Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky Stargate SG-1: Město bran

Stargate SG-1: Město bran


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Příspěvek 17.9.2006 13:22:45
stalker Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 654
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Tohle je má první (a zároveň předposlední) SG povídka. Pravda, už je to dlouho, co jsem ji psal, takže je trochu zastaralá, ale napadlo mě, že troška nostalgie taky neuškodí... :pirat:

Bylo to ráno na základně jako každé jiné. Nějakých dvacet pater pod zemí nebylo sice poznat, že se do Cheyenne Mountain opírají první paprsky slunce, ale přesto Jack věděl, že má vstávat. Budík na nočním stolku totiž neúnavně pískal a nepřestal, dokud jej Jackova otráveně padající ruka neshodila kamsi pod kovovou a neustále vrzající postel. Vlastně to byla palanda a plukovník nevěděl, proč má v pokoji takové monstrum, když už tak v něm přes všemožné haraburdí nebylo téměř k hnutí.
Plukovník se posadil na okraj matrace a rozsvítil převrácenou lampičku. Napadlo ho, že vypadá jako leklá ryba. Znechuceně se podíval na budík. Při zjištění, že je půl šesté namísto půl sedmé, kdy obvykle vstával, padnul zpět na postel, přičemž drátěnka vydala mocné zaskřípění. Ještě se při vstávání mohl praštit do hlavy a byl by to už jeho několikátý pátek třináctého v tomto měsíci.
Oproti tomu Sam s Danielem už byli dávno vzhůru. Protože konečně měli trochu volného času, naplno se věnovali své práci. Sam opět pracovala na nějakém pekelném stroji, jenž Jack nazval zahradním grilem a chtěl vyzkoušet, jestli by párky z kantýny chutnaly lépe, kdyby je připravil na čisté naquadahové energii. Majora Carterovou to urazilo. Co ji ovšem těšilo bylo, že se minulý týden SG-5 podařilo ukrást celý kilogram toho těžkého prvku zbraňové kvality, takže bude mít zásobu na celý další týden, možná dokonce víc.
Daniel se po svém návratu mezi živé stále marně pokoušel překládat antickou tabulku z Abydosu. Podařilo se mu ale zjistit, že čtvereček znamená v psané antické mluvě pouštní písek. Bohužel se zrovna tento symbol na tabulce nenacházel.
A Teal´c? Teal´c strávil několik hodin v kelno´reem a nyní se již ládoval topinkami v kantýně. Snídaně je základ dne, to ví každý Jaffa.
V sedm hodin se základnou rozezněla siréna a Jack se při bleskovém probuzení praštil do hlavy o vrchní patro palandy. Nebyl čas přemýšlet, proč radši nespí nahoře.
Všichni se sešli v řídicí místnosti. Za neprůstřelným sklem stál majestátní šedý kruh, na kterém již svítily všechny symboly a v příští chvíli z něj měl vytrysknout gejzír nikoli vody ale energie okraje červí díry.
„Zavírám iris,“ oznámil poručík sedící u počítače.
Sam postávala mezi generálem Hammondem a plukovníkem O´Neillem, držela nějaká lejstra a vypadala dosti netrpělivě. „Generále, podařilo se mi zvednout účinnost naqudahového reaktoru na 96 procent,“ oznámila.
„Teď ne, majore, máme návštěvu,“ řekl generál, ale jeho slova zanikla ve zvuku aktivace brány.
„Máme signál, pane. Tok´rové ,“ oznámil poručík.
„Otevřete iris,“ zavelel generál.
V příštích vteřinách už po kovové rampě scházel Jacob Carter alias Selmak.
„To je táta,“ vykřikla nadšeně Sam a zahodila svá lejstra.

„Tak co, Jacobe, jak se vede?“ to se zeptal Jack. „Neubližujou ti?“
„Pokud myslíte ostatní Tokry, tak věřte, že ne. Žijeme ve vzájemné shodě,“ poznamenala Selmak zkresleným hlasem.
„Jen se ptám.“
„Pojďme k věci, Jacobe, co má pro nás Rada Tokrů za informace?“ začal generál, když odvrátil káravý pohled od Jacka.
„Georgi, máme problém, který se týká projektu Nová Atlantida.-“
„Ehm, co je to projekt Nová Atlantida?“ zeptal se Daniel a odložil propisku, kterou do té chvíle kousal.V zasedačce náhle zavládlo ticho.
„Vy jste jim o tom neřekli?“ Jacob se podíval na generála a na okamžik se zdálo, že mu trochu zažhnuly oči.
„Pentagon nařídil, aby…“
„Moment,“ ozval se hlasitě Jack, „promiňte generále, ale o čem jste nám neřekli?“
„Plukovníku, osobně bych se přiklonil k tomu, abyste byli s tímto projektem obeznámeni, ale mám své rozkazy z Pentagonu…“
„Georgi, my potřebujeme SG-1. Jestli jim to neřekneš, udělám to sám.“
„Dobrá tedy,“ povolil generál Hammond. „Uzavřeli jsme tajnou smlouvou s Tokry a Asghardy, kteří nám pomáhají s budováním nové základny pro boj s Goa´uldy. Víte jistě, že naše prostředky tady na zemi jsou omezené, proto jsme se rozhodli postavit ji ve vesmíru, konkrétně ve stínu měsíce, aby byla dobře skryta.“
„Pane, tomu nerozumím, letectvo staví základnu na měsíci?“
„Ne, majore, byla použita malá planetka z pásma asteroidů.“
„Byla použita?“ nechápal plukovník.
„Ano, podstatná část základny je již hotova. Tak co pro nás máš, Jacobe?“ ukončil generál další vyptávání.
„Naše malá Rada Tokrů se domnívá, že máte v Městě bran goaul´dského špiona nebo dokonce sabotéra - Zeit´arga.“
„Jak moc se domnívá?“ zeptal se Jack.
„Dostali jsme už nějaké zprávy z druhé strany, od Goaul´dů. Je to skoro jisté.“
„Zavolám majoru Davisovi z Pentagonu,“ řekl generál Hammond a zamířil do své pracovny. SG-1 zůstala s Jacobem alias Selmak sama.
„Tati, proč jste nám o tom neřekli?“
„Tokrové neviděli důvod říkat o spojenectví spojencům, Sam. Letectvo vás mělo zasvětit.
„Třeba to chtěli udělat na Vánoce a dát nám tu základnu pod stromeček,“ prohodil Jack.
„Třeba nechtěli, abychom to věděli. Kdyby nás na nějaké misi zajali Goaul´di a použili svá zařízení, dostali by snadno nové informace.“ To poprvé promluvil Teal´c.
„Nebo už mají nový vlajkový tým. Děláme to už sedm let, tak nás pošlou do důchodu.“
„Danieli, ty myslíš na důchod?“
„Já ne, ale ty už si v něm byl dvakrát.“
„Ale jen na pár hodin!“
-
Generál vyšel ze své kanceláře a značně nervózně SG-1 sdělil, že letí do Oblasti 51. „Major Davis vás tam bude očekávat.“
„A já si chtěl vzít dovolenou,“ poznamenal Jack.

...pokračování příště...
Naposledy upravil stalker dne 18.9.2006 20:27:57, celkově upraveno 1

Příspěvek 17.9.2006 13:29:37
Sopdet Uživatelský avatar
Technical Sergeant
Technical Sergeant

Příspěvky: 423
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
...no to to trvalo....za 1 jako vždy... :thumright:
Lennier and Vir will share a beer and watch Adira disappear

Příspěvek 17.9.2006 13:32:22
stalker Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 654
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Děkuji-jako vždy :D

Příspěvek 17.9.2006 15:24:54
RomanArts Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1583
Bydliště: Plzeňský kraj
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Hezká povídka, na kdy tak vidíš pokračování?
Obrázek

Příspěvek 17.9.2006 15:28:01
Petrosin Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 122
Bydliště: Třinec
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
hm dobrá povídka a dál :D

Příspěvek 17.9.2006 15:47:11
Rosseta Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 275
Bydliště: Homole
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Moc hezká povídka, stalkere. Je taková lehká, nadýchaná,dobře čitelná, přirovnala bych ji k dobře udělané šlehačce. (Snad to není až moc názorné, i když možná, co možná, určitě se najde někdo, kdo tuhle povídku přímo žere! :lol: :wink: :oops:)
R jako Rodney, O jako Ori, S jako Sheppard, S jako Samantha, E jako Emmerson, T jako Teyla a A jako Atlantis.
Bohužel, na tomto fóru již nejsem a nebudu aktivní, Přeji hezký den.

Příspěvek 18.9.2006 20:24:52
stalker Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 654
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Tak tady jed alší kapitolka, užijte si ji 8)
Trochu nastiňuje problém, pak už to bude volnější...někdy až moc :D

Oblast 51

„SG-1,“
„Pane,“
„Omlouvám se vám za ty tajnosti, ale nechtěli jsme o tom projektu říkat nikomu, kdo chodí ven.“
„Ani vašemu vlajkovému týmu?“ podotkl Jack jízlivě.
„Je mi líto. Pojďte za mnou.“
„Jak se na tu základnu dopravujete?“ zeptala se Sam, když stáli v malé místnosti bez oken. Major Davis neodpověděl. Místo toho kolem nich spadly kruhy.
„Přes kruhy se dopravujeme na nákladní loď a dál pokračujeme na její palubě, abych odpověděl na vaši otázku, majore.“
„Ať žijí hadi!“ zvolal Jack.
„Nevzal jsem s sebou pilota, doufám, že budete řídit, Teal´cu.“ Teal´c mlčky přikývl, přičemž se i trochu naklonil a odebral se z nákladového prostoru.
„Jak jste dokázali přinutit Asghardy ke spojenectví bez Jacka?“ položil další otázku Daniel.
„A co smlouva o chráněných planetách?“
„Sami nás o to spojenectví požádali. Chtějí totiž naši základnu také využívat. Replikátoři jejich populaci hodně zdecimovali a Rada Asghardů si myslí, že místo u Země je dobře kryté.“
„A Thór?“ to byl Jack.
„Ano, ten se o vás zajímal, plukovníku, a chtěl s vámi mluvit, ale nakonec stejně rozhodla Rada a Pentagon…“
„Majore Davisi, jsme na měsíční orbitě,“ ozval se Teal´cův nezaměnitelný hlas za reproduktorů. Nyní se již odebrali na Pel´tak.
„Když chceš dobrého přítele, řekni letectvu,“ zašeptal Jack.
„Copak se vláda nebojí útoku replikátorů?“ ptal se Daniel.
„Spojenectví s Asghardy asi považují za důležitější,“ odpověděla mu Sam.
„Vláda má vždycky pravdu,“ uzavřel Jack a bolestně zkřivil tvář.

„Identifikujte se,“ zahřměl náhle něčí hlas z reproduktorů.
„Tady major Davis z letectva Spojených států, a SG-1. Pět osob a vybavení. Kód 356892.“
„Rozumím, přistaňte v kotvišti tři.“
„Ehm, kotvišti tři?“ divil se Jack. „kolik tu proboha máte míst k parkování?“
„Celkem může bez problémů na povrchu přistát deset tel´taků, dva ha´taky a stavíme doky pro asghardské. Ty ale díky své transportní technice nemusejí přistávat.
Najednou se ve tmě před nimi rozsvítily desítky světel na povrchu jakési malé planetky, jejíž povrch byl zvrásněn krátery. Dole pod nimi blikala světla kolem místa pro přistání označeném velkou žlutou trojkou. Jednička a dvojka byly již obsazeny.
„Teal´cu, dokážete tam přistát?“ zeptal se Davis.
„Umím přistávat s přesností na centimetry,“ oznámil Jaffa chladně.
Za tichého hučení motorů lodi se pomalu snášeli dolů. Teal´c se tvářil velice soustředěně a jeho tvář jako obvykle nezkřivil jediný mimický pohyb. Všichni ostatní jenom mlčky vyhlíželi blížící se povrch. Ale i přes všechno Teal´covo soustředění se loď při dosednutí silně zatřásla, což způsobilo, že Daniel ztratil rovnováhu a nebýt Jacka, rozplácl by se na dokonale naleštěné podlaze. Okénkem bylo možné spatři obrovské pohyblivé svorky, které se nad lodí sepnuly jako paže a připásaly ji tak ke kotvišti. Všimla si toho jen Sam a hned začala přemýšlet o jejich konstrukci. Daniel se šťoural v nose a Jack již stál připraven u kruhů.
„Půjdeme tudy, plukovníku,“ oznámil major Davis a pokynul k normálnímu vstupu do lodi.
„Jen se,“ zakřenil se Jack, „rozhlížím,“ řekl a dlouhými kroky pustil kruh.
Chodba, do níž v příští chvíli vstoupili, nevyhlížela příliš přátelsky. Panovalo zde přítmí a stěny byly lemovány všelijakými trubkami a tlustými kabely. Podlahu tvořila silná gumová rohož, jež mohla sloužit jako pásový dopravník. Brzy došli do větší chodby, ze které vycházely četné odbočky k dalším kotvištím.
„Jak je tady udržována umělá gravitace?“ neptal se nikdo jiný než Carterová.
„Asghardi nás už hodně naučili, majore. Ta spolupráce je nám velmi prospěšná.“
„Mohu mít otázku?“ to byl Daniel.
„Jistě, doktore Jacksone.“
„Co dostávají Asghardi od nás?“
„Místo pro parkování v naší sluneční soustavě a také nové nápady v boji proti replikátorům. Nevěřili byste, jak jsou ti šedí mužíčkové zkaženi vlastní technologií.“
„Já tomu tedy věřím,“ ozval se plukovník O´Neill. Teal´c jen povytáhl levé obočí.
„Obě strany porušují smlouvu o chráněných planetách,“ zapojil se jaffa také do rozhovoru.
„Pokud víme, Anubis získal navrch nad ostatními vládci soustavy a s ním žádnou smlouvu nemáme.“
„Takže ten papír už má Anubis -ehm- na toaletě?“
„Dá se to tak říct, plukovníku. Pojďte dál.“
Ponurá chodba se stočila doleva. Skoro všechny trubky a kabely však pokračovaly rovně a mizely ve zdi. SG1-1 dál nepokračovala. Všichni její členové zírali před sebe, kde se podlaha ohýbala dolů a mizela kdesi v hloubce. Zpočátku se oblouk zdál mírný, ale v místech, kam dohlédli, se jevil jako velice příkrý.
„Nevzpomínám si, že bych si zaplatil jízdu na tobogánu,“ prohodil Jack a rozhlédl se kolem sebe jako by čekal turniket nebo alespoň upozornění, že nemají jezdit dva blízko za sebou.
„Nic to není,“ řekl major Davis a vykročil vpřed. Opravdu to nic nebylo. Davis stál stále kolmo k podlaze, ale SG-1 připadalo, jako by se měl každou chvíli zřítit dolů.
„Ano, ovšem,“ vykřikla vědátorka Carterová, která první pochopila. „Základna je pod povrchem, ale její podlaha je k nám kolmo. Je to gravitační přechod, nemám pravdu, majore?“
„Výborně, váš postřeh je velmi správný,“ pochválil ji. „A teď mě už všichni následujte, prosím.“
Byl to zvláštní pocit. Kráčeli po rovině, ale ve skutečnosti byla podlaha zakřivena do oblouku. Na zemi by to mohl být tobogán.
„Takže teď jsme se otočili o devadesát stupňů?“ ptal se Daniel.
„Ano, nyní jsme již na stejné úrovni jako základna.“
„Působivé,“ poznamenal Teal´c hlubokým hlasem a rozhlížel se kolem sebe s rukama za zády.
„Karanténní budovou jen projdeme, z pozemské základny jste prověření dost,“ řekl Davis a vedl je dál.
„Ano, užívejte zvláštních výhod péče doktorky Freiserové. A v osmnáct nula nula přijďte na výtěr zadnice,“ zamumlal Jack.
Major Davis otevřel další dveře a za nimi se již nacházela první velká místnost. Stál tam vysoký pult, skoro jako bar, s několika židlemi. Za ním strnule vyhlíželi dva strážní. Jakmile vešel major Davis, oba precizně zasalutovali.
„Pohov,“ zamumlal Davis a kartičkou otevřel dveře do další chodby. Podlahu už dávno netvořil dopravníkový pás, ten se stočil doprava už před první místností.
„Skoro jako doma,“ postřehl Jack. Chodba se velmi podobala těm na pozemské základně.
„Stavěli to tu podle té pozemské?“ zeptala se Sam.
„Jen karanténní budova a překladiště pod námi jsou podobné. Ostatně, uvidíte sama, majore.“
Postranních odboček si nevšímali a šli stále rovně, kde už na ně čekaly široké ozdobené dveře, které se vzápětí otevřely. Velká hala za nimi se topila v denním světle. Pronikalo třemi okny v protější stěně. Uprostřed byly dveře na jakousi terasu. Major Davis je otevřel a pokynul SG-1, aby šla napřed.
„SG-1?“ uvítal je postarší hlas. Vzápětí uviděli hubeného staříka v uniformě. SG-1 sice zaslechla. Že na ně někdo mluví, ale nevěnovala tomu pozornost. Tu zaujal výhled z terasy. Jack mocně vypískl, ostatní se nezmohli ani na to.
Stáli na terase jakési výškové budovy přilepené k modré stěně a dole pod nimi se rozkládalo obrovské město. Široké ulice, po nichž jezdily vznášející se automobily, pomenší mrakodrapy se tyčily nad futuristickými činžáky, obchodními centry a úřady. Na okrajích se rýsovaly továrny a laboratoře, vše zářilo novotou a hojně se ještě stavělo. Z výšky to město připomínalo supermoderní mraveniště.
Uprostřed se v jednom z mladých parků sbíhaly desítky pěšinek k fontáně, jejíž gejzír se třpytil ve zvláštním slunci pod stále modrou oblohou. Kdesi za městem, kam až oko dohlédlo, se rozkládaly čerstvě zorané lány polí. Všimli si, že na chodníku pod nimi opatrně našlapují dva Asghardi, míjejí se s Tokry a na budově přes ulici se pyšní další cizojazyčný nápis. Lidí ze Země ale převažuje.
A úplně uprostřed, snad v samém srdci města, trůnila na vysokém podstavci obrovská Hvězdná brána i s ovládacím zařízením. Velkolepé, krásné. Zatajte dech, to je rozkaz!
„SG-1, vítejte v Městě bran,“ zachraptěl chlapík v uniformě. Přestože už měl svá léta za sebou, stále působil dosti sebevědomě. „Jsem generál Travis a velím této základně. Budete si přát občerstvení, než se vydáme na prohlídku?“

Občerstvení si přáli. Jakási pohledná dívka jim donesla kávu a nějaké sušenky. Šálek i s podšálkem a podnos, vše bylo z nerez oceli.
„Vzal bych si na ní číslo,“ zamumlal Jack k Teal´covi. Ten téměř neznatelně přikývl a povytáhl levé obočí. Neopomněl se na dívku také ještě jednou podívat.
Daniel seděl vedle Sam a usrkával kávu. Všechno to tu bylo nové, žádné staré texty, žádná tajná sklepení ani kanopy s uvězněnými Goa´uldy. Tak trochu nuda pro doktora archeologie. Nyní ale také přemýšlel nad krásami spolupráce různých ras. A ta myšlenka, že budou všichni společně žít v jednom městě…Daniel se od svého povznesení a vrácení mezi živé stal ještě větším filozofem.
„Je ještě víc nesnesitelný než předtím,“ prohlásil jednou Jack. Nikdo z týmu mu to nevyvracel, i když Daniela měli všichni rádi.

„Mohu se zeptat, jak dlouho už o tomhle před námi jen mlčíte?“ to nebyl nikdo jiný než plukovník O´Neill.
„Jak už jsem říkal, nechtěli jsme o našem projektu říkat někomu, kdo chodí ven,“ řekl znovu major Davis.
„Když dovolíte, myslím, že jsem se ptal, jak dlouho.“ Jack se tvářil jako kantor vysvětlující žákům, že nechávat na záchodě téct vodu se nemá. Gesty tak trochu naznačoval „o kolečko navíc“. Major Davis ho už koneckonců znal.
„Rok a půl.“
„Děkuji. Hned je mi líp.“
Sam se zavrtěla na své židli a opřela se o stůl. „Tohle všechno jste postavili za rok a půl?“
„Ano.Tolláni nám taky hodně pomohli.“
„Tolláni? Oni jsou zde i Tolláni?“ divil se Daniel.
„Po goa´uldském útoku jich přežila sotva tisícovka. Poskytli jsme jim útočiště a oni se definitivně rozhodli poskytnout nám technologie.“
„Mrazí mě v zádech, když si vzpomenu, jak to dopadlo posledně, když nám chtěli dát ten jejich slavný iontový kanón…“ Jack se mocně zhoupl na židli.
„Goa´uldi je téměř vyhladili, možná že konečně změnili názor,“ zapojil se do diskuse také jinak mlčenlivý Teal´c.
„Dobře, pojďme k věci,“ ukončil plukovník. „Rok a půl stavíte tuhle podzemní díru, kde se schovávají národy z půlky galaxie včetně těch nejvyspělejších, dostáváte technologie, stavíte koráby a občas dáte hadům nějakýho maroda, aby ho uzdravil, ale co tu budeme dělat my? Hrát si na Sherlocka Holmese?“
„Ano, Jacku.“ Do místnosti vešel Jacob alias Selmak s úsměvem na tváři.
„Proč jste neletěl s námi?“ zeptal se Jack.
„Musel jsem oznámit Radě Tokrů, že svůj úkol přijmete.“
„Aha.“
Dalšího rozhovoru se chopila Selmak.
„Máme důvodné podezření, že špeh není ani Goa´uld ani Tok´ra. Myslíme si, že to může být někdo z lidí, kdo v poslední době procházel bránou.“
„Počkejte, Jacobe, proč vylučujete Goa´uldy? Tanis je sice mrtvý, ale je spousta dalších.“
„Tokrové vycítí Goa´ulda na několik metrů, Jacku,“ odpověděl mu Jacob. Pak se znovu probudila Selmak.
„To ale nevylučuje, že je to někdo z Tokrů,“ zvýšil hlas plukovník.
„Jsme si téměř jisti, že od nás to nikdo není.“
„Říkáte téměř jisti?“ vložil se také Daniel.
„Co když je to někdo z Tollánů?“ navrhli Teal´c.
„Dobrej postřeh,“ souhlasil Jack.
„Dobře, ale co všechno víte?“ ptala se Carterová.
„Víc informací bohužel nebo bohudík nemáme.“
„Bohudík?“ divil se Jack.
„Ano, znamená to, že špeh působí jen krátce. Ještě nemá tolik informací, aby mohl podávat zprávy, které by se k nám donesly.“
„V prvé řadě,“ odkašlal si generál, „ je tady trochu porušována smlouva o chráněných planetách.“
„A to by se asi nemělo,“ glosoval Daniel. „Ale jak už říkal major Davis, největší moc má Anubis a ten je mimo smlouvu.“
„Goa´uldi soupeří mezi sebou, ale přesto by mohli na Tau´ri zaútočit. Komu by se to povedlo, měl by výsadní postavení mezi vládci,“ řekl Teal´c vážně.
„Domníváme se ale, že nezaútočí, když se jim donese zpráva o asghardské základně takhle blízko,“ nesouhlasil Davis.
„Majore, při vší úctě, už jsme byli svědky toho, jak jejich nové štíty odolaly asghardské mateřské lodi,“ to trochu zvýšila hlas Sam.
„A ta ženština s hadem v hlavě se jen smála,“ dodal Jack.
„Myslíš Sáru?“ Daniel se zatvářil trochu dotčeně.
„Jo, Danieli, tu jsem myslel. Víš, že nemám paměť na jména…“
„Zítra započnete ve své práci, teď si prohlédněte město,“ zakončil generál Travis. „Dám vám průvodce.“

...pokračování příště...(zítra nebo pozítří:-)

Příspěvek 18.9.2006 20:35:55
stalker Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 654
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
2Rosseta: Díky za velmi zajímavé a potěšující přirovnání :P

Příspěvek 18.9.2006 20:46:22
Sopdet Uživatelský avatar
Technical Sergeant
Technical Sergeant

Příspěvky: 423
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
hooodně se těším na trojku........... :lol:
Lennier and Vir will share a beer and watch Adira disappear

Příspěvek 18.9.2006 20:52:12
Petrosin Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 122
Bydliště: Třinec
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
hm dobrý čtení a budeš pokračovat :lol: :D

Příspěvek 18.9.2006 21:01:27
stalker Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 654
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
No možná sem zítra nepůjdu a vůbec, tady je další část, možná i něco pro zasmání... :?
„Vy ale nejste Američanka,“ přerušil Jack průvodkyni, kterou byla tatáž dívka, která jim přinesla kávu. Zrovna jim chtěla říci pár věcí o nejvyšší budově ve městě.
„Ne, jsem Češka,“ usmála se. „Můžete mi říkat Aničko,“ řekla a usmála se ještě víc.
„Nechci si zlomit jazyk, díky. „Říkala jste, že jste Češka?“
„Ano a-…“
„Česká republika je malý stát ve-…“
„Danieli, vím, kde je Česká republika. V devětaosmdesátém jsme při přísně tajné misi přelétali nad Uralem…“
„Je ve střední Evropě.“
„Správně, doktore Jacksone,“ pochválila ho Anička.
„Ve střední Evropě?“zamumlal Jack k Sam. „Musel jsem se dívat z okýnka na špatnou stranu…“
„Víte něco o naší zemi?“ zeptala se.
„Někde jsem četl, že tam máte výtečný medvědy. To mi stačilo,“ zakřenil se Jack.
„Jacku, v Česku nejsou medvědi,“ vysvětloval hned Daniel. „Ale mají tam výtečný pivo. Pravej Budvar, Prazdroj…A to jsou sakra dobrý piva.“
„Jo, potřebuju brýle.“ Povzdechl si plukovník. Kdyby v tu chvíli někdo sledoval Teal´ca, myslel by si, že mu svaly nad obočím samovolně hrají pantomimu.
„Řekněte mi něco česky, An-čko,“ požádal Jack.
„Tři sta třicet tři stříbrných stříkaček stříkalo přes…“
„Danieli, co říkala,“ sykl plukovník koutkem úst. „Znělo to, jako když rozřezávali ponorku Kursk.“
„Nevím, znám jen pár českých nadávek, nic víc.“
„Český nadávky? Pochlub se.“
„Tak třeba… Ty čtyřvokej buzerante nebo Potrhlej inťouši.“ Zvolal Daniel se značným vypětím sil a Anička se hlasitě rozesmála, až jí do očí vhrkly slzy.
„Co to znamená, jestli se můžu zeptat?“
„No, abych řekl pravdu, tak nevím. Byl jsem tam docela dávno vykopávat keltské oppidum.“
„Co to znamená, ehm, An-čko?“ Anička se pořád ještě smála.
„To neumím přeložit,“ řekla nakonec. Pak opět pokračovali v prohlídce města.
Nejvíce dotazů měla Sam a také Daniel. Teal´c povětšinou mlčel a protože se nemohl opírat o svou tyčovou zbraň, kterou musel, ač nerad, nechat na základně, dal si ruce za záda a svým jaffským znamením na čele házel po ostatních členech týmu prasátka. Nikdo si toho nevšiml.
„Jak zde udržujete klima?“ ptala se Sam. Strop obrovské jeskyně, v níž město leželo byl sice podobný pozemské obloze, ale iluze nebyla ještě dokonalá. Anička jim sdělila, že se na tom ještě pracuje.
„Jako SG-1 si jistě vzpomínáte na to zařízení z Madrony, nemám pravdu? Tak my tu máme takové ve větším provedení,“ řekla a ukázala na velký obelisk hned za Hvězdnou bránou. „Hlavní část je ho pod zemí.“
„Měl bych jeden dotaz,“ osmělil se Daniel.
„Ano, doktore Jacksone?“
„To tady ve městě každý ví tolik o místní technologii i o tom, kde je co skryto?“
„A každý zná mise SG-1?“ doplnil Jack.
„Tušila jsem, že se na to zeptáte. Dovolte mi, abych se tedy představila: inženýr Anna Novotná, projektantka a nyní i studentka všeho, co se programu Hvězdná brána týče.“
„No,“ odmlčel se Jack, „myslím, že nás velice těší. Doufám, že vám svůj tým nemusím představovat.“
„Nemusíte, plukovníku.“
„Děkuji,“ zakřenil se Jack a přešel k k ocelovému zábradlí na okraji terasy. „Víte, zajímalo by mě,“ otočil se zpět, „to tady všichni projektanti vaří kafe?“
„Chtěla jsem vás vidět, tak jsem ten tác vytrhla servírce z ruky,“ usmála se Anička.
Stáli, jak jim řekla, na střeše městské knihovny. Do zad jim pálilo umělé slunce plující po obloze a na chvíli všichni mlčeli. Dokonce ani jejich česká průvodkyně nyní nic neobjasňovala Carterové nebo Danielovi. Teal´c se tvářil jako vždy neutrálně, možná byl již v polovičním kelno´reem, a Jack se začínal nudit.
Anička možná něco vytušila, proto ihned celý nejslavnější SG tým odvedla dolů do knihovny. Nebylo to zrovna nic extra k zahnání nudy, ale alespoň se prošli po několika desítkách schodů, takže se jim rozproudila krev. Jacka to zrovna nepotěšilo.
„To tady nemáte výtah?“ zeptal se docela naštvaně.
Anička se ihned začervenala. „Samozřejmě, že tu výtah je, ale myslela jsem, že se radši projdete po schodech, abyste si budovu lépe prohlédli.“
Plukovníkovi to jako vysvětlení zrovna nestačilo, tak jen poznamenal: „Děkuji, budu se kochat.“
Pak už jim jen říkala všechna možná fakta o budově, kolik je v ní knih a dokumentů uložených v počítači, jak je to celé v pouzdře ze stabilního naquadahu jako Hvězdná brána, aby vydržel i v případě zničení základny, a spoustu dalších „užitečných“ věcí.
„Můžete se zde i podrobně seznámit s tím, jak byla základna stavěna, jsou zde uloženy téměř všechny plány a projekty…“
Následně navštívili ještě hodně míst včetně nemocnice, vodárny a elektrárny, ze které byla Sam naprosto unešená. Uprostřed veliké haly totiž na podstavci trůnil obrovský naquadahový reaktor.
„Jakou má účinnost?“ zeptala se. Doufala snad někde ve skrytu mysli, že prodá první patent na svých 96 procent? Určitě.
„Běžně dosahuje 98 procent, je to však jen průměrná hodnota.“
Sam polkla a snažila se nevypadat příliš dotčeně. Dokonce se pokusila i o úsměv, ale ten se zvrhl v jen jakýsi prazvláštní výstřelek grimasy, který umí jen astrofyzici.
„Asi se snažím zbytečně,“ vylétlo jí koutkem úst tak, aby to každý slyšel.
Exkurze po městě skončila u brány. Stála uprostřed města na vysokém podstavci, což někomu mohlo připomínat dudlík.
„Je nějaká velká,“ poznamenal Jack a stále si ji měřil proti falešné obloze.
„Víte, všude tady okolo je park, lavičky, fontány a záhonky, ta brána je falešná,“ objasnila Anička. „Proto je větší. Představuje symbol města, nic víc.“
„Základna tedy nemá bránu?“ zeptal se Daniel.
„Ale ano, ale ta je přísně střežena uvnitř budovy stejně jako ta vaše. A jestli se ptáte, kde jsme ji vzali-,“
„Koupili v bazaru?“ ušklíbl se Jack.
„- vzpomínáte na Apophisovy mateřské lodi, z nichž jedna měla bránu na palubě?“
„Jistě. Ta brána přežila její výbuch?“
„Ano, našli jsme ji, jak kroužila na oběžné dráze. Pak už jen stačilo, abychom ji trochu přizpůsobili.“
„To je velmi chytré,“ pochválil Teal´c.
Na cestě do hotelu se ještě dozvěděli, že celá základna bude jednou schopna mezihvězdného cestování, až budou dokončeny naquadriové motory. To už byli všichni u vytržení. „Jen si to představte, milionové město cestující po galaxii,“ lapal po dechu Daniel.

...pokračování příště...


Tak mě napadá, že jsem to psal ještě předtím, než jsem začal sledovat Atlantis a než jsem věděl, že Atlantis může cestovat po galaxii i mezi nimi. Trochu jsem si připadal jako Jára Cimrman se svými vynálezy... :) :D
Naposledy upravil stalker dne 18.9.2006 21:07:47, celkově upraveno 1

Příspěvek 18.9.2006 21:07:31
Sopdet Uživatelský avatar
Technical Sergeant
Technical Sergeant

Příspěvky: 423
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
chtělo by to psát dál a dál.....VÍCE takových povídek :wink:
Lennier and Vir will share a beer and watch Adira disappear

Příspěvek 18.9.2006 21:11:34
Ecli Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 69
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Je to dobrý, fakt jo... :thumleft:

Příspěvek 18.9.2006 21:11:53
stalker Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 654
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
2Sopdet: Tak tak, moje řeč, což mě přivádí k myšlence: Už konečně taky realizuješ svoje nápady? :?: :?: :wink:

Neboj, ono to přijde, časem 8) Drát a jemu podobní už jsou pryč :D

Příspěvek 18.9.2006 21:14:51
Sopdet Uživatelský avatar
Technical Sergeant
Technical Sergeant

Příspěvky: 423
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
ráda bych...ale ještě mi nepřijde že by to bylo něco originálního a ve všech ohledech bombastickeho........ :D .....tak pokracujes, jo????SUPER :lol: :lol:
Lennier and Vir will share a beer and watch Adira disappear

Příspěvek 18.9.2006 21:20:04
stalker Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 654
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Ale nejdřív jedna věc a potom druhá, jinak to nevidim... :?

Příspěvek 18.9.2006 21:23:57
Sopdet Uživatelský avatar
Technical Sergeant
Technical Sergeant

Příspěvky: 423
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
ježišmarja...... :lol:
Lennier and Vir will share a beer and watch Adira disappear

Příspěvek 18.9.2006 21:28:39
RomanArts Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1583
Bydliště: Plzeňský kraj
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Tak musim uznat že tohle je jedna z nejkvalitnějších povídek co jsem tady četl, spíš už se z toho stává příběh.

Taková technická: Nebylo by od věci vysvětlit jakto, že funguje brána na Měsíci souběžně s tou na Zemi :wink: (Neber to jako narážku)
Obrázek

Příspěvek 18.9.2006 22:08:40
Petrosin Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 122
Bydliště: Třinec
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
musím souhlasit opravdu dobrá povídka :thumleft:

Příspěvek 18.9.2006 22:16:59
Awast Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 103
Bydliště: Caladan
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Opravdu povedené, jako by to psali sami scénáristi. Každopádně se to řadí mezi to nejlepší, i když je to trošku víc fantasy než obvyklá SG1...
Shal kek nem´ron brother...

Příspěvek 19.9.2006 09:51:16
stalker Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 654
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
2RomanArts: Pravda, trochu jsem si nad tim lámal hlavu, ale myslim, že by určitě na něco přišli, třeba nějakou USB rozbočku nebo tak:D

Příspěvek 19.9.2006 11:23:58
RomanArts Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1583
Bydliště: Plzeňský kraj
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
2stalker: jo myslim že by nebylo od věci to v té povídce nějak vysvětlit, ale je to tvá povídka :wink:
Obrázek

Příspěvek 20.9.2006 18:29:33
stalker Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 654
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Tak jsem přemýšlel nad tím, jak by ty brány mohly fungovat takhle blízko sebe...no a tady je taková menší příloha, která to vysvětluje. Ještě nikdy jsem se takhle ke starší povídce nevracel, ale tohle mi fakt nedalo spát :wink:

„Mohu se na něco zeptat?“ přihlásila se o slovo Carterová. Tvářila se znepokojeně jako vždy, když jí něco vrtalo hlavou.
„Samozřejmě, majore,“ usmála se Anička.
„Jak jste donutili pracovat zdejší bránu, aniž by byla v konfliktu s tou pozemskou?“
Anička vůbec nevypadala, že by ji ta otázka zaskočila. Očividně byla opravdu pilná studentka a pečlivě se připravila. „Jak jsem říkala, provedli jsme na ní nějaké úpravy, například jsme nahradili některé ovládací krystaly, ale to by samo o sobě nestačilo. Pentagon požadoval, aby brána v SGC na Zemi byla stále, řečeno v počítačové hantýrce, výchozí…“
„To je dobrá zpráva,“ přerušil ji Jack. „Aspoň pro mě,“ dodal a Daniel přikývl.
Anička tedy navázala: „Tak tedy naši vědci zkonstruovali celkem jednoduché zařízení, které je vybaveno rozhraním umožňujícím komunikaci s bránou. Přišli totiž na to, že téměř celou vteřinu před tím, než se vytvoří červí díra, se obě brány vzájemně „domlouvají“ pomocí subprostorového kanálu. Prostě si prohodí pozdrav a informace o své poloze a stavu.“
„Ano, díky tomu nemá na systém vliv neustálé oddalování hvězd,“ doplnila Carterová.
„Tak, to je ono,“ souhlasila Anička a pokračovala: „Ten přístroj se prostě jen položí na polokouli uprostřed DHD a jakmile je adresa zadána, stiskne se tlačítko na něm, nikoli na panelu. Přístroj stisk prostě jen přenese pod sebe a zároveň během oné komunikační vteřiny vyšle ke druhé bráně signál, který znemožní její aktivaci. Vznikající červí díra jednoduše přeskočí na naši bránu, která je vůči tomuto signálu díky novým krystalům imunní.“
„To je hezké,“ konstatoval Jack.
„Je to geniální a přitom naprosto jednoduché,“ zářila Carterová. Jenom ji trochu mrzelo, že se na tom nemohla nijak podílet.

Příspěvek 20.9.2006 18:33:36
Sopdet Uživatelský avatar
Technical Sergeant
Technical Sergeant

Příspěvky: 423
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
jak s tim bonusem???? Chtělo by to druhé vydání, ne? :lol:
Lennier and Vir will share a beer and watch Adira disappear

Příspěvek 20.9.2006 18:35:15
stalker Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 654
Bydliště: Rakovník
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Tak a tady následuje další část, užijte si ji 8)
„Kdybyste cokoliv potřebovali, zeptejte se na recepci, je tam, moje kamarádka Verča. A…-,“
„Taky Češka?“ přerušil ji Jack. Aničku s úsměvem přikývla.
„A tady je na mě spojení, až vám dají komunikátory.“
„Chci ty samý, jako měli ve Star Treku!“ zavolal na ni plukovník, když už se měla k odchodu.
Ubytovali je vlastně jen v takovém malém hotýlku. Nebyl o moc větší než lepší vila, ale zase byl útulný. Kdo by čekal, že každý dostane svůj pokoj, mýlil by se. Všechny věci jim přinesli do jednoho velkého v podkroví. Většině týmu, přesněji řečeno třem čtvrtinám, to vůbec nevadilo. Jen Sam se na jeden pokoj dívala trochu podezíravě a okamžitě letěla do koupelny. Zaharašil klíč v zámku a vypadalo to, že se dveře odemknou až za dlouho.
Daniel si sednul na postel a otevřel svůj kufr. Bylo v něm pár košil, čisté kalhoty, náhradní klobouk proti slunci, kontaktní čočky, velký tikající budík a fotka Šarí, kterou pořídil při úplně první návštěvě Abydosu. A pak se tam ještě něco lesklo v rohu… á, už si vzpomněl a hmátl po jakémsi balíčku.
„Danieli, ty sis vzal svačinu?“ nechápal Jack.
„Ehm, než si zvyknu na místní kuchyni…“ vysvětlil Daniel a zakousl se do řízku mezi dvěma chleby. Ne že by voněl zrovna vábně.
Teal´c si kolem postele zaplil snad desítky svíček (co byla jeho téměř jediná výbava) a složil nohy v tureckém sedu připraven započít obřad kelno´reem.
„Teal´cu, jaffové nedělají takové to hahmmm, hahmmm, hahmmm jako budhisti?“ zeptal se plukovník.
Teal´c otevřel pravé oko a podíval se na něj. „Ne, O´Neille,“ odpověděl a zase oko zavřel.
Jack se svalil na postel a miniaturním zat´n´ktelem, vlastnoručně vyrobeným dárkem od Carterové k Vánocům, si střídavě znehybňoval ukazováček na pravé a levé ruce.
Sam z koupelny nevycházela ani po půl hodině, co opustila sprchu. Za další půl hodiny zaslechli nezaměnitelný zvuk fénu. Vše bylo již na dobré cestě, alespoň si to mysleli.
Umělé sluníčko nad Městem bran ji dávno zapadlo, zhaslo a na černém stropě obrovské jeskyně se rozzářila souhvězdí pospojovaná do stejných symbolů jako na bráně. Sam v županu vyšla z koupelny.
„Už je volno,“ oznámila naprosto nevzrušeně.
Teal´c otevřel jedno oko, aby ho vzápětí zavřel a s nejvážnějším výrazem, jaký uměl, pokračoval ve svém kelno´reem.
Jack, kterého už hra s malým zat´n´ktelem dávno omrzela, ležel na posteli a četl si časopis Minnesotská štika. Když uslyšel Carterovou, poznamenal cosi jako: „Opravdu? To byla rychlost.“
Daniela unavily řízky, proto už dávno spal. To ovšem neměnilo nic na tom, že se stále tvářil velmi inteligentně.
Asi po deseti minutách, co si Carterová lehla do postele, už všichni spali. Na ráno naplánovali poradu, jak stráví příští den a kde začnou s pátráním.

První se do umělých slunečních paprsků Města bran probudil Daniel. Usoudil, že řízky s chlebem se k snídani moc nehodí a šel se rovnou osprchovat. Bože to bylo ale starostí, když se znovu stanete smrtelníky. Sprchování ještě ušlo, ale chození na záchod, holení, nasazování kontaktních čoček… Daniel doporučoval povznesení při každé příležitosti.
Vlastně nebyl úplně první vzhůru. Teal´c bděl stále, protože něco jako spánek je Jaffům cizí. Četl si na balkoně komiksového Spidermana.
Poté, co se probudila Carterová a strávila svoji další půlhodinku v koupelně a Daniel maličkým zat´n´ktelem probudil Jacka, mohli začít plánovat.
„Kam byste šli jako goa´uldský špion na prvním místě?“ chopil se slova Daniel.
„Založil bych nějaký pochybný spolek a vydával se za boha,“ navrhl plukovník.
„Snažil by se najít všechny strategické informace,“ zahřímal Teal´c.
„Ano. A kde by je našel?“
„Nejspíš v centrálním počítači,“ postřehla Sam.
„Možná, ale vzpomeňte si, co nám říkala Anička.“
„An-čka, milá holka.“ To byl Jack.
„Že všechno je v knihovně,“ zareagovala znovu Sam.
„Dobrá, jdeme si poklábosit s nějakými knihomoly. Danieli,“ ušklíbl se Jack, „veď nás.“
Než se rychlovlakem dopravili k té obrovské budově, dopřáli si pořádnou snídani. Konečně něco jiného než nějaké želé z kantýny na pozemské základně. I když z jídel tam podávaných vypadaly úhledné bábovičky z želatiny ještě nejvábněji.

„Zdravíčko,“ pronesl Jack hlasitě ve vstupní hale knihovny jakési postarší recepční. Než stihla pozdrav opětovat, několikrát se vrátila dunivá ozvěna.
„Vítám vás v naší knihovně,“ uvítala je. „Vy budete jistě plukovník O´Neill a vaše SG-1.“ Měla zvláštní přízvuk, který trochu připomínal mluvu Cathrin, té, jejíž otec objevil v Egyptě Hvězdnou bránu.
„Nejste náhodou Češka?“ nadhodil Jack.
„Ne, plukovníku, jsem Maďarka. Anetta Béhéscabová. Těší mě.“
„Nás také,“ zakoktal Jack a představil zbytek týmu.
„Mohli bychom se zde více porozhlédnout a zeptat se na pár věcí?“ To byl Daniel.
„Ale jistě, jděte dál a řekněte kolegyni.“
Vstoupili do velkého sálu s dvěma ochozy a nesmírně vysokým stropem, na prostředku proskleným. Výzdobu tvořily povětšinou různě umístěné symboly z brány. Na zdech visely dlouhé desky se sedmimístnými adresami spřátelených světů. Symbol výchozího místa, Země, vždy vévodil.
Vstříc jim vyšla asi čtyřicetiletá žena s dlouhými tmavými vlnitými vlasy a zopakovala uvítání. Ač bývají knihovnice většinou vlezlé důchodkyně závislé na antidepresivech, tahle působila celkem příjemně.
„Alespoň že tu nemusíme trčet s tou-,“ zamyslel se plukovník nad jménem, „Barakudou.“
Dalšího vyptávání se ujala Carterová. „Zde si můžeme zjistit úplně všechno o základně?“
„Ano, máme zde uloženy plány, projekty a dokumenty o stavbě jak v psané, tak digitální podobě, ale to vám už jistě říkala Anička.“
„Ano, říkala, ale chtěli bychom o tom vědět víc,“ prozradil Daniel. „Je to dost nebezpečné, když si každý může najít, no řekněme, strategické informace.“
„Ale pane-,“
„Doktor Daniel Jackson.“
Ale pane Jacksone, sem se přece nikdo cizí ze Země nedostane.“
„A co tu děláte vy a dalších asi tisíc lidí?“ podotkl plukovník.
„Všichni byli pečlivě vybráni a sledováni delší dobu, než sem mohli jít.
„No dobrá a co Tokrové nebo Tolláni?“
„S tím si jistě poradili také. Mimo to zde máme zařízení, které monitoruje každého příchozího a sleduje, co si prohlíží za materiály. Pokud se jedná o něco, co by mohlo být, jak říkáte, strategického významu, okamžitě jsou upozorněny příslušné orgány, které provedou další zkoumání.“
„Pak je ten systém tedy dokonalý,“ konstatoval Teal´c.
„Ne, ne tak docela,“ řekl Daniel a pozvedl ukazováček na levé ruce. V očích se mu zajiskřilo. „Zaměstnanci mají volný přístup ke všemu, aby mohli provádět inventury, nemám pravdu?“
„Ano, to máte.“
„Danieli, ty jsi snad dělal v knihovně?!“
„Pár týdnů jsem měl na vysoký brigádu. To už je dávno.“
„A všichni zaměstnanci byli doporučeni už ze Země?“ zeptala se major Carterová.
„Ne, to ne, několik jsme jich přijali až na místě. Přece nám ze Země nebudou určovat, kdo tu bude uklízet, že?“ knihovnice se zachechtala.
„Pak tedy potřebujeme vidět seznam všech zaměstnanců.“
„Ale jistě, pojďte za mnou,“ vyzvala je, aby ji následovali do kanceláře zamořené vonnými tyčinkami a obrázky koček.

„Maďarka, Češka, Čech, Slovák, Angličan…“ četl Jack seznam.
„Proč je tady tolik Čechů?“ zeptala se nakonec Sam.
„Mají tady asi desetkrát vyšší plat a při tom si tu mohou docela dobře užívat. O nic jiného jim nejde.“
„Všichni jsou dost mladí. Co řeknou doma?“ tázal se Daniel.
„e letí do Ameriky, to většině tamních rodičů stačí, aby se už na nic neptali. Za pár měsíců se vrátí, pošlou pohled s Grand Canyonem a pak zase letí. Jsou zavázáni naprostou mlčenlivostí.“
„Víte, paní-,“
„Linda Bartošková, Češka.“
„Děkuji,“ pokračoval Jack, „nemáte jejich fotky?“ pokynul hlavou k obrazovce se jmény.
„Ale jistě, -tak- a zobrazí vám celá karta.“ Knihovnice se zaculila a odešla z kanceláře.
Karta Lindy Bartoškové byla jako první. Nejdříve projeli všechna jména v abecedním seznamu, pak měly na řadu přijít celé karty.
„Žádné mi nepřipadá podezřelé,“ odtušil Teal´c.
„Á, já myslím, že máme problém.“ To byl Daniel. „Jacku, vrať to, prosím tě. Tak Vidíte?“
„Co máme vidět, Danieli?“
„Tady, dotkl se prstem obrazovky. Sára Osirisová.“
„Danieli, ty myslíš Sáru jako…“
„Osiris je řecky Usirev, Jacku,“ vysvětlil Daniel a dal zobrazit celou kartu. Z fotky se na ně mazaně usmívala Sára alias Usirev v celé své kráse.
„Proboha jak se sem mohla dostat?“ divila se Sam.
„Sára ví, jak se chovat v lidské společnosti. Nebyl to pro ni žádný problém.“
„A tomu tady říkají dokonalý bezpečnostní systém,“ ušklíbl se Jack.
„Usirev byl mezi Goa´uldy známý svou mazaností. Mnoho jich s ním vedlo vleklé války, a proto ho nakonec uvěznili,“ objasnil Teal´c.
Do kanceláře se vrátila knihovnice a když viděla, že už se tým skoro balí, otázala se, jestli našli, co hledali.
„Mmm, mohli bychom se vás na něco zeptat?“ promluvil Daniel.
„Ovšem, doktore Jacksone.“
„Kdy chodí Sára Osirisová do práce?“
„Á, tu tady teď nenajdete, má čtrnáct dní dovolenou. Ale myslím, že alespoň tento týden je ještě ve městě. Říkala, že ten druhý navštíví své rodiče v Řecku.“
„V Řecku?“
„Ano, pochází odtamtud. Vždyť má i typicky řecké jméno.“
„Jo, to má,“ kývl Daniel. „Děkujeme.“ Poté opustili tento monumentální stánek vědění, aby nalezli klidné místo v parku poblíž.
„Vypadá to, že budeme muset najít jinou stopu,“ řekl opět vážně Teal´c.
„Pochybuji, že se odváží opustit město a vydá se na Zem, jak říkala ta knihovnice. Určitě se tu bude dál snažit, aby potěšila Anubise,“ připojila se Sam. Nyní se všichni seděli na pečlivě posečeném trávníku. Teal´c odněkud vytáhl banán a s chutí se do něj zakousl. Jack se ujistil, že Daniel nechce rozbalit další řízky a zeptal se ho, co by asi Sára mohla udělat.
„Není dnes pátek?“ zeptal se pro sebe Daniel.
„Proč?“ podívala se na něj Sam tázavě.
„Hmm, něco mě napadlo,“ odpověděl Daniela bylo na něm vidět, jak přemýšlí.

...pokračování příště...


Nechci toho moc říkat dopředu, ale mám takový dojem, že tohle je okamžik, kdy se to trochu zvrhne :D

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Další

Zpět na Dokončené povídky