StarGate Ships - S02E20 : Konec utrpení, část 2

[kasparova655365]

posedlík píše:

ale tak mě napadlo nemění se při povznesení tělo na energii

Čekala jsem na to, kdo se zeptá Jsem vynalezla nový způsob povznesení. Pendergast se povznesl stejně jako v seriálu, ale u Emersona jsem to udělala tak, že se povznesla pouze jeho duše. Která se tam na hoře proměnila v podobu Antika s jeho postavou, takže pak se může normálně vrátit do původní podoby i se svojí podobou.

ale u Emersona jsem to udělala tak, že se povznesla pouze jeho duše. Která se tam na hoře proměnila v podobu Antika s jeho postavou, takže pak se může normálně vrátit do původní podoby i se svojí podobou.

To mi docela silně připomíná jednu povznesenou Antičku z 1. série SGA. Teď nevím jak se jmenovala, ale měla trest, že za to, že bránila Antiky, tak teď musí místo toho navěky chránit celou planetu (nebo nějak tak )

[kasparova655365]

Shayla píše:

To mi docela silně připomíná jednu povznesenou Antičku z 1. série SGA. Teď nevím jak se jmenovala, ale měla trest, že za to, že bránila Antiky, tak teď musí místo toho navěky chránit celou planetu (nebo nějak tak )

JJ, byla to Chaya Sar neboli Athar ve čtrnáctém díle

„Měli byste (rozdeliť) jít domů. Teď stejně nemůžeme nic dělat. Jen sedět a čekat“, řekl Swayn.

„Je v kritickém stavu. Doktoři říkají, že prvním čtyřiadvacet hodin bude kritických, pak

„Jistě.“ Sestřička, která byla na chodbě zavedla Sam do šatny a mezitím Swayn šel na JIPku zkontrolovat Kevina.

pokoje Sam, která měla na sobě obléknutý (zbytočné) modrý plášť. Swayn zmáčknul jen pár tlačítek na

přijdete po zítří (spojiť).“

Dobrá veta:

Svitsová s Evansovou sedí na gauči a navzájem se utěšují.

Dobrá časť a zatiaľ sa mi páči. Len tak ďalej.



///Edit///
posedlík píše:
ale tak mě napadlo nemění se při povznesení tělo na energii


Čekala jsem na to, kdo se zeptá Jsem vynalezla nový způsob povznesení. Pendergast se povznesl stejně jako v seriálu, ale u Emersona jsem to udělala tak, že se povznesla pouze jeho duše. Která se tam na hoře proměnila v podobu Antika s jeho postavou, takže pak se může normálně vrátit do původní podoby i se svojí podobou.

Veľa ľudí prežilo klinickú smrť a hovorili o "svetle", tak prečo nie aj rozhovor počas tej "smrti".

[kasparova655365]

Děkuji za opravu chyb, některé chybičky se vždy vbloudí. Už jsem je opravila, i když si nejsem jistá s tím "Měli byste jít domů." Mně se zdá, že tak to má být

U bonusu máte možnost stáhnout povídku v PDF na uložtu

Byste je dohromady. Rozdělený by to bylo, kdyby tam bylo by jste

chtěl bych se zeptat jestli je Sway pojmeniovaný podle swayna z námořní hlídky ?

[kasparova655365]

deadalos píše:

chtěl bych se zeptat, jestli je Swayn pojmenovaný podle swayna z námořní hlídky ?

A víš, že jo

Ako by ste odpovedali? (U nás.)
Jak byste odpověděli? (U vás.)
Našiel som si to. Ujo Google vie všetko.

Však to říkám

[kasparova655365]

Jelikož jsou Velikonoce, tak jsem se rozhodla, že vydám dvě části třetího dílu po sobě. První bude plánovaně v neděli a druhý bude v pondělí.
Pro ty, co čekají na nějakou akci mimo planetu, tak Vás překvapím. V pondělí se dočkáte

kasparova655365 píše:

Jelikož jsou Velikonoce, tak jsem se rozhodla, že vydám dvě části třetího dílu po sobě. První bude plánovaně v neděli a druhý bude v pondělí.
Pro ty, co čekají na nějakou akci mimo planetu, tak Vás překvapím. V pondělí se dočkáte

Jéžiš, já zrovna jedu na Atlantis. Nemůžeš mi to poslat přes nějaké technické udělátko?

[kasparova655365]

Shayla píše:

Jéžiš, já zrovna jedu na Atlantis. Nemůžeš mi to poslat přes nějaké technické udělátko?

Pošleš mi pohled?? Udělátko, to bude samotné fórum


18:33 -> vlastní korekce celého třetího dílu hotova a brzy dopíši devátý díl.

Jo, pošlu A možná nebude od věci zeptat se Rodneyho, jestli už zprovoznil tu mezigalaktickou wifinu

[kasparova655365]

Že bych jednou navštívila galaxii Pegas? Nejlepší by bylo, kdybychom sehnali nějakou loď, nejlépe Odysseu. Má Asgardské jádro a hlavně ZPMka
Ale wifi by pro začátek stačila. Takže ho musíš popohnat

bude vtom dílu v neděli něco důležitého nebo zase Marks a nemocnice abych ho překsočil ?

[kasparova655365]

deadalos píše:

bude vtom dílu v neděli něco důležitého nebo zase Marks a nemocnice abych ho překsočil ?

Tím jsi mi zkazils radost Nemocnice tam bude jen ze začátku, pak už ho dám domů.

Ale zarazil si mě tím, že jsi nereagoval na Emersona. Nejdříve jsi psal, že jsem ho musela zabít hned na začátku a teď, když ho tam dám zpátky, tak ty nic.

A jestli chceš, tak ho přeskoč, mě je to vpodstatě jedno, ale pak nebudeš vědět, co bylo v té části a nebude ti to sedět k té další části, která bude hned v pondělí.

Ok tak to nějak odliš tu nemocniční čas nedělá mi dobře vůbec dkotoři nemam je rád,tak abych mohl nemocnici překsočit prosím.Ale takle jsem nechtěl aby Paul skončil já ho měl rád jako slavného velitele lodi Odyssea no dobře slavný nebyl no v programu SG asi jo

[kasparova655365]

deadalos píše:

Ok tak to nějak odliš tu nemocniční čas nedělá mi dobře vůbec dkotoři nemam je rád,tak abych mohl nemocnici překsočit prosím

Neboj se, žádná operace nebo něco podobného už nebude... Jen se skoro první část bude odehrávat v nemocničním pokoji, bude tam i Odyssea a zábavné povídačky mezi sourozenci Zbytek prozradit nemohu

daedalos píše:

Ale takle jsem nechtěl aby Paul skončil já ho měl rád jako slavného velitele lodi Odyssea

Toto je spoiler!!!:

A kdo říkal, že v budoucnu nebude velitelem??

to je fakt ale kdybych začal psát povídku(znovu,což se nestane napadlo mě jak ho oživit dobře) což je jedno já a psát znova nějakou povídku co se nebude líbit. No pro mě best velitel ale na stejný úrovni jako Cladwell no kdybych si měl vybrat pod kym sloužit tak asi Paul

bude velitelem vesmírných sil povznesených bytostí

[kasparova655365]

Tak teď jste mě oba pobavili Nechte se překvapit, ten překvapující díl není ani napsaný, ale mám ho v hlavě

Že posedlík to chápu ale čim já to už ne

[kasparova655365]

deadalos píše:

Že posedlík to chápu ale čim já to už ne

No, posedlík mě rozesmál nejvíce...
A u tebe je to tak, že kdybych taky měla na výběr, šla bych k Emersonovi.

[kasparova655365]

Zdravím,
dneska tu máme Velikonoční neděli a já Vám sem přináším první část třetího dílu s názvem Rodina pohromadě.
Takže Vám přeji příjemné čtení a na vše, čemu byste nerozuměli, ráda odpovím. A prosím, pisněte něco do komentářů, ať vím, že to čtete.
(A jako obvykle přijímám kritiku i pochvaly)

Epizoda 3 : Rodina pohromadě, part 1

Jsou to tři dny po nešťastné nehodě, kdy musel být Kevin Marks hospitalizován v nemocnici, kde se pomalu dával do hromady. Dokonce už s doktory i vtipkoval. Ale nuda byla jeho nejhorším trestem, který mohl v životě mít.

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, JIPka
Kevin stále byl na JIPce, kde ho chtějí mít pod dohledem celý týden. Právě teď odpočíval, ale ne na moc dlouho, protože tam za ním přišel kapitán Mike Evans. Kevin otevřel oči a usmál se.
„Ahoj Miku.“
„Ahoj Kevine. Jak ti je?“
„Začínám se tu nudit.“
„Jak se můžeš nudit? Jsi tu teprve tři dny.“
„Slovo „teprve“ se mi nelíbí. A ano, nudím se.“
„No, tak mi můžeš pomoci s jedním. Sestra potřebuje pomoc. Neví si rady s jedním okruhem, který brání v opravě hyperpohonu na sto procent“, řekl Mike a posadil se vedle něj. Kevin se chtěl posadit, jenže to ještě nešlo.
„Zdvihneš mi to trochu nahoru, jinak se zblázním.“ Mike pohlédl na sestřičku a ta na něho souhlasně kývla hlavou. Po zdvihnutí se Kevin cítil lépe a tak mohl začít s dováděním.
„No, s tím ti můžu pomoci. Jenže potřebuji, abys zajel ke mně domů a z prvního šuplíku z vrchu vedle televize vzal papíry, které mi doneseš. A taky řekni Sharon, ať vyfotí vše, co nefunguje. Nejlepší by to bylo ve 3D. A k tomu pět propisek, osm tužek a dvě gumy. To je myslím, že vše.“
„Nechceš, abych ti rovnou sem přinesl všechny přístroje nebo všechno vybavení z tvého domu?“ Kevin se začal smát, ale jen na chvilku.
„V pořádku?“
„Jo. Swayn říkal, že chvilku bude trvat, než se budu moc smát. Ještě to pobolívá, ale prý je to normální, než se to zahojí“, odpověděl Kevin. Za pár vteřin někdo zaklepal na dveře a vstoupil do místnosti.
„Zdravím, Kevine. Jak se daří?“ zeptala se plukovník Helen Svitsová.
„Plukovníku, rád vás vidím. Celkem dobře. A jak se daří vám?“
„Dobře, když vidím, že je ti lépe.“
„Moc to nepřehánějte, madam. Náš kamarád se tu začíná nudit“, řekl Mike.
„Tak ty se tu začínáš nudit? A už jsem ti předtím říkala, že mi můžeš tykat.“
„Promiň, Helen. Je to nezvyk, když nejsem v armádě.“
„Tak já ti zajedu pro ty věci a za chvilku jsem zpátky“, řekl Mike.
„A vezmi mi ještě notebook.“
„Jistě. Tak ahoj.“
„Ahoj.“ Mike odešel z pokoje a sama s Kevinem tam zůstala Helen.
„No, a teď jsme tu jen my dva“, řekla Helen.
„Tak mi pověz, co je nového.“

Země, SGC – o měsíc a půl později
Podplukovník Mitchell prochází chodbou a spolu s Valou a Teal’cem jdou za generálem Landrym do zasedací místnosti, který už tam na ně čeká. Před necelou půl hodinou se vrátili z mise, při které hledali doktora Jacksona, kterého zajali síly Oriů spolu s Merlinovou zbraní, kterou našli před několika dny. Bohužel, Jacksona nenašli.
„Posaďte se“, řekl Landry, když všichni krom Carterové přišli. Jakmile usedli, zeptal se: „Našli jste něco na té planetě?“
„Bohužel, žádná stopa o Jacksonovi. Ani naše obvyklé zdroje nic nehlásí“, odpověděl Mitchell.
„Ale my to ještě nevzdáme, i když teď o Zemi vědí vše“, řekl Landry.
„Souhlasím. Vždy se najde nějaká naděje“, řekl Teal’c. Landry s Teal’cem souhlasil a pak pokračoval v brífinku.

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, pokoj
Kevin ležící na posteli odpočíval s rukama za hlavou a se zavřenými oči. Někdo zaklepal na dveře a pak vstoupil dovnitř. Kevin otevřel oči a usmál se, když uviděl Sam.
„Zdravím, podplukovníku.“
„Zdravím. Něco jsem vám přinesla.“
„To jste nemusela“, řekl Kevin a sedl. Do pokoje přišla sestřička a položila na stůl nějaké papíry.
„Děkuji.“ Sestřička odešla z pokoje a Sam se na něj nechápavě podívala.
„Doktoři uvážili, že dneska už můžu jít domů do domácí péče hned, jak skončí prohlídka. Takže budu doma s nohama na židli a s jídlem v klíně“, řekl radostně Kevin.
„Už máte odvoz?“
„Chtěl jsem zavolat Mikovi nebo Sharon, ale oba mají spoustu práce s hyperpohonem“, řekl Kevin a zasmál se.
„Výborně. Takže v kolik mám pro vás přijet?“
„Stačí za dvě hodiny“, odpověděl Kevin a odkryl z nohou peřinu.
„A co nohy?“
„No, doufám, že mi ortézu na levé noze sundají už dnes. Pravá si asi necelý měsíc ještě počká“, odpověděl a vzal do rukou berle. Vstal z postele a pomalu šel ke stolu, kde předtím položila sestřička papíry. Na stole vedle nich ležel další štus svázaných papírů, který vzal do rukou, pak šel zpátky k posteli.
„Měl jste mi říci, já bych je přinesla.“
„To je dobrý. Mohu vás o něco požádat?“ zeptal se Kevin a sedl zpátky na postel.
„Jistě.“
„Mohla byste to dát Evansové? Je to poslední část oprav Odyssey, se kterými si nevěděla rady.“
„Jistě. Hned, jak se vrátím, tak za ní zajdu“, odpověděla Sam a na chvilku se zapřemýšlela.
„Vím, že tu otázku už nechcete slýchat, ale proč se nevrátíte zpátky?“
„Asi vám Svitsová říkala, že od vstupu do armády jsem neviděl rodinu. O rodiče mi moc nejde, jde mi hlavně o mou sestru. Už pět let jsem ji neviděl a chtěl bych ji najít. Je jí dvacet pět let a já ani nevím, kde pracuje, kde žije, jestli je vdaná. Nevím o ní nic. A to je pro mě důležitější než armáda. Jestli se mi ji podaří najít, tak pak zvážím své rozhodnutí o návratu do armády. Dříve ne.“
„Nikdy jste neřekl, že máte sestru.“
„Nebyla k tomu příležitost.“
„Tak já to vezmu Evansové na Odysseu a za dvě hodiny tu budu na vás čekat.“
„Děkuji.“ Sam se usmála, vstala ze židle a vzala do rukou papíry.
„Zatím se mějte.“
„Vy taky.“ Sam odešla a Kevin se opřel o postel s velkým povzdychem.

Země, Nevada, Oblast 51, hangár, Odyssey, kontrolní místnost dvě – o dvacet minut později
Sharon s Mikem jsou v kontrolní místnosti dvě, kde měli rozebraný celý panel hyperpohonu. Podle Kevinových nákresů ho postupně spravovali. Jenže on jim přitom dělal i naschvály, za který nebyli moc rádi.
„Netušil jsem, že když Kevinovi donesu papíry, že nám nakreslí vše dopodrobna a tím nás donutí rozebrat celý panel“, řekl Mike.
„Však víš, jaký on je. Ale abychom to dokončili, potřebujeme zbytek.“
„Myslíte tento?“ Zpozad nich se objevila Carterová, která s papíry v rukou šla hned za nimi.
„Byla jsem u Markse a tohle vám posílá.“
„On je poklad“, řekla Sharon a pohlédla na papíry. Po prohlédnutí nevěděla, co má říci. Na druhé stránce papíru Kevin napsal: „Přehoď pár drátů ve vedení.“ Vedle toho byl nakreslen smajlík " ". Sharon se zasmála a řekla: „Já ho uškrtím.“
„Proč?“ zeptala se Sam.
„On se vážně nudí“, odpověděla Sharon a přehodila na panelu pár drátů. Pak šla k Asgardskému panelu, na kterém spustila diagnostiku hyperpohonu. Během pár vteřin se na obrazovce zobrazovalo: „Stoprocentní výkon“.
„Stačilo jen deset malých oprav a funguje na sto procent.“
„No vidíš. A ty si nadávala, že to bylo zbytečné, sestřičko“, řekl Mike, když přišel blíže k Sharon.
„No jo, bratříčku. Kdybych měla takový talent jako má on, tak bych to zpravila dříve a nemuseli bychom se v tom tolik hrabat“, řekla Sharon.
„Jenže ten talent má jen Kevin.“
„Za to já nemohu.“
„Tak se od něj více uč.“
„Tak já vás tu nechám o samotě, sourozenci“, řekla Sam a nechala tam ty dva o samotě.
„Na shledanou“, řekl Mike zároveň se Sharon. Sam se usmála a šla k přechodové komoře.

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, pokoj
Za Kevinem do pokoje přišel Swayn s vozíkem pro Kevina, který má poslední kontrolu v nemocnici, než ho propustí.
„Ahoj Swayne. Jdeš mi říci, že můžu jít domů?“
„Nejdříve prohlídka a pak odpověď. Takže šupej na vozík.“
„Rozkaz, šéfe. Stejně za necelé dvě hodiny pro mě přijede Carterová, což je docela divný ale pochopitelný.“
„Chápu. Ale chceš to mít co nejrychleji za sebou, ne?“
„Správně“, řekl Kevin při slezení z postele na vozík.

Země, SGC, Landryho kancelář – o půl hodiny později
Podplukovník Carterová s plukovníkem Svitsovou seděli před generálem Landrym v křeslech.
„Chcete říci, že když najdeme jeho sestru, tak se možná vrátí?“ zeptal se Landry.
„Ano“, odpověděla Carterová.
„Tak ji najděte.“
„V tom je právě ten problém“, řekla Carterová.
„Možná že ne. Jak jsem vám říkala o Marksovi, později jsem si na ni vzpomněla. A náhodou jsem ji i našla“, řekla Svitsová.
„A kde?“ zeptala se Carterová.
„Následuje Marksovu práci. Je seržantem Letecké Vzdušné Síly. Za necelou hodinu by sem měla dorazit.“
„Páni. Děkuji vám“, řekla Carterová.
„Ráda jsem pomohla. Už jsem s ní i mluvila a docela se těší. Škoda, že u toho nebudu, až se setkají. S Athenou totiž vyrážíme na další misi.“ Carterovou v momentě něco napadlo a pohlédla na hodinky.
„Co kdybych ho přivezla sem? Za necelou hodinu ho mám vyzvednout z nemocnice.“
„Ten bude koukat. Ale nic mu o ní neříkejte, ať je překvapen.“
„Slibuji“, řekla Carterová a se Svitsovou vstaly zároveň z křesel.
„Dobrá práce, plukovníku.“
„Děkuji, pane. Ale teď už musím jít. Pozdravujte ze mě Markse“, řekla Svitsová a odešla z Landryho kanceláře.
„Páni“, vyšlo z Carterové a pomalým krokem šla ke dveřím, u kterých se zastavila.
„Tak já pojedu pro Markse a vy se postaráte o jeho sestru.“
„Tak už běžte.“
„Ano, pane.“ Carterová odešla z jeho kanceláře a Landry se zasmál.

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, ambulance – o půl hodiny později
Kevin seděl s nataženýma nohama na lůžku a čekal na Swayna, až přijde s výsledky testů.
„Tik ťak, tik ťak.“ Kevin sledoval hodiny nad dveřmi a čekal.
„Jestli nepřijde do pěti vteřin, tak zdrhnu“, jakmile to dopověděl, přišel do místnosti Swayn.
„Ono to funguje. No konečně.“
„Říkal jsi něco?“
„Ne. Tak co, už můžu odejít domů?“
„Ty s tím nedáš pokoj. Ale jo, pustím tě. Ale dobré dva týdny se budeš šetřit. Ne že na tebe narazím v nějaké hospodě jako každý čtvrtek.“
„Na pivo teď zrovna chuť nemám.“ Swayn položil papíry na stůl a pak sedl ke Kevinovi.
„Já si nedělám srandu. Před měsícem a půl jsi byl na pár minut mrtví, nezapomeň na to. S tím, že se máš šetřit, si nedělám srandu. Rehabilitaci budeš potřebovat každý druhý nebo třetí den. Už jsem ti to i zařídil. Takže nemusíš ani jezdit. Pošlu za tebou svou ženu a ta ti vše řekne. Bude ti se vším pomáhat tak, abys mohl chodit sám bez berlí, co nejrychleji.“
„Já si nedělal srandu. Co teď hlavně chci, je najít sestru. Už jsem po ní pátral v minulých letech, jenže jsem ji nikde nenašel.“
„Jak dlouho jsi ji neviděl?“ zeptal se Swayn a sedl na lůžko vedle Kevina.
„Když jí bylo patnáct let.“
„Deset let?“ Marks předtím o sestře trochu Carterové zalhal.
„Jo. Ani nevím, jestli si ještě na mě pamatuje, když jsme se tak dlouho neviděli.“
„Věř mi, že si na tebe bude pamatovat. Když sis na ni vzpomněl ty, tak ona si vzpomene na tebe.“
„Možná, ale asi máš pravdu.“ Swayn poplácal Kevina po zádech a slezl z lůžka.
„Sundáš mi tu ortézu z levé nohy?“
„O tom jsem už přemýšlel po cestě. Bolí tě, když na ni stoupneš?“
„Ne. Když na ni stoupnu, tak nebolí.“
„Tak dobrá.“ Swayn stoupnul ke Kevinovým nohám a pak mu sundal z levé nohy ortézu.
„To už je lepší“, řekl Kevin a párkrát zakroužil kotníkem.
„Páni. Jde to s tebou líp, než jsem si myslel.“
„Taky jsem už cvičil v posteli.“
„Já tě uškrtím“, řekl s úsměvem Swayn a Kevin pomalu vstal na nohy.
„Stačí ti toto jako důkaz?“ zeptal se Kevin.
„Stačí, ale teď sedni. Odvezu tě zpátky na pokoj a pomůžu ti s balením.“
„S radostí“, řekl Kevin a sedl na vozík.
„Tak jedeme.“ Swayn otevřel dveře a „profrčel“ s Kevinem na chodbu.
„Na kosmickou rychlost nemáš.“
„Mám se ještě, co učit“, odpověděl Swayn po zavření dveří. Pak nahodil tempo a pokračovali v rychlé jízdě.

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, pokoj -> parkoviště
Swayn s Kevinem dorazili do pokoje, kde na ně čekalo milé překvapení.
„Podplukovníku, neměla jste přijet až za patnáct minut?“ zeptal se Marks, když uviděl Carterovou.
„Měla, ale říkala jsem si, že vám alespoň pomůžu s balením.“
„Takže se jdu převléci“, řekl Marks a vstal z vozíku. Po levé noze doskákal k berlím a pak šel do šatníku. Mezitím šel Swayn ke Carterové.
„Dejte na něho pozor. Měl by co nejvíce odpočívat.“
„Nebojte se, nezpustím ho z očí. Dám si ho na vodítko.“
„Já vás slyším a zabiju vás“, ozval se Kevin a Sam se Swaynem se krátce zasmáli.
„Ty jsi něco slyšel?“ zeptal se Swayn.
„Jo, slyšel. Můžeme?“ zeptal se Kevin, když vyšel ze šatníku, a šel rovnou k nim.
„Můžeme“, odpověděla Sam a vzala do rukou batoh, který ležel na ustlané posteli.
„A abych ještě nezapomněl, zítra za tebou přijde moje žena, takže se nikde netoulej a odpočívej.“
„Rozkaz“, řekl Kevin. Swayn otevřel dveře a všichni vešli na chodbu.
„Hlavně to nepřeháněj s chůzí. Maximálně hodinu a půl na nohou.“
„Jinak sezení anebo ležení v posteli či na gauči. Rozumím.“
Všichni tři pomalu došli k parkovišti, kde Sam měla zaparkované auto.
„Hlavně jeďte opatrně“, řekl Swayn, když Kevin nasedával do auta na místo spolujezdce. Sam mezitím dala Kevinovy věci dozadu na sedačku.
„Nebojte se. Pojedu maximálně šedesátkou“, řekla při zavření dveří a pak šla k předním dveřím. Otevřela je a pak se podívala se na Swayna.
„Tak na shledanou“, řekla Sam a nasedla do auta.
„Ahoj“, řekl Kevin.
„Ahoj“, odpověděl Swayn a zavřel Kevinovi dveře. Sam se připoutala a pak nastartovala auto. Swayn už mezitím šel zpátky do nemocnice, kde měli příjem. Během chvilky byli pryč.

Země, Colorado Springs, cesta, Marksův dům – o dvacet minut později
V autě bylo od odjezdu z nemocnice ticho. Sam v klidu řídila a Kevin se díval bočním oknem na krajinu. Chtěla s ním navázat komunikaci, jenže nevěděla jak.
„Marksi.“
„Ano?“ Kevin se hned na ni podíval.
„Napadlo mě, že teď, když nejste v armádě,… si můžeme tykat.“
„To teď slýchávám pořád. I když je to pro mě těžký, tak klidně.“ Kevin se na Sam usmál a ona nastavila pravou ruku.
„Samantha.“ Kevin na chvilku zaváhal, protože zrovna řídila, ale nakonec taky nastavil ruku.
„Kevin.“ Oba si potřásali rukou a Sam byla spokojena.
„Tak co plánuješ?“
„Nemám vůbec tušení. Nejspíše budu ležet a dívat se na televizi, pokud tam bude něco zajímavého. Jinak za týden už konečně můžu z obličeje sundat tu velkou náplast.“
„To ti tak vadí? Sluší tito s ní“, řekla při pohledu na jeho tvář.
„Ha. Srandičky. Ale stejně jsem rád, že jsem zrovna nejel na své oblíbené.“
„Jak to? Ty jich máš víc?“ zeptala se Sam.
„Jo. V garáži stojí její dvojče. Na té jezdívám nejraději. No, ale teďka si motorka na chvíli odpočine, než budu moci na obě nohy. No, a auto taky.“
„Ty nějak máš rád řízení.“
„Taky je to můj koníček.“
„Tak už jsme tady“, řekla Sam, když byli téměř u Kevinova domu. Auto zaparkovala před výjezdovou cestu a pak vypnula motor. Kevin otevřel dveře a po levé noze doskákal ke druhým dveřím, které otevřel a z auta vytáhl berle. Sam mezitím vytáhla batoh a položila ho vedle auta. Kevin přišel k batohu a chtěl si ho dát na záda, jenže Sam si toho všimla a hnedka mu řekla: „Já to vezmu. Jdi raději otevřít dveře.“
„Podplukovníku, až tak indisponovaný nejsem.“
„Kevine?!“
„Sam?“ Oba se na sebe usmáli.
„Jdi už“, řekla s úsměvem Sam a vzala jeho batoh. Když Kevin přišel ke dveřím, vytáhl z riflí klíče, které mu pár dní po nehodě přinesla Sam.
„Zůstaneš tu chvíli nebo už musíš do práce? Ptám se jen, abych tady náhodou nenarazil na dalšího vojáka z Pentagonu“, zeptal se při vstupu do kuchyně. Sam šla hned za ním a na gauče položila tašku.
„Vlastně jsem si říkala, jestli bys nechtěl jet se mnou do SGC? Jen si tam něco zařídím a pak bychom se sem vrátili.“
„No, dlouho jsem už tam nebyl. Že bych šel pozdravit pár kamarádů?“
„Tak jo. Nemáš hlad nebo žízeň? Abych tě neodvezla hladového.“
„Jsem plný, jak jsem jindy nebyl. V nemocnici jsem jim vyprázdnil celou kantýnu. Měla jsi slyšet, jak celou dobu nadávali, když museli doobjednávat zásoby“, odpověděl Kevin a usmál se.
„Tak mazej“, řekla Sam a oba šli ke dveřím.

To be continued