SG: Phoenix 56.díl ...Jsme položili své živo

Obe časti som práve teraz dočítal a . Pokiaľ naozaj nebude niekde záloha, nezostáva im asi nič iné ako prinútiť replikátorov, aby používali systém Windows.
Rýchlo

Jsem velice rád, že se líbilo A Puku já už vážně nemusím Phoenix je u mě na disku ukončená už pár měsíců, ostatně jsem to tu už jednou psal

St0rm: To je pravda, mohu to potvrdit.

Viem, ale smajlík na: uverejni ďalší tu nieje .
Možno použijem toto:

to bych si přeložil, jako: zmlátím tě a pak se z toho budu radovat

Možno máš pravdu a budem musieť vymyslieť niečo iné.

Raději jo
EDIT: Hlasování

k hlasovaniu: samozrejme že ano (to si ani nemusel sem dávat a rovno hodit dalši diel, výsledok bude zrejme aj tak rovnaký)

Třeba bude někdo proti

ale určite ich nebude dosť na to aby prevýšili počet tých čo sú "za"

Vzhledem k jednoznačnosti hlasování... je tady můj nejdelší díl, tak si to užijte

...Jsme položili své životy

Orilla
Jack s Adriou stál před hvězdnou bránou, která se právě vytáčela. Z haly na konci chodby se nesl táhlý, zvláštní zvuk. Zvuk, který nikdo neslyšel už deset tisíc let... Asgardé zpívali. Thorův pohřeb skončil před pár minutami a mezi poctami jednomu z největších Asgardů, bylo i zrušení pozice nejvyššího velitele, čímž se Thor stal prvním, posledním a největším vojenským vůdcem Asgardů v historii.
Brána se konečně vytočila a oba prošli na Quattuor, na jehož oběžné dráze se momentálně nacházela První flotila. Adria měla ještě nějaké jednání ve městě a tak se s Jackem rozloučila, ten se nechal přenést na Dia.
„Pane máme problém...“ ozvalo se hned, jak se Davis zhmotnil na můstku.
„Co se děje, Petrove?“
„Jak víte, doktoři McKay a Zelenka dělají pokusy s Ar... reaktorem. Problém je v tom, že se nám už dvacet čtyři hodin nedaří navázat kontakt. V posledním hlášení zmiňovali něco o zvláštních záznamech na senzorech, netýkaly se reaktoru.“
Jack byl unavený a protřel si oči.
„Nechte flotilu tady, nastavte kurz k PX-543K9. Prověříme to sami...“
Zeus zažehnul motory, hladkým obloukem proletěl kolem Excaliberu a skočil do hyperprostoru směrem k laboratoři.

Po hodině cesty hyperprostorem
Celá loď se otřásala, jako by byla pod těžkou palbou a vibrace stále zesilovaly.
„Pane, jsme téměř u cíle a vypadá to, že je narušený hyperprostor.“
Davis se otočil k Petrovovi a rozkázal vystoupit z hyperprostoru. Loď vypadnula do normálního prostoru a konstrukce lodi vydala zaskřípání, které znělo téměř jako úleva.
Zeus doletěl na oběžnou dráhu a zaparkoval přímo nad laboratoří, která byla jediným osídlením na celé planetě. Jack zvednul z podlahy helmu a s Petrovem a dvěmi mariňáky se přenesli na povrch, přímo do hlavní laboratoře. Doktor McKay se otočil od počítače, když si všimnul záblesku a počkal, až se návštěvníci zhmotní.
„Admirále, říkali jsme si, kdy konečně dorazíte...“
Davis se nezdržoval a šel rovnou k věci.
„Doktore, proč jste neodpovídali na volání? Mysleli jsme, že se něco stalo, ale jak to tak vypadá, nic se neděje...“
McKay se kysele zašklebil.
„No jsem si jistý, že to tak vypadá... Pojďte se mnou.“
Doktor naznačil rukou a dovedl admirála a Petrova k několika obrazovkám, na kterých byly záběry z kamer. McKay se ujal popisování:
„Na první obrazovce je Arcturus, jak vidíte je aktivní, ale projevují se úplně stejné problémy, které byly popsány v databázi Phoenixe...“
Když se McKay nadechoval, tak Petrov rychle vystřelil otázku:
„Tak proč to nevypnete?!“
„Protože nemůžeme... Někdo sabotoval systém a zkopíroval pevné disky. Reaktor by už dávno explodoval, kdyby se mi ho nepovedlo zatížit.“
Ze dveří se ozval Zelenkův hlas:
„Kdyby se TI ho nepovedlo zatížit?! Nechtěl jsi říct nám?“
„Jo, jo jasně... nám.“
Davis protočil oči, ti dva byli prostě všude a vždy stejní...
„Vezměte to popořadě. Kdo zkopíroval disky a čím se vám povedlo zatížit reaktor?“
Odpovědi se dočkal od Zelenky.
„Kdo zkopíroval disky nemáme tušení... v záznamech není jediná zmínka o násilném vniku do budovy. Zato víme, že mu budou ta data k ničemu. Bez znalosti kódování bude trvat minimálně třicet let, než prolomí zabezpečení.“
McKay navázal s druhou částí.
„Co se zatížení týče... na druhém monitoru můžete vidět stroj na dilataci času. Je až překvapivé, jak jednoduché je ho postavit, když máte k dispozici replikační zařízení a Phoenixovu databázi...“
Petrov s Davisem se zároveň zeptali na úplně tu samou věc.
„Takže veškerá přebytečná energie je spotřebována dilatačním polem?!“
„Přesně. Potíž je v tom, že energetický výstup generátoru stále roste a nevíme, jak dlouho to dilatační pole vydrží. Čím více energie máme, tím více se čas zpomaluje... A ještě k tomu ne všude stejně. V okolí generátoru, který se nachází hned vedle reaktoru, je přibližně desetkrát pomalejší než v této místnosti. Alespoň to zpomaluje reaktor a dává nám více času... Jak dlouho to je, co s námi nemáte spojení?“
Davis se podíval na hodinky.
„Teď něco přes dvacet pět hodin. A myslím, že by jste měl vědět, že hyperprostor je narušený... Zeus dostal při příletu pořádně zabrat.“
McKay se Zelenkou chvíli počítali, podívali se na sebe a Radek předal informaci admirálovi:
„Nám utekla necelá hodina. Jak to vypadá, dilatace sílí rychleji než jsme mysleli, je to složité na vysvětlení, ale brzo můžou utíkat mimo pole dny, klidně týdny, zatímco nám uběhne jen minuta...“
Davis sáhnul k nejjednoduššímu řešení, které může vojáka napadnout...
„Tak ho nechte bouchnout... Přeneseme se na Dia a zmizíme odsud.“
„To asi nepůjde admirále. Zeus nebude schopen vstoupit do hyperprostoru, sám jste říkal, že je narušený. A z dosahu jenom tak neuletíme... Dilatační pole má průměr dvou světelných let.“
Petrov překvapil asi všechny v místnosti, když jenom tak z vršku hlavy vypustil:
„Co takhle postavit druhé dilatační zařízení? Použijeme Diovo ZPM, zrychlíme pro něj čas a vyletíme odsud, než reaktor exploduje.“
McKay i Zelenka na něj koukali s pootevřenou pusou, až Davis prolomil užaslé ticho:
„Půjde to?“
Rodney pokýval hlavou.
„Neměl by v tom být problém... Bude trvat necelou hodinu, než postavíme další dilatační zařízení.“
„Fajn, dejte se do toho.“ Rozkázal Davis a McKay vyběhnul do místnosti s replikačním zařízením.
Admirál kývnul na Petrova a v rohu místnosti mu pošeptal:
„Pokud do laboratoře nikdo nevniknul, musel to být jeden z našich vlastních lidí...“
Petrov se rozhlédnul po laboratoři.
„Neměl by být problém ho najít. Je tady jen osm lidí i s McKayem a Zelenkou.“
„Zařiďte nějakou malou prázdnou místnost, popovídáme si s podezřelými.“
Po necelých deseti minutách už seděl první pomocník v provizorní výslechové místnosti.
„Tak pane Johnsone, jak se dnes máte?“ začal zlehka Davis
„Jde to. A vy?“
„Co jste dělal dnes mezi pátou a šestou hodinou?“
Johnson chvíli přemýšlel.
„Už si vzpomínám... Pomáhal jsem doktorům Zelenkovi a McKayovi. Nastavovali jsme ochranné systémy v reaktoru.“
„Byl někdo v ten čas sám, bez spolčenosti?“
„Ano byl tam jeden....“
Výslech Johnsona pokračoval ještě několik minut a poté následovali další a další členové vědeckého týmu. Pátý na řadě byl John Trent, kterého už vyslýchali čtvrt hodiny. Petrov zrovna chodil kolem stěn místnosti a téměř řval:
„Takže vy nám budete tvrdit, že jste večeřel v jídelně?! Už jsme vám řekli, že máme potvrzené od obsluhy, že jste tam nebyl! A jeden z vědců vás viděl v chodbě směrem k laboratořím... A vy si stále budete stát na svém?!“
Trent přešel z argumentace k druhé taktice. Nevydal ani hlásku a jenom pozoroval oba vojáky. Davis kývnul na Petrova, ať na chvíli opustí místnost. Ten se při odchodu naklonil k Trentovu uchu a škodolibě pošeptal.
„Teď si užiješ.“
Jack si sednul na stůl.
„Podívej Johne... Když se přiznáš, tak tě nebudu muset nechat popravit...“
Muž byl stále ticho a Davis se postavil vedle něj. Položil mu ruku na rameno a stisknul. Brnění mu dávalo dostatek síly, aby rozdrtil menší kosti v okolí ramena a Trent hlasitě zařval bolestí.
„Víme, že jste to byl vy... Chci jen vědět, pro koho pracujete.“
Trentova čelist se třepala bolestí, ale stále odmítal mluvit. Davis si sednul proti němu, uchopil jeho ruku, propletl své prsty s jeho a zatnul ruku v pěst. Ozvalo se několik hlasitých křupnutí a další, mnohem silnější, bolestný výkřik.
Když rozdýchal polámané prsty, tak řekl pouze:
„Vlezl jste do pasti.“ A jakoby naprázdno skousnul. Z pusy mu vytekla pěna a v křečích spadl na podlahu, kde se klepal jako při epileptickém záchvatu a po chvíli se přestal hýbat úplně.
Davis otevřel dveře, za kterými čekal Petrov.
„Je po něm. Asi měl v zubu kapsli s jedem. Mám z toho divný pocit Alexi...“
Petrov chtěl odpovědět, ale byl vyrušen rádiovým spojením z Dia.
„Admirále, z hyperprostoru právě vystoupila naše loď, ohlásili se jako Athena.“
Davis s Petrovem se na sebe zvědavě podívali, Athena měla podle plánu zahájení stavby až za tři měsíce...
Z rádia se ještě ozvalo.
„Kapitán se přenáší k vám.“
Vedle Davise se objevil záblesk a v něm se vykreslila ženská postava, která zasalutovala
„Major Agara.“
Davis opětoval pozdrav.
„Majore co tady děláte?“
„Plukovník Thompson vyslal Athenu, aby vás našla. Herkules vás měl kontaktovat před námi, ale ztratil se stejně jako vy.“
„Tady žádná jiná, než vaše loď nebyla...“
V tom se znovu ozval Zeus.
„Admirále, z hyperprostoru vystoupila další naše loď... Volací znak Herkules.“
Všichni, kteří stáli v laboratoři a slyšeli hlášení, měli na obličeji ten nejvyjevenější obličej, kterého byli schopni. Davis okamžitě vyrazil z McKayem a Zelenkou, kteří sestavovali dilatační zařízení. Sotva rozrazil dveře spustil:
„Co se to tady sakra děje?! Nejprve pro nás poslali Herkula, potom Athenu, ale přitom Herkules přiletěl až po Atheně...“
Zelenka se chopil slova:
„Dilatace nekontrolovatelně zesiluje a kolísá... Herkules musel vletět do silnější části dilatačního pole, které ho zpomalilo víc, než Athenu, která proto dorazila první...“
McKay zvedl hlavu od přístroje, do kterého právě zasunul krystal.
„Admirále to chcete říct, že teď tady jsou tři lodě?“
„Ano... Dva Abyssy a jedna Victory.“
McKay se chytil za hlavu a usilovně přemýšlel.
„Budeme potřebovat všechna ZPM z lodí. Přesuňte je na Dia a nechte přenést dilatační zařízení na jeho palubu.“
Zelenka se otočil k Rodneymu.
„Jsi si jistý, že tři ZPM budou stačit?“
„Budou muset...“
Davis vydal rozkaz a oba doktoři i s dilatačním zařízením zmizeli v záři transportu. Jack se otočil k major Agaře.
„Teď mi ve zkratce řekněte, co se dělo venku a hlavně... jak dlouho tady jsme?“
Major chvíli přemýšlela, když dávala dohromady události od zmizení Dia.
„Chvíli potom, co Zeus zmizel byl Quattuor napaden několika přeživšími loděmi Ori, ale proti obraně systému neměly šanci. Z rozhodnuti plukovníka Thompsona a Odina, který teď vede Asgardy, byla zahájena ofenzíva proti Ba’alovi. Po měsíci se povedlo uvolnit jednu loď. Herkules byl vyslán na záchrannou misi, ale zmizel stejně jako vy. Babylon zbrojil, stavěl lodě jako na běžícím páse a Ba’alovy državy podléhaly naší armádě.“
„To ale není vše, že? Pokud byla Athena postavena přesně pode plánu, muselo utéct mnohem více času.“
„Nechtěla jsem to na vás hodit bez přípravy, ale než jsme byli vysláni, uteklo od vašeho zmizení sedm měsíců... Chvíli po Herkulovi byla vyslána malá průzkumná loď, která se opatrně přiblížila mimo hyperprostor a zaznamenala dilatační pole. Počítalo se s tím, že se dostanete ven sami, ale když jste se sedm měsíců neozvali, byla vyslána Athena, aby vás informovala a o dění v galaxii.“
Jackovi v ten okamžik bylo úplně jedno, jestli prohrávají, nebo ne... sám pro sebe si zašeptal:
„Adria...“
Major ho zaslechla a pokračovala v popisu událostí:
„Než jsme odlétali, byla Adria v devátém měsíci. Plukovník Thompson mi od ní předal vzkaz pro vaši osobu.“
Podala Jackovi zalepenou obálku, kterou Jack okamžitě otevřel a přečetl si obsah. Na posledních řádcích byla uvedena jména pro jejich děti... Cheryl Amanda a Christopher. Jeho oči se zalily slzami, když si představil kolik času musela strávit sama a jak dlouho ještě sama bude, než se odsud dostanou...
„Ba’al v době našeho odletu prohrával na všech frontách a díky podpoře Země a Asgardů se nám povedlo držet všechny obsazené planety. Země samotná má k dispozici čtyřicet BC-304 a ochotně poskytnula vojáky a technické zázemí, pro ochranu obsazených planet... Málem bych zapomněla... naše síly se rozrostly od doby, co jste pryč. Máme k dispocizi dva Excalibery a tři Atlanty, každá z nich doprovázena šesti Abyssy a stejným počtem Victory.“
Z vysílačky zaznělo to, na co všichni netrpělivě čekali.
„Dilatační systém je namontován, jsme připraveni k odletu.“
Celá budova se lehce otřásla a na obrazovce bylo jasně vidět, jak první vlna energie prošla skrz stěnu reaktoru jako by tam nebyla.
Davis odpověděl:
„Právě v čas doktore... přeneste nás na palubu a pryč odsud!“
Všichni lidé ve výzkumném středisku zmizeli v záblesku a objevili se na palubě Dia. Trojice lodí se držela v těsné formaci, jen pár desítek metrů od sebe, aby bylo dilatační pole co nejmenší. Formace se otočila od planety a vyrazila maximální rychlostí pryč.
Ve strojovně Dia si spokojeně hučelo zařízení na dilataci času a vedle něj zářily tři ZPM zatížené na maximální hranici. Musely bojovat s Arcturem, který sice ovlivňoval mnohem větší prostor, ale s intenzitou se mu nemohla rovnat.“
McKay došel na můstek a oznámil, že bude trvat přibližně patnáct minut, než opustí dilatační pole. Davis se na něj zvědavě podíval „Neříkal jste, že má průměr dva světelné roky? To uletíme normálním prostorem jeden světelný rok za patnáct minut?“
„Jak to jenom vysvětlit amatérům... Už vím! Viděl jste někdy Star Trek? Tohle funguje na podobném principu, jako jejich warp... Ohýbáme kolem nás časoprostor a technicky vzato nepřekračujeme rychlost světla...“
„A proč, že to nepoužíváme místo hyperpohonu?“
„Protože patnáct minut cesty nás stojí tři ZPM a je to neuvěřitelně pomalé... Ještě nějaké otázky?“
„Ne, děkuji doktore.“

„mezi tím“ Quattuor
„... a pokud neumřeli, žijí tam spokojeně do teď.“
Adria dokončila pohádku na dobrou noc, políbila obě své děti na čelo a odešla z dětského pokoje. Sednula si v obývacím pokoji do křesla a zapnula televizi. Právě běžely zprávy, záběry vesmírné bitvy byly doprovázeny komentářem:
„Po dvouletém tažení spojeneckých sil, jsou vládci soustavy konečně na hranici porážky. Od smrti Ba’ala před půl rokem se vše vyvíjelo ve prospěch spojenců a jak vidíte na obrazovce, bitva o Palantos vrcholí...“
Komentátorka se zarazila, když se na okraji bitevního pole otevřelo hyperprostorové okno a z něj vyletěly tři lodě, evidentně patřící Alianci.
„To je neuvěřitelné! Podle volacích znaků se jedná o Dia, který se ztratil, když byl vyslán na tajnou záchrannou misi před dvěma lety.“
Trojice nově příchozích lodí se okamžitě zapojila do boje a odříznula ústupovou trasu nepřátelské flotily.
Pod obrazem se otevřel komunikační kanál.
„Tady admirál Davis, oficiální zástupce Aliance. Vzdejte se, nebo budete zničeni!“
Ha’taky se odmítnuly vzdát a jejich zbytky byly zdecimovány během minut.
Komentátorka rozjařeným hlasem poznamenala:
„Ten chlap ví, jak přijít na scénu!“
Adria, která už při objevení Dia zpozorněla, teď plakala radostí, když po více jak dvou letech slyšela hlas otce svých dětí. Za Adriou se ozvalo sladké dívčí:
„Mami?“
Adria vstala z křesla a došla pro svou dceru. Vzala ji do náručí, a posadila se zpět před televizi. Malá ji sáhnula na slzy na obličeji a zkoumavě se na Adriu dívala.
„To nic Cheryl... Tatínek se vrací domů.“
Malá Cheryl začala vesele tleskat. Těžko říct, jestli rozuměla, co znamená tatínek, nebo jen poznala radostný tón. Adria ji k sobě přitulila a začala zpívat ukolébavku a pohoupávat se, aby zase usnula...

Druhý den ráno
Adria se probudila do prosluněného rána a její ložnicí se šířil příjemný teplý vánek. Vylezla z postele, hodila na sebe župan a vyrazila do kuchyně, kde dala vařit vodu na kafe, vytáhla pečivo a začala chystat snídani. Lehké klepnutí v dětském pokoji si získalo její pozornost a s tím, že jsou děti vzhůru, je šla překontrolovat. Otevřela dveře a z šoku se zapomněla i nadechnout. U protější stěny seděl na skříňce Davis a pozoroval děti jak spí. Z jeho výrazu se nedalo poznat, jestli je šťastný, smutný, nebo zklamaný. Když si všimnul Adrii, tak vstal a došel k ní. V naprosté tichosti ho objala začala líbat.
Potichu se přesunuli do obývacího pokoje, aby nerušili potomky a Adria stále Jacka držela, jako by nevěřila, že je opravdový. Jako by se bála, že zase zmizí.
„Adri je mi to tak líto...“
„Nemůžeš za to, nemůžeš. Jenom jsem doufala, že se z té dilatace dostaneš dřív než jeden z nás umře... Naštěstí jsi to stihnul.“ Poznamenala se smutným úsměvem.
„Během pár dní by měla skončit válka s goa’uldy. Hned jak padne Ti, tak odejdu do výslužby, na tohle nemám nervy...“
Adria ho místo odpovědi vášnivě políbila.
„Jsem opravdu zvědavá, jestli tě děti poznají... Ukazovala jsem jim fotky každý den...“
„Jak jsi vlastně dokázala vychovávat dvojčata sama?“
„Jack s Emmou mi pomáhají, přestěhovali se na Quattuor prakticky jen kvůli mě...“
„A co Vala? Ta je tady taky?“
Adriiny oči se zaleskly.
„Vala zemřela před pár měsíci na misi. Dostala zásah tyčovou zbraní a na místě zemřela...“
Jack nevěděl co říct a tak k sobě Adriu přitisknul ještě víc.
Ve dveřích do dětského pokoje se objevily dvě malé postavičky a chvíli pozorovaly jejich rodiče, jak se objímají. Po chvíli se opatrnými krůčky začaly blížit ke dvojici a prohlížely si cizího pána. Ukazování fotek očividně zabralo, protože každé dítě chytilo Jacka za jednu nohu a přitulily se...

O několik dní později
Na oběžné dráze Quattuoru se shromáždila celá spojená flotila Aliance. Babylon, tři Excalibery, tři Atlanty, třicet šest Abyssů a stejný počet Victory. Asgardé se museli stáhnout do Idy, kde právě vrcholily boje s replikátory a síly Země, dosahující téměř stovky BC-304, byly rozprostřeny po galaxii, aby bránily osvobozené planety.
Thompson s úlevou předal velení nad flotilou zpět do rukou Davise a vrátil se na pozici velitele Babylonu, který teď měl stanoviště na oběžné dráze Quattuoru, protože Země už jeho ochranu nepotřebovala.
Jack se rozloučil se svou rodinou a nechal se s Adriou přenést na Dia. Flotila překontrolovala svůj stav a po deseti minutách skočila do hyperprostoru směrem k PX-417H6, planetě, na které měl Ti poslední pevnost. Na oběžné dráze se nacházelo jen něco přes třicet ha’taků a bylo možné, že planeta má na povrchu obranná děla.
Adria se finálního útoku účastnila jako oficiální zástupce Aliance a byla oprávněna okamžitě a na místě vyjednat podmínky případné kapitulace, pokud by se Ti rozhodnul vzdát se.
Po dvaceti minutách v hyperprostoru vystoupila flotila nad planetou a okamžitě se ocitla pod palbou ha’taků. Z Excaliberů a Atlant se hrnuly stovky stíhačů a Abyssy zaujímaly obranné pozice kolem letadlových lodí. Aliance měla početní i technologickou převahu, ale Ti nehodlal jen tak prohrát.
Jeho ha’taky se vrhly do boje na blízku, z planety začaly startovat kluzáky a přilétat pulzy z děl. Victory vyrazily ha’takům naproti, Abyssy je uvítaly výstřelem z hlavních zbraní a třistatrojky se v letkách řítily proti kluzákům.
Goa’uldská plavidla kličkovala mezi Aliančními a ostřelovaly jejich štíty za jakéhokoliv úhlu mohly. Nehybné Abyssy po nich pálily ze všech věží a první výbuchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Zeus s Herkulem rozstříleli dva nepřátelské stroje a na druhé straně formace explodovaly další tři. Blíže k planetě poletovaly obrovské roje stíhačů a objevovaly se mezi nimi desítky výbuchů, většinou patřících kluzákům.
Abyssům se dostatečně ochladila hlavní zbraň a poslaly směrem k planetě modré pulzy. Každý paprsek zničil jednu dělostřeleckou pozici a tři zasáhly Ti-ho pevnost, jejíž štít však odolal. Mezi tím skupina Victory, vedená Phoenixem, pronásledovala pětici ha’taků, které se proháněly mezi Abyssy. Obě strany honičky kličkovaly těsně kolem bitevních křižníků a nejednou se zviditelnily štíty, když se o sebe otřely. Phoenix právě dorazil dva z nepřátelských strojů, když do jediného volného prostoru, kudy mohly ostatní ha‘taky uniknout, vletěl jeden z Excaliberů a nepřátelské lodě neměly čas zastavit. Ha’taky se rozmáznuly o štít, Victory prudce odbočily a díky menším rozměrům se nacpaly mezi spojenecké lodě.
Z bitvy se stával masakr. Aliance ztratila jen pár desítek stíhačů, zatímco Ti měl poslední ha’tak a několik kluzáků. Poslední nepřátelská loď dostala ránu z milosti a flotila se seřadila na oběžné dráze.
„Tady Adria Mal Doran, oficiální vyjednavač Aliance. Tímto vám dávám první a poslední možnost se vzdát. Budete spravedlivě souzeni za všechny válečné zločiny.“
Z druhé strany se ozvalo jen.
„Raději smrt!“
A z pevnosti začala pálit dvojice děl.Flotila okamžitě zahájila bombardování. Štít pevnosti hrdinně odolával desítkám paprsků, které jej konstantně zatěžovaly. K jeho zkolabování chyběl už jenom kousek a ten dodaly jaderné hlavice, které dopadly všude v okolí. Když se prach usadil, nezbylo z pevnosti nic jiného než základy a hromady sutin.
Na můstku Dia se ozval pilot:
„Admirále, zachytáváme volání o pomoc. Jednotky Země jsou pod těžkým útokem replikátorů! Žádají okamžitou podporu.“
„Nastavte kurz a vpřed!“
Alianční flotila se hnala hyperprostorem a v průběhu cesty přicházely další a další volání o pomoc, každé ještě zoufalejší, než to předešlé. Když konečně dorazili na souřadnice, nebylo kolem nic než asteroidy. Davis si prohlédnul projekci a rozkázal:
„Zkuste kontaktovat nějaké přeživší. Vysílejte na všech frekvencích.“
Sotva začala flotila vysílat, otevřela se hyperprostorová okna a z nich začaly vylétat desítky lodí.
„Pane, podle senzorů to jsou BC-304. Více jak dvě stě!“
„Cože?! Vždyť Země jich má jen necelou stovku.“
„Očividně ne... Volají nás.“
„Tady generál Sheppard, vzdejte se a předejte nám kontrolu nad loděmi.“
Jack povytáhl obočí.
„Generále, to má být nějaký vtip?“
„Opakuji, vzdejte se a předejte Zemi kontrolu nad loděmi. Bohužel nám stojíte v cestě admirále.“
„Generále musíte vědět, že se nikdy nevzdáme. Stejně dobře určitě víte, že tuhle flotilu neporazíte, nemáte dostatek palebné síly.“
„My ne, ale vaše lodě ano.“
Poznamenal Sheppard a jako na povel se polovina Abyssů a část Victory otočila proti vlastním lodím a zahájila palbu. Na ostatních plavidlech se část posádky, která byla loajální Zemi, vzbouřila a pokoušela se převzít kontrolu. Stejně jako Abyssy se zachoval i jeden z Excaliberů, z něhož odstartovaly všechny stíhače, které okamžitě bombardovaly alianční lodě. Do toho se ještě zapojily dvě stovky BC-304, jejichž asgardské paprsky dopadaly na štíty a v tak obrovském počtu jim dávaly zabrat.
Na palubě Dia se také bojovalo a Davis na otřásajícím se můstku zařval:
„Opětujte palbu, palte vším!“
Načež nasadil helmu, vytasil meče, řekl Adrii ať zůstane na můstku a vyběhl do boje. Na chodbách po sobě střílely dvě strany úplně stejně oblečených vojáků a už to vypadalo, že Jack nebude vědět, kteří jsou loajální Alianci, ale vojáci to rozhodli za něj. Jedna skupina na něho zahájila palbu a tak se vrhnul přímo mezi ně. Jeho čepele se míhaly vzduchem, sekaly a bodaly až byla všude po stěnách krev. Sotva s nimi skončil rozběhl se chodbami dál, hledajíce další zrádce.
Vesmírná bitva se vůbec nevyvíjela dobře. Čtyři Alianční Abyssy už byly zničeny, šest Victory také a jeden z Excaliberů byl právě trhán na kusy vnitřními explozemi.
Na můstku Achillea právě Sheppardovi oznámili, že povstání na Diovi bylo potlačeno. Ten jen pokýval hlavou, že to čekal a rozkázal všem lodím v dosahu, aby na něj zahájily palbu. Zeus se sice pokoušel kličkovat, ale několik stovek Asgardksých paprsků, pár hlavních zbraní Abyssů a více jak tři stovky jaderných hlavic byly moc. Přetížený štít byl vidět kolem celé lodi, až několikrát zablikal a zmizel. Záložní štíty vydržely pár zásahů paprsky, ale v ten okamžik dorazily další jaderné hlavice, které je naprosto vyřadily z provozu. Jaderné exploze se objevovaly po celé délce trupu a dva paprsky hlavních zbraní provrtaly Dia skrz. Mohutná exploze roztrhnula loď na několik kusů, které narazily do okolních lodí.
Plukovník Lee Summers, na kterého přešlo velení po smrti admirála, udělal to jediné, co mohl... nechal otevřít komunikační kanál ke všem spojeneckým lodím a použil slovo, které děsí každého vojáka:
„Ústup!“
Epilog:
26.9.2015 Země poprvé otevřeně konfrontuje Alianci, flotila je zdecimována a jsou ztraceny tisíce životů, včetně Adrie a Admirála Davise. Výchovy dvojčat se ujímá generál O’Neill s major Emmou de Lyon, kteří se době útoku žili na Quattuoru a zůstali věrní Alianci.
Z bitvy se vrátila jen necelá čtvrtina lodí, zbytek byl buď zničen, nebo se přidal na stranu Země. Quattuor je, pod ochranou Babylonu, satelitního systému a pozůstatků flotily, napaden Zemí, která se pokusila válku ukončit dříve než pořádně začala.
Quattuor je ubráněn, ale na obou stranách došlo ke gigantickým ztrátám na životech, které vyústily v oboustrannou nenávist.
Konflikt donutil zbytek galaxie zaujmout postoj vůči tomuto střetu, protože Aliance a Země se staly nejmocnějšími hráči Mléčné dráhy.
A tak začala největší válka, jakou kdy galaxie zažila...

Toto je spoiler!!!:

Pokud by se to někomu zdálo podezřelé, nebo mu to nedošlo.... Ano opravdu je to konec

Toto je spoiler!!!:

Abych uvedl věci na pravou míru. Díl vydávám z protijaderného bunkru v utajené lokalitě, takže se nepokoušejte o žádné výpady ani ohrožení mé osoby

EDIT:

Toto je spoiler!!!:

Za všechno může Jakop!

PDF:

Kód: Vybrat vše

http://www.edisk.cz/stahni/86592/Phoenix__PART_56__COMPLET.pdf_1.67MB.html

to ti nepomůže

tak, kdo čakal že na konci poviedky, Adria a Jack zomrú nech zdvihne ruku (az nato ze som si myslel že sa aj povznesú)

sakra tak toto je dojemné
nechces to náhodou vysvetliť?
Dufam ze ta tvoja druhá poviedka bude v tomto pokračovat, inak
a ten atomový bunker ti pravdepodobne nepomôže (ja sa ešte kludnim pretože dúfam že to napraviš v druhej poviedke, ale čo nato ostatný tak to neviem )

Dobrej fór.
Koukej nasednout na stroj času a nech nakopat McKaye za to, že znovuotevřel Arcturus
Jestli bys takhle ukončil tuhle skvělou povídku, tak by ti ani ten protiatomovej kryt nepomoh

Těším se na další díl, kde všichni vstanou z mrtvých

Jinak koncem očekávám navrácení Phoenixe a jeho posádky +Adria a děti do Praclarush Teonas

St0rm: Hrdě se přiznávám. Můžu za to já. Chtěl jsem, aby konec přišel bez varování a aby to mělo tu správnou reakci.

ALL:

Toto je spoiler!!!:

Pokud jde o ten kryt, tak mám informaci, kde by ho mohl mít: v areálu Dolu Dukla v Havířově-Dolní Suché (viz.: tn.nova.cz/zpravy/regionalni/pronajmu-atomovy-kryt-zn-vcetne-wc.html) nebo třeba v areálu Tatry Kopřivnice, takže víte, kde máte hledat. St0rm: Nezlob se, já prostě neodolalal

sgcatlantis:

To není FÓR.
Phoenix opravdu skončil.

A tak začala největší válka, jakou kdy galaxie zažila...

TO JE ALE BLBEJ KONEC...

TAKHLE TU SE VŠEMA VYJE...

Omlouvám se za slovník, ale právě sem shlédl celou sérii A.P.

St0rm:

Toto je spoiler!!!:

Doufám že s tím: A tak začala největší válka, jakou kdy galaxie zažila... plánuješ začít příští povídku...

je to divny konec povidky, ja vim no

Až si tohle Jakob přečte, bude mít jenom pár minut na to aby si pobalil věci a utekl co nejdál bude moct. Už teď jsou na cestě k němu moji lidé a jakmile se připojí, tak ho mám. MUHAHAHAHA

A co se týká tebe St0rme. Věz, že moc dobře vím, kde se před náma schováváš, a dávám ti poslední možnost a to v podobě další povídky, kterou si to můžeš ještě vyžehlit. Jinak tě stihne stejný osud jako Jakoba.

teď k dílu. Pěkně blbej konec teda. Mohl bys my říct, proč jako tohle Země udělala?? Pominu-li tohle tak to bylo pěkné a máš více než štěstí že si ty dva prcky nezabil.

Tak si to vezmeme popořadě Země dostávala před příletem Phoenixe pořádně po držce, když ji zachránili tak následně selhali a Země je obsazena, přičemž ztrácí třetinu obyvatelstva. K moci se dostává pan Spartan a sjednocuje Zemi. Aliance jim stále nevěří a používá je jen jako uLow posádku, není jim svěřeno velení. Během těch dvou let co strávil Jack v dilataci se toho mohlo stát ještě hodně fest, co tohle jen podnítilo. Země získává území a moc, ví že Aliance by jí tak agresivní chování neschválila-> útočíme
Superhodnou Zemi máš v seriálu a nikdo, nikdo s takovou technologií by se nechoval ke všem ostatním jako by byli z porcelánu. Když máš sílu a odvahu ji použít->útočíš

EDIT:
Teď nevím, kdo to řekl, ale "Nezáleží kdo mé jednání schvaluje, ale kdo mě zastaví."

Mě šlo jenom o vysvětlení.

spíše mě zajímá, jak se dostali do aliančních sil (jako jak se jim podařilo z-exekuovat lodě)

Říkal to myslím Thompson když řešili novou flotilu a já to už taky psal. Pozemšťané byli používáni jako řadová posádka, ergo ty lodě jich byly plné Pak záleželo jen na tom, kdo se ke vzpouře přidal a kdo ne.

OK, síla tvých argumentů je drtivá.

Upřímně, mě zajímá už jenom to, kdo by vyhrál

A na tohle dostaneš odpověď v druhé povídce už mám rozvržená data s vydáváním

(tohle my připadá, jako uzavřený rozhovor)

takže odhaduji správně, že to na sebe bude navazovat?

arian: I já to vemu popořadě.

1) jsem jakop, už si to zapamatujte
2) kdyby St0rm dopředu oznámil, že díl 56. bude poslední, tak by to nevyvovalo takovou reakci, jako to vyvovalo teď
3) ohledně toho navazování se já vyjádřit nemohu

EDIT: Tak prý se mohu k bodu 3 vyjádřit.

Toto je spoiler!!!:

Ano, 2. St0rmova povídka na Phoenix volně naváže, ale bližší informace musí podat jen St0rm.