dal jsem si záležet, tak se snad bude další díl líbit jako ostatní..
2. řada, díl 14.: Zachráněni
Dakara, Mléčná dráha.
Malé válcovité moduly se řítily vysokou rychlostí pryč od zuřící bitvy na orbitě. Jeden po druhém je zachytila gravitace planety a nyní rychle klesaly do atmosféry. Všechny se držely pohromadě a jako eskorta je sledovala desítka stíhacích strojů F-302. Lidé uvnitř záchranných modulů se mezitím modlili, aby jejich přistání bylo alespoň trochu hladké a aby měli šanci přežít. Jejich obavy však byly neopodstatněné. Jakmile modul klesl do požadované výšky, vysunuly se automaticky brzdící plochy, a když došlo ke zpomalení, rozevřel se padák. Modul se pak klidně snášel k zemi. Nakonec s mohutným žuchnutím dopadl na pevnou půdu. Všechny přistály v okruhu desíti kilometrů. Stíhací doprovod přeletěl nad místem dopadu, zaznamenal souřadnice a vyrazil zpět do boje.
Bitva na orbitě však neměla trvat o moc déle. Jaffské síly byly téměř rozdrceny a pozemská flotila se dala na strategický ústup. Poslední stíhače měly co dělat, aby stačily vletět do hangárů dříve, než loď skočí do hyperprostoru. Na příslušnost k jednotlivým plavidlům se nehledělo, piloti prostě zamířili na plný plyn k nejbližší lodi. Na přerovnání strojů bude dostatek času na nouzových souřadnicích, kam flotila skočí. EFS Dreadnought provedla poslední senzorový průzkum okolí a zmizela v hyperprostoru. Zářivě bíle orijské bitevníky se začaly pomalu odvracet z původního místa boje a jako smrt věštící mračno se stahovaly na orbitu planety.
Jaffské síly se mezitím připravovaly k zuřivému odporu. Nepřítel zatím ani jedinkrát nevystřelil na planetu, i když měl nespočet příležitostí. Z toho jejich vedení usuzovalo, že cílem není kompletní zničení či vyhlazení, ale okupace. Odpovídalo tomu i vysazení početných pozemních sil. Přestože již bylo na planetě přítomno na deset tisíc pěšáků s doprovodem více než stovky převorů, byly invazní síly stále mnohonásobně přečísleny. Ani další výsadkové čluny nemohly tuto situaci nijak zvrátit. Na planetě nebylo příliš husté osídlení, avšak hlavní město Dakary, de-facto jediné obydlené místo planety, mělo k půl milionu obyvatel. A drtivá většina z nich byli jaffští bojovníci. Navíc, vzhledem k tomu, že se jednalo o srdce jaffské republiky, zde bylo přítomno i několik věhlasných bojovníků. Samotné vyslovení jejich jmen nutilo některé jaffy k soucitu s nepřátelskou pěchotou.
Jaffové se v jedné věci skutečně nemýlili. Ori nechtěli srovnat Dakaru se zemí. Tedy alespoň ne celou. Chrám na Dakaře, postavený kdysi téměř všemocnými Antiky, které velká část jaffů uctívala téměř jako bohy, byl jedním z hlavních symbolů jejich republiky. Přestože byl při první válce zničen, jaffové vynaložili poměrně vysoké částky na jeho znovuobnovení. Nyní byl sice zcela nefunkční, ale stal se pomníkem všech bojovníků, kteří padli za svou víru, když jim byla násilně vnucována jiná.
Vůdci invaze rozhodli, že opětovné zničení chrámu by z něj udělalo ještě větší symbol a z jeho ochránců hrdinné bojovníky. Proto nesměl být za žádnou cenu zničen. Bude obsazen a poté náležitě poupraven, aby jednou a provždy podlomil morálku jaffského národa. O zbytku Dakary se ale nic neříkalo. Velitel si to tedy vyložil tak, že zachování zbytku města není nutné. Ostatně, pokud by tomu tak bylo, byla by celá operace neproveditelná s tímto počtem vojáků. Jaffové byli a jsou statečnými bojovníky a Dakaru by chránili do poslední kapky krve. Boj o město by byl neskutečným krveprolitím.
Nad městem stále ještě kroužily desítky kluzáků a Alkeshů, připravených k boji s nepřátelským letectvem. To zaujalo pozice v dostatečné vzdálenosti a vyčkávalo. Horkokrevní jaffové však nehodlali čekat. Na povel z chrámu, kde sídlilo velení obrany, se všechny stroje vydaly do útoku. Orijské stíhače měly, jako vždy, výhodu silnějších štítů. Ale jaffové své stroje plně kontrolovali a dokázali využít každičké výhody, kterou jim mohly poskytnout. Však někteří z nich létali ještě dříve, než se pořádně naučili psát. Obratnější kluzáky měly nad nepřítelem lehce navrch, ale jejich piloti neměli tušení, k čemu se schyluje. Obloha se v řádu vteřin zcela zatáhla a zčernala. A pak se z mraků začaly vynořovat zářivé trupy orijských křižníků. Z pohledu ze země byly ohromné, i když se vznášely ve výšce několika kilometrů nad povrchem.
Některé kluzáky a Alkeshe se odpoutaly od zbytku nepřátelských letounů a pokusily se napadnout křižníky. Jakmile však překročily přiměřenou vzdálenost, zahájily po nich palbu sekundární baterie křižníků. V atmosféře nebyly jaffské stroje ani zdaleka tak obratné jako ve vzduchoprázdnu vesmíru. Jeden po druhém padaly za oběť přesné palbě. Několik z nich si dokázalo prorazit cestu ke křižníku a vypustit bomby, ale záhy byli piloti smeteni bodovou obranou. Bomby s menší či větší úspěšností dopadly na křižníky, někde zanechaly zčernalé rány na bělostných trupech, jako upomínku na své statečné piloty, někde ani neškrábly lak.
Brzy však bylo po všem. Proti této palebné síle se nic jiného, než bitevní lodě, nemohlo udržet déle jak několik minut. Pak křižníky obrátily svou pozornost k městu. Několik desítek minut se vznášely nad městem jako nehybné přízraky. O to překvapivější bylo následné peklo, které se rozpoutalo. Desítky a desítky modrých energetických pulsů zamířily k povrchu a dopadly do husté městské zástavby. A sekundární baterie vysílaly další a další. Město se velmi rychle ocitlo v plamenech a záplavě prachu. Celé bloky domů, celé ulice najednou mizely v kráterech, které vytvořil dopad paprsku.
Jaffy zachvátila panika. Ti, kteří byli poblíž, se snažili dostat do chrámu, který jako jediný nebyl zasažen. Chybně to přisuzovaly vyšším silám, které jejich svatostánek ochraňují. Ostatní se snažili uniknout ohnivému dešti, který na ně sršel z nebes. Ale úniku nebylo. Menší skupinky, maximálně několik desítek bojovníků, dokázaly uniknout do okolní pustiny, ale ani tam neměli jaffové příliš šancí. Na Dakaře se sice nacházely lesnaté pásy a vysoká pohoří, ale okolí hlavního města bylo bohužel zcela pusté. Neskýtalo žádnou ochranu, žádný úkryt. Větší skupiny byly nemilosrdně likvidovány křižníky. Na ty menší se neplýtvalo energií. Tisícovky orijských bojovníků měly město obklíčené. Až skončí palba, zlikvidují unikající jednotlivce a pak vyrazí proti chrámu, ve kterém se ukrývala stále početná jaffská posádka.
Posádka pozemské lodi, která se musela evakuovat v záchranných modulech, měla o krapet větší štěstí. Přistáli v jednom ze zalesněných pásů, poměrně daleko od Dakary. Senzory křižníků je zachytily, ale mylně je označily za uskupení rolníků. I zde totiž existovaly menší vesnice, téměř odříznuté od světa, kde se jaffové věnovali obdělávaní půdy a chovu dobytka. Mezi ostatními jaffy byli považováni spíše za podřadnou kastu a orijské velení mělo snahu smýšlet stejně. Nedovolilo si je však zcela přehlížet. Ke každému takovémuto výskytu lidí, zaznamenanému senzory, byla vyslána trojice výsadkových člunů, celkem kolem sto padesáti pěšáků.
Posádka se pomalu a otřeseně trousila z modulů. Většina byla nezraněná. Několik lidí mělo zlomeniny či popáleniny, z nichž většina však byla způsobena již na lodi. Rozdělili si zbraně, které byly součástí výbavy. Několik samopalů, pistole, žádné útočné pušky, které si tak hravě dokázaly poradit s brněním křižáků. Avšak průbojné náboje dokázaly odvést svůj díl práce v jakékoliv zbrani. Jednotlivé skupiny se postupně dávaly dohromady, až byli přítomni všichni přeživší.
Trojice výsadkových člunů se mezitím řítila po klidné obloze. Nic jim nestálo v cestě, takže brzy dosáhly místa, kde lodní senzory zaznamenaly životní formy – očekávané sedláky a rolníky. Problém byl však v tom, že lesní porost zde byl natolik hustý a vysoký, že nikdo na palubě transportů nedokázal zahlédnut nic na zemi. Proto čluny zamířily k několik kilometrů vzdálené mýtině, kde z nich v rychlém sledu vyběhlo na sto padesát vojáků.
Křižáci o tom neměli ani ponětí, ale jejich průlet nezůstal bez povšimnutí. Pozemská posádka zaslechla motory strojů a několik lidem se podařilo spatřit části jejich trupů. Věděli tedy, že nejsou sami.
Major Griggs, nejvyšší důstojník, který přežil, se nyní pokoušel zprovoznit nouzový transpondér propojený s vysílačkou. Díky tomu by mohl udat svou polohu nějakým spojeneckým lodím, pokud nějaké zbyly, případně se s nimi dokonce spojit. Po několika nadávkách a pár ranách do přístroje se konečně rozsvítily zelené diody. Major okamžitě uchopil sluchátko.
„Všem lodím EF nebo spojenců, tady major Griggs, EFS Poseidon. Slyší mě někdo?“
Na jeho volání však nikdo neodpovídal.
„Zatraceně, všem lodím v okolí Dakary, prosím odpovězte!“
Chvíli mu byl jedinou odpovědí sum z vysílačky. Pak se ale ozvala slova, která chtěl každý z členů posádky slyšet.
„Majore, tady EFS Hawk Eye, udejte pozici.“
Majorovi se viditelně ulevilo. Ještě neměli vyhráno, ale nyní věděli, že nejsou sami. Major aktivoval transpondér, který vysílal na zabezpečené frekvenci signál k pozemské lodi.
„Hawk Eye, máme tady menší problém, před několika minutami nám nad hlavou proletěly výsadkové čluny.“
Ani nemusel pokračovat, z lodi se mu dostalo přesných informací.
„Ano, tři výsadkové čluny, přistály přibližně osm kilometrů na severo-západ od vás, vysadily vojáky, kteří směřují k vám. Musíte vypadnout, majore, dva kilometry na jih je malá mýtinka, tam vás vyzvedneme. ETA 15 minut, budeme čekat, jak to jen půjde. Hawk Eye konec.“
Major se musel podivit tomu, jak přesné informace loď má. Musela viset přímo na orbitě, ale pokud v atmosféře nerušeně poletují výsadkové čluny, pak bitva nedopadla příliš dobře. To tedy znamenalo, že Hawk Eye musí být maskovaná, tudíž mohlo jít jedině o fregatu.
Neměl ale čas zabývat se hlubokými úvahami. V patách jim byli křižáci a museli vyrazit. Několik mariňáků podepřelo členy posádky se zlomeninami, ty nejtěžší vzali na improvizovaná nosítka a vyrazili. Major sám se držel se zadní skupinou, která kryla záda zbytku. Pochod byl ale zoufale pomalý, k mýtině se přiblížili až po půl hodině a dalo se očekávat, že křižáci je co nevidět doženou. Ale již byli na dohled své záchrany.
První členové posádky vběhli na volné prostranství, ale nebyla zde žádná loď, nic. Ještě než však stačili jakkoliv zareagovat, spustila se z lesů palba. Křižáky nebylo v hustém porostu téměř vidět, ale jejich přítomnost byla zcela zřejmá z výbojů tyčových zbraní. Zadní voj zahájil palbu z veškerých ručních zbraní, které měli s sebou, zatímco zbytek posádky vyrazil co nejrychleji do zdánlivého bezpečí mýtiny.
Křižáci, potěšení tím, že se jejich kořist dobrovolně vydává na otevřené prostranství, kde bude snadným cílem, ještě více zesílili palbu. K jejich nezměrnému údivu se však pár metrů nad mýtinou odmaskovala dvojice lodí. Dvojice B-312 vteřinu nehybně visela ve vzduchu. Pak se railgunnové baterie rychle a precizně otočily a zahájily palbu. Křižáci se ocitli v hotovém pekle. Jejich úkryty skrápěly přívaly přesně mířených kulek, přičemž každá měla sílu pokácet statný strom. Nebylo místa, kam by se mohli ukrýt. Z padlých kmenů se během okamžiků stávaly třísky, z kamenů štěrk a prach. Druhá z lodí ukončila palbu a snesla se jen několik centimetrů nad povrch. Na jejím spodním trupu se vysunula rampa s vojákem v uniformě EF, který velel vylekané posádce k okamžitému nástupu na palubu.
B-312 byly naštěstí nanejvýš univerzální lodě. Obří pumovnici stačilo vyprázdnit a během několika okamžiků se tak stala nákladovým prostorem, kam se lehce vměstnala stovka lidí.
Za okamžik tak mohly oba stroje znovu odstartovat, tentokrát zpět k lodi a bezpečí. Orijská plavidla sice zachytila jejich přítomnost, ale jakmile se aktivovalo maskování, zmizela dvojice lodí ze všech senzorů. Když stíhače dorazily na místo odletu, byly již lodě dávno na orbitě.
Pozemská posádka tak byla zachráněna. Ale osud Dakary byl pravděpodobně zpečetěn. Početná křižácká armáda právě vyrazila na zteč chrámu.
03.8.2010 20:22:12
čiže poviedka by sa zredukovala o poriadne vela dielov, nehovoriac o tom ze by tie diely boli dosť nezaujmavé... každý rok a pol zautočiť na zem, zničiť pár lodí a lodenice, zabit niekolko milionov obyvatelov a pri tom prijst o celu flotilu 
Veľmi prehľadne popísaný boj z pohľadu základne, ako aj vo vesmíre. 
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
) se choulili v jejich bezpečí
Ak do "človeka" hustia niečo celý život, potom nemusí byť "Fanatik", ale niekto, kto nepozná nič iné, ale len a len používané dogma. ON verí tomu, že je to jediné riešenie a proste pre tú vec je ochotný obetovať aj svoj život. 
za 
Hŕŕŕ na ně! 
z môjho hľadiska, ale aj druhá strana má svoju "pravdu".
, sa mi táto časť veľmi páčila.