Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky Stargate: Perseus - Mise Medusa - PŘIDÁN DÍL 29 - THE END

Stargate: Perseus - Mise Medusa - PŘIDÁN DÍL 29 - THE END


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Radooz Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 115
Bydliště: Praha
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Chtěl bych se podělit o příběh, který se mi podařilo vypotit, měl by to být snad začátek delší povídky, nazvané "Stargate Perseus - Mise Medusa". Ta bude vyprávět o záškodnické misi nového pozemského křižníku Perseus v galaxii Pegas. Tahle první kapitolka je taková ochutnávka, ale je to vlastně uzavřená epizoda. Jestli tam někdo najde nějaké nesmyslné technobláboly, tak se omlouvám, moje parketa to není. Jenom jsem nechal pár názvů v angličtině, výrazy jako "kolejnicové dělo" nebo "hnízdní loď" mi moc nejdou z pusy. Snad se to bude někomu líbit, už mám rozepsanou další kapitolu.

P.S: ještě bych chtěl doplnit, že Perseus bude mít mnohonárodnostní posádku pod velením Američanů (podobný model složení mise jako Atlantis, takže samozřejmě narazíme i na Čechy), chtěl bych tam zakomponovat i nějaké zajímavé postavy známé již ze seriálu, a chronologicky by tenhle příběh měl být někde na pomezí osmé a deváté sezóny, spíš směrem do deváté. Původně měl být o sezónu dříve, ale navymýšlel jsem si tam nějaké další věci, díky nimž se děj posunul o rok vpřed.

1. Klepání na galaktickou bránu

„Jedna minuta do opuštění hyperprostoru, pane.“
„Děkuji. Strojovno, připravit na zamaskování lodi.“ Vysílačka ztichla a plukovník Deakins se opřel pohodlněji ve svém velitelském sedadle. Jeho loď, Perseus, byla vyslána ze Země už před měsícem. Nejmodernější pozemský vesmírný křižník, produkt kombinace již známých technologií, použitých v předchozím typu Daedalus a nových, získaných výzkumnými expedicemi v Antarktidě a při misi Atlantis. A tento technicky nejvyspělejší výtvor lidské zručnosti za necelou minutu podstoupí svůj první bojový křest ohněm.
Posádka to potřebuje, pomyslel si Deakins. Zkušenosti. Navíc pokud tato první mise uspěje, dostane zelenou pro svůj plán, který předložil velení letectva poté, co získal na Perseu velení.
Jeho loď pak zůstane v galaxii Pegas, aby jako osamělý korzár způsobovala co největší ztráty wraithské flotile, která pořád ještě představuje hrozbu pro Zemi. Velení nakonec souhlasilo i proto, že Perseus byl navržen se zdokonalenou verzí asgardského pohonu, umožňující mu dosáhnout v případě potřeby Země mnohem rychleji, než bylo doposud možné.
Hlas pilota Hoffmanna, zrzavého hubeného Němce, vytrhl Deakinse z jeho úvah. „Opuštění hyperprostoru za pět, za čtyři, za tři, za dva, jedna. Hyperprostor opuštěn. Jsme na místě, pane.“ Modravý světélkující tunel se opět proměnil v černý baldachýn posetý hvězdami. Nacházeli se v prázdném prostoru mezi hvězdami.
Aktivujte maskování,“ rozkázal velitel Persea, „poloviční rychlostí vpřed, všechna palebná postavení připravit k palbě na můj rozkaz. Strojovno, jak jsme na tom s transportním paprskem?“
„Zbraň připravena, pane,“ odpověděl do vysílačky major Ericsson, šéfinženýr. Perseus neměl na palubě asgardského poradce, jak bývalo dříve zvykem, v Deakinsových očích byl ale major Ericsson více než důstojnou náhražkou. Alespoň co se schopností a málomluvnosti týkalo.
A navíc nosí uniformu, pomyslel si plukovník.
„Senzorový kontakt, pane,“ hlásil pilot. „Oprava, vícečetné senzorové kontakty.“
„Klasifikace?“
„Jedna hive ship s doprovodem, pane. Čtyři křižníky.“
Kořist byla tam, kde měla být. Stačilo se jen připlížit a vrazit jí dýku do zad. Roj nepřátel byl viditelný pouhým okem přes čelní sklo velitelského můstku Persea, i když na tuhle vzdálenost to byly pořád ještě titěrné hračky.
„Omezte aktivní systémy,“ přikázal Deakins s pohledem upřeným na obrazovku radaru. Maskování Antiků sice fungovalo skvěle na jumperech, které mohly prolétávat bránou, u těžkého křižníku stejný systém nefungoval stejně dokonale. Přesto skýtal neocenitelnou výhodu, i když se teď Perseus přisouval k nepříteli poloslepý, navádějící se jen pomocí odposlechu komunikace mezi nepřátelskými loděmi a jejich vyzařováním.
„Pomalu zastavujte,“ pronesl Deakins nezvykle ztišeným hlasem, když odečetl ze svého monitoru informaci, že Perseus je již v dosahu transportního paprsku. Hive ship už nebyla malou hračkou v dálce, daly se dobře rozeznat detaily na jejím povrchu. Rozeklaná příď, dvojice křižníků, kotvících přímo na obrovité lodi, jako mláďata na matce. Jejich posádky se s hive shipem spojily nejspíš kvůli krmení.
Deakins v duchu zaklel, blesklo mu hlavou, že posádka si jeho ztišený hlas může vyložit jako projev strachu, ale pak si uvědomil, že celý můstek se již před nějakou chvílí ponořil do ticha. Jednotliví operátoři, obsluhující lodní systémy, pracovali dál, domlouvali se šeptem, ale v jejich jednání nebylo po strachu ani památky. Oni se nebáli. Byl to jen bezděčný pocit, že hlasitý hovor by mohl vyplašit tu obrovitou kořist, ke které se právě přibližovali.
„Tak, do práce,“ řekl plukovník schválně nahlas. „Majore Ericsone, nastavte časovač na dvě vteřiny a připravte se na vypuštění hlavice.“
„Vypuštění připraven, pane,“ ozvalo se o okamžik později.
Deakins se ještě jednou zahleděl ven k wraithské lodi.
David se chystá skolit Goliáše. Nic se za ty tisíce let nezměnilo, jen kameny jsou větší.
Těmi kameny bylo dvacet šest jaderných hlavic nové generace, upravené verze naquadahem obohacených vesmírných min o ráži dvou tisíc megatun, vybavených časovanou rozbuškou. Byly to zbraně, vyvinuté pro situace, kdy je rezignováno na přenášení hlavic přímo do nitra wraithských kolosů, chráněných protiopatřeními proti takovým nezvaným hostům.
Byla ale i jiná zranitelná místa.
„Vypusťte hlavici,“ rozkázal Deakins, „čtvrtinovým výkonem vzad.“
„Hlavice vypuštěna,“ ozval se Ericson.
V muničním skladu Persea se od tohoto okamžiku nacházelo jen pětadvacet velkorážních atomových zbraní. Ta šestadvacátá se o další vteřinu později objevila na jistém místě v těsné blízkosti hive shipu. Přímo tam, kde se trup lodi směrem k přídi rozděloval vedví.
Přímo tam, kde wraithské protiopatření nezmůže vůbec nic.
Oslnivý záblesk zalil jen na zlomek sekundy velitelský můstek Persea, než lodní počítač uznal, že není na palubě sám, a ztmavil čelní skla. Rázová vlna mohutné detonace otřásla pozemskou lodí o dvě vteřiny později. Uprostřed hive shipu vyrostla obrovitá ohnivá koule. Obě příďová ramena se od lodě odlomila jako suché větve a výbuch je okamžitě odmrštil pryč o celé kilometry, stejně jako zbytek lodi, následovaný dvěma menšími chuchvalci ohně, v něž se proměnily oba krmící se křižníky. Na pár okamžiků se zdálo, že by odlomená záď mohla dokonce přežít, potom se ale zablesklo znovu a druhotný výbuch roztrhal zbytek lodi na malé kusy.
„Cíl zničen, pane.“ Zbraňová operátorka, poručík Garnerová, potvrzovala jen do záznamu to, co bylo očividné. Deakins už ale myslel na oba zbývající wraithské křižníky. Při jaderné detonaci se maskování automaticky přepnulo na štít, takže Perseus již nebyl dále zamaskovaným zabijákem, mohl se klidně stát kořistí. Oba křižníky ale rychle a zmateně kroužily v uctivé vzdálenosti kolem trosek, prozatím bez jistoty, co se vlastně stalo. Velitel Persea jim tu jistotu hodlal poskytnout jen na velmi krátkou dobu, bude-li to možné.
„Jejich komunikační zařízení, hyperpohon, senzory a zbraňové systémy byly ochromeny výbuchem, pane,“ hlásil pilot. Bylo třeba jednat. Schopnosti regenerace lodí Wraithů byly stejně známé, jako schopnost těch, kdo je postavili, přežít dávku olova ze samopalu. Výhoda, kterou teď Perseus měl, nebude trvat příliš dlouho.
„Dobře, zaboxujeme si se dvěma slepci,“ řekl plukovník, „zaměřit bližší křižník, polovičním výkonem vpřed!“ Hoffmann vedl zkušeně loď obloukem k bližšímu nepříteli.
„Cíl zaměřen, pane,“ ozvala se s hlášením Garnerová od svého terminálu.
„Zahajte palbu!“
Perseus se obloukem přiblížil k jednomu z křižníků. Nejtěžší kanónová výzbroj Persea, čtyři dělové věže, každá vyzbrojená dvojicí energetických kanónů asgardské konstrukce, již začaly střílet, o pár vteřin později se přidala palebná stanoviště rail gunů.
Obě lodě se nyní míjely bok vedle boku, jako při středověké námořní bitvě. Perseovy zbraně nepřestávaly střílet, na trupu wraithské lodi se objevila řada výbuchů, ale křižník se stále ještě držel. Jeho zbraně začaly opětovat palbu, Wraithové na palubě zjevně vyvíjeli nesmírné úsilí, aby loď opět plně zprovoznili. Perseus se zachvěl pod prvními zásahy, dopadajícími na jeho štíty.
„Štíty na sedmdesáti dvou procentech, pane,“ hlásil pilot na Perseově můstku.
„Nárůst energie uvnitř nepřátelské lodi, pane,“ ozval se poručík Schaeffer, operátor od stanoviště senzorů krátkého dosahu, „chystají se aktivovat hyperpohon.“
„Palbu přesměrovat na motory a zdroj energie,“ rozkázal Deakins, „nikdo neodejde z večírku před koncem.“
Perseus byl nyní na úrovni zádi svého protivníka a začal se stáčet za svou kořistí, která pomalu nabírala rychlost a pokoušela se o úhybné manévry. První zásahy do motorů ale vykonaly své. Jeden z nich vybuchl a řetězová exploze ostatních utrhla velký kus zádi nepřátelské lodi. Bylo vidět, jak z rozlomeného vraku vyletuje roj trosek. Křižník byl vyřízen.
Plukovník Deakins se právě nadechoval, aby vydal rozkaz zaútočit na poslední wraithskou loď, když se znovu ohlásil poručík Schaeffer: „wraithský křižník na kolizním kurzu, pane!“
„Za jak dlouho do nás narazí?“
„Čtyřicet pět vteřin, pane.“
„Udržujte kurz. Všechny zbraně, zastavit palbu. Bez rozkazu nestřílet.“ Asi je ten výbuch poškodil víc, takže už nemají čím střílet, pomyslel si Deakins. Útok ve stylu kamikadze je pak pro tyhle parchanty v takové situaci typický.
„Pozor všem: uzavřít vzduchotěsné přepážky, připravit na náraz. Strojovno,“ Deakins se mohl nepřátelské lodi snadno vyhnout nebo uniknout skokem do hyperprostoru, ale věděl, že pro piráta není moudré, nechávat za sebou svědky. „Strojovno, připravte dva spreje na brouky k vypuštění po jednom na bocích nepřítele. Na tuhle kraksnu je hlavice škoda.“
Jen ať si myslí, že jsme taky poškozeni, usmál se plukovník v duchu. Pak ochotně vlezou do pasti.
„Sprej na brouky připraven, časovače na jednu vteřinu, pane.“ Ericson znal způsob rozmístění a časování všech atomových zbraní k použití na jakýkoli wraithský cíl zpaměti.
„Sprej na brouky“, byla přezdívka další novinky v arzenálu pozemských lodí. Tahle malá hlavice o síle padesáti megatun byla vyvinuta jako reakce na mračna wraithských dartů, „obtížného hmyzu“, který zbytečně odváděl pozornost zbraní pozemských křižníků od jejich hlavního úkolu, kterým bylo ničení velkých lodí nepřítele. Výbuchy těchto „sprejů“ měly mít ve volném prostoru zničující vliv na nepřátelské stíhače, zatlačit je do defenzivy a oslabené co do počtu je vydat na milost pilotům X- třistadvojek. Avšak potenciál padesáti megatun má širší spektrum použití, což posádka Persea zjistila již při cvičných simulacích boje.
„Náraz za dvacet vteřin.“
Pilot věnoval svému veliteli tázavý pohled. Deakins jej nevnímal, upřeně pozoroval stříbřitou loď, rostoucí v čelním okně kabiny.
„Patnáct vteřin.“
„Vypustit miny,“ Deakinsův příkaz narušil hrobové ticho v kabině. „pomocnou energii do štítů, plný zpětný chod!“ Strnulý obraz posádky můstku, po několik posledních vteřin zhypnotizovaně pozorující blížící se loď, se rozpadl. Muži a ženy Deakinsovy posádky poslušně, s nacvičenou rutinou, plnili velitelovy rozkazy.
Obě miny se objevily jako dvě nicotné tečky těsně u obou boků wraithské lodi. Přesně jednu vteřinu zůstaly na místě, zatímco se křižník, mohutný jako mrakodrap, sunul kolem nich.
Přesně po uplynutí oné vteřiny vzplála na bocích křižníku dvě malá slunce. Wraithský křižník jako by se v tom okamžiku dostal mezi kladivo a kovadlinu. Vnější pancíře na jeho bocích byly vraženy dovnitř a několikero přepážek a oddělení za nimi bylo slisováno směrem do středu lodi jako čelistmi obrovitého louskáčku. Prvotní exploze nepřátelskou loď roztočila kolem podélné osy. Od křižníku odletovaly velké kusy trosek jako účastníci rvačky na rozjetém kolotoči. Ale tohle divadlo netrvalo dlouho. Druhotná exploze následovala o šest sekund později, roztrhla loď na několik kusů, a vytvořila silnou šokovou vlnu, kterou byl zasažen i Perseus.
Ten ale již směřoval s podsvětelnými motory na plný výkon pryč.
„Nezachytili jsme žádnou komunikaci, pane. Můžeme si být jisti, že se jim nepodařilo nikoho varovat,“ hlásil Schaeffer od své konzole.
Ale jak dlouho nám to vydrží, napadlo Deakinse. Jeho rozkazy byly jasné.
„Jakmile bude vaše mise prozrazena, a dříve nebo později se to stane, vrátíte se okamžitě domů, plukovníku. Wraithové na vás uspořádají hon, a Perseus jim za žádnou cenu nesmí padnout do rukou. Takže je to na vás.“ Slova, která určovala, jak dlouho bude jejich výlet do galaxie Pegas trvat.
„Zamaskujte loď, poručíku,“ obrátil se Deakins ke Garnerové.
„Jaký je kurz, kapitáne?“ Hoffmann byl obrácen na Deakinse.
„Dveře už jsme vykopli, kapitáne,“ ušklíbl se plukovník, „tak nás zaveďte přímo do obýváku.“
Hoffmann se zazubil a začal připravovat loď ke skoku do hyperprostoru, kam Perseus za necelou minutu zmizel. Jeho senzory již nemohly zaznamenat hyperprostorové okno, které se nedaleko trosek wraithských lodí otevřelo o několik minut později.

TO BE CONTINUED
Naposledy upravil Radooz dne 11.10.2010 17:30:51, celkově upraveno 34

Příspěvek 19.3.2007 09:38:37
Mrs. Sheppard Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 630
Bydliště: Sever
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Zajímavý nápad záškodnická loď! Úplně to těm Wraithům přeju :lol: Myslím , že jsi si tady vytvořil prostor pro zajímavé téma. Takoví jako korzáři v galaxii Pegasus! Dobré!
After hard working I like hard playing

Příspěvek 19.3.2007 15:24:18
Lotar Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 126
Bydliště: Bratislava
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Poviedka sa mi páčila, originálny námet, skutočne dobré spracovanie.. pokračovať ! :)
Internet je kopa hnoja a internetový prehliadač sú vidly, ktorými musíte ten hnoj prehadzovať a občas tam nájdete zlatý prsteň.

Obrázek
Stargate Odyssey

Příspěvek 19.3.2007 23:59:25
Radooz Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 115
Bydliště: Praha
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Díky za reakce, sice zatím jen dvě, ale i to je docela úspěch :lol: Dřív jsem psal docela hodně, hlavně fantasy, ale posledních pár let to nějak uhynulo (studium, práce, komplikace ve vztazích se ženami a další zabijáci inspirace), tak snad tohle je taková první vlaštovka... 8) Druhá epizoda se již píše, bude snad o něco delší a přinese další vesmírnou bitku a jedno či dvě překvapení...

Příspěvek 20.3.2007 00:44:35
chammurabi Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 40
Bydliště: Dagobah system - Master Yoda hut.
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Mno pěkná povídka, zajímavý nápad s tím záškodníkem. Dal bych ti tak 7/10 a už se těším na pokračování. Tak s ním dlouho neotálej :).
Naposledy upravil chammurabi dne 20.3.2007 13:14:18, celkově upraveno 1
O'Neill: "To je ten nejšílenější plán se kterým jsme kdy přišli."
Cartrová: "Šílenější než připevnění aktivní brány na spodek X-302?"
O'Neill: "Oh, ano."
Cartrová: "Šílenější než odpálení slunce?"
O'Neill: "Jo."
Cartrová: "Nejšpíš má pravdu"

Příspěvek 20.3.2007 01:11:20
Radooz Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 115
Bydliště: Praha
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Co na to říct? Třeba: TAK TADY TO MÁTE! :D

Zatím jen nástřel, první scéna z druhé kapitoly - útok na wraithskou základnu na orbitě měsíce s atmosférou, který obíhá kolem plynného obra (něco na způsob našeho Jupitera). Pokračování doplním co nejdřív do tohoto příspěvku, tahle kapitola bude delší než ta první.

2. Rodná půda, rodný svět

Tma a pocit vlhka, vycházející ze stěn byly přítomné i v této chodbě, kterou wraithský válečník spěchal do pozorovacího sálu. Královna si vyžádala jeho služeb, což znamenalo dostavit se ihned a bez váhání. Jeho doménou byly kalibrace dálkových senzorů, a jak již vycítil ze spojení se svými bratry, dnes bude jeho umu zapotřebí jako nikdy předtím. Poblíž jejich stanice, zakotvené na oběžné dráze měsíce, obíhajícího kolem tmavého plynného obra, se možná nacházela nepřátelská loď. Možná hive ship znepřátelené frakce, nebo, což by bylo horší, loď jiné rasy, možná Těch, kteří nežijí, možná lidí ze Země.
Jak se zaobíral těmito myšlenkami, potřásl za chůze nedůvěřivě hlavou. Ti, kteří nežijí se již dlouhá staletí neukázali, a jejich zájmy se se zájmy Wraithů prozatím nikdy příliš nekřížily. A lidé ze Země? Podle posledních zpráv raději zničili Atlantis, než by padla Wraithům do rukou. Loviště, o jehož bohatství se žádnému Wraithovi nikdy ani nesnilo, bylo tím sice ztraceno, ale díky tomu získala tato rasa jinou jistotu. Spojení lidí ze Země s touto galaxií bylo navždy přerušeno, a ani jejich rychlé, avšak směšně slabé lodě teď nemají důvod se tu potulovat, ztracené uprostřed nepřátelského území.
Tato galaxie patří už navěky jen Wraithům.
Válečník vyslal tuto poslední myšlenku přes spojení svým bratrům, aby jim dodal odvahu, a náhle se zarazil.
Stál přímo v místě, kde se paprskovitě sbíhalo osm chodeb. Jeho instinkt a smysly, ostré jako smysly divokého zvířete, vycítily nebezpečí. Na zlomek vteřiny jej zaplavil pocit zmatku a paniky. Vytrhl z opasku omračovač a přikrčený jako šelma před skokem se rozhlížel do všech chodeb. Občas zahlédl nějakou siluetu, ale pokaždé, když k ní vyslal rychlou myšlenku, vrátila se mu jen myšlenka některého z jeho bratrů.
Co to může být?
Odpovědí mu byl v příštím okamžiku oslepující záblesk bílého světla. Wraith se rychle obrátil, zbraň připravenou k výstřelu. Čekal by cokoliv, rozhodně však ne to, co se nacházelo před ním na podlaze, přímo na rozcestí, kde se chodby setkávaly. Přísahal by, a měl by pravdu, že to tam před vteřinou ještě nebylo.
Zelený válcovitý předmět, sahající mu ani ne do pasu. Na boku měl řadu jakýchsi symbolů a cosi jako malý ovládací panel, na němž blikala jedna dvě kontrolky. Wraith nedůvěřivě zavrčel a udělal krok blíž k předmětu, omračovač napřažený před sebou. Nevypadalo to jako žádná zbraň nebo bomba, jakou kdy viděl, přesto alarm v jeho hlavě bil na poplach. Wraith vyslal varující myšlenku svým bratrům a udělal ještě jeden krok.
V tu chvíli se ozvalo hlasité cvaknutí, na bocích válce se objevila řada otvorů, předtím zakrytých a začalo se ozývat hlasité syčení. Wraith udělal tu chybu, že se ještě jednou nadýchl, než mu došlo, že to může být jedovatý plyn. Okamžitě se mu udělalo špatně, jeho nitro zaplavila bolest jako tekutý oheň. Pomyslel si, že umírá. Chtěl stisknout spoušť a zkusit vyřadit tuto zákeřnou biologickou zbraň, která se tu vzala bůhvíodkud, ale prsty ho už neposlouchaly.
Sesul se na podlahu.
Jak se jeho oči obrátily ke stropu, uvědomil si, že se nachází nejen na křižovatce chodeb, ale zároveň přímo na jednom z hlavních ventilačních uzlů. Pokusil se vyslat z posledních sil varující myšlenku ostatním, ale vrátil se mu jen obraz zkázy a bolesti. Bratři již byli zasaženi. Těch zbraní muselo být na palubu transportováno víc najednou. To je tedy konec.
Jak se jeho smysly stále více kalily, nemohl si uvědomit, že neumírá, že se jen mění. Stejně jako nemohl přečíst řadu symbolů na boku sudovitého kanystru. Pak by pochopil, že jedna z těch rychlých, ale směšně slabých pozemských lodí je důvodem, proč ještě před chvílí spěchal překalibrovat dálkové senzory.

TO BE CONTINUED
Naposledy upravil Radooz dne 20.3.2007 17:18:19, celkově upraveno 1

Příspěvek 20.3.2007 10:27:24
Mrs. Sheppard Uživatelský avatar
Senior Master Sergeant
Senior Master Sergeant

Příspěvky: 630
Bydliště: Sever
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
hezký ponor do duše Wraitha - tak jsem zvědavá co bude dál !
After hard working I like hard playing

Příspěvek 20.3.2007 12:41:40
chammurabi Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 40
Bydliště: Dagobah system - Master Yoda hut.
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Mno tak to tu ještě nebylo. Netradiční a o to víc zajímavý pohled na věc - ze strany Wraitha. Tím jsi mě nažhavil a tak doufám že ti nebude trvat dlouho pokračování.
O'Neill: "To je ten nejšílenější plán se kterým jsme kdy přišli."
Cartrová: "Šílenější než připevnění aktivní brány na spodek X-302?"
O'Neill: "Oh, ano."
Cartrová: "Šílenější než odpálení slunce?"
O'Neill: "Jo."
Cartrová: "Nejšpíš má pravdu"

Příspěvek 20.3.2007 15:03:25
darkdragon Airman
Airman

Příspěvky: 28
Bydliště: Kdesi daleko v předaleké galaxii
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Zaujme, rozh odně to není jednotvárný, zajímavý pohled do duše Wraitha ve druhém díle a nápad záškodníku taky zaujme, kdy bude pokračování?

Příspěvek 20.3.2007 21:36:46
Rosseta Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 275
Bydliště: Homole
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Skvělý, originální příběh, žádné gramatické ani interpunkční chyby a co se mi zvlášť líbilo - vynikající slovní obraty, přirovnání a emoce. Ponor do myšlenek Wraitha - taktéž originální, emocionální a prostě bezvadné. Piš dál! :thumbsup: :thumbsup: :thumbsup: :cheers:
R jako Rodney, O jako Ori, S jako Sheppard, S jako Samantha, E jako Emmerson, T jako Teyla a A jako Atlantis.
Bohužel, na tomto fóru již nejsem a nebudu aktivní, Přeji hezký den.

Příspěvek 21.3.2007 00:35:58
Radooz Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 115
Bydliště: Praha
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Prozatím kladné ohlasy fungujou jako dobrá motivace pro další psaní, takže dokud mi někdo nenapíše, že to stojí za starou belu, budu pokračovat :)

TŘETÍ DÍL: Navazuje přímo na díl druhý, tohle bude jedna delší bitka, počínaje tou "cestou do hlubin Wraithovy duše", a ZDALEKA to ještě nekončí, usekávám to do kapitol v podstatě podle toho, že se mi vždycky povede promyslet a napsat jen jedna scéna.

3. Měsíční invaze

Několik tisíc kilometrů odsud, v prázdném prostoru mimo orbitu měsíce, odpočívala v přítmí muničního skladu na palubě cizí zamaskované lodi řada zelených sudovitých kanystrů s nápisem U.S.S. PERSEUS. Všechny byly pečlivě uložené ve speciálních držácích připevněných k podlaze, až na čtyři, které ve svých kójích chyběly.
Necelých dvě stě metrů od muničního skladu na můstku Persea probíhala horečná aktivita, spojená s posledními přípravami k nadcházející operaci. Perseus se pohyboval v tomto systému už dva dny, zamaskovaný a téměř mrtvě plovoucí prostorem, monitoroval komunikaci z nepřátelské stanice a připravoval se k úderu, který měl právě teď začít. Zamoření wraithské stanice retrovirem byl jen začátek.
Stranou všeobecného ruchu stál u čelního okna můstku muž v polní uniformě, která byla s výjimkou americké vlaječky na rukávu zcela bez výložek, s plnou polní a samopalem P-90 připevněným v prsním úchytu. Mezi modrými overaly posádky Persea vypadal nepatřičně, ale shon za jeho zády mu byl na první pohled ukradený. Prohlížel si výřez nekonečného temného oceánu, který mu dovolovalo vidět pancéřové sklo. Mhouřil oči, posazené hluboko v ošlehaném obličeji, před světlem bílé hvězdy, jíž náležel systém, v němž se právě s Perseem nacházeli. Prohlížel si obrovitou wraithskou stanici, obíhající kolem měsíce, zahaleného hustou atmosférou. I na tuhle vzdálenost zabírala slušnou část výhledu. Černě lesklý tvar, připomínající ježovku, říznutou mořskou hvězdicí.
Musely jich tam být desetitisíce, pomyslel si. A teď už nejspíš nezbyl ani jeden, aby si stěžoval na vadnou klimatizaci.
Měl pravdu. Retrovirus, kterým Perseus disponoval, nebyl finálním, funkčním výrobkem. Vycházel sice z návrhu a výzkumu dr. Becketta z Atlantis, ale jeho účinky byly někde na půli cesty. Nedokázal přeměnit Wraithy na lidské bytosti, proces jím byl sice nastartován, ale to bylo vše. Každý Wraith, zasažený touhle látkou, po několika málo minutách umíral. A co je lepší, na lidi to nemá horší účinky, než městský smog. Pokrčil v duchu rameny. Pořád je to lepší smrt, než jakou ti hajzlové chystají pro lidi. My s nimi bojujeme jako vojáci s nepřítelem, oni s námi jako se zvěří. Nejsme nic víc než potrava.
Z myšlenek ho vytrhl až hlas plukovníka Deakinse, mluvícího ze svého křesla nedaleko od něj do komunikátoru.
„Je to potvrzené, poručíku?“
„Ano, velící,“ odpověděl Deakinsovi spojovací a senzorový důstojník, „ze stanice byl vyslán nouzový subprostorový signál. Křepelky ho zachytí za pár minut.“ Křepelky byl název bitevní skupiny o síle jedné nebo více hive shipů, s možným doprovodem, které se nalézaly v dosahu jednoho dvou skoků od tohoto systému, a jež chtěl Perseus přilákat. Deakins přepnul na jiný kanál a pokračoval.
„Veliteli Beaufighter, tady velící, hlaste se. Jste připraveni, majore?“
„Velitel Beaufighter pro velícího,“ zachraptěl mikrofon hlasem majora Newella, velitele eskadry F-třistadvojek, „celá letka připravena ke startu za dvacet vteřin na váš pokyn. Jediný problém je, kam budeme malovat symboly sestřelů.“
„To nechám na vás, čekejte na rozkaz. Velící konec.“ Deakins se obrátil k muži v polní uniformě. „Připraven k výsadku, plukovníku,“ zaváhal, „Smithi?“
Smith. To mi určitě udělali schválně, tohle jméno, prolétlo oslovenému hlavou. Jen ušklíbl: „jsem tu jako pozorovatel.“ Mávl rukou směrem k oknům, „takže pozoruji. Zatím.“ Potom ale zmáčkl pravačkou tlačítko vysílačky: „Smith pro majora Goodmana. Mohu se připojit k večírku?“ Jeho hlas se nesl díky zesilovači Persea kosmickým prostorem až na povrch měsíce, kde v tomto okamžiku již byla vysazena jednotka o síle roty, téměř celé „pozemní síly“, jež měl Perseus k dispozici. Na povrchu měsíce, jenž byl označen kódem, který se Smith neobtěžoval si zapamatovat, byli vojáci vysazeni ze dvou důvodů.
Dálkové senzory objevily na jeho povrchu známky energie, které byly vyhodnoceny jako wraithský hive ship. Bylo jedno, jestli tam ztroskotala nebo přistála, velitel Deakins chtěl mít jistotu, že už nikdy neodletí. Což ovšem znamená, že musí být zničena. Druhým důvodem bylo to, že „bitevní skupina Křepelka“ se nacházela poblíž planety s hvězdnou bránou, a protože měsíc měl bránu také, bylo téměř jisté, že jakmile Křepelka zachytí nouzový signál, pošle bránou několik dartů obhlédnout situaci. Proto byli pro tuto misi vyčleněni téměř všichni příslušníci pozemních jednotek.
Včetně těch Evropanů, pomyslel si Smith. Neměl s příslušníky jiných národů nebo armád automaticky problém, jen ho občas zamrazilo při pomyšlení, že někdo, na kom bude nejspíš záviset jeho život v okamžiku, kdy začne vzduchem létat olovo nebo něco horšího, nebude rozumět rozkazům, nebo se bude řídit vlastními zájmy. Už jsem to zažil. Mezinárodní mise. Sakra.
To už ale k němu dolehl přes vesmírný prostor hlas majora Goodmana: „Goodman pro Smithe, nemůžeme se dočkat .“
„Jsem na cestě, Smith konec.“ Plukovník si prohrábl prošedivělého ježka, rostoucího mu na hlavě, vytáhl z kapsy maskáčů hnědou kšiltovku a nasadil si ji. „Uvidíme se za chvíli, Ricku,“mrkl na Deakinse a založil si ruce na pažbě pé devadesátky, připravený k transportu na povrch, „hodně štěstí s Křepelkou.“ Velitel Persea kývl na operátora transportního paprsku. Plukovník Smith vzápětí zmizel v oslnivém bílém záblesku, takže již neslyšel, jak Deakins polohlasem odpověděl.
„Tobě taky, Jacku.“

TO BE CONTINUED
Naposledy upravil Radooz dne 28.9.2007 14:20:02, celkově upraveno 1

Příspěvek 21.3.2007 14:37:26
chammurabi Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 40
Bydliště: Dagobah system - Master Yoda hut.
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
No já osobně si myslím že to bylo trochu slabší než předchozí díl, ale i tak se mi to líbilo. Známe toho Jacka "Smithe"? :D . Jsem zvědav na další díl tak s chutí do toho.
O'Neill: "To je ten nejšílenější plán se kterým jsme kdy přišli."
Cartrová: "Šílenější než připevnění aktivní brány na spodek X-302?"
O'Neill: "Oh, ano."
Cartrová: "Šílenější než odpálení slunce?"
O'Neill: "Jo."
Cartrová: "Nejšpíš má pravdu"

Příspěvek 22.3.2007 22:30:57
Rosseta Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 275
Bydliště: Homole
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Jak řekl chammurabi. Líbí se mi ty nové přezdívky (křepelka atd.) - oživuje to děj.
R jako Rodney, O jako Ori, S jako Sheppard, S jako Samantha, E jako Emmerson, T jako Teyla a A jako Atlantis.
Bohužel, na tomto fóru již nejsem a nebudu aktivní, Přeji hezký den.

Příspěvek 31.3.2007 23:04:54
milan1960 Airman
Airman

Příspěvky: 26
Bydliště: Kopřivnice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Pokračuj-má to děj,má to spád.Líbi se mi to-jen doufám, že to dopíšeš až do konce a že ten konec je ještě hodně daleko. :wink:
milan1960

Příspěvek 10.6.2007 08:30:53
cvigy Uživatelský avatar
First Lieutenant
First Lieutenant

Příspěvky: 1361
Bydliště: Atlantis , soukromy apartman treti patro
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
tjn pokracovani by to chtelo

Příspěvek 28.6.2007 20:43:16
Radooz Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 115
Bydliště: Praha
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Omlouvám se, nějak vyschla inspirace, v práci mi provedli pěknou sviňárnu (povýšili mě), takže už nemám tolik času na to, co mě zajímá, protože mi ho žerou činnosti, který dělám z donucení... :cry:
Ale chtěl bych ten příběh dokončit, admini prosím, nemažte to...

Příspěvek 29.6.2007 16:17:04
cvigy Uživatelský avatar
First Lieutenant
First Lieutenant

Příspěvky: 1361
Bydliště: Atlantis , soukromy apartman treti patro
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
ten zakladni namet vypadal nedejne doufam ze to nak nezhodis kvuli praci

Příspěvek 30.6.2007 12:15:37
Lightsaber Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 37
Bydliště: Notting Hill Gate, Londýn
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
rozhodne by byla skoda nepokracovat, moc se mi to libi, jen tak dal, budu pravidelne kontrolovat....
Smrt jednotlivce je tragédie, smrt milionů je statistika- Josif Vissarionovič Stalin

Red vs. Blue episode 2
Griff: It's a little bit like a pig.
Sarge: Say that again!
Griff: I think it looks more like a puma.
Sarge: What in damn hell is a puma?!
Simmons: You mean like the shoe company?
Griff: No, like a puma. It's a big cat, like a lion.
Sarge: You're making that up!

Příspěvek 20.7.2007 09:29:35
Rosseta Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 275
Bydliště: Homole
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Přesně tak. Čtenáři dovedou být trpěliví. (Někdy.)
R jako Rodney, O jako Ori, S jako Sheppard, S jako Samantha, E jako Emmerson, T jako Teyla a A jako Atlantis.
Bohužel, na tomto fóru již nejsem a nebudu aktivní, Přeji hezký den.

Radooz Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 115
Bydliště: Praha
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Moc se omlouvám všem, kdo museli čekat tak dlouho, snad ten tvůrčí blok nebude příště tak dlouhej... Přináším čtvrtou kapitolu, není to vůbec akční, ale příběh se zase trochu hne dopředu.

4. Ocelová jeskyně

„Dobré ráno, plukovníku.“
„Ono je ráno?“
„Podle našeho lodního času ano.“
Muž se jmenovkou SMITH na uniformě zaklonil hlavu a rozhlédl se po obloze. Vzdálenější ze dvou hvězd systému, v němž se nacházeli, zářila jako chladný bod na obloze a vrhala na povrch měsíce jen tolik světla, aby proměnila naprostou noc ve slabé šero. To se ale mělo brzy změnit, protože za kotoučem plynného obra, na jehož oběžnici muži v uniformách stáli, již vyrážely paprsky druhého slunce, mnohem bližšího, jehož energie umožnila v průběhu věků v této skalnaté krajině vývoj poměrně bujné vegetace, proplétající se mezi kamením.
„Když myslíte, Livingstone“ pokrčil rameny Smith, „vypadá to na krásné ráno v Coloradu.“
Vzduch byl chladný, ale dýchat se dalo bez obtíží. Hvězdná brána se nacházela téměř na dně hlubokého údolí, obehnaného ze tří stran strmými skalisky. Asi dvě stě metrů před bránou byla ve dvou liniích rozmístěna pozemská vojenská jednotka z Persea. Přes osmdesát mužů a žen. V druhé linii se nacházela tři zakopaná družstva protivzdušných zbraní, podporovaná kulomety, chránícími boky celého obranného postavení a týl. Přední linie měla jako hlavní úkol chránit druhou linii před čelním útokem a napadat Wraithy, kteří projdou bránou pěšmo. Před obrannou linií, v jejích bocích a týle byly nastraženy protipěchotní miny a trhavina C4. Složení jednotky bylo mezinárodní, tak jako u celé posádky Persea. Kromě Američanů a Kanaďanů zde byli také Francouzi, Němci, Rusové a další. Smith tohle všechno přejel zkoumavým pohledem, pokýval hlavou, zjevně spokojen s tím, co viděl, a pak se obrátil na Livingstona, velitele invazní jednotky: „jak to vypadá s tím hive shipem?“
„Ten se nachází tímhle směrem asi devět mil odsud, pane,“ Livingstone ukázal kamsi za skály, „za tímhle malým pohořím je náhorní plošina.“
„Hm,“ Smith se podíval na hodinky, „zajímalo by mě, jestli je ještě čas na procházku, než ta show začne.“
„Předsunutá jednotka už je v lodi, pane,“ přikývl Livingstone, „jestli chcete, můžete být u nich během pár vteřin.“
„To by bylo fajn.“
Než Smithe pohltil transportní paprsek, stačil už jen zvednout ruku v neumělé napodobenině pozdravu Vulkánů ze Star Treku.
Bylo to jako mrknutí oka. Tedy pokud byste pod víčky měli rozsvícenou baterku. O jedno mrknutí oka později stál Smith v něčem, co při troše fantazie mohla být po kolena vysoká tráva.
„Dva milióny světelných let od Země, s nejmodernější technikou, co se dá sehnat, a my s sebou taháme tohle.“
Smith odtrhl zrak od zvlněné louky, táhnoucí se asi dvě míle před něj a končící v rozeklaném pohoří, odkud byl právě přenesen, a otočil se za hlasem. Vlastně hlasy. Byli totiž dva. Schovaní v tunelu, vedoucího do nitra strmě se zvedajícího pahorku, který se zdvíhal z jinak rovné „stepi“, Smithovi rovnou před nosem. Mezi trávou a keři, jimiž byl pahorek porostlý, tu a tam probleskoval kov, takže bylo jasné, že tohle je opuštěná wraithská loď, která jej zajímala.
„Naši trvali na tom, že budeme mít vlastní výzbroj,“ ozval se druhý hlas. Smith se přikrčil a rozeznal v otvoru do tunelu dvě sedící postavy v uniformách. Hlídka. Co ho ale překvapilo, bylo to, že z probíhající konverzace nerozuměl ani slovu.
Vlastně ho to nepřekvapilo vůbec. Oba vojáci totiž mluvili česky.
„Ve vesmíru bychom měli mít nějaký fázový flinty,“ říkal právě první z nich, když k nim Smith vykročil, „a ne samopal vzor 58.“
„A kde bys tady do tý svojí fázový flinty sháněl baterky?“ V tom okamžiku si oba všimli přicházejícího plukovníka a okamžitě vyskočili.
„Zajímaly by mě dvě věci,“ řekl Smith, když odpověděl na jejich pozdrav, „proč sedíte zády ke vchodu, a proč sakra nemluvíte anglicky?“
„Protože nebezpečí může přijít hlavně zevnitř, pane“ odpověděl první z mužů anglicky, „a mluvíme česky, protože je to naše mateřština.“
Smith zůstal dvě vteřiny zamyšleně zírat na oba vojáky, ale potom se znovu nadechl a řekl prvnímu z nich: „poručíku… Bileku,“ odečetl jméno ´Bílek´ z jmenovky, „odveďte mě k veliteli vašeho týmu. Český výsadkář jen zasalutoval a obrátil se do nitra lodi.
„A vy…,“ zarazil se, protože jméno ´Šarapatka´ bylo nad jeho síly, „vy, Chappy, hlídejte, co se děje taky venku, buďte tak laskav.“
„Moc se tu ještě nevyznám, pane,“ omlouval se Bílek, když vedl Smithe do útrob ztroskotaného hive shipu, „naštěstí náš tým označil cestu pochodněmi.“ Asi po deseti minutách Smith svého průvodce zarazil. Vyznačená cesta vedla dál, ale Smith se naklonil do boční chodby a zaposlouchal se. Bílek se postavil na druhou stranu, zbraň připravenou ke střelbě. Smith mu ale dal znamení, že je vše v pořádku. Hlasy, které z chodby zaslechl, mluvily anglicky, a jeden z nich mu byl navíc povědomý. Až nepříjemně povědomý.
Vydali se chodbou, která se po asi dvaceti metrech lámala doleva a končila v místnosti velké zhruba deset na patnáct metrů, v jejímž středu se u wraithské ovládací konzole ve svitu několika pochodní a baterek oháněli dva muži v uniformách, ovšem bez polního vybavení. Vědci.
„A jsou v té staré databázi taky nějaké hry, nebo něco?“ vyzvídal právě jeden z nich u druhého, který pracoval na přenosném počítači, připojeném ke konzoli.
„Jo, jasně," odpověděl druhý s úsměškem, „Wraith Tycoon. A taky jsem tam narazil na Lifesuck & Conquer. Co kdybys pro změnu zkusil něco dělat?“ Smith si odkašlal, aby si ho oba vědátoři všimli. Muž s přenosným počítačem se prudce otočil, jak jej ten zvuk vylekal. Pohlédli si s plukovníkem navzájem do očí, které se jim během zlomku vteřiny rozšířily překvapením. Vykřikli téměř současně.
„Folger!“
„Plukovník O´Neill!“

TO BE CONTINUED

Příspěvek 28.9.2007 21:01:22
Lightsaber Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 37
Bydliště: Notting Hill Gate, Londýn
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Ať žije Samopal vz.58!! Doufám, že jako záložní zbraň má Bílek s Šarapatkou CZ 75 SP-01, protože když už mají českou výzbroj, tak by si z našeho zbrojniho prumyslu meli brat to nejlepsi. Přeju jim oběma hodně zdaru.
Smrt jednotlivce je tragédie, smrt milionů je statistika- Josif Vissarionovič Stalin

Red vs. Blue episode 2
Griff: It's a little bit like a pig.
Sarge: Say that again!
Griff: I think it looks more like a puma.
Sarge: What in damn hell is a puma?!
Simmons: You mean like the shoe company?
Griff: No, like a puma. It's a big cat, like a lion.
Sarge: You're making that up!

sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Nějak je tu ROČNÍ mrtvo!!
Nebyl by náhodou po ruce další díl???? :D

Lightsaber Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 37
Bydliště: Notting Hill Gate, Londýn
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
spíš po roce než po ruce, ne? :D
Smrt jednotlivce je tragédie, smrt milionů je statistika- Josif Vissarionovič Stalin

Red vs. Blue episode 2
Griff: It's a little bit like a pig.
Sarge: Say that again!
Griff: I think it looks more like a puma.
Sarge: What in damn hell is a puma?!
Simmons: You mean like the shoe company?
Griff: No, like a puma. It's a big cat, like a lion.
Sarge: You're making that up!

sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Tím sem spíš mysle jestli nemá někde napsanej další díl a náhodou ho na ROK stratil a neuveřejnil. :D

KDY BUDE DALŠÍ DÍL :?: :?: :?: :!: :!: :!: :?: :?: :?: :D

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Ahoj,
zajímá mě, jak to vypadá s dalším dílem, líbí se mi to a chci vědět, jak to bude pokračovat :-)
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Další

Zpět na Dokončené povídky