SG : Furlingské války - 16 - Nynější svět - KONEC

SG : Furlingské války - 09 - Nevědomý

Kód: Vybrat vše

úvodní melodie: http://www.youtube.com/watch?v=R_oaFpjbx_Q

Ra si dopnul švy svého drahokamy tkaného kabátce, a odepnul si veškerá zbraňová zařízení, a že jich měl požehnaně. Sundal prakticky všechny prsteny, a sečné a bodné zbraně měl ukryty i na těch naprosto nepochopitelných místech. Symbiont zjevně dokázal tlumit hostitelovy bolestivé podněty, jinak si nelze vysvětlit, jak by bez hnutí zvládal mít pod kůží v mase zaražený rapír.
Často střídal hostitele, a přesto z něj vyzařoval onen mrazivý klid a rozvaha k vyjednávání.

Jako hosta si jej oanessanský vladař absolutně nevážil, proto mu ani nedovolil, aby s ním vešli pod jeho střechu i otroci. Nebyl si jist, zda-li by byl schopen se kontrolovat, podobnými zvyklostmi on i jeho lidé pohrdali. A teď se ten vrchní otrokář a vrah odvážil mu podat návrh na spojenectví.
Neslýchané. Jeho úklon je však proveden přesně podle diplomatické etikety.
Nejprve přešel od zdvořilostní konverzace k bezvýznamným tématům, a až pak sdělil důvod své cesty.
„Naše druhy jsou si podobné. Oba přeci pocházíme z vod, tak víme, že v jezeru může být jen je málo dravců.“
Ruka bez kostí, avšak velmi silná, vystřelila dopředu, a chytla vládce Raa pod krkem, zvedla ho do vzduchu, a mrštila s ním o zeď.
„Pohrůžkami tady nic nezmůžeš, slabý tvore.“ zasyčí Oanessan
„Měl bys to dokončit, jinak jsi ubožákem ty sám.“ odvětí sípavě Ra, odhodlán neodejít, dokud nedosáhne toho, oč mu jde.

Svým způsobem byla jeho rasa hrdinná, když se pouštěla do války, sice s mocnou flotilou, ale s malými počty a omezenými zdroji. To věděli oba, stejně jako to, že by ho zmačkal do jednoho kusu masa a na tom kusu si pochutnal, jen by na to pomyslel, a on, Ra, by nic nezmohl.
S jeho mateřskou lodí, posázenou drahokamy stejně štědře, jako jeho běžný oděv, by částicová děla v obranných ponorkách provedly takové věci, že i ta tisícizubá potvora, co žije v poušti Abydosu, by se zachovala mírněji při likvidaci svého živoucího oběda.
Vladař Velkého Oceánu, jak své jinak nehostinné planetě místní říkali, stále vypadal, že s definitivním rozhodnutím počká. To o ubožákovi řekl, jako by se bralo samo sebou, jako samozřejmost. Ne výhružka nebo urážka. Fakt. Tento drobný osobní rozbor Raovy reakce byl dostatečný, aby ho mohutně stavěný tvor s mnoha výrůstky po těle, a pichlavýma očima propustil se své moci.

Poloudušený Ra se vší důstojností vstal, a oprášil se od neexistující špíny z podlahy z fialového křišťálu, z něhož byla postavena většina vladařova podmořského paláce.
„Jen jedna věc mě tíží.“ řekne tiše a chrčivě Oanessan „Že vás budeme mít za přátele.“
Pokud šlo o dohodu čistě mezi nimi a jinou rasou, vždy to alibisticky nazývali „přátelstvím“.
„Co to nazvat náhodným shledáním? Někdo na vás bude střílet, a my se do toho čistě náhodou připleteme. Je to pro vás přijatelné?“ Ra odhadl kam konverzace směřuje mnohem dříve, než jí vladař Oceánů rozvinul.
„Ano, více než přijatelné. Smíte odejít.“
Parazit, ovládající v tuto dobu měkké a slabé enkaranské tělo, odešel bez posunků nebo zvuků pozdravu. Už přežít setkání s vládnoucím jedincem tohoto světa je pro cizince úspěch.
Kdo mohl tušit, že za tisíce cyklů ovládne kdosi takový celé Divoké oblasti galaxie, kam civilizované světlo Aliance nedorazilo, a jehož celé plémě bylo ponecháváno osudu, dokud si neosvojí cestování vesmírem?
Kolikrát se ztratila furlingská, antická nebo asgardská loď na standardní mapovací misi?
Ale bylo příliš nákladné a neprokazatelné zabývat se nějakým nepočetným a nevyspělým svinstvem, co bralo život jiným, aby mohlo samo žít, a čerpat víc moci a potěšení…

Z předchozích ústupových bojů poškozené asgardské lodě zůstaly mezi kusy dávno zničeného světa, co zažil hrůzy války v době, kdy Antikové ve své původní domovině řešili, který škrtací kamínek je k rozdělání ohně vhodnější.
Za tu dobu setrvání v úkrytu mezi planetkami na to upozornila Viekette, skenující pevnost a složení hornin. V povaze dávného výbuchu určila, že šlo o vysokovýkonný plazmový zářič, co propálil vesmírné těleso několikrát naskrz, až se narušením jádra rozpadlo.
Antikové našli galaxii téměř mrtvou, tak jí svými obsáhlými znalostmi pomohli znovu oživit
Co bylo důvodem pro ospravedlnění takové zkázy?

Jaký nesmyslný čin, ideologický výrok nebo primitivní názor o zachování druhu úplnou likvidací i malého náznaku konkurence?
Nikdo už nezjistí, kolik inteligentních druhů zničilo a znovu zaselo život, aby navždy zmizely v zapomnění, sotva se rozpadne i poslední kámen, pamatující jejich vzestup a pád.
Hvězdy umírají a rodí se v mlhovinách, černé díry, pro mnohé symbol smrti, točí spirálami galaxií a vyvrhávají data o podstatě kosmu.
Malé a velké existenční cykly.
Sterndaal své myšlenky nahrával do krychlového žlutého krystalu s runovými symboly na hranách. Opakovaně říkají, že život může být zcela veden v realitě, ale sen se nesmí udát reálně přesně, jak je ve snu.
Hádanka o snaze žít, sepsaná jedním mudrcem vymřelého asgardského kmene.



Hyperprostorová okna roztrhnou planetky v blízkosti Asgardů, a za cenu zanedbatelných šrámů, ve velké i malé vzdálenosti obklíčí tharagury a pětici zbylých bilisknerů, u dvou už opráváři absolutně nechápali, že ještě drží pohromadě, a měly až na kapitány zcela evakuovanou posádku.
Byli si hodně jistí, a není divu - čtyřikrát početnější a v plné síle.
Asgardskému veliteli této eskadry dávno přestalo imponovat řešit neřešitelné a zřejmé věci, proto kódovaným textovým vzkazem vydal rozkaz připravit k nabití zbraňové šachty funkčních plavidel, a těch polorozpadlých taktéž.

Velitel Sterndaal nezahlédl žádnou Valkýru, oznamující cestu válečníku do Valhally, ani v ně nevěřil, protože tentokrát by bylo na místě, aby se objevily, a vedly je napříč poslední bitvou k záchraně další civilizace, co se provinila jedině tím, že hodlala zůstat neutrální.
Reetouvé stále nebyli v bezpečí, dokud se nedostanou pod ochranou Lanteanů. Do konce války tam budou v bezpečí, ostatně jako všichni podobní nešťastníci. Biolodě nedokáží letět hyperprostorem neustále. Budou zastavovat, a stát se tak snadným cílem

Říše tak jasně dává znát, že buď se k ní buď s radostí přidají, nebo budou zneškodněni. Oblíbení to furlingské slovo. Nevraždí, nemasakrují, pouze hovoří o zneškodňování. Hlavně, že mají čisté svědomí sami před sebou. Nemuselo to zajít až tak daleko, pokud by Antikové už kdysi zasáhli, a zabránili shromažďování vojenské moci.
Tvrdili, že by tak eskalovali napětí, a další generace by to nepřešly. Zapomněli na to, že vše má svou míru. Oba extrémy jsou kontraproduktivní. Pacifismus i totální války...
„Vyřiďte své vládě, že se nevzdáme - říkám to já, a řekne vám to každý Asgard. My tady zahyneme, ale zahyneme jako čestné bytosti. Ale vaši vojáci, vaši dělníci, vaše kasty pomřou jako hmyz. Tak se stane.“
Plejáda barev a hra světel znovu navštívila tuto starou soustavu, znovu se stávající svědkem zabíjení.

Čtyři, jedna po jedné, se odmaskují antické křižníky Ravus, Lontarineris, Tolslandil a Liberas. Varování a falešné výstřely drony, ta dřívější rytířkost antických důstojníků, byly ty tam.
Vědec a důstojník Janus, velitel antické eskadry, přivřel oči, a ovládací křeslo zalila zář světla. Drony opustily
Stovky zářících poslů smrti se vydalo na pomoc poraženým. Prorážely štíty a pancíře, nezastavovaly se, dokud neprorazily dovnitř furlingských křižníků, a tam nevybuchly, likvidujíce nosné konstrukce, jádra motorů, můstky.
„Dejte se trochu do pořádku, pomůžeme vám dostat se do bezpečí.“
Sterndaal si utřel krev z hlavy. Látky, které jeho tělo v šoku vypouští, mu barví krev do různobarevného mixu červené a zelené. Odpovídá kladně, a nařizuje úhybné manévry.
Zmatení Furlingové stále mohou zvítězit, ale antický útok ze zálohy je vyvedl z míry natolik, že se rozptýlili.
Zbytek bitvy už nijak vzrušující nebyl. Liberas a Ravus poskytovaly křížovou palbu, a poskytovaly úzký prostor k úniku z pole asteroidů, kdežto ostatní křižníky držely většinu Furlingů uvnitř pole, aby nevyužily své převahy.
Kam se drony neprokličkovaly úlomky, tam rozsekaly zbytky mrtvé planety na kusy, a přetěžovaly tak štíty a stabilizační systémy nepřítele.
Kdyby nestáhli zálohy dovnitř pole k rozdrcení Asgardů, mohli mít šanci zničit i Janusovy lodě.

Na opevněném styčném bodě pomohli Antikové ošetřit raněné asgardské posádky, u některých, nacházejících se ve velmi vážném stavu, nabídli transport v hibernátoru až na Atlantis.
Sterndaal si po prastarém zvykupotřásl paží s Janusem. Není tolik Antiků, co projevuje při běžné konverzaci i ty nejobyčejnější city.
„Rádi jsme vám zase pomohli. Je nám to líto, ale stalo se tak opravdu naposledy.“ řekl Janus
„Nechtěl jsem věřit, že je to pravda.“ odvětil Sterndaal upřímně mrzutý z toho, co se mu teď potvrdilo
„Stahujeme se do Pegasu, na Atlantis. Ponecháváme stálou posádku pouze na Terře, tu ubráníme ještě po dlouhý čas. Odcházíme jen dočasně. Pamatujte si to.“
„Vrátíme se.“
„Kdy?“
„Snad jednou.“
Víc už Antik neřekl, a doprovodil Sterndaala do místnosti s kruhy, k přenesení zpět na jeho loď.
Janus měl hlavu plnou starostí i s galaxií, prozatím nejvíce bezpečnou, kde ležela Lantea, kde na moři dlela Atlantis, kolebána mořskými vlnami.
Nemyslel o podstatě nutnosti konfliktu, vlastně ani nebyl zarytým protiválečně naladěným členem lanteanské společnosti.
Přesto, je pro něj až děsivé, že dlouhé období míru a blahobytu končí vždy a všude apokalyptickým koncem.

super díl ... kolik ještě prosím plánuješ dílů?

rozhodně povedená epizoda

pěkné. Antikové jako vždy opouštějí bitevní pole...

Skvělý díl, akorát tokrpe, tady si dovolím nesouhlasit - tedy, ano, opouští bitevní pole a ne až tak zbaběle jako vždy Tady je i chápu

dobrej díl....doufam že rozvedeš trochu ty vodní lidi

parádní díl, jen jsem zvědav jak si povedou Asgardé, když Antikové mizí do Pegasu

Zítra dopíšu pár posledních vět (takový malý hezký fight) a bude to tu

SG : Furlingské války - 10 - Postranní vchod

Kód: Vybrat vše

úvodní melodie: http://www.youtube.com/watch?v=R_oaFpjbx_Q

Přimhouřené červené oko zapasované i se zbytkem těla v biobrnění sleduje automatickým hledáčkem ve zbraňovém hledí nejpodstatnější cíl.
Skalnatý zamlžený svět osvětlují exploze.
Zaměřovací relé ionového chrliče zakmitá modrobilým světlem vystřeleného výboje, dopadajícího obloukem mezi postupující řady asgardských válečníků. Znaky na hrudi z bílého kamene vyzařují hrůzu a respekt na celé okolí.
Wyrnaddovy gardy se nezastaví a jde dál, přemýšlivě, metodicky, spolu s nálety z vesmíru překonávají vzdálenosti během, mnohametrovými skoky, i vznášedly kopírující terén.
Padesát tisíc podobných ničí odpor na dvou dalších světech, co figurovaly v zásobování Dard'solnových lodí před přepadem Idy.

Na dvě stovky tisíc dalších proudí hvězdnými branami, nebo uložení v kryokomorách na lodích.
Původně byl úmysl postarat se o zbytky těch zbabělců, potloukajících se Idou, ale přesně to by ti zákeřní modrokožci chtěli. Zabezpečit državy, a pak ať brzy ochutnají svou vlastní medicínu.
Proti tomu neměl nic ani Sterndaal, přebírající velení na posilami. Za celý čas, kdy byl on i Viekette pověřeni, ať zatím dělají jak umí, bez posil a dalších instrukcí, utržili osmdesátiprocentní ztráty. Osm z deseti Asgardů bylo zraněno, zabito nebo pohřešováno.
Mlha se rozplynula. Poslední živí opouští místo vítězství. Čisto a prázdno, těla spálená výboji na malé částečky, nesené větrem.
Kamenným pláním a výčnělkům to neudělalo nic. Planeta je znovu tak tichá, jak by měla být. Tichá a klidná.
Známky spálenin a průstřelů zanese zub času.
Pár tisíciletí, a i tyto stopy vymizí.



Furlingský transport surovin jsou plneněny nepříjemně známými pyramidovými plavidly. Nové se zarývají, zakusují, zatínají svými hrozivými spodními mechanismy do poloorganického oplechování, a řežou je klidným tempem.
Vyšňoření zabijáci ve zlatých brněních, u kterých se předhánějí ve výzdobách a vylepšeních, čistí každičkou skulinku od „rudooček“. Libují si v pomstě za smrt svých druhů ve dvou furlingy podivně vyhraných bitvách. Ty jim velké rány nezasadily, ale rozzuřili je dost, aby upustili od rychlého a milosrdného zabíjení posádek zničením podpory života, ale pěkně si je chytají a loví.

Zvláště Sokar je přeborníkem ve vymýšlení tisíců způsobů bolestivé smrti, a jeho brnění obsahuje zapuštěných zákeřných zbraní a mučících zařízení, jak dvě výslechové lodě říšské rozvědky.
Zajetí se nikdy nebál, jeho výdrž k bolesti byla excelentní, a nervové bloky proti psionickým průnikům pracovaly spolehlivě. Jedů v malých dávkách vypil tolik, že po litru sekretu ze žláz tamaby na ex by si stěžoval, že to bylo trochu ostré na jazyku.
To svinstvo by jen v kapičce aerosolu zabilo Unase tak okamžitě jak proudí krev.
Mechanickými drápy rozerval spolu se dvěma jinými válečníky vchod do ubikací důstojníků.
O chudou výslužku nejde.

Šperky a artefakty, většina coby válečná kořist z jiných světů. Jako šelmy popadli nejbližší schránky a trhali je. Trhali a rozbíjeli, až to přehlušilo otřesy a řinčení poplachu.
Sokar se probil až ke skvostnému objektu – antické nepochybně skrývající…no uvidíme.
Ohlédne se k těm dvěma, co vtrhli dovnitř s ním. Nevšimli si toho.
Proto se nepochlubil, a dal si to na záda, mezi ostatní pěkné věcičky.
Někomu pak dá vědět, aby se na to podíval. Má na každého odhad. Až to bude prodávat na jiné mateřské lodi, řekne si cenu jen on sám.
Jistě to bude cenné. O kolik cihel naquadahu by si měl říct, uvažuje v duchu, zatímco opouští utýranou a doničenou loď v té své.

„Vlast vás volá! Vlast musí zvítězit! Naše říše zvítězí! Vy zvítězíte!“ hlásají promítnuté propagandy na fádních šedých zdech kompletně zastavěného furlingského světa. Uniformovaní obyvatelé, otupení léty donucení v tomhle žít, upřímně jásají. Třeba se jim podaří najít ty opěvovované mírumilovné kolonie, kam odešli odpůrci militantního říšského režimu, žít v klidném a harmonickém společenství, bez technologií.
Takhle už naneštěstí uvažuje jen hrstka.
Mlčící a odevzdaní, bez iluze volby, odcházejí v řadách do továren, nebo do náborových středisek. Vrcholoví členové společnosti si užívají všech výdobytků kosmu na tropickém měsíci u plynného obra v téže soustavě.
„Pouze jako celek dosáhneme velikosti a důležitosti hodné nadřazené civilizaci. Nemáme právo být natolik sobečtí, abychom pro své osobní pocity uškodili celku. Naslouchejte svým myšlenkám, naslouchejte svým vedoucím, zadávajícím vaše úkoly ve všech pracovních místech. Jen omezením prvního, a dokonalým splněním druhého, můžete najít pravé osvícení.“ hlásá oduševnělý obličej tmavě modrého oceánského poddruhu Furlinga, samozvaného „dohlížitele kulturního rozkvětu“, dosazeného takzvanou Říšskou radou. Doživotní, dědičné funkce, absolutní moc. Deset navýsost spokojených individualistů, k sobě přátelských a družných, jde jim přeci o stejné zájmy, a neudělají nic, čím by se oslabili.

Stalo se už, že se jeden pokusil o převrat, za svítání zjišťoval své šance, odpoledne tvořil plán, a byl ostatními devíti zavražděn, než nadešla noc.
A do svítání vybrali do počtu nového, a chovali se k němu se stejnou úctou, hako k tomu předchozímu, než se odvážil jít proti zbytku.
Totéž zrovna udělali s šestnácti důstojníky, neschopnými vysvětlit, jak mohli selhat, a nechat se zatlačit nebo obelstít. Ostuda, a nebezpečné oslabení snah.
Noxové i Antikové se stáhli, ale Asgardi je v podstatě sami rozdrtili. Dokonce i ti posluhovači, ty nechutné parazity nevyjímaje,
Příliš dlouho nebojovali s někým, kdo je jim silou i schopnostmi roven, a kdo je může převýšit. Kdyby byli i oni v úpadku, demografickém, genetickém nebo morálním, Říši patří nejen tato, ale už by úspěšně přebírali další dvě galaxie, které by proti hospodářským zdrojům a přesile neměly šanci.
Bohužel pro tento elitní „klub“ deseti válkychtivých zbabělců narazili, a to tvrdě.

Poradě štábu předsedá sám velkokníže Wyrnadd, generál Tallerk, a vyšší velitelé Sterndaal, Viekette a Cobldem, velící invazním eskadronám „Thunor“, „Wotan“ a „Freyjj“. Ty sestávaly z rychlých úderných bombardérů a mateřským výsadkovým lodím, samy o sobě bezbrannými, ale s kombinovanými štíty, co snesou i silnou palbu, dokud nevypustí svůj malý, rychlý a početný výsadek.
Tyto kovové kvádry s motory si zatím užívají posledních okamžiků klidu a míru. Poletující podpůrné stroje všude možně evokují hmyz, obletující velké stádo.
V jistém smyslu to tak je.

„Došlo ke zničení pouze útočných sil nepřítele. Rezervy i obranná uskupení a posádky Říší obsazeném vesmíru budou bojovat o každý kvadron kosmu, a budou bojovat ve strachu. Ví, co by je čekalo, pokud by ustoupili.“ konstatuje a rozebírá zřejmé věci generál Tallerk, máchajíce rukama po míhajících hologramech.
Chovají se, jak se sluší a patří. Velkokníže sedí, a jemu podřízení postávají naproti němu. Familiérní gesta jsou zde pouze urážkou.
Technicky byli svému panovníkovi povinováni jen málo. Musel mít potvrzení Senátu k osobnímu vedení války mimo domovskou galaxii. Jeho rod zrodil skvělé obránce, ale jakmile ucítili slávu, a šli do útoku tak vehementně, že to nejednou způsobilo mnoho zlé krve.

Wyrnadd nebude pokračovatel svého rozumného děda, co tituly pohrdal, a svou funkci vzal z donucení. Zakladatel jeho rodu, Raedwald, kníže Severních plání Othally ve dvacátém tisíciletí , neváhal obětovat polovinu poddaných, aby mohl vyrobit a otestovat antihmotovou pumu.
Zpočátku mu nevěřili, pak mu domlouvali, a nakonec vyhrožovali. Nikdo nechtěl druhý zničený svět. Odmítl.
Ti, co přežili, se pak raději podřídili.
Zajistil deset tisíc let pevného a ničím neohroženého absolutismu, na jejímž konci v Idě zůstala jen jedna inteligentní rasa naživu – Asgardi.
Poněkud alibisticky jsou tyto chmurné časy v záznamech značeny jako doby Sjednocení a Nanebevstoupení.

„…odmítneme všechny nabídky ke smíru nebo ke kapitulaci od kohokoli, kdo má s Furlingskou Říší co do činění. Velitelé musí sami určit důležitost případných přeběhlíků, a po vyzrazení informací musí být i oni bez výjimky zlikvidováni.“ doplňuje své instrukce velkokníže.

Nezeptal se svých podřízených na jedinou věc. Neptal se, ale oznamoval.

Pak beze slova vstal a prstem ukázal na holografickou hvězdnou mapu, rotující jim před očima, a opsal jím kruh okolo domovského světa Furlingů.
Štouchnul do něj, a planeta na sebe vzala bílou barvu, jakou jsou na mapě vyznačené asgardské světy.
Pak pomalu zbělají i ostatní světy Říše…

Krásné počtení, to se musí nechat. Takto na dobrou noc je to ideální A tentokrát jsem se i pobavil

...jeho brnění obsahuje zapuštěných zákeřných zbraní a mučících zařízení, jak dvě výslechové lodě říšské rozvědky....

:-D

paráda paráda...že by se furlingové stali obětmi antihmotových pum?

teaser k dalšímu dílu

Toto je spoiler!!!:

Antikové svádějí již třetí bitvu o Terru. Z osmi základen na planetě proudí drony --- "Když umíte jen utíkat, vy zbabělci, tak si tam chcípněte. Co je nám do toho." říká Wyrnadd zpříma překvapeným Antikům na Atlantis --- Ra říká Sokarovi přibitému na zdi kopím "Proč své šance měříš vítězstvím jedné strany? Někdy je vítěz ten kdo přežije, ne kdo zvítězí. Jestli tě nechám naživu, měl bys přehodnotit víc než jen to."

Tak jsem se konečně dostal k přečtení dalšího dílu a musím říct že to je paráda. A ten spoiler na další díl vypadá taky dost zajímavě.

Názvy jsem dal do češtiny, ať je nemusíte luštit

fajné hned se to čte líp

Konečně tu máte pokračování stížnosti ohledně zdržení adresujte mamlasovi, který tu zajišťuje server a vždy se hrozně diví, že to půlce lidem padá dva dny po sobě

SG : Furlingské války - 11 - Blokáda

Kód: Vybrat vše

úvodní melodie: http://www.youtube.com/watch?v=R_oaFpjbx_Q

Gadmeerská vesmírná stanice na okraji předválečného noxského prostoru se i po tisíciletích těšila zájmu kupců, směnárníků a dopravců mnoha ras celé galaxie. Neustále k ní byly přistavovány nové části, až se proplétla několika asteroidy, plujícími dosud volně kolem měsíce plynného obra Weeea hvězdné soustavy Meer.
Impozantní stavba rotující tímto prostorem je obklopena stovkou hangárů a přistávacích podů.
Obranné systémy, zajišťující neutralitu a absolutní kontrolu místní civilizace nad osudem této oázy klidu a směnného obchodu, jsou větší záhadou, než jejich, ze síry stvoření majitelé.
Na čtvrté planetě žila civilizace, co stvořila tachyonová děla – vrhaly částice, pohybující se opačně v čase, od budoucnosti do minulosti.

Nic jiného po ní nezbylo, ani malá částice něčeho jiného – jen ty strašlivé zbraně byly zcela netknuté. Planeta byla až na ty objekty plná jemného prachu, ještě jemnějšího, než je ten ve středu mrtvých mlhovin. Pro Alianční vědce, studující je, byly objektem poznání, byli na první pohled fascinováni tím, že kůra planety byla kdysi v jeden okamžik rozložena na atomy…

Každopádně, Gadmeerové přišli na způsob, jak je ovládat, napájet a zabránit použití jinou rasou. Sami Antikové se neodvážili zaútočit, ale donutili je, aby je namontovali pouze na stanice, a nikoli kolem planety, nebo na vesmírné lodě. Věděli, že Antikové dokáží velice snadno vyprodukovat třeba stovku podobně ničivých technologií, jen pokud by o ně stáli, proto byli také tak úspěšní ochránci míru.
Války se neúčastní, zato mají nezanedbatelný prospěch z tolerance pašování, a prorážení Alianční blokády do Říše. Těžko jim dávat za vinu, že zprávy o fatálních porážkách Furlingů neberou příliš vážně.
Pět jim nejbližších obývaných světů byly rajské a nádherné, noxské državy.
Dnes z nich byly další od surovin vytěžované, ekologicky zničené špeluňky Říše.

Asgardká královská loď, nijak se nelišící od jiných z důvodu utajení, kotvila na okraji stanice, a zpovzdálí hlídkovaly další dvě.

„…nepřísluší to k mé přísaze, veliteli. Radím vám při své veškeré dobré vůli a slušnému vychování, abyste dodrželi naše stálé vztahy založené na oboustranné důvěře.“ říká Gadmeer Upjj úředně
„Chápu dobře, že se nedohodneme?“ ujistí se Wyrnadd a koutkem velkých černých očí zahlédne svého věrného generála Tallerka, jak si poklepe prsty na pravé oko. Běžné souhlasné gesto.
„Pokud budete blokovat chod stanice blokádou, zahájíme na vaše lodě.“ řekne Upjj podivně dvojitě. Nejde o poruchu, to jen překládač jejich jazyka činí vždy takové problémy, když se snaží dynamicky převádět zvuky, co vydávají tihle arogantní tvorové ze síry. Gadmeerský správce pokračuje -

„Máte deaktivované štíty, totéž u zbraní, což musí učinit každá loď, co chce zakotvit. Vaše násilné pokusy by skončily jedině smrtí, velkokníže. Víme, že jde o vás, a nemusíte se strachovat – nesdělíme to furlingskému veliteli, co zde kotví s celkem šesti křižníky, protože nám do toho nic není.“ doplnil Upjj, kdežto Wyrnadd se rozzuřil a otevřel odpalovací šachty.
Má jako od horkého větru nad planinami proběhlý pocit, že mu ta ještěrka naznačila výhružku, co strpí jedině smrtí nebo bezvědomím. Pro jaké malichernosti a rozmary hlupáků může skončit existence perspektivního druhu údajných spojenců ve zbrani…
„Co to děláte?“ zeptá se ještě klidně Gadmeer, vypadaje jen lehce udiven, že si panovník jiné galaxie snad skutečně vybírá nesmyslnou smrt.
„Z naší konverzace jsem vypozoroval, jakou přílišnou svobodu a privilegia jsme vám udělili, lépe řečeno, jaké vám udělili Antikové.“

V pumovnici Wyrnaddova mocného plavidla neslyšně cvakly pojistky, a odhalily se štěpné hlavice, co se do této chvíle ztrácely ve zvýšené radiaci reaktorů. Tepelné navádění a vysoce výkonná nálož pošle jeden kus štěpného prvku na jiný kus toho stejného prvku.
Ta nejprimitivnější verze jaderné pumy, co zahájila tisícileté závody ve zbrojení na starém světě Asgardů.
„Snad jste si i zvykli jistého…uctivého přístupu od jiných. Takže, ctění, vážení obchodníci - Na omluvu toho, že jste se vůbec opovážili neuposlechnout dobře míněných rad od představitele Asgardského státu, teď sami zničíte zmíněné furlingské lodě.“
„Při známce toho, že hodláte zničit mé lodě, budete vyhlazeni.“ vydá ultimátum. Obě strany zachovávají klid, až jim správce odešle data a potvrzení, že křižníky jsou skutečně rozpadlé na atomy, což potvrdí i právě spuštěný, podle zdějších předpisů zakázané 4D skenování.



Nukleární exploze vyřazují stanici z provozu, do toho všeho se na subprostorový číselný signál připojí k dílu destrukce dalších osm bitevních lodí, zbraně mají připevněné zvenku, zvyklost zatáhnout zbraně do kasemat vzala válkou definitivně za své
„Vaše další rozkazy, velkokníže?“ zeptá se Tallerk, nikoli z podlézavosti nebo nábožné úcty, ale proto, že to skutečně neví. Obvykle je pohotový, a Wyrnaddovy náznaky si obyčejně vyloží brzy, ovšem vždy ne.
Potomek tolik oběhů Hally starého asgardského rodu se docela jasně a bez rozpaků kochal svou genialitou. „Tímto dnem v dějinách této galaxie skončila nerozumná antická doba dvojsečných zvyklostí. Zkuste se nad tím také zamyslet, generále.“ řekne spokojeně vládnoucí Asgard, a ukáže na dalšího, nezúčastněně stojícího za můstkem vlajkové lodi „I vy, Sterndaale. Důstojníci, kteří vždy dodrželi to, čím byli zavázáni, mají v Idě i zde místo.“

„Jestli smím promluvit, vládče…“ zeptá se Sterndaal, a šedá tvář tázaného přikývne, „Co s Gadmeery? Bez stanice jsou už teď druhořadovými občany Říše. Furlingové přeci ovládají okolní soustavy, a jen to jediné jim svou silou a významem bránilo…“
„Gada je bohatá na naquadah, na němž nejsme tak závislí, ale naši spojenci ho potřebují velice nutně. Jsou ochotni se sem co nejdříve dostat a obsadit meerskou soustavu, včetně pár okolních.“
„Mluvíte o…“
„Ano.“

„Ano, to jsem nečekal. Ti to musím přiznat, Sokare. Opravdu si mě překvapil, naneštěstí ne v tom dobrém slova smyslu.“ říká Ra do zlaté stěny s hieroglyfy.
Říká mu Sokarovi přibitému na zdi kopím „Proč své šance měříš vítězstvím jedné strany? Někdy je vítěz ten, kdo přežije, ne kdo zvítězí. Jestli tě nechám naživu, měl bys přehodnotit víc než jen to.“
Týraný vzbouřenec hodlá odpovědět, ale prskají mu z děr v tělě a zvláště z úst jen další proudy zelené unaské krve. Tam, kde měl oči, mu trčí velké jehly se žpetnými háčky. Byly vytaženy napůl, i s tím, co vytáhly.

„Zatímco jsi mě rušil svými pokusy mě pokořit, dosáhl jsem úspěšné dohody s těmi velkookými šediváky, co jsou už tisíciletí v úpadku a ani si to sami neuvědomují. Ovládáme už čtyři oblasti…ne, ty jsi vždy viděl jen své zájmy, Sokare a je mi líto, že tě nesmím zbavit života, abych neztratil respekt mezi nášimi válečníky. Proto budeš ušetřen a poslán do vyhnanství. A tady máš svého nového hostitele.“ řekne, a nějaké zvíře zavrčí
„Je z jednoho antického světa. Jsem si jist, že budeš spokojen. Pustím tě na jedné tvé oblíbené destinaci – tam, kde jsi mou, tobě svěřenou lodí sežehl úrodné planiny těch primitivů, a vypukl tam rozhodně ukázkový hladomor. Všechno poživatelné, zvířata i rostliny jsou pryč, jen se před nimi objeví, aby měli čím nakrmit sene i děti, co chcípají hlady. Kvůli tvé zábavě jsi nepřiletěl včas, a Furlingové stačili v té prokleté skále postavit tu věc, po které si měl původně jít ty sám.“

Ra vezme do ruky meč, a oranžovým enkaranským okem změří a přesekne několika přesnými švihy čepelí tělo Sokarova hostitele, až donutí symbionta vystoupit ven.
Zasyčí, a vrhne se do šije čtyřnohého zvířete.
To příšernou bolestí zaskučí, ale je už ovládnuto novou vůlí.
„Vím, že jestli tohle smrtelné ponížení přežiješ, naše další setkání skončí smrtí jednoho z nás. Rozuměl jsi?“
Sokar vycení zuby a zavrčí, sliny stékají po bradě zhnusením a zlostí…

Zdánlivě nerozvinutý a nedůležitý svět v soustavě na samém konci spirály galaxie, se už potřetí stává dějištěm války, činnosti přirozené a samozřejmé pro většinu kultur, co v ní žilo, žije a žít bude.
A jen sami Antikové svádějí již třetí bitvu o Terru. Z osmi základen na planetě proudí drony, a divoce křižujícím válcovým křižníkům se daří se superpevnými pancíři a mnoha systémy blízké obrany bránit.
Snažili se o nejrychlejší průlet a průzkum právě tohoto sektoru, aby ověřili odchod Antiků, a ústup Noxů z dalších planet, a teď se snaží o důkladný sken Terry, posledního světa, kde Antikové neopustili své základny a ubytovací zařízení.

Lodě museli odvolat snad jinam, protože po nich nebylo ani památky.
Furlingové po živých zkušenostech neoplývali elánem riskovat, ale tady šlo o vskutku speciální misi – zjistit, proč je zrovna tato država pro „neporazitelné“ Antiky tak vyjímečná a důležitá.
Dokonce už vyřadili dvě dronové základny, a chystaly se odletět když jim vyletěly vstříc plavidla, taktéž plné dronů, které dosud zde skromné říšské ztráty proměnily ve stoprocentní a úplné.

Nemohli dopustit, aby se vůbec někdo dozvěděl, co se děje. Po zmizení třech silných formací budou Furlingové asi sotva toužit po dalším pokusu o průzkum, zvláště v této době…

parádní epizoda

ooo to bylo suprové jak text tak kvalitní obrázek, jen škoda že asgardi nebyli na atlantis jak v teaseru.. na to sem se moc těšil

Jo, jak si otevírá hubu na Antiky, to jsem vypustil, ale dám to v dalším díle, líp to bude zapadat do kontextů událostí...

jee dekuju.....

wow! Super díl hlavně ten konec jak Antikům přiletí lodě a totálně zničí Furlingy útočící na Zemi. Jsem taky zvědav proč jsou antikové stále na Zemi když ostatní planety opustily

SG : Furlingské války - 12 - Jednomyslný názor

Kód: Vybrat vše

úvodní melodie: http://www.youtube.com/watch?v=R_oaFpjbx_Q

Furlingští technici v šedých úborech, tvarem zcela splývajících s jejich modrou pokožkou, rozpojují rozvody krychlových krystalů různých velikostí a barev. Při práci klábosí krákavými dialekty svého oceánského poddruhu, jejich mistrovi se zřejmě cosi nezdá, ale sám pokračuje ve výměnách rozvodů.
Při nenadálém varovném pískotu technici uskočí, a krychlemi projedou svazky bělavých výbojů, rozpojujících se do stěn, kam odráženy dalšími krychlemi mizí kdesi uprostřed základny, dobře chráněné štítem a neutroniovými kupolemi iontových děl, rozesetých po kontinentu Sada’lel.
„Pracovní četa Uer se smí vrátit do práce. Náhodný tok částic ve vedení byl zastaven.“ oznámí hlasitá vnitřní komunikace, a pracovníkům nezbývalo, než uposlechnout.

Jejich vedoucí tiše proklel všechny, co ho i jeho muže hierarchicky převyšují, a nařizují jim tuhle nebezpečnou práci. Nestudoval ty nejlepší instituce, ale i on rychle pochopil, o jak pekelný kousek se tu jeho lidé pokoušejí. Mohou vytvořit i černou díru, pomyslel si, když si zkusil letmo propočítat všechno nezbytné, co jim říct museli, co zahlédl velkým proskleným oknem v druhé laboratoři, a podle množství hromaděné energie.
Upřeně si prohlédl jednu z rozvodných kostek. Křemíkový diamand s pětinásobnou hranolovou mřížkou. Sama o sobě dokáže rozpojit výboj z reaktoru křižníku, a vést ho zároveň do hyperpohonu, štítu i zbraní, a stále by měla rezervy proti přepětí. Tady je musí měnit neustále, hodinu po hodině, a to jich jsou spojeny tisíce, počítaje v to i ostatní rozvodny na základně.
Pustí se do další výměny, pouštěje to z hlavy. Zbytečné myšlení nebo dokonce mluvení by se mu mohlo vymstít. Zato pro nevítané pozorovatele na vzdáleném úbočí by bylo kontraproduktivní mlčet.

„Tak to má být ten zázrak? Superzbraň, co nás má smést z galaxie?“ uchechtl se Dragar, ale najednou je téměř oslepilo světlo, a z prostředku základny vyšlehne oslepující světlo, proměňující se v energetickou vlnu, se vzdáleností se rozpadající na miliardy modrých šípů, rozrývajících zemi.
Dokonce zapulsuje i pozorovacím stanovištěm, až Dragar překvapením vyjekne. Systémy zbroje nahlásily kritickou chybu a selhání maskování, ale jeho spolubojovník mu pevně stiskne zápěstí.
„Uklidni se, to se tu děje běžně. Taky jsem z toho měl dost strachu, než mi došlo, že Furlingům to taky na chvíli oslepí senzory.“ oba znovu zahalí maskovací zařízení
Systémy svorně udávají bezchybnost všech zabudovaných funkcí.
„Když si mě probíral z kryospánku, mohl si mi pár detailů říct, Gerde. Zkoušel ses spojit s našimi?“
„To nemá cenu. Z přijímače máme dost informací. Wyrnadd, ten spratek, se přece jen ujmul trůnu, řekl bys to do něj?“ zeptá se Gerd, a druhý si pohrdavě odfrkne.

„Jeho by určitě nenapadlo posílat na pusté planety stázové hlídky jako my, pro případ potřeby. Žádné úskoky, ani lsti, prostě obětovat spousty nás, Asgardů. Určitě už plánuje, jak pošle celou naši flotilu na Furlingský domovský svět. Mizerný populista, stejně jak jeho předkové.“
„Tos ho teda moc nevystihl. Poslední přijatý fragment vysílání, než nám vyzářováním základny vypojili i subprostorové kanály, byl o tom, jak ne zrovna čestně zlikvidoval Gadmeery.“
„Aspoň že něco. Za padesát let v hibernátorech jsme o hodně přišli, co?“
„Každopádně nám dvěma prázdniny skončily definitivně. Vidíš to?“ řekne Gerd.
Dragar nastaví maximální rozsah skenování pohybujícího se povrchu základny, z níž vychází oblouky paprsků, zhmotňujících a znovu ničících kusy kamení, prachu, a podle tavících se skal nabírá i žhavou plazmu…všechno odněkud.

„Kvantová brána nabyla konzistentního tvarování. Emise gravitonových částic v normě, žádný výskyt temné hmoty. Zahajuji akceleraci.“ zní sborový hlas obsluh kontrolních stanovišť základny, měnící se kompletně v obrovský portál pro otevření cesty do alternativní reality.
„Pouze pevná hmota. Příjem zahájen. Tvar očekávaný.“
Blesky z podzemního zařízení se spojí v jeden paprsek a zhmotní – furlingskou bitevní loď naprosto neznámé konstrukce, pětinásobně větší, než standardní křižníky. A za ním další. A ještě jeden.
Paprsek se začne klikatit, a znovu rozpojovat, a chrlit náhodnou hmotu.
V jedné z rozvoden se propojovací krystalicky kostky rozletěly šestinásobnou nadzvukovou rychlostí, a zabily veškeré osazenstvo.
Už naposledy vedoucí směny proklel nadřízené, bezpečně schované za kalenými pancíři a energetickými štíty. Skutečně, je levnější nahradit živé maso než drahé údrbářské droidy…

„Dobrotivý Wotane…jestli zítra vyjdou obě slunce, a z téhle věci nezůstane jen díra…“ sykne Dragar vyděšeně a rozzuřeně zároveň. Byli sem přeci umístěni, aby skrytě po dvě stě oběhů Hally střežili pustou planetu, jako tisícovky jejich kolegů.
Byl to výtečný nápad. Dvě kryoschránky a pasivní měřící nízkodosahové přístroje vydávají jen mizivé stopy energie. Ukrytá a zapečetěná výzbroj, včetně útočnému letounu a kluzák s rychlopalným částicovým dělem.
„Moc toho nemáme. A skrz vysílání nedostaneme, do základny…“ zakalkuluje Gerd
„…se dostaneme tak leda mrtví.“ a doplní ho Dragar „Kolik tu máme přísavných min? Dvacet?“
„Asi tolik, a dobrých k pomoci Furlingům k zaměření. jedna rána z křižníku, a nemusíme řešit nic.“ odpoví mu Gerd dost pesimisticky.
„Ne, mohli bychom to zkusit. V noci půjdeme pěšky, a nastavíme miny na obranné kupole. Pak s kluzákem odpálíš všechno, co může explodovat – i jádro přijímače, třeba jim to na okamžik zahltí monitorování povrchu. Otevřu hangár, a budu se moct překonat přídavným spalováním dostat až k základně.“

Mysl druhého zahlcují pochybnosti.

„Podle mého bychom měli zkusit infiltraci. Sebevraždou nic nedokážeme, ani nevíš, kam tu věc máš zasáhnout!“
„Takže podle tvého to máme zkusit? I když tu už za pár dní může být flotila, proti které nic nezmůžeme? No tak, přemýšlej. To dobou už to bude konec.“
Nakonec si povzdechne, a položí mu ruku na rameno.
„Dobře, jsem s tebou. Zkusíme to po tvém, Dragare. Ale přísáhám, až se sejdem u věčného hodokvasu po boku bohů, hned tě vemu něčím po hlavě, ať to tam stojí za to!“
Skučivě, ale potichu se zasmějí.
„Beru na vědomí. Tak rychle. Místní hvězdy už zapadají.“

„Byli jsme napadeni!“ řinčí interkomem furlingské základny „Vypojte to!“ nařizuje Kasav’amel, vrchní velitel základny, a představený celého projektů, o kterém už při vynálezu převratného objevu, kvantového zrcadla prohlásil, že povýší Furlingy nad všechny rasy, co kdy v galaxii byly, jsou a kdy budou.
Inženýr se v rampě pod jeho stanovištěm kryje před jiskrami.
„Nikoho nemůžeme poslat jen tak k vedení, každého to při přiblížení zabije, a ani nevíme, co to udělá, když je veškerá energie nakondenzovaná…“
„Je mi jedno jak, ale prostě s tím něco udělejte!“ naprostý zmatek ho zbavuje rozumných úvah. Urgentní zpráva z planetární obrany se mu vysvítí z pracovního terminálu.
„Co zas! Už víte kdo…“
„Jde o sabotáž! Snažime se sestřelit…“ začne vysvětlovat velitel obrany, ale nezvyklé mizící a zase vznikající schopnosti paprsků



Vysoce nabité pulsy z malého asgardského bombardéru padají hluboko pod základnu, odkud zařízení stále chrlí proudy nestabilních spojení mezi dimenzemi.

Nikdo z hierarchie Furlingské Říše nikdy nezjistil, jaká nehoda otevřela na planetě černou díru. Při letu nejbližší kurýrní lodi mohli zachytit tu vražednou a ničivou věc, jak nasává hmotu z obou místních hvězd. Jejich planety nasála bezprostředně po svém vzniku.
Společensko-politická elita byla i nyní jednotná – příliš velké riziko na další podobné plány. Dostupná kvantová zrcadla budou co nejrychleji zlikvidována, až na prototyp, uskladněný na měsíci Krew v domovské soustavě…

A žádný Asgard se nikdy nedoví o skutečném osudu hlídky 58Q.

Z bezpečí své velitelské lodi, nevěda absolutně nic
„Když umíte jen utíkat, vy zbabělci, tak si tam chcípněte. Co je nám do toho.“ říká Wyrnadd zpříma, naprosto překvapeným Antikům na Atlantis
„Dokonale oplácíš dobro, asgardský panovníku. Raději zapomínáš.“
„Nic vám nedlužíme. My nejsme ti, co prohrávají a raději zdegenerují, než aby si přiznali svůj konec, čestně, v boji a přirozeně.“
„Nastane čas, kdy budou vaši potomci hovořit zcela jinak.“
„Nejsme jako vy, a proto tak uboze neskončíme.“ doplní své urážlivé poselství velkokníže a bez pozdravů zruší spojení.

Až skončí s Furlingy, vyšle další jednotky do Pegasu, a vymaže je z kosmu i s tím agresivním druhem, co stvořili, a který je vinný za smrt mnoha Asgardů při jejich misi, údajně bezpečné a pod ochranou antických lodí.
Předvede těm takzvaně „neomylným lhářům“, že se mýlí…

Tak další velmi zajímavý díl. Jen škoda že sabotáž asgardského týmu nebyla trošku rozepsaná

skvělý díl
takovýhle asgardi se mi libí

pěkný konec kvantového zrcadla paráda.... hlavně jak si Wyrnadd ... konečně jim nekdo řekl do očí že sou fak kdyby chtěli tak ....