P.S: ještě bych chtěl doplnit, že Perseus bude mít mnohonárodnostní posádku pod velením Američanů (podobný model složení mise jako Atlantis, takže samozřejmě narazíme i na Čechy), chtěl bych tam zakomponovat i nějaké zajímavé postavy známé již ze seriálu, a chronologicky by tenhle příběh měl být někde na pomezí osmé a deváté sezóny, spíš směrem do deváté. Původně měl být o sezónu dříve, ale navymýšlel jsem si tam nějaké další věci, díky nimž se děj posunul o rok vpřed.
1. Klepání na galaktickou bránu
„Jedna minuta do opuštění hyperprostoru, pane.“
„Děkuji. Strojovno, připravit na zamaskování lodi.“ Vysílačka ztichla a plukovník Deakins se opřel pohodlněji ve svém velitelském sedadle. Jeho loď, Perseus, byla vyslána ze Země už před měsícem. Nejmodernější pozemský vesmírný křižník, produkt kombinace již známých technologií, použitých v předchozím typu Daedalus a nových, získaných výzkumnými expedicemi v Antarktidě a při misi Atlantis. A tento technicky nejvyspělejší výtvor lidské zručnosti za necelou minutu podstoupí svůj první bojový křest ohněm.
Posádka to potřebuje, pomyslel si Deakins. Zkušenosti. Navíc pokud tato první mise uspěje, dostane zelenou pro svůj plán, který předložil velení letectva poté, co získal na Perseu velení.
Jeho loď pak zůstane v galaxii Pegas, aby jako osamělý korzár způsobovala co největší ztráty wraithské flotile, která pořád ještě představuje hrozbu pro Zemi. Velení nakonec souhlasilo i proto, že Perseus byl navržen se zdokonalenou verzí asgardského pohonu, umožňující mu dosáhnout v případě potřeby Země mnohem rychleji, než bylo doposud možné.
Hlas pilota Hoffmanna, zrzavého hubeného Němce, vytrhl Deakinse z jeho úvah. „Opuštění hyperprostoru za pět, za čtyři, za tři, za dva, jedna. Hyperprostor opuštěn. Jsme na místě, pane.“ Modravý světélkující tunel se opět proměnil v černý baldachýn posetý hvězdami. Nacházeli se v prázdném prostoru mezi hvězdami.
Aktivujte maskování,“ rozkázal velitel Persea, „poloviční rychlostí vpřed, všechna palebná postavení připravit k palbě na můj rozkaz. Strojovno, jak jsme na tom s transportním paprskem?“
„Zbraň připravena, pane,“ odpověděl do vysílačky major Ericsson, šéfinženýr. Perseus neměl na palubě asgardského poradce, jak bývalo dříve zvykem, v Deakinsových očích byl ale major Ericsson více než důstojnou náhražkou. Alespoň co se schopností a málomluvnosti týkalo.
A navíc nosí uniformu, pomyslel si plukovník.
„Senzorový kontakt, pane,“ hlásil pilot. „Oprava, vícečetné senzorové kontakty.“
„Klasifikace?“
„Jedna hive ship s doprovodem, pane. Čtyři křižníky.“
Kořist byla tam, kde měla být. Stačilo se jen připlížit a vrazit jí dýku do zad. Roj nepřátel byl viditelný pouhým okem přes čelní sklo velitelského můstku Persea, i když na tuhle vzdálenost to byly pořád ještě titěrné hračky.
„Omezte aktivní systémy,“ přikázal Deakins s pohledem upřeným na obrazovku radaru. Maskování Antiků sice fungovalo skvěle na jumperech, které mohly prolétávat bránou, u těžkého křižníku stejný systém nefungoval stejně dokonale. Přesto skýtal neocenitelnou výhodu, i když se teď Perseus přisouval k nepříteli poloslepý, navádějící se jen pomocí odposlechu komunikace mezi nepřátelskými loděmi a jejich vyzařováním.
„Pomalu zastavujte,“ pronesl Deakins nezvykle ztišeným hlasem, když odečetl ze svého monitoru informaci, že Perseus je již v dosahu transportního paprsku. Hive ship už nebyla malou hračkou v dálce, daly se dobře rozeznat detaily na jejím povrchu. Rozeklaná příď, dvojice křižníků, kotvících přímo na obrovité lodi, jako mláďata na matce. Jejich posádky se s hive shipem spojily nejspíš kvůli krmení.
Deakins v duchu zaklel, blesklo mu hlavou, že posádka si jeho ztišený hlas může vyložit jako projev strachu, ale pak si uvědomil, že celý můstek se již před nějakou chvílí ponořil do ticha. Jednotliví operátoři, obsluhující lodní systémy, pracovali dál, domlouvali se šeptem, ale v jejich jednání nebylo po strachu ani památky. Oni se nebáli. Byl to jen bezděčný pocit, že hlasitý hovor by mohl vyplašit tu obrovitou kořist, ke které se právě přibližovali.
„Tak, do práce,“ řekl plukovník schválně nahlas. „Majore Ericsone, nastavte časovač na dvě vteřiny a připravte se na vypuštění hlavice.“
„Vypuštění připraven, pane,“ ozvalo se o okamžik později.
Deakins se ještě jednou zahleděl ven k wraithské lodi.
David se chystá skolit Goliáše. Nic se za ty tisíce let nezměnilo, jen kameny jsou větší.
Těmi kameny bylo dvacet šest jaderných hlavic nové generace, upravené verze naquadahem obohacených vesmírných min o ráži dvou tisíc megatun, vybavených časovanou rozbuškou. Byly to zbraně, vyvinuté pro situace, kdy je rezignováno na přenášení hlavic přímo do nitra wraithských kolosů, chráněných protiopatřeními proti takovým nezvaným hostům.
Byla ale i jiná zranitelná místa.
„Vypusťte hlavici,“ rozkázal Deakins, „čtvrtinovým výkonem vzad.“
„Hlavice vypuštěna,“ ozval se Ericson.
V muničním skladu Persea se od tohoto okamžiku nacházelo jen pětadvacet velkorážních atomových zbraní. Ta šestadvacátá se o další vteřinu později objevila na jistém místě v těsné blízkosti hive shipu. Přímo tam, kde se trup lodi směrem k přídi rozděloval vedví.
Přímo tam, kde wraithské protiopatření nezmůže vůbec nic.
Oslnivý záblesk zalil jen na zlomek sekundy velitelský můstek Persea, než lodní počítač uznal, že není na palubě sám, a ztmavil čelní skla. Rázová vlna mohutné detonace otřásla pozemskou lodí o dvě vteřiny později. Uprostřed hive shipu vyrostla obrovitá ohnivá koule. Obě příďová ramena se od lodě odlomila jako suché větve a výbuch je okamžitě odmrštil pryč o celé kilometry, stejně jako zbytek lodi, následovaný dvěma menšími chuchvalci ohně, v něž se proměnily oba krmící se křižníky. Na pár okamžiků se zdálo, že by odlomená záď mohla dokonce přežít, potom se ale zablesklo znovu a druhotný výbuch roztrhal zbytek lodi na malé kusy.
„Cíl zničen, pane.“ Zbraňová operátorka, poručík Garnerová, potvrzovala jen do záznamu to, co bylo očividné. Deakins už ale myslel na oba zbývající wraithské křižníky. Při jaderné detonaci se maskování automaticky přepnulo na štít, takže Perseus již nebyl dále zamaskovaným zabijákem, mohl se klidně stát kořistí. Oba křižníky ale rychle a zmateně kroužily v uctivé vzdálenosti kolem trosek, prozatím bez jistoty, co se vlastně stalo. Velitel Persea jim tu jistotu hodlal poskytnout jen na velmi krátkou dobu, bude-li to možné.
„Jejich komunikační zařízení, hyperpohon, senzory a zbraňové systémy byly ochromeny výbuchem, pane,“ hlásil pilot. Bylo třeba jednat. Schopnosti regenerace lodí Wraithů byly stejně známé, jako schopnost těch, kdo je postavili, přežít dávku olova ze samopalu. Výhoda, kterou teď Perseus měl, nebude trvat příliš dlouho.
„Dobře, zaboxujeme si se dvěma slepci,“ řekl plukovník, „zaměřit bližší křižník, polovičním výkonem vpřed!“ Hoffmann vedl zkušeně loď obloukem k bližšímu nepříteli.
„Cíl zaměřen, pane,“ ozvala se s hlášením Garnerová od svého terminálu.
„Zahajte palbu!“
Perseus se obloukem přiblížil k jednomu z křižníků. Nejtěžší kanónová výzbroj Persea, čtyři dělové věže, každá vyzbrojená dvojicí energetických kanónů asgardské konstrukce, již začaly střílet, o pár vteřin později se přidala palebná stanoviště rail gunů.
Obě lodě se nyní míjely bok vedle boku, jako při středověké námořní bitvě. Perseovy zbraně nepřestávaly střílet, na trupu wraithské lodi se objevila řada výbuchů, ale křižník se stále ještě držel. Jeho zbraně začaly opětovat palbu, Wraithové na palubě zjevně vyvíjeli nesmírné úsilí, aby loď opět plně zprovoznili. Perseus se zachvěl pod prvními zásahy, dopadajícími na jeho štíty.
„Štíty na sedmdesáti dvou procentech, pane,“ hlásil pilot na Perseově můstku.
„Nárůst energie uvnitř nepřátelské lodi, pane,“ ozval se poručík Schaeffer, operátor od stanoviště senzorů krátkého dosahu, „chystají se aktivovat hyperpohon.“
„Palbu přesměrovat na motory a zdroj energie,“ rozkázal Deakins, „nikdo neodejde z večírku před koncem.“
Perseus byl nyní na úrovni zádi svého protivníka a začal se stáčet za svou kořistí, která pomalu nabírala rychlost a pokoušela se o úhybné manévry. První zásahy do motorů ale vykonaly své. Jeden z nich vybuchl a řetězová exploze ostatních utrhla velký kus zádi nepřátelské lodi. Bylo vidět, jak z rozlomeného vraku vyletuje roj trosek. Křižník byl vyřízen.
Plukovník Deakins se právě nadechoval, aby vydal rozkaz zaútočit na poslední wraithskou loď, když se znovu ohlásil poručík Schaeffer: „wraithský křižník na kolizním kurzu, pane!“
„Za jak dlouho do nás narazí?“
„Čtyřicet pět vteřin, pane.“
„Udržujte kurz. Všechny zbraně, zastavit palbu. Bez rozkazu nestřílet.“ Asi je ten výbuch poškodil víc, takže už nemají čím střílet, pomyslel si Deakins. Útok ve stylu kamikadze je pak pro tyhle parchanty v takové situaci typický.
„Pozor všem: uzavřít vzduchotěsné přepážky, připravit na náraz. Strojovno,“ Deakins se mohl nepřátelské lodi snadno vyhnout nebo uniknout skokem do hyperprostoru, ale věděl, že pro piráta není moudré, nechávat za sebou svědky. „Strojovno, připravte dva spreje na brouky k vypuštění po jednom na bocích nepřítele. Na tuhle kraksnu je hlavice škoda.“
Jen ať si myslí, že jsme taky poškozeni, usmál se plukovník v duchu. Pak ochotně vlezou do pasti.
„Sprej na brouky připraven, časovače na jednu vteřinu, pane.“ Ericson znal způsob rozmístění a časování všech atomových zbraní k použití na jakýkoli wraithský cíl zpaměti.
„Sprej na brouky“, byla přezdívka další novinky v arzenálu pozemských lodí. Tahle malá hlavice o síle padesáti megatun byla vyvinuta jako reakce na mračna wraithských dartů, „obtížného hmyzu“, který zbytečně odváděl pozornost zbraní pozemských křižníků od jejich hlavního úkolu, kterým bylo ničení velkých lodí nepřítele. Výbuchy těchto „sprejů“ měly mít ve volném prostoru zničující vliv na nepřátelské stíhače, zatlačit je do defenzivy a oslabené co do počtu je vydat na milost pilotům X- třistadvojek. Avšak potenciál padesáti megatun má širší spektrum použití, což posádka Persea zjistila již při cvičných simulacích boje.
„Náraz za dvacet vteřin.“
Pilot věnoval svému veliteli tázavý pohled. Deakins jej nevnímal, upřeně pozoroval stříbřitou loď, rostoucí v čelním okně kabiny.
„Patnáct vteřin.“
„Vypustit miny,“ Deakinsův příkaz narušil hrobové ticho v kabině. „pomocnou energii do štítů, plný zpětný chod!“ Strnulý obraz posádky můstku, po několik posledních vteřin zhypnotizovaně pozorující blížící se loď, se rozpadl. Muži a ženy Deakinsovy posádky poslušně, s nacvičenou rutinou, plnili velitelovy rozkazy.
Obě miny se objevily jako dvě nicotné tečky těsně u obou boků wraithské lodi. Přesně jednu vteřinu zůstaly na místě, zatímco se křižník, mohutný jako mrakodrap, sunul kolem nich.
Přesně po uplynutí oné vteřiny vzplála na bocích křižníku dvě malá slunce. Wraithský křižník jako by se v tom okamžiku dostal mezi kladivo a kovadlinu. Vnější pancíře na jeho bocích byly vraženy dovnitř a několikero přepážek a oddělení za nimi bylo slisováno směrem do středu lodi jako čelistmi obrovitého louskáčku. Prvotní exploze nepřátelskou loď roztočila kolem podélné osy. Od křižníku odletovaly velké kusy trosek jako účastníci rvačky na rozjetém kolotoči. Ale tohle divadlo netrvalo dlouho. Druhotná exploze následovala o šest sekund později, roztrhla loď na několik kusů, a vytvořila silnou šokovou vlnu, kterou byl zasažen i Perseus.
Ten ale již směřoval s podsvětelnými motory na plný výkon pryč.
„Nezachytili jsme žádnou komunikaci, pane. Můžeme si být jisti, že se jim nepodařilo nikoho varovat,“ hlásil Schaeffer od své konzole.
Ale jak dlouho nám to vydrží, napadlo Deakinse. Jeho rozkazy byly jasné.
„Jakmile bude vaše mise prozrazena, a dříve nebo později se to stane, vrátíte se okamžitě domů, plukovníku. Wraithové na vás uspořádají hon, a Perseus jim za žádnou cenu nesmí padnout do rukou. Takže je to na vás.“ Slova, která určovala, jak dlouho bude jejich výlet do galaxie Pegas trvat.
„Zamaskujte loď, poručíku,“ obrátil se Deakins ke Garnerové.
„Jaký je kurz, kapitáne?“ Hoffmann byl obrácen na Deakinse.
„Dveře už jsme vykopli, kapitáne,“ ušklíbl se plukovník, „tak nás zaveďte přímo do obýváku.“
Hoffmann se zazubil a začal připravovat loď ke skoku do hyperprostoru, kam Perseus za necelou minutu zmizel. Jeho senzory již nemohly zaznamenat hyperprostorové okno, které se nedaleko trosek wraithských lodí otevřelo o několik minut později.
TO BE CONTINUED
„Jedna minuta do opuštění hyperprostoru, pane.“
„Děkuji. Strojovno, připravit na zamaskování lodi.“ Vysílačka ztichla a plukovník Deakins se opřel pohodlněji ve svém velitelském sedadle. Jeho loď, Perseus, byla vyslána ze Země už před měsícem. Nejmodernější pozemský vesmírný křižník, produkt kombinace již známých technologií, použitých v předchozím typu Daedalus a nových, získaných výzkumnými expedicemi v Antarktidě a při misi Atlantis. A tento technicky nejvyspělejší výtvor lidské zručnosti za necelou minutu podstoupí svůj první bojový křest ohněm.
Posádka to potřebuje, pomyslel si Deakins. Zkušenosti. Navíc pokud tato první mise uspěje, dostane zelenou pro svůj plán, který předložil velení letectva poté, co získal na Perseu velení.
Jeho loď pak zůstane v galaxii Pegas, aby jako osamělý korzár způsobovala co největší ztráty wraithské flotile, která pořád ještě představuje hrozbu pro Zemi. Velení nakonec souhlasilo i proto, že Perseus byl navržen se zdokonalenou verzí asgardského pohonu, umožňující mu dosáhnout v případě potřeby Země mnohem rychleji, než bylo doposud možné.
Hlas pilota Hoffmanna, zrzavého hubeného Němce, vytrhl Deakinse z jeho úvah. „Opuštění hyperprostoru za pět, za čtyři, za tři, za dva, jedna. Hyperprostor opuštěn. Jsme na místě, pane.“ Modravý světélkující tunel se opět proměnil v černý baldachýn posetý hvězdami. Nacházeli se v prázdném prostoru mezi hvězdami.
Aktivujte maskování,“ rozkázal velitel Persea, „poloviční rychlostí vpřed, všechna palebná postavení připravit k palbě na můj rozkaz. Strojovno, jak jsme na tom s transportním paprskem?“
„Zbraň připravena, pane,“ odpověděl do vysílačky major Ericsson, šéfinženýr. Perseus neměl na palubě asgardského poradce, jak bývalo dříve zvykem, v Deakinsových očích byl ale major Ericsson více než důstojnou náhražkou. Alespoň co se schopností a málomluvnosti týkalo.
A navíc nosí uniformu, pomyslel si plukovník.
„Senzorový kontakt, pane,“ hlásil pilot. „Oprava, vícečetné senzorové kontakty.“
„Klasifikace?“
„Jedna hive ship s doprovodem, pane. Čtyři křižníky.“
Kořist byla tam, kde měla být. Stačilo se jen připlížit a vrazit jí dýku do zad. Roj nepřátel byl viditelný pouhým okem přes čelní sklo velitelského můstku Persea, i když na tuhle vzdálenost to byly pořád ještě titěrné hračky.
„Omezte aktivní systémy,“ přikázal Deakins s pohledem upřeným na obrazovku radaru. Maskování Antiků sice fungovalo skvěle na jumperech, které mohly prolétávat bránou, u těžkého křižníku stejný systém nefungoval stejně dokonale. Přesto skýtal neocenitelnou výhodu, i když se teď Perseus přisouval k nepříteli poloslepý, navádějící se jen pomocí odposlechu komunikace mezi nepřátelskými loděmi a jejich vyzařováním.
„Pomalu zastavujte,“ pronesl Deakins nezvykle ztišeným hlasem, když odečetl ze svého monitoru informaci, že Perseus je již v dosahu transportního paprsku. Hive ship už nebyla malou hračkou v dálce, daly se dobře rozeznat detaily na jejím povrchu. Rozeklaná příď, dvojice křižníků, kotvících přímo na obrovité lodi, jako mláďata na matce. Jejich posádky se s hive shipem spojily nejspíš kvůli krmení.
Deakins v duchu zaklel, blesklo mu hlavou, že posádka si jeho ztišený hlas může vyložit jako projev strachu, ale pak si uvědomil, že celý můstek se již před nějakou chvílí ponořil do ticha. Jednotliví operátoři, obsluhující lodní systémy, pracovali dál, domlouvali se šeptem, ale v jejich jednání nebylo po strachu ani památky. Oni se nebáli. Byl to jen bezděčný pocit, že hlasitý hovor by mohl vyplašit tu obrovitou kořist, ke které se právě přibližovali.
„Tak, do práce,“ řekl plukovník schválně nahlas. „Majore Ericsone, nastavte časovač na dvě vteřiny a připravte se na vypuštění hlavice.“
„Vypuštění připraven, pane,“ ozvalo se o okamžik později.
Deakins se ještě jednou zahleděl ven k wraithské lodi.
David se chystá skolit Goliáše. Nic se za ty tisíce let nezměnilo, jen kameny jsou větší.
Těmi kameny bylo dvacet šest jaderných hlavic nové generace, upravené verze naquadahem obohacených vesmírných min o ráži dvou tisíc megatun, vybavených časovanou rozbuškou. Byly to zbraně, vyvinuté pro situace, kdy je rezignováno na přenášení hlavic přímo do nitra wraithských kolosů, chráněných protiopatřeními proti takovým nezvaným hostům.
Byla ale i jiná zranitelná místa.
„Vypusťte hlavici,“ rozkázal Deakins, „čtvrtinovým výkonem vzad.“
„Hlavice vypuštěna,“ ozval se Ericson.
V muničním skladu Persea se od tohoto okamžiku nacházelo jen pětadvacet velkorážních atomových zbraní. Ta šestadvacátá se o další vteřinu později objevila na jistém místě v těsné blízkosti hive shipu. Přímo tam, kde se trup lodi směrem k přídi rozděloval vedví.
Přímo tam, kde wraithské protiopatření nezmůže vůbec nic.
Oslnivý záblesk zalil jen na zlomek sekundy velitelský můstek Persea, než lodní počítač uznal, že není na palubě sám, a ztmavil čelní skla. Rázová vlna mohutné detonace otřásla pozemskou lodí o dvě vteřiny později. Uprostřed hive shipu vyrostla obrovitá ohnivá koule. Obě příďová ramena se od lodě odlomila jako suché větve a výbuch je okamžitě odmrštil pryč o celé kilometry, stejně jako zbytek lodi, následovaný dvěma menšími chuchvalci ohně, v něž se proměnily oba krmící se křižníky. Na pár okamžiků se zdálo, že by odlomená záď mohla dokonce přežít, potom se ale zablesklo znovu a druhotný výbuch roztrhal zbytek lodi na malé kusy.
„Cíl zničen, pane.“ Zbraňová operátorka, poručík Garnerová, potvrzovala jen do záznamu to, co bylo očividné. Deakins už ale myslel na oba zbývající wraithské křižníky. Při jaderné detonaci se maskování automaticky přepnulo na štít, takže Perseus již nebyl dále zamaskovaným zabijákem, mohl se klidně stát kořistí. Oba křižníky ale rychle a zmateně kroužily v uctivé vzdálenosti kolem trosek, prozatím bez jistoty, co se vlastně stalo. Velitel Persea jim tu jistotu hodlal poskytnout jen na velmi krátkou dobu, bude-li to možné.
„Jejich komunikační zařízení, hyperpohon, senzory a zbraňové systémy byly ochromeny výbuchem, pane,“ hlásil pilot. Bylo třeba jednat. Schopnosti regenerace lodí Wraithů byly stejně známé, jako schopnost těch, kdo je postavili, přežít dávku olova ze samopalu. Výhoda, kterou teď Perseus měl, nebude trvat příliš dlouho.
„Dobře, zaboxujeme si se dvěma slepci,“ řekl plukovník, „zaměřit bližší křižník, polovičním výkonem vpřed!“ Hoffmann vedl zkušeně loď obloukem k bližšímu nepříteli.
„Cíl zaměřen, pane,“ ozvala se s hlášením Garnerová od svého terminálu.
„Zahajte palbu!“
Perseus se obloukem přiblížil k jednomu z křižníků. Nejtěžší kanónová výzbroj Persea, čtyři dělové věže, každá vyzbrojená dvojicí energetických kanónů asgardské konstrukce, již začaly střílet, o pár vteřin později se přidala palebná stanoviště rail gunů.
Obě lodě se nyní míjely bok vedle boku, jako při středověké námořní bitvě. Perseovy zbraně nepřestávaly střílet, na trupu wraithské lodi se objevila řada výbuchů, ale křižník se stále ještě držel. Jeho zbraně začaly opětovat palbu, Wraithové na palubě zjevně vyvíjeli nesmírné úsilí, aby loď opět plně zprovoznili. Perseus se zachvěl pod prvními zásahy, dopadajícími na jeho štíty.
„Štíty na sedmdesáti dvou procentech, pane,“ hlásil pilot na Perseově můstku.
„Nárůst energie uvnitř nepřátelské lodi, pane,“ ozval se poručík Schaeffer, operátor od stanoviště senzorů krátkého dosahu, „chystají se aktivovat hyperpohon.“
„Palbu přesměrovat na motory a zdroj energie,“ rozkázal Deakins, „nikdo neodejde z večírku před koncem.“
Perseus byl nyní na úrovni zádi svého protivníka a začal se stáčet za svou kořistí, která pomalu nabírala rychlost a pokoušela se o úhybné manévry. První zásahy do motorů ale vykonaly své. Jeden z nich vybuchl a řetězová exploze ostatních utrhla velký kus zádi nepřátelské lodi. Bylo vidět, jak z rozlomeného vraku vyletuje roj trosek. Křižník byl vyřízen.
Plukovník Deakins se právě nadechoval, aby vydal rozkaz zaútočit na poslední wraithskou loď, když se znovu ohlásil poručík Schaeffer: „wraithský křižník na kolizním kurzu, pane!“
„Za jak dlouho do nás narazí?“
„Čtyřicet pět vteřin, pane.“
„Udržujte kurz. Všechny zbraně, zastavit palbu. Bez rozkazu nestřílet.“ Asi je ten výbuch poškodil víc, takže už nemají čím střílet, pomyslel si Deakins. Útok ve stylu kamikadze je pak pro tyhle parchanty v takové situaci typický.
„Pozor všem: uzavřít vzduchotěsné přepážky, připravit na náraz. Strojovno,“ Deakins se mohl nepřátelské lodi snadno vyhnout nebo uniknout skokem do hyperprostoru, ale věděl, že pro piráta není moudré, nechávat za sebou svědky. „Strojovno, připravte dva spreje na brouky k vypuštění po jednom na bocích nepřítele. Na tuhle kraksnu je hlavice škoda.“
Jen ať si myslí, že jsme taky poškozeni, usmál se plukovník v duchu. Pak ochotně vlezou do pasti.
„Sprej na brouky připraven, časovače na jednu vteřinu, pane.“ Ericson znal způsob rozmístění a časování všech atomových zbraní k použití na jakýkoli wraithský cíl zpaměti.
„Sprej na brouky“, byla přezdívka další novinky v arzenálu pozemských lodí. Tahle malá hlavice o síle padesáti megatun byla vyvinuta jako reakce na mračna wraithských dartů, „obtížného hmyzu“, který zbytečně odváděl pozornost zbraní pozemských křižníků od jejich hlavního úkolu, kterým bylo ničení velkých lodí nepřítele. Výbuchy těchto „sprejů“ měly mít ve volném prostoru zničující vliv na nepřátelské stíhače, zatlačit je do defenzivy a oslabené co do počtu je vydat na milost pilotům X- třistadvojek. Avšak potenciál padesáti megatun má širší spektrum použití, což posádka Persea zjistila již při cvičných simulacích boje.
„Náraz za dvacet vteřin.“
Pilot věnoval svému veliteli tázavý pohled. Deakins jej nevnímal, upřeně pozoroval stříbřitou loď, rostoucí v čelním okně kabiny.
„Patnáct vteřin.“
„Vypustit miny,“ Deakinsův příkaz narušil hrobové ticho v kabině. „pomocnou energii do štítů, plný zpětný chod!“ Strnulý obraz posádky můstku, po několik posledních vteřin zhypnotizovaně pozorující blížící se loď, se rozpadl. Muži a ženy Deakinsovy posádky poslušně, s nacvičenou rutinou, plnili velitelovy rozkazy.
Obě miny se objevily jako dvě nicotné tečky těsně u obou boků wraithské lodi. Přesně jednu vteřinu zůstaly na místě, zatímco se křižník, mohutný jako mrakodrap, sunul kolem nich.
Přesně po uplynutí oné vteřiny vzplála na bocích křižníku dvě malá slunce. Wraithský křižník jako by se v tom okamžiku dostal mezi kladivo a kovadlinu. Vnější pancíře na jeho bocích byly vraženy dovnitř a několikero přepážek a oddělení za nimi bylo slisováno směrem do středu lodi jako čelistmi obrovitého louskáčku. Prvotní exploze nepřátelskou loď roztočila kolem podélné osy. Od křižníku odletovaly velké kusy trosek jako účastníci rvačky na rozjetém kolotoči. Ale tohle divadlo netrvalo dlouho. Druhotná exploze následovala o šest sekund později, roztrhla loď na několik kusů, a vytvořila silnou šokovou vlnu, kterou byl zasažen i Perseus.
Ten ale již směřoval s podsvětelnými motory na plný výkon pryč.
„Nezachytili jsme žádnou komunikaci, pane. Můžeme si být jisti, že se jim nepodařilo nikoho varovat,“ hlásil Schaeffer od své konzole.
Ale jak dlouho nám to vydrží, napadlo Deakinse. Jeho rozkazy byly jasné.
„Jakmile bude vaše mise prozrazena, a dříve nebo později se to stane, vrátíte se okamžitě domů, plukovníku. Wraithové na vás uspořádají hon, a Perseus jim za žádnou cenu nesmí padnout do rukou. Takže je to na vás.“ Slova, která určovala, jak dlouho bude jejich výlet do galaxie Pegas trvat.
„Zamaskujte loď, poručíku,“ obrátil se Deakins ke Garnerové.
„Jaký je kurz, kapitáne?“ Hoffmann byl obrácen na Deakinse.
„Dveře už jsme vykopli, kapitáne,“ ušklíbl se plukovník, „tak nás zaveďte přímo do obýváku.“
Hoffmann se zazubil a začal připravovat loď ke skoku do hyperprostoru, kam Perseus za necelou minutu zmizel. Jeho senzory již nemohly zaznamenat hyperprostorové okno, které se nedaleko trosek wraithských lodí otevřelo o několik minut později.
TO BE CONTINUED