Stargate : Conection X
Delegační výprava se v síni Nejvyšší rady dozvídá důvod zcizení svých dat a možné následky.
Místo: Síň Nejvyšší rady; Hlavní věž;
Telerush Felinas ; Planeta: Ascanica ; Vesmír: Stále neznámý.
„Tak moment.“ vložil se do diskuze poprvé Winterson „Já toho o fyzice moc nevím, ale koukám na sci-fi. Nemůže náhodou Bílá díra vzniknout jen zničením té černé? Nebo tak nějak?“
„Máte pravdu, podplukovníku.“ potvrdil ministr McKay. „Jenže v tomto konkrétním případě se Slunce svou hmotností a silou, kterou získá pohlcením planet v systému, zhroutí v Černou díru. Ta však, podle našich výpočtů, vydrží jen něco okolo jedné milisekundy, načež se zbortí a uvolní všechnu svou energii zpět do prostoru. Tak tedy vznikne Bílá díra.“ vysvětlil ministr.
„Dobrá tedy. To je všechno sice moc hezké.“ řekla Mac. „Ale co to má společného s cestou v čase a s našimi daty?“
„Dobrá otázka, plukovníku.“ přitakal generál.
„Děkuji.“ usmála se Mac.
„Ehm, ehm.“ odkašlala si Elizabeth, načež generálovi opadl úsměv, a rozhodl se, být raději zticha.
„Zkrátka a dobře, plukovníku.“ pokračoval ministr McKay, načež se podíval na generála a zpět na ni. „Jak již bylo řečeno, z Januse už se nám včas nepodaří dostat plány na nový stroj času. A v okamžiku, kdy se Slunce přemění na Bílou díru, začne vyzařovat specifickou subprostorovou radiaci, která zasáhne všechna časová pásma v oblasti i v přilehlých systémech, která jednou pro vždy zamezí v zamořené oblasti cestování časem.“
„Nechci si hrát na chytrou, ale proč se jednoduše nepřesunete časem tady, a pak nedoletíte do Mléčné dráhy k Zemi? Nebo se nevrátíte zpět sem a neřeknete svým protějškům, jak tomu zabránit?“
„Návrat sem a setkání s našimi protějšky v minulosti by zapříčinil časový paradox a nesmírné škody na časové ose, a to si nemůžeme dovolit. A když se vrátíme v čase do naší galaxie a přiletíme k Zemi, tak nás ta radiace z Bílé hvězdy, která zasáhne i do této doby, katapultuje zpět do současnosti, protože i tak budeme svázáni s naší přítomností.“
„Tak tohle jsem nějak nezvládla.“ zastěžovala si Mac.
„Když se podíváme sami na sebe, tak nás to zabije všechny, a když poletíme v minulosti k Zemi, tak nás to vrátí zpět do současnosti jako Jojo.“ zjednodušil to pro ni ministr Zelenka.
„Díky. Tohle už chápu.“
„Tím se také dostáváme k vašim datům plukovníku.“ řekl Moros.
„Když se nám nepovede vrátit se v čase, a zabránit katastrofě před výbuchem Bílé díry, nepovede se nám to vůbec. Naštěstí se nám Janus přiznal, že kopii svého výzkumu uložil do databáze na Atlantis před svým odchodem jako zálohu pro Vás, kdybyste to někdy v budoucnu potřebovali.“
„Naneštěstí byla databáze na naší Atlantis záměrně sabotována a vymazána, když jsme se vzbouřili proti vedení na zemi. Generálu Nortnovi se před vyhoštěním na Zem podařilo aktivovat autodestrukci v tichém módu. Naštěstí se nám podařilo si jí všimnout a včas zabránit zničení města, ale už jsme nestačili zabránit vypuštění viru, který byl její součástí jako opatření proti Wraithům.“
„Jo, víme. To samé máme u nás už od začátku expedice.“ potvrdil podplukovník Sheppard.
„Takže tím se dostáváme k těm vašim datům. U vás se toto nestalo a data jsou stále uložena ve vaší databázi. My si udělali její kopii a nyní už dokončujeme ono zařízení.“
„Dobrá tedy, to nás těší. Ale ta data jsou pro nás opravdu důležitá, proto bychom Vás rádi požádali o jejich navrácení, když už máte, co chcete.“ požádal Woolsey.
Nato se Moros porozhlédl po ostatních členech rady, kteří pokyvovali na znamení souhlasu.
„Dobrá tedy, data vám budou před odchodem navrácena. Máte mé slovo, že kromě kopie Janusových záznamů si žádná z Vašich dat neponecháme ani nezkopírujeme.“
„Děkuji.“
„Měla bych ještě jeden dotaz.“ požádala Mac.
„Ano, podplukovníku?“ předal jí slovo Moros.
„Řekl jste, že jste tu všichni ze členů rady, ale vidím tady několik prázdných židlí.“
„Ano, správně. Někteří ze členů rady se z důvodu jejich povinností nenachází na této planetě ani v blízkosti některé brány. Jiné však nesmíte vidět.“
„Smím se zeptat proč?“ divil se Woolsey.
„Tito členové rady jsou přímo svázáni s touto planetou, a když byste znali jejich identitu, mohli byste lokalizovat polohu tohoto města. A to nemůžeme dopustit. Musíme zajistit, že se věci týkající tohoto města budou odehrávat ve vašem vesmíru přirozeným tempem.“ zodpověděla otázku Elizabeth.
„Dobrá.“ řekla Mac. „Můžeme už tedy jít. Doma na mě čeká dcera.“
„Můžete odejít kdykoliv chcete.“ potvrdil Moros.
„Pokud mohu, plukovníku. Měl bych ještě jednu otázku.“ ozval se poprvé Lorne.
„Ano, podplukovníku?“ vybídla mu Mac.
Lorne se točil směrem k Morosovi, a zeptal se:
„Co vlastně způsobilo tu srážku Země a Marsu?“
„To jsme sami nemohli dlouho zjistit. Asi po čtyřech měsících vyšetřování jsme ale došli ke zjištění, že bludný asteroid, který narazil do povrchu Marsu v oblasti Vales Marineris, způsobil v tomto kaňonu seizmickou reakci, která otevřela puklinu sahající až do planetárního jádra. Energie jádra se do prostoru uvolnila najednou a kaňon Vales Marineris spolu se svým tvarem a velikostí zafungoval jako taková tryska, čímž způsobil zpomalení oběhové rychlosti planety a následnou srážku se Zemí. Na Zemi v SGC si toho nevšimli, dokud nebylo pozdě. Ten asteroid totiž nepovažovali za hrozbu.“
„To samé si asi museli říkat cestující na Titaniku o tom ledovci.“ lehce zavtipkovala Mac.
„To tedy ano.“ souhlasili naráz oba Sheppardové.
„Dobrá, tímto končím toto zasedání. Data vám budou navrácena před odchodem zpět. Bylo mi potěšením se s vámi setkat.“ řekl Moros a na rozloučenou se porozhlédl po hostech a uklonil se, načež odešel stejnými dveřmi, jako přišel.
„Prosím, postavte se do středu místnosti.“ vyzval všechny generál.
Členové delegace jej poslechli. Hned, jak všichni sestoupili ze schůdků vedoucích od stolů, tak oba stoly zmizely v zlatavém záblesku.
Jakmile se postavili do středu místnosti, aktivovaly se okolo nich větší kruhy.
Po skončení transportního cyklu se ocitli zpět na plošině před komplexem brány.
„To jsme se do síně Rady nemohli dostat takhle? To jsme se opravdu museli trmácet Jumperem?“ postěžovala si Mac.
„Je mi líto, plukovníku. Toto je vlastně úniková cesta pro radu v případě napadení města. Ty kruhy se dají aktivovat jen ze síně Rady.“ vysvětlil generál.
Nato se země začala mohutně třást a v dáli se objevila obrovská mračna páry, kouře a prachu.
„Nebojte se, nic se neděje. To je Sirta. Naše obléhací a největší loď v celé flotile.“ chlubil se generál.
„Pěkně velká kocábka.“ podotkla Mac a měla pravdu. Sirta byla stejně dlouhá jako čtyři městské lodě za sebou, ale široká jen jako půl města třídy Atlantis.
„To ano. To ona zařídí, aby se ta katastrofa neudála, snad nám to konečně zařídí mír se Zemí.“ podotkla Elizabeth.
„Jenže to už si my nebudeme pamatovat. Tato osa se vymaže, a nahradí ji ta, kde bude Země zachráněna Ascanijskou federací.“ podotkl ministr McKay.
„A snad už konečně nastane mír.“ podotkla Elizabeth.
„Tak v tom Vám přejeme hodně štěstí.“ podotkl Woolsey.
„Pojďte už, nebo se ta změněná časová osa projeví i na nás.“ podotkl Rodney.
„Nebojte se. U vás se to neprojeví. Naše návštěva u vás, stejně jako ta vaše u nás pro vás zůstane. Změny nastanou jen zde.“ uklidnil je ministr Zelenka.
„Má pravdu, bude to probíhat jako smyčka. Aby zachránili Zemi, musí to neustále opakovat. Budou si pro ta data chodit neustále. My si to však nebudeme pamatovat. Pro nás zůstane jen tato návštěva.“ potvrdil druhý Zelenka.
„Měli byste už jít, je nejvyšší čas. A, abychom nezapomněli, zde jsou vaše data.“ podotkla Elizabeth a předala Woolseymu krystalovou destičku, kterou si převzala od jednoho vědce, který k ní přiběhl zevnitř komplexu.
„Děkuji, vicekancléřko. Dobrá, jdeme.“ pokynul všem Woolsey a v doprovodu členů rady se delegace vydala dovnitř do komplexu brány. Jakmile vstoupili, kývl generál na jednoho z techniků, a ten začal zadávat pokyny pro spojení s domovským vesmírem delegátů. Jakmile se brána aktivovala, vytáhla si Mac z vesty vysílač IDC a odeslala kód ke stažení štítu na bráně na Atlantis. Poté se všichni naposledy rozloučili a prošli bránou.
Jakmile se brána zavřela, odhalila, že na její druhé straně stojí osoba ve zlaté kápi. Ta následně přistoupila ke zbylým členům rady, sundala si z hlavy svou kápi a zeptala se ostatních:
„Myslíte si, že se někdy dozví, kde to teď opravdu byli?“
„Nevím Moro, to opravdu nevím.“ podotkl generál.
Místo: Kontrolní místnost na Atlantis; Planeta: M9Y-579 ; Vesmír: domovský.
O 24 hodin později.
„Tak co myslíš, Johne. Podařilo se jim tomu zabránit?“ zeptala se Mac Johna, když zrovna podpisovala papíry k zásilce, která právě odcházela na Zem.
„Tak to opravdu nevím a ani se to už nejspíš nedozvíme. Tak co.“
„No, to máš asi pravdu. Já jen, že jsem zvědavá, jak to tam teď asi vypadá.“
„Jo, to já celkem taky. Ale jak sem řek. To už se asi nedozvíme.“
„Pravda. Ale bylo by to pěkný. Žít si v tak krásným městě. Bez pitomý byrokracie IOA…“
„S deseti miliardami tvých příbuzných.“ zavtipkoval John.
„A to si myslel jako jak?“
„No, vždyť to byli převážně antikové. To nemůžeš popřít. Vždyť tam byl i Moros. Poslední radní Atlantis, alias Mirdin, alias Merlin, arcimág kulatého stolu krále Artuše a jeho rytířů…“ poznamenal vtipně John.
„Jo, to máš pravdu. Bylo by to lákavé. Ale tady tohle je můj domov. A ten bych nevyměnila ani za nic.“
„To já přeci taky ne. Jen mě zajímal tvůj názor.“
Při tomto rozhovoru předal Mac Chuck seznam zpráv zaslaných na Atlantis ze Země a jiných spřátelených planet. Mac si v něm zběžně listovala. Zprávy ze Země si odložila na později a zastavila se na zprávě, která ji zaujala.
„Hele, Johne.“
„Ano.“
„Neříká ti něco planeta P6X-394.“
„Jo, tam mají tu antickou věž. Máme odtamtaď několik Jumperů a kopu střel v zásobnících, tedy měli jsme, než jsme je vypotřebovali. Když sem tam byl prvně, tak mě chtěli oženit s dcerou jejich Regenta. Proč.“
„No, poslali nám zprávu, že něco objevili a chtějí projednat možný obchod. Prý nás to bude velmi zajímat. Víc nepíšou.“ přečetla mu obsah zprávy Mac.
„To zní zajímavě.“ podotkl John.
„To jo. Já dojdu k Woolseymu pro povolení k misi a ty sežeň tým, ať zjistíme, co pro nás ta…Mora má…