SG: Phoenix 56.díl ...Jsme položili své živo

Po delším váhání jsem se rozhodl šoupnout sem vlastní povídku.
Děj povídky vychází z Příběh Vesmíru od Dragona, a to konkrétně z 6. dílu povídky.

Žádný popis sem dávat nebudu, protože bych zbytečně spoileroval a pak by si to nikdo nečetl.

Pilotní díl je rozdělen na tři části, které se tu objeví každých dvacetčtyři hodin.
Následující díly by měly být minimálně jednou týdně.

Povídka bude doplněna obrázky mé vlastní výroby.

Obsah:
Technický manuál

1. 01. Díl : Let Fénixe, PART I.
   
2. 01. Díl : Let Fénixe, PART II.
3. 01. Díl : Let Fénixe, PART III.
4. 02. Díl : Phoenix falling
5. 03. Díl : From Darkness
6. 04. Díl : To the light
7. 05. Díl : Nečekaná odhalení
8. 06. Díl : Konference
9. 07. Díl : Pohádka na dobrou noc
10. 08. Díl : Goméz
11. 09. Díl : Teal'c
12. 10. Díl : Bitva o přežití, part I
13. 11. Díl : Bitva o přežití, part II
14. 12. Díl : Bitva o přežití, part III
15. 13. Díl : Dovolená
16. 14. Díl : Broken arrow
17. 15. Díl : Westwood
18. 16. Díl : Death to all world
19. 17. Díl : Sin to the Heaven
20. 18. Díl : prodigal son returns
21. 19. Díl : Těžko na cvičišti...
22. 20. Díl : Furlingové
23. 21. Díl : Nejlepší obrana je útok
24. 22. Díl : Konec?
25. 23. Díl : No sacriffice...
26. 24. Díl : No victory...
27. 25. Díl : Švýcarsko
28. 26. Díl : Běžný den
29. 27. Díl : To the rescue, díl 1
30. 28. Díl : To the rescue, díl 2
31. 29. Díl : Nemocnice
32. 30. Díl : Schůze
33. 31. Díl : Burdens
34. 32. Díl : Test
35. 33. Díl : Průzkum
36. 34. Díl : Křest
37. 35. Díl : Klid před bouří
38. 36. Díl : Battle for Earth, part I
39. 37. Díl : Battle for Earth, part II
40. 38. Díl : Battle for Earth, part III
41. 39. a 40. Díl : Intermezzo+ Půjčky
42. 41. Díl : Láska
43. 42. Díl : Ofenzíva
44. 43. Díl : Dakara
45. 44. Díl : And so it begins, part I
46. 45. Díl : And so it begins, part II
47. 46. Díl : Ori, part I
48. 47. Díl : Ori, part II
49. 48. Díl : Něco je špatně
50. 49. Díl : Ups
51. 50. Díl : Rovnováha
52. 51. Díl : Ano?
53. 52. Díl : Překvapení
54. 53. Díl : Evakuace
55. 54. Díl : in three
56. 55. Díl : Ve jménu svobody...
57. 56. Díl : ...Jsme položili své životy

a tady PDF se všemi zatím vydanými díly.

http://www.edisk.cz/stahni/86592/Phoenix__PART_56__COMPLET.pdf_1.67MB.html

Let Fénixe ( 1.díl)
Kdesi v lese, tým delta (den D)
„Kolikátý průzkum už tohle je?“ zeptal se poručík Thompson svého kapitána, když sledovali jak tank proráží cestu hustým porostem před nimi. „Těžko říct, ztratil jsem přehled někdy před měsícem... pokaždé to samé, nikdy žádné zpestření. Kdyby nás nechali alespoň jeden mizerný den hlídat základnu, ale to né. Víš čím to je? Plukovník nás nemá rád.Od té doby co Atlantis bez vysvětlení odletěla nás nechává potit v tomhle zeleném pekle, všechno kvůli jednomu vtípku. A aby toho nebylo dost tak se mi včera večer doneslo, že se jednotce SAS zničilo navigační zařízení a jaká náhoda, hned za kopečkem byla zátoka s písečnou pláží... tak to tam ty krysy zapíchly, usrkávali čaj a probírali včerejší kriket dokud pro ně nepřišla další jednotka. Poručík se uchichtnul.
Z tanku se z nenadání ozval nepříjemný zvuk trhající se oceli, z poklopu se vyvalil oblak dýmu a posádka začala vyskakovat ven. „No Jacku, tady máš to zpestření.“ poznamenal se škodolibým úsměvem poručík když běželi překontrolovat stav posádky. „Jsou v pořádku, jenom trošku dezorientovaní.“ Zavolal poručík přes tank na kapitána, který už prohlížel venkovní stav stroje a začal si mumlat sám pro sebe: „ Jeden by si myslel, že s veškerou tou Antickou technikou budou spolehlivější...“ „Co si to říkal?“ ozvalo se opět za tankem. „Ale nic, jenom že mi to připomína Afghaistán, tyhle bestie se rozpadnou v nejhorší možný okamžik... zavolej zbytek čety ať se stáhnou na naši pozici. Musíme tenhle kus šrotu rozhýbat.“

Po přibližně deseti minutách už bylo z okolního lesa slyšet zvuky lámajícího se dřeva a několik okamžiků na to se na prokáceném prostoru za tankem objevily další tři stroje podobné konstrukce. Kapitán už byl připraven vydávat rozkazy, ale technici ze všech tří tanků, které právě dojely, a armádní inženýr z porouchaného stroje se kolem něj prohnali, jako by tam nebyl, a okamžitě se vrhli do útrob nehybného stroje. Pár vteřin na to se začalo ozývat šroubování, vrtání, klepání a semtam z jednoho z poklopů vyletěl poničený díl a dopadl někam do okolní trávy. Kapitán ještě chvíli stál jako zařezaný, potom se otočil na poručíka a jako by se nic nestalo pokračoval „Tak kde jsme to přestali Tommy?“ sedl si vedle něj ke stromu, vytáhl z kapsy tyčinku a naznačil pohybem ruky zbytku čety ať si dají pohov. Kapitán se pousmál „Teď mi došlo, že Tommy je zkratka od Thomas pokud se nepletu.“ Opět se pobaveně zašklebil. „Thomas Thompson, tvoji rodiče měli zatraceně krutý smysl pro humor.“ Poručík se už chystal odpovědět, ale byl přerušen zabzučením vycházejícím z tanku, následovalo několik tupých úderů a bzučení zase ustalo. Z poklopu řidiče se jenom česky ozvalo: „Já jim to říkal, ale proč by mě měli poslouchat...“ následované už opět anglickým „Už to skoro máme“. Tommy chvíli poslouchal jestli příjde další pokus, když už bylo chvíli ticho tak se otočil na kapitána „To byla ruština?“. Kapitán sjel svého podřízeného pobaveným pohledem „ Tobě to ve škole moc nešlo co? To byl náš armádní inženýr, je z České Republiky. Jestli si pamatuješ z dějepisu kde se ve střední Evropě zastavily naše vojska,tak přesně odtamtud“. „Nemusíš si ze mě pořád dělat srandu, moc dobře vím kde to je...Jenom doufám, že to není stejný blázen jako ten Zelenka co sem ho potkal po evakuaci. Utíkal dolů chodbou tloukl do tabletu a řval něco o zabíjení... nejsem si úplně jistý, pořád přecházel do té jejich hatmatilky.“ Tank opět zahučel a tentokrát se neozvalo nic, co by naznačovalo neůspěch. Technici po sobě ještě chvíli pokřikovali a hlásili si výsledky měření, potom se vysoukal jeden z nich ven, rozhlédl se, našel pohledem kapitána a naznačil zvednutým palcem, že je vše o.k.
„Pane?! Máte příchozí hovor od plukovníka Garniera“. Kapitán při vstávání ze země prohodil směrem k poručíkovi „Aaaaa náš Napoleon se probudil“. Došel k laptopu, který ležel na jednom z tanků a stiskl příjem hovoru. Obraz ale nenaskočil a přes silné šumění a výpadky bylo slyšet pouze angličtinu s francouzským přízvukem: „Kapitáne...... stanoviště.......... o podporu......... opak..... pod út.....nepří...neznámý.............“
V ten samý okamžik kdy vypadl hovor se z dálky donesl tlumený zvuk exploze a vítr způsobený tlakovou vlnou se prohnal korunami stromů. Kapitán neváhal ani vteřinu a okamžitě začal vydávat rozkazy: „ Posádky do tanků, pěchota po šesti na jeden tank. Pohněte sebou, nasedat! Otočte to a jedem!“ zařval na řidiče.“ Sotva se tanky daly do pohybu začal vydávat další příkazy přes vysílačku: „překontrolutje zbraně, naberte si munici navíc z krabic na tancích. Nevíme co u základny čeká, ale piknik to nebude...

Stanoviště Alfa (den D mínus dva měsíce)
V, na vojenské poměry, luxusně zařízeném pokoji začal zvonit budík na kterém svítilo 5:00. Z pod deky se vymrštila vypracovaná ruka, prudkým úderem budík zastavila a svěsila se z postele k zemi. Po několika minutách se budík ozval znovu a tentokrát letěl ze stolku dolů. „Vždyť už vstávám“ zabručel hlas s francouzskym přízvukem pod dekou. Plukovník byl na svůj věk ve výborné fyzické kondici, ale po včerejšku se cítil jako přejetý parním válcem. Takovou oslavu narozenin nezažil od svých prvních let na akademii, ale tak co... padesát má jenom jednou. Jediný problém byl, že, až na pár zamlžených obrázků, si nepamatuje vůbec nic. Sotva vstal z postele a zapadl do koupelny aby vykonal raní rituál očisty, tak se z jeho vysílačky ozval hlas mladé ženy „Charlie? Tedy... pane plukovníku? Na 5:30 máte schůzku s veliteli průzkumu.“ Plukovník zvedl sluchátko, i když nechápal proč ho jeho zástupkyně velitele oslovila křestním, benevolentně ignoroval oslovení a odpověděl, že tam bude v čas. Jako každé ráno zakončil návštěvu koupelny oholením a kontrolou vrásek na čele. Když ze skříně vytahoval svou pracovní uniformu tak si všimnul své parádní uniformy ověšené vyznamenáními. Při oblékání si začal uvědomovat, že dal armádě třicet let služby a že ne všechny byly příjemné. Z ničeho nic na něj dolehlo, že je mu padesát let. Země je zničená, zbytky lidstva někde v nedohlednu a on tady velí základně na cizí planetě a neví kdy znovu uvidí své děti. Začala mu chybět i manželka, přestože se s ní rozvedl před deseti lety. Opět zapípala vysílačka, plukovník si ji nasadil do ucha a se slovy „ Garnier, mluvte.“ vyrazil z pokoje směr velitelství.
Po cestě přestal přemýšlet o své minulosti, jeho pozornost totiž upoutali členové posádky. Civilisté i vojáci mu projevovali patřičnou úctu jako veliteli základny, ale vždy, když už byl téměř z doslechu, se mu zdálo, že se smějí. Zatím nevěděl o co jde, ale měl nepříjemný pocit, že to brzo zjistí. Když vstoupil do hlavní místnosti na velitelství byl uvítán všemi muži v pozoru. Jeho zástupce, major Emma de Lyon, k němu došla, zasalutovala a se slovy „předávám velení, pane“ na něj mrkla. To už bylo na plukovníka moc a položil otázku, která ho pálela posledních pár minut „Co se sakra včera dělo?!“. Major se jenom lehce pousmála, dovedla plukovníka k nejbližšímu monitoru a spustila přehrávání videa, videa které očividně viděla celá základna. Včerejší noc se poněkud vymkla kontrole a pan plukovník nechal svou kamenou tvář někde mezi první a druhou flaškou vodky. Video ho zachycovalo jak, už v řádně podnapilém stavu, vstupuje do jídelny vyzdobené fáborky a balónky. Na sobě má francouzskou uniformu z osmnáctého století ověšenou pro efekt svými medailemi, na hlavě nasazenou čepici otočenou o devadesát stupňů, prsty pravé ruky vložené mezi knoflíky uniformy a řve na celé kolo „Vive la France! Vive la révolution!“ A zatímco plukovník na záznamu zahájil velice pomalý tanec se svou zástupkyní, tak plukovník před monitorem začal rudnout. Nejdříve proto, že se takhle nestyděl snad od základní školy a následně proto, že někdo to video musel natočit a někdo ho musel umístit na veřejné disky základny. Jenom rudý vzteky vykoktal „kdo?!“ Major se přestala usmívat, cítila blížící se bouři a nechtěla riskovat, že by se stala jejím cílem a rychle odpověděla, že se to dá velice jednoduše zjistit. Začala projíždět záznamy a brzy se na obrazovce oběvilo identifikační číslo kapitána Davise. „Přesuňte schůzku s veliteli průzkumu na 8:00, pošlete Davise do mojí kancelaře a ať dovede i vtipálka, který tohle video natáčel, možná budu brát jako polehčující okolnost pokud se dostaví dobrovolně.“
Pět minut na to stál kapitán Davis a poručík Thompson před kanceláří velitele a čekali co se bude dít. Dveře plukovníkovy kanceláře se otevřely, vojín který vyšel z kanceláře podržel dveře, počkal až oba vstoupí a zase za nimi zavřel. Sotva se postavil na své místo před dveřmi bylo slyšet z kanceláře řev „To si ksakru myslíte, že je to sranda?! Myslíte si, že jste bůhvíjací machři?! Máte štěstí, že tenhle systém má nařízení o šikaně, jinak bych vám osobně narval tu kameru do řitě!“ Davis se pokoušel protestovat, ale byl umlčen rázným plukovníkovým gestem. Plukovník, celý červený a s pulzující žílou na čele pokračoval v hrdelním řevu: „Kašlu na vás! oba jste osobně zodpovědní za smazání jakékoliv kopie toho záznamu, včetně originálu. A dneska večer si nic neplánujte. Protože jsem mírný chlapík, tak jako trest budete mít takovou menší večerní rozcvičku! Nějaké dotazy?“ Zhluboka se nadechl a když viděl, že ani jeden z nich není schopen slova, tak sezení ukončil rázným: „A teď vypadněte z mojí kanceláře!“ Sotva se za nimi zavřely dveře tak přešel k oknu a otevíraje ho si prohlédl si základnu, nebo alespoň její rozestavěnou část, ještě zbývalo hodně práce. Opevnění se všemi bránami a obranou bylo dokončeno mezi prvními zároveň s ubytovnami, jídelnou a dočasným velitelstvím. Teď všude v prostoru rostly laboratoře, civilní budovy, rekreační prostory a v nejvzdálenějším rohu depo. Plukovníkova vysílačka zapípala, ten ji zmáčknul a dostal krátké hlášení na které odpověděl pouze strohým „pokračujte“. Pár vteřin na to se po obvodu základny přehnala modrá vlna energie, plukovník ji sledoval, dokud se z vysílačky neozvalo „test štítu úspěšný“. Garnier se otočil od okna, přešel zpátky ke stolu, ze kterého vzal pár složek a odešel druhými dveřmi do zasedačky, kde už čekali velitelé pěti průzkumných týmů, mezi nimi i Davis. Plukovník na něj jen letmo znechuceně pohlédl a pokračoval: „Pánové, dobré ráno. Nebudeme se dnes zdržovat a rovnou k věci. Tým alfa si dnes vezme jih, beta západ, gamma východ, delta pohoří na jihozápadě a tým Epsilon sever.“ S každým zadáním úkolu hodil veliteli týmu složku s přesnějším zadáním mise a ukázal na mapě oblast průzkumu. Když házel složku s průzkumem jihozápadního pohoří Davisovi tak přidal do hodu trochu síly a málem ho trefil. Davis zvedl složku ze země a raději sklopil oči... Plukovník pokračoval „ Nějaké otázky? Ne? Rozchod!“

Stanoviště alfa (den D ráno)
Pořád ten samý dril, pořád dokola... Na tohle myslel Davis když mířil na ranní briefing. Měl pár minut spoždění a tak vstoupil do zasedačky zároveň s plukovníkem, jenom každý jinými dveřmi. Rychlým pohledem překontroloval plukovníka a když to vypadalo, že bude pozdní příchod tolerovat tak se usadil na své místo. Plukovník opět rozdal složky, opět každému řekl kam a opět dal Davisovi jihozápad, jako již třicetkrát předtím. Kvůli nevinnému vtípku se už měsíc nedíval na nic jiného než hustý prales, nebo řídké bažiny. To záleželo na tom jestli zrovna prozkoumávali údolí nebo kopce... mezi tím, co přemýšlel nad tím co si dá dneska na večeři, dokončil plukovník briefing a uvolnil velitele k návratu k jejich jednotkám.
Davis došel ke svojí jednotce a aniž by dal jediný povel, nebo otevřel složku, na které stálo: “Průzkum pro stavbu infrastruktury“, tak všichni nasedli a byli připraveni vyrazit do hor. Taky už věděli kam pojedou a taky jim to lezlo krkem. Ubíjející rutina prodírání se džunglí v pětatřiceti ve stínu, vlhku a dusnu. Jediné plus bylo, že tahle planeta neměla žádné moskyty, ani nic jim podobného. Všech pět čet se seřadilo ve středu základny a každá vyrazila na svou stranu.
Plukovník je pozoroval jako každé ráno ze svého okna a výhled se oproti minulému měsíci, kdy zahájili průzkum, změnil k nepoznání. Ze základny se stala spíše pevnost, malé soběstačné město s více než čtyřmi tisíci obyvateli. Provizorní velitelství bylo přesunuto částečně pod zem, nebo spíše do kopce o který byla pevnost “opřená“, nacházely se zde i klíčove systémy, generátory, a emitory štítů. V prostoru základny se to teď rojilo civilisty a po obvodu běhalo několik jednotek na ranní rozcvičce, po zdech chodily hlídky a nad základnou se tyčil štít na minimální výkon, čistě jako pojistka. Na jeho mahagonovém stole ležel kopec složek a žádostí, měl je seřazené podle důležitosti a proto byl překvapen když úplně nahoře ležela žádost o zahájení odlesňování a kultivace několika hektarů před zdmi základny. Nechal si zavolat svého asistenta a ten mu ve stručnosti vysvětlil, že obyvatelé základny by chtěli taky nějaké čerstvé jídlo, ne jenom příděly a produkty replikace. Asgardi byli sice mistři v technologii, ale jestli něco nezvládli tak naučit replikační zařízení vařit. Jídlo z něj je sice výživné, ale chuť stojí za starou belu. Plukovník se uchechtnul „ Pět tisíc let se lidstvo vyvíjelo s jediným cílem. Aby všechno bylo jednodušší, rychlejší, silnější a člověk se přitom co nejméně nadřel... A teď když máme k dispozici nejmodernější technologii ve známém vesmíru tak pujdou dobrovolně okopávat pole.“ Zakroutil hlavou a schválil první žádost. S ostatními složkami se tak nezdržoval, takže šla práce pěkně od ruky, až na pár žádosti které pobaveně odmítal (například žádost o dvě tuny naquadahu) skrz něj většina prošla s kladným hodnocením, dnes měl výbornou náladu.
Zvedl oči od práce a při pohledu na hodiny zjistil, že je čas na oběd. Zvedl se od stolu, vstoupil do výtahu, sjel pár pater dolů, vyšel ven a při pohledu na oblohu zahalenou světle modrým polem štítu se mu zdálo,že vidí něco pronikat do atmosféry. Než stihl kontaktovat velitelství tak nazelenalý pulz proletěl štítem, který jenom zablikal, a zasáhl skupinu lidí uprostřed základny, další pulzy už neměly takové štěstí a rozmáznuly se po povrchu štítu který byl okamžitě po prvním zásahu zesílen na maximum. Plukovník se rozběhl do tunelu směr velitelství, po cestě řval do vysílačky povely. Když doběhl do řídící místnosti tak už byli všichni plně zaměstnáni mobilizací jednotek. Přiskočil k obsluze senzorů a ještě celý zadýchaný vychrlil „ Jakto, že jsme je sakra neviděli? Vždyť tenhle systém by nám měl dát varování aspoň hodinu předem“. Vojím u panelu jenom pokrčil rameny. Plukovník si už chystal hlasivky, ale naštěstí se do toho vložil vědec, který stál poblíž. „Jediné vysvětlení je, že nepřišli skrz hyperprostor...“ Plukovník mu věnoval naprosto nechápavý pohled. „ Chvíli předtím než se oběvili jsme zachytili masivní výboj energie, když pominulo oslepení na senzorech tak stáli přímo uprostřed anomálie. Dva oběkty, předpokládáme lodě.“ Plukovník se spokojil s vysvětlením a jal se zjišťovat škody. Na první obrazovce co mu přišla do cesty bylo vidět mediky, kteří dobíhají k zasáhnuté skupině a mezi mrtvými hledají nějaké přeživší. Na chvíli sjel očima na druhou obrazovku, kde se pohybovaly detailní údaje. Štít byl pod vysokým zatížením už pár minut a zatím se držel nad 95%, všichni vojáci byli mobilizování a rozmísťovali se po základně. Jediné co chybělo byl nepřítel, který se nedal dvakrát pobízet a brzo bylo vidět velkou skupinu lodí. Už od pohledu bylo poznat že jde o tranposrtní lodě v doprovodu stíhačů. Major probíhala kolem senzorů „Máme identifikaci nepřítele?“ „Ne pane, siluety neznámé...“. „No ať je to kdo chce, tak dělá osudovou chybu“ ozval se plukovník.„Spojte mě s průzkumnými jednotkami, mají venku většinu naší těžké techniky!“ štěkl na radistu. „Pane, kvůli bombardování budeme mít špatný signál“. „Dělějte co můžete, hlavně ať mě slyší“. Radista naznačil plukovníkovi, že vysílají a plukovník spustil: „Kapitáne Davisi stanoviště alfa pod útokem, žádám o okamžitou podporu, opakuji stanoviště Alfa pod útokem, nepřítel neznámý“. Sotva domluvil tak se od senzorů ozvalo ostré „pozor!“. Štít dostal zásah neznámou zbraní, výbuch obalil celou základnu a exploze kolem vykácela prostor širokodaleko. „Ti bastardi si vyrábějí přistávací zónu!“ plukovník skočil k mikrofonu a zařval „nepřítel jde na přistání. Všichni muži, palte dle libosti! Ukažte jim, s kým mají tu čest!“

A na závěr pár detailnějších obrázků tanku. Model bohužel nemá textury, protože ho každá spíše zkazila než vylepšila..



Poděkování za PDF a dozor nad chybami Jakopovi

Hoši, hoši, už mi z vás hrabe.
Dragon napsal 7S ze kterých vychází Příběh Vesmíru ze kterého vychází tohle...
K samotné povídce se vyjádřím později, ale vypadá to zajímavě

[Dragon]

no tak já napsal 7S, za kterých vychází PV. Pak mě požádal St0rm a slovo dalo slovo a vyšel z toho díl 06 ze kterého vychází tato povídka. nemusíš nic znát jen ti začátek bude připadat takový záhadný a stejně tuto povídku v pohodě přečteš .)

k dílu se ani vyjadřovat nemusím, neboť není co napsat ale aby se neřeklo... díl opravdu povedený (což dokazuje moje závislost, která je v pokročilém stádiu ) a nápad ideální jen mám dotaz proč jsi zvolil zrovna tyto obrázky tanku? vždyť disponuješ lepšími.....

St0rm: Jak jsem ti už říkal na ICQ, tak povídka je super.

Snail: To chce klid, takový zmatek v tom není, jak psal Dráček znalost 7S ani PV není nutná, takže klidně čti, za sebe mohu říct, že povídka za to rozhodně stojí.

Draku: Mě se tyto obrázky tanku líbí. A pokud jde o tvou závislost, není jediná, protože i ta moje je už velmi vážná.

Tanky se objeví vícekrát, takže Dragon se dočká i jiných obrázků Jak psal Jakop znalost není nutná... příběh se efektivně oddělí a vy dva závisláci mi tu spoilerujete počet dílů

St0rm: My jsme k počtu dílů nic neříkali.

Opravdu pěkné.
Pár otázek:
Jak dlouho po odletu Atlantis se to odehrává?
Kde berou energii?
Ten průzkum asi moc rozsáhlý nebude? Když každý den jedou stejným směrem a večer se vracejí...

PS: z hlediska pravopisu docela dobré, ale tohle bije do očí...
Chvíli předtím než se oběvili jsme zachytili masivní výboj energie

Snail: Já vím... za to pardon, je to moje mluvnicova "nemesis" i kdyz si davam pozor tak mi sem tam ujede... no další dvě části prvního dílu ti dají odpovědi prakticky na vsechny otázky
EDIT: Jak jsem slíbil, čtyřiadvacet hodin pryč, takže přidávám další díl

Let Fénixe (2. Díl)

Přes hluk jedoucích tanků je slyšet pouze radistu „Pane nemůžeme navázat kontakt se základnou, ale povedlo se nám spojit s ostatními průzkumnými týmy. Většina je přibližně pět minut od základy. Alfa už dorazila a pozoruje bitvu.“ „Zjistěte mi, jak to tam vypadá a kdo má velení průzkumných jednotek.“ Radista přikývnul a okamžitě začal vykonávat rozkazy. „Co říkáš Jacku? Pomalý postup do týla, nebo na ně vlítneme čelně?“ zeptal se Thompson. „Vzhledem k tomu, že bych rád ještě žil, tak to vidím na vpád to týla...“ odpověděl Davis. Radista dokončil zadané úkoly a začal předávat vše co zjistil kapitánovi. „Pane jako služebně nejstaršímu Vám připadá velení nad průzkumnými týmy a u základny je peklo. Tým Alfa hlásí, že to kolem vypadá jako by na ně hodili atomovku. Ve vykáceném prostoru mezi zbytky opevnění a hranou lesa se pohybuje několik stovek nepřátelským pěšáků a všude poletují střely. Vypadá to, že na sobě mají nějaké ochranné obleky.“ Radista se pousmál „Podle velitele Alfy vypadají jako z Crysis.“ Davis jenom pobaveně zakroutil hlavou a se slovy „ Já pořád říkám, že ti Angláni jsou blázni“ naznačil radistovi ať pokračuje. „ Základna právě zmenšila prostor chráněný štítem, asi se snaží šetřit energii. A jak to tak vypadá tak ustalo bombardování z orbity, nepřítel nechce riskovat zranění vlastních jednotek.“ Davis se už chystal promluvit, ale radista ho opět přerušil „Pane! Alfa hlásí, že nepříteli přistály posily, minimálně čtyři kusy těžké techniky. Na hraně lesa mají dělostřeleckou pozici a do atmosféry sestupují další transporty.“
Davis se zhluboka nadechl, naznačil radistovi ať ho spojí se všemi jednotkami a začal realizovat plán, který se mu v hlavě zrodil. „ Pánové máme málo času, základně pravděpodobně dochází šťáva pro štít, takže žádné zdržování. Beta zaútočí ze západu, Gamma z východu, tým Epsilon ze severu , moje četa ze zadu vyjede na kopec za pevností a pokryje váš postup. Alfo vy nechte tanky na jižní straně a pěchota zneškodní jejich dělostřeleckou baterii, pokud možno nenápadně! Máte dvě minuty na přesun na pozice.“
Tanky Delty zastavily těsně pod vrcholem kopce, aby je nebylo vidět a Davis v podřepu doběhnul na vrcholek, kde sebou praštil do trávy a překontroloval bojiště. Nebyl to pěkný pohled, štít zakrýval jenom velitelství, opevnění prakticky neexistovalo, budovy srovnané se zemí a bojiště plné mrtvol. Minimálně tři tisíce lidí ze základny musely ležet tam dole ve víru bitvy... Nepřátelská artilerie pálila na štít a pěšáci pálili po každém opozdilci z ustupujících vojáků. Davis se otočil k jednotce a dal povel radistovi, ať spustí operaci.
Z lesa za nepřátelským dělostřelectvem se vyplížila osmičlenná skupinka vojáků a nenápadně se blížila k osádce. Jeden z obsluhy děl si všiml blížícího se nebezpečí, ale už nestihl vytáhnout zbraň. Dostal dávku z tlumené zbraně přímo do průzoru na helmě a skácel se k zemi, v ten samý okamžik vystřelil i zbytek Britské jednotky a každý zlikvidovali jednoho nepřítele. Poslední dva se rozběhli přímo proti Britům, jeden byl skolen salvou z několika zbraní a druhý se vrhl s nebývalou rychlostí na velitele. Zkušený člen SAS ale nezaváhal, vytasil nůž a dvěma suveréními údery přímo do měkké části brnění kolem krku ho vyřídil. Davis, který to vše pozoroval z kopce, dal opět znamení radistovi. Ze všech stran kolem pevnosti se začaly vynořovat tanky a za nimi se kryjící pěchota. Z kopce za Davisem zahájily tanky těžkou krycí palbu a salvou dronů vyřídily nepřátelské těžké stroje. Všichni pálili po čemkoliv, co se pohnulo, a uzavírali smyčku kolem nepřítele. Pěšáci v brnění sice na větší vzdálenost hodně vydrželi, ale pro těžké kulomety na tancích nebyli problém.
Průzkumné týmy už byly skoro u hrany štítu a díky momentu překvapení měli jenom pět lehce zraněných. Vojáci ze základy už vítali své zachránce, ale očividně předčasně. Nepřítel neměl na povrchu téměř žádné pěšáky a mohl obnovil bombardování. Beta dostala přímý zásah, ze čtyř tanků zůstala jenom hromada hořících trosek a přes bojiště se nesl nářek několika desítek vojáku kroutících se v agónii. Davis okamžitě zařval do vysílačky „ Všichni z prostranství, kdo můžete tak zapadněte pod štít.“ Rozběhl se zpět ke své jednotce a už chtěl naskočit na tank, když v tom začaly sestupovat další výsadkové stroje. Davis se jenom podíval nahoru, potom se podíval na tankisty rázně ukázal na přilétající stroje a jeho podřízení okamžitě pochopili. Všechny hlavně se stočily proti nově příchozím a spustily palbu, pokus o zastavení nepřítele byl doprovozen i posledními drony, ostatní jednotky viděly Deltu z kopce pálit na nepřítele a automaticky se přidaly taky. Vzduchem létaly náboje všech ráží a mezi nepřátelskými zelenými střelami si cestičku k transportům hledaly drony. Výsadková skupina byla rozprášena a poslední transport šel na nouzové přistání. Sotva se z lesa zvedl oblak prachu a dýmu, tak se na obzoru objevil další výsadek, vypadalo to, že tentokrát na ně nepřítel vrhnul vše co má, ale aspoň přestalo bombardování. „Postarejte se o zraněné a najděte mi kohokoliv na základně kdo je schopný velet! Všechny jednotky palte na blížícího se nepřítele!“ „Tommy vezmi si jedničku a dvojku, posilte naše jednotky u štítu.“ Rozdával dále příkazy Davis. Z vysílačky se ozval velitel Alfy „Jak to tak vypadá kapitáne tak velíte vy. Major de Lyon byla těžce zraněna a je v šoku a plukovník Garnier padnul, když pomáhal s krytím mediků.“ Otočil se na svého radistu a vyžádal si spojení s velitelstvím, aby zjistil jak jsou na tom. Novinky ho nepotěšily, všechny čtyři naquadriové generátory byly vybité a štít držel na záložním napájení z naquadahových generátorů, při nejlepší vůli vydrží deset minut ať už nepřítel střílí nebo ne. Posádka pevnosti byla zdecimovaná a civilisti, kteří měli dostatečnou odvahu na sebe brali vesty padlých vojáku, dostali pušky a pomáhali s obranou. Davis byl v šoku, během chvíle mu na hlavu spadlo velení celé operace a bylo na něm jestli přežijí. Výbuch padající stíhačky ho vytrhnul ze zasnění, otřepal se a dal jediný, ale velice jasný rozkaz. „Ústup!“ Během pár minut byli všichni schopni boje seřazeni v tunelu za tanky, které měly poskytnout krytí tělem, zatímco pěchota a civilisté zahájí ústup. Osm tanků bylo přiřazeno ke krytí a na čtyřech byli naložení zranění, kteří měli šanci přežít. Celý konvoj se dal do pohybu a okamžitě, jak opustili prostor tunelu byli uvítání palbou z ručních zbraní i děl nepřítele. Tanky držely pozice a všechny zbraně na nich pálily jako zběsilé. Thompson zatím velel ustupujícím a vedl konvoj maximální rychlostí kolem kopce, na kterém byl Davis, přímo do lesa. Kryjícím jednotkám začaly docházet náboje,nejdříve pro kulomety na věžích, následně i hlavním dělům. Ustupující konvoj byl konečně schovaný v lese a pokračoval na určený bod, na volném prostoru zůstalo ležet několik desítek lidí, kteří dostali zásah, ale nebyl čas se pro ně vracet. Davis vydal rozkaz a tanky okamžitě začaly pálit kouřové granáty mezi ně a stovky nepřátel, které se blížily na jejich pozici a začali ustupovat maximální rychlostí. Dva tanky a pěchota s těžkými zbraněmi z kopce ostřelovaly kouřovou clonu, aby dali svým jednotkám dost času na ústup. Když i tanky zmizely v lese tak se Davisova jednotka rychle sebrala a zmizela za nimi.
Asi pět kilometrů od stanoviště Alfa se všechny přeživší jednotky setkaly, z více než čtyř tisíc přežilo i s Davisovými jednotkami jenom necelých pět set lidí, z toho jenom tři sta schopných boje. Opřel se zády o kmen stromu a svezl se na zem, chvíli tam tak seděl s hlavou v dlaních a přemýšlel co dál. Jediná šance na přežití je stanoviště Omega v horách, ale když úder nepřítele nevydrželo stanoviště Alfa, jak by mohla Omega... vždyť je to jenom skladiště. Všichni ti mrtví, tolik mrtvých v jediné bitvě... jak jsem tam mohl nechat jejich těla... Jak jsem tam mohl nechat ležet zraněné? Ze svých myšlenek byl vytržen jedním z poddůstojníků. „Pane?! Posledních pár kamer na základně stále vysílá, měl by jste se podívat.“ Na monitoru bylo vidět, jak pěšáci nepřítele prohledávají základnu, kontrolují mrtvé, přeživší svazují a odnášejí směrem k lodím. Davisovo rozhodnutí bylo okamžité, nenechá ty bestie, aby věznili jeho lidi nebo na nich dělali pokusy. Otevřel druhý laptop, položil jej na blatník tanku a do řádku zadal šestnáctimístný kód. Zavřel oči, zašeptal si sám pro sebe „promiňte...“ a zmáčknul Enter. Pár vteřin na to byla základna rozmetána a vše v okruhu dvou kilometrů spáleno na prach. Přes konvoj se přehnala oslabená tlaková vlna a následovalo ticho, ve kterém bylo slyšet jenom vzlykání a sténání zraněných mezi nimiž ležel i Thompson. Davis se po nich rozhlédnul. Už pevně rozhodnut co dělat dále zavelel „Směr stanoviště Omega.“ Chvíli na to se ozval zvláštní bzučivý zvuk a všechno zahalilo bílé světlo. Davisovi se mihla hlavou myšlenka „A je po nás...“ následovaná pouze bílou oslepující září.

Za korekci a PDF poděkováni Jakopovi

Kód: Vybrat vše

http://www.edisk.cz/stahni/38106/Phoenix__PART_2_.pdf_299.73KB.html

Príbeh poviedky (a od čoho sa odvíja) beriem, ale chcelo by to viac odstavcov (odsekov) vo vetách.

Toto je spoiler!!!:

Jeden hovorí toto. Druhý hovorí toto. Alebo: Jeden hovorí toto. Druhý hovorí toto.

Pridaj pokračovanie

P.S.: Obrázky sú dobré.

Pokračování máš v editu výše začal jsem ho vkládat, než si napsal...

Dík. U mňa neide len o napísanie, ale hlavne o úpravu a upresňovaní toho čo píšem (A akou rýchlosťou! ). (Veľakrát sa zamotám)


P.S.: Teraz som dočítal aj pokračovanie (bolo výborné) , ale aj tam sú vety rôznych ľudí hneď za sebou (trocha neprehľadné).
Ináč poviedka ako taká je fajn.

První trojdíl je trošku zmatkovitý, pravda... ale neboj, časem je to vychytané a zjednodušené Dragon a Jakop jako mí betatesteři trpí těžkou závislostí

Neide o dej , ale o čitateľnosť textu.
Ako so m napísal vyššie, poviedka ako taká sa mi páči (veľmi).

P.S.: Možno je tu ešte jeden závislák.

St0rm: Mohu jen souhlasit, máme velkou závislost a klepeme se na každou dávku (díl)

Puk: Asi narážíš na přímé řeči, ale i v knihách nezačíná přímá řeč na nových řádcích a mě osobně se to čte velmi dobře.

Myslím.

Toto je spoiler!!!:

Lepšie sa číta takto: „Ty si snad myslíš že jsem úplný vůl! Jasně, že jsem naše prachy nenechal v jedný bance!“ rozčiluje se Stetch. Vždycky považoval svého prvního důstojníka za bystrého chlapa, ale ten ho teď zavaluje výčitkama a nadávkama. Fňuká jak nějaká hysterická panna… „Jo, to je výborný! Takže si pro jistotu naše společný prachy strčil na Samarkand, New Detroit a tomu zkurvenými lichváři na Zemi, co na každýho kouká stylem oškubu tě debile!“ To Stetche pobavilo. „Trochu se mírni, Diego. Hele, možná je Simon prevít, ale vydělává slušně, a jen s 30% úroky. Pamatuješ na toho Araba, co ho chtěl oddělat? Jen se mu podíval do očí, a schytal mezi ně. U něj jsou naše prachy v bezpečí.“ Diego se tvářil čím dál víc ustaraněji. To na něj nesedělo. Stetch musel pár vteřin zapřemýšlet, co v tom může vězet. Tušil to. Ako takto: Přes hluk jedoucích tanků je slyšet pouze radistu „Pane nemůžeme navázat kontakt se základnou, ale povedlo se nám spojit s ostatními průzkumnými týmy. Většina je přibližně pět minut od základy. Alfa už dorazila a pozoruje bitvu.“ „Zjistěte mi, jak to tam vypadá a kdo má velení průzkumných jednotek.“ Radista přikývnul a okamžitě začal vykonávat rozkazy. „Co říkáš Jacku? Pomalý postup do týla, nebo na ně vlítneme čelně?“ zeptal se Thompson. „Vzhledem k tomu, že bych rád ještě žil, tak to vidím na vpád to týla...“ odpověděl Davis. Radista dokončil zadané úkoly a začal předávat vše co zjistil kapitánovi. „Pane jako služebně nejstaršímu Vám připadá velení nad průzkumnými týmy a u základny je peklo. Tým Alfa hlásí, že to kolem vypadá jako by na ně hodili atomovku. Ve vykáceném prostoru mezi zbytky opevnění a hranou lesa se pohybuje několik stovek nepřátelským pěšáků a všude poletují střely. Vypadá to, že na sobě mají nějaké ochranné obleky.“ Radista se pousmál „Podle velitele Alfy vypadají jako Crysis.“ Davis jenom pobaveně zakroutil hlavou a se slovy „ Já pořád říkám, že ti Angláni jsou blázni“ naznačil radistovi ať pokračuje. „ Základna právě zmenšila prostor chráněný štítem, asi se snaží šetřit energii. A jak to tak vypadá tak ustalo bombardování z orbity, nepřítel nechce riskovat zranění vlastních jednotek.“ Davis se už chystal promluvit, ale radista ho opět přerušil „Pane! Alfa hlásí, že nepříteli přistály posily, minimálně čtyři kusy těžké techniky. Na hraně lesa mají dělostřeleckou pozici a do atmosféry sestupují další transporty.“ Davis se zhluboka nadechl, naznačil radistovi ať ho spojí se všemi jednotkami a začal realizovat plán, který se mu v hlavě zrodil. „ Pánové máme málo času, základně pravděpodobně dochází šťáva pro štít, takže žádné zdržování. Beta zaútočí ze západu, Gamma z východu, tým Epsilon ze severu , moje četa ze zadu vyjede na kopec za pevností a pokryje váš postup. Alfo vy nechte tanky na jižní straně a pěchota zneškodní jejich dělostřeleckou baterii, pokud možno nenápadně! Máte dvě minuty na přesun na pozice.“

Ale to neznamená, že sa v tom strácam alebo , že to nebudem čítať.

No vsak ja rikam, dalsi dily jsou vychytane. Je tam mnohem min primych reci kde nemusi byt nejsou...
EDIT: Dnešní díl bude mít možná trošku zpoždění, musím doťukat obrázky na doplnění

A zase, podle slibu po čtyřiadvaceti hodinách další, tentokrát poslední část prvního dílu. Na konci povídky jsou uvedeny vysvětlivky k výrazům jako MEM...

Let Fénixe (3.díl)

Terrus Atlantis, dva měsíce zpátky
„Co to ten dědek plesnivá dělá?!“ začal řvát plukovník Westwood v řídící místnosti Atlantis, když se město stočilo od planety a skočilo do hyperprostoru „vždyť tam nechal čtyři tisíce lidí!“ Plukovník byl na cestě ke Starci, aby si to s ním vyříkal, ale generál Landry už vycházel z místnosti ve které byl Stařec. „Generále, co to sakra dělá?“ vypadlo ze zadýchaného plukovníka. „Pořád mele dokola něco o zlu, širším dobru a podobných ptákovinách a co si budeme povídat, naše donucovací prostředky na něj fungovat nebudou...“ Plukovník se nenechal odbýt „Nemůžeme tam naše lidi jenom tak nechat! To ho mám jít vyřídit sám!?“ A už odepínal pouzdro své berety. „Plukovníku klid! Nikdy jsme naše lidi nenechali na holičkách a nehodlám s tím začínat teď. Už jsem zařídil všechno potřebné, Phoenix startuje za hodinu a vy...“ ukázal na plukovníka „...budete jeho velitel“ Westwoodovi to očividně stačilo, uklidnil se, zasalutoval generálovi a vydal se ke svému pokoji, aby se zbalil a zjistil něco o Phoenixu. Před dveřmi jeho pokoje už čekal desátník, který mu bezeslova předal zapečeťenou složku a odešel. Plukovník za sebou zavřel dveře a otevřel složku. Byl v ní jediný papír a na něm osmi místný kód a pod ním malým písmem úroveň prověření 6 . „Tak to vysvětluje, proč jsem o Phoenixu neslylšel dříve“ pomyslel si plukovník, usedl k počítačí a začal studovat technické parametry jeho nové lodi. A bylo se na co dívat.
Phoenix byl vrcholem současné techniky. Asgardské paprsky, Antické drony, dvě vrstvy štítů, taktické nosiče Horizont, obranné věže (jak plazmové tak projektilové), malý hangár pro výsadky, nejnovější naquadriové generátory, tři MEM 3.generace, malá replikační továrna na doplňování potřebných surovin a to všechno zabaleno do krásného a slušivého kabátu z trojitého triniového plátování.
Plukovník ještě chvíli nevěřícně zíral na monitor... Z údivu byl vytržen zapípáním vysílačky. „ Plukovníku, tady major Goméz, byl jsem přidělen na Phoenix jako váš zástupce. Jenom jsem vám chtěl oznámit, že naloďování probíhá podle plánu, sklady jsou plné zásob a munice, všechny systémy otestovány. Technici už jenom dolaďují nějaké drobnosti na Asgardském jádru a budeme připraveni vyrazit. Čas do odletu třicet minut.“
„Děkuji majore“
„Goméz konec.“
Plukovník na rychlo naházel své osobní věci do dvou sportovních tašek a nakonec do nich uložil dvě fotky v rámečcích. Rozhlédl se po pokoji, který byl teď téměř holý, vyšel ze dveří a vyrazil k Phoenixu. Když došel do hangáru a pohlédl na svou novou loď tak se mu oči rozsvítily jako malému klukovi když vidí novou hračku. Phoenix byl už na pohled impozantní loď, která vzbuzovala respekt a plukovník si ani nedokázal představit, že by mohl existovat cíl, který by tahle loď nesplnila.



U sklopené nákladní rampy na něj čekal jeho zástupce, aby mu ukázal cestu na můstek a k jeho kajutám. Cesta trvala asi dvacet vteřin díky antickým transportům rozmístěným po lodi. Major ho provedl po okraji můstku a ukázal na chodbu na jejímž konci byly jediné dveře vedoucí do kapitánovy kajuty. Plukovník do ní vstoupil a nemohl uvěřit, že něco takového je na bitevním křižníku. Kajuta měla přinejmenším šedesát metrů čtverečních, hned u vstupních dveří byla luxusně vybavená pracovna, za ní ložnice (ve které byla obrovská obrazovka nahrazující okno) a v rohu ložnice dveře do koupelny. Plukovník tam jenom pohodil tašky a vrátil se na můstek. Teprve teď měl čas si ho prohlédnout. Kruhová místnost s jednoduchým vojenským designem, navržená pro co nejvyšší výkon. Po obvodu byly různé počítačové panely, uprosřed křeslo kapitána a předním trojrozměrná projekce dění okolo lodi. Na stěne ještě více před křeslem byla velká obrazovka, která nahradila okna na můstku známe z BC-304. Poslední perličkou na dortu bylo Antické křeslo hned v zadní části můstku, bylo zde v podstatě jen kvůli palbě dronů, ale v případě nouze mohlo převzít kontrolu nad celou lodí. Plukovník vydechl, rozhlédl se po svých důstojnících, které v životě neviděl, usedl do křesla a čekal na povolení ke startu. Na obrazovce se oběvila hlava generála Landryho v nadživotní velikosti. „ Plukovníku, nedaří se nám vystoupit z hyperprostoru... budete muset startovat tak říkajíc natvrdo.“ Westwood se na chvíli zarazil „ Pane, nebyly náhodou pokusy s těmihle manévery neúspěšné?“ Generál svižně odpověděl „ Ano, až do nedávna. Antická a Asgardská technologie nám pomohla vyřešit problémy. Možná to bude trošku cukat, ale Phoenix zůstane nedotčen. Máte zelenou plukovníku, postarejte se o naše lidi! Landry konec.“ Generál zmizel z obrazovky, plukovník se otočil na svého kormidelníka a dal svůj první rozkaz „startujeme!“
Střešní hangárová vrata se otevřela a Phoenix začal pomalu stoupat k modravé záři hyperprostoru. Když byli dost vysoko, tak to kormidelník otočil přímo proti štítu města a podíval se na plukovníka, ten pouze kývnul a Phoenix se plnou rychlostí rozletěl ven. Loď se začala otřásat, když opouštěla hyperprostorovou bublinu města, potom přišlo jedno silnější škubnutí a vypadli do normálního prostoru. Důstojník od senzorů se ozval „ Nechali jsme za sebou poněkud delší trhlinu v prostoru než je obvyklé, ale už se zavírá. Mapuji naši polohu... Pane, ke stanovišti Alfa poletíme přibližně dva měsíce.“ Plukovník se škubnutím otočil „Dva měsíce?! Vždyť jsme odletěli před dvěma hodinama!“ Důstojník pokrčil rameny „ Město musí mít o hodně silnější motory než my, jinak si to nedovedu vysvětlit...“ Plukovník pouze rezignovaně vydal rozkaz ke vstupu do hyperprostoru směr stanoviště Alfa, předal velení Gomézovi a vydal se do kajuty aby si mohl vybalit a nastudovat posádku a loď.

Phoenix, den D
Westwood zrovna snídal, když se mu z vysílačky ozvalo „ pane, zachytili jsme subprostorové vysílání, původ neznámý...“ Plukovník vstal od jídla, vešel do prvního transportu a objevil se na můstku kde se z reproduktorů ozývalo „tu-tu-tu---tů-tů-tů---tu-tu-tu“ a chvíli poslouchal... „vždyť to je S.O.S.! A pochybuju, že někdo jiný ve vesmíru používá naše volání o pomoc... Poručíku kopněte do vrtule! Je mi jedno jestli roztavíte motory, ale u stanoviště Alfa chci být do hodiny!“ a hned pokračoval hlášením pro celou loď „Stanoviště Alfa vysílá S.O.S., nevíme co se tam děje, ale nezbývá než očekávat nejhorší. Všichni se dostavte na svá stanoviště, překontrolujte všechny systémy a pokud jste ve službě déle než osm hodin, tak vzbuďte druhou směnu. Kapitán Petrov na můstek!“ V průběhu plukovníkova proslovu potemněla světla na celé lodi a většina transportů byla odstavena. Jejich energie byla převedena do jádra motorů a po můstku se rozlehlo sílící hučení, jak loď nabírala rychlost.
Necelou světelnou minutu od planety se otevřelo hyperprostorové okno a Phoenix z něj vyletěl jako žhavá šmouha. Nebrzdil a využil setrvačnost z hyperprostoru pro rychlejší přesun k cílí. „Pane, na oběžné dráze dva objekty, jsou nečinné... Oprava, zahájily palbu na planetu!“ Plukovník vyštěkl „Bojová stanoviště!“ osvětlení na můstku přešlo do tmavě modré, před plukovníkem se objevila holografická mapa okolí planety a v zadní části můstku se už kapitán Petrov usazoval v antickém křesle. Na holografické planetě blikal subprostorový vysílač, přímo nad ním stály dva rudé body a do jejich zad se maximální rychlostí blížila modrá tečka znázorňující Phoenixe. Jakékoliv pokusy o kontaktování planety i nepřítele selhaly a tak nezbývalo, než si cestu skrz probít. Na vzdálenost dvou světelných vteřin zahájily všechny asgardské zbraně na Phoenixu palbu. Šest modrých paprsků prořízlo vzduchoprázdno a bez větších škod se zastavily o štíty nepřítele. „Co to sakra bylo?!“ vykřikl plukovník, když na projekci před sebou viděl, že štíty nepřítele klesly jenom o šest procent. „Nemám tušení, ale nevypadá to dobře“ odpověděl Goméz. Nepřítel nečekal dlouho a opětoval palbu, která Phoenixu ‘‘prohnula‘‘ štíty, ale jejich výkon zůstal téměř nezměněn. „ No alespoň nějakou výhodu máme“ poznamenal plukovník „ Všechny baterie palte na cíl A1, Petrove připravte se! Kormidlo... vezměte nás mezi ně a planetu!“ Bitva zatím vypadala na remízu, stále se zmenšující vzdálenost mezi Phoenixem a nepřítelem křižovaly modré a zelené paprsky. Když se Phoenix prohnal mezi dvěmi plavidly nepřítele a prudce se stočil, aby kryl stanoviště Alfa tělem, tak nepřátelské lodě vypustily roj stíhačů a jedna z nich zahájila bombardování planety. „ Ať obrané věže vyčistí ten hmyz! Petrove nenechte pulzy proletět!“ Z Phoenixe začaly na všechny strany létat náboje coilgunů a žluté drony dávkované přesně podle počtu pulzů letících na planetu. Petrov měl očividně perfektní výcvik, vždy když dron dohnal pulz tak vedle něj explodoval, rozhodil jeho plazmu a ta se neškodně rozprostřela v prostoru. Jeden mu bohužel prošel, ale nezbývalo než doufat, že netrefí nic důležitého. Phoenix držel svou pozici a nehodlal ji jenom tak pustit i když měl nepřítel početní převahu na všech frontách. Stíhačů bylo minimálně dvacetkrát tolik co bodové obrany na trupu lodi a, i když nezpůsobovali žádné závažné škody, zatěžovali štít nepřetržitou palbou. Kolem křižníku už poletovalo obrovské množství trosek a další přibývaly. Všechny zbraňové systémy Phoenixe měly plno práce, takže se nepříteli povedlo procpat kolem výsadkovou skupinu, se kterou se budou muset poprat na planetě, tedy za předpokladu že tam dole ještě někdo žije... Jedna z lodí přestala střílet a začala se v ní hromadit energie. „Úhybné manévry, prudce doprava!“ Loď se téměř na místě otočila hlavou dolů a začala zrychlovat směrem za druhou nepřátelskou loď aby ji použila jako štít, ale už bylo pozdě. Phoenix dostal zásah obrovským množstvím energie, které jim na okamžik vyřadilo hlavní štíty a záložní musely unést salvu z druhé nepřátelské lodi která je vyskratovala. Hlavní štíty naskočily zpátky na čtyřiceti procentech, ale zpětná vazba z přetížených záložních štítů usmažila polovinu emitorů a jejich energie padla o dalších deset procent. „Bludný holanďan“ zařval plukovník a loď na maximální výkon všech manévrovacích motorů náhodně měnila směr a do toho mizela a zase se objevovala díky maskovacímu zařízení. „Pane cíl A1 má štíty na minimu.“ V plukovníkově hlavě se už rodil plán, když v tom se na povrchu planety oběvil výbuch. „Základna musela aktivovat autodestrukci... A povedlo se nám zaměřit zdroj signálu, ještě pořád jsme rušeni, ale určite máme dole přeživší.“ Hlásil důstojník od senzorů. „ Zastavte manévry i maskování, otočte nás čelem k nepříteli, nabijte dva Horizonty, všechny baterie ukončit střelbu, zaměřte A1 a převeďte veškerou přebytečnou energii do štítů!“ Phoenix se vznášel na místě v relativním klidu, tedy pokud by jeho štít nekropily stovky střel. Na můstku rostlo napětí, nikdo nevěděl, co má plukovník v plánu nebo na co čeká... „Všechny baterie palte na A1! Kormidlo maximální rychlostí na cíl, Petrove pošlete jim vše co máme!“ poté jenom zavřel oči a vydal finální rozkaz „Horizonty pal!“ Nepříteli došlo až príliš pozdě o co jde. Phoenix vyrazil jako střela přímo proti oslabené lodi, jeho baterie pálily maximální silou na mateřskou loď a o čelní štít se rozbíjely desítky stíhaček, které nestihly uhnout. Horizonty schované v kupě dronů letěly jenom necelý kilometr před Phoenixem. Na můstku jako by se zastavil čas, když obrazovka ukázala, jak se horizonty rozdělily na samostatné hlavice a začaly jedna po druhé explodovat na nepřátelském štítu. Drony začaly štíty procházet a prorážet si svou cestu trupem, dílo skázy dokonaly asgardské paprsky, které, s chirurgickou přesností, zasáhly jeden bod na trupu. Mateřské loď se rozlomila, Phoenix dostal zásah od osmnácti jaderných výbuchů najednou a proletěl přímo skrz hroutící se trosky. „Štíty na pěti procentech, únik atmosféry na palubách A6 až A20! A máme čistý signál, povedlo se zaměřit vysílače našich lidí!“ hlásil Goméz držící se zábradlí, aby nespadl. „ Uzavřete proražené sekce a transportuje naše lidi na palubu!“ Důstojník přikývnul a během několika vteřin byli přeživší v hangáru. „Vemte nás do hyperprostoru!“

Pár doplňujících obrázků Phoenixe.






A zde potřebné vysvětlivky. MEM, neboli Modul Energetického Maxima, je obdobou ZPM, nedisponuje jeho silou, ale má výhodu v "dobíjení", i když se MEM ocitne na nule může se v něm v rámci hodin obnovit výroba energie. Bližší info bude v technickém manuálu Phoenixe, který by tu měl být ještě dnes.

Korekci provedl Jakop, za což mu patří díky

Pěkné.
Doufám, že manuál bude obsahovat i Fénixovy rozměry. Můžeš mi jen prozradit, na kolik ses při jeho navrhování inspiroval Destiny, speciálně jejími "motory"?
No a samozřejmě kdy můžeme čekat další díl?(jestli dobře chápu tak asi už ne do 24hodin)

Ano bude právě ho vytvářím a kótuju V manuálu bude vše co je o lodi potřeba vědět. A co se dalších dílů týče... může tu být i zítra, mám nachystanou zásobu ale abych to aspoň trošičku dávkoval tak bych to viděl na sobotu
EDIT: Ano, motory jsou Destiny style. Phoenix byl moje "políbení můzou" a bohužel zadní motory nešly vyřešit jinak, než podle Destiny...

Do dávkování ti mluvit nebudu, jen chci vědět, jak moc mám odkládat abstinenční příznaky
Jinak teď mi došlo, že jsi tam šikovně ukryl odpověď na můj dotaz ohledně rychlosti TA(Dragon ví), jsou to stejné údaje, s jakými počítáš i ty, Dragu?

[Dragon]

Závislost je svině

Snail:
zajímavý dotaz. a abych to tady nějak nerozepisoval:
Tu (danou) rychlost si St0rm vymyslel sám a já jí schválil, tudíž lze předpokládat že s tím počítám

jinak řečeno ano s těmito údaji počítám i já, úvod této povídky byl sepsán tak aby se snesl i s PV

Snail: Jak už říkal Dragon, tak Phoenix i PV budou propojené. V něčem víc v něčem míň, ale v obou povídkách časem najdeš společné prvky, které jsou stejné. Rozepisovat je nebudu, abych zbytečně nespoileroval, ale věř, že budou.

Dragon: Plně souhlasím. Závislost je hrozná, ale já si nemohu pomoci.
Holt je to uděl betatestrů, že se učínky u nich projeví nejdříve.

[Dragon]

jakop:
no jo, ale tohle jsem nečekal...St0rm mě "královsky" zahrnul vším a pak najednou pramen vyschl ...nemyslím si že čtenáři budou mít stejnou závislost, jakou jsem trpěl já, či ty (a stále trpíme) někdy od.... no dost brzo... a to protože budou mít jiné dávkování

Dragon: Pravda, mi jsme měli dávky dost často a tak to máš hrozné následky.
Ostatní je budou dostávat s větším časovým odstupem, takže to nebude tak rychlé, ale stejně se závislost u někoho projeví.

Phoenix, Victory class super-destroyer. UEF- 0001

Byl navrhnut jako páteř nové flotily Země. Je založen na nejpokročilejší Antické a Asgardské technologii, disponuje rozmanitým arzenálem zbraní a ukončil éru univerzálních lodí, které byly dosud považovány za standard.
Jak je vidět na výkrese níže, patří Phoenix s délkou 350 metrů ke střední velikostní třídě. Jeho palebná síla je však mnohonásobně vyšší než u jakékoliv lodi této kategorie ( například BC-304) , můžeme směle prohlásit, že překoná jakoukoliv známou mateřskou loď a je nebezpečnější než Atlantis.


Na levoboku jsou umístěna dvě raketová sila pro nosiče Horizont a v jejich blízkosti se nachází skladiště pro šest těchto raket. Pravobok ukrývá platformu pro vypuštění dronů, kterých může Phoenix nést několik tisíc, ty jsou řízeny z Křesla na můstku lodi.
Druhá podstatné část výzbroje jsou paprsky založené na technice Asgardů, Phoenix disponuje šesti věžmi, všechny miří vpřed a jsou samozřejmě otočné, ale na záď nemůže pálit ani jeden. To však kompenzuje manévrovatelnost lodi. Detail 2


Z výzbroje nám už zbývají jen multifunkční věže. Na obrázku ( Detail 1) je vidět, že disponuje třemi hlavněmi. Dvě krajní jsou klasické coil-guny s ráží 120 mm a maximální kadencí 3000 ran za minutu při které však hrozí zničení hlavně, nebo podávacího systému v důsledku přehřátí. Z toho důvodu páli hlavně na střídačku každá po třech až pěti nábojích za vteřinu. Prostřední hlaveň je čtyřhlavňový plazmový kanón, jenž střílí krátké namodralé pulzy. Může být použit jak proti stíhačkám, tak proti velkým lodím.
Detail 1

Obrana lodi je zajištěna dvěmi vrstvami štítů ( pokus o lidskou verzi štítu Atlantis), které dávají lodi, v kombinaci s vysokou rychlostí ( až 0,5c) a ohromujícími manévrovacími schopnostmi, velmi velkou výdrž. Pro případ selhání štítu má loď tři metry silné triniové plátování jako poslední linii obrany. Maskovací zařízeni je už pouze třešničkou na dortu.
Další z novinek na palubě je MEM 3. generace. Tento modul byl vyroben pomocí reversního inženýrství a nedisponuje silou originálu. I přesto se kapacitou a výkonem pohybuje někde mezi 25- 30% síly ZPM (s tím rozdílem, že se časem sám dobíjí). Loď je napájena třemi těmito moduly a šesti naquadriovými generátory, které mají na starosti druhotné systémy lodi.


Následuje malý hangár pro výsadky nebo případné přistání delegace. Je umístěn uprostřed kruhové části a má rozměry 50x 60metrů.
A jako poslední je malá továrna založená na Asgardském replikačním zařízení. Ve spojení s automatickými sondami a těžbou na planetách, nebo asteroidech se dokáže loď po bitvě sama opravit a doplnit zásoby.
Finální součet:
Taktické nosiče Horizont 6kusů
Drony – řádově stovky až tisíce
105 multifunkčních věží
6 asgardských paprsků

Jakýkoliv dotaz zodpovím dodatečně