Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky Stargate SG-1: Město bran

Stargate SG-1: Město bran


Odeslat nové téma Odpovědět na téma

Příspěvek 20.9.2006 18:35:46
RomanArts Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1583
Bydliště: Plzeňský kraj
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Moc hezký děkuji :D
Obrázek

Příspěvek 20.9.2006 18:39:09
stalker Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 654
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
2Sopdet: Chystám rozšířené vydání Posledního Antika - trochu delší konec :idea:

2RomanArts:Bylo mi potěšením :)

Příspěvek 20.9.2006 18:52:12
RomanArts Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1583
Bydliště: Plzeňský kraj
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Máš fakt talen u většiny lidí co píše povídky s přibývajícímy přízpěvky klesá kvalita (což bylo i u mě), ale ty to jen zdokonaluješ :wink:
Obrázek

Příspěvek 20.9.2006 19:03:21
Sopdet Uživatelský avatar
Technical Sergeant
Technical Sergeant

Příspěvky: 423
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
tak to jsem natěšená..... :D
Lennier and Vir will share a beer and watch Adira disappear

Příspěvek 20.9.2006 19:10:25
Ecli Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 69
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Válíš, paráda... :thumleft:

Příspěvek 20.9.2006 20:29:37
Awast Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 103
Bydliště: Caladan
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Kolik to má dílů?? Dá se to předplatit?? :D
Shal kek nem´ron brother...

Příspěvek 21.9.2006 20:17:01
stalker Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 654
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Tak a tady je další část... :wink:
Už budou jen dva díly, předplatné činí pouze 5 dolarů :D

„DISCO DELMAK, dnes hraje DJ SOKAR?!“ přečetl plukovník neonový nápis a věnoval Danielovi pohled znamenající „zbláznil ses?“
„Co bys udělal ty, kdybys tři roky trčel někde na konci galaxie a vyprávěl o svých úspěších nějakému starému bláznovi, co se skoro ani neudrží pohromadě?“
„Šel bych na ryby,“ neváhal Jack s odpovědí.
„Dobře, ale podívej, Sára nikdy nesměla chybět na žádný diskotéce. Myslím, že máme skoro jistotu, že tam bude, to mi věř.“
Zaplatili vstup a každý dostal na čelo jaffské znamení, které bylo vidět jen pod světly uvnitř. Teal´c šel poslední, ale protože si už trochu přiopilí vyhazovači nevšimli, že jeho jaffské znamení je pravé, mohl jít zdarma.
Uvnitř bylo už tolik lidí, že se skoro nedalo projít. DJ Sokar stál na podiu za mixážním pultem. Přes hlavu měl přehozenu tmavě rudou kapuci a na ní obrovská sluchátka. Levou ruku zdobila replika známé goa´uldské osobní zbraně, ve které se pravděpodobně ukrývalo zařízení, jím mohl ovládat obrovské repráky i velkolepou světelnou show. Odevšad řvaly všechny diskotékové pecky známé ze Země a z návštěvníků byl plukovník O´Neill zaručeně nejstarší. Vlastně nejstarší byl Teal´c, ale ten na to nevypadal. Každému na čele svítilo jaffské znamení a všichni pařili a pařili.
U baru bylo úplně obsazeno a alkohol tekl proudem. Daniel spatřil dva Tokry, jak sedí na barových židlích a klopí do sebe jednu vodku za druhou. Po každém panáku jim zažhnuly oči. Kousek dál spatřil Jack – a nemohl tomu uvěřit – Asgharda ověšeného všelijakými cetkami se čtyřprstou ručkou zavěšenou do ucha půllitru piva. Jaffské znamení se mu na šedé kůži ďábelsky lesklo a vypadlo to, že prozařuje i do lebky. Najednou si Jack uvědomil, že vlastně celý povrch jeho těla v UV světle září. „no to mě podrž,“ vydechl.
Na parkety se mezi lidmi tísnili další dva zářící Asghardi a o oba vytrvale tancovali. Rytmus moc nebrali, ale vůbec nevypadali strnule jako vždy. Tihle dva se kroutili a prohýbali jako by byli z gumy. Přitočila se k nim přiopilá dívka a jednoho z nich chytla za ručky a tancovala s ním. Asghard se jen podtáčel a poskakoval…
„Danieli, jak se ti líbí to soužití ras?“ zavolal plukovník co nejhlasitěji mohl.
Prodrali se davem až ke druhému vyvýšenému parketu, který obklopovala rudá záře a ze země stoupal kouř. Příznačně nad ním bylo napsáno Netu. Jméno Sokarova pekla.
„Kde je Sam?“ zařval Daniel. Nikde ji neviděli. Ani nemohl, protože ji kdosi vtáhl do vřavy uprostřed parketu. Sam už se chtěla bránit a připravovala se použít základy bojových umění, když teprve poznala, o koho se jedná.
„Naríme!“ vykřikla nadšeně. „Doufala jsem, že tě ještě někdy uvidím, po tom co na vás zaútočili Goa´uldi.“
Narím jí naznačil, že neslyší ani slovo z toho, co říká, a ať jdou kousek do ústraní.
Jack, Daniel a Teal´c si mezitím našli volná místa u baru a objednali si piva.
„Máte Plzeň?“ zeptal se Daniel a výčepní kupodivu přikývl. Podal mu na bar láhev a sklenici. Když si přiťukli a napili se, zašmátral Jack v kapse a vyndal fotku Sáry, jak si ji vytiskli v knihovně. Vyhladil ji, protože se trochu pomuchlala a ukázal chlápkovi za barem.
„Kdo jste?“ zeptal se a přistoupil k nim blíž. Plukovník se představil a ukázal průkaz.
„Jo, tu znám,“ řekl barman. „Ta sem chodí často.“ Pak pokynul směrem k parketu Netu. Podívali se tím směrem a zatajili dech. Sára tam opravdu byla a nejen to. Předváděla jakýsi velice vyzývavý tanec. Dokonce i oblečená byla spořeji než jindy.
„Danieli, nenechala si něco trochu –ehm- zvětšit?
„No, hm, myslím, že jo.“
Teal´c nic neříkal, jen se díval.
„Něco vám povím,“ ozval se chlápek za barem. „S tou si radši nic nezačínejte. Znám ty opíjecí výslechový metody, kdy se dozvíte číslo bot strejce z pátýho kolene. Tahle, ta si v tom libuje. Takovejch chlápků už jí tu zvalo na skleničku a pak skončili v bezvědomí. Tokrové, to jsou dobří pijani, ti toho vydrží taky hodně, ale říkám vám, co vydrží tahle ženská…Na tu bacha.“
„Díky za varování,“ řekl Jack a dopil pivo. „Půjdeme najít Carterovou.“

Sam s Narímem seděli v jednom z četných boxů v části nejvíce vzdálené parketu a reproduktorům vysávajícím je po jednom naquadahovém reaktoru pro každý. Hned vedle zápolili s další lahví vodky dva Tokrové. Účtenka už připomínala lesy na Chulaku a jeden z Tokrů už začínal mít dost. Každou chvíli mu zažhnuly oči a v obličeji byl již trochu pobledlý. Na druhé straně vzhlíželi s vyvalenýma očima dva Asghardi ke spoře oděné lidské tanečnici na stole.
„A pak že už tisíc let nemůžou. Jsou to jen normální suchaři!“ poznamenal Jack.
„Á, plukovníku O´Neille, doktore Jacksone, Teal´cu,“ uvítal je Narím, „teší mě, že vás opět potkávám. Náš lid je vám a vaší planetě velmi zavázán.“
„Už nejsme ti primitivní?“ ušklíbl se plukovník.
„Od našeho problému s Goa´uldy jsme přehodnotili své názory.“
„Protože vám nic jiného nezbylo!“
„Ale Jacku, to nestojí za to,“ napomenul ho Daniel.
„Pane, Tolláni nám dají všechno, co mají,“ ozvala se Carterová.
„Dobře, majore, máme zajímavější zprávy,“ ukončil Jack. „Je tady a je na nás, jestli půjde s námi.“

„Víte, Sam, neměla byste raději brnknout Jacobovi?“ navrhl Daniel. „Abychom neudělali něco moc ukvapeně.“
„Zavolám mu,“ řekla Sam a zvedla se. „Půjdu s tím ale ven. Potřebovalo by to trochu ztlumit,“ pokynula hlavou k parketu.
„Řekněte Sokarovi,“ zavolal na ni Jack
Než se všichni usadili do boxu k Narímovi, přitočila se odněkud jakási tmavovláska a zavěsila se na Teal´ca. „Já miluju Jaffy,“ řekla a téměř se k němu přitiskla. „Pojď si zatancovat,“ přilepila se na něj ještě víc. „A pak uvidíme,“ dodala.
Teal´c se snad poprvé v životě zatvářil trochu zmateně.
„Tak pojď už,“ řekla tmavovláska a táhla ho pryč. Teal´c se kupodivu nechal přemluvit a za chvíli už oprašoval své jaffské taneční umění.
„Nevěděl jsem, že umí tancovat,“ podotkl O´Neill.
„A docela mu to jde,“ přidal se Daniel.
Za chvíli se i s dívkou vytratil kamsi k baru. Zřejmě se rozhodl dbát pozemských zvyků a pozvat ji na skleničku.
Asi za pět minut se vrátila Carterová a oznámila, že Jacob jakoukoli akci na místě, kde je tolik lidí, zakazuje. „Prý jestli si vzpomínáme, jak měl Teal´cův syn v zubu smrtící jed. pak mi řekl, že to bývá zvykem i u goa´uldských špehů. A máme se zítra sejít, abychom zapracovali na nějakém plánu.
„Dobrá, tak to dneska balíme,“ rozhodl plukovník.
„Ale pane, kolik budeme mít ještě takových příležitostí?“ ozvala se Sam.
„Jakých příležitostí?“
„No přece se bavit, trochu se odvázat…“ vysvětlila Sam nadšeně.
„Odvázat? Od vás to sedí, majore.“
Carterová nahodila tážící se a zároveň prosící výraz skoro s psíma očima.
„No dobrá. Já si jdu dát další pivo.“
„Já taky,“ přidal se Daniel. „Jacku, musíš ochutnat Plzeň, to je nejlepší pivo, co jsem kdy pil.“
„Odkdy ty piješ pivo, Danieli?“
„No, víš, už docela dlouho. Hlavně při baseballu.“
„Ty se díváš na baseball?“
„Hm, vlastně ani ne.“
„Aha…Jak jsi říkal, že se jmenuje to pivo? Plazoň?“
„Plzeň, Plzeňský Prazdroj.“
„Dobrá, jdeme na Plezeň.“
Carterová se rozloučila s Narímem, který už musel jít domů, protože druhý den zasedala zmenšená tollánská kurie. Vždy zasedala v sobotu, aby měl každý zkažený celý víkend. Sam se vmísila do davu na parketu.
„Je blázen do motocrossu, ale nikdy jsem ji neviděl jet, ale také jsem nevěděl, že se taky dokáže takhle odvázat od těch červích děr a reaktorů,“ pokynul Daniel flaškou Plzně k parketu.
„Jo, kdo by to do ní řekl. Zval jsem ji na ryby, a přitom by šla radši na koncert Stonů.
„Rolling Stones? Jacku, podívej se na ni, ta by šla leda na Denzela.“
„Jo, to je fakt. A ty bys šel na Stony?“
„Jo,“ přikývl Daniel, „to bych šel.“
„Fajn, tak platí,“ zavolal Jack a seskočil z barové židle. Pak si oba přiťukli a dopili toho výtečnýho medvěda, jak říkal Jack

Ven z disca Delmak se všichni dostali kolem půl čtvrté ráno. Sam vyšla do chladné noci v jen jakémsi bledě fialovém tričku bez rukávů, ostatní svršky nesla v ruce. Tvářila se vyčerpaně a možná ji trochu bolela hlava.
Teal´c se jen mírně usmíval, což už bylo něco. „Pozemské zábavy nejsou tak špatné,“ pochválil.
Jack s Danielem vypadali, jako kdyby napůl vytáhli láhev Jacka Danielse. Jack se vsázel s jedním Tokrou, že vypije dvě piva za sebou na ex. Tokra vypil tři a vyhrál. Daniel zase pozval nějakou studentku archeologie na panáka a u jednoho neskončili. Vojenský plat pro vlajkový tým není k zahození.
Taxíkem se nechali odvézt na hotel. Teal´c zapálil jednu jedinou svíčku a zavřel oči. Za chvíli se ale skácel na postel jako všichni ostatní členové SG-1. Spali do oběda.
„Probůh, v jednu máme schůzku s tátou!“ vykřikla Sam, když se probudila o pohlédla na Danielův tikající budík, který ukazoval pár minut po poledni.
„O bože,“ plácl se do čela O´Neill. „Nemáte něco k pití?“
„Mám zde láhev dvanáctileté whisky,“ zažertoval Teal´c. Bylo to poprvé, co se tak stalo, když se nepočítá jaffský vtip o Sethovi.
Carterová obsadila koupelnu zase na celou půlhodinu. Když vylezla a chystala se oznámit, že už je čas vyrazit, všichni opět svorně spali.
...pokračování příště...

Příspěvek 21.9.2006 22:30:11
Sopdet Uživatelský avatar
Technical Sergeant
Technical Sergeant

Příspěvky: 423
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
malé šedé prdelky fosforeskující ve tmě.... :lol: :lol: :lol: ....je to vychytané.... :wink:
Lennier and Vir will share a beer and watch Adira disappear

Příspěvek 22.9.2006 18:05:22
stalker Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 654
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Tak a je tu předposlední část...

„Proboha vy vypadáte,“ přivítal je Jacob u sebe doma.
„Díky, vy umíte potěšit,“ reagoval Jack.
„Sam vám jistě říkala o mých obavách. Musíme na ni jít chytře.“
„Dobře, ale nemáte nějaký plán, když teď víme, o koho jde?“ zeptal se Daniel.
„Asghardi mají přece výkonnou transportní techniku. Mohli bychom ji jen označit a …“
„Už jsme s nimi o tom mluvili. V tuto dobu zde nemají jedinou loď a jejich základna ještě není hotová.“
„Nemůžeme počkat, až sem nějaká přiletí?“
„Bojí se, že by ten Goa´uld mohl sabotovat jejich plány. Proto žádná loď. Dokud ten problém nevyřešíme, nemůžeme s nimi počítat.
„Počkejte, říkal jste, že se bojí jediného špiona?“ nechápal Daniel.
„Ano, také se mi zdá, že je za tím něco víc. Nejspíš se bojí případného Anubisova hněvu.“
„Ať žije spojenectví.“
„Moment,“ ozvala se Carterová. „Možná bych něco měla.“
„Sem s tím, Sam,“ vyzval ji Jack.

Sára-Usirev přišla domů až ve čtyři hodiny ráno. Protože zrovna bylo uprostřed léta, východní obzor už začínal světlat a souhvězdí pospojovaná do symbolů na bráně se již z černé oblohy vytrácela.
Sára-Usirev se svalila do měkkého křesla a vypila velkou sklenici vody. Bože bylo jí tak blbě. Za těch pár dní ve Městě Bran poznala, že když Usirevovi předloží pořádnou dávku alkoholu, může se pohybovat a trochu i přemýšlet sama za sebe.
Nyní, když seděla v křesle a pila, Usirev spal. Nebo spíše měl pořádnou kocovinu, a Sára z toho taktéž neunikla. Začínala pochybovat, že má ještě játra pěkně tmavě červená. Začínala si je představovat spíše jako černou a neforemnou čedičovou vyvřelinu.
Do koupelny došla, ani nevěděla jak. Chytila se okraje umyvadla a pohlédla na svůj odraz v zrcadle. Nepoznávala se. Na pár chvil měla od toho hada pokoj, jenže se sotva udržela na nohou.
Zažhnuly jí oči. Usirev se probudil. „To jsme si dneska-,“ promluvil na Sáru v podvědomí a přitom mocně škytl, „zapařili, co.“
„Tobě se to snad líbí,“ odpověděla Sára myšlenkou. Bylo to zvláštní, ale teď se spolu mohli volně bavit, aniž by měl Goa´uld převahu.
„Vy lidi máte-,“ další škytnutí, „totiž máte zvláštní způsoby.“ Sára téměř viděla symbionta, jak se jí kolem páteře kroutí a trhá sebou při každém dalším škytnutí. Odporná představa. Pak ji zase napadlo, jestli by takto „společensky unavený“ goa´uld nešel vyjmout bez jakékoli újmy.
„Tak to teda ne, kočičko, na to ani nemysli!“ zarazil ji Usirev. Znovu postřehla, že jí v zrcadle zažhnuly oči.
„Jestli si za chvíli nelehnu, tak se jistojistě pobleju,“ oznámila Goa´uldovi. A nejradši bych vyblila i tebe, pomyslela si.
„Á, tak to ne,“ rozchechtal se Usirev. „Mě asi nevybleješ.“
Sára nemohla odpovědět. Matně si uvědomila, že si čistí zuby.
„To jsem ráád, že sis sem zas někoho nepřitááhla,“ zajíkal se ten had v její hlavě.
„Drž hubu,“ dovolila si a on na chvíli zmlkl. Stačilo to, aby se dopotácela k posteli a svalila se na ni.
„Budeme spinkat? No to se podívejme, zejtra máme nějakou prácičku, že?“
„Nech mě spát, ty vykopávko,“ zavrčela Sára a naštvaně se otočila na druhý bok. Usirev kupodivu opět zmlkl a za chvíli již cítila jeho tlumené chrápání. Taky bych chrápala, narodit se, když ještě nevěděli, co jsou to pyramidy, pomyslela si a usnula. Ta práce, kterou měla dělat, nebylo nic jiného než další sbírání informací.

Usirev mohl plánovat jak chtěl, nepočítal však s tím, že jeho kocovina bude taková, že se probudí až o druhé hodině odpolední. A ta bolest hlavy! Sára to snášela lépe, protože takové stavy zřejmě dříve zažívala často. Pilná doktorka archeologie…
Nakonec své snahy vzdal a pustil si televizi. Dávali zrovna seriál Červí díra, nejoblíbenější pořad Města Bran. Na Zemi to byl možná propadák, ale zde se stal kultem. Pak bylo zpravodajství. Nic nového.
„Zveme všechny zájemce, kteří chtějí spatřit pravou Hvězdnou bránu a prohlédnout si základnu SGC Města Bran,“ oznamovala jakási načesaná černoška v televizní reklamě. „Své přihlášky volejte na číslo nebo rezervujte pomocí SGNetu…“ Usirev-Sára si to číslo zapsal a ihned volal, aby se přihlásil. Taková příležitost!
Po jídle prospali celou noc.
Sára-Usirev se postavila před šatník a přemýšlela, co si vezme na sebe. Civěla na desítky kusů oblečení, které již stihla zakoupit, listovala ramínky jako listy prázdné knihy.
„Tak už si něco vem a pojď,“ začínal být Usirev nervózní.
„Co myslíš, že by se mohlo hodit ke dnešnímu počasí?“ zeptala se Sára a strčila si ukazováček do pusy, jak usilovně přemýšlela.
„Vždyť je už tejden pořád stejně,“ zavrčel.
„Ale obloha je taková pěkně modrá, myslíš, že by se hodily tyhle modrý šaty?“
„Jo, ty jsou pěkný, ty si vem,“ přikývl, aby to měl co nejdříve za sebou.
„Ne, ty se mi nelíbí,“ řekla ale Sára a vrátila je do skříně.
„Proboha, tak už si něco vyber!“ Goa´uldova trpělivost se notně vytrácela.
„Tak mi taky trochu poraď, když je tohle jediný, o čem můžu rozhodovat.“
„Můj dřívější hostitel takový problémy neměl, víš to?“
„No jasně a kdy to bylo? Před dvěma tisíci lety nevěděl ani ň o tom, co je to móda!“
„Jaká zase móda? Můj předchozí hostitel byl normální. Že já si vybral ženskou…“
„Myslíš, že jsem o tebe stála? O takovou vykopávku? To jseš na omylu, ty mumifikáte.“
„Usirev své snahy vzdal a odešel kamsi do ústraní svojí mysli. Nechal tu ženskou rozhodovat samotnou a nechtěl s tím mít nic společného. Vždyť to tak bylo se vším. Pořád do něčeho kecala.
Nakonec se Sára oblékla neobvykle-vzala si kalhoty a volnou košili. Ještě si ji uvázat a vypadala by jako když přišla ze zaprášené hrobky s prastarou kanopou v ruce…
Zprávy o tom, že je dnes v SGC den otevřených dveří byly na každém rohu. V novinách na první straně, na všech obrazovkách po městě, jako kdyby se nic jiného nedělo.
„Proč s tim vy lidi pořád tak plašíte? Hvězdná brána, Chaapa´ai, proč ji všichni musíte vidět?“
Sára neodpovídala.
Před SGC se Sára-Usirev zařadila do fronty. Na to, jak velká byla reklama, tu postávalo docela málo lidí. Jen pár desítek, víc určitě ne. Na počest pozemské základně SGC postavili té zdejší stejný vchod a dokonce i kousek suchého skalnatého kopce nad ním. Přes silnici se klenula jedna z obrovských a stejně falešných Hvězdných bran, ostatně jako na každé příjezdové cestě do města.
„Ty, Usireve, jaký to bylo smrdět tisíce let v tom hrnku?“ zeptala se Sára uvnitř a zasmála se.
„Aspoň mě nikdo netahal po diskotékách.“
„V životě sis tak neužil, co?“ dobírala si ho Sára dál.
„Ještě slovo a zamáčknu tě až do míchy! Panebože!“ vykřikl, „žádný můj hostitel neměl tolik keců!“

„Bože to je nuda,“ lamentoval Usirev, když procházeli s desetičlennou skupinkou základnu. „Tady není nic, co by se mohlo Anubisovi hodit.“
„Ty si myslíš, že až Anubis ovládne všechny ostatní Goa´uldy a půl galaxie, že tě ještě nechá, abys mu sloužil? A nemyslíš, že je to trochu nefér, kdy ti rozkazuje syn?“
„Jak víš, že Anubis je můj syn, hostitelko?!“ zvýšil Usirev hlas.
„Víš vůbec, že mám doktorát z archeologie a tolik zkoušek z dějin starýho Egypta, že bys sám zíral, co všechno vím? Na každý rakvi byla zmínka o tom, že jseš Anupův tatík. Sice v pyramidách stálo, že je synem Ra, ale myslím, že to tam někdo přetesal, protože jsem našla novější stopy po dlátech.
„Lidi nikdy neoplývali dlouhou pamětí,“ řekl Usirev se značnou dávkou pohrdání. „Já si všechno pamatuju a o těch dějinách bych ti mohl sám vyprávět, ale to je ztráta času. K čemu bys to použila, že? Jo a myslíš si, že se Usirev nechá jen tak vyřadit ze hry?“
„Já myslím, že tě tvůj milej synáček za pár let kopne do zadku. Ale o tom si rozhoduj sám.“
„Nyní se nacházíme dvě patra nad Hvězdnou bránou,“ říkala průvodkyně. „Obyčejně tato hala slouží ke skladování, ale nyní je zrovna prázdná…“
„No řekni, k čemu Anubisovi bude, když budu znát všechny kamrlíky v týhle díře.“
„Teď prosím jednoho dobrovolníka,“ zavolala průvodkyně. „Třeba támhle paní v té košili…“
„To volá tebe, blbe, tak se aspoň otoč,“ nakopla Sára Usireva. Ten se otočil a Sářinými ústy se usmál na průvodkyni.
„Pojďte, prosím, sem ke mně. Všichni ostatní odstupte.“
„Co budete dělat?“ Sára vycítila, že Anubisův papínek dostal najednou strach.
„Nic to není,“ zašeptala a uskočila na stranu.
„Co to…“ vykřikl Usirev. Spadly kolem něj staré známé kruhy.
„Jen ukázka pro ostatní, nic se nestalo,“ uklidňovala jej Sára. Kruhy je přemístily do místnosti stejných rozměrů, která se nacházela pod tou horní. „Za chvíli tu budou i ostatní a zatleskají ti. Jsou to přece jen většinou Američani.“ Jenže nikdo další nepřišel. Kruhy nad ní mlčely. Místo toho se začala ke stropu zvedat jedna ze stěn.
„V naprosto izolované místnosti za neprůstřelným sklem stál generál Travis, Jacob alias Selmak a samozřejmě SG-1. Jack do mikrofonu krátce a pomalu zatleskal.
„Byl jsi odhalen, Usireve, jsi v pasti,“ zahřímala Selmak.
„Ty, Tokro? Myslel jsem, že u jsi dávno mrtvý, prohlásil Usirev pohrdavě. „A SG-1?“ pak se zarazil. „Doktore Jacksone, major Carterová mi o vás kdysi řekla, že jste mrtvý.“
„Jo, byl jsem,“ řekl Daniel klidně, „na chvíli. Sáro, budeš se muset snažit. Chceme se od něj dozvědět co nejvíc.“
„Nikdy vám nic neřeknu!“ Sáře-Usirevovi zažhnuly oči. Radši bych zemřel než vyzradil plány svého pána.“
„Nebo svého syna?“ usmál se Daniel. Usirev se zarazil a zuřil. Proč tady každý musí vědět, že Anubis je můj syn? pomyslel si.
„Dobře, je nám k ničemu,“ promluvil generál Travis. „Ta nám nic neřekne. Zabijte ji.“
„Co?“ zděsil se Usirev najednou. „Takový přístup od lidí z Tau´ri neznám.“
„Tady ale nejseš na Zemi,“ odsekl generál.
„Co, co je to?“ Usirev-Sára začichal.
„To je můj rozkaz.“ Umělé zuby vykouzlily na generálově tváři kouzelný úsměv. Sára-Usirev se skácela na betonovou podlahu.

Když otevřela oči (které jí zažhnuly), ležela přivázaná k lůžku. Kdosi za ní mluvil. Rozpoznala hlas O´Neilla a dalších lidí, které neznala.
„Teď nebo nikdy,“ zaslechla Sára uvnitř Usireva jakýsi hlas. Pak jen vnímala, jak svými horními zuby drtí jakýsi výčnělek na spodní stoličce. Sára věděla, že to byl jed, který Goa´uldovi neublíží a ostatní zabije, ale nemohla nic dělat. Ti, co mluvili, měli vzápětí ležet v křečích na zemi. Ventilací se látka měla šířit dál. Jenže nic se nestalo.
„Dobře jsme to na Sáru naplánovali, že?“ říkal Daniel. „Den otevřených dveří, ty kruhy…“
„Musím říct, že to byla pěkná akce,“ pochválil plukovník. „Myslím, že už se probudila. Přišel k lůžku a nahnul se nad uvázanou Sárou-Usirevem. Zamával. Na sobě měl, jako všichni ostatní, skafandr.
Sára se při tom pohledu rozesmála. Usirev nikoli. Zuřil. „Tau´ri brzy postihne záhuba Anubisovou rukou. Těšte se, až přiletí se svou flotilou!“
„Bla bla bla, nemáš tam něco lepšího?“ To byl O´Neill. Sáře zažhnuly oči
„Ve vzduchu jsme našli rozkládající se prudký jed. Zřejmě již využila poslední možnosti,“ oznámila doktorka, která se trochu podobala doktorce Freiserové. „Ještě ji podrobíme kompletní prohlídce, ale myslím, že už je čistá.“
„Fajn, hlavně nezapomeňte na žádnou—dutinu,“ doporučil Jack.
Netrvalo dlouho a Sára stála opět ve velké místnosti, kam přicestovala kruhy. „dobře tě napálili, co?“ říkala Usirevovi.
„Tys něco takovýho tušila?“
„Ne,“ přiznala. „Ale ty, frajírku goa´uldská, bys to měl čekat po tom, cos dělal.“
„Hele ale nechat se zaměstnat v knihovně, to byl tvůj nápad!“
„To možná, ale ta Sára Osirisová zase tvůj.“
„Co nám řekneš dnes, Usireve?“ zachraptěl generál do mikrofonu.
„Neřeknu vám nic. Ani kdybych měl zemřít.“
„Proč si jseš tak jistý, že tě zamřít opravdu nenecháme?“ zeptal se Daniel.
„Protože ti na Sáře moc záleží.“ Usirev použil jeden ze Sářiny sady šibalských úsměvů, chcete-li úšklebků.
„Našli jsme způsob, jak hostitele zachránit,“ řekla Sam. „Buď nám řekneš, co potřebujeme, nebo už se nikdy nepodíváš do zrcadla.“
„Myslíš, že blufujou?“ vyhrkl Usirev uvnitř mysli.
„Ne, tohle myslí vážně,“ odpověděla Sára klidně.“
„A do prdele.“
„Máš snad strach? Velký Usirev se bojí? Každému řeknu, jak se tatík mocného Anubise klepal, jak se mi se vším svěřoval a přál si slyšet rady své hostitelky…“
„Mlč, ženo, ještě tady rozhoduju já.“
„Tak dělej, jak umíš.“
„Co plánuje Anubis na Tau´ri?“ zeptal se generál.
„Můj pán Anubis mi prozradil, že hodlá vymazat Tau´ri a vaši novou základnu z vesmíru.“
„Jak to chce provést?“
Usirev se hořce zasmál a pak zvážněl. „Anubis je mocný. Má flotilu, jakou vesmír ještě nespatřil.“
„Jaká je jeho domovská planeta?“
Usirev se Sářinými rty rozesmál ještě víc. „Anubis je všude. Je to jediný opravdový bůh.“
„Myslíš, že tomu věří? Takovým blábolům?“ To byla Sára uvnitř.
„Zdá se mi to, nebo jsi nám u opravdu k ničemu?“ to se k mikrofonu vrhl O´Neill. „Vy hadi máte zvláštní dar bezvýznamně tlachat.“
„Jak řekl plukovník, myslím, že tvá přítomnost zde je stejně zbytečná,“ řekl generál. „Pozdravuj v pekle.“ Pak stiskl tlačítko a kolem Sáry se spustila mříž. „Zadejte adresu na Cimmerii. Doktore Jacksone, to byl dobrý nápad použít Thorova kladiva k zachránění hostitelky.“
„Děkuji, generále.“
„Sedmý zámek zapadl, brána je aktivní,“ ozvalo se z reproduktorů.
„Nastavte ji do vodorovné polohy,“ přikázal generál. Na obří obrazovce mohli sledovat, jak se brána zvedá a naklání se, aby zůstala vodorovně. Pak generál stiskl další tlačítko a do mříže spadly kruhy.
„Anubis je již na cestě. Vaše zkáza je nevyhnutelná!“ hřímal ještě zkresleným hlasem Goa´uld, než jej kruhy pohltily.
„Díky,“ zaslechli v poslední vteřině Sářin hlas. Pak se kruhy objevily na obrazovce. Zhmotnily Sáru nad okrajem červí díry. Ozvalo se jen hlasité šplouchnutí a byla pryč. Thorovo kladivo a potomci Vikingů už se o ni postarají.

...pokračování příště...

Příspěvek 22.9.2006 18:58:13
RomanArts Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1583
Bydliště: Plzeňský kraj
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Začíná to brát na pěkný obrátky :lol:
Obrázek

Příspěvek 22.9.2006 19:47:43
Awast Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 103
Bydliště: Caladan
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Musíme to pořád chválit??? Jen tak dál....kdy bude další??
(to je tak trapná otázka, až bude tak bude!! :D ...)
Shal kek nem´ron brother...

Příspěvek 23.9.2006 21:20:43
stalker Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 654
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Tak a rozuzlení je tady, možná ještě víc ulítlý, ale s tim už se nedalo nic dělat :D

„Tak,“ pokrčil rameny Jack, „opravdu to bylo tak snadné nebo se mi to jenom zdálo?“
„Až moc snadné, řekl bych,“ připojil se Teal´c.
„Ano, pane, ale myslím, že je to opravdu všechno,“ řekla Carterová a měla se k odchodu.
„Když myslíte, majore… Teal´cu, ještě jsme nevyzkoušeli místní akvapark.“
„Myslíš ty domy se skluzavkami a spoustou vody, O´Neille?“
„Jo, to bude ono,“ řekl Jack a obrátil se na dívku stojící za ním. „A-ň-i-č-k-o,“ vyhláskoval její jméno,“ máte tam u vás taky ryby?“
„Jistě, plukovníku, u nás v Čechách rybaří spousty lidí.“
„Už vím, kam pojedu na dovolenou. Pivo, ryby, krásné ženy…“
„Jedině v Čechách,“ přitakala Anička.
Jack se k ní naklonil a zašeptal: „A nemáte tam taky něco pro Carterovou? Aby mohla jet taky, chápete? Nějakej reaktor, černou díru, červí díry…“
„No,“ zamyslela se Anička, „myslím, že by se něco našlo. Máme jednu zajímavou elektrárnu, trochu z ní teče radioaktivní voda, ale jinak je hrozně fajn, z poloviny sovětská výroba. Černá díra, ta by se možná taky našla, kdybyste začali hledat v Národní bance. A červí díry, to jsou skoro takové tunely, že? Tak těch byste taky mohli najít hodně.“
„Zajímavá země.“
„To jo, ale máme tam krásně.“
„Zaslechla jsem něco o dovolené,“ přitočila se odkudsi Sam. „Kam byste jel, pane?“
„Zrovna tady přemýšlíme, že ta Česká republika je docela fajn.“
„Aha.“ Sam to trochu zarazilo. „Není to trochu z ruky?“
„Ale Carterová, myslíte, že tam chci jet s nějakou cestovkou? Nechat se vláčet jenom po památkách, poslouchat na slovo…“
„Máte lepší nápad?“
„Podívejte,“ naklonil se k ní plukovník a ztišil hlas. „Dopadli jsme špiona a už ani nevím pokolikáté zachránili svět. Co kdybychom si třeba na čtrnáct dní vypůjčili jednu tu goa´uldskou mezihvězdnou kocábku a našli si na Zemi pár klidných míst?“
„Hm, a proč ta místa hledat jenom na Zemi?“ ozval se Daniel, který předtím mlčky poslouchal. „Navštívili jsme spoustu moc pěkných planet.“
„Druhá možnost,“ přikývl Jack.
„Ale pane, myslíte si, že k něčemu takovému dostanete povolení?“
„Zasloužíme si to!“ trval si na svém plukovník. „No, neměl jsem zrovna v úmyslu si o tom promluvit s některým z generálů, to je pravda,“ přiznal jen tak mimochodem.
„Možná bychom měli vymyslet něco lepšího, pane,“ nesouhlasila Carterová.
„Víte, že jste mě tam u Sokara překvapila?“ nadhodil Jack pochvalně.
„Opravdu? Čím?“
„No, abych řekl pravdu tak vším,“ přiznal.
„Můj život není jen laboratoř…“
„Donedávna jsem si to myslel.“
Než se stačil jejich výjimečný rozhovor plně rozvinout, ozvaly se odevšad sirény a rozsvítila se všechna výstražná světla.
„Co se děje?“ vřítil se do řídicí místnosti podivuhodně generál Travis.
„Pane, máme zprávy ze senzorů i kamerových pozorovatelen na Měsíci, že právě několik objektů opustilo hyperprostor necelý milion kilometrů od základny,“ oznámil seržant u počítače.
„Nemohou to být Asghardi?“
„Ne, generále, od nich bychom už dostali zprávu.“
„Za jak dlouho budou zde?“
„Těžko říct, protože to vypadá, že ihned po opuštění hyperprostoru zbrzdili na nulovou rychlost a zřejmě skenují okolí Země.
„Mohou to být Goa´uldi?“
„To nevím, pane, ty lodě se goa´uldským příliš nepodobají.“
„Máte jejich snímky?“ ozval se odkudsi zezadu Daniel.
„Ano, tady.“
„To je Anubis,“ řekl okamžitě. „Viděl jsem jeho loď, když útočila na Abydos.
„To by mohl být problém,“ poznamenal Jack.
„Pane, nemámě ještě plně funkční štíty, jsme velmi snadno zranitelní,“ vyhrkl mladík, který se přiřítil se stohem papírů v ruce.
„Kontaktujte Asghardy,“ přikázal generál. „A oznamte to zástupcům Tokrů a Tollánů zde ve městě.“
„To jsem již udělal, pane. Každou chvíli by se nám měli…“ řídící místnost se rozzářila a výhled na Bránu zakryl hologram Freye.
„Frey,“ zajásal generál Travis, „rád vás vidím. Máme tu menší problém s Anubisem…“
„Ten problém se mi zdá velký, generále. Bohužel nyní není v silách Asghardů včas sehnat prostředky k obraně základny. Kontaktoval jsem Thora, ale zdá se, že nemáme dostatek lodí odolných vůči novým Anubisovým technologiím…“
„Nepomůžete nám?“
„Děláme, co je v našich silách, generále a věřte, že záchrana vaší planety je pro nás důležitá.. Jménem Rady Asghardů vás ale musím požádat, abyste ihned celý výzkum dopravili na tyto souřadnice:“ před hologramem se začaly objevovat symboly, které vytvořily osmimístnou adresu.
„Ehm, generále, Frei, o jaký výzkum tady jde?“ stačil říct O´Neill dříve, než se generál nadechl.
„Jedná se o výzkum replikátorů, který zde provádíme, plukovníku.“
„Cože?!“ vyjekli Sam, Daniel i Jack současně. „Vy tady, jenom tři sta tisíc kilometrů od Země zkoumáte replikátory?“ zvýšil hlas Jack. „víte, jak je to nebezpečné?“
„Ano, plukovníku, to víme. Samozřejmě uděláme všechno pro to, abychom ten výzkum zachránili,“ obrátil se generál k Freiovi. Ten poděkoval, řekl cosi a tom, jací jsou dlužníci a zmizel.
„Generále, fungují už motory pro podsvětelný přesun základny?“ zeptala se náhle Carterová. Vypadalo to, že ji cosi napadlo.
„Ano, majore, fungují.“
„Doporučuji se zatím schovat do většího stínu Měsíce. Takhle jsme z boku příliš zranitelní.“
„Dobrý nápad, majore,“ mrkl na ni seržant u počítače. Carterová se začervenala a usmála se. alespoň nějaká kompenzace za ten vylepšený naquadahový reaktor.
„Mohu se zeptat, na co jste při tom výzkumu přišli?“ To byl Daniel. Zrovna se opíral o stůl v místech, kde seděl před chvílí Frey.
„Že mají šest nohou, dělají bz, bz a sežerou všechno, na co přijdou,“ ušklíbl se Jack.
„Dokázali jsme trochu porozumět jejich naprogramování,“ ujal se slova onen mladík. Neměl zřejmě žádnou hodnost, pracoval jako civilista.
„To je úžasné!“ vykřikla Sam.
„Carterová, chápu, že jsou to bezesporu vynikající objevy, ale nemyslíte, že ne to není čas?“pokusil se ji trochu zchladit plukovník.
„Jak moc porozumět?“ nedala se vyvést z míry Sam.
„Myslím, že jsme jen krůček od toho vložit do pokusného replikátora zbrusu nový program..“
„To je obrovský objev-,“
„Carterová, tam venku na nás číhá jeden moc zlý chlápek s příšerným hlasem a kavalérií, které se bojí i Asghardi a vy nemáte na práci nic lepšího než vykřikovat, jak je skvělé, když dokážete naučit toho brouka hrát tetris!“
„Ale pane, vy to vůbec nechápete,“ otočila se k němu Sam. Plukovník ucítil, jak ho samým rozčilením poprskala. „Ten brouk může být naší jedinou zbraní.“
„Zbraní?“ nechápal také Daniel.
„Chcete jej snad nasadit do Anubisovy mateřské lodi?“ zeptal se Teal´c.
„Ano, když bude dobře naprogramován, rozmnoží se a převezme nad ní kontrolu. Pane, tuhle bitvu bychom mohli vyhrát a Anubise úplně porazit…“
Generál Travis, který doteď jen přihlížel, sebral rozum do hrsti a rozhodl, že je třeba začít s přípravami a uvědomit Asgardy o novém plánu. A jen tak pro jistotu, na okraj, evakuovat město.

Za tři hodiny se základna poprvé zachvěla. Našly ji Anubisovy útočné letouny a začaly s bombardováním.
„Pane, štíty moc dlouho nevydrží,“ zaznělo několikrát řídicí místností a Jack si opět připadal jako ve Star Treku.
„blíží se Anubisova mateřská loď, p…“ nedořekl seržant a dole před Bránou se zjevil Anubis jako hologram.
„Á to už tady jednou bylo,“ poznamenal Jack.
„Byli jste odhaleni a nyní budete zničeni,“ zahřímal a prostor brány mu to oplatil mocnou ozvěnou. „Asghardi vám už nepomohou, protože se mě bojí.“ Anubis se krátce zasmál. „Vzdejte se nebo vás stihne smrt.“
Vtom se nahoru přiřítila Carterová. „Máme to, pane,“ oznámila udýchaně, ale s vítězným úsměvem. „Budeme ale potřebovat čas, než se replikátoři rozmnoží.“
„Oni mají křídla?“ zeptal se najednou O´Neill.
„Proč?“
„No ještě jsem neslyšel, jak se do té lodi dostane.“
„Nejjednodušší bude použít kruhy na některé z lodí v kotvišti,“ vysvětlila Carterová.
„Tak jděte,“ přikývl plukovník. „My ho tady nějak zabavíme.“

Anubis stále setrvával před Bránou a při každém otřesu způsobeném bombardováním, se chraplavě zasmál.
„Hej, hej, Anubisi,“ vběhl před něj Jack. „Co to děláš?!“
Anubis se trochu naklonil a dal hlavu s kápí na stranu. „Dělám z vás škvarky,“ řekl soustředěně a s pečlivou výslovností. Pak se opět neskutečně rozchechtal.
„Hej, vidím, že jsi docela veselá kopa, co takhle se dohodnout?“
Anubis opět zvážněl a pod kápí se možná trochu zablesklo. „O čem by ses chtěl dohadovat, budoucí hostiteli?“
„Takový jsi nebýval,“ řekl Jack. Ten poloantik nebo co byl a co říkal Daniel, se mu zdál nějaký divný.
„Můj sluha Usirev mi poslal velký dar. Cihlu bílého prachu.“
„Cože? Jak tomu říkal?“
„Kóóks,“ vydechl Anubis a předvedl gesto šňupání. Mocně a chrčivě vtáhl a znovu blaženě vydechl.
„Panebože on je zfetovanej,“ vydechl nahoře za sklem Daniel. „Sára mu poslala balík kokainu. To snad ani není možný.“
„Hele, Anubisi, měl bych pro tebe návrh,“ zavolal Jack.
„Poslouchám,“ zahřímal Goa´uld.
„Dáme ti kolik chceš toho kóksu, když to s tou svojí flotilou pěkně otočíš a poletíš domů.“
„Dáš mi sto balíků bílého prachu a ušetřím tě. To je můj návrh.“
„Aha. Co kdybych ti řekl, že toho, co ti poslal tvůj tatík, zde máme celou halu. A to bombardování ji brzo zničí.“
„Hm,“ zachrčel Anubis, „to stojí za úvahu.“ Otřesy náhle utichly.
„Dejte mi to a ušetřím tebe i tvůj tým.“
„Ale tady je toho opravdu moc. Zásoby na tisíce let.“
„Opravdu?“ Znělo to lačně a chtivě. Anubis už musel být na kokainu stejně závislý jako na sarkofágu.
„Jo, dovedeš si to vůbec představit?“

Do řídicí místnosti vběhla opět celá udýchaná Carterová. „Replikátoři se už množí. Myslím, že za půl hodiny máme tu loď pod kontrolou. O čem se s Anubisem baví plukovník?“
„Nebudete tomu věřit, ale O´Neill nabízí Anubisovi tuny kokainu. Ten Usirev mu prý poslal jakýsi vzorek.“
„Cože?“ divila se Carterová. „On je závislý na kokainu?“

Za půl hodiny

„Hele a už jsi zkusil péčko? Heroin nebo aspoň trávu? Proč chceš jenom koks?“
Nahoře zablikal telefon a generál jej zvedl. Podíval se na Carterovou a přikývl. Replikátoři ovládli loď.
„Pane, máme to,“ řekla Sam do mikrofonu. Jack se otočil a přikývl.
„Co? Co máte?“ dychtil vědět Anubis.
„Sehnali jsme další vagón koksu,“ zakřenil se Jack. Anubis však již nestihl reagovat. Náhle zmizel. Replikátoři právě vypnuli všechny štíty a zbraňové systémy, jak je Sam naprogramovala.

SG-1 konečně dostala dovolenou. Všichni se nakonec shodli na jednom místě, kde ji strávit. V Čechách je krásně, říkala Anička a měla pravdu.
„Berou, berou?“ volal veselý obtloustlý chlápek na Jacka sedícího na břehu jakéhosi jihočeského kačáku. Jack se usmál, zamával zvednutým palcem na pravé ruce jako výraz naprosté spokojenosti a z vody vytáhl další pneumatiku. Ale ryby tam určitě také byly…
Sam se také nechala zlákat jižními Čechy. Plukovník ji ovšem k rybníku nedostal. Vyhlédla si tam jednu jadernou elektrárnu a zavrtala se do ní až po uši. Přišla na spoustu věcí a také pomohla odstranit problém s vytékající radioaktivní vodou. Jenže když přišla k reaktoru, následoval ten největší šok. Zjistila totiž, že sovětští inženýři udělali chybu, protože v reaktoru nedochází k běžnému štěpení jader, nýbrž k pravému opaku, jaderné fúzi. Nechápala, jak je to možné, ale znamenalo to jedině to, že v netěsnícím skladu vyhořelého paliva nejsou sudy plné plutonia, ale pravděpodobně čistého naquadahu.
Daniel léto strávil se Sárou na jižní Moravě. Když opomeneme pití slivovice a hodiny strávené hluboko pod zemí u sudů s vínem a klábosení o tom, co Sáře Usirev prozradil o starém Egyptě, zabývali se Věstonickou Venuší. Měli pádné podezření, že se jedná o starý artefakt, jakýsi klíč k historii lidstva. Bohužel Danielovi někdo ukradl všechny poznámky i vybavení, tak musel začít znovu. Práce v Čechách nebyla snadná…
Oproti tomu Teal´c si docela užíval. Pronajal si jednu z pražských diskoték, nazval ji DISCO CHULAK a sám se jako majitel stal dýdžejem. Každý dostal na čelo jaffské znamení jako v Delmaku a všichni potom prohlašovali, že na lepší „díze“ ještě nebyli. Teal´covi se splnil sen.

Mezitím kdesi za Měsícem…

V Anubisově mateřské lodi se odevšad ozýval bzukot replikátořích motorků. Brouci kousali a provrtávali se kovovými stěnami posetými hieroglyfy a antickými značkami.
„Hele, brácho, neměli bysme už s tím přestat?“ zeptal se jeden brouk druhého. „Měli jsme jen převzít kontrolu, ne z toho udělat ementál.“
„Nekecej a žer,“ řekl ten druhý chladně a s chutí se zakousl do Anubisova pozlaceného křesla…



Omlouvám se všem, kteří čekali důstojnější zakončení, ale co je jednou psáno... :oops:

Příspěvek 23.9.2006 21:52:36
RomanArts Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1583
Bydliště: Plzeňský kraj
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
:laugh: Kolosální zakončení, zajímavej příběh :pyramida:
Obrázek

Příspěvek 23.9.2006 22:08:52
stalker Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 654
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Díky, úplně už "cejtim v kostech", že mě brzo napadne nějaká povídka z prostředí SGA, tak tu určitě taky nebude chybět :wink: 8)

A co nejdřív se pokusím připravit další "z šuplíku", tak se těště :bom:

Příspěvek 23.9.2006 22:19:46
Awast Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 103
Bydliště: Caladan
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Parádní finiš, sice se z toho stala těžká oddechovka, ale koks na symbionty by mohl účinkovat!! :D :D :D :D
Shal kek nem´ron brother...

Příspěvek 25.9.2006 18:22:27
Sopdet Uživatelský avatar
Technical Sergeant
Technical Sergeant

Příspěvky: 423
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
:lol: :lol: chtělo by to něco dalšího........ :wink:
Lennier and Vir will share a beer and watch Adira disappear

Příspěvek 07.10.2006 11:46:48
Rosseta Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 275
Bydliště: Homole
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Bože, to je ÚŽASNÝ! :shock: :P :P :shock: :P :shock: :shock: :P
Naprosto úžasně napsaný, úžasně čitelný, úžasně vtipný! Kam se hrabe Harry Potter! :P :P :P
R jako Rodney, O jako Ori, S jako Sheppard, S jako Samantha, E jako Emmerson, T jako Teyla a A jako Atlantis.
Bohužel, na tomto fóru již nejsem a nebudu aktivní, Přeji hezký den.

Příspěvek 07.10.2006 12:55:41
Apple Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 638
Bydliště: Jižní Čechy, Strakonice
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Souhlasím, je to hodně dobře napsaný, dobrej spád děje, vtipné. Po přečtění každého dílu jsem zvědavej, jak to dopadne dál... Good job!

Příspěvek 25.10.2006 12:11:49
Mathiel Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 31
Bydliště: Rýmařov
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Moc pěkný,líbilo se mi to a ten konec s těma replikátorama (Nekecej a žer,“ řekl ten druhý chladně a s chutí se zakousl do Anubisova pozlaceného křesla… ) úžasný,jen tak dál :)

Příspěvek 04.11.2006 16:34:04
Dr. Malas Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 217
Bydliště: U PC
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Ze začátku se mi to líbilo. Vypadalo to zajimavě, ale na konci to vypadalo jako taková trapná komedie. Námět dobrej, ale kdyby si to dotáh až do konce v normálnim podání tak by to bylo 100x lepší. Škoda no. :study:
Obrázek

Příspěvek 04.11.2006 22:14:42
stalker Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 654
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Pravda, trochu se to zvrhlo, no...ale s tím jsem nemohl nic dělat :lol:
Ale díky, už tady té chvály bylo moc :D

Příspěvek 05.11.2006 14:22:21
Fallen Angel Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 127
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
skvelej přibeh, a bylo tam hodne ceska :thumbsup:

Příspěvek 09.11.2006 17:23:38
Dr. Malas Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 217
Bydliště: U PC
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
stalker píše:
Pravda, trochu se to zvrhlo, no...ale s tím jsem nemohl nic dělat :lol:
Ale díky, už tady té chvály bylo moc :D

Aspoň máš takové upozornění do budoucna až budeš chtít něco psát. Rád si to přečtu, pokud budeš teda ještě někdy něco psát!!!!!!!! :book:
Obrázek

Příspěvek 10.11.2006 14:17:18
stalker Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 654
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
No snad mě něco napadne :bom:

A pravděpodobně to bude z Atlantis...

Příspěvek 10.11.2006 23:37:34
Dr. Malas Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 217
Bydliště: U PC
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Tak to se těšim. :thumleft:
Obrázek

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Dokončené povídky

cron