SG: ZDP - druhá série bude - asi :)

Parádní díl. Mám rád tyhle výlety mimo naši realitu.

[andoriel]

Díky, Azanyrmuthe
Taky má takové výlety ráda, tak jsem si ho v poslední povídce nemohla nechat ujít

[Aiwendill]

čast bola veľmi pekná, komentoval som to už predtým (emailom, keď si mi to poslala). Čakám na ďalšie časti...

Zelenú planétu budem komentovať emailom dnes večer alebo v priebehu zajtrajška...

[andoriel]

Bavte se

65. Nepřítel zůstal doma

7. Procitnutí
Erin se zvedla a vrávoravě udělala pár kroků k ležícímu Wraithovi. Po noci strávené na tvrdých skalách byla celá ztuhlá. Zkontrolovala tep Andoriel a pak se dotkla čela Ace. Pod její dlaní zalapal po dechu a otevřel oči. Ája se ani nepohnula, ale krev jí váhavě proudila v žilách a pootevřená ústa mělce nabírala do plic vzduch.
„Dobré ráno,“ řekla Erin Aceovi.
„Už zase? Proč pořád používáte tak divný pozdrav?“ Wraithův hlas zněl vzdáleně a zatím to nevypadalo, že by se chtěl zvedat. Ruce se mu zaškubaly, ale ta sevřená v Ájiných prstech se ze svého zajetí nedostala. Pootočil hlavu a sklopil pohled na vlhké zkroucené pramínky vlasů, které mu ležely vedle lokte.
„Andoriel?“ přejel jí dlaní po čele, aby viděl do její tváře.
„Bude v pořádku. Zachránil jsi ji,“ řekla rychle Erin. „Jak se cítíš ty?“
„Taky budu v pořádku,“ zahučel Ace. Očima se dotkl vstupu do lodi. Právě odtamtud přicházel Zak.
„Můžeme odletět,“ řekl nevzrušeně a díval se, jak se jeho velitel posadil mezi kamení. „Vaše loď je připravena. Je v ní vše, co jste si přál.“
Ace vstával, ale ruku nechal mezi Ájinými dlaněmi. Sklonil se nad ní a jednoduchým pohybem si ji přehodil přes rameno.
„Víš, že to nesnáším,“ ozval se chraplavý hlas. Ája se zachytila jeho ramene, narovnala se a sklouzla zpátky na zem, než udělal první krok. Zůstala stát před Acem a dívala se mu do obličeje. Neptala se, jestli je v pořádku, cítila, že ano.
„Odlétáme,“ pokynul jí Wraith ke vstupu a zároveň se obrátil k Erin. Stála otočená k Marcusovi a smutně se na něj dívala.
„Už mě nepotřebuješ,“ říkal jí právě. Vzal Erin za ruku, přešel k okraji útesu, pohladil černovlasou knihovnici po paži, usmál se na Andoriel a sotva znatelně kývl na Ace.
„Díky za pomoc,“ mávla na něj Ája. Ace mu vrátil pokývnutí.
„Moje služba končí, krásná Erin,“ zadíval se dívce do očí, pak se pootočil, odrazil se a po pár metrech pádu roztáhl křídla. Zprůhledněla, jak letěl směrem ke slunci, zablýskala se při otočce a pak Erinin Strážce zmizel v obloze.
Erin se ještě chvíli dívala do dálky, ztracená v myšlenkách. Tak toto bylo napsáno v Proroctví. Poslední sbohem. Dál už si poradí sama. Alespoň v tomto světě, protože v tom druhém, který navštěvovala, sama už dávno nebyla.
Zak se netrpělivě pohnul. Z chodby vedoucí do nitra hor cítil blížící se hrozbu. Další útok brouků na sebe nenechá dlouho čekat.
Andoriel jako první vykročila k lodi. Před vstupem dlaní přejela po jejím trupu. Erin sebou trhla a následovala Áju.
V doprovodu Ace a Zaka došly až na můstek.
„Ještě chvíli,“ zarazila Andoriel Zaka, když přistoupil k ovládacímu panelu a zvedl nad něj ruku. Došla ke stěně, opřela se o ni a zavřela oči.
Erin zůstala stát na kousku volného prostranství a znechuceně se rozhlížela kolem sebe. Podle ní byli Wraithové vhodní jenom k tomu, aby jim mohla zlámat vaz. Pro Erin, stejně jako pro zbytek lidské populace galaxie Pegas, nepředstavovali Wraithové nic jiného, než smrtelné nebezpečí. Za celou dobu téměř pěti let nedokázala pochopit, co na nich její kamarádka vidí. Přejela Ace kritickým pohledem. Musela uznat, že mezi všemi přerostlými brouky, které ve svém životě potkala, tento aspoň vypadal celkem obstojně. Ale to nic neměnilo na faktu, že to byl pořád Wraith. Povzdechla si a zadívala se na Áju.

Stála jsem s čelem přitisknutým ke stěně a vnímala její lehké chvění. Wraithové za mými zády mě nerušili, ale z Erin jsem cítila těžko zvladatelný odpor. Nepřekvapilo mě to. Měla s Wraithy úplně odlišné zkušenosti a jejich přítomnost snášela jenom s ohledem na mě.
Usmála jsem se a soustředila se na loď.
Tentokrát se mi spojení podařilo navázat brzy a velice jednoduše. Plavidlo bylo opravené, zdokonalené a spokojené. A také připravené vyrazit do vesmíru. Nevěděla jsem, jestli jednodušší vnímání přišlo díky pobytu na Nové Veitoně, kde vznikla původní organická hmota použitá ke stavbě wraitských lodí, nebo kvůli útokům iratuských brouků, ale v lodičce se probudily další smysly. Lépe a více vnímala své okolí a dokázala snáze komunikovat.
Zjistila jsem nejdůležitější údaje a natáhla ruku k Aceovi.
„Zkus to sám.“ Položila jsem mu dlaň na zeď.
Stál s hlavou ke straně a zpočátku se tvářil trochu nevěřícně. Pochybnosti ustoupily překvapení a nakonec se mu ve tváři usadil náznak úsměvu. Spokojeně pokýval hlavou, odtáhl ruku od stěny a otočil se k Zakovi.
„Výborná práce. Můžeme letět.“
Z řídícího centra jsme na velkém monitoru sledovali, jak se loď odpoutala od skal a prudce vylétla z atmosféry planety. Na oběžné dráze se zastavila.
„Nějaký čas potrvá, než zkontrolujeme všechny systémy,“ otočil se ke mně Ace.
Neodpustila jsem si úsměv. Kývla jsem na Erin a odvedla ji do „svého“ pokoje. Na prahu jsem zůstala stát. Místnost se změnila. Už to nebyla zasedačka narychlo přizpůsobená k obývání. Stal se z ní krásný pokoj plný drobností, jako byl například obraz nad širokým lůžkem. Nebyl to sice ten, který jsem vykouzlila z antického holografického zařízení, ale pohled na hvězdnou oblohu mezi větvemi stromů byl také krásný.
Otočila jsem se. Erin stála u zadní stěny pokoje a okouzleně se dívala do jednoho kouta.
„Vyzkoušej ji,“řekla jsem.
Nedala se dvakrát pobízet. Sprcha ve wraithské lodi – možná ji to trochu smíří s pobytem tady.
Obě dvě čisté a převlečené do šatů, které jsem tu zapomněla při svých předchozích návštěvách, jsme stály uprostřed místnosti a znovu se rozhlížely.
„Vypadá to na stálé osídlení,“ řekla Erin nahlas to, co mi běželo hlavou.
„Dalo by se,“ odpověděla jsem pomalu. Otáčela jsem se a oči mi přejížděly po dalších detailech zařízení. Hlavou se mi honilo, že jsem Ace znovu podcenila. Věděl od začátku, že moje rozhodnutí je jenom posledním chabým pokusem zvrátit nezvratitelné. Pokud by mě o nemožnosti našeho odloučení nepřesvědčily předcházející události, tato místnost, tento pokoj uprostřed lodi plné Wraithů, udělal tečku za každou další možnou pochybností.

Ace se cítil spokojeně. Opravy a vylepšení lodi přesáhly jeho požadavky a snadnost komunikace s plavidlem ho příjemně zaskočila. Loď už se po jejich krátkém spojení začala přizpůsobovat jeho potřebám. Počkal, až Ája odvede Erin, a využil jejich nepřítomnosti k doplnění vlastní energie. Zásobárny byly plné.
Jistými pohyby navedl loď na nízkou orbitu nad lesem, kde předešlý den probíhal boj. Senzory mu přenášely nepravděpodobné údaje. Zamračeně je zkoumal, když se obě dívky vrátily. Ája se mu naklonila přes rameno a nevěřícně zavrtěla hlavou.
„Zdá se, že vzbouřenci mají návštěvu.“ Přitiskla se bokem k Wraithovi, aby lépe viděla a dotkla se displeje. „Nemohou odletět v Šipkách?“ otočila se na Zaka.
Zavrtěl hlavou a díval se na Ace. Nebyl tam od toho, aby odpovídal na dotazy někoho jiného než svého velitele. Ace nezvedl hlavu, ale Zak pochopil, že v této konkrétní společnosti jsou odpovědi povoleny.
„Než jsme vás zachránili, vymontovali jsme ze všech stíhaček stejnou důležitou součástku. Nechali jsme jenom jednu provozuschopnou, abychom s vámi mohli odletět. Nepotřebovali jsme pronásledovatele za zády.“ Hlas mu zněl stále přidušeněji.
Erin se znechuceně otočila na Ace. „Nemůže si tu kuklu sundat? Skoro mu není rozumět.“
Ace se na ni překvapeně podíval. „Nikdy jsme to nezkoušeli,“ řekl váhavě a otočil se k Zakovi. Ten stál na svém místě a jenom prsty pevně sevřené kolem okrajů ovládacího panelu prozrazovaly, s jakým napětím čeká na velitelovo rozhodující slovo.
„Bylo by hezké, vidět mu do tváře,“ připojila se Andoriel. „A také prospěšné,“ dodala, když k ní Ace obrátil pohled. Malému pozvednutí koutků úst nedokázala zabránit.
Velitel se zamyslel. „Jestli o to bude stát, můžeme se pokusit o malou operaci. Laboratoře jsou vybavené dobře,“ uvažoval nahlas. „Ale nejdřív planeta,“ uzavřel a ruce se mu rozběhly po displeji.
Erin a Ája se postavily stranou a na velké obrazovce sledovaly dění na povrchu. Wraithové, kteří přišli o svého vůdce Otagariho, o zajatce i o dopravní prostředky, se rozhodli, že se pěšky vydají na průzkum planety. Možná hledali Hvězdnou Bránu nebo Aceovu opravenou loď, ale jediné, na co v lese narazili, byla velká smečka iratuských brouků.
Ace využil boj probíhající mezi nimi a brouky k tomu, aby přímo ke znehybněným Šipkám poslal výsadek s příslušným vybavením. Než se brouci vypořádali se vzbouřenou posádkou, byly všechny stíhačky opravené a přistávaly v lodi.

Stály jsme na můstku a nikdo si nás nevšímal. Posádka byla jenom minimální a všichni měli co dělat. Naklonila jsem se k Erin.
„Ještě jsi mi neřekla, jak ses s Marcusem dostala z Atlantidy. Pustili tě nebo jste utekli?“ zeptala jsem se na jednu z věcí, které mi už dlouho vrtaly hlavou.
Erin se ke mně otočila. „Utekli jsme. Na Marcuse žádné štíty neplatí. Stačilo vyjít na ochoz. Roztáhl křídla a byli jsme pryč.“ Povzdechla si. „Na návrat se moc netěším. Pochybuji, že si nevšimli mého zmizení. Tolik lidí s antickým genem tam zase není.“
„Ale taky to může být výhoda,“ snažila jsem se ji povzbudit.
Pokrčila rameny. „Uvidíme, až k tomu mostu dojdeme,“ řekla lehce.
Sledovaly jsme, jak Wraithové skládají Šipky, aby se všechny vešly do hangáru. Bylo jich tolik, že pro ně museli vojáci uvolnit i část přístupových chodeb. Ace na přistávání dohlížel osobně a Zak na můstku toho využil. Otočil se k nám a promluvil tentokrát jako první.
„Daly jste mi jméno. Díky vám se možná zbavím kukly a v hierarchii lodě jsem se stal něčím víc, než jsem se kdy odvážil doufat. Často jsme slyšeli posměšky některých jiných Úlů, že nemáme na palubě královnu. Podle mého názoru máme. Nyní dokonce hned dvě.“ S těmi slovy se lehce uklonil.
Erin se zatvářila otráveně. „Mě vynechej,“ vypadlo z ní. Zarazila se, když sebou trhnul jako po políčku. I já jsem se tvářila překvapeně a možná i trochu hrozivě, protože honem pokračovala: „Jsem ve vaší lodi náhodou a vlastně jenom díky přítelkyni,“ udělala drobný posunek směrem ke mně. „Tvoje poděkování mne potěšilo, ale více náleží Andoriel.“
Došla jsem k němu a položila mu dlaň na skrytý obličej. „Těším se, až poznám tvoji tvář.“
Stál jako socha. Na takové dotyky nebyl zvyklý. Ustoupila jsem zpátky a neodpustila si drobný úsměv. Královna na Aceově lodi? Díky svému přístupu k podřízeným bych dlouho nepřežila.
Ace se vrátil na můstek a zadíval se na nás. „Kontaktujeme vaše lidi na Atlantis,“ řekl stručně. „Měli by vědět, že už se není čeho bát.“
„Budou se ptát po ZPM,“ řekla Erin.
„Ano. To budou,“ potvrdil Wraith a zapnul komunikaci. „Náš signál je teď díky němu daleko silnější a rychlejší, než dřív. Hned se dozvíme, jestli jsou v jeho dosahu.“ Přistoupil k dalšímu panelu a pokynul nám, abychom ho následovaly.
„Volám Atlantis. Doktore Woolsey, jste tam? Shepparde, slyšíš mě?“ Ace čekal na odpověď s rukou nad ovladačem.
„Co to tam máte za vysílač?“ ozval se vzdálený hlas. „Málem jsme tady všichni ohluchli. Nemůžete si stáhnout zvuk do přijatelné hlasitosti? Je tam Andoriel?“
„Jistě, Shepparde, je hned vedle mě,“ odpověděl Ace a naznačil mi, ať ještě mlčím.
„Tak proč nemluví? Nebo jsi s ní něco provedl?“ chtěl vědět John. „Kam jste zmizeli? A jak? Hyperprostorové okno jsme nikde neviděli. Co ta loď, co vás sledovala? Co se s ní stalo? Nemíří k Zemi, že ne?““
Mrkla jsem po Aceovi a postoupila ještě o kousek blíž ke komunikačnímu zařízení.
„Loď už není. Rozpadla se při vstupu do atmosféry jedné planety. Moc toho z ní nezbylo. Posádku přemohli domorodci. Ale jestli nemáte ještě jeden náhradní zdroj pro Jumper, tak budeme mít docela problém. Leží tam v oboře a ani se nehne. Já jsem v pořádku. Díky za zeptání.“
„Shepparde, posílám ti souřadnice, na kterých se setkáme.“ Ace zadal několik údajů.
Na druhém konci bylo chvíli ticho.
„To je trochu z ruky,“ hlesl John. „Jak jste se dostali tak daleko? Na Daedalovi nám bude trvat nejméně dva dny, než se k vám dostaneme. Není někde v blízkosti Brána?“
„Bohužel. Tato část vesmíru je dost pustá. Čekáme vás za dva dny,“ uzavřel Ace. Přerušil spojení s Atlantis a otočil se ke mně. „Něco jsem ti slíbil.“
„Překvapení a dovolenou.“ Zvedla jsem k němu rozzářené oči. „Obojí najednou.“ Rozesmála jsem se. „Ale tentokrát žádné výlety a zkoumání opuštěných jeskyní. Mám jich na nějaký čas dost,“ podívala jsem se po Erin. Její pohled mi připomněl, že jsem se ještě nezeptala na nápisy v jeskyních opuštěné planety, které jsme zkoumaly na začátku našeho posledního dobrodružství.

Děkuji za všechny komentáře

Přeji všem krásné jarní svátky

Dvacátého osmého dubna začne na Nové Veitoně pršet a malá vybraná skupinka se ocitne V dešti. Co se v něm bude dít, se dočtete v příští - už předposlední - kapitole.

vynikající díl

[Aiwendill]

vynikající díl

[andoriel]

Děkuju, posedlíku
a
děkuju, Aiwe

pěkny díl

[andoriel]

Děkuju, endysku

Přiznám se, že tento díl mi nějak vypadl. Tak jsem ho vlastně teď četla, jako by to bylo poprvé. A příjemně mě překvapil. Není mi dobře a tohle bylo jako pohlazení na konci týdne.

Koukala jsem, že ZDP dostaly nového čtenáře?

Tak taká "klasika". Ale veľmi vydarená klasika. Páčila sa mi celá táto časť.

[andoriel]

Děkuju, Shano
A děkuju, Puk

Není nad takové klasické pohlazení.

Já jsem se jaksi zapomněla...
Jsem ráda, že jsou v pořádku. Sheppard musel teda vypadat.

[andoriel]

Děkuju, BB20

Jo, všichni jsou v pořádku, jen Sheppard trochu ohluchnul

[Aiwendill]

trochu ohluchnul?

Dostal jsem se ke čtení až dnes (svátky, příbuzní, pacovní cesta) Už se to pomalu nachyluje, tak zítra přeposlední a za pár dní konec
Tohle mi něco připomělo

„Dobré ráno,“ řekla Erin Aceovi.
„Už zase? Proč pořád používáte tak divný pozdrav?“

Na to se taky po ránu ptám, když vstávám před pátou a čekají mě povinnosti. Taky si říkám Co je na něm dobrého.

[Aiwendill]

kde je ďalšia časť? Už je 28...

[andoriel]

Děkuju, Azanyrmuthe
Dobré ráno je krásný pozdrav. Zdravila jsem tak vždycky v pět ráno v létě sluníčko, když jsem měla ložnici obrácenou k východu
Ano, je 28., přišla jsem z pracovního procesu a mám radost z bouřky
A taky mám radost, že sem můžu přidat další díl.
Bavte se

65. Nepřítel zůstal doma

8. V dešti

Erin se na lodi necítila dobře. Červené přítmí jitřilo její nervy a nedokázala se v něm soustředit. Vrátila do pokoje a usnula tam neklidným spánkem. Po probdělé noci ji únava přemohla i přes veškerou snahu zůstat vzhůru.
Andoriel se vydala na prohlídku lodi. Zak Aceovi a jí s náležitou hrdostí ukazoval každou drobnou změnu a tvářil se potěšeně, když si některé všimli sami. Ája se pro sebe ušklíbla nad tou podivností, že dokázala zachytit změnu ve výrazu tváře, zakryté neprůhlednou maskou.
Než došli zase zpátky k můstku, únavou se motala.
„Odpočiň si,“ řekl jí Ace. Sledoval, jak se opírá o zeď a víčka jí padají. Poděkovala Zakovi za doprovod a odešla do svého pokoje. Jenom skopla boty a usnula. Ani pořádně nezaznamenala, že na druhém konci široké postele leží Erin.

Probudila jsem z nepříjemného snu plného žlutých očí a vztažených rukou. Erin seděla u stolku a právě objevila připojení k lodní databázi. Moje převalování ji přinutilo se otočit.
„Jak dlouho tu ještě budeme?“ zeptala se.
„Dva dny. Slyšela jsi to taky. Čekáme na odvoz na Atlantis,“ protáhla jsem se. „A hlavně na to, aby naložili Jumper. Nechce se mi ho tu nechávat.“
„A nemohli bychom zatím někam jinam? Vím, že se ti tady líbí, ale já se asi za chvíli zblázním.“ Mrzutě se rozhlédla.
„Mohly bychom zpátky na planetu,“ zůstala jsem ležet a složila si ruce za hlavu. Všechny mé vzpomínky už Erin slyšela, tak jsem je hlavou nechala běžet v tichosti. „Ostatně, mám slíbenou dovolenou,“ usmála jsem se a konečně vstala.
„A taky překvapení,“ doplnila Erin.
„Když jsme u překvapení,“ řekla jsem a otočila se k zrcadlu, abych se pokusila rozčesat to, co mi ve spánku vzniklo na hlavě. „Co jsi vyčetla v těch jeskyních?“
Otázka zněla nevinně, ale Erin si s odpovědí dala na čas. Zvedla se a začala přecházet po místnosti.
„Těžko se to překládá do srozumitelné řeči,“ začala pomalu. „Bylo tam napadení Země, boj, útěk i návrat, znovuzrození, rituály. Všechno pomíchané a zabalené tak, aby se to dalo těžko pochopit.“
Stála jsem s hřebenem ve vlasech a přemýšlela o tom, co Erin řekla.
„Dobrá, napadení, boj a tak, tomu rozumím, ale jaký rituál?“ Položila jsem hřeben a otočila se k ní.
Odvedla mě k židli, posadila mě na ni a začala mi rozčesávat vlasy sama. Zašklebila jsem se. Od jiných to vždycky tahalo víc.
„Jako bys neznala rituály,“ povzdechla si. „Je to pořád dokola. Tanečky a opakování stejných slov až do úplného zblb -,“ zarazila se a pořádně zabrala u zvlášť odolného chomáče mých vlasů.
Vykřikla jsem ani ne tak bolestí jako rozladěním, že mi nechce říct víc o rituálech.
„Tak zlé to zase nebylo,“ zavrčela a vrátila mi hřeben. „Bylo by vhodné, kdybys nevypadala jako rusalka, co právě vylezla z rybníka.“
„Myslíš, že by se do mě v tom případě mohl zamilovat princ?“ smála jsem se.
„Princ? To by byl ten lepší případ,“ povzdechla si Erin a zavrtěla hlavou nad mým zvednutým obočím. Postavila se mezi dveře. Očividně byl čas k odchodu.
Nechtělo se mi z pokoje. Navíc mi náš rozhovor připomněl vzdálené a nepříliš radostné vzpomínky na jednoho prince. Dokonce měl i bílého koně. Za sebe jsem mohla říct, že mi byl kůň mnohem sympatičtější než celý princ. A o Proroctví jsem se zase nic nedozvěděla. Erin byla tajemná jako hrad v Karpatech a já bych s ní nejraději zaklepala, aby začala mluvit srozumitelně.
„Překvapení,“ zašeptala jsem si pro sebe a vyšla do chodby. „Kolem mě jsou samá překvapení. Už by se mi mohla začít odhalovat.“
„Pozor na to, co si přeješ,“ reagovala Erin na moji poslední větu.

Ace dával na můstku pokyny svým podřízeným. Testování lodi mělo probíhat ještě dalších patnáct hodin. Chtěl toho využít k operaci Zaka. Andoriel s Erin přišly se žádostí o přesun na planetu právě včas. Neměl pro ně uplatnění a představa, že by chodily po lodi a rušily posádku při práci, se mu příliš nezamlouvala. Cesta Šipkou na povrch a zpátky zabrala minimum času.
Laboratoř byla připravená, simulace proběhly úspěšně a Zak stál zdánlivě v klidu u křesla, kde bude operace provedena. Ace mu pokynul, aby se posadil, a stoupl si za něj.
„Začneme,“ řekl. Světlo v laboratoři zmizelo. Zůstal jen úzký paprsek, zaměřený na Zakovo temeno.

Slunce vystoupalo nad vršky stromů a začalo připalovat. Malý vodopád šuměl a kolébal všechno kolem do spánku. Erin se přetočila na záda a maličko pootevřela víčka. Hladina jezírka zářila jako tekuté stříbro. Obrátila hlavu a zadívala se na spodní konec louky. Andoriel se mezi prvními stromy každou chvíli sklonila a zase narovnala.
Erin znovu zavřela oči a užívala si sluneční záře.
„Až se probudíš, máš tu chvilkové potěšení,“ uslyšela Ájin hlas. Neobtěžovala se s nějakým pohybem. Všechno počká, ale slunce ne.
Slunce začaly dohánět černé mraky. Ještě pár sladkých horkých chvilek v jeho paprscích a pak se Erin běžela schovat pod nataženou nepromokavou plachtu. Veliké kapky prskaly v horkém písku okolo jezírka. Déšť zesílil a kolem plachty se začaly valit proudy vody. Byla natažená nad malou vyvýšeninou a voda ji obtékala, aniž by zasáhla do místa, které plachta skrývala.
„Dobrá volba,“ rozhlédla se Erin. Obě seděly s koleny pod bradou a ujídaly z misky plné lesních plodů podobných ostružinám.
„Tak jak je to tím rituálem?“ využila Andoriel příležitosti. Věděla, že Erin dobrovolně do deště neuteče.
„Nevím přesně,“ zahučela Erin a zamračila se. „Jestli jsem to správně pochopila, měla by ses ho dočkat v nejbližší době. Víc ti povědět nemůžu, protože sama nic víc nevím. Četla jsi to taky. Spousta nesmyslů, náznaků a překroucených významů.“
„Ty jsi věděla, jaký je Marcus bojovník?“ dotírala Ája dál.
„Tušila. V boji jsem ho nikdy předtím neviděla, ale jistých náznaků jsem si všimla. Věděla jsem, že se o sebe dokáže postarat. Byl úžasný, viď?“ usmála se.
Andoriel zvedla hlavu, aby se na ni lépe podívala. Nazvat vytrhávání ještě tlukoucích srdcí úžasnou věcí by ji asi nenapadlo. Pak si vzpomněla na Aceovu poznámku na toto téma a hlavu zase sklonila ke kolenům. Někdy ji rozčilovalo, když měl Wraith pravdu. A měl ji nepříjemně často.

„Přestalo pršet,“ ozvalo se z louky.
Otevřela jsem oči a zmateně se podívala kolem sebe. Přítmí pod zataženou oblohou mi ztěžovalo rozhled. Vystrčila jsem hlavu zpod plachty a na temeno mi dopadla velká kapka vody ze stromu. Čvachtavě jsem došla k vodopádu. V písku stál Ace s Wraithem, který si rukama přikrýval obličej.
„Zaku?“ Došla jsem k nim, vzala Wraitha za ruku a odtáhla mu ji z tváře. Spustil i druhou a zamrkal. Oči měl plné slz. Pozorně jsem se na něj zadívala a sáhla do kapsy.
„Zkus tohle,“ pomalu, tak aby viděl, co dělám, jsem mu na oči nasadila tmavé brýle. Ze rtů mu unikl úlevný povzdech.
„Je to lepší, děkuji.“ Trhl sebou, když uslyšel vlastní hlas.
„Vypadáš mnohem lépe.“ Erin stála za mnou a prohlížela si ho.
Ustoupila jsem, abych jí nebránila ve výhledu.
Erin nás všechny přejela pohledem. Sotva znatelně se zastavila na Aceovi a na mě a obrátila se k Zakovi.
„Pojď. Vyzkoušíme, jak postoupila regenerace a jaké jsou tvé nové rozlišovací schopnosti.“ Vykročila k lesu u vodopádu. Po pár krocích se otočila. Zak se podíval na svého velitele a následoval ji.
Ace je pozoroval, dokud nezmizeli mezi stromy.
„Odpočinula sis?“ obrátil se na mě. Po mém přikývnutí pokračoval: „Pamatuješ se na boj s Otagariho vojáky?“ Další moje přikývnutí. „A také na to, co jsem ti řekl potom, kdy všichni zjistili, jak Marcus dokáže bojovat?“
Usmála jsem se. „Řekl jsi, že jsme s Erin obě stejné.“
„Ano. A potom?“
„Že nevíme, s čím si zahráváme.“
Ace se zamračil. „Máš dobrou paměť, ale to není to, co mám na mysli.“
Rychle jsem si přehrála náš mlčenlivý rozhovor. „Řekl jsi, že…,“ zaraženě jsem se na něj podívala. „Nevěřím, že víš, co to znamená,“ potřásla jsem smutně hlavou.
„Věříš, že mohu nenávidět? Že se mohu bát?“
Zvedla jsem sklopenou hlavu a podívala se mu do očí. Byly vážné. Velmi vážné. Nadechla jsem se, ale nenašla slova k odpovědi.
„Nemáš mi co říct?“ Zvedl ruku, ale než se dotkla mojí tváře, zase ji spustil.
„Neupírám ti city,“ vypravila jsem ze sebe. Vlastní hlas mi zněl cize. Polkla jsem s odhodláním pokračovat. Následovalo další zalapání po dechu a další ticho. Zadívala jsem se na Ace s odhodláním pokračovat v rozhovoru telepaticky, když už se nedokážu vyslovit hlasitě. Marně. Wraith moje pokusy o telepatii odmítal. Chtěl slyšet nahlas, co se rozhodnu mu říct. Stál a čekal dlouhou dobu, než se otočil a odcházel loukou na dolní okraj lesa k Šipce, kterou před chvílí se Zakem přiletěli.
„Ace,“ zašeptala jsem. Koutkem oka jsem zahlédla Erin se Zakem. Zastavili se na kraji louky a sledovali nás.
Rozběhla jsem se travou a modlila se, abych nenarazila na zbloudilý kámen a nezakopla.
Ace jsem dohonila až mezi stromy. Chytila jsem ho za ramena, otočila k sobě a opřela jsem se o něj. Zastavil se. Ani jediným pohybem mi nevyšel vstříc. Visela jsem mu na límci kabátu a po běhu popadala dech.
„Počkej přece,“ vypravila jsem ze sebe. Zvedla jsem hlavu. Pod jeho přísným pohledem jsem o půl kroku couvla.
„Pět let je dlouhá doba,“ začala jsem trochu zdlouhavě. „A než jsem přiznala sama sobě -,“ zavrtěla jsem hlavou. „Ale všechno bylo tak jasné.“ Mluvila jsem nesouvisle a očima bloudila po stromech okolo. Myšlenky, které mi kroužily hlavou uprostřed mého pokoje na Aceově lodi, byly jedna věc. Vyslovit je bylo něco úplně jiného.
Zvedl ruce a uvolnil límec, kterým moje nervózní prsty kroutily až skoro k udušení, ale dlaně mi nepustil. Přitiskl si je k hrudi.
Lesem zahučel vítr. Další vlna deště dopadla na zem a roztřásla mě zimou.
Zvedla jsem oči od našich spojených rukou. Věděla jsem, co chce slyšet, a také jsem věděla, že když to neřeknu hned, už nikdy k tomu nebudu mít příležitost. Už jednou jsem ho nechala marně čekat na odpověď. Jak jsem se právě přesvědčila, čekal na ni pořád, ale dál už jeho trpělivost nesahala. Smutně jsem se usmála.
„Zjednodušil sis to. A mě v tom necháváš vykoupat,“ podívala jsem se k obloze. Déšť se z ní valil takovým proudem, že jsem si připadala jako pod vodopádem. „Miluju tě, “ řekla jsem prostě.
Hlasitý výdech nevyšel z Aceových rtů, ale z Erininých. V dešti došli se Zakem až k nám. Ace se po nich ohlédl a pokynul jim, aby se ještě přiblížili.
„Poslouchejte pozorně,“ řekl. Jeho ruce mi sevřely dlaně ještě víc a přesunuly je k jeho srdci. Pod prsty jsem ucítila prudké údery. Zadíval se mi do očí s naléhavostí, která mnou projela jako vlna horka. Cítila jsem, že tuto chvíli dlouho plánoval a čekal na vhodnou příležitost. Jeho hlas se rozlehl přes celou louku a tříštil se o každou kapku deště:
„Jsi tlukot mého srdce. Tolikrát jsi zachránila můj život, že teď patří tobě. Nemohu a nechci být bez tebe.“
Povolil stisk a na okamžik sklonil hlavu. Nechala jsem ruce tam, kde byly. Můj hlas nebyl tak silný jako jeho a přesto jsem ho slyšela vzdálenou ozvěnou:
„Jsi důvod pro každý můj nádech. Tolikrát jsi zachránil můj život, že teď patří tobě. Nemohu a nechci být bez tebe.“
Ruce mi sklouzly podél těla. I Wraithovy paže klesly. Opřela jsem se o něj celým tělem a zavřela oči. Sklonil hlavu, až se tváří a ústy dotkl mého temene. Erin s rituálem neměla pravdu. Žádné tanečky, žádné opakování frází až do úplného zblbnutí. Jednoduchá slova vyslovená nahlas a před svědky, která jsem dokázala unést jen s jediným tvorem ze dvou galaxií.

...to teda byl hepáč, co? Brrr.
Nebojte, ještě před sebou máte poslední kratičký díl. Snad se to zlepší

Děkuju za všechny komentáře

Teď už nás čeká jenom něco jako Závěr.

[Aiwendill]

Moja reakcia na tuto cast:

[andoriel]

Děkuju, Aiwe
Tvoje reakce se mi moooc líbí

vynikajici díl

[andoriel]

Děkuju, posedlíku

Tak jsem si trochu odfoukla a překoukla povídku. Za sebe můžu říci, že mám taky, stejně jako Andoriel, problém s nahlas vyslovenými city. Ale protože o hepáči jsem už věděla, měla jsem víc prostoru na sledování stylu a formulačních lahůdek. Řekla bych, že tenhle díl je (opět) krásně vybroušený a taky se mi moc líbilo to napětí mezi Ájou, která Wraithy miluje a Erin, která je teda fakt moc nemusí.

Co mi ale udělalo radost nejvíc a co mě pohladilo, byl Zak.

Tak dobrou noc!
Ať vás Wraithi ... někoho straší někoho těší... celou noc

[andoriel]

Děkuju, Shano
Ze Zaka jsem měla taky radost.

[Aiwendill]

Daša píše:

T... a taky se mi moc líbilo to napětí mezi Ájou, která Wraithy miluje a Erin, která je teda fakt moc nemusí.

Mne sa tá Erin páči čoraz viac. Ani ja Wraithov veľmi nemusím...