Děkuju, že to vůbec ještě někdo čte, když se tak loudám s pokračováními
Moc dílů už bohužel, nebo bohudík nebude, jdeme do finále, ale myslím, že po ty, kdo dočetli až sem, těch pár, co zbývá, může být ještě zajímavých. Zatím si můžete přečíst další:
28. Odchody a návraty
Roycewicz se se svým strojem pustil do prudké stoupavé svíčky. V kosmu by to byl samozřejmě holý nesmysl, ale umělý horizont dával pilotům jakous takous náhražku toho, kde je nahoře a kde dole. Podstatné bylo, že měl za zády dva darty, které se předháněly, kdo jeho stroj jako první pokropí dávkou ze svých zbraní. Roycewicz byl sám, vzhledem k tomu, že ef-třistadvojek byl díky ztrátám na palubě Medusy lichý počet, stroj jeho obvyklého wingmana byl pořád ještě na palubě Persea.
Oba útočící darty ale nespolupracovaly, pocházely patrně z rozdílných hive shipů, takže k tomu ani neměly důvod.
Roycewicz stoupal na plný plyn, ale oba darty ho doháněly. Potlačil, což by v planetární gravitaci a atmosféře, společnými silami brzdícími jeho stroj znamenalo, že zůstane na pár okamžiků bezmocně viset na hraně přemetu, téměř bez rychlosti, kterou právě vyměnil za ošidnou výhodu výšky.
Tohle ale nebylo planetární prostředí, nýbrž volný vesmír. Ef-třistadvojka se netřásla na hraně pádové rychlosti. Tady se jen kabinou ozvalo zavrnění motorů pomocných trysek a systému inerciálních tlumičů, zvládajících svůj úkol na jedničku. Ef třistadvojka se obrátila o sto osmdesát stupňů v podélné ose, jako by ji někdo nakopl do břicha. Oba darty spustily palbu, ale Roycewiczův prudký manévr způsobil, že se jim nepodařilo provést okamžitou opravu míření.
První z nich se v Roycewiczově zaměřovači rychle zvětšoval.
Držel spoušť jen vteřinu, možná i o něco méně. Při kadenci, jakou mají moderní rotační zbraně, to znamenalo, že první z dartů se octil v cestě stovkám průbojných střel. Roztrhl se jako pytlík chipsů. Druhý se nestačil vyhnout jeho troskám a vletěl do nich v plné rychlosti. Jeho pilot byl i přes vychvalovanou wraithskou odolnost mrtvý téměř v tom samém okamžiku, kdy utržená příď prvního dartu rozbila jeho kokpit napadrť.
* * *
Byla to bitva, podobná tomu, jako kdyby Real Madrid vyzval k zápasu tým z páté ligy. Nic proti pátým ligám, ale tohle je největší bitva, jakou galaxie Pegas zažila za dlouhá staletí .
Ale žádná ze stran nevyšla z tohoto boje beze ztrát.
Poručík Rerman, letecké eso se šesti sestřely (dva afghánistánské Migy a čtyři goa´uldské glidery) z německé Luftwaffe, provedl náhodně příliš pomalou zatáčku a dostal se do linie palby dvojice dartů.
Kapitán Rožecký, nejlepší žijící pilot Gripenů, legenda českého stíhacího letectva, zničil společně se svým operátorem devět dartů, než instinktivně uhnul se svým strojem, aby se vyhnul srážce dvou nepřátelských strojů, jen aby se srazil s dalším z nich.
V žádné letecké bitvě se nestane, aby jedna ze stran vyšla beze ztrát. Piloti ef-třistadvojek byli původně vychováni k leteckému boji v oblacích matičky Země, nebyli vycvičeni k vesmírným soubojům, které více než letecký boj v moderních válkách na Zemi připomínaly dobu, kdy jejich dědové vybojovávali vzdušnou převahu nad Luftwaffe a letectvem Japonského císařství na nebi Evropy a Pacifiku. Ale výcvik vesmírných stíhačů nebyl vždy jen o vysedávání v simulátoru nebo suchých přednáškách.
Před sedmi měsíci, na druhém zkušebním letu Persea v Mléčné dráze, byl křižník napaden útočnou letkou Luciánské aliance. Devadesát původně goa´uldských gliderů, celá zesílená bitevní letka ha´taku, který sledoval Persea přes tři solární systémy, vyrazila do boje proti osmačtyřiceti ef-třistadvojkám, oběma letkám, které měla pozemská loď k dispozici.
Pro čtenáře tohoto příběhu, který se odehrává mnohem později, tedy nebude překvapení, že dvanáct posádek F-302 se toho dne stalo leteckými esy, když zničily každá pět nebo více nepřátelských strojů.
Po eliminování hrozby protivníkových stíhačů se obě letky poté, co Perseus zničil subprostorové motory ha´taku, vrhly na nepřátelskou mateřskou loď a pomocí raket těžké ráže ji rozstřílely na cucky.
Žádný div, že nikdo z pozemských pilotů tváří v tvář přesile nepropadal malomyslnosti.
* * *
Posádka Persea se nezhmotnila po transportu na jednom jediném místě, protože vyjma hangárů nebyl na palubě nikde poblíž obou ošetřoven žádný větší sál, který by pojal všechny. Ani lodní nemocnice nebyla dost velká. Naštěstí právě tam se zhmotnili Hodge s Vrchlavským, Dilbeckem a Schmeichelem, všichni zranění, potlučení, ale živí.
* * *
„Fajn,“ řekl kapitán Condron a pomalu pustil Taavigova zápěstí, za něž jej duchapřítomně zachytil, když ucítil první polechtání transportéru, „teď mi hlavně neutrhni hlavu, jo?“ Mimozemšťan byl pořád transformovaný do „obří“ podoby, jíž mu dodal emitor životní síly, ale na první pohled již nebyl tak „nafouklý“. Energie, kterou vydal při boji s Wraithy, mu vracela pomalu ale jistě jeho původní podobu.
„Žádný strach,“ zahučelo splaskávající stvoření neuvěřitelně hlubokým hlasem.
* * *
Plukovník Deakins se po transportu rychle rozhlédl kolem sebe. Jeden pohled mu stačil k tomu, aby zjistil, že se nachází příliš daleko od můstku. Zbývala jediná možnost, stiskl tedy tlačítko na svém komunikátoru: „Deakins můstku, Deakins můstku.“
„Slyším, plukovníku,“ ozval se povědomý (Fukutův) hlas, který ale nedokázal ihned zařadit.
„Ta obří wraithské loď během pár vteřin vybouchne, proveďte nouzový skok!“ zavelel Deakins a čekal.
„…nárůst energie uvnitř trupu…“ zaslechl plukovník hlas v pozadí ve vysílačce, než to Fukutův hlas přehlušil: „rozumím, plukovník Smith vzkazuje, že se máte držet.“
Deakinsovi prolétla hlavou myšlenka na stíhače, kteří museli nepochybně být venku a snažit se držet Perseovi od těla darty.
Snad to…
Myšlenku už nestihl dokončit, protože v její půli provedl Perseus krátký nouzový prostorový skok, jedinou věc, která možná byla rychlejší, než myšlenka sama. V jednom zlomku vteřiny byla pozemská loď zde, uprostřed největší bitvy s wraithskou flotilou, a v příštím byla o půl světelného roku pryč.
TO BE CONTINUED