla o polovinu zbraňových platforem, ale poškození trupu v místě naší střelby je stálé malé. Nezpůsobili jsme jim tam moc velké škody.“ Řekl Chuck a stále pozoroval novinky na bojišti.
„Shepparde, vyšlete několik dávek dronů ke druhým lodím a vyřaďte jejich zbraňové systémy a několik eliminátorů štítů.“ Vydal další pokyn Jack.
„Rozumím.“ Odpověděl krátce John.
Sotvaže drony opustily město, tak se ve vysílačce ozval Pospíšil s krátkou zprávou.
„Generále, máme to!“ Řekl pouze.
Ani ne pět vteřin od vzkazu vypálil Zeus několik energetických střel, které zamířily do poškozeného trupu Furlingské lodi. Pospíšil sice řekl, že Zeus není schopen boje, protože jeho trup není opraven a jeho ZPM bylo napojeno do městského systému. Proto vědci použily vysoko napěťový kabel a propojily loď s hlavním rozvodem města. Jakmile tak bylo, dostala se energie k energetickým zbraním, které byly ještě účinnější, protože byly napájeny nejedním ZPM.
Tato pomoc konečně obrátila vesmírný souboj ve prospěch lidí a Jaffů. Furlingská loď nakonec podlehla nátlaku a explodovala. Tlaková vlna zničila dva Ha´taky, takže nakonec zbylo Jaffům šest lodí.
Ta tlaková vlna upoutala pozornost zbylých nepřátel. Lodě přestaly s bombardováním a obrátily svou pozornost k lidem. Ještě než došlo znovu k boji, tak vystřelily na planetu několik raket s nano zbraní. Později Jaffům přišla zpráva, že ta zbraň napadala veškerý život na bázi uhlíku.
Naštěstí pro všechny Furlingské lodě byly už poškozené od dronů a proto měly energetické paprsky z Dia volnou cestu. Po dalších deseti minutách zůstaly na orbitě pouze tři Ha´taky a Atlantis.
Další krok byl ihned všem jasný. Humanitární pomoc obyvatelům Dakary. Ale naneštěstí už senzory nezaznamenaly žádný život. Tisíce svobodných Jaffů padly ve svých domovech. Nebyla to smrt, jakou si bojovník mohl přát, každý Jaffa by stokrát raději zemřel v boji.
„To je hrůza. To byla masová vražda, a Furlingové to udělali téměř bez váhání.“ Řekl Jack.
„O´Neille, žádám tě o transport na Bra´tacovu loď. Chtěl bych sním vykonat rituály, aby duše našich bojovníku došli klidu.“ Řekl Teal´c.
„Myslím, že ne. Všechny tři lodě jdou na přistání, takže vám uvolním velkou zasedací místnost a poskytnu veškeré zdroje tohoto města pro příslušný rituál.
„Pane, všiml jsem si, že jedna z lodí není kompletně zničena. Rád bych se k ní vydal a zkusil zachránit nějaké jejich systémy.“ Řekl Rodney.
„Nejsem proti. Ať se váš tým připraví, a pro jistotu si vezměte také dva obleky. Kdyby tam nebyla atmosféra.“ Odpověděl rozumně O´Neill.
O půl hodiny později
„Dobře Camerone, naše obleky jsou zajištěné, jsme připraveni.“ Řekl Sheppard, který byl spolu s Rodneym v oblecích v zadní části jumperu. Tuto loď pilotoval Cameron Mitchell a v přední části jumperu se nacházel ještě Ronon, Carterová a Daniel.
„Rozumím.“ Řekl Cameron okamžitě. Ovšem on ještě neměl takovou zkušenost s jumpery a neuvědomil si, že musí manuálně odsát tlak ze zadní kabiny. Ještě než jej Sam stihla upozornit, tak už bylo pozdě. John a Rodney sebou škubli a narazili do otvírajících dveří.
Naštěstí pro všechny obleky neutrpěly poškození a dvojice mohla pokračovat v misi.
Mitchell zaparkoval blízko dveří, které byly původně v nitru lodi.
„Sakra, tento panel jsem v životě neviděl.“ Řekl Rodney.
„Je to panel Furlingů. Jenom ty jsi byl na pár okamžiků na jejich můstku. Jinak je to nám neznámé.“ Řekl John.
„No očekávám, že to bude složité.“ Řekl Rodney.
„Jak dlouho, dvě, nebo tři minuty?“ Začal povídat John.
„Vydrž…“ Řekl Rodney a začal se přehrabovat v panelu. Sam, která byla v jumperu si na počítači zapnula Rodneyho kameru v helmě, a tak měla detailní záběry na panel a mohla mu pomáhat.
„Víš jistě, co děláš?“ Zeptala se Sam skrz vysílačku.
„Sam, samozřejmě, že nevím. Neznáme ani základy jejich jazyka.“ Řekl Rodney.
„No tak si pohni.“ Řekl John a přisunul se blíže k panelu a otočil jedním tlačítkem. Téměř okamžitě se otevřely dveře a ven se vyvalil zbývající vzduch.
„Co si zase udělal?“ Začal se divit Rodney.
„Já nic, já muzikant.“ Odpověděl mu John a oba se zaměřily na nově otevřenou chodbu. Z ní ale vyletěl jeden krátký červený paprsek.
„Sakra, střílí po nás.“ Řekl John, jakmile kolem něj proletěla střela.
„Dobře, uvolněte cestu.“ Řekl Mitchell, otočil jumper a vystřelil dron. Ten se prohnal celou chodbou a na konci zabil Furlinga, který z posledních sil kladl odpor.
„Ten parchant musí mít velké plíce.“ Řekl John.
„Je po něm?“ Zeptal se Rodney.
„Doufám, že ano.“ Odpověděl mu John.
Po krátkém rozhovoru oba vpluli do chodby. Ta byla dlouhá přibližně padesát metrů a na jejím konci byly další dveře. John se zaměřil na panel a po pár vteřinách otevřel další dveře. Ty vedly do malé haly, z které vedly další tři dveře.
„Dobře, tady si sundáme obleky a dál budeme pokračovat bez nich.“ Rozhodl John.
Trvalo přibližně půl hodiny, než si dvojice sundala obleky. Poté se John chopil P90 a Rodney si vzal Zat. Oba dva zamířili k jedněm dveřím a rychle je otevřeli. Na druhé straně se nacházela další chodba.
„Rodney, vytáhni detektor známek života a přepni na režim průzkum.“ Vydal pokyn John.
„Dobrý nápad.“ Odpověděl Rodney a sáhli si do kapsy. Z ní vytáhl detektor a připnul na něj malé pozemské zařízení. Na display ihned naskočila mapa lodi v okruhu sta metrů.
„Podle této hračky jsem našel něco jako malý hangár. Je to dvě paluby pod námi a snad by tam mohl přistát jumper.“ Řekl Rodney.
„Dobrá jdeme tam.“ Rozhodl John a poté promluvil do vysílačky.
„Camerone, pravděpodobně jsme našli menší hangár. Míříme tam a pokusíme se jej otevřít.“
„Rozumím, budeme sledovat i ten nejmenší pohyb na trupu lodi.“ Řekl Mitchell.
John a Rodney pokračovali vpřed. Cestou k jakémusi schodišti narazili na dvě skupiny přeživších nepřátel. Skupiny byly pětičlenné. I když byli lidé jak v početní tak technologické nevýhodě, přesto postupovali pomalu vpřed.
„Jsou sice vyspělejší, ale v boji na blízko nejsou moc dobří.“ Řekl Rodney.
„To je fakt, dokonce i ty je stíháš střílet.“ Řekl John.
„Co bys chtěl, pravděpodobně deset tisíc let nebojovali.“ Odpověděl vědec, který divoce střílel ze Zatu.
Po deseti minutovém zdržení s odporem se přeci jen nakonec dostali k jakémusi výtahu a o dalších pět minut později stáli v malé řídící místnosti plné různých panelů, obrazovek a také nápisů v neznámém jazyce.
„Tak co teď?“ Zeptal se John, který stál u dveří a pozoroval, zda se neblíží nepřítel.
„Měly bychom otevřít vrata. Co tak pozoruju, je hangár maximálně pro tři jumpery.“ Řekl Rodney.
„Dobře, tak otevři vrata, ať sem dostaneme Mitchella.“ Rozkázal John.
„Ani nevím kde začít. I když, počkej, tento symbol je mi povědomí.“ Řekl a ukázal vědec na jeden malou a snáze přehlédnutelnou klávesu se symbolem. Rodney se rozhodl ji zmáčknout a následně se na jeho tváři objevil široký úsměv. Klávesa dávala dvě tři možnosti. Přeložit operační systém bud do asgardského, noxského, nebo antického jazyka. Rodney ani chvíli neváhal a zanedlouho všechny nápisy na zdích a na obrazovkách, dokonce i na ovládacích panelech nahradilo známé antické písmo.
„Skvěle, teďka už víš, co máš dělat?“ Zeptal se John.
„Operační systém je mi sice stále neznámý, ale dveře dokážu otevřít.“ Řekl Rodney a zanedlouho se skutečně otevřely dveře hangáru, do kterého následně přiletěl jumper. Jakmile zbytek týmu vystoupil, tak Mitchell, Ronon spolu Johnem naložili obleky a Daniel následován Sam se připojili k Rodneymu.
„Oni tu mají vše Anticky?“ Zeptal se Daniel.
„No předtím neměli, ale tímto jsem to přepnul.“ Řekl Rodney a ukázal na klávesu.
„Symbol aliance.“ Řekl Daniel.
„Ano, to vše přeložilo.“
Všichni tři se začali věnovat zkoumání počítačů, když se náhle ozval generál O´Neill ve vysílačce.
„Průzkumnému týmu, vraťte se zpátky. Podle našich senzorů selhává integrita trupu, setrvávat tam déle již není bezpečné.
„Rozumím, pane, jsme na cestě.“ Řekla Sam do vysílačky, ale Rodney ji přerušil.
„Dejte mi půl minuty, vezmu si jejich harddisk.“ Řekl a ihned si lehl pod stůl.
O dvě minuty později
Zbytek lodi se začal lámat na několik menších částí. Naštěstí pro lidi z jedné menší části vyletěl také jumper, a celá jeho posádka byla na palubě.
„To bylo těsné.“ Řekl do vysílačky O´Neill.
„Ano, pane.“ Odpověděl John.
„A moc času také nemáme.“ Přidal se do hovoru Rodney, který téměř zázrakem propojil harddisk se svým tabletem.
„Co se děje?“ Zeptal se Ronon.
„Ten harddisk obsahuje část jejich databáze, ale hlavně také strategické postupy v mléčné dráze. Podle všeho zaútočí na Zemi během tří dnů devět mateřských lodí Furlingů.“ Řekl Rodney a nasadil ten svůj vyděšený a otřesený výraz.
„Ihned se vraťte, ať můžeme co nejdříve skočit k Zemi. Snad se stihneme připravit.“ Řekl O´Neill a ukončil rádiové spojení.
Let k Zemi trval necelých pět hodin. Tento důležitý čas využil Pospíšil a vlastně všichni jeho vědci k opravě Dia. Asgardské jádro ve městě nestačilo vyrábět součásti a proto se týmy vědců proháněly po poškozených Ha´takách a doslova kuchaly klíčové systémy.
Poté co Atlantis vystoupila u planety a zaujala své čestné místo mezi devatenácti BC-304 a třemi sty satelity. Příští dva dny vědci zprovoznili Dia do plné bojové pohotovosti, ale pořád na něm dolaďovali menší detaily.
Rodney pracoval ve strojovně lodi, když se mu náhle ve vysílačce ozval Chuck.
„Doktore, měl byste jít na ošetřovnu. Jedná se o Jennifer.“ Řekl mu.
Na to vědec reagoval svých rychlým startem. S Jennifer už dlouhou dobu chodil a to, že je na ošetřovně jej silně znepokojovalo. Za pomoci transportérů se tam dostal do několika minut.
„Co se děje?“ Zeptal se doktora sotva vběhl na ošetřovnu.
„Praskla jí voda. Ty dvojčátka chtějí na svět.“ Řekl mu doktor. Asi před šesti měsíci se Rodney dozvěděl, že je Jennifer vtom a už nyní měl být otcem. Jakmile doběhl k Jennifer, chytl jí za ruku a začal ji uklidňovat. Mezi nimi proběhl krátký rozhovor v tom smyslu, že je silná a že za chvíli bude držet své děti v náručí. Rodney pak v několika větách vysvětlil co se děje, dokud se do hovoru nezapojil doktor.
„Praskla jí voda, ale ještě rodit nebude. Chvíli to bude trvat, než bude připravená.“ Vysvětlil doktor.
„Běž, oprav loď. Nechci, aby naši děti nepoznaly Zemi.“ Řekla Jennifer. Rodney chvíli odmlouval, že to bez něj zvládnou, ale nakonec ho jeho přítelkyně přesvědčila.
Příští dvě hodiny uběhly v naprosté rychlosti. Lodě byly v bojové pohotovosti, na planetě byla taky pohotovost. Ve všech městech bylo vyhlášené stanné právo, po ulicích hlídkovali vojáci, ale také dobrovolné milice. Všechna vojenská letadla byla vyzbrojena a všechny vesmírné stíhačky byly na orbitě měsíce. K boji se připravovaly také posádky vesmírných základen, které byly umístěny na šesti planetách sluneční soustavy.
„Pane, na senzorech máme jedenáct kontaktů.“ Řekla major Cooperová.
„Jedenáct? Já myslel, že jich má být...“ Řekl Caldwell, ale když v tom jej přerušil O´Neill, který byl opět na ve vesmíru poletující Atlantis.
„Dostal jsem rozkaz ze Země. Přeneste evakuační skupiny na palubu města.“ Řekl generál.
„Evakuační skupiny A-D?“ Zeptal se Caldwell.
„Ne, ti už byly odeslány bránou. Přeneste skupiny E-P. Město má velkou kapacitu. Zároveň přeneste i potřebné zásoby.“ Řekl O´Neill.
„Rozumím, zaměřujeme jejich pozice.“ Řekl pouze Caldwell.
O deset minut později
Z hyperprostoru vystoupilo jedenáct pyšně nesoucích se lodí Furlingů. Jejich flotila se téměř okamžitě rozdělila, devět lodí zamířilo k Zemi a dvě lodě se rozletěly po soustavě a zahájily palbu po rozmístěných základnách. To bylo něco, co lidé neočekávali, ale přesto základny opětovaly palbu a jejich štíty stěží snášeli nápor.
Na druhé straně soustavy se také rozeběhl silný boj. Ne stovky, ale tisíce dronů mířily k nepřátelům. Sheppard dostal v této soustavě ovládání dokonce i nad drony ze Země, a proto nehodlal nepřítele šetřit. Ale naneštěstí pouze třem lodím byly zničeny eliminátory štítů. Zbylé lodě prošly úpravou a štíty byly okolo lodi. Ale i tak se lidé rozhodně nechtěli vzdát a bojovali vší silou.
Během deseti minut se podařilo zničit jednu loď Furlingů a další silně poškodit, ale cennou bylo sedm BC-304, přibližně dvě pětiny satelitů a také tři planetární základny.
„Nevypadá to dobře. Sheppard mlátí do jejich štítů drony a energetické střely také koncentrujeme na jedno místo. Ale zaznamenali jsme pouze kolísání štítů. Snad delší palba na jedno místo by je dokázala prorazit. A bohužel náš počet se zmenšuje.“ Řekl Chuck.
„A to také není náš největší problém. Tři lodě prokličkovaly skrz obranu a nehledě na naši palbu se rozmisťují kolem planety. A také jedna loď se nebezpečně přibližuje k našemu Slunci.“ Řekl Rodney.
„Pošlete Dia ke Slunci a ať zahájí palbu pozemní obrana. Hlavně ať se zapojí Irák. Ukradli nám naquadah a pravděpodobně jej namontovali do atomových hlavic. Tak ať se ukážou.“ Řekl O´Neill.
„Ano, pane.“ Vyplnil pokyny Chuck.
V tom okamžiku bylo na orbitu odpáleno něco přes stovku jaderných hlavic. Neuvěřitelné, kolik zkázy bylo ukryto na planetě. Jedna z lodí na nízké orbitě byla poškozená a nátlak jaderných výbuchů ji zničil. Ale na neštěstí její místo nahradila další loď.
„Něco se děje, ty tři lodě vypálili jasný bílí paprsky na planetu. Na jižní a severní pól a také na pyramidy v Gíze. Ale počkat…“ Řekl Chuck.
„Co se děje.“ Zeptal se O´Neill.
„Nemají žádný ničivý účinek.“ Řekl Chuck, ale vzápětí se ozval Rodney, který zařval.
„Zeus je zničen, nevydržel palbu.“
V té chvíli se na ošetřovně ozval křik prvního dítěte.
„Sakra. Vyšlete tam dvě BC-304 ať je zkusí zastavit!“ Rozkázal Jack.
„Není čas, pane.“ Řekl Chuck, protože celá planeta začala zářit bílou barvou.
„Chcete mi říct, že už nemůžeme nic udělat?“ Pronesl Jack.
„Mohli bychom, ale z našeho Slunce se právě stává supernova.“ Řekl Rodney.
Všichni v místnosti pouze na sucho polky.
Když masivní vlna energie nahradila planetu, ozval se na ošetřovně brek druhého dítěte.
A za pár vteřin poté byla zničena celá Sluneční soustava.
Děkuji všem, co měli chuť a trpělivost číst tuto povídku. Doufám, že konec se vám líbil, ikdyž možná nepotěšil, ale bez toho by to nešlo.
Tady je finální PDF, které najdete také na hlavní stránce v první příspěvku. Děkuji za něj Jakopovi.