Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky STARGATE : EJECTION

STARGATE : EJECTION


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Líbilo se?

Ano
15
100%
Ne
0
Žádná hlasování
 
Celkem hlasů : 15

Příspěvek 03.4.2010 18:40:56
sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Tak, a jsem tu s další, tentokrát zcela mojí vlastní povídkou. Jak už název napovídá, jedná se o povídku STARGATE : EJECTION.
Povídka je rozdělena na dvě části a budou vvydány jako CONECTION každou sobotu v 18:00 (+/- :D )

Abyste se měli na co těšit a mohli si lámat si své mozkové závity, připravil jsem pro Vás takový Prolog:

Stargate : Ejection 0


„Ále, no tak Rodney, co ti zase přelítlo přes nos. Bude to zábava, uvidíš.“
„Zábava? Pro tebe možná, ale znáš mě, Johne, JÁ takové věci nedělám!“
„No to je sice pravda Rodney, ale pro tentokrát bys mohl udělat výjimku. Vždyť je to tvůj vánoční dárek.“ konejšil ho John.

„Vánoční dárek. Vždyť vánoce jsou až zítra ráno. Navíc, já jsem čekal spíš něco jako pletenou vestu, nový oblek, nejnovější model počítače například, nebo něco podobného, ale v žádném případě mě nenapadlo zrovna tohle…“ řekl Rodney a prudce ukázal rukou před sebe, na věc, ke které zrovna šli.
„No tak Rodney, přece nechceš urazit Jennifer tím, že odmítneš její vánoční dárek, který to zařizovala posledních šest měsíců, a kvůli kterýmu jela až za O´Neillem do Washingtonu.“
„No to sice né, ale…“

„Hele Rodney, jestli z Jennifer chceš někdy, podle mě v hodně vzdálené budoucnosti, udělat Paní McKayovu, tak by ses měl pochlapit a tohle,“ ukázal na věc vedle nich, „skousnout. Nemělo by to být moc těžké, posledně se ti to přece celkem líbilo.“
„Jo, ale to sme byli v…“
„Je jedno, kde sme byli, je to všude stejné, a basta.“
„No dobře, dobře……ukecals mě, a Jennifer ani muk o tom, co sme si tu teď řekli.“

„Platí. Pamatuješ si všechno z toho, co sem ti říkal? Tohle není jako posledně… narychlo.“
„Jo jo, prostě když to poděláš, tak zatáhnu za tu věc za sebou, a pak se prostě jen budu modlit, abych to přežil.“
„Jo, vcelku ano. A hlavně, když to nepodělám, tak si budeš moc ověřit teorii o tom, zda existuje Santa Claus. A když to podělám, tak jestli existuje Bůh. Ale neboj, já to zvládnu a ty budeš moct vyzkoumat, jak to, že Rudolfův nos tak krásně červeně září.“ utahoval si z něj Sheppard.
„Opravdu moc vtipný, a hlavně uklidňující, Johne.“
„No tak pojď, ať už to máš za sebou.“ poplácal ho po zádech Sheppard.

Naposledy upravil sgcatlantis dne 17.4.2010 18:06:55, celkově upraveno 2

Příspěvek 03.4.2010 20:16:39
Daedalos304 Uživatelský avatar
Major General
Major General

Příspěvky: 3867
Bydliště: Boskovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
tak sem čekal že to nějak bude navazovat na Connection ale spletl sem se...začátek nic neříkající..:) tak sem zvědav co z toho vyleze..:)

Příspěvek 03.4.2010 23:28:06
Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:hmmm: Chýbajú mi tu základné údaje na hádanie (snáď len v spojení s názvom poviedky). :?:
Tak si radšej počkám na prvú časť. :)
:idea: :write:
:bye:

Příspěvek 04.4.2010 07:15:57
sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Stačí jen mít fantazii a trochu hlubší znalosti SG-1 a SGA (možná i trochu SGU :D ) a hned se vám to vyjasní. Nápověd k ději je tam hned několik. :D

Příspěvek 04.4.2010 22:26:49
jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
sgcatlantis: Já to tak nějak znám, ale tady fakt netuším.
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

Příspěvek 05.4.2010 07:20:09
sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno

Příspěvek 05.4.2010 14:44:40
artos25977 Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 302
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
bavily se o
Toto je spoiler!!!:
F-302ce
teda aspoň myslím.

Příspěvek 05.4.2010 15:14:57
jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
artos25977:
Toto je spoiler!!!:
Teď, když jsi to zmínil a po tom, co jsem si to 3x přečetl, s tebou musím souhlasit, že ten dárek je let v F-302.
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

Příspěvek 10.4.2010 18:38:27
sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 

Stargate : Ejection 1


12/24/10 ; 15:00 ZULU; Groom Lake; Nevada; USA


„Tak co Rodney? Sedí se ti dobře?“ ptal se Sheppard McKaye.
„Celkem ano, ale musím opět podotknout, že se mi to opravdu nelíbí.“ stěžoval si opět Rodney.
„To už sme si snad vyříkali, ne? Jestli nechceš před svou holkou vypadat jako posera, tak to zvládneš. Uvidíš. Ještě se ti to zalíbí.“
„Jo. Jasně“ sklesle ukončil rozhovor Rodney.
„Nezapomeň se řídit podle všeho, co ti řeknu, přesně tak, jak sem ti to říkal na briefingu.“
„OK.“
„Tak jdeme na to Rodney.“ „Hotelu Shadow, tady Spaceman 2-1, žádám o odbavení a závěrečný účet.“
„Spaceman 2-1, tady Hotel Shadow, postupujte k východu, máte zaplaceno, šťastnou cestu, konec.“
„Rozumím, Hotel Shadow, Spaceman 2-1 postupuje k východu a okamžitě odchází, sbohem a konec.“

Po ukončení tohoto rozhovoru chytil Sheppard páku plynové přípusti motorů a jemně jí posunul vpřed. Na to se stroj dal do pohybu. Po asi minutě jízdy a kličkování se Sheppard s Rodneym dostali do bodu pro jejich cestu označeného jako „Alfa“.
„Nasadit masky Rodney.“ poručil McKayovi Sheppard a sám udělal totéž. Nato Sheppard opět chytil páku přípusti motorů a jemně ji posunul vpřed až na doraz. Pomalu se rozjeli po asfaltové runwayi a při rychlosti V1, tedy 195 Km/h, Sheppard zaklonil joystickový knipl směrem k sobě.
Po chvilce začali pomalu v malém úhlu stoupat. Ve výšce 200 metrů nad zemí zatáhl Sheppard podvozek a pokračoval přímo do bodu „Beta“, tedy do začátku jim stanovené letové hladiny. Tu měli stanovenou ve výšce 6 Km nad zemí. Po dosažení letové hladiny Sheppard srovnal výšku a rychlost, načež nastavil kurs k bodu „Charlie“, který se nacházel přesně nad středem Los Angeles.
„Tak jo, Rodney. Jsme v letové hladině. Už si můžeš sundat tu masku a kochat se pohledem na ranní Las Vegas hluboko pod námi.“
Jak Sheppard přikázal, tak se taky stalo. Rodney si na jedné straně své přilby odepnul kyslíkovou masku a nechal ji volně viset na popruhu, načež se podíval z levé strany okna kokpitu ven pod sebe, kde spatřil 6 Km pod nimi se rozprostírající světové město hazardu, Las Vegas.
„Páni. To je teda výška, když vidíš pod sebou Zemi. Ve vesmíru si to ani nepředstavuješ, tam je to jen vzdálená planeta. Ale tohle je lepší.“
„Jo, je to pěkný, ale mnohem lepší by to bylo v noci, ty světla pak vypadaj moc pěkně. Ale ještě lepší by bylo stavit se v jednom z kasin a pěkně to rozjet u pokeru.“
„Jo, to seš celej ty. Za jak dlouho budeme nad L. A.?“
„Proč, tobě se tu snad nelíbí?
„No to ne, ale asi dostávám strach z výšek, tak bych to už chtěl mýt rychle za sebou.“
„No můžeme tam být za pár minut, jestli chceš, ale slíbil jsem Jennifer, že nepoletíme moc rychle, aby sis cestu užil. Máme trasu naplánovanou až do večera.“
„No to je sice hezký, ale tady stejně není nic než poušť a pak jen samý pole. Co tedy takhle trochu poposkočit? Vynahradíme si to nad Evropou, co říkáš?“
„No, to je vlastně pravda. Proč ne. Je to tvůj dárek. Ale musím to nahlásit na vedení, tak vydrž.“
Mezitím, co Sheppard na velení ohlašoval změnu v letovém plánu, se Rodney na zadním sedadle, dalo by se říci modlil, aby to měl co nejdříve za sebou.
„Ok, Rodney, máme povolení. Tak se drž, L. A. nás čeká. Nasadit masky.“ uchechtl se Sheppard a společně s Rodneym si nasadil zpět na obličej kyslíkovou masku.
Nato natáhl ruku k jednomu z panelů na palubní desce, zvedl kryt z jedné páčky a přestavil ji do horní polohy do pozice ON, načež ji pomocí kruhové dírky v krytce v této pozici zajistil. Pak chytil páku přípusti a prudce ji posunul na doraz dopředu. Po dosažení maximální rychlosti tryskových motorů, přepnul na pulzační systém a zmáčkl červené tlačítko pod krytkou na páce přípusti. Nato se vzadu aktivoval hlavní raketový motor a jejich F-302-ka si to začala hnát kupředu k bodu „Charlie“ rychlostí Mach 15.

Toto nenadálé a prudké zrychlení si vyžádalo svou daň na posádce kabiny letounu. Jelikož inerciální tlumiče byly efektivní jen z 95%. Tato extrémní změna rychlosti zatlačila oba dva do sedadel silou 2G, tudíž oba vážili dvojnásobek své váhy.
„Doufám, že tu není hlídka. Nechci přijít o řidičák.“ zavtipkoval Sheppard.
„Hele Johne, tak moc na to zase nespěchám. Nechceš trochu ubrat?“
„Ani ne. Mně se to celkem líbí. Zpomalím až před L. A.“
„Že sem se ptal.“

Sheppard s McKayem pokračovali ve své F-302-ce v letu rychlostí Mach 15 k bodu „Charlie“, který následoval bod „Delta“ „Echo“ a tak dál… Celá jejich trasa vedla přes několik největší měst a míst s turistickým významem. Alespoň tak si to myslel Sheppard, jelikož trasu mu zadávala Jennifer.
Jejich výlet byl dlouhý asi 41 600 Km a začínal a končil v Nevadě na základně amerického letectva v Groom Lake, přezdívané „Oblast 51“.
Trasa protínala místa: Las Vegas, Los Angeles, Hawai, Sydney, Vánoční ostrov, Peking, Moskvu, Prahu, Paříž, Madrid, Washington D. C., New York a pak se vracela zpět do „Oblasti 51“, kam měli dorazit večer místního času. Takto dlouhou trasu měli uletět tak rychle, jelikož měli povoleno používat vysoké rychlosti jejich stroje, který dosahoval v atmosféře rychlosti i Mach 20,5, ale oni měli dovolenou maximální rychlost Mach 15.

12/24/10 ; 21:00 ZULU; Moskva; Rusko


Po asi šesti hodinách letu měli za sebou už polovinu své trasy a právě opouštěli vzdušný prostor Moskvy.
„Tak co Rodney, jak se ti to líbí?“
„Musím se přiznat, že mi to celkem přišlo k chuti, ale jen tak lítat mě obvykle nebaví, už teď se cítím, jako bych k tý sedačce přirost.“
„Jo, já se cítím stejně. Co takhle pár výkrutů a bojových manévrů, co?“
„Pokud chceš mít na sobě můj oběd, tak si posluž, jinak ne.“
„OK, tak zase nic. Jedeme dál.“

12/24/10 ; 21:15 ZULU; HomeWorld Security; Pentagon; Washington D. C.; USA


Generál O´Neill seděl ve své kanceláři a podepisoval několik papírů a formulářů. Běžná denní rutina, na kterou už si poměrně zvykl, ale po dnešku mu papíry lezly už i ušima. Při podepisování jednoho formuláře se zastavil, jelikož jeden stejný podpisoval už dnes ráno, avšak tento měl jednu zásadní změnu. Zvedl se ze židle a i s ním odešel do místnosti kousek vedle. Zde sedělo několik techniků a analytiků pod vedením seržanta Waltra Herrimena. O´Neill k němu přistoupil a řekl:
„Waltře, co je tohle?“ řekl a podal mu onu složku.
„To je změna v letové trase Spacemana 2-1, pane.“
„No to vidím, ale kdo to povolil.“
„No přece vy, pane.“
„Ne, to sem nepovolil.“
„Ale ano, povolil, pane.“
„Ne, to tedy nepovolil.“
„Ale ano, pane, povolil jste podplukovníku Sheppardovi změny v letové trase, je to v papírech.“ řekl a ukázal na odstavec ve složce, kterou držel.
„Já myslel, že se to týká jen změn časového rozvrhu?“
„Ne pane, i trasy. Vidíte, je to tady napsáno tím malým písmem.“
„Tak tím se to vysvětluje, tohle já totiž obvykle nečtu.“ přiznal se O´Neill.
S Waltrem to ani nehlo, protože znal generála už příliš dlouho.
„Ale stejně, přes tohle město by letět neměli. Ta země má, pokud vím, technologii, která dokáže F-302-ky odhalit, nebo ne?“
„Když nad tím teď tak přemýšlím, pane, tak myslím, že máte pravdu.“
„Dobře, tak je kontaktujte, ať se jejich vzdušnému prostoru radši vyhnou.“
„Pane, myslím, že už je pozdě, podle jejich nového časového harmonogramu, o který ráno požádali, by už nad tím městem měli brzo být. Takže už rozhodně vstoupili do jejich vzdušného prostoru.“
„Ksakru! To zas bude malér. A zase to bude na mě.“ zaklel generál.
„Okamžitě je varujte a já zatím požádám prezidenta, ať se to pokusí jejich prezidentovi nějak vysvětlit. Vždyť je to přece spojenecká země.“
„To ano, pane, ale než se to dozví, tak na ně zaútočí jako na neznámého, potencionálně nebezpečného vetřelce v jejich teritoriu.“
„Ksakru. Rychle je varujte, ať odtamtaď rychle zdrhaj.“
„Rozkaz, pane!“
Po tomto si O´Neill běžel do kanceláře zavolat prezidentovi.

12/24/10 ; 21:15 ZULU; Lokace neznámá; Někde nad střední Evropou

„Hele Johne, kde to vlastně sme? V tý tmě se nějak nemůžu orientovat a můj panel tady vzadu je, nevím proč, odpojenej, takže nevidím GPS, nejsme náhodou ještě v Rusku?“
„Nevím, je to možný. Počkej, podivám se.“
Než to však stačil udělat, začal se kokpitem ozývat zvuk alarmu, ohlašující dva nepřátelské letouny s odjištěnými zbraněmi blížící se k jejich pozici zezadu.
„Prosím tě, Johne, řekni mi, že to není to, co si myslím.“
„Jestli myslíš na to, že nám teče do bot, tak myslíš správně.“
„Ksakru. Já myslel, že to má být klidný vyhlídkový let, ne? “
„Klidný asi nebude, ale vyhlídku si zřejmě ještě užiješ.“
„Tahle představa se mi ale vůbec nelíbí.“
„Tak jo, musíme je setřást, tohle totiž nejsou Migy, takže to ani nejsou rusové.“
„No skvělý. A kdo to teda vlastně je?“
„No to teda nevím, ale Migy to teda rozhodně nejsou. Takže ani Rusové, kteří o bráně vědí, ale někdo jiný. A jelikož nevíme kdo, tak nemůžeme riskovat, že nás uvidí. To by bylo to samý, jako začít prodávat vstupenky na výlet s Odysseou.“
„A proč by sme to nemohli risknout, na nás nemaj, budou si myslet, že jsme UFO, ne?“
„Řekl bych, že vzhledem k tomu, že na sobě máme nápisy USAF, USA a americkou vlajku, tak je to moc o tom, že sme UFO, nepřesvědčí, Rodney.“
„Jo, to je fakt, tak to mě nenapadlo. Ale co jim uletět, sme přece mnohem rychlejší a můžeme mnohem výš než oni.“
„To je fakt, to by mohlo vyjít.“ řekl Sheppard a začal na tom pracovat.
„Jo, to jo, je to přece můj nápad.“ chválil se Rodney.
„Nechci ti nic říkat, Rodney, ale zdá se, že tvůj plán má pár děr.“
„Jak to myslíš?“
„Máme už málo paliva a další tankovací letoun nás má čekat až ve Francii, takže palubní počítač nechce start hlavního motoru ani zrychlení nad Mach 1,5 povolit. Nezbylo by nám pak palivo na cestu k tankeru.“
„Skvělý, a co teď?“
„Asi si budeme muset zahrát na kočku a na myš.“
„Neříkej mi, že ta myš budeme my?“
„Bohužel ano, Rodney. Nasaď si masku a sklop si hledí. Čeká nás trochu prudší jízda.“
„Tohle se mi teda vůbec, ale vůbec nelíbí.“ stěžoval si Rodney, když plnil Sheppardovy rozkazy.

V tu chvíli se v kabině rozezněl další alarm.
„Bezva, co je to teď, Johne?“
„Teď, teď na nás vypálili dvě rakety.“
„Skvělý, vážně skvělý, tak tomu říkám vyhlídkový let.“ postěžoval si Rodney.
„Už se blíží, tak se drž.“
Nato Sheppard prudce stočil knipl doprava a hned doleva, načež 302 -ka udělala velmi prudký výkrut doleva, přičemž zároveň odpálila svá protiopatření, neboli „fléry“ (světlice).
Rakety, které proti nim byly vypáleny, si jich však ani nevšimly a pokračovaly ve své sebevražedné cestě za nimi. Nebyly to totiž teplem ani radarem naváděné střely, nýbrž střely naváděné odrazem laserového paprsku od jejich trupu, kterým na ně mířili jejich neznámí pronásledovatelé.
„No super, tohle ti jaksi nevyšlo, tak co teď?“ ptal se značně rozrušený Rodney.
„Navádí je na nás laserem, takže se jim musíme ztratit z dohledu. To znamená, drž se!“
Hned, jak to dořekl, Sheppard přitáhl knipl až k sobě a s tím také prudce strhl škrtící páku motorů k sobě a ubral tah skoro až na nulu. To stroj skoro zastavilo na místě v nesmírně ostré otáčce přes záda. Jakmile byl opět vodorovně s umělým horizontem, ale hlavou dolů, dal škrtící páku zpět na maximum, což je téměř okamžitě „katapultovalo“ opačným směrem. To na oba členy posádky zabralo tím stylem, že je nejdříve síla 3G zatlačila dovnitř a dolů do sedadel a při následném zrychlení silou 6G směrem dozadu.
Po tomto na obou stranách nastal údiv.
Na straně pronásledovatelů se nemohli nepodivit, jak to ten neznámý stroj, který ani jeden z obou pilotů nikdy neviděl, mohl dokázat, aniž by se nerozpadl na milion kousků a z jeho pilotů se nestaly dva mastné fleky v sedadlech.
Na straně Shepparda panoval údiv z toho, že tento manévr Rodney přestál bez ztráty vědomí, nebo bez p…… se strachy.
Následně 302 -ka proletěla nesmírně prudce mezi oběma raketami, aniž by je na sebe přilákala a následně i mezi oběma pronásledovateli. Bohužel tak rychle, že si Sheppard ani McKay nestačili všimnout, co je to za typ letadla, ani jakému státu patří. Následně Shedppard zaletěl do mraků, jelikož doufal, že tam se jim ztratí.
„V pořádku Rodney?“
„Jo, je to neuvěřitelný, ale ještě žiju.“
„Nemáš náhodou ponětí, jak nás našli? Já myslel, že nás chrání vlastní elektromagnetický pole, které stíní radary, nebo ne?“
„Jo, to jo. Taky na to teď nemůžu přijít. Ale můžeme se zeptat jejich šéfů, až se vrátíme na základnu.“

Nato se kabinou znovu rozezněl alarm.
„Co sakra zas?“ ptal se Rodney.
„Ty rakety sou zpátky, i ty stíhačky. Asi sme je nesetřásli. Drž se!“
Sheppard začal prudce manévrovat a snažil se jim opět ztratit.
„Mám nápad, zkusím přeprogramovat náš radarový štít k vyslání EM pulsu. Vyzkratuje to ty rakety a možná i ty stíhačky.“
„To beru. Ale dělej, dlouho už si je od těla neudržíme.“
„Dělám, jak nejrychleji můžu!“
„Tak dělej rychleji!“
„Už to skoro mám.“
„No ták, Rodney, dělej!“
„Mám to, mám to. Odpaluju.“
Hned nato z jejich 302 -ky vyšlehl proud elektromagnetické energie, který se rozšířil do všech směrů do vzdálenosti asi 3 kilometrů. Tento puls však nezasáhl obě stíhačky jejich pronásledovatelů, jelikož se nacházely těsně za touto hranicí, ale přeci jen za ní.
Ovšem na rakety nepřátel měl tento puls značně jiný účinek, než jaký Rodney předpokládal.
Raketám, které se v ten moment nacházely už asi jen 10-15 metrů za jejich ocasem, se po zasáhnutí tímto pulsem vyzkratoval detonační a naváděcí systém, což vyvolalo okamžitou detonaci jejich hlavic.
Následná tlaková vlna měla takovou sílu, že ještě stačila zasáhnout jejich F-302 -ku.
„Kruci, ty rakety vybouchly.“ oznámil jako vždy věci zřejmé Rodney.
„Neříkej!“
„Říkám.“
„Ten výbuch nám poškodil směrovky, motory vypadly, deme k zemi.“
„Do pytle, proč se tohle vždycky stává zrovna nám.“
„Musím porušit rádiový klid…„MAY-DAY, MAY-DAY, MAY-DAY, tady Spaceman 2-1, volám Siera Golf Charlie, byli sme napadeni neznámými bandity, detonace nepřátelských střel za zádí poškodila směrová kormidla a způsobila výpadek motorů. Stroj je neovladatelný, opakuji, stroj je neovladatelný. Vyhlašuji stav ohrožení, opakuji, vyhlašuji stav ohrožení, opouštíme stroj, opouštíme stroj, Spaceman 2-1 konec.“…slyšels mě Rodney. KATAPULT, KATAPULT, KATAPULT.
Po tomto rozkazu oba bezmyšlenkovitě zatáhli za záchranná katapultážní madla nad rameny za svými zády.


Příspěvek 10.4.2010 19:52:05
bindina Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 244
Bydliště: puddle jumper zaparkováný za našim domem
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
wow to bylo užasné moc se rěším na pokračování
nyní pokračuji na mé povídce: Stargate trochu jinak
viewtopic.php?f=27&t=7920

a na nové povídce z prostředí neovladatelné vesmírné lodi která míří směrem k černé díře a z níž není možnost úniku(zatím nemá jméno)

Příspěvek 10.4.2010 20:00:32
sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Děkuji :D Děkuji :D Chvála vždy potěší :D

Příspěvek 10.4.2010 20:21:25
Daedalos304 Uživatelský avatar
Major General
Major General

Příspěvky: 3867
Bydliště: Boskovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
óóóóóóóóóó supeeeeer...fakt paráda...by mě zajímalo co to je za stát??...ale to určitě osvětlíš v dalším díle...tak šup šup s ním

Příspěvek 10.4.2010 20:26:05
Daedalus.cz Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1150
Bydliště: Hrádek n. N.
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Mě hned napadlo, že by to mohla být ČR. Každopádně povídka je psaná hezkým způsobem, jen mi přijde divné, že by John nevěděl, že v daném státě mohou jeho letoun detekovat.

Příspěvek 10.4.2010 20:30:13
Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Pripni si jednu hviezdičku aj odomňa. :) :bravo: Naozaj dobre napísané a teším sa na pokračovanie. :) :) :)
:write: :bye:

Příspěvek 10.4.2010 20:31:04
sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Jen se nebojte, v dalším (závěrečném :D ) díle se všechno dozvíte :D

Příspěvek 10.4.2010 21:50:50
Daedalos304 Uživatelský avatar
Major General
Major General

Příspěvky: 3867
Bydliště: Boskovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
mno beztak je to ČR..to by byl mazec..:) a beztak to sou gripeny..xD...

Příspěvek 11.4.2010 12:13:26
Janci001 Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 263
Bydliště: Martin-Praha
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
super uz sa tesim na dalsi diel. :) uz sa tesim az oznamis ze to je CR :)

Příspěvek 17.4.2010 18:02:10
sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 

Stargate : Ejection 2


12/24/10 ; 21:20 ZULU; Lokace neznámá; Někde nad střední Evropou


To, co se pak stalo, se odehrálo během zlomku vteřiny:

…palubní počítač přijal příkaz ke katapultaci…
…pomocí údajů z palubních senzorů vyhodnotil, že v okolí je přijatelný tlak a dýchatelná atmosféra…
…jeden za druhým se na obou stranách odpálily nýty spojující víko kokpitu s letounem…
…veškerá palubní záznamová média se vymazala a sebezničila…
…od katapultážních sedaček se odpojily všechny spojovací kabely a záchytné háky…
…odpálila se série pyropatron pod každou ze sedaček…
…sedačky byly spolu se svými okupanty silou rovnající se přibližně 9-10G vystřeleny z kokpitu…
…aktivovala se autodestrukce letounu a inerciální tlumiče se začaly přetěžovat…


Tři vteřiny po tom, co byli Sheppard s McKayem vystřeleni ze své F-302 -ky, se několik desítek metrů směrem vpředu pod nimi ozvala ohlušující rána doprovázená ostrým světlem a teplem. To bylo to, jak se spolu s autodestrukcí stroje přetížily a vybuchly inerciální tlumiče. V tu dobu už automatický systém zahájil na všech subprostorových frekvencích nouzové vysílání, označující jejich polohu, které vycházelo z vnitřku jejich sedaček, kde byl jejich vysílač umístěn. Spolu s „černou skříňkou“ letounu a daty zaznamenanými palubními senzory a počítačem, zkrátka takový palubní deník stroje. To vše na dvou krystalových discích v každé sedačce. Současně s tím výškoměry v sedačkách začaly odpočítávat do výšky, která jim byla naprogramovaná, tedy 2000 metrů. Po dosažení této výšky se z vrchu sedačky vystřelil malý padáček, který částečně zpomalil, a hlavně stabilizoval jejich pád. Následně se současně s vysunutím hlavního padáku odpálily pyropatrony spojující sedadla s připoutanými piloty v nich. Po tomto oddělení se piloti vydali svým vlastním pádem a jejich sedačky tím svým, přičemž se u nich vystřelil malý padáček, který měl zjemnit jejich už tak tvrdý dopad a zachránit důležitá, zašifrovaná data před jejich samotným vyzvednutím.

Sheppard s McKayem pomalu klesali na svých polokulových padácích k zemi na území, o němž si nebyli jisti, které zemi vlastně náleží. Věděli jistě jen to, že místní je vzhledem k tomu, že na ně zaútočily jejich stíhačky, mít v lásce zřejmě nebudou.

Sheppard předpokládal, že budou někde na území hranic Ruska s, a tady opravdu dál nevěděl. Věděl jen, že byli na jejich straně hranice, protože Rusové o nich věděli a nezaútočili by na ně.

No a Rodneyho názor na situaci byl… no on vlastně žádný neměl. Přetížení při katapultaci na něj bylo příliš a upadl do bezvědomí. Měl pouze štěstí, že celý proces od zatažení za katapultážní madla byl zcela automatický.

12/24/10 ; 21:27 ZULU; Lokace neznámá; Někde ve střední Evropě


Po dalších asi dvou minutách pomalého pádu dopadl Sheppard zlehka na malou zasněženou louku. Sněhu zde bylo tolik, že mu sahal až do půli těla. Poté rychle sbalil svůj padák a vydal se do blízkého lesíka, aby nebyl tolik nápadný. Tam skryl padák do jednoho dutého, spadlého stromu, a začal si přebírat svou výstroj:
Měl s sebou FN P 90-ku, kterou si narychlo vyndal z držáku u nohou a s jejím pouzdrem pomocí suchého zipu si ji přidělal k nohavici kalhot na pravé noze během toho, co vysílal MAY-DAY. Doufal, že McKay udělal to samé, jelikož ho o tom instruoval na základně, ale moc tomu nevěřil.
Ještě měl s sebou standardní 9mm Berettu, kterou měl po celý let přidělanou na levé noze. Dále bojový nůž, sadu první pomoci, nouzový příděl jídla v podobě energetických sušenek, vysílačku, nouzový naváděcí majáček GPS, který ihned aktivoval, a výbavu ve své neprůstřelné vestě.
Poté chtěl vyzkoušet svou vysílačku, avšak zjistil, že během katapultáže se mu nějak dostala mezi jeho hrudník a pás od padáku, takže když se jeho padák napnul, rozdrtil následný záškub vysílačku mezi pásem a jeho hrudníkem. Naštěstí dříve povolila vysílačka, než jeho žebra, i když teď nemůže na SGC nahlásit svůj stav, a konečně se dozvědět, kdo a proč na něj zaútočil, jak ho zaměřil, a kde to sakra je. Pak se chopil svého naváděcího majáčku a aktivoval na něm miniobrazovku. Na dotykovém displeji namačkal několik ikon a následně se mu na něm zobrazila poloha McKayova podkožního lokátoru, byl kousek od něj… kousek, no, vlastně necelých 5 kilometrů, ale co je to pro trénovaného podplukovníka jednotek Stargate.
Určil si směr a vydal se za McKayem.


12/24/10 ; 21:30 ZULU; HomeWorld Security; Pentagon; Washington D. C.; USA


„Waltře.“ zavolal na svého podřízeného generál O´Neill.
„Ano, pane.“
„Mluvil jsem s prezidentem, řekl, že se to pokusí nějak politicky ujednat.“
„Obávám se, že na to už je pozdě pane.“
„Jak to myslíte, seržante?“ ptal se generál.
Nato seržant Herrimen kývl na jednoho z jemu podřízených techniků, který zmáčkl jedno tlačítko, a místností se začal ozývat za všech okolností klidný hlas podplukovníka Johna Shepparda:

…„MAY-DAY, MAY-DAY, MAY-DAY, tady Spaceman 2-1, volám Siera Golf Charlie, byli sme napadeni neznámými bandity, detonace nepřátelských střel za zádí poškodila směrová kormidla a způsobila výpadek motorů. Stroj je neovladatelný, opakuji, stroj je neovladatelný. Vyhlašuji stav ohrožení, opakuji, vyhlašuji stav ohrožení, opouštíme stroj, opouštíme stroj, Spaceman 2-1 konec.“…

„Tohle jsme zachytili přes SGC asi před sedmi minutami, pane. Následně naše satelity začaly zaznamenávat nouzové subprostorové vysílání z jejich sedaček a podkožních implantátů.“ řekl seržant a přitom ukazoval na obrazovku na stěně místnosti. Tam byla zobrazena mapa, kde blikaly dva modré body označující piloty, dva žluté body označující katapultážní sedadla a dva červené body označující dvě stíhačky, které je sestřelily, jak se vrací na svou základnu. Následně tam byl i bílý kruh, označující pravděpodobné místo dopadu trosek z F-302-ky.
„Kruci, zase pozdě.“zaklel si generál „No každopádně, máme na orbitě nějakou loď, která by je vyzvedla?“
„Bohužel ne, pane…“ řekl seržant a podával mu jednu složku „…Odyssea je na špionážní misi na území Luciánské aliance, Daedalus je na půli cesty z Pegasu a Apollo napůl tam, Sun-Tsu pátrá po další planetě třídy Ikarus a Hammond je u jedné černé díry kvůli pokusu o kontakt s bránou Destiny. Takže zrovna nemáme k dispozici žádnou loď. Pane.“
„Skvěle, takže je odtamtud musíme dostat pomocí diplomacie, no to to dopadne. Naštěstí je to spojenec a né třeba Severní Korea, tak to snad půjde hladce.
„To se uvidí, pane.“
„No nic, já to jdu oznámit prezidentovi. Kdyby se něco změnilo, zavolejte mě.“
„Rozkaz pane.“


12/24/10 ; 21:25 ZULU; Lokace neznámá; Někde nad střední Evropou


Ve výšce 4000 metrů nad zemí letěly vedle sebe ve formaci dvě stíhačky. Ty samé stíhačky, které asi tak před dvěma minutami sestřelily Sheppardovu a McKayovu F-302 -ku. Piloti se nyní, jak jinak než anglicky, hlásili své základně.
„Základno, tady Pohotovost 1, cíl byl sestřelen, opakuji, cíl byl sestřelen, vidím dva padáky jdoucí k zemi, opakuji, máme tu dva přeživší, nepřátelský stroj vybuchl a trosky padají k zemi. Přepínám.“
„Pohotovost 1, tady Základna, gratuluji, kapitáne, právě se vám podařilo sestřelit experimentální stíhačku USAF. Přepínám.“
„Základno, opakujte. Cože?“
„Pohotovost 1, Pohotovost 2, právě jste sestřelili prototyp experimentální STEALTH stíhačky USAF na testovacím letu. Přepínám.“
„Základno, jak to, že jsme o tom letu nevěděli? Přepínám.“
„Pohotovost 1, stíhačka měla problémy s vysílačkou a letěla podle předešlých rozkazů nejkratší cestou na nouzové přistání na letadlovou loď USS. Seahawk u jižního pobřeží Francie. Přes nás neměla původně vůbec letět. Oznámení o jejím přeletu naším vzdušným prostorem se zdrželo někde cestou. Přepínám.“
„Rozumím, Základno, Pohotovost 1 žádá o další rozkazy. Přepínám.“
„Pohotovost 1, vraťte se zpět domů, pro piloty vysíláme záchranné skupiny. Základna, konec.“
„Rozumím, Základno, Pohotovost 1 a Pohotovost 2 se vrací domů. Konec.“
Nato se obě stíhačky stočily na pravý bok a začaly klesat.

12/24/10 ; 21:35 ZULU; Lokace neznámá; Někde ve střední Evropě


Po asi osmiminutovém běhu se Sheppard podle jeho GPS majáčku přiblížil k McKayově pozici. A skutečně, po tom, co se pořádně rozhlédl, spatřil svého spolucestujícího, jak visí na padákové šňůře asi tak dva metry nad zemí. Nad tím se Sheppard musel pousmát. To byl celý McKay, vždy se musel do něčeho zamotat a on ho musel jako vždy z toho zase dostat. Tentokrát se McKay zamotal i se svým padákem do koruny jednoho vysokého jehličnanu pokrytého vrstvou sněhu. Nejevil však žádné známky života, jelikož byl stále ještě v bezvědomí z přetížení při katapultáži. Sheppard se postavil před něj a snažil se ho probudit tím, že na něj pokřikoval jeho jméno, když to nepomohlo, zkusil jeho první jméno, také bez úspěchu. Nakonec ho to přestalo bavit a se slovy: „Vstávat McKayi!“ mu hodil přímo doprostřed obličeje jednu velkou sněhovou kouli. Na to už kanadský vědec zareagoval a s nesmírně zábavným kopáním nohama a neustálým zmítáním se začal řvát na celé kolo:
„Co to sakra?! Kdo to sakra?! Kde to sakra sem??!“
„Hej, McKayi, klídek. Visíš na svým padáku na stromě.“
„Klídek, tak klídek jo, tobě se to řekne, klídek, ale ty ses neocitl dva metry nad zemí visící na prádelní šňůře, jo!“
„Ok, ok, přestaň tady laskavě vyvádět a místo toho si radši zatáhni za ty červený táhla na svých ramenou, těma si…“ to už ale nemusel dále vysvětlovat, jelikož McKay bezmyšlenkovitě ve své panice za obě naráz zatáhl a jaképak bylo jeho překvapení, když se mu uvolnily popruhy na ramenou spojující ho s jeho padákem a on jako šiška spadl dva metry dolů do půl metru sněhu…„uvolníš padák.“ dopověděl Sheppard po tom, co McKay spadl jako šiška dolů.
„Dík. Tak na to sem už taky přišel. Tos to nemohl říct hned?!“
„Mohl, ale to by pak nebyla taková zábava.“
Nato mu Sheppard pomohl na nohy.
„Kde to vlastně sme?“
„Nemám ponětí, Rodney, mám jen tenhle GPS majáček, kterej mě dovedl až k tobě, ale přesnou pozici mi neřekne, to neumí, od toho máme podkožní lokátory.“
„A jelikož já nemám svý věci, tak s tím nic nemůžu udělat. Prostě skvělý.“
„Když už sme u těch věcí. Co máš s sebou? Vzal sis doufám s sebou P-90 -tku, že jo?“
„Tu jsem si na nohu přidělal ještě před startem. Pro jistotu. A jak se zdá, udělal jsem jenom dobře.“ řekl McKay a vyndal si z pouzdra na noze FN P-90 -ku s plným zásobníkem, baterkou a laserovým zaměřovačem. Další věci měl stejné jako Sheppard, jen měl navíc své PDA a noční vidění, které si vzal místo nouzové vysílačky a které Sheppard na základně nevyfasoval, jelikož si McKay před ním vzal poslední volné. Z důvodu, jak on sám řekl, „lepšího výhledu v noci“.
„Dobře, ten noktovizor mi dej a vydáme se směrem na západ. Snad se nám podaří dostat k nějaký vesnici nebo městu.“ řekl Sheppard a přes protesty McKaye, že mají zůstat na místě, aby je lépe našli, se tím směrem oba vydali.

12/24/10 ; 21:40 ZULU; Základna; Někde ve střední Evropě


Oba dva piloti, kteří ještě před patnácti minutami zasahovali proti „vetřelci“ ve vzdušném prostoru jejich státu, ze kterého se vyklubala americká stíhačka STEALTH v nouzi, nyní, po přistání na své základně, mířili v doprovodu dvou poručíků do kanceláře velitele základny v hodnosti plukovníka.
Jakmile vešli, všichni čtyři perfektně zasalutovali svému veliteli, který jim tento pozdrav oplatil. Následně poslal oba poručíky pryč a nařídil jim, ať hlídají vstup do kanceláře. Poručíci zasalutovali, potvrdili rozkaz a vyšli z kanceláře, načež za sebou zavřeli dveře a střežili vstup. Jak jim samotným došlo, konverzace uvnitř bude probíhat na velice tajné téma. A tak skutečně probíhala:
„Pánové, posaďte se,…“, pokynul plukovník oběma pilotům ke koženým křeslům před jeho stolem. Oba se posadili, aby neurazili svého velícího…, „dáte si něco k pití?“ ptal se podezřele pohostinně plukovník.
„Ne, pane, děkujeme. Ve službě nikdy, pane.“ odpověděl za oba mladý kapitán, jež pilotoval stroj pod označením Pohotovost 1 a za celou akci nesl zodpovědnost.
„Dobrá tedy.“ řekl plukovník a sám si nalil do sklenky čirou tekutinu, patrně kořalku, načež pokračoval:
„Pánové, to, co vám teď řeknu, je přísně tajné. Tak tajné, že o tom ví jen prezident, náčelník generálního štábu a pár šťastlivců, mezi které se teď počítáme i my tři.“ řekl a ukázal na ně na všechny.
„Ten neznámý objekt, který dnes ve 21:10 centrálního času vstoupil do našeho vzdušného prostoru, a proti kterému jste vy dva zasahovali, vzbudil nahoře pořádný povyk. Radar ho totiž vůbec nezachytil a naše „jiné“ způsoby detekce, však víte jaké myslím,“ řekl plukovník a oba kapitáni jen souhlasně zakývali, „se z něj mohli snad zbláznit, jelikož jim na obrazovce zářil jak vánoční stromeček. Proto jste měli také povolení ho bez varování sestřelit. A teď nám Američani tvrdí, že to bylo jen jejich nové experimentální letadlo typu STEALTH, kterému se porouchala vysílačka, a mířilo přes nás na nouzové přistání na moři. Kecy. Letadla STEALTH neumí přistávat na letadlových lodích a nesvítí jako betlémská kometa. Tohle bylo něco nového, něco, o čem Amíci nechtějí, aby se o tom kdokoliv dozvěděl.“
„Souhlasím, pane,“ přikýval kapitán „tohle rozhodně nebylo „obyčejné“ STEALTH letadlo. Viděli sme na vlastní oči, jak se na místě otočilo o sto osmdesát stupňů a pak vyrazilo proti nám, a pak proti nám vyslali ve všech směrech takovou, nevím jak to popsat, takovou vlnu energie, pane. Vyhodilo to rakety do vzduchu ještě před nárazem do nich. Ten výbuch je sice poškodil, ale ne tak dost, aby to vyvolalo takovou explozi po jejich katapultáži, pane. To letadlo muselo mít jistě nějaký druh sebedestrukčního zařízení, pane.“
„Souhlasím s vámi, kapitáne. Ještě jedna věc. Jak ta věc ksakru vypadala?“
„Víte, pane,“ začal druhý kapitán „velice prudce a rychle manévrovala. Ale všiml sem si, že měla vzadu obrovskej, řekl bych snad raketovej motor, dva motory na křídlech a ty křídla měla ohnutý dolů, do skoro půlkruhu, pane. Víc vám toho neřeknu, viděl jsem ji jen chvilku a navíc zezadu. Byla opravdu strašně mrštná, pane.“
„Děkuji, pánové. Můžete jít. Ale nezapomeňte, že se tento rozhovor nikdy nestal. Já zatím předám vaše hlášení na vyšší místa.“
„Pane, ano, pane.“ řekli sborově oba kapitáni, když se postavili do pozoru a zasalutovali. Následně se otočili a vyšli ven ze dveří. Hned nato plukovník zvedl sluchátko svého telefonu a řekl:
„Dejte mi zabezpečenou linku na náčelníka generálního štábu. Děkuji.“

12/24/10 ; 22:00 ZULU; Lokace neznámá; Někde ve střední Evropě


Po pětadvaceti minutách rychlejší chůze, s četnými zastávkami, aby si McKay mohl odpočinout, se oba dostali na dohled k jednomu menšímu městečku. Sheppard si ze své neprůstřelné vesty vyndal menší kompaktní verzi dalekohledu velkého akorát na jedno oko a začal prozkoumávat pomezí městečka, jestli nespatří nějaké ukazatele směru, ale než stačil pořádně zaostřit, spatřil v dáli oslnivé světlo, jak se poměrně rychle přibližuje směrem k nim. Následně už uslyšel, jak se k nim blíží zvuky helikoptéry, přesněji dvou, protože hned nato i druhá helikoptéra aktivovala svůj pátrací reflektor. Sheppard se rozhodl, že bude nejlepší se od nich nechat vyzvednout, protože tušil, kde by tak asi mohli být. A věděl, že země, ve které se pravděpodobně teď nachází, je spojencem Spojených států. Když se obě helikoptéry přiblížily asi na patnáct metrů, vypnuly svá pátrací světla a Sheppard s McKayem se právě dívali na jednu helikoptéru ruského typu Mi-17 a jednu typu Mi-24. Ta menší typu Mi-17 se začala snášet na přistání na zasněženou louku těsně před nimi. Po dosedu do sněhu se dveře helikoptéry otevřely a z ní dosti neohrabaně vyskočil muž menší postavy následován dvěma vojáky se samopaly. Čím více a více se muž takto v noci k nim přibližoval, tím více byly jeho kontury tváře rozeznatelnější, až v něm oba poznali někoho, koho by zde ani jeden nečekal.
„Podplukovníku Shepparde, Rodney, tak vás bych tady opravdu nečekal. Neříkali jste, že se stavíte na návštěvu.“ vtipkoval muž.
„Radku? Co ty tu ksakru děláš?“
„Taky tě rád vidím Rodney.“
„Jo, jo, ahoj, ale co TY tady teda děláš?“
To Zelenku trochu naštvalo, ale pokračoval:
„Měl sem třítýdenní dovolenou, tak sem zajel na návštěvu k našim, když mi volal sám generál O´Neill, že jste se vloudili do našeho vzdušného prostoru, když jste byli na tom testovacím letu.“
„Testovacím letu, jakým testovacím letu?“ nechápal Rodney.
„No přece, jak jste testovali tu novou stíhačku STEALTH.“ řekl směrem k Sheppardovi Zelenka a poukázal tím na to, že jeho společníci z řad armády umí anglicky a nemají o projektu brány, nebo o tom, co je to F-302, ani ponětí.
„Jo, jasně.“ pochopil konečně McKay.
„Tak moment Radku, říkal jste, že jste jel k vašim? Kde to vlastně sme?“
„Jsme kousek před městem Železnice v okrese Jičín v Královéhradeckém kraji asi 5 Km severo-severo-východně od Jičína.“
„Cože to?“ divil se stále Rodney.
„Jste u mě doma. Jste na území České Republiky.“
„„Tak to celkem sedí. Zrovna sme totiž měli namířeno směrem na Prahu.““ řekl Sheppard celkem slušnou antičtinou.
„„Od kdy umíš anticky?““ divil se Rodney, ale odpovídal mu také v tentokrát plynulé antičtině.
„„Postupně se to učím. Při naší práci se to hodí. Navíc sem už dočet Válku a Mír a začal se nudit.““ podotkl Sheppard.
„„Aha, to je vlastně fakt.““
„„Hele Radku, jak nás vlastně vaše letectvo našlo?““ snažil se konečně zjistit Sheppard.
„„No, armáda by vás ani nezachytila, kdyby neměli zrovna na cvičení v Krkonoších jednu VĚRU z 531. praporu pasivních systémů z Tábora.““ odpověděl také anticky Radek.
„„Co to je? O tom sem nikdy neslyšel?““ divil se Sheppard.
„„Je to pasivní senzor určený pro vyhledávání, identifikaci a sledování vzdušných, pozemních a námořních cílů. Zkrátka a dobře přijímá všechno od moderních pulsních signálů, jako jsou radar, SIF,navigace, datalinky, rušičky a tak podobně až po elektromagnetické vlnění v atmosféře. Dá se tím zaměřit cokoliv od GPS navigace v autě až po letoun STEALTH. Nebo taky, jako ve vašem případě, se tím dá zaměřit elektromagnetické stínění radarů ve vaší F-302-ce.““ vysvětlil dopodrobna Radek.
„„Tak tím se to vysvětluje, zaznamenali naše elektromagnetické stínění radaru a zjistili tak naší polohu. Tak proto sme se těch stíhaček nemohli zbavit.““ okomentoval to jako vždy McKay.
„„Přesně tak Rodney. Svítili ste jim na obrazovce jako vánoční stromeček. Už si asi mysleli, že přilétá Santa Claus.““ zavtipkoval Zelenka.
„Hele, nechci nic namítat, ale je tu na mě slušná zima, co takhle odsud vypadnout?“ zeptal se McKay.
„Jo, jasně, pojďte a nastupte si.“ ukázal Zelenka na vrtulník.
Jak k němu šli, tak minuli počáteční Zelenkův doprovod českých vojáků, kteří sice uměli anglicky, ale po tom, co nyní slyšeli, si jen lámali hlavu, co to bylo za jazyk, a jak to vysvětlí jejich nadřízenému, který po nich chtěl podrobnou zprávou o všem, co si ti tři mezi sebou řeknou.
Poté, co všichni nastoupili, se dveře vrtulníku zavřely, a oni odstartovali směrem, jak jim Zelenka řekl, na leteckou základnu armády v Čáslavi, vzdálenou asi 60 Km letu. Zde má na všechny tři čekat vládní speciál, který je dopraví do Washingtonu D. C..

12/24/10 ; 22:15 ZULU; HomeWorld Security; Pentagon; Washington D. C.; USA


„Pane.“ pozdravil seržant Herrimen, který přišel za generálem O´Neillem do jeho kanceláře.
„Co je nového, seržante?“
„Pane, přišla zpráva od doktora Zelenky. Našli podplukovníka Shepparda a doktora McKaye, jsou naživu, jen trochu poškrábaní a otlučení z katapultáže a přistání v lese. Letí s nimi na vojenskou leteckou základnu a pak rovnou speciálem sem.“
„Skvěle, seržante. Můžete jít.“
„Promiňte, pane, ale to není všechno. Pane.“
„Ano Waltře.“
„Víte, pane. Chtěli jsme zaměřit katapultážní sedadla, abychom je mohli vyzvednout a prozkoumat v nich uložené záznamy.“
„Ano?“
„Jak sedadlo pilota, tak trosky stroje jsme už zaměřili a jejich polohu odeslali našemu extrakčnímu týmu, ale lokátor v sedadle kopilota utichl hned, jak sedadlo dopadlo na zem. Pane.“
„Chcete mi říci, že ho nemůžete najít?“
„Bohužel ano, pane.“
„Dobrá, tak v tom případě mu vyšlete příkaz k sebezničení.“
„To už jsme zkoušeli pětkrát, pane. Nereaguje.“
„Skvěle. Takže nejenom že jsme přišli o jednu 302-ku, když ji sestřelily stíhačky spojeneckého státu, ale navíc se nám někde na území toho státu povaluje velká spousta dat jak o té 302-ce, tak o programu brány. Tak tomu se říká skvělej den.“
„Omlouvám se, pane.“
„To nic, Waltře, vy za nic nemůžete.“
„Ano, pane.“
„Máte alespoň poslední známou polohu té sedačky?“
„Přibližnou, pane.“
„Tak ji pošlete extrakčnímu týmu. Snad budou mít štěstí.“
„Rozkaz, pane.“
Nato seržant odešel z kanceláře a generál se posadil do svého křesla s úmyslem, že si zavolá ze svého červeného telefonu.

12/24/10 ; 23:00 ZULU; Velitelský podzemní bunkr poblíž Brna; Česká republika


Jednou z chodeb podzemního bunkru procházel jeden z vyšších, ale méně známých generálů české armády v doprovodu jednoho vědce a dvou strážných.
„Měli jsme celkem štěstí, pane, ta věc spadla jednomu chalupáři, co bydlí v lese pár kilometrů od místa sestřelu, rovnou do obýváku na televizi.“
„Výborně. Co nás to stálo?“
„Novou střechu, stovku plazmu a sto tisíc korun, generále.“
„Skvělá cena, doktore. Doufám, že nám to bude stát za to.“
„Uvidíte sám, pane. Chvíli sice potrvá dostat se přes šifrování, ale nakonec se nám to povede. Už jen ta technologie, co je uvnitř, je stovky let před námi.“
Za tohoto rozhovoru došli společně k jedněm dveřím, které hlídala ozbrojená stráž. Generál jednomu z nich pokynul, načež voják zadal vstupní kód a otevřel dveře.
Když generál vstoupil, spatřil na stole v obležení techniků katapultážní sedadlo, postavené zády k němu, na němž bylo napsáno:

...Property of the United States Air Force...

...F-302 ejection seat...

...Property of the Stargate program...

...Made in Taiwan...



Příspěvek 17.4.2010 18:31:10
Janci001 Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 263
Bydliště: Martin-Praha
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
super :bravo: uz nech tu je dalsi diel a ten made in taiwan :twisted: nema chybu

Příspěvek 17.4.2010 18:38:44
sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Janci001: Nauč se číst předchozí příspěvky. Tohle byl poslední díl :!: :evil:

Příspěvek 17.4.2010 18:56:49
Daedalos304 Uživatelský avatar
Major General
Major General

Příspěvky: 3867
Bydliště: Boskovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
supéééééééér...že ty ty kobcová díly dělaáš tak s otevřeným koncem..xD...necjceš k tomu vždycky něco dodělat??..:) jinak fakt super

Příspěvek 17.4.2010 21:03:09
Janci001 Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 263
Bydliště: Martin-Praha
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
sry ja citam len poviedky nie prispevky. ale skoda ze to bol posledny diel. s tym koncom by sa dalo perfektne pokracovat ale ty si autor, a necerti sa hnet :)

Příspěvek 18.4.2010 07:19:19
Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
A je po funuse. :(
Ináč poviedka až na to ukončenie (Tohle byl poslední díl (( :palka: )) ) bola dobre čítateľne napísaná. :)
Škoda, že je koniec. :cry:
:scared:

Příspěvek 19.4.2010 17:26:17
sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno

Příspěvek 19.4.2010 21:45:42
jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
sgcatlantis: Moc pěkný. A to jak snad našli F-302 bylo super. :-)

Budeš psát něco nového nebo uděláš třeba pokráčování této povídky či Continuum??
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Další

Zpět na Dokončené povídky

cron