SG: Případ Borealis/Stargate Pegasus : Anomalies

konečně jsem si přečetl i tady další díl a opravdu to stálo za to. Vynikající pokračování a už se nemůžu dočkat dalšího přídělu

Stargate Pegasus : Anomalies - 16 - Osvícení

Kód: Vybrat vše

Hudba pro díl : http://www.youtube.com/watch?v=v4Q4PyTpLuU

Pozemšťan s popálenou tváří se bolestivě vzpírá v šedém kovovém křesle. Křik z něj vychází s každým nadechnutím a pootevřením rtů, ze kterých mu stékají tenké pramínky krve. Četné nedávné jizvy po těle se mutaktéž otevírají při sebemenším pohybu. Jedna protíná velké tetování na rameni, vyobrazující galaxii, kterou drží "ozbrojená ruka".

Neoficiální označení pro takzvané svobodné vazaly – mohli se volně pohybovat po državách, aniž by měli Jaffové právo se jich vyptávat, nebo je zadržet pro cokoli.
Zdánlivě snadno proniknutelný způsob, jenže tetování s přesností na atomy, se složením specifického inkoustu s příměsí krve symbionta je nemožné zreprodukovat.
Zrovna jen složení těchto znaků znají údajně jen čtyři Goa'uldi.
Daniel si unaveně projel rukou po obličeji a potichu řekl Orbánci za sebou -

„Ani váš orbánský arlon na něj neúčinkuje.“
„Ne. Měl jste pravdu, doktore Jacksone. Určitě prošel mentálním kondicionováním. Bolest ani telepatický útok nepomohou, aby nám prozradil co chceme.“
„Toho jsem se obával.“ podotknul ponuře Daniel, a dřepne si před zajatým kolaborantem. Dosud si nepřipustil, že kdyby měl zabít všechny pozemšťany, nesouhlasící s nadvládou Goa'uldů, musel by vyhladit většinu, už tak nepočetné populace.

„Ty víš, co chceme vědět. Řekni nám, jestli je lord Leagnar osobně přítomen u toho údajného úkazu.“
Pozvedne hlavu s tekoucími krůpěji potu, a zorničky se mu zúží, aby si ho lépe prohlédl.
Zatím narazil jen na Tollány a Orbánce, co ho zajali a dávali mu do těla.
Pak ten divný chlápek, co ho doslova propichoval očima, brněla mu z něj lebka, jako kdyby se mu měl rozletět všude kolem.

Celé hodiny jim dokazoval, že patří k těm odolným jedincům, jejichž duše se jim odmítá podřídit, a nutil je tak, aby pokračovali v další zábavě. Možné i nemožné věci, co způsobovaly, aby každý nerv v těle, každý neuron řval v bolestech, nebo naopak v opilé extázi a halucinacích.
Ty poslední si zvláště užil, přesto to něj nebylo tolik, aby to nedokázal zvládnout.
„Co bys chtěl vědět, chytráku?“ Danielem otřáslo zjevné opovržení od pozemšťana, nemající nic společného s předchozímy pokusy o jeho zlomení.

„Ty…ty si tu žiješ jak rozmazlená sviňa, doktůrku. Jo poznal jsem tě. Šli, a pořád po tobě jdou všichni ash'rakové. Připitomělěj úsměv, brýle a žiješ se ženskou, co porodila harsesiskýho parchanta. Vím kurva dobře kdo si, a přísahám že jestli budu moct, tak tě zabiju. I kdyby to mělo být za dva další životy!“
Po více jak minutu se na sebe dívají, až sebou pozemšťan několikrát trhne, a jeho mrtvé oči vytřeštěně koukají na sněhobílou podlahu.
Strhnul se následný povyk i bez Danielova přičinění, ale ten by na tom nic nezměnil.

„Musel mít tu pojistku proti bolesti vsunutou někam do podvědomí tak dobře, že ani proti-zatarcské skenery neukázaly zhola nic. Nevědomky jí zatlačoval svým houževnatým vzdorem, až ho nějaká myšlenka zradila. Shoda náhod.“ vysvětluje nechápající orbánský technik Danielovi, v tuto dobu už osamocenému, upravující data můstku Midgardu.

Stalo se to už několikrát, jenže tentokrát si byl tak jist, že s tolika technologickými výdobytky a zkušenostmi není možné, aby se i třebas občasně děly podobné nehody u...zjišťování informací.
„Už si s tím nelámejte hlavu. Potřebují vás ve velínu hyperpohonu, gondola 2. Děkuji vám.“
Přepne komunikační krystal a promluví k posádce v hlavním stanovišti města, nacházející se o mnoho metrů kovu nad ním.
„Nastavte kurz na Delmak. Připravte střelu s hvězdnou bránou.“

Obrovské hyperprostorové okno města, vytvořeného Asgardy pro lidskou rasu, svým otevřením zničí dvě nákladní lodě, co měly smůlu v tom, že si vybraly jinou zkratku pro podsvětelný let na sousední svět, kde se těží mnoho surovin potřebných právě na Delmaku.
Vůdce odboje, poslední žijící člen kdysi obávané SG-1, zadá odpočítávání vypuštění aktivované brány, připravené k rychlé proměně celé delmacké soustavy i jejích obyvatel v kosmické částice, snad jí dokonce zvrhnout v další černou díru.

Záblesk, a probrání se ve světle. Sotva rozeznatelné bytosti ho obklopují, ale do tváře vidí jen jedné z nich.
Omě Desale. Té, co mu kdysi pomohla se povznést, a poznat tak strasti nadpozemského bytí, ještě horšího v tom, že mohl vidět i dokázat cokoli, ale nemohl nic změnit.
„Nevěřím, že vykonáš svůj zamyšlený čin.“ řekne povznesená
„A já zase nevěřím tomu, že chcete zabránit likvidaci života. Sledujete mě i teď, po těch letech, co trávím ve vesmíru s tím, že se nikam nemůžu vrátit. Mluvíte se mnou, protože vy Antikové jste byli vždy citlivé bytosti, pokud šlo o ničení hvězd. Umírající lidé jsou pro vás ničím, ale kvůli hvězdám se obtěžujete snést se z vašeho věčného nebe.“
„Jsi naplněn hněvem a záští, ale stále jsem toho názoru, že bys svou pomstu nevykonal. Lépe než kterýkoli člověk z tvé planety si uvědomuješ zbytečnost a nesmyslnost zabíjení nevinných.“
„A překvapivě mi to nevadí. Ne vážně, nevadí. Proč by mi mělo záležet na těch, co žijí v otroctví rádi...“ zauvažuje naoko Daniel a pokračuje -

„Bože, copak vám z vás není špatně? Když pominu sto hlavních výtek, směřovaných na vás, tak mi povězte – připadá vám morální kárat někoho, komu nezbylo kromě víry nic podstatného?“
„Máš přece i svůj život, svou rodinu. Tvé děti a jejich budoucnost neznamenají nic?“
„To sem nepleť, Omo. Snad abych se ti dokonce omluvil, že jsem náš boj nevzdal, a nežiju jako spokojený sedlák na zaostalé, byť šťastné planetě.“
„I to je tvá budoucnost. Jedna z mnoha, co se ti může stále splnit. Jen chtít.“
„Nechci. A i kdybych chtěl, tak nemám na výběr. Nesmíříme se s porážkou, to jste si museli domyslet už dávno.“
„Machello říkal totéž. Že neměl na výběr. Že on i jeho lidé se museli postavit Vládcům za každou cenu. Jeho cena byl život ve smrti, a vidět miliardy mrtvých za svými zády, tak jako ty.“

„Zkoušíte mě teď zmást analogií? To je koneckonců jedno. Chtěl jsem vám položit jen jednu otázku. Pokud mi ji zodpovíte, nehodím bránu do hvězdy. Pokud ne, patrně zešílím z toho, co jsem udělal, ale vy se na to budete muset dívat ze své přízračné naddimenze.“
„Změnil ses, Danieli. Ne tolik, jak bys měl pro sebe, ale pro ostatní to byla moudrá volba. Jediný tápající, mezi už ztracenými ve zlých úmyslech, jež stále v tvých zdech trvají.“
„Kdyby mě někdo z těch různorodých a nic nechápajících lidí chtěl zabít, už by to udělal, takže to přejděme, jakože jsme to už probrali, když jsem se na vaší úrovni díval na více zkázy, než dodnes za svého života dohromady.“ řekne chladně, bez známky respektu.
„Jak si přeješ. Jsi stále natolik upřímný, abychom ti vyhověli.“ odpoví Antička, a to ještě chladněji.
„Anomálie v galaxii Pegasus. Cesta do alternativního vesmíru. Je to vaše dílo? Nějaký váš…pokus ve vaší sféře bytí, o níž nemám ani tušení, protože si toho z nějakého důvodu nic nepamatuji?“
„Dveře jsou upevněny jen z jedné strany. Klíč uzavře jednu či druhou. Rozbitím zámku se dveře zničí, ale jen zazdění stěny i s dveřmi zabrání použití klíče.“

„Odpusťte si ty hádanky, prosím vás.“ přeruší Omu netrpělivě. Rád by se dozvěděl, co myslí tím klíčem a zámkem, ale stejně by mu to neřekli lidsky a přímo. Díky těmhle „osvíceným“ slovní obraty nenávidí…
„Chci jasnou a stručnou odpověď na následující otázku – jste za tu věc v Pegasu zodpovědní?“
„Ne. Nezasahujeme.“
„Na mé úrovní bytí ne, to vím. Jenže z pozice toho, kdo byl kdysi jedním z vás také vím, že máte ve svých pravidlech mnoho skulin a výjimek.“

„Nezasáhli jsme a proto nezasáhneme.“
„Poslední slovo? Nic víc?“
„Vesmír i vše v něm se mění. Sny a představy se mění, tak jako on. Ale ty nikoli. Proto nenabudeš svého klidu, Danieli Jacksone. Čas ve všech podobách minulosti i budoucna je stejně důležitý, jako nicotný.“ Oma pozvedla ruku na podivný letmý pozdrav a než zmizela, slyšel její hlas –
„Pamatuj…“

Znovu se propadl do své nezářící temné a nepovznesené reality, ke konzoli Midgardu. Město stále kroužilo za místní hvězdou, na trojitý asgardský štít dopadaly první goa'uldské pokusy o průstřel skrz, a uběhly jen dvě vteřiny od jeho dočasného únosu.

Konečně pochopil, co se mu Oma snažila tentokrát říct. Co nemá moc změnit, to má moc stvořit jinde. Druhý náznak pochopil ihned. Že si má dávat velký pozor, na to nepotřebuje být rozmarný tvor s božskou mocí.
Mají to vzdát? Má on i zbytek přeživších uznat, že snaha je marná? Že už není reálná šance na návrat na Zemi?
On bude ten poslední, kdo se vzdá…

Tak jsem dočetl poslední díl a je to dobrý, po delším čase jsem se dozvěděli něco o Danieolovi

Těším se na další díl.

parádní epizoda

paráda paráda....

nemam slov, fakt perfektní

[Dragon]

upraveny údaje povídky

EDIT:

zde najdete soubor PDF ke stažení (prvních 16 dílů)

Kód: Vybrat vše

hhttp://uloz.to/1661500/StarGate_-_Borealis_(PART_16).pdf

omg... to bylo super....

I tady jsem vám u dílů přidal nějaký výběr z různých soundtracků, kdyby se vám samotné čtení zdálo moc fádní

[Dragon]

ehm tak jsem se dnes pustil do psaní a mám již polovinu minimální délky , ale to není důvod proč sem píšu

píši sem abych se předem omluvil za případné zdržení, ale nějak mě škola příliš zaměstnává (dnes mě zaskočilo kolik dní školy mi zbývá do závěrek ) takže předem se omlouvám, ale slibuji že oba dva díly sem dám pokud možno v termínu (což by mělo být 6.5??? a 20.5? nejpozději)

jinak již nyní vám dám ode mně spoiler

Toto je spoiler!!!:

sud s prachem bude zažehnut a následky budou nevídané. A k jeho zažehnutí dopomůže návrat ztracené „bytosti.“ A co Pight, Nius, Ayana? Zachrání se, nebo budou obětovány? To a víc se dozvíte v dalších dílech této povídky

[Dragon]

Lidičky už jsem myslel že to nestihnu to sem dát, a to z mnoha důvodů, jako je třeba obsazenost počítače a další, ale naštěstí se vše překonalo a já jsem tu

nyní vám už jen přeji příjemné počtení

Případ Borealis : 17 - Za všechno se platí

Nad domovskou planetou Alterianů v samotném srdci první soustavy panovalo až příliš velké napětí, napětí, které se muselo uvolnit. Příliš mnoho Alterianů má prst na spoušti, stačí jen jedna zbloudilá myšlenka a katastrofa bude nevyhnutelná. Všichni míří na všechny. Uprostřed této pavučiny nejistot ale sídlí obr, z něhož mají všichni strach, strach z největší lodě, kterou kdy Alterian mohl poznat, Fortalitium! Pravá vlajková loď Alterianské říše.
Na kraji změti válečných lodí tohoto hrdého národa levitovala středně veliká loď Noxim. Loď, ze které šel stejně jako z Fortalitia strach, ale nikoliv ze strašlivých zbraní a štítů. Noxim byla loď, která svého nepřítele dokázala zahltit vlnou falešných senzorových kontaktů a než je kdokoliv stačil prověřit, tak již kryla útok svých stíhačů a dronů, jichž měli na lodi mnoho zásobníků. A spolu s velkou rychlostí a pohyblivostí celý kolos utvářel smrtící zbraň.
Na palubě této lodi byl též držen v zajetí Pight spolu se svou skupinou, tak jak byl zajat.

Energetické pole, jenž procházelo celou jejich celou, bylo naprosto neprostupné, ale i přesto se v něm našla jedna skulinka. Slabé místo v podobě otvoru pro potraviny.
Dveře do sálu, kde se nacházela cela, se otevřely a vešel do nich pouhý člověk, který jim nesl potravu.
Člověk opatrně narušil ochranné pole v místě, kudy se podávala potrava, a připravoval se na prostrčení tácu skrze otvor. Pight ho nečekanou rychlostí chytil za ruku
„Člověče, pomoznám a budeš odměněn.“ Člověk se ale jen pousmál a vytrhl svou ruku z mírného sevření.
„Nechte si ty své řeči pro někoho jiného! Já jsem Milénius Polontus a nikoliv blbec! Vy, Alteriané, si pořád myslíte, že jste něco víc nežli my, lidé!“ při těchto slovech člověk mrštil tácem i s potravinami o zem s nečekanou prudkostí.
Rána tácu o zem se celým sálem okamžitě začala rozléhat.
„Copak to nevidíš?“ zeptal se nečekaně Nius, který ležel doteď na zemi v bezvědomí „jednají s tebou jako s otrokem.“ A při těchto slovech se snažil opatrně postavit, ale ostatní mu v tom zabránili.
„Ne! Já jsem svobodný člověk a vám se nelíbí, že má jednou člověk více svobody než vy!“ odpověděl člověk a chystal se k odchodu, ale těsně u dveří se otočil.
„Váš útok mi zabil rodinu, tak nečekejte slitování. Všichni Alteriané jsou stejní.“ Po těchto slovech již opravdu chtěl odejít, ale Ayana se nečekaně ujala slova.
„Všichni Alteriané jsou možná stejní, ale věř, že já k nim nepatřím, já jsem Antik! Pocházím zdaleka, z místa, jemuž panuje chaos, kde jsou lidé zabíjeni po stovkách a zbytek nepřítel nutí otročit na svých planetách.“ Člověk ji ale příliš neposlouchal a již procházel dveřmi, v tom se stalo ale něco velmi nečekaného.
„Milénie Polonte! Já, Ayana, ti přikazuji vrať se!“ zařvala s nebývalou vervou Ayana. K všeobecnému překvapení se člověk kupodivu zastavil a začal se vracet, ale nikoliv po svých. Milénius se vznášel několik čísel nad zemí a směřoval si to k cele. Jakmile ho Ayana položila opatrně zpět na zem, tak se vyčerpáním zhroutila a dopadla na pevnou podlahu.
Pight neztrácel čas a jednal dokud člověk poslouchal.
„Ano, máš pravdu! Všichni Alteriané jsou stejní, nejsme jako Antici. Navzájem se podezříváme, pácháme zločiny a co víc, dokonce i mezi sebou válčíme. Ano, jsme tak zkažení, ale to nás přibližuje k vám, k lidem.“
Milénius chvíli váhal a poté se zeptal.
„A to vám mám věřit, že máte mezi sebou Antika?"
Nius se kupodivu pousmál.
„Je to pravda, vše co tady velkoadmirál Pight řekl, je pravda a ano Ayana je Antička. Dokazuje to už jen ten fakt, že dokázala své schopnosti použít i skrze toto silové pole. V její síle je čistota, síla s kterou nikdo doposud nepočítal, že by mohla být použita z této strany cely.“ Milénius udělal nevděk krok kupředu směrem k nim a pokračoval.
„Nelžete! Vím, že i Antikové používali tyto cely.“ To už bylo na všechny dost a nikdo nevěděl jak pokračovat ve vysvětlování, nikdo kromě Ayany.
„Ale nikdy v žádné cele nebyl držen Antik za vážnější zločin. Věř, nikdo zde přítomen nevydal rozkaz k zahájení palby do oblasti, kde se nacházela tvá rodina. Ba naopak by udělali vše, aby ten útok zastavili.“

Na můstku téže lodi
„Velkoadmirále, zachytáváme velmi podivné údaje z našich dálkových senzorů..“ Hlásil starší důstojník na můstku přímo novému velkoadmirálovi. Ten se podíval na Alteriana, konajícího službu.
„Definujte slovo podivné.“
Alterian se zatvářil zmatečně, ale nikoliv protože nepochopil rozkaz. Jeho zmatení vyvolalo luštění údajů.
„Podle těchto údajů k nám letí objekt, jehož signatury odpovídají třídě lodí Solidus Destructor, ale podle lodních údajů letí objekt dvacetkrát rychleji, nežli tato stará třída lodí…“ Starší důstojník ale nedomluvil, protože se velkoadmirál přesunul blíže k velké obrazovce na můstku. „Konečně se vracejí, nyní nám již nic nestojí v cestě.“ A při těchto slovech se velmi významně podíval na Fortalitium.
„Pane, vy víte, co je to za loď?“ zeptal se neočekávaně první důstojník. Velkoadmirál přikývnul.
„Je to loď třídy Solidus Destructor, kterou jsem nechal tajně zmodernizovat.“ Po těchto slovech z úst velkoadmirála znatelně zhoustla i atmosféra na můstku. Jiun musel vše plánovat již dlouho, do takové přestavby se Alteriané nepustili ani za Wraithských válek.
„Pane …“ začal opatrně první důstojník „…přestavba takové lodi je velmi náročná jak časově, tak i materiálně. Určitě by za stejné úsilí vznikla trojice Destructorů.“ Jiun se na prvního důstojníka ani nepodíval a hned odpovídal.
„Přesněji by vzniklo za stejné úsilí pět Destructorů, ale povězte, měla by pětice Destructorů šanci zničit plně modernizovanou loď třídy Solidus Destructor?“
Všichni na můstku začali přemýšlet a usilovně spojovali nejmodernější technologie do tohoto ohromného kolosu, ale už téměř nikdo nesledoval velkoadmirála jak kroutí hlavou.

Nová loď vystoupila z HP poblíž ostatních, ale to bylo vše, dál se již nehnula, místo toho velmi podrobně skenovala veškeré lodě a jejich stav, nevyjímaje ani povrchu planet, měsíců a jiných vesmírných těles.

Velkoadmirál se již chystal otevřít komunikační kanál…
„Pane příchozí komunikace!“ oznámil první důstojník, který byl přítomen.
Na můstku všech lodí a hlavně na můstku lodi Noxim bylo hrobové ticho.
„Všem pravým Alterianům, nastala chvíle, kdy je nutno bojovat za svou víru. Je jen na vás, jak se rozhodnete, ale věřte, na konci všeho bude zúčtování, ve kterém nebude odpuštění.“
Velkoadmirál se zatvářil velmi zmateně a když mu jeho důstojníci oznámili, že loď nabijí zbraně, tak okamžitě reagoval na vysílání.
„Vojáci, máte své rozkazy, splňte je, nebo budete zničeni spolu se všemi zrádci! Alterianský národ musí být očištěn.“ K Jiunově velkému překvapení se z reproduktorů ozvala odpověď z úst osoby, kterou by v životě již nečekal.
„Všem lodím, Tady Laufer, jakožto nejvyšší člen rady, který je ve funkci, vám nařizuji okamžitě propusťte zajatce, které neprávem držíte, nebo budete zničeni.“ Po těchto slovech již utichla veškerá konverzace.

Solidus Destructor se začal pomalu přesouvat blíže k ostatním lodím a své zbraně zaměřoval především na loď Noxim, loď plnou zrádců.
Jiun nějakou dobu přemýšlel, až nakonec vydal konečný a hlavně osudový rozkaz.
„Smeťte všechny do propasti Ori’s.“
Po jeho rozkazu nastalo peklo. Sud s prachem byl zažehnut.

Jako první začala pálit jeho loď na Solidus Destructor, ten ale pohotově opětoval palbu. Ostatní lodě nějakou dobu vyčkávaly a nakonec hlava nehlava střílely po sobě navzájem, neznalí nepřítele ani přítele. Střílely na všechny, kteří jakkoliv ohrožovali lodě, které pomyslně vedly oba dva tábory.
Chvíli po zahájení střelby z lodí se ozvala planetární obrana, která se též rozdělila na dva tábory, stejně jako lodě.
Ale zdánlivě nejprudší byly boje, které se začaly odehrávat na povrchu planety. Z domů vycházeli obyvatelé beze zbraní, pouze s holýma rukama a mířili si to přímo na ozbrojené jednotky, které jim v tom měly zabránit, ale na ty dolehl strach a v přečíslení jedna ku dvaceti, místy i více, zahazovaly svojí zbroj a utíkaly do krytů, či na lépe chráněné posty.


Nad planetou se již nacházelo velké množství trosek Alterianských lodí, mezi kterými se proplétaly další lodě Alterianů. Trosky se pohybovaly velmi nepředvídatelně a každou chvíli kvůli nárazům do jiných, či kvůli úniku vzduchové kapsle měnily svůj směr. Piloti jednotlivých strojů poté již srážce nemohli zabránit.

Loď Noxim se zmítala pod palbou, loď držela pohromadě jen díky vynikajícím dovednostem pilota a střelmistra. Díky jejich spolupráci se jejich lodi vedlo relativně dobře.
Kdesi na palubě se díky této palbě člověk jménem Milénius konečně rozhodl a plně deaktivoval ochranná pole cely, čímž pustil veškeré osazenstvo na svobodu. Jejich jedinou šancí na přežití byl hangár, byť mizivá šance, ale přesto lepší, nežli nečinně sedět na palubě nepřátelské lodi.
Loď, na které se nacházeli, se ve snaze vyhnout se smršti střel a v nepřehledné bitvě i shlukům zdánlivě neřízených dronů až příliš nebezpečně přiblížila k doposud nečinné lodi, Fortalitium.
Pilot si její neaktivitu vyložil po svém a odhodlal se k činu, jenž by mnoho rozumných bytostí nazvalo šílenstvím.
Měl v plánu schovat se v její blízkosti, ale jeho plán nevyšel, jakmile se přiblížil, tak i Fortalitium zahájilo soustředěnou palbu na štít lodě Noxim, ten se pod váhou všech výstřelů bojiště začal hroutit. V témže okamžiku skrze štít, díky jeho nestabilitě, začaly procházet signály patřící Niusovi. Velitel lodě neváhal a okamžitě ho i s celou jeho skupinou nechal přenést na palubu lodě.

Někde se ale stala chyba…transport měl příliš dlouhou odezvu.
Více jak polovina lodí pálila neustále na loď Noxim s úmyslem zničit ji a snad tím i zastavit toto krveprolití.
Fortalitium ale nebyla jediná loď, která zaznamenala signál. Na druhé straně bojiště to byla loď Milékonium s Papelusem a s Piliusem na palubě.
Papelus zbytečně neváhal a okamžitě loď nesměroval směrem k lodi Noxim, k lodi, která již byla bez štítů a do jejíhož trupu se zahryzával nespočet střel.

Cesta k této lodi vedla přes kvanta trosek ustavičně měnících směr, kolem desítek lodí, které představují potenciální nebezpečí a hlavně se přes celou trasu neustále pohybovaly energetické střely všech lodí a k tomu dronové nebezpečí. V celém vesmíru není pilot, který by toto zvládl proletět, aniž by byl přitom zničen a pokud ano, tak ne dosti šílený na to, aby to zkusil. V celém vesmíru nikdo nevynikal oběma vlastnostmi, kromě Papela Maxima, jednoho z nejlepších pilotů, jakého kdy Alteriané měli. Pilot, který byl zároveň dost velký cvok, aby se o to pokusil i s velkou lodí, která již byla oslabena předcházejícím bojem.
Pilius, jakožto kapitán, se ho nikterak nepokoušel zastavit, moc dobře věděl o co bratrovi jde, už od začátku se mu hlavou hnaly stejné myšlenky, které zcela jistě strašily i jeho bratra. To oni to celé začali, právě oni naletěli falešnému rozkazu a bombardovali vlastní planetu, největší zrádci hned po Jiunovi jsou oni.
Pilius ze svého křesla převzal okamžitě řízení palby a nežli se kdokoliv na něco stačil zeptat, tak nechal celou posádku okamžitě přenést pryč z paluby lodi na nejbližší vesmírné těleso, na kterém se nachází vzduch.

Zatímco se Papelus soustředil na svůj let života, přičemž kličkoval mezi výstřely, drony a shluky trosek, tak se Pilius snažil vystřílet v troskách co nejlepší cestu směrem k lodi Noxim, mezi ní a Fortalitium.
Čím víc se ale blížili ke svému cíli, tím více palby se na ně soustředilo. Dokonce i Fortalitium na ně začalo směřovat svou palbu v domnění, že se jedná o šílený útok. Loď Milékonium nemohla vydržet takovýto nápor zbraní příliš dlouho, což ovšem oba bratři až moc dobře věděli.
Pilius ve svém kapitánském křesle kromě obsluhy zbraní zajišťoval, aby se všichni ostatní dozvěděli pravdu. Shromažďoval veškeré údaje od vystoupení z HP a následně je volně odesílal, aby je přijal každý, kdo mohl a chtěl.

Trup lodě Noxim se již začínal hroutit. Její posádka měla již jen zlomky vteřin na vykonání zázraku.
Milékónium již na své cestě ztratilo štíty a její trup rychlou cestou následoval osud lodě Noxim, ale to vše bylo již bratrům jedno. Oni své vykonali, dosáhli toho pravého bodu.
Pilius nechal přenést veškeré známky života v Niusově blízkosti k nim na můstek a následně na povrch planety. Tímto šlechetným činem ale vypotřebovali téměř veškerou zbylou energii, kterou měli. Jejích loď se stala neřiditelnou střelou, střelou, která si to směřovala přímo na loď Noxim. Těsně před nárazem, se na všech lodích z reproduktorů ozval dvojhlasný výkřik, výkřik, který od nynějších okamžiků vstoupí do Alterianské historie, výkřik, který to vše ukončil.
„ZA PRAVDU…!!!“ nikdo se již nikdy za živa nedozví, jestli bratři chtěli říci ještě něco jiného, jejich loď totiž narazila v témže okamžiku do lodi Noxim a její trup prorazila. Chvíli to sice vypadalo, že Milékonium přežije, ale poté její motory explodovaly. Tato exploze roztrhala celou loď na mnoho kousků.
Tato srážka dvou kolosů znamenala konec dalšího krveprolití. Veškeré lodě téměř ve stejný moment přestaly střílet, již bylo dokonáno. Čas prolité krve skončil.

Fortalitium, které konečně zprovoznilo své transportní systémy na svojí palubu přeneslo Niusovu skupinu a posádku lodě Milékonium.

Nyní již zbývalo jen pár posledních jednotek odporu na planetě, a to zejména v sídle Rady.

Korekci provedl Dark Angel za což mu velmi uctivě děkuji

tak již nezbývá napsat nic jiného než že jako vždy doufám že se vám to líbilo a opět se těším na komentáře

úžasný díl, jinak ale bratrů je mi upřímně líto Nebudou zapomenuti....

skvělá epizoda a nádherná bitva

parádní bitva i celé provedení epizody

Popis bitvy byl parádní. Bratrů je mi taky líto, mohlo to s nima být ještě zajímavé, ale co, hrdinové odcházejí, aby je nahradili jiní.

Už se nemohu dočkat pokračování.

[Dragon]

jsem rád že se vám to líbí a že by bitva a vůbec díl sklidil takový úspěch jsem ani nedoufal

a psaní sebevražedného zákroku bratrů mi příliš nešlo (čtěte raději bych je měl živé), ale bylo to zapotřebí
a pokračování je ve fázi myšlenkového posunu bude to moje poslední část na této povídce

v PDF:

Kód: Vybrat vše

http://uloz.to/1751679/StarGate_-_Borealis_(PART_17).pdf

EDIT:

Lidičky moc a moc se vám omlouvám, ale nevím jestli tu další díl bude včas... jedná se o "malý" nedostatek času na mé straně (a nervů)
každopádně dnes večer zkusím něco z toho dílu sepsat a zítra si přivstanu aby to tu bylo včas.
Ještě jednou se vám všem čtenářům a taky i tobě Vlad Dracule omlouvám, ale ten co vymyslel školu jako takovou jí asi nevymyslel do posledního detailu...

Nevadí, já si rád počkám. Hlavně příběh neuspěchej a zachovej stávající kvalitu

[Dragon]

jelikož bohužel tady další díl nebude včas, tak alespoň přikládám spoiler

NEČTĚTE POKUD SI NECHCETE ZKAZIT PŘEKVAPENÍ Z PŘÍBĚHU!!!

Toto je spoiler!!!:

malé písmo je jen jako vylepšení této funkce...ochrana před náhodným přečtením v následujícím díle bude definitivně uzavřena příběhová linie Alterianů z mé strany. Dozvíme se jaký bude mít dopad nedávná vzpoura na život Alterianů a též bude prozrazen i osud trhliny, která vše zavinila.

[Dragon]

Tak lidičky po delší době než mělo býti jsem tady s dalším dílem...ode mě posledním v této povídce, což už samo dost napovídá, takže doufám že si díl užijete a patřičně ohodnotíte a okomentujete (beru jak kladně, tak záporně)
Jen bych se vám všem chtěl ještě jednou moc a moc omluvit za tu delší pauzu mezi díly, ale opravdu na mé straně to bylo a ještě i je s časem velmi těžké

no nebudu zdržovat....přeji pěkné počtení

Případ Borealis : 18 - Nulová prázdnota

Netrvalo dlouho a Admirál Pight se opět ujal vedení veškerých ozbrojených sil. Jeho první čin po opětovném získání funkce velkoadmirála bylo s Niusovím souhlasem vyhlášení všeobecné milosti pod podmínkou, že se provinilci podrobí novostarému velení a nadále budou plně ve všem spolupracovat.
Toto ohlášení milosti se ve flotile rozneslo velkou rychlostí, ale na planetě kvůli lokálním místům odporu a bojů to bylo horší. Ale i přesto zastánců režimu, který vyvolal Jiun, ubývalo mnohem rychleji.
Trvalo jen půl otočení planety a takřka všichni se vzdali. Jiunovi vojáci se již drželi pouze v sídle Rady.

Celé okolí Velké rady bylo neprodyšně uzavřeno, nikdo se nemohl dostat ven ani dovnitř. Dokonce ani komunikovat bez toho, aby to Pight, který osobně dohlížel na situaci, nevěděl.

Militaristé neustále vyhrožovali popravou živých radních, kteří byli již od začátku spoutaní. Nikdo ale nepředložil širší požadavky, nežli klid zbraní a neustálé dodávky různých zdravotních a hlavně potravinových zásob.

Celé obléhání prostor se obešlo bez jediného výstřelu. Ti mimo budovu se obávali, že by střelba mohla vyprovokovat popravu zajatců. Ti v ní se zas obávali, že střelba vyvolá velkou vlnu útoku, kterou nezastaví již nic.

Veškeré jednání šlo pro obě dvě strany příznivým tempem a hlavně ubíralo se směrem, který byl do jisté míry příznivý pro obě strany. Vše trvalo tři celé otočky planety, ale s každým okamžikem, kdy bylo sídlo Rady obsazeno, napětí rostlo na všech stranách. Nejvíce rostlo napětí na místě, kde nikdo neočekával žádný důležitý vývoj, který by mohl nějak ovlivnit celou situaci v okolí Rady. Víc se již mýlit nemohli.

Alteriané z celé říše se pomalu začali slétávat do První soustavy s centrální planetou. Nápor byl o mnoho větší, nežli mohly vojenské síly udržet bez použití síly a právě použití síly se všichni báli. V takto nestabilní situaci by to mohl být konec všech Alterianů.
Ale Alteriané nebyli jediní, kteří se začali shromažďovat. Na totéž místo pomalu ale jistě též proudili i ostatní příslušníci, kteří byli součástí Aterianské říše a to zejména lidé.

Ale ani tato „migrace“ všech příslušníků Alterianské říše nepřiměla nikoho k tomu, aby se více zaměřil na vlivy mimo kritický prostor.
Během dalšího půl otočení planety vše vypuklo. Začalo to skupinkou lidí, jenž podlehli silné Alterianské látce, podobné pozemskému alkoholu. Tato skupinka lidí se vydala jednou z hlavních ulic města a neustále podněcovali ostatní, aby je následovali. Jejich zbraní byla slova, které nešlo nikterak odbourat, již zazněla. S každým okamžikem skupina rostla a pomalu se měnila v dav, který jednohlasně vyřvával do okolí své hesla, jako „Zrádce trhlině, trhlině Enetos, Enetos všem!“ pod tímto, či podobnými hesly, se ze skupinky opilých lidí přes dav vytvořila ohromná masa těl, které z cesty couvali dokonce i vojáci v těžké technice. Někteří jedinci dokonce ze svých strojů vylézali a následovali ostatní.

Když tato masa těl dorazila do kritické oblasti,tak se je Pight s několika vojáky snažil zastavit, ale jejich úsilí bylo zbytečné.
Všichni do jednoho se po obklíčení síně Velké rady zastavili a dokonce i utichli.

Pár okamžiků poté se ze samotného sídla Velké rady začal ozývat křik hrůzy a bolesti, ale nikdo na to nereagoval, obličeje všech byly jako vytesané z kamene. Dokonce i velkoadmirál Pight se přidal k ostatním.

Uši trhající křik se ozýval ještě dlouhou dobu. Pro několik přítomných lidí, kteří byli blíže k budově odkud se křik ozýval, tato doba působila jako nekonečná, ale i přesto vytrvali a ani o krok neustoupili.

Uběhlo několik girosů, než křik ustal a několik Alterianů se odtrhlo od ostatních a neohroženě šli přímou cestou do síně Velké rady.
To, co tam spatřili, jim vyrazilo dech.
Nespočet zkrvácených těl, zdi a dokonce i strop od krve, vše nasvědčovalo tomu, že tady probíhaly ty nejprudší bitvy na planetě. Jen v rohu celé velké síně bylo spoutáno několik radních, kteří odmítli poslušnost samozvanému veliteli všech, Jiunovi .
Vojáci šli k radním přes ještě teplá těla posledních odpůrců, která ležela na zemi bez zjevné známky zranění. Zemřeli strašnou a bolestivou smrtí. Do jejich vědomí pronikla spousta Alterianů, což způsobilo obrovské bolesti celého těla a rozsáhlé křeče mozkové kůry. Čím déle byli odpůrci takovému nátlaku vystaveni, tím větší bolest pociťovali. Nakonec se jejich mozek v pudu sebezáchovy začal sám deformovat, ale nežli si mozek stačil vytvořit jakoukoliv imunitu, tak doslova explodoval v lebce. Alterian poté bezvládně dopadnul na podlahu bez známek života a zranění.


Ještě dokud byla celá situace nanejvýš žhavá, tak se Nius ujal v zakrvavené Radě slova. Přítomní byli všichni přeživší radní, a spoustu dalších Alterianů a dokonce i lidí, kteří si bez obav sedali na místa bývalých a již mrtvých radních.

Nius měl jen jediný úmysl a to okamžité odhlasování obnovy Enetosu. Hlasování bylo naprosto jednoznačné, všichni v síni hlasovali pro okamžité uzavření trhliny.
Pight tedy nechal okamžitě vyslat loď Teenos, která byla dosuď v dlouhém spánku, ale i přesto velmi zachovaná.
Jednalo se o obrovský kolos, kotvící v blízkosti zdejšího slunce, loď svými rozměry dalece předčila všechny Alterianské lodě a to i loď Fortalitium. Loď měla též velmi silný zdroj energie, který nikdy Alteriané nedokázali plně zkrotit a využívat. Její silné zbraně, které měla na obranu před vetřelci z trhliny, byly velkou výzvou pro mnoho lodí a její štít patřil mezi nejsilnější, které kdy Alteriané měli. Její jedinou nevýhodou byla zbraň Éne, která svým pulsem dokázala uzavřít trhlinu v prostoru a v čase. Ale po výstřelu okamžitě zkolabovaly veškeré energetické systémy, kromě podpory života. Loď tak byla odsouzena několik minut na milost a nemilost nepřátel. A proto Pight nechal s ní vyslat i Solidus Destructor. Loď, jenž patřila k nejsilnějším třem lodím v celé Alterianské flotile, přičemž se sám osobně ujal velení Fortalitia.

Lodi Teenos měl velet sám Vanas, kterému Pight věřil momentálně ze všech nejvíce a velení nad lodí třídy Solidus Destructor pověřil jednoho ze svých předních admirálů, Furmise.
Oba velitelé dostali jen potřenou posádku svého výběru a byli upozornění, že každý má své rozkazy a jejich vyplnění je prvořadé. Nicméně provedení je již flexibilní podle situace ve které budou, ale ať podniknou cokoliv, trhlina musí býti uzavřená.


Obě lodě se v naprosto stejný okamžik vynořily ze SP poblíž trhliny
Vanas, jako kapitán lodě Teenos, nařídil přípravu ke spuštění pulsů Éne, které by měly obnovit Enetos.
Solidus Destructor se začal přemisťovat nad loď Vanase, která se připravovala ukončit vše jedou provždy. Ale admirál měl jiné plány.
„Jsme poslední našeho přesvědčení a musíme tak jednat!“ Oznámil admirál na můstku a následně vydal rozkaz k bojovému poplachu
Vanas to celé bral jen jako přípravu na možné věci budoucí a příliš si toho nevšímal, ale jeho ignorace se mu stala osudnou.

Na jeho můstku se okamžitě ozval alarm a pár okamžiků po něm i tlumené nárazy nepřátelských střel na štít jeho lodi.

Vanas překvapeně vyskočil ze svého velitelského křesla a začal vydávat nejrůznější rozkazy, jeho sok na druhé lodi, Furmis, činil totéž.

Teenos se rychle otočil čelem k útočící lodi a téměř okamžitě zahájil palbu. Štíty druhé lodi, ale držely pevně, nicméně největší nápor měl teprve přijít. Reakce obsluhy zbraní byla příliš pomalá a Furmis měl tak dvě výhody v jenom.
Solidus Destructor se rychle začal přibližovat k lodi Teenos, během této cesty vypustil veškeré drony, které měl. Teenos se však tak snadno nevzdal, jeho reakce byla rychlejší nežli by mohl kdokoliv čekat. Z jeho trupu vylétlo velké množství dronů, které si to zamířily na neutralizování dronů druhé lodi.
Obě dvě lodě svoje drony podpořily velmi hustou energetickou palbou. Během okamžiku se prostor mezi loděmi vyplnil téměř souvisle energetickými pulsy mnoha barev a velikostí. Teenos dokonce jako jedna z posledních lodí v Alterianské flotile používal dvě baterie starých projektilovích zbraní s explozivní municí. Výbuchy jednotlivých střel svojí silou takřka sahaly k hranicím atomového výbuchu, ale ne každá střela se dostala dál než za půlku bitevního pole, které se díky pohybu obou lodí neustále zmenšovalo.
Po střetu dronů z lodí vznikla radiace, která dočista vyřadila senzory obou lodí. Odteď vše viselo na zrakových dovednostech Alterianů na palubách lodi, což dalo důvod k dalšímu přiblížení.
Onen osudový střet dronů přežila jen hrstka dronů, která si to zamířila přímo na Teenos. Ale velmi hustá palba více jak polovinu dronů zcela vyřadila. Zbývající drony se téměř neškodně rozbily o silný štít lodi.

Solidus Destructor se kvůli horším možnosti vizuálního sledování musel přiblížit velmi blízko, čehož loď Teenos okamžitě využila a svojí palbu začala koncentrovat jen na jedno místo ve štítu nepřátelské lodi.
Solidus Destructor ale též neváhal a dále střílel a aby ochránil své již velmi vytížené přední štíty, tak začal na tak veliký kolos velmi složitě manévrovat.
Pilot lodi předváděl doslova akrobatické umění a s použitím brzdných motorů osádkám nepřátelských střílen velmi stěžoval život.

Solidus Destructor byl zrovna uprostřed jedné z rotací, když se loď Teenos rychle vydala směrem od bitvy. Furmis už myslel, že má vyhráno a na své lodi pronásledoval poraněnou kořist maximální rychlostí, bohužel pro loď Teenos jeho motory byly mnohem výkonnější.

Pronásledovaná loď se pokoušela o úhybné manévry a i nadále střílela ze zadních střílen. Solidus Destructor ale měl většinu zbraní na své přední části a dál tak nemilosrdně drtil energetickými pulsy štít druhé lodi.
Již byly ve vesmírném měřítku téměř na dosah ruky, když loď Teenos přestala střílet a již letěla jen na setrvačnost pro nefunkčnost motorů.
To velmi zvedlo morálku a nadšení na lodí pronásledovatelů. Posádky střílen si každý výstřel z jejich střelecké baterie začaly maximálně užívat a již myslely na přijetí doma. Opět budou hrdiny a jejich cíl bude o mnoho blíže. Jiun by na ně byl jistě pyšný.

Pronásledovaná loď dokonce začala zpomalovat a vysílat. Zpráva byla krátká, ale zato výstižná.
„Vzdejte se, nebo budete zničeni!“ Furmise tato zpráva natolik pobavila, že ji nechal pustit do lodních reproduktorů, aby se mohla zasmát i ostatní posádka.

Teenos ale nebyl zcela mrtev, právě naopak, byl v plné síle a jeho posádka se nehodlala tak snadno vzdát.

Jak mohli Alteriané na můstku lodi Solidus Destructor sledovat, tak příď pronásledované lodi začala velmi prudce klesat. Loď zpomalila jen aby na posádku nepůsobilo velké přetížení, které by inerciální tlumiče mohlo značně přetížit a vlastní střelba by při otáčení ohrozila vlastní trup.
Překvapená posádka lodě pronásledovatelů nevěděla jak lépe reagovat, než dál pálit. Sám Furmis udiveně zíral na odvážný manévr pronásledované lodě. Rychlé otočení pomocí směrových motorů o sto osmdesát stupňů s osou mírně za přídí je pro inerciální tlumiče jedna z nejhorších kombinacích, ale na druhou stranu nejrychlejší otočení takto velkého kolosu.

Teenos se již otočil o devadesát stupňů, když v otáčení začal znatelně zpomalovat, čehož si všimnul i Furmis a vydal rozkaz k okázalému kroku - chtěl vlastním nárazem shodit nepřátelské štíty a loď obsadit vlastní posádkou.
Ale i při maximální rychlosti stihnout loď Teenos v této pro ní nebezpečné podobě je takřka nemožné, ale Furmis, který je zastáncem hesla „všechno nebo nic“ neuznával žádný protiargument na jeho rozhodnutí.
Na jeho rozkaz se všichni začali připravovat na náraz a na následné vylodění a obsazení nepřátelské lodi.

Teenos již byla stočená o sto dvacet stupňů, a loď Solidus Destructor těsně před nárazem, ale stalo se něco, co Furmis opět neočekával. Vanas na své lodi nechal zažehnout motory na plný výkon a co víc, dokonce směrové motory nechal uvolnit. Z lodě Teenos se okamžitě stal téměř neřízený projektil, který se pohyboval ohromnou rychlostí, katapultován vlastní silou a směřující si to přímo proti lodi Solidus Destructor. Krátce po onom zažehnutí motorů se též opět spustila palba z lodi Teenos, ale narozdíl od Solidus Destructor má Teenos své zbraně převážně na svém horním trupu.
Jak se Teenos přibližoval, tak si Furmis uvědomil, že má směr, který ho navádí těsně pod úroveň jejich štítů.
Vanas přečetl Furmisovy myšlenky, nebo snad Furmis nevědomky Vanasovy?
Od štítů obou dvou kolosů se nyní již nacházela jen nepatrná mezera, která by nestačila ani pro let komára.
Furmis musel jednat rychle, nebyl čas na rozkazy, Teenos se pohyboval příliš rychle. Furmis doslova skočil po pilotovi a přebral mu řízení, prudce strhl loď tak, aby se její záď dostala pod současnou úroveň a tím narazila štíty do štítů.

Mohutné a téměř nepropustné štíty obou kolosů se nevyhnutelně srazily a následně ve své poslední mohutné křeči a touze po energii sebraly značnou část energie i z ostatních rozvodů, to byla daň za srážku dvou energetických obrů mezi obry. Daň se kterou Furmis nepočítal.
Oběmi loděmi začaly značně lomcovat výbuchy a selhávat světla, zbraně obou lodí se ale též přenesly do nečinnosti, všechny kromě dvou baterií lodě Teenos, která měla poslední pár baterií na projektily. Nyní nastal čas, ve kterém se mohly ukázat v plné síle.
Inerciálním tlumičům velmi rychle docházela i ta poslední energie, již sotva držely přetížení ze změn rychlostí a směrů natož otřesy a výbuchy způsobené srážkou.

Štíty ještě dlouho v pravidelných impulsech problikávaly, ani na jedné lodi nešly deaktivovat či ustálit. Jejich systémy byly zcela zkratované. Nevyřadila je ani tak síla nárazu, ale zkrat, který vzniknul na obou lodích. Několik nanosekund totiž obě lodě prostřednictvím štítů sdílely své energetické možnosti.

Nebylo mnoho času a Furmis to věděl. Z jeho lodi okamžitě vystartovalo několik lodí, které si to začaly směřovat k Teenosu, ten reagoval stejně a na svojí obranu vyslal vše, co měl, ale Solidus Destructor kromě útočných letounů vyslal i letouny obsazovací.

Během okamžiku vypuknul další boj, boj, jenž vedli stíhači doslova o každý prostorový centimetr vesmírného prostoru, stíhači obou lodí se chtěli dostat k té druhé a zničit jí, nebo alespoň poškodit.

Ale i přesto se jedna loď od Furmise dostala nepozorovaně přes štít Teenosu a vletěla do otevřeného hangáru. Posádka, která tam konala službu, byla během okamžiku nemilosrdně pobita lodními zbraněmi, dříve než mohli spustit poplach.

Alteriané, kteří z lodě vylezli, byli ozbrojeni jen malými ručními zbraněmi. Bez jakéhokoliv osobního štítu, ale zato šli na jistotu, přesně věděli v jaké chodbě jsou nástrahy či zbraně integrovaného obranného systému.


Veškeré události, které probíhaly, obě dvě lodě i se stroji venku dostaly opět blíže k trhlině a to i díky síle blízké černé díry, která si je pomalu ale jistě přitahovala..

Vanas měl již jen jeden úkol, úkol ve kterém spočívala naděje, ale nikoliv pro něj, nebo jeho posádku. Ale pro ostatní Alteriany.
Jeho rozhodnutí bylo jasné, splnit hlavní úkol a zachránit tak možná i celý vesmír a ne jen ten jeho.

Dokonce i jen s pomocí optických systémů šlo znatelně rozpoznat z lodi Solidus Destructor jak Teenos nabijí hlavní zbraň, zbraň, která si dokáže najít cestičku ve všem, co se jí postaví do cesty. Nicméně poškození lodě Teenos nebylo zanedbatelné a zbraň se nabíjela o mnoho déle, její energetický zdroj totiž při takovém poškození poskytoval energii i ostatním systémům. Ale to nebyl jediný problém, ono poškození i znatelně znemožňovalo kvalitní zacílení trhliny, a to i přesto, že trhlina byla neuvěřitelných rozměrů.

Bojové letouny v těsném prostoru mezi oběmi loděmi byly již značně oslabené. K jejich snížení pomáhala pomalá a za jiných okolností i bezvýznamná palba dvou baterií, které k vypuštění projektilů potřebovaly jen minimum energie. Jen malá cena za mnoho muziky. Tyto baterie sice nedisponovaly velikou kadencí, ale jejich síla při dopadu na nechráněný trup vše bohatě vynahrazovala.
Jednotlivé exploze pomalu ale jistě doslova trhaly ohromné pancéřovaní mohutného kolosu z dob, kdy se Alteriané nespoléhali plně na štíty a své lodě pokrývali těmi nejlepšími slitinami jaké kdy měli, přičemž je ani v nejmenším nenapadlo šetřit.

Jednotky admirála Furmise se pomalu ale jistě probojovávaly k můstku, cestou vyřazovaly nelítostně zastaralé systémy interní obrany, kterou měly velmi pečlivě naučenou. Mimo tuto obranu jim cestu zkřížilo jen pár jednotek, které byly ozbrojeny ještě hůře nežli útočníci a o připravenosti na střet ani nemluvě.
Každá bitva se rovnala masakru.

Vanasovi již bylo jasné, že z toho nevyjde živ, zvláště když si obě lodě i nadále nemilosrdně přitahovala černá díra, a to rychleji než odhadoval. Zbraň Éne se již nemohla nabít do požadovaného bodu, který byl určen jako minimální pro destabilizování trhliny.
Na jeho rozkaz se všichni na můstku začali zabarikádovávat a on sám doufal, že jejich obrana vydrží dost dlouho na jeho nový plán, jak uzavřít trhlinu.

Bojové letouny z lodě Teenos již byly zcela zničeny a letouny z druhé lodě se začaly soustředit na vyřazení palebních baterií, které stále deformovaly trup jejich mateřské lodě.
Mezitím se útočné jednotky na lodi Teenos dostaly až k můstku. Již nezbývalo mnoho času.
Vanas strnule seděl na svém velitelském křesle a přemýšlel o životě po smrti, doufal, že si ho a i jeho posádku budou Alteriané pamatovat a budou si tak z nich moci vzít příklad. Ale hlavní důvod proč doufal, že nebude zapomenut, bylo to, že věřil, že zapomnění je jedna z nejhorších věcí, které můžou živého tvora po smrti potkat. Celý svůj život totiž žil s tím, že život nemá smysl, pokud si jej nikdo nebude pamatovat.

Dveře můstku se náhle rozlétly pod náporem jakési exploze. Všude kolem Vanase létaly nejrůznější střely, ale on byl v bezpečí, chránilo ho jeho velitelské křeslo, tudíž dokud byla obrana můstku, tak on měl čas, čas, který nehodlal promarnit.
Zavřel oči a začal vzpomínat, ale jelikož nehodlal riskovat, že mu čas dojde, tak ještě se zavřenýma očima přes nervové rozhraní učinil svůj poslední čin v tomto životě.

Veškerá energie ze zbraně Éne se okamžitě rozlila po všech energetických systémech, což způsobilo kritické přetížení a zničující explozi, která se skládala z mnoha dílčích částí, jako motory, munice, různé generátory, ale dokonce i lodní osvětlení začalo pod tíhou energie doslova bouchat silou, jakou by člověk nečekal ani od trhavin, které používali Alteriané.

Tato exploze měla sice malý dosah, ale její síla byla enormní. Dokonce zasahovala svou silou i mimo veškeré Alterianské tabulky.
Tato exploze okamžitě pohltila i Solidus Destructor, který byl naprosto zničen ještě dříve, než stačil explodovat.
Teenos navíc explodoval když byl v blízkosti trhliny, kterou následně ohromná síla exploze uzavřela, ale ještě dříve veškeré trosky ve svém posledním zavlnění pohltila.



Když se ani jedna loď po dlouhé době několika girosů nevracela a ani nehlásila, tak Pight očekával nejhorší a nechal na místo trhliny vyslat většinu Alterianské flotily, ale po trhlině nebylo ani známky, dokonce ani žádná loď nezachytávala žádné energetické anomálie či trosky. Vše, co flotila zachytila, byla zvýšená radiace, kterou si všichni spojili s uzavřením trhliny.

Poté, co se lodě vrátily a vše nahlásily, vzniklo mnoho teorií toho, co se mohlo stát.
Vanas se obával zbytečně, on, ale ani nikdo další, kdo se nacházel v dané době u trhliny, nebyl nikdy zapomenut. S jejich postavami vznikalo mnoho příběhů

a jedním z těchto příběhů je tento příběh…

Napjatou korekci ve svém volném čase provedl Dark Angel za což mu velmi uctivě děkuji. ne jen za jeho práci, ale i za jeho trpělivost


Kromě výše zmíněnému Dark Angelovi za korekci bych chtěl poděkovat též Vlad Draculovy za jeho Korekce a u něj hlavně za nápad, který dostal. Ano mluvím o této povídce.

oběma zúčasněním uctivě za všechno děkuji
též samozřejmě i aktivním čtenářům

Tak tohle bylo zakončení jak má být. Perfektní povídka, jsem zvědav co dalšího sepíšeš (te)

Ještě vás čekají moje 2 díly

19 - Buď ti stejně svatý

20 - Precedens

jj to vim, hodnotil jsem spíše to od Dragona. Tvou maličkost si nechávám jako třešničku na dortíku

[Dragon]

docela mě zaskočilo že jen jeden komentář , každopádně jsem rád že se ti líbilo a moc ti děkuji.

a na díly od Vlada jsem zvědav

btw:
tady vám ještě přidávám PDF

Kód: Vybrat vše

http://uloz.to/1854296/stargate-borealis-part-18-.pdf


tak konečně jsem se dostal k tomu, abych si to dočetl a musím říct, že to bylo super
a k tomu malému počtu reakcí: třeba to má něco společného s názvem epizody

pravě sem to dočetl a musim uznat ... na dily od vlada se tešim moc a moc.. už a by to tu bylo