Ledové povídky (věčný nepřítel nedokončen)

Tak po delším přemlouvání pár lidí jsem se rozhodl také něco málo napsat. Jedná se o kratší povídky rozdělené na různý počet částí.
Takže příjemné počtení.

odkazy na zde již uveřejněné povídky:
Neznámá soustava - část 1.
Neznámá soustava - část 2.

Satelleská garda - část 1.
Satelleská garda - část 2.
Satelleská garda - část 3.
Satelleská garda - část 4.

Modrá jedna

Věčný nepřítel - část 1.

Neznámá soustava

část 1.


někde v galaxii Pegas:

Na orbitě velmi zalesněné planety se aktivuje hvězdná brána. Velkou rychlostí jí proletí jumper a ihned se zamaskuje.
„Poručíku Svensne jak to vypadá?“
„Zatím nemáme žádný kontakt. Po nouzovém signálu ani památky. Planeta vykazuje stejné údaje jaké jsme získaly ze sondy. Trosky jsou bez energie a roztroušené po několika kilometrech. Místo přistání bude těžké najít. Terén je velmi zalesněný.“
„Dobrá poručíku. Proveďte několik obletů planety a poté zamíříme do atmosféry.“
Zamaskovaný jumper udělal několik přeletů nad planetou a pak zamířil do atmosféry.
„Pane majore zatím žádná známka pokročilé technologie. Vypadá to tu dost opuštěně.“
„Dobře poručíku, ale musíme prověřit celou planetu a to chvilku potrvá. Když máme podezření na nepřátelskou aktivitu v okolních sektorech, tak to tu musíme prověřit důkladně. Ostatně nevěřím že by jumper kapitána Winterse spadnul jen tak. Něco musí být za tím, že antikové tuto adresu zakódovali a utajili mimo všechny normální záznamy.“
„Ano pane.“ Řekl poručík a dál se soustředil na pilotáž.
Major Ground se zvedl z druhého křesla a pokynul technikovi za ním aby ho nahradil. Poté šel do zadní části jumperu, kde sedělo osm plně vyzbrojených a vybavených vojáků. Major se na ně podíval a jen kývl hlavou. Vojáci si ihned začali kontrolovat výstroj. Byli různě vyzbrojeni, ale každý měl zatňaktel a několik granátů. Pět bylo vyzbrojeno P90. Další dva měli kulomet. Osmý byl evidentně odstřelovač, stejně tak jako kapitán Sparks, který byl majorovým zástupcem a seděl v křesle za pilotem. Ti dva byli oblečeni v klasickém maskovacím obleku odstřelovačů. Kapitán byl vyzbrojen puškou M82A1 pro střelbu na velmi velkou vzdálenost. Druhý sniper byl vyzbrojen poloautomatickou puškou M21. Major se také plně vyzbrojil. Všechny zásobníky obsahovaly průrazné nebo tříštivé střelivo, tak aby cíly způsobil maximální poškození. Další výbavu, včetně výbušnin obsahovaly batohy. Dohromady byl v jumperu deseti členný záchranný tým připravený snad na vše.
„Poručíku leťte k bodu alfa. Jsme připraveni.“ Řekl major a dopínal si poslední přezku na svém lezeckém postroji. Otočil se ke kapitánovi Sparksovi.
„Kapitáne připravte výsadek!“ Ten jen přikývl a přešel k ovládání dveří.
„Bod alfa pane. Výška 50 metrů. Níž už nemůžem.“ Ohlásil pilot.
„Rozumim poručíku.“ Major naposledy zkontroloval údaje ze senzorů jumperu a pak vydal rozkaz. „Proveďte výsadek!“
Na to kapitán Sparks otevřel zadní část jumperu a vyhodil dvě lana. Ostatní na nic nečekali a ihned začali slaňovat do neznámého lesa. Major s kapitánem opustily jumper jako poslední. Na jeho palubě zůstal jen technik a poručík Svensen v roli pilota. Zamaskovaný jumper odletěl zpět na orbitu planety.
Pozemní tým zatím zamířil k troskám, které zaznamenaly senzory. Jako průzkum šly napřed oba odstřelovači. Ostatní je následovali po několika stech metrech.
Po hodinovém pochodu a stálého prozkoumávání okolí se oba průzkumníci dostali k okraji spálené části lesa. Před nimy se rozkládal vypálený prostor o průměru 30 metrů plný trosek.
„Majore dorazili jsme k okraji místa zřícení. Zatím nic nesvědčí o něčí přítomnosti.“
„Rozumim. Kapitáne zaujměte pozice a vyčkejte.“
„Rozkaz pane.“ Řekl kapitán a ihned se s druhým sniperem ukryl v blízkém okolí. Jejich maskování bylo tak dokonalé, že ani major, když se svými muži dorazil nic nenašel a ani je nezpozoroval.
„Kapitáne, proveďte průzkum okolí. Perimetr 300 metrů. Rozmístěte senzory a zaujměte výhodné postavení.“
„Rozkaz majore!“ ani nebylo vidět kde odstřelovači jsou. Dokonce nebyli ani slyšet když se vydali na další průzkum okolí.
Major Ground se přiblížil k okraji trosek. Vyndal dalekohled a pečlivě pozoroval okolí. Ostatní vojáci byli připraveni na případný útok. Po několika minutách se majorovi zalesklo v očích. Kdyby neměl obličej potřen maskovacími barvami bylo by poznat jeho mírné rozrušení.
„Červený tým zajistí perimetr 100 metrů od trosek. Toto bude stanoviště Angee. Rozmístěte miny a senzory pohybu. Modrý tým půjde semnou prozkoumat trosky. Mějte nastražený oči. Že jsme nic nenašli neznamená, že tu nejsou pasti nebo nepřítel.“
Poté se vojáci rozdělily. Major a modrý tým, složený ze tří vojáků šli k troskám. Z několika málo kusů bylo poznat že to původně byl jumper. Co však všechny překvapilo byla velikost všech úlomků. Jen pár jich bylo větších jak 30cm. Major si také všiml že to tu vypadá jen na zadní část lodě. Dál prohlížel trosky, ale nikde neviděl žádný důkaz, co by mohlo takové poškození způsobit.
„Majore zde zlatý tým. Máme kontakt,“ ozval se ve vysílačce kapitán Sparks. „Dvojice neznámých stop. Nejsou lidské a pokud mohu soudit tak ani wraithů. Jsou dost rozměrné a poškozené počasím. Jsou tak týden staré. Směřují rovnoběžně, 300 metrů od vás. Nevypadají jako žádné které znám, ale určitě to je nějakej dvounožec.“
„Rozumím kapitáne. Máte povolení je sledovat. Hlášení každých 15 minut. Nevzdalujte se víc jak kilometr od místa Angee.“
Major se pak znovu věnoval průzkumu trosek a jejich okolí. Zpráva od kapitána ho trochu znervózněla. Podle všech scanů tu nebyly žádné větší známky života. Pokud tu teda našli stopy musí tu jejich majitelé někde být, ať živí nebo mrtví. Jediná další možnost by byl transport vesmírnou lodí. To si major raději nepřipouštěl. Už od té doby co zjistil možnosti maskování jumperů ho pronásledovala představa, že by wraithové nebo někdo jiný mohl mít podobnou technologii. Urychleně vypudil tuto myšlenku z hlavy. Podíval se na detektor známek života. Bylo na něm jen 8 teček. Kapitán Sparks se svým pozorovatelem byli už mimo dosah. Major se podíval na nebe. Slunce bylo vysoko a nebe bez mráčku. Ani vítr nefoukal. Přesto tu nebylo žádné vedro. Měli ještě dvacet hodin než se zde setmí. Znovu se podíval kolem sebe. Vojáci stále prohledávali trosky. Nehledali přeživší, ale stopy po nepříteli.
„Majore tady červený tým. Perimetr zajištěn. Čekáme další rozkazy.“
„Dobře poručíku. Dostavte se k nám. Přeskupíme oddíl a vyrazíme dál. Zde už nic nezjistíme.“
Za několik málo minut byli vojáci opět pohromadě a vyrazili směrem k oběma průzkumníkům. Major z opatrnosti volil jinou cestu, tak aby nešli blízko neznámých stop. Chtěl se zajistit proti případnému překvapení. Vždy po několika desítkách metrů umisťovali senzory pohybu a jiná další čidla. Oba průzkumníci zatím pomalu pokračovali dál, tak aby je hlavní tým pomalu dohonil.
Uběhla asi hodina. Kapitán Sparks se svým pozorovatelem stále pokračovali ve sledování neznámých stop, když najednou z ničeho nic zmizely. Kapitán i jeho společník pečlivě zkoumali okolí, ale nic nenašli. Stopy najednou končily, jako by se jejich majitel vypařil. Oba si to nedokázali vysvětlit. Ještě několikrát a pečlivě prohledali okolí, ale nenašli nic. Ani zlomenou větvičku, ani rozdrcený kamínek. Kapitán se podíval na antický skener. Žádné známky života v okruhu 500m. Už se chtěl ohlásit majorovi, když ho gestem ruky zastavil poručík. Kapitán se jen na něj podíval. Poručík ukazoval prstem do korun stromů a naznačoval ticho. Teprve teď si kapitán uvědomil, že všechna zvěř zmizela a ptáci ztichli. Bylo to velmi podivné až strašidelné. Kapitán ihned zkontroloval známky života. Pořád nic, ale senzory které umístili po cestě zaznamenaly energetické výkyvy. Nic velkého, ale kapitána to i tak znepokojilo, hlavně když údaje ukazovali že se to k nim přibližuje. Oba vojáci se rychle ukryli do křoví a dokonale splynuli s okolím. Nikdo by je nenašel.
Po necelé minutě čekání, vedle kapitána slabě zapraskalo. Kapitán se ani nepohnul, ale byl připraven ihned střílet. Vedle něj cosi prošlo a zastavilo se to u stop, které v prve oba vojáci pozorovali. Nebylo moc patrné co to před nimi je. Vypadalo to jako tetelící se horký vzduch. Byl rozeznat jen obrys. Neznámá bytost se najednou objevila celá. Zřejmě byla vybavena nějakým druhem osobního maskování. Před oběma vojáky stál tvor připomínající křížence zvířete a člověka. Chodil po dvou a byl 2,5m vysoký. Měl podivně dlouhé a velmi svalnaté ruce, zakončené dlouhými ostrými drápy. Nohy byly podobné, ale byly obuté do bot z velmi podivného materiálu, na první pohled vypadajícího jako kov. Tvor měl hrudník zahalen jakýmsi brněním ze stejného materiálu a na něm neznámé blikající zařízení. Měl dlouhé hnědé vlasy sahající až do půli zad a jeho kůže měla zelenohnědé zbarvení. Vypadalo to jako dokonalé přírodní maskování. Když se tvor otočil, tak se kapitán ulekl. Jeho obličej byl velmi divný. Tvář vypadala dost lidsky, ale z úst vyčnívaly dva dlouhé horní špičáky. Když tvor otevřel ústa celá, tak bylo vidět řady ostrých špičatých zubů. Rozhodně nešlo o vegetariána. Ale nejvíc co kapitána zaujalo byly jeho oči. Neznámý tvor je měl velikostí lidské, ale zorničky a zbarvení vypadalo jako by patřily nějaké šelmě. Jejich majitel musel zajisté velmi dobře vidět v noci. Tvor měl také na obou předloktích z horní strany menší výrůstky připomínající ostny. U pasu měl zavěšenu jakousi věc. Pravděpodobně zbraň. Barvou připomínala kůži neznámého. Byla docela malá a podobala se wraithskému stuneru. Byla však velmi pečlivě tvarovaná podle ruky neznámého. Bylo velmi pravděpodobné, že jen její majitel jí může používat.
Neznámý tvor chvilku pozoroval okolí. Zdálo se, že na něco čeká. Najednou se vedle něj objevili další dva podobně vyhlížející jedinci, ale trochu menšího vzrůstu. Posunky si něco naznačili a pak se zamaskovali a bez jediného zvuku zmizeli. Oba skrytí vojáci ani nedýchali. Trvalo několik minut než si byl kapitán aspoň trochu jist, že neznámí jsou pryč. Poté okamžitě poslal zprávu majorovi.
Ten byl se svými muži už několik set metrů v lese od místa Angee a směřoval k oběma průzkumníkům. Majorovi se ve sluchátku vysílačky ozvalo pípání. Kapitán nechtěl nic riskovat a tak použil morseovku aby nemusel mluvit. Stručně upozornil majora na nebezpečí a na schopnosti neznámých. Také požadoval další rozkazy. Major se ani chvilku nerozmýšlel a vydal rozkaz k seskupení jednotky. Kapitán také obdržel informaci, že majorova skupina našla v lese několik čerstvých wraithských stop.
Po dobré hodině plížení se oba průzkumníci dostali k ostatním. Ti zatím na malém skalnatém výběžku utvořili provizorní obranné postavení.
„Kapitáne našli jste cestou ještě něco?“
„Ne majore. Od zmizení tech tří tvorů jsme nic nezaznamenali ani nenašli.“
„To se mi moc nelíbí. Stopy wraithů byly sotva hodinu staré. Raději zavolám pro jistící týmy jedna a dva. Nerad bych nějaké další překvapení.“
Za chvilku major Ground volal jumper, který stále hlídkoval zamaskován na oběžné dráze planety.
„Poručíku ihned volejte Atlantis. Oznamte přítomnost čerstvých stop wraithů a také neznámé bytosti, s velmi vyspělou technologií maskování, kterou nezjistíme ani my. Dále požádejte o vyslání jistících týmu jedna a dva. Vyčkejte na ně a pak pro nás přileťte k bodu Bravo.“
Poté se vojáci velmi opatrně vydali směrem k místu označeném jako Bravo. Tam bylo další větší množství trosek a blízko také uskupení skal, kde se dala vytvořit dobrá obranná pozice. Všichni byli velmi napjatí. Průzkumníci šli jen 50 metrů napřed, aby se tým nerozděloval. Cestou stále rozmisťovali senzory a major neustále kontroloval antický skener.
Urazili asi 2km když průzkumníci našli stopy wraithů a opodál i stopy neznámých tvorů. Byly jen několik málo minut staré. Opatrně se je vydali sledovat, jelikož stopy mířily podobným směrem kam vojáci.
Po dalším kilometru kapitán Sparks hlásil nález wraithské krve. „Majore je jí tu až moc. Tohle nemohl ani wraith přežít.“
„Vypadá to že naši neznámí jsou v potravním žebříčku nad wraithy,“ řekl major a podivně se usmál. Pokračovali dál, ale ani ne za minutu znovu zastavili. Tentokrát nález který objevili potvrdil majorovi domněnky. Na zemi bylo ze stop poznat místo zápasu. Zřejmě poraněného wraitha jeho druhové nechali svému osudu. Dál pokračovali jen dvoje wraithské stopy a další dvoje neznámých. O kousek dál ve křoví našel kapitán tělo wraitha. Hrudník byl celý rozsápán jako od obrovských drápů. Končetiny byly okousané až na kost a hlava chyběla úplně. Něco tak hrozného ještě nikdo z vojáků neviděl. Byli úplně hypnotizovaní, jelikož si nikdo neuměl představit co to může být za tvora, který takhle zabíjí wraithy. Z jejich rozpoložení je vyrušil až majorův rozkaz.
„Všichni se schovejte! Máme výkyvy energie přímo sto metrů za námi!“
To vojáky probralo, ale než stačili splnit rozkaz, tak se ozval strašlivý křik jednoho z nich. Všichni se otočil jeho směrem. To co uviděli bylo neuvěřitelné. Voják byl ve vzduchu a z hrudi mu proudem vytékala krev, která zbarvovala zamaskovanou ruku. Major ihned vypálil dávku kde viděl podivně rozmazaný obraz krajiny. Střely zarachotily jako by dopadly na tvrdý pancíř. Ihned poté se objevil v celé své velikosti neznámý tvor, který pravou rukou držel vojáka ve vzduchu. Upřeně se svýma zvířecíma očima zadíval na majora. Než stačili ostatní zareagovat, tak tvor vytrhl druhou rukou vojákovi srdce z hrudi a vydal obrovský hrůzu nahánějící řev. Ihned poté se vrhnul na majora.

[Dragon]

Paráda jsem rád že jsi konečně něco sepsal a následně se o to i s námi podělil

Na začátek povídky je to velmi povedené a myslím...vím že bude patřit k těm na které si budu později dělat čas (vážně bych s tím rozečítáním nových věcí měl přestat )

jako první mi do očí vrazil onen název a následně i autor o námětu ani nemluvě.
Jedním slovem super nápad hoden tvé osobě.
a jsem opravdu zvědav jak to nakonec dopadne a jestli Atlantis nebude muset poslat ještě jeden Jumper pro ostatky majora a jeho týmu
jinak ty neznámí mi tím maskováním připomněly Predátora . a jsem opravdu zvědavej jak to s nimi nakonec vyřešíš
(nebudu se tu dlouho sáhle rozepisovat) prostě jedním slovem super

já se také nebudu sáhodlouze rozepisovat. Už od, nedávno zesnulých, Lidských vztahů, kde to myslím bylo zmíněno, jsem se na tvou povídku velmi těšil a v žádném případě nejsem zklamán. Jinak nemůžu reagovat na Dragona, ptž Predátora jsem neviděl, tudíž nevím, ale co můžu posoudit podle sebe, tak bych si tipnul, že major nebude mít moc dlouhou životnost Super začátek

Tak díky za příznivé ohlasy. Jsem rád že se povídka (první část) líbí. Pokud budu mít nápady a čas, tak by se takových kratších povídek ze světa SG a SGA mohlo objevit víc. Ale nic neslibuji!

no dobrý, jsem zvědavej jak to bude pokračovat. A hlavně na ty potvory co jsou v potravním řetězci nad Wraitama

Tak přicházím s krátkým spoilerem k další části. Ta by měla být uveřejněna někdy příští týden.

Toto je spoiler!!!:

Dozvíme se něco víc o krvelačných neznámých tvorech a také o tom co mají s wraithy. Také se dozvíme něco dalšího o osudech záchranného týmu.

[Dragon]

Doufám že tam alespoň někoho odloví a že ten třetí Jumper bude mít pohov

a na ty zrůdy se už těším, přeci jen je to taková rasa, která mi lecos připomíná, ale přitom se liší jako pidbul od berušky

každopádně to koukej dopsat a hodit sem protože se nemůžu dočkat až to budu číst

Tak po menším čekání další a poslední část mé první povídky. Přeji příjemné počtení.

Neznámá soustava

část 2.

Major ale uskočil stranou a vypálil další dávku ze své zbraně. Kulky znovu neškodně zarachotily na hrudním pancíři neznámého tvora. Ten se už chystal na další útok, když ostatní vojáci také zahájili palbu. Kulky tvora zasahovaly, ale zdálo se jako by si z toho nic nedělal a skočil na nejbližšího vojáka. Jednou ranou mu rozsekl lebku. Zdálo se že čím víc krve neznámí tvor vidí, tím víc připomíná zvíře. Už se chystal na třetího vojáka, když ho zasáhlo několik střel ze zatňaktelu. Vypadalo to že ho trochu ochromily. Tvor se zapotácel, ale pak přeskočil dosud ležícího majora a zmizel. Kapitán se rozběhl za ním, ale už našel jen pár černých skvrn na listech keřů. Tvor musel znovu aktivovat své maskování, ale asi ho některé střely poranily. Když se kapitán vrátil, uviděl že major je zraněn. Tvor ho musel ve vzduchu zasáhnout svými drápy. Major měl celou levou ruku ošklivě podrápanou, ale naštěstí jen povrchově.
„Kapitáne ihned kontaktujte jumper. Žádejte evakuaci. Budem se muset dostat k bodu Bravo. Ten je nejbližší místo odkud nás můžou vyzvednout.“
Kapitán ihned zvedl vysílačku a začal plnit majorův rozkaz. „Tady Delta jedna. Žádám evakuaci z místa Bravo. Tým byl napaden. Máme dva mrtvé a velitel je raněn. Dodržujte maximální ostražitost. Nepřítel je velmi technologicky vybaven.“
„Zde Omega. Rozumím Delto jedna. Evakuace z bodu Bravo. Přecházíme na nouzi dva. Záložní týmy by měli brzo dorazit. Delto jedna, hlásím přerušovaný kontakt dvou známek života 6 mil od bodu Bravo. Jsou ve vašem směru a pohybují se. Senzory jsou něčím rušeny. Víc informací nemohu poskytnout.“
„Rozumím Omego. Pokračujte dle rozkazů. Konec.“
Major byl mezitím ošetřen a pečlivě hodnotil situaci. Díval se na antický skener a na data z rozmístěných senzorů. Nebylo na nich naprosto nic. Žádné výkyvy energie ani známky života, kromě jeho vojáků.
„Tak všichni vstávat. Musíme ihned pokračovat dál. Nechci tu skejsnout přes noc. Musíme pokračovat do bodu Bravo. Není to zas tak daleko, ale nepřítel je asi někde kolem. Určitě tam jsou dva wraithové, po kterých jdou naši neznámí. Nabijte průraznou munici. Pokud narazíme na kohokoliv palte jen na můj rozkaz pokud nebudem napadeni. V tom případě palba volná. Průzkumníci půjdou vpředu na dohled.“
Kapitán jen přikývl a se svým společníkem vyrazil vpřed. Ostatní je následovali. Skupina šla velmi pomalu a reagovala na jakýkoliv podezřelý pohyb. Kapitán upozornil, že tu ptáci začali opět létat a prozpěvovat. Bylo tedy dost pravděpodobné že neznámí tvorové vblízkém okolí nejsou. Jak vojáci pokračovali tak veškeré stopy zmizely. Jen kapitánovu bystrému oku neušlo několik rozdrolených kamínků a rýh na vyčnívající skále. Rukou dal pokyn k zastavení. Major přišel blíž, tak aby si šeptem mohli promluvit.
„Wraithská stopa. Snažili se zmizet tady, na skalnatém terénu. Zdá se že ti tvorové neumí stopovat. Asi nebudou tak chytří jak jsem si myslel. Jestli mohu typovat, tak stopují pomocí té jejich technologie. Proto se asi objeví jen někdy. Oskenují okolí a pak zas zmizí.“
„Také si myslím kapitáne. Můžem stopovat ty wraithy?“
„Ano pane. Nebude to snadné, ale zvládnem to. Stejně ty stopy směřují přímo k našemu cíly.“
„Výborně. Rád bych dostal aspoň jednoho živého, aby nám pověděl co jsou ti tvorové zač.“
Skupina se dala znovu do pohybu. Měkkou zem pomalu nahrazovala tvrdá skála a les pomalu ustupoval. Terén ze začal dost prudce zvedat. Postup byl nyní ještě pomalejší. Kapitán při sledování stop byl pořád v podřepu a upřeně pozoroval zem. Skupina se dostala až ke skupině velkých skal které tvořili soustavu jeskyní. Bylo tu však něco, co velmi rušilo všechny senzory.
„Pane jsou blízko. Prošly tu tak před pěti minutama. Zdá se že jeden je raněn. Několikrát tu zakopnul. Senzory jsou tu rušeny. Určitě sem šli kvůli tomu.“
„Dobře kapitáne. Zkusíme je dostat živé. Chci z nich dostat víc informací. Připravte si zaty a nezapomeňte že wraitha omráčí až druhý výstřel.“
Poté se skupina pomalu vydala dál. Stopy směřovaly do jedné z jeskyní. Oba odstřelovači se ukryli poblíž, aby mohli poskytnout podporu ostatním. Zbytek se vydal do jeskyně. Postupovali velmi pomalu. Ušli několik desítek metrů, když zaslechli wraithský zuřivý křik. Trochu zrychlili a za okamžik major spatřil velkého wraitha jak je skloněn nad druhým, který nehybně leží na zemi. Major rychle vypálil ze zatu. Dva výstřely zasáhly skloněného wraitha, ale ten jen trochu zavrávoral a ihned se vrhl na nově příchozí. Zastavil ho až třetí výstřel. Wraith spadl na zem, ale nebyl omráčen. Byl jen paralyzován a dočasně neschopný pohybu. Druhý se ani nepohnul. Stále ležel ve stejné pozici. Vojáci ochromeného ihned pevně spoutali aby se nemohl ani pohnout. Major vyčlenil dva muže aby při jakémkoliv pohybu wraitha zastřelili. Tomu se pomalu vracela síla. Majora nejdříve velmi překvapilo, že musel vystřelit třikrát, ale když prohlédl druhého tak vše pochopil. Na druhém wraithovi se první nakrmil a i velikost zajatce mohla přispět k menší účinnosti zbraně. Major se sice často s nimy nesetkal tváří v tvář, ale tento byl impozantní. Velikostí a zuřivostí v očích mohl klidně konkurovat i těm neznámým tvorům.
Major nechal ostatní vojáky i s průzkumníky zabezpečit okolí. Nad jeskyní bylo docela velké prostranství, takže major měl v plánu změnit místo evakuace. Bohužel neznámé rušení způsobovalo nefunkčnost senzorů i vysílaček. Major byl nucen poslat průzkumníky dál do lesa, aby zajistili spojení. Bylo tu však velké riziko že vysíláním odhalí svou pozici a budou napadeni neznámými tvory.
„Rozumím majore. My to zvládnem. Vezmem jen lehkou výbavu a zbraně. Signál by měl být čistý tak 15 minut odtud. Zavoláme jumper a ihned zas vypadnem.“
„Dobře kapitáne. Čas evakuace 1 hodina po vašem odvysílání.“ Kapitán Sparks jen přikývl a s druhým vojákem za chvilku zmizel v lese. Ostatní se vrátily do jeskyně, kde v rámci možností vytvořili neprostupnou obranu. Celá oblast byla zaminována a pokryta dalšími nástrahami.
Major si šel promluvit se zajatcem. Nejdříve nemluvil, ale když mu major slíbil bezpečný odchod z planety a vysazení kde bude chtít, tak změnil názor.
„Věřím ti člověče. O vás z Atlantis je známo že držíte slovo. Co chceš vědět?“
„Co jsou zač ti tvorové? Řekl bych že ses s nimy už někdy setkal.“
„To ano a nebylo to příjemné. Je jen málo těch co se s nimy setkali a ještě míň co přežili.“ Wraith se odmlčel a dost divně se zasmál. Po chvilce pokračoval. „Antikové je nazvali Venatoři. Starodávná rasa lovců z neznámé galaxie. Nikdo nezjistil odkud. Jediné co víme je, že jednou za každých 500 let přiletí a uloví několik nejsilnějších z jedinců různých druhů. Někdy se zdá jako by poznali kdy se naše rasa probouzí. Dokonce lovili i antiky. Tak jsou staří. Ty slabší zabijí a části těl sežerou. Ty nejsilnější odvezou na tuto planetu. Zde je pravděpodobně obětují svým bohům. Mají dokonalou technologii maskování a i zbraně a lodě jsou impozantní. Asi budete jediní kdo ví, kde tato planeta leží. Nikomu se nepodařilo je stopovat. Má hive se utkala s jejich lodí. Ani přímý zásah jí nic neudělal a to ta jejich loď byla jen trochu větší než ten váš jumper. Rozstřílely hive na kousky a mě při úniku v dartu chytli. Podařilo se mi a mým dalším zajatým pěti druhům utéct, když váš jumper sestřelili. Nás začali lovit hned poté co zjistili že z jumperu nikdo nepřežil. Moc rádi loví. Někdy si i vypínají to maskování. Asi je to pak baví ještě víc.“ Řekl wraith a opět se dost ďábelsky zasmál.
Major byl dost překvapen informací o jumperu kapitána Winterse a také tím, že ani wraithové a antikové nic proti venatorům nezmohli. To byl určitě důvod proč adresa místní brány nebyla v hlavní antické databázi. „Co to jejich maskování? Zaznamenali jsme vždy nějaké energetické výkyvy než se objevili.“
„Ano. Asi jediná jejich slabina, ale dá se zjistit až když jsou moc blízko. Jen ruda obsažená v těchto jeskyních ruší i to jejich maskování.“ Wraith se obrovsky zasmál a při tom vycenil zuby. „Stejně zemřeme člověče! Ale v boji jako praví válečníci a ne na nějakém oltáři pochybných bohů.“ Pak se wraith odmlčel a už nic neřekl. Vypadal že šetří síly na nadcházející střetnutí ve které věřil. Vypadal jako by spal, ale jeho smysly byly napjaté. Ze zkušenosti s venatory moc dobře věděl, že není velká šance na přežití. Sám jednou unikl a to jen za cenu obětování svých válečníků, kteří bránily jeho ústup bránou. Urychleně vyhnal tyto nepřijatelné myšlenky z hlavy. Raději se soustředil na blížící se střet.

Mezi tím se kapitán Sparks s druhým sniperem dostali k místu odkud se mohli spojit s hlídkujícím jumperem na orbitě. Kapitán se zastavil a poslouchal. Nic nenaznačovalo přítomnost nepřítele. Ptáci létali a prozpěvovali si. Kapitán Sparks usoudil, že tu ti divní tvorové nejsou. Poslal svého společníka zajistit okolí a sám volal jumper.
„Tady Delta1. Omego žádám evakuaci týmu přesně za jednu hodinu. Místo označeno jako Sierra 1. Vzdálenost pět mil jihovýchodně od bodu Bravo. V místě je silné rušení senzorů a vysílaček. Možné i rušení maskování. Signál je zelený kouř. Evakuace je priorita Rudá 1.“
„Rozumím Delto 1. Máme menší problém s motory. Čekáme na jistící týmy jedna a dva. Dorazí do několika minut. Evakuaci provedou oni.“
„Dobře. Delta1 končí.“ Pak se oba odstřelovači vydali na zpáteční cestu ke zbytku jednotky.

Uplynulo přibližně čtyřicet minut od vysílání s jumperem. Oba odstřelovači se nacházeli na menší vyvýšenině 300 metrů od místa evakuace. Pod sebou už viděli jeskyni ve které byli ukryti ostatní. Kapitán už chtěl pokračovat dál, když zahlédl nepatrný pohyb v houští na protější straně lesa. Podíval se dalekohledem. Nic neviděl. Pozorně kousek po kousku sledoval celý prostor. Zastavil se znovu na onom místě, kde si myslel že něco zahlédl. Připadalo mu že se v houští něco ukrývá, ale nemohl to rozeznat. Proto si přepnul vidění na svém puškohledu na termo. Ihned se mu objevil obrys venatora, který sledoval jeskyni a její okolí. Maskování měl venator vypnuté, zřejmě kvůli zdejšímu rušení. Kapitán Sparks chtěl upozornit majora, ale neměl jak. Vysílačky zde byly k ničemu. Rozhodl se proto zaujmout co nejlepší střeleckou pozici a se svým druhem krýt ostatní před případným útokem venatorů. Nechtěl nic riskovat. Věděl minimálně o třech z nich, ale zde spatřil jen jednoho. Pečlivě si ho držel v záměrném kříži puškohledu a vyčkával co bude. Jeho společník prohledával dalekohledem okolí a po chvilce spatřil další dva venatory. V tom se dal do pohybu i ten první. Všichni se pomalu plížili k jeskyni z různých stran. Kapitán Sparks se podíval na hodinky. Jumpery by už měli sestupovat atmosférou. To asi také napadlo i majora Grounda, jelikož se u vchodu do jeskyně objevil s dvěma vojáky. Pozoroval okolí, ale nic nespatřil. Kapitán ho chtěl varovat, ale neměl jak. Vlastně jedna možnost tu byla. Pokusit se zabít venatora. Sice odhalí svou pozici, ale když už nic jiného, tak upozorní ostatní na nebezpečí. Kapitán se rozhodl. Určil cíle.
Venatoři se pomalu blížili k jeskyni. Uviděli několik vojáků. Jejich chuť po krvi převládla nad opatrností. Jeden zachytil o nástražný systém. Mina se aktivovala a zazněl výbuch. Neopatrný venator byl rozmetán po okolí. Major se nestihl ani pohnout, když už před sebou viděl další dva venatory. Jeden skočil na něj a druhý na nejbližšího vojáka. V tom zazněly dva výstřely. Velkorážní projektil z kapitánovi odstřelovačky proletěl venatorovou hlavou jako nůž máslem. Mozek tvora se rozstříkl po okolí a tělo neškodně dopadlo před majora. Druhý voják však takové štěstí neměl. Střela druhého snipera sice venatora zasáhla, ale nezabila. Venator vojákovi zlomil vaz. Během těchto několika okamžiků se na scénu dostavili ostatní vojáci. Venator byl velmi rozzuřený. Vydal ze sebe strašný řev, ale to už ho trefila další velkorážní střela z kapitánovi pušky. Vojáci polomrtvého venatora dorazily několika dávkami z kulometů. Najednou z porostu blízko jeskyně vyletělo několik energetický střel a zabilo další dva vojáky. Ihned poté z houští vyběhli další tři venatoři. Tito ale byli oproti ostatním jiní. Měli brnění po celém těle a už jen vzhledem vypadali na velitele a neohrožené bojovníky. Jeden zaútočil na tři zbývající vojáky. Druhý mířil přímo k ukrytým odstřelovačům.
Třetí se také chystal k útoku, když na něj cosi skočilo. Byl to zajatý wraith. Nějak se mu podařilo osvobodit. Wraith se zuřivostí venatorovi vyrovnal a vzhledem k nedávnému krmení měl i síly dost. Jejich boj vypadal jako zápas dvou krvelačných šelem.
Major a dva zbývající vojáci měli dost problémů. Jejich palné zbraně proti brnění venatora neměli žádný účinek. Venator už jednoho vojáka zabil energetickou zbraní a druhému prokousl hrdlo svými špičáky. Na živu už zůstal jen major, ale toho venator držel pod krkem a pomalu mu do něj zarýval své drápy. Majorovi bylo jasné že zemře. Krev z venatorových špičáků stékala majorovi po uniformě. Ve venatorových očích viděl záblesk pomsty.
„Mě nedostaneš!“ řekl z posledních sil major Ground. Venator jako by tomu rozuměl. Zasmál se jak jen mu to jeho vzhled dovolil a přitlačil. Majorovi drápy rozpáral krk. Jeho tělo pak pustil na zem. Z ruky mrtvého vypadlo několik malých kroužků. Pojistky! Majorovi se podařilo nějak odjistit několik granátů co měl na své vestě. Zazněl výbuch, který rozmetal tělo majora po okolí a venatora odhodil hodně daleko Venator žil, ale chroptil a z tlamy mu vytékala černá krev. Měl těžká zranění a tělo plné střepin z granátů a brnění.
Oba odstřelovači se snažily najít posledního venatora, který jim zmizel z dohledu. Kapitán se mrknul na hodinky. „Už by tu měli být!“ Vzal dýmovnici a odhodil ji mezi skály. Za chvilku ze skal začal stoupat zelený kouř. Během chvilky se objevil jumper. Přiletěl vysokou rychlostí a jeho pilot měl co dělat aby nepřeletěl místo evakuace. Ze zadní části byla vyhozena dvě lana. Oba odstřelovači se k nim připnuli a kapitán Sparks dal rukou znamení k odletu. Věděl že ostatní vojáci zemřeli. Když jumper stoupal, tak dostal několik energetických zásahů. To po něm střílel venator, který na několik minut zmizel z bojové scény. Posádka jumperu se snažila dostat oba vojáky dovnitř, ale kapitán byl zasažen. Vysel bezvládně na laně. Venator udělal jakési vítězné gesto, když najednou vyletěl do vzduchu. To ho zasáhl dron vystřelený druhým evakuačním jumperem, který kryl ten první. Oba jumpery pak ihned zamířily k hvězdné bráně.
Na zemi se zatím odehrával krvavý boj mezi posledním venatorem a wraithem. Oba byli celí od krve obou, ale venator pomalu získával navrch. Wraith byl sice silný, ale venatorovi drápy byly nebezpečná zbraň. Wraith dostal několik těžkých zásahů a rychle ochaboval. Venator využil jeho pomalých reakcí a rychle vytasil svou zbraň. Než se wraith vzpamatoval z předchozího útoku, tak dostal zásah. Venator asi nevystřelil plnou energetickou dávku, jelikož byl wraith jen paralyzován. Nemohl se hýbat, ale stále byl při vědomí. S velkou hrůzou v očích sledoval co venator udělá. Ten se rozhlédl kolem. Chvilku pozoroval oblohu a pak něco nastavil na zařízení, které měl na hrudníku. Poté přistoupil k wraithovi a jedním škubnutím mu utrhl hlavu od těla. Venator se napil wraithské krve a pak vítězoslavně zařval. Poté popošel ke svému těžce zraněnému druhovi. Podíval se naněj. Asi hodnotil jeho stav. Sehnul se k němu. Jedním pohybem mu zlomil vaz. Když to vykonal, tak urychleně skočil do neznámé lodi, která se najednou objevila nad skalisky. Loď byla jednou akt velká než jumper, takže jí rozměry nedovolovaly průlet bránou. Na bocích měla výsuvná křídla a v nich jakési otvory. Určitě šlo o zbraňové systémy. Uvnitř lodě byla řada neznámých zařízení a v přední části bylo šest dalších venatorů. Ten který zabil wraitha přistoupil a pilot mu okamžitě uvolnil místo. Loď zamířila vysokou rychlostí k bráně.
Jumper který měl poškozené motory a hlídkoval u brány zachytil nouzové volání.
„Tady jumper dva. Ihned se spojte s Atlantis. Ať připraví ošetřovnu. Evakuace neproběhla dobře. Máme tu jen zlatý tým. Kapitán Sparks je těžce raněn a v bezvědomí. Nařizuji okamžité vyklizení oblasti.“
Po tomto hlášení poručík ihned zadal adresu a odvysílal požadavky. Pak proletěl skrz bránu, aby nebránil v průletu dalším dvěma jumperům. Ti byli jen minutu od brány, když jumper tři vybouchl. Byl rozmetán po celé obloze na malé kousky.
„Pane jumper tři to dostal. Musí nás vidět i když jsme maskovaní. Mám energetické výkyvy na šesti hodinách dva tisíce metrů pod námi.“
„Převeďte maskování na štít. Oznamte Atlantis že jsme pod palbou. Zkusím vypálit drony do té anomálie.“ Hlásil pilot.
Z juperu vyletělo všech šest dronů. Otočily se zpět a vybuchli uprostřed energetické anomálie. Při výbuchu probliklo maskování venatorské lodi a za chvilku se loď objevila i na senzorech jumperu. Venatoři střílely dost přesně, ale obratný jumper dokázal jejich střelám uhýbat. Nevyhnul se ale všem. Těsně před průletem bránou dostal těžký zásah. Jen díky štítu se nerozletěl na kusy. Jumper proletěl bránou. Objevil se v řídící místnosti Atlantis.
„Zapnout štít!“ zakřičel pilot do vysílačky. Technik u ovládacího panelu ihned uposlechl. Štít byl zapnut jen milisekundu před tím než skrz bránu proletělo několik energetických střel venatorů. Štít mohutně zablikal, ozvalo se několik velkých ran připomínajících vzdálené exploze. Chvilku štít vypadal jako by už neměl vydržet. Najednou se brána uzavřela.
Lidé na Atlantis si oddechli, ale ne na dlouho. Každému od tohoto okamžiku v hlavě probíhala myšlenka co je to za tvory, kteří zabili tolik jejich elitních vojáků.A hlavně neznají venatoři pozici Atlantis?

KONEC

[Dragon]

tak se mi zdá že budu opět první kdo odpoví...

Prostě super zakončení, Povídka se mi dosti líbila a věřím že by stála i za natočení...byl by z toho skvělej díl, kterej by mohl otevírat další příběhovou linii:)

A určitě se budu těšit na tvoje další výtvory

Tak dík za hodnocení a přízeň. Jinak poku jde o nějaké další povídky tak mam několik námětů a dva z toho už jsou ve fázi rozpracování, ale kdy uveřejním další povídku to je zatím ve hvězdách někde v galaxii Pegas

no parádní.....výborná celá povídka a i ten konec je takovej tajemnej, to mam rád, nechává to otevřený možnosti co by se mohlo dít v ňákých těch povídkách dalších...

Také i tobě dík za příznivé hodnocení. Jinak mohu slíbit, že v nějaké další povídce se určitě s Venatory setkáme.

Venatoři jsou velmi dobrý nepřítel Absolutně úžasné zakončení, moc se mi to líbilo Určitě se těším na další tvé výtvory

I tobě dík za hodnocení a přízeň. Pokud jde o další výtvory, tak když bude čas mohla by být další povídka asi za 14 dní +-

[Dragon]

tak to je divný
nevím jak vám, ale mě se s citací zobrazuje 14 dní +-, ale bez citace jen 14 dní -

každopádně pokračuj a na Venátory se budu těšit , jen doufám že budu mít čas na čtení

no pokud jde o + a - tak problém bude na tvém přijímači
Dále upozorním jako autor že se jedná o Venatory nikoliv o Venátory to mě trochu rozladilo takže to můžeš napravit jen tím že si budeš dělat čas na čtení mích povídek

[Dragon]

co ti odpovědět
asi takhle. tvé výtvory se mi líbí, ale škola je škola a jinak na ty Venátory (joke) Venatory mám tři papíry , tak si vyber

Víš že nelegální kopírování je trestný čin? Takže veškeré ty papíry co na ně máš rychle spal! Já jsem právoplatný a jediný vlastník této rasy. Patent a další jiné podrobnosti na vyžádání předložím Samozřejmě v předem odůvodněném dopise jako žádosti.

[Dragon]

ok papíry blbě vysvětleny...byly myšleny papíry na hlavu (různé poruchy,dysfunkce,...)
jinak abych moc neodbočil...jak to vypadá s další várkou...ptám se spíž za ostatní čtenáře

Uvedení další povídky bylo nastíněno o několik příspěvků výše. Takže ještě jednou. Rád bych tak do 14 dnů, ale nevím jak na tom budu s časem. Takže je možné že další povídka bude uveřejněna už za týden, ale také že třeba až za měsíc zatím pořád píšu jak divej ale bohužel teď na to nebudu mít moc času Tak doufám že to chvilku vydržíte a zachováte mi přízeň.

Snad se dočkáme i nějakých tvých jiných povídek.

Tak přicházím s dobrými zprávami pro mé fanoušky Jestli vše půjde dobře a dle mých předpokladů (zatím ano) tak další povídka by mohla být na světe někdy za týden, Takže neděle nebo pondělí. A abyste neřekli tak tady je menší spoiler:

Toto je spoiler!!!:

Dostaneme se do galaxie Pegas před 10 000 lety. Válka mezi antiky a wraithy je na vrcholu a antikové se zoufale snaží zastavit wraithský nápor.

Takže jsem vás snad trochu potěšil a jdu opět psát

[Dragon]

očekávám velké neznámě a dle tebe i "pár" bitev

Už se nemohu dočkat

Jelikož toho budu mít asi o víkendu moc a nestíhal bych, tak jsem se vrhl na povídku a výsledek je zde. První část mé další povídky. Příjemné počtení. Komentáře potěší

SATELLESKÁ GARDA

část 1.

Pegas před 10 000 lety. Boj s wraithy je na vrcholu. Antikové již do války poslaly veškeré své lodě a už nemají žádné rezervy. Buď zvítězí nebo padnou!


Bitevník třídy perseus pojmenován Ornicus a jeho sesterská loď Sagitta, byly vysláni s několika loděmi třídy aurora aby napadly a zničily wraithskou planetu. Nejvyšší rada antiků dospěla k závěru, že na planetě wraithové budují základnu pro stavbu nových lodí.
„Planeta musí být zničena dřív, než bude komplex dostavěn a těžce bráněn. Toto je naší hlavní prioritou!“ Stálo v prohlášení nejvyšší rady a zároveň v rozkazech admirála Alopexe, který byl jmenován velitelem celého bojového uskupení.
Těsně před odletem, byla flotila posílena dalšími dvěmi loděmi třídy aurora, takže se skládala ze dvou bitevníků třídy perseus a 12 lodí třídy aurora.

Bitevníky perseus patřily mezi nejtěžší válečné lodě a nejvyšší rada je vysílala jen na nejzávažnější úkoly. Každý bitevník měl na palubě záložní energetickou jednotku STE, která se dala připojit k lodním rozvodům a posílit tak štíty, zbraně a pohon lodě v případě nutnosti. Každá loď byla vybavena i stovkou bitevních stíhačů a třiceti těžkými planetárními bombardéry určenými k totální destrukci planet.
Posádku tvořili ti nejelitnější antičtí vojáci a o bezpečnost lodě se starala obávaná satelleská garda. Tito muži a ženy jsou nejobávanějšími bojovníky antiků. Jsou to ti nejlepší válečníci a mnozí antikové ani nevěří, že jsou stejné rasy. Jejich pověst brutálních zabijáků a vojáků je předchází v obou galaxiích. Legenda praví, že gardisté jsou posíláni z tajné planety v jiné galaxii a jsou odnoží bojechtivých antiků, kteří bojovali proti ori a pak kdysi dávno zmizeli.
Říká se že jeden člen gardy vydá za dvacet běžných vojáků, což vynahrazuje jejich malý počet. Mají to nejlepší vybavení, které je většinou pouze prototypem a běžní antikové o něm nemají ani ponětí. Jsou celí oblečeni v masivním, ale překvapivě lehkém brnění z neznámých slitin, kterému jednoduše říkají Tegimentum . Hlavu mají zakrytou přilbou ze stejného materiálu a je jen málo antiků, kteří viděli jejich pravou tvář. Jejich zbroj je schopna odolat i nejlepším wraithským ručním zbraním. Také jsou vybaveni osobními energetickými štíty a skenery pohybu. Jako zbraň používají malou kompaktní energetickou pušku, kterou obvykle nosí připevněnu na pravém stehně. Jejich hlavní zbraní v boji je však obouruční meč, který nosí na zádech. Jejich léty prověřený způsob boje je učí wraithovi jednou ranou useknout hlavu. To je záruka jeho jisté smrti.

Nad planetou s obrovským oceánem, kde se na vlnách pohupovala Atlantis, se seskupila bitevní formace.
„Zde admirál Alopex. Bitevní flotila Kappa připravena! Atlantis žádáme povolení k odletu.“
„Zde Atlantis. Bitevní flotilo máte povolení k akci. Dobrý lov!“ Po těchto slovech celé bojové uskupení skočilo do hyperprostoru. Podle výpočtů bude trvat 20 hodin než dorazí na místo. Lodě by mohli letět rychleji, ale admirál nechce prozradit svou polohu dokud to nebude nezbytné. Větší energetické nároky na vyšší rychlost by jejich flotilu prozradily o několik desítek minut dřív. Takto dle výpočtů nebudou wraithové o jejich příletu vědět dokud se nevynoří z hyperprostoru. Admirál ale pro jistotu vyslal napřed průzkumný jumper. Jednalo se o běžný jumper s maskováním, který byl ale vybaven menším hyperpohonem a několika upravenými senzory pro skenování na velké vzdálenosti. Jumper měl za úkol pozorovat planetu a přilehlý sektor dva dny. Poté se měl dostavit na předem smluvené souřadnice, kde bude flotilou vyzvednut. Admirál nechtěl používat žádná subprostorová vysílání, jelikož měl obavy, že wraithové mohou i toto vysílání sledovat a odhalit tak pozici vysílače i přijímače.
Flotila byla na cestě již čtrnáct hodin. Admirál byl ve své kajutě a na můstku vlajkové lodi tak byl jeho první důstojník.
„Admirál žádán na můstek. Admirál žádán na můstek.“ Ozvalo se v lodním interkomu. Admirál okamžitě přišel a po zběžném přehlédnutí všech stanovišť se otočil ke svému prvnímu důstojníkovi.
„Pane blížíme se k místu setkání. Zbývá nám deset minut. Dálkové senzory jsou čisté.“
„Děkuji Orixi. Rozkažte flotile a všem stanovištím plná pohotovost!“ Řekl admirál a pohodlně se usadil do svého velitelského křesla.
První důstojník Orix zmáčkl tlačítko na straně svého křesla, které bylo po admirálově levici a všemi loděmi flotily se rozezněl rozkaz. „Všichni na svá stanoviště! Plná bojová pohotovost! Připravte se na výstup z hyperprostoru během deseti minut!“
Loděmi se rozezněl výstražný signál. Během minuty byla flotila v maximální bojové připravenosti. Na můstcích obou bitevníků přibylo k běžným čtyřem členům satelleské gardy, kteří tvořili osobní stráž velitelů lodí, dalších šest. Také hlavní stanoviště a další důležité části lodě byli obsazeny vždy po dvou členech gardy. Admirál se na ně zadíval a po tváři mu přejel lehký úsměv. S několika těmito vojáky by se nebál jít ani mezi tisícovku wraithů. Věděl že jsou loajální až za smrt a on jich měl na každém bitevníku stovku.
„Admirále pět minut do výstupu z hyperprostoru.“ Hlásil pilot, který seděl u ovládacího pultu pět metrů před admirálem.
„Informace ze senzorů na hlavní obrazovku.“ Rozkázal admirál. Ihned se na velké přední obrazovce objevila data ze senzorů. Zobrazovala blížící se soustavu s velkou dvojhvězdou a plynným obrem, kolem kterého byla velká mlhovina. To bylo místo setkání s průzkumným jumperem. Bylo dosti rušeno, takže bylo těžké tam někoho vystopovat, ale zároveň těžké pro někoho uvnitř sledovat co se děje venku.
„Pane výstup z hyperprostoru za třicet sekund.“ Hlásil pilot.
„Všem lodím. Aktivujte štíty! Po výstupu z hyperprostoru obraná formace typ delta šest.“ rozkázal admirál a zvedl se ze svého křesla. Pomalu přišel k pilotovi. Podíval se na údaje na jeho konzoly. Zbývalo deset vteřin do výstupu flotily z hyperprostoru.
„Aktivujte panoramatickou projekci.“ Přikázal admirál. Ihned poté se kolem dokola celého můstku všechny stěny změnily a ukazovaly okolí lodě, jako by všichni koukaly do vesmíru z velké prosklené kapsle. Ihned poté loď se zbytkem flotily vyskočila z hyperprostoru.
„Hlášení.“ Řekl ihned admirál a přitom pozoroval okolí lodě na panoramatické projekci.
„Admirále veškeré senzory ukazují normální prostředí. Žádný kontakt v celé soustavě a jejím přilehlém okolí. Hledáme průzkumný jumper.“ Hlásil první důstojník.
„Dobře Orixi. Ať je flotila připravena na nouzové použití hyperpohonu.“ Řekl admirál Alopex a pomalu usedal zpět do svého velitelského křesla.
Po několika málo vteřinách se na senzorech objevil obrys zamaskovaného jumperu.
„Pane. Máme kontakt. Průzkumný jumper. Je v pořádku a žádá o povolení přistání na naší lodi.“ Řekl důstojník Orix.
„Povoleno v hangáru jedna. Orixi převezměte velení. Jdu ihned za piloty. Chci mít informace z první ruky.“ Řekl admirál a odcházel do hangáru jedna v doprovodu čtyř členů satelleské gardy , kteří tvořily jeho osobní stráž. Po admirálově boku pak šel velitel gardistů kapitán Syndicus.
Skupina díky lodním transportérům dorazila do hangáru jedna skoro ihned. Zde už na admirála čekala dvoučlenná osádka průzkumného jumperu. Oba muži se postavili do pozoru a pozdravili. Admirál zavelel pohov a ihned se ptal na situaci.
„Pane zdá se že o našich záměrech wraithové nemají tušení. Na orbitě planety hlídkuje sedm mateřských lodí a deset křižníků. Na odvrácené straně druhého měsíce planety jsou v záloze připraveny další tři mateřské lodě a osm křižníků. Základna ještě není dostavěna a planetární obranu jsme nezaznamenali.“
„Dobře vojáci! Teď si jděte odpočinout. Zasloužíte si to.“ Řekl admirál a společně se svým doprovodem se vrátil zpět na můstek. Ihned jakmile se vrátil tak se optal svého prvního důstojníka.
„Orixi jsou data z průzkumníka stažena?“
„Ano pane. Stažena a odeslána na ostatní lodě.“
„Výborně. Spojte mě se zbytkem flotily.“ Řekl admirál a pohodlně se usadil do svého křesla uprostřed můstku.
„Pane flotila je na příjmu. Můžete mluvit.“ Ohlásil první důstojník.
„Zde admirál Alopex. Po vstupu do hyperprostoru poletíme dosavadní rychlostí. Dosáhneme nepřátelského uskupení za šest hodin. Bitevníky se postarají o zničení mateřských lodí společně s třemi loděmi třídy aurora. Ostatní lodě třídy aurora zničí křižníky. Po vyčištění orbity bitevníky vypustí bombardéry a stíhače. Jejich úkolem bude zničení všechno na planetě. Aurory se postarají o wraithskou zálohu na odvrácené straně druhého měsíce planety. Bojová pohotovost stupeň tři pro celou flotilu. Dobrý lov!“ řekl admirál a rozkázal vstoupit do hyperprostoru směr wraithská planeta.

„Admirále zbývá nám třicet minut do dosažení cílových souřadnic.“ Hlásil první důstojník.
„Děkuji Orixi. Připravte flotilu.“ Rozkázal admirál
První důstojník přikývl a stiskl komunikační tlačítko na svém křesle. „Všem lodím. Na rozkaz admirála Alopexe plná bojová pohotovost stupeň jedna! Všichni na svá místa! Začněte nabíjet energetické paprsky na obou bitevnících! Po výstupu z hyperprostoru bojová formace alfa třináct! Od nynějška zachovejte přísný zákaz veškeré komunikace!“
Admirál s velkým zaujetím poslouchal svého prvního důstojníka. Když se na lodi rozezněl poplach ohlašující přechod na bojový stupeň jedna, tak se admirál pousmál.
„Ať oba bitevníky připojí STE!“ rozkázal admirál. Ihned na jeho rozkaz byla připojena energetická jednotka, antiky jednoduše zvaná spolium transmissibilis energia, zkráceně STE. V budoucnu ji lidé budou znát pod označením ZPM.
Poté se admirál podíval na kapitána Syndicuse stojícího stále po pravé straně vedle něj. Kapitán jen lehce přikývl a dál stál jako socha. Admirál věděl že i satelleská garda je připravena na nadcházející střetnutí.

„Pane patnáct minut do cílové oblasti. Dálkové senzory potvrzují uskupení několika organických lodí na vysoké orbitě planety. Dle rozměrů a energetických stop se jedná o sedm wraithských mateřských lodí a deset křižníků. Žádné další kontakty.“ Hlásil první důstojník.
Admirál se zvedl ze svého křesla a přistoupil k pultu ovládání senzorů. Chvilku se díval na údaje a poté si šel znovu sednout. „Strojovno energii z STE přesměrovat do štítů a energetických zbraní. Zbraňový důstojníku ihned co vyletíme z hyperprostoru vypalte z energetických zbraní na nejbližší mateřskou loď. Drony zaútočíme na ty další.“ Rozkazoval admirál. Důstojník přikývl a provedl patřičné úpravy zbraňových systémů. I strojovna potvrdila provedení rozkazů.

Malá skalnatá planeta. Na první pohled ničím zvláštní. Při bližším pozorování, ale uvidíme několik obrovských rozestavěných komplexů z organické hmoty. Rozestavěná wraithská základna. Kolem planety obíhají dva měsíce. Za jedním z nich je ukryta část wraithské flotily hlídající toto strategické místo. Ostatní lodě hlídkují na orbitě planety.
Najednou se otevřelo hyperprostorové okno. Z něj vyletělo deset mateřských lodí a jedna zvláštní loď. Byla dvakrát tak větší než mateřská a na jejím plášti trčelo mnoho zbraňových platforem. Šlo o nejmodernější wraithský bitevník. Celé uskupení minulo planetu a zamířilo na druhou stranu soustavy. Po několika minutách zmizeli za velkou hvězdou, která představovala místní slunce. Wraithové nad planetou se začali přeskupovat do bojové formace.


Hudba k následující bitvě

Kód: Vybrat vše

http://cz.youtube.com/watch?v=NuJ93elYqVs&NR=1

Za pět minut vyletělo z hyperprostoru bojové uskupení antiků. Bitevníky začali ihned pálit z energetických zbraní posílených energií z STE. Silný zelený paprsek vypálený z Ornicuse rozpůlil najednou dvě, za sebou letící hive, které byli okamžitě zničeny. To samé se stalo dalším dvěma po zásahu od bitevníku Sagitta. Drony z obou bitevníků pak zasáhly další dvě mateřské lodě a ostatní byly pod palbou dronů z lodí třídy aurora. Wraithové byli silou útoku a brzkým zničením jejich čtyř mateřských lodí velmi zaskočeni. Zbylé lodě dostávaly těžké zásahy a antické štíty zatím wraithským zbraním odolávaly.
„Admirále wraithské uskupení ustupuje! Stahují se k druhému měsíci planety.“ Hlásil první důstojník
„Dobře. Vypusťte stíhače a planetární bombardéry. Musí zničit veškeré wraithské zařízení na planetě. Poté se stíhači připojí k útoku. Ostatní lodě zaútočí na wraithy plnou silou!“
Mezi tím se wraithové přeskupily a připojilo se k nim i druhé bojové uskupení čekající na odvrácené straně druhého měsíce.
„Zformujte flotilu do útočné formace tři! Zahajte palbu na doprovodná plavidla! O bitevníky se postará naše hlavní uskupení. Oznamte královně že se past zdařila, ale jejich bitevníky jsou silnější než jsme předpokládali.“ Řekl vysoký wraith stojící na můstku jedné z hive. Ihned poté se wraithové vrhli na lodě třídy aurora.
„Admirále zpoza místního slunce se vynořilo další wraithské uskupení. Jde o deset hive a jeden bitevník. Wraithové vysílají stíhače ze všech lodí!“ Hlásila obsluha senzorů.
„Ať letouny pokračují v misi. Bitevníky se zaměří na nové uskupení. Aurory pokračují v boji.“ Rozkázal admirál. Jeho tvář zvážněla. Bojová flotila antiků byla velmi přečíslena a objev wraithského bitevníku nevěstil nic dobrého. Také už dvě aurory hlásily těžká poškození a výpadky energií. A hlavním energetickým zbraním bitevníků potrvá několik minut než se nabijí k dalšímu použití. Boj teprve začínal. Admirál si byl moc dobře vědom co je v sázce.
Ale ani jedna ze stran nevěděla o dalším účastníkovi. Z bezpečné vzdálenosti celou bitvu pozorovala neznámá zamaskovaná loď.