SG: Úvahy mrtvého

Tak jak jsem slíbil, tak jsem také udělal. Napsal jsem něco jiného než parodii. Navíc je to tak trochu i netradiční krátká povídka, nejspíš trochu náročnější na myšlení a dalo by se říci i malinko depresivní. Ale však sami uvidíte.

Zbraň byla připravena ke smrtícímu výstřelu. V tu chvíli my to bylo vše jasné. Zemřu. Není již nic, co by tomu mělo či snad mohlo zabránit. Jsem zde jen já s nefunkční zbraní a ten proklatý Kojla. Proč ta zbraň vypověděla poslušnost zrovna teď? Chtěla to nějaká vyšší moc nebo to je jen zpropadená smůla? Ať tak či onak je už to jedno. Výsledek této rovnice je vždy stejný. Smrtící. Ozývá se klapnutí. Mačká spoušť. Kulka vychází z hlavně. A vzápětí druhé. Snad chce mít jistotu. Mé oči se již dávno v hanbě odvrátily od Kojlovy tváře. Vrásčitá tvář starého muže, přesto v tu chvíli plná zloby a zároveň ledového klidu. Jak mě jen mohl zajmout? Proč jsem jen nedával větší pozor? Proč jsem nebyl o trochu lepší než on?
Tyto otázky se mi honí hlavou. I když jsem tisíckrát četl, že se mi vteřinu před smrtí přehraje celý můj život. Život nepřichází. Jen se stále dokola v mé mysli objevují ty okamžiky, kdy jsem muž proti 10 bojoval o svůj život. Bojoval, ale prohrál. Ten pocit bezmoci bych nikomu nepřál. Když se mi zabodly ty hroty do zad, tušil jsem, že je zle. Proč jsem nebyl o píď rychlejší? Proč jsem nevyběh o chvíli dřív? Možná by to nic nezměnilo, možná by dostali Ronona. Už jsem teď mohl podávat Elizabeth na Atlantis hlášení, místo toho tu klečím, připraven na popravu.
Jak se má člověk na popravu připravit? Cítím jak se mi ze zad valí krev od hrotů, které mi zabránily projít skrz bránu. Od hrotů, které stáhly zpět mé životní plány a zkrátily životní pouť. A ten pocit. Ten mučivý pocit, že kulka již opustila hlaveň mého kata a stále nedospěla k mé hlavě. Toto přemýšlení trvá vteřinu. Vteřina mi připadá jako den. Další vteřina je již věčnost. Skrz má zavřená víčka se derou slzy. Vždyť já nikdy nebrečím! Však to také nejsou slzy smutku ani dojetí. Tyto slzy nemají s pocity nic společného. Je to snad jen mechanická obrana těla před posledním pumpnutím srdce. Před posledním vdechem vzduchu. Před skonáním.
Už cítím ocelový chlad kulky. Chlad, který za chvíli pozná i má hlava. Chlad, který ničí naděje a plány. Vražedný chlad! Ale jedna věc je zvláštní. Chlad cítím u ucha. Kojla snad není tak špatný střelec, aby z pár metrů minul hlavu. Přesto kulka mě zdá se míjí. Zvedám hlavu. Mé mokré oči přece jen ještě spatří světlo světa. Otevírám víčka a pohlížím na Kojlu. Jeho tvář je stejně mrazivá jako před chvílí. Ale něco je na ní nyní jiné. Jako by se ptala : "Proč?" Nechápu ten výraz. Vlastně již nechápu vůbec nic. Dvě kulky, jež navždy měly uzavřít mou pouť životem, zcela jistě vyšly. Přesto však jedna minula a druhá jako by ani nevyšla. Je snad toto začátek posmrtného života? Je toto ono nebe? Místo, kde vrah nezabije svou oběť. Místo, kde se poslední okamžiky života stávají počátkem nového? Ale přesto - Proč je vše naprosto stejné? Katolík jsem nikdy nebyl a v kostele jsem mši poklidně prospával, přesto jsem čekal zářivé barvy, čekal jsem krásné zvuky, čekal jsem... Jsou dogmata o nebi pravdivá? Není to jen život po životě? Nejspíš ne. Ale ano! Vždyť tu právě jsem a nic zvláštního necítím. Šálí mě snad smysly? Mé vynikající zbraně. Můj důvod, proč jsem tam kde jsem. Proč jsem kdesi v Pegasově galaxii. Ne! Ty mě zradit nemohou! Tak co tedy?
Zaostřuji pořádně na Kojlu. Jeho údiv ve tváři se pozvolna mění v jiný výraz. Jak jen ten výraz popsat! Ozývá se další rána. Není to však Kolja, kdo střílí. Někdo za ním vystřelil další kulku. Střelu jistoty. Kojlovo statné tělo se sune k zemi. Co mu asi běží hlavou? Opravdu se mu přehrává před očima jeho život? Asi si také říká : "Proč?" Proč z kata se stává popravený a k smrti odsouzený žije dál. Možná někdy zemřu, ale nyní to ještě nebude. Možná zítra, možná pozítří. Jsem John Sheppard a žiju dál.

Páni. Velice ...hmm... jak to nazvat ... expresionistické....ano to by mohlo být to slovo. A taky, jak jsi řekl, depresivní. Nicméně zajímavé.

dobry!! a ten konec...nak sem necekal ze to bude Sheppard, fakt ne...sem si myslel ze to bude nakej neznamej vojin...fakt me to prijemne prekvapilo jen tak dal!!!

MaKovičák píše:

Jsem John Sheppard a žiju dál.

[/quote]
Tak tahle věta se mi moc líbí. Mám ráda Shepparda - je to takový ponor do jeho nitra. Pěkný pohled na věc, dobře volené věty a pointa.

Dobrá povedlo se ti to. Čekal jsem, že to nebude nic moc, protože jsem od tebe četl zatím jenom samé parodie. Nakonec jsem byl překvapen, jak je to dobře napsané. Dobrá práce.

Tak tohleto jsem nečekala...tleskám - moc se mi to líbí....

Docela realistické vylíčení pocitů. A opravdu povedené

Hustý, taky se mi to líbí fakt dobrý jen tak dál

Moc pěkný fakt moc pěkný

DreamWeaver píše:

Dobrá povedlo se ti to. Čekal jsem, že to nebude nic moc, protože jsem od tebe četl zatím jenom samé parodie. Nakonec jsem byl překvapen, jak je to dobře napsané. Dobrá práce.

Popravdě parodii jsem napsal poprvé na tomto foru a na tomto foru jsou také všechny parodie, které jsem kdy napsal. Vážnější tvorba či humorné povídky jsou má silná stránka

Alda píše:

dobry!! a ten konec...nak sem necekal ze to bude Sheppard, fakt ne...sem si myslel ze to bude nakej neznamej vojin...fakt me to prijemne prekvapilo jen tak dal!!!

Správně! Na tomto místě by moh klečet jakýkoli voják, naprosto kdekoli a stačilo by změnit jen jména. V tomto díle jsem chtěl právě ukázat, že Sheppard je uvnitř stejný (spíše hodně podobný) jako nějaký voják ze Somálska, a vždy si bude před hrozbou smrti myslet podobné věci vojín i generál.

a ten konec...nak sem necekal ze to bude Sheppard, fakt ne...sem si myslel ze to bude nakej neznamej vojin...fakt me to prijemne prekvapilo

Já nevím, ale mě bylo hned jasné, že se jedná o Johnyho.

Je fakt, že před smrtí vojín i generál budou asi myslet na podobné věci. I ti ze Somálska...

Mě na Johnyho přivedla nejdřív zmínka o Kolyovi a pak ty hroty v zádech. To už bylo 100%.

No teda já nevim, ta parodie, jak jsem tam posledně psala, se mi líbila víc... prostě taková originálnější, nic stejnýho si člověk jinde nepřečte (no, dobře, to nemůžu vědět, jedině že bych četla všechno na světě, ale stejně, chápeš ), ale tohle najdu v každým druhým válečným románu (i když ty jsem teda taky všechny nečetla)... je to jenom můj názor, který není vůbec ovlivněný tím, že vážné povídky mi připadají nudné a profláklé skoro všechny (dokonce i moje)

Miss_Atlantis píše:

není vůbec ovlivněný tím, že vážné povídky mi připadají nudné a profláklé skoro všechny (dokonce i moje)

Jak sama píšeš, vážné dílka jsou poměrně nudná a profláklá, ale většinou pouze do doby, než se do nich začteš. To, že podobné úvahy najdeš všude, je pravda, ale podle mě je každá originálem a na každé je něco zajímavého. A kdyby tě ani toto neuspokojilo, tak to ber tak, že toto dílko bylo napsáno v době, kdy jsem se potřeboval dostat ze špatný nálady a prostě to někam hodit.

Jo jo, je to pěkný. Shepparda jsem poznávala vylučovací metodou. Myslím, že je to hodně dobře napsané, trochu zmatené, přesně, jak to má být.

Chválím, změna je život (tady smrt) a je to opravdu sqele napsané, i když krátké, velice dobré...

MaKovičák píše:

Miss_Atlantis píše:

není vůbec ovlivněný tím, že vážné povídky mi připadají nudné a profláklé skoro všechny (dokonce i moje)

Jak sama píšeš, vážné dílka jsou poměrně nudná a profláklá, ale většinou pouze do doby, než se do nich začteš. To, že podobné úvahy najdeš všude, je pravda, ale podle mě je každá originálem a na každé je něco zajímavého. A kdyby tě ani toto neuspokojilo, tak to ber tak, že toto dílko bylo napsáno v době, kdy jsem se potřeboval dostat ze špatný nálady a prostě to někam hodit.

Mně hlavně vadila ta fůra otázek, to mi připadá fakt jako takovej levnej způsob, jak napsat údernou povídku, a to rozhodně nemyslím jako útok na tebe, že jsi chtěl něco levně napsat Ale tak zas beru, že když se člověk vypisuje z nějakejch emocí, asi fakt nepřemýšlí, jestli to bude oblíbené u čtenářů Jo a taky mě nikdo nenutil to číst a navíc pak ještě kritizovat, to je taky pravda Na druhou stranu, kdyby to tady byla jen samá chvála a žádný rejpání, byla by to nuda... Ale já se teda přiznám, že povídky, kde se vypisuju z emocí nikdy v životě nedám nikomu přečíst, protože bych se za ně styděla... ale to je asi ryze jenom můj perfekcionalismus, nebo nevím co

No.... uz ani nemam nicim novym prispiet do hodnotenia, lebo ostatni to povedali za mna... naozaj uzasne napisane... takze by si mohol pisat castejsie nieco podobneho razu, nez parodie

a ohladne toho, ci kto vedel kto to je... ja som si myslela ze to bude John a utvrdilo ma to potom, ked sa tam objavilo meno kolya

parádní myšlenková povídka....prostě supr....

um dobré, výborné, fantastické len sa mi moc nepozdava ta veta

Jsem John Sheppard a žiju dál.

aj ked ani neviem preco
a myslel som si ze to bude Sheppard
inak výborné

tahle povídka má zobrazovat nebo postihnout to, co se člověku honí hlavou těsně předtím, než má umřít...nebo si to myslí....a bylo to psaný z pozice Shepparda...bych řekl...

tak jsem se taky odhodlal to přečíst. Je to vážně skvěle napsané a má to podle mě i zajímavý námět. Vážně velmi pěkné