SG: Stargate Atlantis : Delenda Est - 20. díl - KONEC

O víkendu tu bude další díl, věřte že mě ty prodlevy s*rou nejvíc, ale znáte to, škola, počasí a příjemné zážitky rozhozují mysl...(tedy zvlášť ta škola, kromě kódů a vzorců je těžké z te hlavy produkovat scifi )

A o tom rozhodnutí - Po dlouhé úvaze jsem zde vybral jednoho člověka, který si vybere jednu z nadhozených možností na konci této minisérie.

Tak to jsem opravdu zvědavej na koho tvá volba padla

Jediný problém u takového rozhodování je, že se někdo může urazit, což bych byl nerad.
Ale abych to zúžil bude to jeden z vás přispěvatelů.

Po měsíční pauze tu máte další díl s příslibem pokračování za pár dní

Stargate Atlantis: Delenda Est, part 2.4

Kód: Vybrat vše

Intro - http://www.youtube.com/watch?v=qHmuJhQu67s

"Nebezpečný může být každý myšlenkový směr, spojený s fanatizmem. "
- Erich von Dåniken

Aspoliské pravé poledne je plné slunečního světla, které probleskuje skrz led ve sklence whisky na stolečku u lehátka, aby na ní její majitel pohodlně dosáhl. John přemýšlí o nastálé situaci, a zároveň se pokouší relaxovat.
Další slunečný den. A nové zprávy ohledně uprchlické planety taky nejsou špatné, až na to provalení toho malého tajemství. Člověk nikdy neví, co napadne ty vymaštěné palice od IOA, jakmile zjistí, že s nimi někdo maličko vydrbal.
„Takhle brzy si dávaš whisku?“ diví se hlas, patřící Lauře, s odstřelovací puškou na zádech a plnou polní
„Mám tři dny klidu, tak se snažím najít v tomto malebném panoramatu něco pozitivního.“ odpoví John
se spokojeným úsměvem, potahujíc tentokrát obrovský doutník.
„Poučovat tě o správné životosprávě by byla ztráta času, že?“ řekne Laura s pobaveným úšklebkem
John chvíli uvažuje, odloží doutník na široký plechový popelník a řekne maximálně ironicky -
„Tedy ne, že by mě nenapadlo být americkým hrdinou, žen, alkoholu i tabáku a drog prostý, ale až mi řekneš důvod, proč bych to měl dělat, zkusím to.“ John složí ruce a tváří se jako neviňátko, až to Lauru rozesměje.
„Hele, nech toho, ty „teoretický“ Kapitáne Ameriko, chtěla jsem se tě jen zeptat…“ chce říct Laura, ale hlas jí zanikl, sotva si její pohled povšiml záblesků na obloze.
John prudce vyskočí, až shodí téměř plnou láhev whisky, která se vylila do sněhu, a oba běží za právě zapnutý provizorný štít nad městem, pod nímž dochází ke sběsilé činnosti, railguny i asgardské paprskomety se nabíjejí, zatímco wraithská flotila klesá na zuřivě se bránící město.
Mnozí z lidské posádky nevěřili vlastním očím. Dálkové senzory by je přece varovaly…

Bylo to tak prosté. Klamnými vysílacími bójemi, optickými iluzemi a dvojitými agenty mezi Genii, Wraithové zmátli velení TFP. Bitva na orbitě skončila dříve, než začala. Sotva se otevřela hyperprostorová okna, které vyvrhly desítku Hives i s početným doprovodem Křižníků, které v několika salvách zmasakrovaly všech šest podpůrných Yakami, a posádka Tacita se obětovala, aby dala šanci Auroře TFP, která stačila uniknout jen s lehkým poškozením do hyperprostorového okna, přičemž ještě stačila poslat do pekel dva Křižníky.
Moment překvapení se zdařil, jenže nyní před Wraithy čekal tvrdší oříšek – Aspolis, kterou TFP proměnilo v baštu odporu, její věže a spodní konstrukce se ježily nespočtem hlavní obranných věží.
Mračna Dartů se oddělila od svých mateřských lodí, a spolu s palbou modrých pulsů začnou dopadat na štít, který selhává, brzy jím budou Darty prolétávat. Posádky obranných věží jsou chráněny pancéřovanými kabinami, ale ví, že si dávat pořádného majzla, jestli mají mít šanci.
„Bude to boj, tohle zasraný město udržet.“ konstatuje John, který si narychlo připíná výstroj a výzbroj, v ruce má novou zbraň, kterou jim armáda poslala v několika kusech na otestování, M29 s rychlopalným granátometem.
A není sám. Zbrojnice a výstrojní sklad je přecpán horečnou činností, ti kteří si nepřebíjejí a nekontrolují zbraně, si připínají granáty a cihly C4. Povolili jim i napalmové granáty, což John ví, protože jakmile vyběhne ven, k opevněným pozicím, kolem hlavy mu prolétává palba Wraithské pěchoty.
John poklekne, odjistí, napočítá do tří a hází. Granát dopadne přesně doprostřed skupiny Wraithů, kteří se změní v živé pochodně. Palba z lodí trhá na kusy vrchní částí věží, a dopadají i na Antický štít nad disruptorem.
„Jestli to tu chtějí dobýt pěkně postaru, dáme jim práci! Třetí četa se mnou, na perimetr 583!“ zakřičí John, posílaje dávku z granátů z pušky do další dorážející vlně pěchoty.
Stovky Dartů vypouštějí nové a vlny Wraithů, a i když se pozemští vojáci i přítomní Genii snaží vyhýbat sklízení, stejně nemají zdaleka všichni štěstí.
Wraithské lodě nejblíže povrchu se rozpadají na kusy, zatímco se Dartům daří likvidovat railguny jeden po druhém,
Hives i Křižníky jsou trhány střelami z paprskometů. Proud žlutých střel z opraveného Aspoliského odpalovače zlikviduje jednu Hives jako nic, a těžce poškodí několik Křižníků, které ztratí manévrovací schopnosti, a vlétnou přímo do palby ostatních mateřských lodí, které se opět vlétnou na oběžnou dráhu, a palbu zaměřují na nejbližší okolí města, a na štít disruptoru, který má však mnohem vyšší výdrž než ten nouzový, ten se daří nahodit za několik minut a dá tak čas na likvidací zbylých invazních jednotek.
„Naše zbylé obranné kapacity?“ zeptá se John Laury, když sedí ve velící místnosti vespod hlavní věže.
„Z toho co jsem zjistila, jsme přišli o 65% obranných zařízení, ale z toho se aspoň třetinu snad podaří znovu uvést do chodu. (tiše) Kdyby skutečně chtěli, tak jsme všichni mrtví.“
„Vzhledem k tomu, že ví o našem plánu skoncovat s celou jejich rasou, bych se jim zase tak nedivil.“ Podotkne kousavě John, a pokračuje, ale více potichu „Někoho se pokusím kontaktovat, ani trochu se mi nelíbí, jak byl Caesar rychle převelen na nějaký úkol, na který mi maršál nedal ani základní pověření, přestože tu de facto velím.“
Lauru napadne děsivá věc.
„Johne, nemyslíš, že Caesar letí k…té planetě…?“ řekne Laura a oba napadne totéž
Do prdele. Tak IOA to s tím vyhlazením myslí fakt vážně. Na Atlantis by mi řekli, že mi už jeden úkol svěřili, a že Wraithové by u té planety taktéž přežili, protože o ní také ví….a bla bla…krucinál!
„Sežeň mi Rodneyho, dneska jsem ho ani nemohl zastihnout, a Radek by se tu měl potulovat okolo oprav paprskometů. Musíme vymyslet co dál.“ Laura jen kývne a odejde.

„Posádce lodi Caesar. Zde plukovník John Sheppard, velitel Aspoliské pevnosti. Přikazuji vám okamžitý návrat na Atlantis, a anulování všech, vám pověřených úkolů, a zatčení členů IOA na palubě z důvodů velezrady a válečných zločinů. Nesplnění tohoto rozkazu bude trestáno dle stanov TFP.“

John postává v řídící místnosti, a přemýšlí, zda-li ta subprostorová zpráva není až moc přehnaná, ale nakonec dojde k názoru, že jestli se to celé posere, spíš ho někdo vyřídí ještě v Pegasu, než dojde k vojenskému soudu. Nešťastných náhod a chyb v úsudku tu bylo až moc, než aby někdo někoho podezíral.
„Pane?“ říká technik „Již jsme získali všechny posily a zásoby z Atlantis, a 38 minut již brzy skončí, máme zadat bránu znovu na Atlantis?“ řekne, a plukovník by mohl vidět i mírně prosebný výraz v očích. Nikomu se tam už nechce zůstavat, i když neví, jestli Atlantis nepotká stejná radostná událost jako tady.
„Dobrá, to bychom měli. (k technikovi) Ano, zadejte znovu Atlantis.“ Dopoví, a spěšně odejde do uzavřené, tmavé místnosti opodál, kde aktivuje své Asgardské komunikační zařízení
„Aidene? Jsi na příjmu? Musíme si promluvit!“ řekne John
„To není zrovna chytré, volat mě teď. Navíc, jak si mohl vědět, že jsem ještě na Atlantis. (pauza) Dohodl jsem se s Olesiány, pomohou nám ochránit uprchlickou planetu, brzy vzlétáme. Než se začneš vyptávat na detaily – později to pochopíš, není čas!“
„To chápu až moc dobře, a volám ti právě kvůli planetě (pauza). Míří tam totiž Caesar.“
„Takže TFP už o ní ví? To mě nepřekvapuje. Snad pomůže ochránit…“
„Ty to nechápeš Aidene! Neletí vám pomoci, ale zničit vás! Mají na palubě bránu, IOA chce vyhladit všechny Wraithy za každou cenu, a nechtějí riskovat, že ti, co budou u planety, to přežijí, a ještě s kvanty zásob jídla.“
Ticho.
„Aidene jsi tam?“
Stále ticho. Snad jen velmi tichý povzdech je slyšet.
„Ano, jsem pořád tady. (potichu) Je mi líto, ale to cos mi řekl…nemám na výběr. Jakmile se Caesar přiblíží k planetě, dám jej zlikvidovat. (sklíčeně, ale pevným hlasem) Pokus se je zastavit, a posílit obranu Atlantis, nezapomeň, že Wraithové jej nechtějí zničit, ale dobýt, co nejméně poškozený, ale teď už musím jít.“
Zvukový signál dá Johnovi najevo, že hovor skončil.

„Tak to jsme nahraní.“ Podotkne doktor Radek Zelenka, když si vyposlechne
„Možná jsi mohl ze získaných informací vyprodukovat inteligentnější větu.“ řekne Rodney vztekle
„Drž už hubu, byl bys tak laskav?“ řekne John „Spíš mi ty zkus vyprodukovat co je morálnější, jestli provést genocidu, se kterou by nám už mohli konkurovat jen Ori, nebo zlikvidovat ty tupé ksichty od IOA u disruptoru, ale poslat tím pádem do kytek celou TFP, a nás ke zdi, tedy pokud bychom ty jatka, co pak přijdou, vůbec přežili.“ řekne John ponuře. Nevymýšlí, jen polemizuje nad holými fakty.
„Co se prostě zakopat, a počkat jak se to vyvine?“ navrhne Laura, a smířeně se po všech podívá.
„Taky možnost.“ odpoví John „To mám taky v úmyslu udělat. (pauza) Ale riskovat vaše i jejich (mávne rukou k chodbě) životy, kvůli něčemu, s čímž nikdo z nás nechce nic mít, to už samo o sobě je blbost.“
Přemýšlí, co to vlastně řekl, ale hlavně ať všichni víme, na čem jsme, no ne?
„Ehm…mohl bych zkusit hacknout disruptor přes systémy napájení, to bychom pak mohli využít, pokud jde o čas.“
navrhne Rodney, ale netváří se právě optimisticky a sdílně.
„To se rozhodně bude hodit. (k Lauře) Běž ven do zákopů, a osobně vyřiď velitelům všech obranných perimetrů, aby se do půl hodiny dostavili do briefingové místnosti.“ dopoví John, Laura jen kývne a odejde
„Měl bych se už vrátit k opravám, ještě mi tam ti mladí technici nadělají větší brajgl než Wraithové.“ řekne Radek a s klidem odejde. Zbývá už jen Rodney s Johnem, kteří vycházejí na chodbu.
„Poslyš, nezdá se ti, že až moc často se stává, že těsně vyvázneme z takových situací?“ řekne Rodney přemýšlivě
„To si říkám vždycky, ale na tvým místě bych na ty idiotské náhody a vteřiny záchrany raději nevěřil“ odpoví John s pobaveným šklebem ve tváři


< Jak se rozhodnout? Co riskovat? Získat nějaký čas? Zkusit navázat spojení s Wraithy nebo s velením TFP?>

Znovu jsi nezklamal. Výborná další část. Oklamání obranny Aspolis a celého TFP bylo dobrý a ta bitva je super. Jen škoda té rozlité whisky hned na začátku (tolik škody, snad nebyla archivní) Jinak se už těším na další pokračování.

Navrhuji získat čas a spoléhat se sami na sebe a ne na TFP. Možná navázat spojení s Wraithy (nikdy nevíš kde máš známého )

[Dragon]

Super část už se těším na pokračování

<kontaktovat Wraithy tím získat čas a pořádně se zakopat, Caesar by se mohl vrátit a trochu vypomoci, ale toho nechám na tobě >

jo, arogantní John by se vykašlal na velení (TFP, IOA, ..) a udělal by něco překvapujícího..

Stargate Atlantis: Delenda Est, part 2.5

Kód: Vybrat vše

Intro - http://www.youtube.com/watch?v=qHmuJhQu67s

"Válka je organizovaná hra na opravdovou smrt. "
- Karol Irzykowski

Tvář pozemského vojáká se přitiskne k odstřelovací pušce, a pohled oka zaplní sklíčko puškohledu. O vteřinu později zazní výstřel, a velkorážná střela o kilometr dál prostřelí hlavu Wraithského pěšáka. Výbuchy a dusot pěchoty se zvolna, i přes odvahu obránců, blíží k opevněným Aspoliským pozicím.
John smířeně pozoruje přistávající Wraithské Křižníky, z jejichž útrob se doslova hrnou početné oddíly, doprovázené, v bitvě poprvé viděnými Wraithskými tanky, které nejprve zaujmou pozice v blízkosti lodí, a vedou plošnou střelbu na postavení obránců.
Z krytů pod zákopu vyjedou desítky pásových vozidel, a začnou trhavými střelami a kulomety zblízka likvidovat
Semknuté řady pěchoty, což donutí jejich wraithské protějšky do střelby zblízka. Lidské tanky jsou Merkavy IVTFP s railgunem na věži, který sestřeluje Darty.
Bitva se rozpoutává naplno, obrněná vozidla do sebe zahujují přímou palbu, a nedá se řící, který by byl účinnější. Wraithské obdoby BVP, byť jich není mnoho, se pokoušejí o průnik skrz linii obrany, ale v tom jim zabrání vojáci, skrytí v zákopech pro jednoho, a protipanceřová jádra raket se tříští o jejich masivní organický pancíř, který selhává, a jeden z nich je hned poté doražen Merkavou, která ustupovala před přesilou.
První útočná vlna byla zničena, stejně jako druhá i třetí, ale neustávající posily nepřátel nutí obránce ustoupit k další linii. Dýmovnice a rušičky senzorů pomáhají pěchotě v útěku, zatímco je míjejí smrště modrých pulsů.
Trojice Merkav dokonce drze vyjedou proti řadě wraithských tanků.
Je vidět, že to nejsou ty samé, se kterými bojovala Antická armáda, ale to jim nic neubírá na účinnosti. Modré průpalné střely míří obloukem na věže lidských tanků, ale tento typ má bezosádkovou, kompletně opancéřovanou věž, a tak nejsou účinné, jak by měly, pouze poškozují sekundární railgunovou zbraň za věží.
Jedna z trojice je však trefena do pásů, a znehybněná, zatímco se k nim blíží Wraithové s úmyslem je dorazit. Střelec v tanku chladně počká, až má jistý cíl, a zblízka rozstřelí nepřátelský tank na kusy, které dopadají všude kolem, a zabíjejí pěchotu.
Několik Wraithů vrhnou bíle zářící miny na nehybný tank. O několik sekund poté se nejvíce podobá slisované plechovce od piva. Zbylé dva tanky ustupují, a kryjí poslední opozdilce, kteří se trochu zklidní, až když doběhnou k bunkrům a zákopům.
Polovina z celkového počtu Merkav se dostane ke krytým statickým pozicím, a brání PL kanony a railguny před wraithským ostřelováním.

Plukovník Quincy si pomalu vytáhne cigaretu ze stříbrného pouzdra, a s naprostým klidem si připálí masivním benzínovým zapalovačem. Potáhne kouř, a zaměří pohled na co nejširší prostor města, vychutnávaje si s každým vdechem kouře i pohled na masivní obranná zařízení, skrytá za tlustým pancířem.
Znovu si potáhne, a zatímco zvažuje Wraithské šance získat nepoškozenou Atlantis, z hyperprostoru vylétnou desítky lodí, obklopené zjevujícími se, falešnými hologramy, a obklopené jak štíty, tak chráněné regenerovatelným pancířem.
„Kde se tu krucinál vzali?!“ zakřičí Quincy, a stále s cigaretou v koutku úst běží do nejbližší obranné centrály, a zeptá se plukovníka amerického letectva, který má tuto část na starosti.
„Vím já? Prostě jsou tady, chápeš! (do vysílačky) Velitel sektoru 8T, všem jednotkám nejvyšší pohotovost, platí pro všechny městské sektory! (ke Quincymu) Jsi přidělen do centrály města, ale bude bezpečnější když tu zůstaneš. Je to na tobě.“
„To je mi jedno, jak to míníte zařídít, kapitáne! Zkrátka všichni zbylí civilisté odejdou bránou, a je mi úplně jedno kam! Stačí kamkoli, kde momentálně nejsou žádní Wraithové!“ řekne do vysílačky, a přepne frekvenci.
Quincy chvíli o jeho nabídce uvažuje, a po chvíli uzná, že nemá na výběr. Vezme si zbraň, a vybíhá k postavením městské posádky, právě včas, aby viděl tisíce Dartů, které ani neopětují palby, ani nenaráží do města, ale zato provádějí výsadky Wraithů po celém městě.
Maršál Diston stačil položit veškerou komunikaci ve své kanceláři, a vydat lakonické rozkazy k obraně.
Beze slova pohlédl na blížící se mrak letounů, odejde ke své, do té doby zamčené starožitné skříni, vytáhne z ní několik zbraňových opasků a náboje v nich přelétne pohledem, poté odjistí obě USP pistole, a vyjde ze své kanceláře.
Přestože se generál Curran zachoval zbaběle, když vydal rozkaz stáhnout všechny lodě, nemohl udělat nic rozumnějšího, neboť proti takové přesile by stejně neměli šanci.
Musím se spojit s Ivanovovou, byla první myšlenka, kterou generála Currana napadla, zatímco jeho loď již letěla hyperprostorem.
„Tady byste neměl být, maršále!“ křičí poručík od RAF, jehož hlavní náplň práce ve městě bylo pilotovat Jumper, ale nyní je nucen s granáty narvanými do kapes, a s devítkou v ruce střílet od boku do stále se blížících Wraithů, občas zahnanými nazpět zápalnými střelami kulometů.
„Ještě slovo, a bude to porušení subordinace, poručíku!“ zařve Diston, a sám hodí další granát, do kteréžto scény se navíc zaplete i jeho USP, která skoro vždy strefí hlavu nepřítele, a její majitel se stále kryje za vchody, a přitom hovoří a přepíná s veliteli sektorů.
„Zatím se držíme pane, první vlnu jsme zlikvidovali, ale za chvíli je tu máme zase!“ hlásí Quincy, který zaujal místo po sklizeném americkém plukovníkovi. Naštěstí se to neděje často, protože se vojákům daří sklízecím paprskům vyhýbat u stěn a výčnělků.
„Vezměte si alespoň jinou zbraň, maršále!“ znovu se ozve poručík a kývne na hromadu, ze zbrojnice narychlo přitáhnutých beden samopalů.
„Jsem rád za vaši péči, Henshawe, ale až budu nějakou potřebovat, stejně jsou a budou všude.“ Řekne maršál, a odběhne, spolu s jeho pobočníkem, který ma na zádech dvojici jednohranných raketometů, a P90 v ruce, někam k městským výtahům.
V jiném sektoru města se Wraithům podařilo obsadit jedno z velkých obranných postavení baterií railgunů, přičemž jejich obsluha ztratila rozum, a nechali se bez boje sklidit. U asgardského paprskometu v blízkosti středu hlavní věže nikdo nepřežil. Posádka této zbraně nemínila počkat na likvidaci, a raději vypustili nervový plyn, který zamořil celé blízké prostory.

„Tenhle nával nezadržíme!“ křičí Laura do vysílačky, zatímco její bojový tým ustupuje k hlavní věži
John v tuto chvíli vyřizuje rozhovory s mnoha důstojníky, a tápá na hologramu bitvy, co kde je a co se mění.
Kvůli Pretoriánským technologiím jsou senzory k nčemu, a tak se musí spoléhat hlavně na hlášení.
Plný vzteku rozmlátí pistolí jednu z obrazovek. Jediná šance.
„Všem jednotkám, připravte se na celkový ústup na pozice disruptoru, sektor tři Beta!“ zní jeho rozkaz, vyjde ven, a pěkně postaru se dalekohledem rozhlédne, co se kde děje. Pozemská bojová vozidla se již nenávratně změnily ve spálený šrot, přesila Wraithské armády, která započala s výsadky ze zbylých lodí, se prostě přes ně přehnala, jako přílivová vlna, a zastavilo je až minové pole.
Che, primitivní mechanické miny! S tím určitě nepočítali! Myslí si s uspokojením John. Tady jim žádné rušičky ani hologramy nepomůžou. Pěkně se přes to musí prostřílet.
Sotva to domyslel, už se to i dělo. Wraithové se zastavili, a začali střílet snad úplně do všeho. Do každého kusu zdi, do věží a hlavně do země, ze kterých vystřelují gejzíry ledu a hlíny.
„Naši přátelé mají právě menší komplikace, snažte se přesunout co nejvíce munice a těžké výzbroje!“ říká John na frekvenci mechanizovaného pluku, který má v záloze pár pásových transportéru vyrobených ze starých tanků a se štítem, a po chvilce od vydání rozkazu také vyjíždějí z improvizované garáže z hlavní věže, ze kterých se v rozestupech řinou lidské vlny, které jsou ze třetiny stejně sklizeny Darty, přes zuřivou obranu, která na ně stálé pálí z hlavňových zbraní i raket.
Wraithské lodě na orbitě střílejí už jen na štít disruptoru, ale antický štít ze ZPM nějakou dobu vydrží, což John až moc ví dobře. Nepatrný úsměv na tváří si dokáže na tváří vytvořit, totiž kvůli tomu, že si Wraithové snad stále myslí, že nemají k dispozici bránu. Překvápko se vám povedlo, ale ještě uvidíme.
Tak nějak to konstatuje ve své mysli John, zatímco jde zkontrolovat bránu, přenesenou k disruptoru těsně po úderu na orbitě.
„Všechno jde zatím podle plánu?“ zeptá se John Rodneyho McKaye, který se sklání nad změtí různých krystalů a kabelů. Právě něco napsal do tabletu, a zoufale praštil do zdi, což nebyl dobrý nápad, protože podle jeho následujícícho křiku mu to hned došlo.
„Je nějaký důvod dělat si z ruky pizzu, Rodney?“ zeptá se John přesvědčivě klidně
Rodney si stále mne naraženou ruku, až se nakonec odhodlá k řeči.
„Vyskytl se tu docela malý problém (zachytí Johnův pohled) A mělo by to fungovat. (váhavě) Ale nefunguje.“
John si povzdechne. Kruci, musí se pořád ty námi plánované situace posírat na maximum?
„Vem si k tomu Zelenku. (pauza) Jestli to nezprovozníš, jsme stejně mrtví.“ dopoví John. Rodney pochopí, že to nemyslel jako věc co ho má popohnat, ale jako nepopíratelý fakt.
„Udělám všechno co budu moct, Johne, snad mi věříš.“ řekne Rodney překvapivě pevně
John se na odchodu pousměje, a odpoví mu.
„Říkám snad něco jiného? (pauza) I ti tam venku dělají co je v jejich silách.“ otočí se k němu zády a odejde.
John se zbraní na zádech a pistolí v ruce přiběhne k předsunuté pozici, a pozoruje blížící se nepřátelské jednotky.
Poznovu vytáhne vysílačku.
„Všem jednotkám TFP a Orderu!“ pokud tu ještě někdo z nich zbyl, pomyslí si „Hlavní obranu zaujmout na primárních pozicích disruptoru! Opustit vnější perimetr!“ křičí John, a nařídí palebnou podporu.
„Už máme velmi málo dýmovnic, pane!“ hlásí důstojník u těžkých minometů
„To je mi jedno, majore! Zkrátka vypalte tři salvy ze všech zbraní, to je rozkaz!“ nařídí John a praští vysílačkou hned po tom, co si promluvil ještě s několika důstojníky ústupových jednotek.
Vezme si dalekohled a pozoruje aspoliské obránce na ústupu. Celé město již mají pod kontrolou Wraithové.
Darty se však místo pokusu o sklízení potravy rozhodnout střílet, zatímco mezi ně dopadají další pulsy od Wraithských tanků, které se bez odporu sunou bitevním polem k disruptoru.
Náhle John zpozoruje Cadmanovou, jak je se zbytkem své jednotky téměř v bezpečí, a dokonce….
„Harrisi!“ neudrží se John, a zařve nahlas, když se za jeho utíkající postavou objeví organické vozidlo, a střelí přímo pod něj, až ho výbuch odmrští.
Běží pro něj zdravotník, a zatím se ze zákopů pro jednoho muže, což je nejlepší pěšácká obrana proti obrněné a letecké síle, vysunou hlavně raketometů, vesměs něřízené bazuky, které zničí útočnou vlnu.

< V Atlantis - bojovat tvrdohlavě do třeba posledního muže, nebo se vzdát? V Aspolis je zřejmě jedinou šancí na přežití aktivace disruptoru…nebo ne?>

Koukám že nám povídka začíná dost rychle gradovat. Dvě obrovské bitvy a ani jedna nevypadá pro lidi dobře - dobrá změna, snad to nebude mít nějaké až moc rychlé řešení. Dosud je to velmi čtivé a na začátku řádku se už nemůžu dočkat toho dalšího
Jinak Atlantis bránit do posledního dechu popř. autodestrukce. Disruptor bych zatim nechal a zkusil bych najít jinou cestu k záchraně

Tak ono po intenzivní při s Vladem jsme se dohodli, že Delenda Est bude mít pokračování, které uzavře SGO děj v Pegasu. Čili po něm bude ještě jedna finální miniserie.

Ne, o žádnou při nešlo. Jen přátelská diskuse zaviněná mylnou interpretací.

a psát ji budete oba nebo kdo

Tož DE píšu já, Raynor tam jen potřeboval zadat příběhovou část, která by navazovala na SGO.

Nevíme ještě, kdo bude psát pokračování, Vlad se k tomu staví trochu negativně. Děj je ale už vymyšlený.

Tak jako tak by pokračování DE mělo ukončit děj v Pegasu. Můžete to brát jako poslední díly SGA (kdyby jsme je psali my).

no tak to už se těším, jen bacha aby vám to Malozzi nebo někdo jinej neokopčil a pak nápad nezničili a nahrabal tak velký prachy To víte, lidi jsou svině

[Dragon]

Super část už se těším na pokračování.

<Nikdy se nevzdávat. Aneb v Atlantis bojovat do poslední chvíle.
O disruptoru jsem přemýšlel a nenapadla mě jiná možnost než ho použít.>

Atlantis, bych částečně při ústupu zničil. A rodney na Aspolis by mohl přijít na to jak zničit pomocí disruptoru pouze wraitské lodě

Stargate Atlantis: Delenda Est, part 2.6

Kód: Vybrat vše

Intro - http://www.youtube.com/watch?v=qHmuJhQu67s

"Jeden jediný lidský exemplář stačí k posouzení druhých. "
- Ivan Sergejevič Turgeněv

Medik a jeden z vojáků s lehkým zraněním položili Harrise do stanu plných mrtvých a umírajících. Mluví s ním John, který se tam objevil hned, co ho tam přinesli na nosítkách.
„Tak tohle rendezvous se smrtí už asi nerozchodím…“ sykne Harris, kterému doktor před chvílí píchnul velkou dávku sedativ, to by totiž nic neříkal, jen nelidsky křičel, jako tomu bylo ještě před tou chvílí bez sedativ. Nic smysluplnějšího pro něj ani nemohl udělat, na což stačil jediný Johnův pohled, obě jeho nohy utržené a spálené, taktéž je na tom jeho levá ruka.
„Nech těch keců, Harrisi! Když říkám, že to přežiješ, tak to myslím vážně! (ke všem okolo něj) Všichni to přežijeme!“ řekne John, i když pohled na něj neskýtá ten nejpozitivnější dojem.
Přestože plukovníkova roztrhaná uniforma, potřísněná krví obou válčících ras, působí zoufalým dojmem, její majitel nevypadá nikterak na pokraji sil. Naopak, s rozhodnou tváří, a se zbraní na rameni vychází ven, a s ním i mnoho lehce raněných.
Jeden z Rusů přidělených k TFP, kterému kus zdi rozdrtil nohu, odmítl uspání, a se zbraní na jedné straně, a bednou granátu na druhé, čeká na přiblížení boje.
Zdravotník se s ním chtěl hádat, ale jakmile se přiblížil k jeho obličeji, dostal takovou facku, že mu opuchla půla obličeje, a tak se rezignovaně vydal k dalším raněným.
Nad hlavami obránců je poznovu slyšet svištivý zvuk, a paprsky z Dartů znovu pročesávají štítem nekryté zákopy. Plukovník poznává, že nic nezbývá nic jiného, než ústup až k disruptoru.
„Poslední předsunutá linie obrany proražena! Ústup do vnitřního perimetru Tři Alfa!“ přepne frekvenci „Kouřová clona! Použít všechny hlavně, a okamžitě!“ odpoví John, přitiskne se ke stěně zákopu
Celé okolí disruptoru se zahálí do hustého kouře, a technici u rušiček zvýší výkon zařízení na přetížení, což u některých zničí krystalické obvody, ale umožní posledním přeživším dostat se za štít disruptoru, k poslední linii obrany.
„Dýmovnice došly, zbývají jen tříštivotrhavé střely, pane.“ hlásí kysele major od minometů.
„Rozumím, majore. Vyčkejte dalších rozkazů.“ odpoví plukovník s naprostým klidem
Z hyperprostoru za nejbližším měsícem Aspolis vylétne BC-304, která se vzápětí zamaskuje.

Bitva, která započala u uprchlického světa, započala skutečně velkolepě. Pretoriání, ač vybavení stealth technologií v hyperprostoru, neoklamali obránce, a Olesiánské lodě se do organických trupů zaryli jako zuřiví psi hlavními zbraněmi, nedbaje na ztráty a poškození.
„Hleďte na naše bratry a sestry! Již nebudou snášet útlak a zvůli této zvrhlé choroby galaxie, a oheň jejich duší spálí tisícileté noční můry v popel a prach!“ říká Ford na můstku Křižníku Legie, a zatímco vede přímou palbu na Wraithský Křižník, z odvrácené strany nedalekého měsíce letí v šípových formacích stovky Dartů, v nichž ale sedí lidé.
Jeden z nich, asi padesátiletý muž, křečovitě drží v ruce kovový řetízek, a v jeho tváří na chvíli probleskne stesk a bolest, ale poznovu jej vystřídá nenávist. Čirá, průsvitná nenávist plní jeho oči i srdce.
V jiném naopak sedí mladá žena, a pozorně se dívá na údaje v displeji. Je jí těsno, neboť je v její kabině podivné, kovové zařízení.
Darty pilotované lidmi zahájí křížovou palbu do nepřátelských strojů, zatímco několik z nich se přesouvá do blízkosti Hive Ships. Stejná mladá žena zmáčkne zařízení vedle sebe, a naposledy vytáhne obrázek, na kterém jsou patrně její rodiče.
„… ať démony trýznicí naše těla a duši spálí očistný plamen smrti! Nikdo z nás nesmí a nebude trpět z jejich životů beroucích rukou!“ pokračuje Ford z Křižníku Legie, který již utržil mnoho silných zásahů, a ustupuje, taktéž i Olesiané, kteří přišli již o polovinu svých sil.
Výbuchy uprostřed Pretoriánské flotily změní okamžitě poměr sil. Tlakové vlny nukleárních explozí zbavily flotilu naprosté většiny Dartů, zničila mnoho Křižníků, a čtyři Hive Ships poškodila.
Zatímco Wraithové reorganizují flotilu, Olesiánským lodím se obnoví štíty a Křižníku Legie se zadaří opravit škody, a boj se rozhoří nanovo. Lidské lodě znovu bojují jako šílené, i přes značné ztráty odmítají Wraithy pustit k planetě.
Fordova loď se nečekaně vrhne do příme palby, a zahájí palbu do jedné Hive. Wraithský Křižník vedle něj střílí do stejné lodi, a do formace to vnese zmatek, do zbraní a motorů zasahovaná Hive exploduje. Nově Legií obsazená loď je vmžiku zničena, ale Fordovi se podaří s těžce poškozeným Křižníkem uniknout k planetě.
Olesiánské lodě vstoupí do hyperprostoru, což Pretoriáni vyhodnotí jako signál vítězství, ale není tomu tak.
Z hyperprostoru za flotilou se jejich lodě znovu vrátí do bitvy, Wraithové k nim směřují veškerou palbu a jednu po druhé ničí.
Z jiného hyperprostorového okna vylétne Caesar, a jeho velitel Gorman nevěřícně pozoruje trosky a bojující lodě. Vstane ze svého místa, a pokývne navigátorovi, že mají pokračovat k planetě, kde se tísní milióny lidí
„Nařizují vám okamžitě pokračovat v misi, než se nás zaměří jejich lodě!“ zakřičí na něj agent Merrick, stojící v pozadí, a očekávající splnění rozkazu.
Gorman neodpovídá, jen se dívá. Merrick dojde až metr k němu.
„Umístěte bránu k planetě, přikazuji vám to!“ křičí rozvzteklený Merrick mlčícímu Gormanovi do tváře
„Jděte k čertu. (k vojákům u vchodu na můstek) Ihned zatkněte pana Merricka za velezradu a válečné zločiny. Depeše od plukovníka Shepparda, velitele Aspoliské pevnosti. ( a podá váhajícím členům bezpečnosti kopii zprávy ) Není čas rozebírat detaily. (sedá si na své mésto) Energii do přední části štíti! Všechny zbraně
připravit k boji!“

V řídící místnosti disruptoru stále trvá nervózní situace. Rodney se opět přehrabuje v obvodech ve zdi, a ven mu vykukují jen nohy, zatímco umírněnější Radek s tabletem v jedné ruce a antickým měřičem energie, pracuje přímo na hlavním panelu.
„To nám trochu ztíží situaci, Johne.“ řekne Zelenka, a znovu se podívá na disruptorové zařízení „Můžu se pokusit to opravit, ve své podstatě jde o banalitu, ale…“
„…potřebuješ čas. Jasně.“ dopoví za něj John „Navíc jsme ztratili kontakt s Atlantis, jen tak mimochodem.“
„To není dobrý.“ zkonstatuje Zelenka
„Jo to není.“ John skutečně neví, jak se rozhodnout. Pokud Wraithové dobývají Atlantis a uprchlický svět, nebylo by opravdu rozumnější poslat všechno do pekla disrupční vlnou?
Jenže co když je pořád naděje? To bychom pak způsobili zbytečnou smrt všech lidí v galaxii.
John zatne pravou ruku křečovitě v pěst. Žádný člověk nemá být nikdy postaven před takovéto rozhodnutí.
„Radku, dělej co můžeš. (tišeji, přiblíží se k němu) O ty samolibé ksichty z IOA se může postarat Laura, brána se neaktivuje, zlikvidovali bychom jen Wraithy, co jsou tady. Chci co hlavně nejdéle…“
Zelenka se již nedoví, co chtěl, protože jej i Rodneyho zahalí zář transportního paprsku.
Oba se přenesou na palubu Deadala v přímé palbě, a oba se ani nestačí divit, že se octli v kajutě pro dva.
„Omlouvám se za nenadálou změnu situace, doktore McKayi a plukovníku Shepparde.“ řekne klidně neznámý člověk v obleku, stojící před nimi, a pokračuje ve svém monologu., jako by četl účetní dokument.
„Řekněme, že váš podíl na této operaci byl uznán za dostatečný.“
„Jsme tedy přiděleni na tuto loď?“ zeptá se ironicky John
Muž v obleku se usměje, otevře dveře a naposledy se na oba podívá.
„Přesně tak, plukovníku. Jsem rád, že dané situaci rozumíte. (odmlka) Pokud vás zajímá účel nynější cesty lodí, Deadalus se připojí k flotile admirálky Ivanovové, která míří do Pegasu.“ a odejde.
Zelenka přesto pochopil, co John měl na mysli. Udržet štít. (mávne nad tím rukou) S tím se nedá nic dělat. A vrátí se do práce.
„Radku? Zkus to teď!“ říká jeden ruský technik, se kterým se Zelenka zná již dlouho
Zapne program z počítače, přpojeném k panelu, a ten se začne pohybovat. Rychleji a ještě rychleji, až se „kostky“ popsané antickým písmem zastaví, a celou místnost zaplní hluk a vibrace.
„Jo!“ zakřící Radek vítězoslávně ve své mateřštině
Jde to sice hodně pomalu…ale nabíjí se. Povedlo se!
Na obvazišti u disruptorové zdi ztrhaný zdravotník, který za bitvu zestárl o několik let, zatlačil oči dalšímu člověku.
Lauru Cadmanovou, která uvažuje o ústupu až ke zdem a vchodu, dokud má ještě pár bojeschopných zbytků sil obránců, polije další vlna sudeného potu. Štít vypadává, ale dosud se mu daří zachytávat palbu pozemních jednotek Wraithů, zato první, o poznání silnější pulsy z lodí dopadají na tlustý pancíř disruptorové kopule, což všechny wraithské jednotky, které jsou již ale velmi prořídlé (v porovnání s původními počty), zjevně pochopí jako signál ke zteči.

Na Atlantis probíhá podivně tichá bitva. Wraithové již obsadili všechny hlavní obranné zbraně, takže se lodě na orbitě nemusí obávat průletu atmosféry, ale obránci mají stále mnoho mužů i zásob, aby udrželi město, takže dochází k velmi patové situaci. Všem vojákům, i těm nejbezvýznamnějším došlo velmi rychle, že si jejich nepřátelé dávají hodně záležet, aby jim město padlo do rukou v pořádku.
Maršál Diston, opřený o zeď, a hovořící s několika vojáky, zároveň stále neví, jak z toho ven. Jakmile by začali ustupovat bránou, padne morálka, rozhoří se panika, a obrana vchodů do hlavní věže a všechny vstupy musí být chráněný jako jednolitý blok.
Není možnost.

Na naléhání velitelů lodí, že flotila Ivanovové tak či onak přiletí příliš pozdě, Curran kapituloval, a původní obranná flotila Atlantis vyskočila z hyperprostorových oken u Aspolis, a pustily se do boje se vší vervou.

< Souhlasíte s použitím disruptoru, i za cenu obrovského masakru?>

masakr nemasakr, hlavně když zlikvidujou částečně pretoriány. Klidně by to mohli disruptor nastavit špatně a mohlo by to zabít jen slabší wraithy nebo je omráčit nebo tak něco... Tak jsem zvědavý jak se to teda ještě vyvrbí..

Jiná volba není. Disruptor se musí použít.

[Dragon]

super část
už aby tady bylo pokračování

A jste si vědomi toho, že aktivování disruptoru by s Wraithy i vyhladilo většinu lidí v galaxii?

[Dragon]

Tak já jo...já jsem proti použití distributoru já nejsem masoví vrah na galaktické úrovni, nějakou podivnou "radiací"

Na druhou stranu by to jednou provždy eliminovalo hrozbu Wraithů... konec války, záchrana Atlantis a tak.

[Dragon]

jj, ale zabití miliónů a možná i miliard nevinných lidí + odsouzení i posádek lodí, všech lidí na Atlantisu, uprchlické planetě, ale i posádek na Apolis...nn já jsem proti