Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky První hrozba: 13. kapitola, Omega (DOKONČENO 10.5.)

První hrozba: 13. kapitola, Omega (DOKONČENO 10.5.)


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Líbí se vám má povídka?

Ano
18
75%
Ne
0
Žádná hlasování
Ještě nevím
6
25%
 
Celkem hlasů : 24

NewAsgard Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1052
Bydliště: Moje mateřská loď.
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Tak, u minulé povídky jsem slíbil, že o prázdninách napíšu povídku další a delší. Rozhodl jsem se pro poměrně starý nápad. A to proto že jsem ho měl nejvíce promyšlený. Odehrává se to na konci 21. století a o čem povídka je prozradí úvod:
Úvod

Roky 2053-2062 byly pro Zemi krušné období. Zavládl chaos a 3. světová válka. Země se rozdělila na frakce, které válčily mezi sebou. Mezi nimi nebyla žádná spojenectví ani obchodování. Slepou válku se pokusila v roce 2061 ukončit americká frakce. Postavila strašlivou zbraň, která měla válku ukončit jednou pro vždy. Byl to bitevní křižník. Zbraň schopnou zničit celé město bez použití nukleárních zbraní. Zbraň schopnou obletět zeměkouli během řádu minut. Trvalo to sice ještě několik měsíců, ale fungovalo to. Křižník ukončil válku a byl jak oslavován tak zatracován.
Po válce sloužil ještě hodně dlouho. Tak dlouho že se dožil prvního pohonu schopného cestovat rychleji než světlo. Jeho princip byl sice utajovaný, ale spekulovalo se, že je podobný warpu, tedy, že pohon prostor před lodí stlačoval a za lodí ho rozpínal. Loď se pak vůči okolnímu prostoru nepohybovala, čímž nedošlo k porušení zákonu relativity. Proběhlo několik testů a lidé navštívili všechny planety sluneční soustavy.
V roce 2073 bylo rozhodnuto letět až k Alfa Centauri, naší nejbližší soustavě. Start se konal 6. srpna 2074. Podle plánu se loď měla vrátit 24. srpna. Dva dny cesta tam, čtrnáct dní sbírání vzorků a provádění testů a dva dny na cestu zpět.
Lidé čekali měsíc, dva měsíce, půl roku a výprava se stále nevracela. Až v roce 2076 se začalo se stavbou nové lodi. Lodi, která měla objasnit, co se tehdy v systému trojhvězdy Alfa Centauri doopravdy stalo…

A nebojte, takhle povídka nebude vypadat. Je to čistě jen úvod do děje.
Tak kritizujte. Budu vděčný za vaše rady. :yes:
EDIT: Pro bonusový obrázek a podrobnější popis postav stahujte PDF. :wink:
První hrozba - PDF (komplet)

EDIT: Á, malem bych zapomněl na postavy:
Postavy:
Tony S. Willford
Věk: 48 let
Hodnost: brigádní generál
Národnost: USA
Post: komandér lodi Hunter
Důvod přijetí: velké válečné zkušenosti a taktické uvažování

Android Z-01, „Andy“
Věk: 4 roky
Hodnost: -
Národnost: vyroben v Japonsku
Post: první důstojník lodi Hunter
Důvod přijetí: Je to robot. Software prvního důstojníka.

Colomba Russo
Věk: 36 let
Hodnost: major
Národnost: Itálie
Post: navigační důstojník lodi Hunter
Důvod přijetí: Výborný prospěch na letecké akademii a velmi dobrý orientační smysl. IQ 133.

Aaron Pidgeon
Věk: 52 let
Hodnost: plukovník
Národnost: Austrálie
Post: vojenský důstojník lodi Hunter
Důvod přijetí: Dobrý taktik a voják.

Takayoshi Taketou
Věk: 45 let
Hodnost: -
Národnost: Japonsko
Post: vědecký důstojník lodi Hunter
Důvod přijetí: IQ 150. Pracoval na mnoha projektech. Znalost ve všech oblastech vědy.

Michael N. Bray
Věk: 42 let
Hodnost: plukovník
Národnost: USA
Post: velitel vojenského týmu na lodi Hunter
Důvod přijetí: Přijat na doporučení komandéra.

Felix Krüger
Věk: 58 let
Hodnost: -
Národnost: Německo
Post: hlavní inženýr lodi Hunter
Důvod přijetí: Porozumí jakémukoli systému lodi. Navrhoval první vesmírnou loď.

Robert Reese jr.
Věk: 36 let
Hodnost: major
Národnost: Velká Británie
Post: hlavní pilot lodi Hunter
Důvod přijetí: jeden z nejlepších pilotů na světě.

Brandon Lindström
Věk: 65 let
Hodnost: -
Národnost: Švédsko
Post: lékařský důstojník lodi Hunter
Důvod přijetí: jeden z nejlepších lékařů na světě. Operoval jako vojenský doktor za 3. světové války. Dostal Nobelovu cenu za lékařství. Navíc chtěl sám letět.

Díly:
1. kapitola: Alpha
2. kapitola: První hrozba
3. kapitola: Ztracení
4. kapitola: Podezření
5. kapitola: Zásoby
6. kapitola: Závislost
7. kapitola: Hříčka přírody
8. kapitola: Asteroid
9. kapitola: Vrah
10. kapitola: Země
11. kapitola: Kurz
12. kapitola: Výsadek
13. kapitola: Omega
Dodatek 1. Technický manuál část 1.
Naposledy upravil NewAsgard dne 11.5.2011 16:25:25, celkově upraveno 20
Obrázek
Povídka První hrozba
Pokud tě štve, že zrušili SGU, hoď si tohle pod podpisu.

"If I must tear you apart Shepard, I will." - Harbinger (Mass Effect 2)

NewAsgard Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1052
Bydliště: Moje mateřská loď.
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Zde je pilotní díl. Doufám že se bude líbit. Délka 3 stránek bude asi standart. Budu se snažit to vydávat co nejčastěji. V současné době pracuji na 3. dílu.
Kapitola I.
Alpha

Tony Willford se pomalu odebral ze své postele, aby se podíval na své hodinky. Nechal si je včera večer chytře u televize a teď se musel unavený pomalu plahočit do jiného pokoje. Co uviděl na hodinkách, ho zděsilo. Bylo již 8:30. Rychle se oblékl, vzal si kus chleba namazaného máslem a vyšel před svoji ubikaci v Oblasti 51. Oblast byla už dávno zveřejněná a přístupná jako jakákoli jiná letecká základna. Bylo slunečno a teplo. Krásný den pro start. Před domem ho již čekalo auto, které ho zavezlo k hangárům. Naštěstí cesta trvala chvíli a tak se zpozdil jen o 10 minut.
Před vchodem do hlavního hangáru prošel několika prověrkami, včetně otisků dlaně a očního skeneru. Z intercomu se ozvalo ženským hlasem:
„Komandér Tony Steve Willford. Totožnost ověřena. Vítejte.“ a otevřely se dveře od hangáru. Tony vstoupil. To, co uviděl, bylo úžasné. Druhá lidmi postavená vesmírná loď. Prošel stovkami testů a simulací. Dokonce viděl plány a učil se poslepu trefit z můstku až do strojovny, ale ještě neviděl Huntera (tak se loď jmenovala) naživo. Zdál se mu nekonečný. Obdivoval inženýry a stavitele. A najednou se začal těšit na to, být komandérem vesmírné lodi Hunter.
Huntera stavěli 7 let. Bylo to nákladné a vyžádalo si to bohužel i oběti na životech. Většinu práce sice obstarávali stavební roboti, ale jeden dělník, který dohlížel nad stavbou, spadl z vrchu lodi. Na místo, ze kterého spadl, byla umístěna památná deska:

Na památku Ol Jensenovi, dělníkovi, který se podílel
na stavbě této lodi.
Čest jeho památce.

A pod tímto nápisem byla jeho podobizna.
Byla to opravdu velká loď. Na délku měla 630 metrů, na šířku 210 metrů a na výšku 150 metrů. Shora připomínala tvarem trojúhelník. Neměla žádná okna, ale pouze kamery, které poté promítaly obraz na okrajové stěny. Můstek a hlavní místnosti byly uprostřed lodi. V případě dekomprese, by to byla poslední místa, ve kterých by k ní došlo. Plátování lodi bylo 20 metrů tlusté. To vše byla opatření, bez kterých by moc dlouho v případě útoku loď nevydržela. Byla ozbrojena 50 rotačními kulomety, které se v případě útoku vysunuly. Náboje byly explozivní. Dále měla mnoho raketových platforem.
Před lodí již stála celá posádka lodi a prezident USA. Tony se pousmál. Přeci jenom ten starý dobrý chlápek, kterého znal již od mládí, přijel, aby mu poblahopřál hodně štěstí. Posádka byla mezinárodní. Celkově to činilo 126 lidí. Vstup byl na spodu lodi. Byly tam schody, kterými se vešlo dovnitř.
Tony vystoupil na 5. schodek a díval se na svou posádku. Nejradši by se kopl. V tom spěchu zapomněl doma svůj proslov. Musel si ho vymyslet na místě.
„Ehm, někteří z vás mě jistě znají. Tony Willford, velký válečný hrdina,“ vzpomněl si totiž na jeden článek o sobě. „Víte, ani to není pravda. Ve válce jsem dělal to co všichni ostatní.“ Na chvíli se zastavil „Akorát jsem měl vyšší hodnost.“ Dav se pousmál. Tohle bylo dobré, řekl si „Já…já jsem hrozně rád, že budete mou posádkou a že spolu zažijeme to největší dobrodružství všech dob, děkuji,“ dořekl svůj „proslov“. Znovu by se nejradši kopl. Ten konec stál za nic.
„To bylo dobré,“ pošeptal mu do ucha prezident a začal tleskat. Ostatní se přidali. Tony se odebral dovnitř lodi. Šel rovnou k můstku. Najednou trochu zesmutněl, vzpomněl si totiž na cíl mise. Zjistit co se stalo lodi, která zamířila jako první ke hvězdám. Lodi jménem Onyx.
Když se přibližoval k můstku, uslyšel slabé klapaní. Jednu ruku položil na svoji pistoli a začal se plížit směrem k můstku. Jak se přibližoval, zjistil co to asi je. Muselo to být klapání klávesnice. Někdo mění nastavení lodi, pomyslel si a zrychlil. Nejdřív se do místnosti jen podíval. U klávesnice seděl robot. Tony na něj namířil pistoli a řekl:
„Ruce vzhůru, kdo sakra jsi!“
Robot poslušně zvedl ruce, obrátil se na Tonyho a řekl:
„Á komandére, já jsem Android Z-01, váš první důstojník.“ Jeho hlas zněl až směšně.
„Můj první co?“ divil se Tony a pomalu sklonil zbraň.
„Váš první důstojník. Android Z-01. Plně k vašim službám. Mohu se zeptat, co tady děláte?“ odpověděl mu robot.
„Já jsem komandér téhle lodi. To znamená, že já se ptám tebe, ne ty mě. Na tohle si zvykni.“
„Můj software se bude přizpůsobovat Vám, komandére. Ale nesmíte mě provokovat. Odpověď na provokaci není v mém programu.“ odpověděl Android Z-01.
„Seš vždycky takovej? Jak ti říkají?“ zeptal se Tony.
„Můj program je víceméně neměnný, jsem tedy vždycky takový. Jak myslíte to: Jak ti říkají?“
„Přece ti nebudu říkat Android Z-01. Víš co, od teď jseš Andy,“ vyřešil situaci Tony a usadil se do svého pohodlného křesla. Oddychl si. Jednotvárnost jeho života skončila.
O hodinu později se už komandér seznámil téměř s celou posádkou, prohodil několik ironických poznámek (hlavně na účet svého vědeckého důstojníka Takayoshiho Taketoua) a zavelel do intercomu:
„Dobře posádko, vzhůru do oblak.“
„Pane, my ale letíme do vesmíru,“ opravil ho Andy.
„Možná mi nebudeš věřit, ale já to vím,“ odpověděl Tony a vypnul intercom.
„Sarkasmus?“ snažil se pochopit Andy. Tony neodpověděl a v hloubi duše se mu vyrojila myšlenka, že to bude k nevydržení. Nad lodí se otevřela střecha hangáru. A jednotliví důstojníci začali podávat hlášení.
„Navigační systémy v pořádku, nastavuji kurz na oběžnou dráhu,“ řekla navigační důstojnice Colomba Russo.
„Vojenské systémy plně funkční. Připraveni k boji,“ oznámil vojenský důstojník Australan Aaron Pidgeon.
„Doufejme, že nebudou potřeba,“ opáčil komandér.
„Začínám rozehřívat motory, komandére,“ ozval se z vysílačky hlavní inženýr Felix Krüger.
„Andy?“ zeptal se ještě Tony.
„Jsme připraveni k odletu, komandére,“ řekl Andy a začal klapat do klávesnice svůj kód. Poté to stejné udělal i Tony a vojenský důstojník.
„Až teď jsme připraveni k odletu,“ poopravil Andyho komandér. Motory se rozehřály a začaly pracovat. Hunter se začal zvedat a opuštěný hangár zaplnil oheň a kouř. Loď začala stoupat rychleji a byla během několika sekund ve výšce 300 metrů nad zemí.
„Můžeme zamířit na oběžnou dráhu, komandére,“ oznámila Colomba.
„Dobře, zapněte hlavní motory a upravte sklon,“ rozkázal komandér.
„Ano komandére,“ řekla navigační důstojnice a provedla rozkaz.
Loď se obrátila přídí k obloze a hlavní motory ji vynesly na oběžnou dráhu Země. Všichni si ulevili a začali si tleskat. Dostali tam několik pozdravů, blahopřání a rozkaz zadat kurz k Alfa Centauri.
„Proveďte, důstojníku,“ rozkázal komandér po té, co si poslechl tento příkaz. Začal se pomalu otáčet na židli a hvízdat si. Colomba připravovala warpový pohon, ale ostatní důstojníci se nevěřícně dívali na komandéra.
„Promiňte, že vás ruším, ale jaký má pro tuto výpravu význam točit se na židli?“ zeptal se Andy.
„Točení se na židli pomáhá. Pomůže ti ode všeho,“ řekl komandér a stále se točil.
„Když myslíte. Vyzkouším, jestli mě zbaví od té pomalé nohy,“ rozhodl se Andy. Komandér se z ničeho nic přestal točit a s nechápavým pohledem se zeptal: „Ty máš pomalou nohu?“
„Ano komandére. Levá noha je o 0,06 sekund pomalejší,“ odpověděl Andy, přestal se točit a vyzkoušel, jestli je stále tak pomalá. Jeho odpověď zarazila navigátorka, která řekla:
„Hotovo komandére, můžeme letět.“
„Dobře tedy, leťte!“ Hunter se trochu obrátil, a najednou zrychlil nad rychlost světla. Zamířil do neznáma.
Dva dny trvala cesta tam. Lidé se spolu bavili a udržovali jakousi morálku. Tony věčně spal a důstojníci ho marně budili. Na lodi se nedělo nic podezřelého a cesta probíhala úspěšně.
Do systému trojhvězdy Alfa Centauri se přiřítila loď Hunter.
„Jsme tady, komandére,“ oznámil Andy. Celá posádka si oddechla. Další část cesty splněna. Jakmile senzace skončila, začali se lidé znovu zaobírat svou prací.
„Dobře, Aarone, zjišťuješ v této soustavě nějaké objekty?“ zeptal se komandér.
„Negativní.“ Jak to ale vojenský důstojník dořekl, objevil se mu na radaru neznámý objekt.
„Ehm, a co je tedy tohle?“ odpověděl mu komandér a ukázal na radar.
„Pardon, komandére,“ omluvil se Pidgeon, když uviděl ten objekt.
„Andy, máš tam nějaké zajímavé měření?“ zeptal se Tony.
„Jsme moc daleko, komandére. Navrhuji přiblížit se tak na 1000 kilometrů k objektu,“ odpověděl Andy. Loď se přiblížila k neznámému objektu. Kamery jej sice stále nemohly zaznamenat, ale na senzorech se již objevilo několik zajímavých věcí. O chvíli později se hlavní vědecký důstojník Takayoshi Taketou rozhodl shrnout situaci ve své laboratoři.
„Takže, vysílá to opravdu slabý signál. Není to ale signál armády…“ Takayoshiho přerušil komandér.
„Takže to není Onyx. A co to tedy je za signál?“
„Je to morseovka,“ odpověděl mu Takayoshi. Všichni v místnosti mlčeli a evidentně nevěděli, o čem mluví.
„Mor-co?“ Zeptal se Aaron.
„Morseova abeceda. Samuel Morse vymyslel zjednodušení textu tak, aby jej mohl použít do svého telegrafického přístroje,“ začal vysvětlovat Takayoshi. Nikdo si však na nic nevzpomněl.
„Šlo o to, že tento telegraf, nedokázal přenášet text jako takový, ale pouze krátké signály. Dlouhý signál a krátký signál. Čárky a tečky. Šlo o to zjednodušit psaní. Jedno písmeno se zakódovalo do jednoduchých signálů, tak aby je rozluštila jakákoli stanice na světě. Například písmeno A je tečka, čárka. Krátký signál, dlouhý signál. Mořeplavci si poté vymysleli zkratku SOS. •••/---/•••. Snadno se zapamatovala a rychle vyťukala. Znamenala, že loď je v nebezpečí a potřebuje pomoc. Postupně ale morseovka upadla do zapomnění.
Jejich vysílač je zřejmě rozbitý. Nedokáže posílat kódovaný text, ale jednoduché signály ano. Někdo na jejich palubě zřejmě začal vysílat morseovkou SOS. Je to Onyx,“ vysvětlil Tskayoshi.
„Páni, takže se tedy můžeme ještě přiblížit. Nebo ne?“ zeptal se komandér.
„No, můžeme tam doletět raketoplánem. A doporučuji si vzít kombinézy. Je možné, že tam není vzduch,“ navrhl Taketou.
Loď se znovu přiblížila. Tentokrát na 200 km. Kamery ji zachytily a potvrdily teorii o tom, že je to Onyx. Vypadala lehce poškozená a hlavně téměř bez energie.
Technici připravili 10 obleků a raketoplán k odletu. Ten se nacházel na spodu lodi. Byl zavěšený „vzhůru nohama“. To znamená, že se do něj lezlo podlahou. Byl to jeden z nejnovějších modelů. Velice rychlý a obratný. Byl vyzbrojen jedním rotačním kulometem na střeše. Jeho jméno bylo Ninja.
Posádku tvořil hlavní pilot Robert Reese jr., komandér, Takayoshi, velitel vojenského týmu – plukovník Michael N. Bray, 1 lékař a 5 mariňáků.
„OK, připoutejte se děcka, tohle bude jízda!“ zakřičel Robert. Hluk motorů byl skoro k nevydržení. Ninja se odpoutal od lodi a zamířil k Onyxovi. Let trval chvíli. Robert s Ninjou přistál na vrchu lodi. Onyx měl mnohem silnější plátování a konstrukci, protože byl stavěný na boj. Pokrývalo ho 40 metrů silné titanové plátování. Byl také o něco kratší než Hunter. Měřil „pouze“ 420 metrů. Uvnitř tedy kvůli plátování nebylo moc místa.
Na vrchní straně lodi se nacházelo mnoho průlezů. Byly zaheslované klasickým armádním kódem. Takayoshi ho zadal a průlez se otevřel. Osmičlenná skupina (pilot a jeden mariňák zůstali v lodi) slezla po žebříku do přechodové komory. Průlez se nad nimi zavřel a komora se překvapivě naplnila dýchatelným vzduchem. Otevřely se dveře do lodi.
Takayoshi se podíval na příruční senzor a konstatoval, že je atmosféra dýchatelná. Skupina si sundala helmy. Vzduch páchl zkaženým masem. Pokud zde jsou mrtvoly původní posádky, musejí být velmi staré.
„Tak jo, pojďte, musíme jít k můstku a dozvědět se, co se tu stalo,“ rozkázal komandér.

No a to je vše. Odjíždím k babičce takže další díl až v Pátek.
Naposledy upravil NewAsgard dne 12.5.2011 17:22:27, celkově upraveno 2
Obrázek
Povídka První hrozba
Pokud tě štve, že zrušili SGU, hoď si tohle pod podpisu.

"If I must tear you apart Shepard, I will." - Harbinger (Mass Effect 2)

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Vyzerá to slušne :yes: , tak uvidím ako si s tým poradíš :palka: , aby to tak aj zostalo :idea: , :hmmm: alebo sa zlepšilo. :lol: :)
:write: :arrow: :wink:
:bye:

NewAsgard Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1052
Bydliště: Moje mateřská loď.
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Opravdu moc děkuju za vaše početné ohlasy, rady a kritiku. Moc jste mi pomohli. :palka:
Obrázek
Povídka První hrozba
Pokud tě štve, že zrušili SGU, hoď si tohle pod podpisu.

"If I must tear you apart Shepard, I will." - Harbinger (Mass Effect 2)

Jackson D. Uživatelský avatar
Technical Sergeant
Technical Sergeant

Příspěvky: 406
Bydliště: Plzeň
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
No tak není třeba hned hrozit klackem. :) :D Podle mě tam nejsou skoro žádný nedostatky. Možná sem tam nějaká ta pravopisná chyba, ale jinak jsem si ničeho nevšim. Po příběhové stránce to také ujde. Měl bych na tebe jen jeden dotaz. Ty jsi fanoušek star treku? Protože je tu vidět docela slušná podobnost. 3.světová v půlce 21.století, warp, android (hned se mi vybavil dat, hlavně ve stylu mluvení jsou si dost podobní). Neber to ale jako kritiku. Myslím že je tak povídka ještě lepší, jen mě zarazila ta podobnost. Ikdyž je pravda že tam jsou i prvky z SG a BSG.

Já ti mohu jen poradit, aby jsi takhle pokračoval dál. :ok:
gen.Hammond: Plukovníku O'Neille co to děláte?!
O'Neill: Sakra generále, zrovna při nápřahu!

Moje první povídka - Portál 1x07 -Ztracení bratři (Part II.): viewtopic.php?f=27&t=7091&p=324715#p324715

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Prepáč, ale ja osobne neviem poradiť, maximálne napísať čo mi :jako: nesedí :jako: . :lol:

NewAsgard Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1052
Bydliště: Moje mateřská loď.
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Mno, tak jsem slíbil další díl v Pátek a je Pátek, takže zde je:
Kapitola II.
První hrozba

Stav posádky: 126 lidí

Mezitím na Hunteru prováděli diagnostiku systémů. Vrchní inženýr Felix Krüger se „hrabal“ v motorech, Andy zvyšoval efektivnost některých systémů a lékařský důstojník, Švéd Brandon Lindström ošetřoval lehká zranění. Lidé si na něj stěžovali, protože na ně byl hrubý a nadával jim, pokud se zranili.
Na Onyxu tak veselá atmosféra nebyla. Zápach mrtvých těl spolu s tmou způsoboval strach i komandérovi. Michael N. Bray, dlouholetý přítel a válečný parťák komandéra, prohledával se svým oblíbeným samopalem každou skulinu. Během minuty se dostali do hlavní místnosti. Jedna z konzolí byla rozbitá. Takayoshi hned přistoupil k senzoru známek života. Byl založen na principu termovize. Ještě k tomu měl každý člen posádky v těle čip. Dalo se pak rozeznat, zda známka života patří posádce či ne. Navíc čip zjišťoval, jestli je naživu, nebo je mrtvý.
„Páni, zachytávám jednu známku života!“ vykřikl do hrobového ticha Taketou. Poté něco zmáčkl a v místnosti se rozsvítila světla.
„To je nemožné, nikdo nemohl přežít tak dlouhou dobu. Co ten zápach? Zjišťuješ tam mrtvolu?“
„Ne. Ale může to být klidně zaschlá krev. Měli bychom jít do jídelny. Tam ta známka života je,“ navrhl Taketou.
„OK, ty tu zůstaň a snaž se zjistit, co se stalo. Mariňáci jdou se mnou,“ rozkázal Tony.
Po cestě do jídelny ovšem narazili na něco zdrcujícího. Našli v jedné chodbě lidskou ruku. Byla bílá, zřejmě bez krve.
„Dobře, původce smradu bychom měli,“ poznamenal Tony. Popošel chodbou dál a otevřel dveře do jídelny. Na zemi tam ležel muž. Byl v bezvědomí a chyběla mu ruka. Ránu sice neměl obvázanou, ale už nekrvácel.
„Doktore!“ zařval Willford.
„Jo, jasně,“ řekl doktor a přiběhl k muži. Zkontroloval mu tep. Sotva ho rozeznal. Vypadal dehydratovaný. Doktor ho zvedl a dal mu ze své lahve napít. Muž zamhouřil očima, cosi zamumlal a znovu upadl do bezvědomí.
„Tady s ním nic neudělám. Podíváme se na ošetřovnu. Snad tam nějaké vybavení mají,“ řekl doktor a vzal ho do náruče.
„Fajn, tak jdem!“ souhlasil s ním komandér. Skupina zamířila na ošetřovnu.
Doktor položil muže na postel. Přitáhl si nedaleký stolek. Na něm ležely různé nástroje. Od stetoskopu až po skalpel. Doktor si vzal právě stetoskop a začal kontrolovat tep zraněného muže.
„OK, budeme potřebovat nějaké obvazy. Co tam tak čumíte, komandére, hledejte!“ obořil se na komandéra doktor. Komandér neprotestoval a začal hledat obvazy. Jeden z mariňáků ho ale předběhl.
„Tady!“ vykřikl a podal je doktorovi. Ten zkušenou rukou obvázal ránu.
„Jak je na tom?“ zeptal se komandér.
„Nerušte mě, musím ho stabilizovat a převézt na Huntera. Doufejme, že se mu do rány nedostala infekce,“ odpověděl doktor.
„Dobře, jdu na můstek. OK, hoši! Prohledejte loď. Musíme zjistit, co se stalo! Pohyb!“ Po těchto slovech odešel na můstek. Takayoshi si tam prohlížel lodní záznamy.
„Tak co, objevil jsi něco?“ zeptal se Tony a najednou se cítil nepotřebný.
„Jo, komandér téhle lodi vydal přesný popis toho, co se tu stalo. Ale nesedí časy. Podle všech počítačů uběhl od odletu ze Země jen měsíc!“ mluvil Takayoshi.
„Relativita!“ napadlo okamžitě Tonyho.
„Taky myslím. Museli lítat velkou dobu rychlostí blízkou rychlosti světa. Zrychlovali ale pěkně dlouho,“ pokračoval Taketou.
„A to si myslíš proč?“ otázal se Willford.
„Dnešní podsvětelné motory už vlastně jsou omezené pouze rychlostí světla. Čím víc šťávy, tím víc se jí blížíte. Akorát se zrychluje třeba týden. Přehrajeme si ty záznamy. Co říkáte?“ vysvětlil Takayoshi.
„Tak jo. Začni tím, jak po odletu ze Země zrychlili nad rychlost světla,“ rozkázal komandér.
„Dobře. Pouštím záznam číslo 2,“ řekl Takayoshii a zmáčkl několik tlačítek. Na stěně se objevila žena – komandér Onyxe Victorie Auclaire. Francouzska.
„Ehm. Záznam číslo 2. Vrchní inženýr říká, že warpový pohon nefunguje jak má a první důstojník našel v navigačním počítači nečinný virus. Pokusil se ho vymazat, ale zatím bez úspěchu. Protože letíme warpem, nemůžeme zavolat domů. Komandér lodi Onyx Victorie Auclaire. Konec.“ zněl záznam.
„Situace se začíná rozřešovat. Pusť záznam číslo 3.“ začal chápat Tony.
„Záznam číslo 3. Odpojili jsme hlavní jádro. Vystoupili jsme z nadsvětelné rychlosti. Mysleli jsme, že můžeme zavolat o pomoc, ale virus se aktivoval a začal napadat všechny systémy. Volání domů je nemožné. Máme několik možností. Můžeme znovu zapojit jádro a pokračovat v cestě. První důstojník to ale nedoporučuje. Virus by mohl napadnout nadsvětelný pohon. Druhou možností je využít relativity. Zrychlíme těsně pod rychlost světla a doletíme do Alfa Centauri. Podle výpočtů uběhne na Zemi mnoho let. Vyšlou záchranou misi a nás najdou u Alfa Centauri. Pokusy zamezit viru v šíření jsou negativní. Komandér lodi Onyx, Victorie Auclaire. Konec,“ osvětloval situaci záznam.
„Už to chápu. Ale stejně. Co se stalo s posádkou? Pusť čtverku.“ navrhl Tony.
„Záznam......4. Dorazili.....Alfa Centauri. Na radaru máme ......... Virus zamezil přístu.....nemůžeme.....jen čekat. Doufám.....brzy. Vypadá to...virus...záznamník. Auclaire...nec“ zněl záznam číslo 3.
„Je tady ještě jeden záznam. Mám ho pustit?“ zeptal se Takayoshi.
„Jo. Pusť to.“ řekl komandér.
„Zá............5.Nepřá..........na.....ku....di! Ne.....ic.......vat. Do........br.....jich........oc.....sím.....cte......Au...........“
„Ach bože. No nic. Musíme se vrátit na Huntera s tím bezrukým,“ rozkázal Willford.
„Ne, ještě tu jsou záběry kamer. Zobrazují to, co měli na tom radaru!“ zaradoval se Taketou. Znovu zmáčkl několik tlačítek a na stěně se objevil záznam kamer.
V dálce tam byly vidět 2 různě velké koule. Ta menší se začala rychle přibližovat k lodi. Po asi 30 sekundách přibližování se koule „přisála“ na jejich loď. Koule byla hnědožlutá a její průměr byl asi 40 metrů. Poté to vypadalo, jakoby vyřezala do trupu díru. Asi 20 minut se nic nedělo. Najednou se koule „odstrčila“ od lodi a z vyřezané díry vylétalo asi 80 těl. Původní posádka Onyxe. Oba dva stáli se zatajeným dechem a čekali, co se bude dít dál. Koule v rychlosti doletěla k té druhé a pak obě z ničeho nic zasvítily a zmizely.
„Pane bože! To bylo nechutné. Dobře, záhada vyřešena,“ řekl komandér a dal si k puse vysílačku: „Všichni ať se shromáždí u přecho…“ Tonyho vyrušil Andy. Z vysílačky se ozval jeho hlas.
„Komandére! Máme na radaru loď! Z ničeho nic se objevila! Pane, ona se přibližuje,“ vypustil ze sebe Andy.
„Andy, jak ta loď vypadá?“ zeptal se roztřeseným hlasem. Obával se, že zná odpověď.
„Je to koule o průměru asi 200 metrů! Co máme dělat?“ vychrlil Andy.
„Sakra! Palte po tom vším, co máme!“ rozkázal komandér.
„Jste si jist?“ zeptal se Andy.
„Už se neptej a PAL!!!“ naštval se Tony.
Z trupu Huntera se vysunuly rotační kulomety a začaly pálit na kouli. Přesto, že kulky byly explozivní, na kouli nezanechaly žádné výrazné poškození. Koule zrychlila a přiblížila se na nebezpečnou vzdálenost 2 kilometrů. Poté se na jejím plášti otevřel otvor. Z něj vyčnívala jakási špička. Koule zastavila a vystřelila jakési lano, jehož začátkem byla právě špička. Ta se zasekla do trupu lodi a začala se provrtávat dovnitř. Když provrtala loď skrz na skrz, rozevřela se do jakéhosi deštníku. Lano se začalo přitahovat zpět do koule. „Deštník“ měl ale větší průměr než vyvrtaná díra a tak se zasekl.
Hunter mezitím vysunul jednu z otočných platforem pro rakety. Bylo v ní 12 otvorů pro rakety. Všechny byly plné. Nejdřív se vystřelila jen jedna raketa. Když vybuchla na povrchu koule, nezanechala na ní ani škrábnutí. Z platformy proto vystřelili zbylých jedenáct raket. Předtím než se první raketa dotkla povrchu, otevřel se v kouli další otvor. Tentokrát byl větší a vystřelily se z něj obrovskou rychlostí úlomky asteroidu. Přežila to jediná raketa. Ta narazila na kouli a opět nic neudělala.
Koule vystřelila další lano. Zasáhlo podobiznu Ol Jensena. U prvního lana se z deštníku stala opět špička, která se vrátila zpět do koule. Znovu se však vystřelila a zasáhla nadsvětelný motor. Ten explodoval. V hlavě Tonyho Willforda se vyrojila jediná možnost.
„Zůstaň tady! Vrátím se,“ řekl Takayoshimu a odběhl k přechodové komoře. Nasadil si masku. Vlezl a do ní. Odsál se z ní vzduch a nad ním se otevřel poklop. Tony rychle vylezl po žebříku ven z lodi. Vlezl do Ninji a cosi řekl pilotovi. Ten se sebral a spolu s mariňákem odešli do Onyxe.
„Andy! Ninja letí směrem k nám a volá nás,“ zakřičel Aaron.
„Pusťte to do reproduktoru,“ rozkázal Android.
„Tady komandér. Okamžitě shromážděte všechny lidi u průlezu do raketoplánu!“ nařídil Tony.
„Pane, do Ninji se nevejde tolik lidí,“ pochopil komandérův plán Andy.
„Polovina lidí půjde do Ninji a polovina do Onyxova raketoplánu,“ vysvětlil komandér.
„Stále je to málo místa,“ nesouhlasil Andy.
„A co těch 15 pilotovaných stíhaček. Do každé 2 lidi a je to,“ objasnil Tony.
„To může vyjít. Navíc už jsme ztratili nejméně 10 lidí,“ odsouhlasil Andy a rozhlásil návrh do Intercomu.
Nepřátelská koule mezitím pálila jedno lano za druhým. Loď už ztrácela vzduch téměř všude. Jedno z lan zasáhlo hlavní energetické jádro a tak byl Hunter bez energie. Lidé začali panikařit a utíkali směrem k raketoplánu. Pilotům bylo nařízeno, ať si vezmou stíhačky.
Ninja se obrátil podlahou ke spodku lodi. Spojil se s lodí a otevřel průlez. Pro člověka to byl velmi zvláštní pocit, když se mu z ničeho nic změnil směr gravitace. Tony rychle začal organizovat k průlezu se tlačící lidi. Bylo vidět, že by udělali cokoli. Jen aby je to zachránilo. Tony viděl v jejich očích vztek a obavy. Řekl jednomu z pilotů, ať řídí raketoplán. Poté vzal do raketoplánu 40 lidí. Byli tam sice natlačení, ale dalo se to přežít. Raketoplán se odpoutal a odletěl. Lidé, kteří v něm stáli, se dívali zadní kamerou, co se děje. Koule střílela další a další lana. Když provrtaly loď, vrátily se a znovu se vystřelily. Dokola a dokola. Příď lodi to už nevydržela a urvala se. Poté uviděli pilotované stíhačky, jak od lodi prchají. Koule obrátila pozornost na ně. Vystřelila po nich spršku kamenů. Dostala 3 stíhačky. Šest lidských životů právě přišlo nazmar.
Druhý raketoplán, plně naložen lidmi se odpoutal od Huntera a zamířil k Onyxovi. Stalo se, ale něco, co nikdo nečekal. Koule po něm vystřelila lano a trefila se. Raketoplán explodoval a rozpadl se na kousíčky.
„Néé!“ zařval jeden z cestujících Ninji. Musel mít v druhém raketoplánu přátele. I ostatní z toho byli vedle. A komandéra, který se v tu dobu nacházel v jedné pilotované stíhačce, popadla obrovská zlost. Už přišli asi o 50 lidí.
Ninja se připoutal k Onyxu na spodní straně lodi. Pilotované stíhačky přistály v hangáru a lidé se jen dívali, jak jedno z lan zasáhlo hlavní motor a celý Hunter vybuchl a rozpadl se na kousíčky.
„Pane, co budeme dělat?“ zeptal se Andy, který přiletěl v Ninjovi, komandéra.
„Připoj hlavní jádro a nažhav warpový pohon,“ rozkázal naštvaný Tony.
„Podle vaší rozpravy s vědeckým důstojníkem je ale nakažen jakýmsi virem. Jakmile ho zapojíme, může se stát cokoli,“ protestoval Android.
„A dost! Od tohohle momentu budeš dělat přesně to, co ti řeknu. Teď zapoj hlavní jádro a zapni warpový motor!“ naštval se ještě víc komandér.
„Provedu, komandére,“ řekl první důstojník a odešel k hlavnímu jádru.
Koule obrátila pozornost na Onyxe. Byla naštěstí daleko a tak se začala přibližovat. Byl to závod o čas. Komandér došel k můstku, kde ho už čekali velící důstojníci. O žádného nepřišel.
„Dobře, Colombo, nastav kurz Země,“ poručil se vzdechem Tony.
„O-ou,“ odpověděla mu s polknutím Russo.
„Co se zase sakra stalo!“ rozčílil se Willford.
„Navigační počítač je prázdný. Zkrátka nemám co zadat,“ řekla s nechápavým pohledem navigační důstojnice. Tony si začal připravovat v hlavě nadávky, když v tom ho vyrušil Andy do rádia: „Mám to! Jádro zapojené a rozehřívám warpové motory!“ zařval do vysílačky Andy.
„My tady máme problém. Navigační mapa je prázdná. Nevíme kam letět,“ řekl smutně Tony.
„Ou. Tak to je problém,“ odpověděl mu Z-01.
„Prosím, řekněte mně někdo, že existuje ještě jiná možnost,“ prosil komandér.
„Ještě je jiná možnost,“ řekl mu Andy. Ovšem jak to dořekl, ozvala se rána. Koule po nich vystřelila lano. Naštěstí má Hunter dvakrát tlustší plátování, a tak se špička provrtávala o něco déle. Vojenský důstojník se neptal a vystřelil po lanu 2 rakety. Stačilo to na přetržení 5 metrů silného lana. V plášti Onyxe tak zůstala zaseknutá špička. Koule se otočila a otevřela zatím největší otvor. Začal z něj vycházet jakýsi plyn.
Mezitím se warpový pohon dostatečně rozehřál. Ale stala se nepředvídatelná věc. Virus převzal kontrolu nad pohonem a na navigačním počítači se z ničeho nic objevily neznámé souřadnice. Colomba Russo se na to nevěřícně dívala a zkusila to zastavit. Pozdě. Onyx začal zrychlovat, až nakonec přešel na warpový pohon. Loď zamířila do neznáma. Koule ještě stačila udělat to, co plánovala. Zapálila plyn. Vyšlehl obrovský plamen, nezměřitelné teploty. Onyx ale byl dávno pryč a tak ho nepoškodila.

Puk: snad splním tvé očekávání, můj korektor (bratr) řekl že je to lepší než první kapitola. :yes:
Jackson D.: ST mám rád, ale za fandu se nepovažuju, jelikož jsem viděl asi tak 10 dílů. Warp jsem vybral ze všech nadsvětelných pohonů protože je z nich nejrealističtější. 3. světová tam musela být a na Data jsem při vymýšlení postavy Andyho nemyslel.
všem ostatním: doufám, že se bude líbit. A nebojte se radit. :yes:
Naposledy upravil NewAsgard dne 12.5.2011 17:22:53, celkově upraveno 2
Obrázek
Povídka První hrozba
Pokud tě štve, že zrušili SGU, hoď si tohle pod podpisu.

"If I must tear you apart Shepard, I will." - Harbinger (Mass Effect 2)

Kocourr Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 273
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Perádní díl, na to že ti je jen 13, tak je to skvěle napsané, klobouk dolů :ok:

NewAsgard Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1052
Bydliště: Moje mateřská loď.
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Díky. Další díl bude spíše taková vykecávačka, pokud se to tak dá nazvat. Díky za podporu. :yahoo: :bye:
EDIT: Asi už jste pochopili název. První hrozba. Takový koule dokážou pořádně zavařit hlavu. I pozemšťanům.
Toto je spoiler!!!:
Celá povídka bude vlastně takovej závod o čas. Kdo se dostane dřív na Zemi. Onyx aby je varoval, nebo koule aby ji zničili
Doufám že udělám více takových dílů.
Obrázek
Povídka První hrozba
Pokud tě štve, že zrušili SGU, hoď si tohle pod podpisu.

"If I must tear you apart Shepard, I will." - Harbinger (Mass Effect 2)

NewAsgard Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1052
Bydliště: Moje mateřská loď.
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Tak je Úterý, takže přináším další díl. Je to poslední díl pilotního trojdílu a završuje úvod do děje.
Kapitola III.
Ztracení

Stav posádky: 71 lidí

Koule se jakoby obrátila směrem, kterým Onyx odletěl. Pak zasvítila a zmizela. V soustavě trojhvězdy Alfa Centauri, tak zůstaly pouze zbytky pyšné lodi, jménem Hunter.
Onyx mezitím uháněl do neznáma. Komandér Tony S. Willford svolal mimořádnou poradu. Zúčastnili se jí všichni velící důstojníci.
„Takže, většina z vás ví, jak na tom jsme. Ale stejně nám situaci shrne první důstojník,“ začal Tony. Andy povstal a začal mluvit.
„Onyx vyrazil ze Země již před 9 lety. Někdo, zřejmě zbytky nepřátelské frakce, ovšem nahrály do navigačního počítače virus. Posádka ho objevila až v půli cesty. Nevěděli, co dělat. Tak odpojili hlavní jádro a chtěli zavolat domů. Virus se aktivoval a začal napadat všechny systémy. Rozhodli se využít relativity. Zrychlili těsně pod rychlost světla a doletěli do Alfa Centauri. Zde zpomalili a začali čekat na nás. Před asi týdnem, je napadly dvě koule. Jedna z nich se připoutala k trupu, do kterého vyřezala díru. Musela sem něco vpustit. Něco, co zabilo kompletně celou posádku. Viděli jsme, jak z lodi tou dírou vylétávají těla. Zapomněla ale na jednoho člena posádky. Našli jsme ho v jídelně bez jedné ruky. Podle jeho přístupové karty se jedná o poručíka Trevora Morrisona. Jeho stav nám řekne tady doktor Lindström,“ obeznámil důstojníky Andy. Hned na to se posadil. Doktor Brandon Lindström, lékař uznávaný po celém světě, povstal a začal líčit stav Trevora Morrisona.
„Která mrcha mu to udělala! Takový mladý hoch… No, ztratil hodně krve. A vypadá to, že bude potřebovat transfúzi. Až chytnu to, co mu to udělalo, tak to rozmačkám, rozdrtím, rozřežu a vyhodím do vesmíru! Další špatná zpráva je, že upadl do kómatu. Žádný výslech tedy nebude! Takže, kdo nabízí tu krev?“ nechal se unést Lindström.
„Pomalu. Doktore, vyberte někoho se stejnou krevní skupinou a proveďte transfúzi. A neptejte se, jestli to chce podstoupit. Prostě to udělejte,“ nařídil doktorovi komandér.
„Ano komandére. Mrchy jedny brutální,“ zabručel si pro sebe a odešel. Sice se jevil jako starý šílený děda, ale pro dobro pacienta by udělal cokoli. Lidé se nebáli jeho občas šílených postupů, protože dostal Nobelovu cenu za lékařství.
„Tak, to by bylo. Další problém nám vysvětlí Colomba,“ řekl kapitán a ukázal na svou navigační důstojnici. Ta povstala.
„Prosím, komandére, přestaňte mi říkat Colomba!“ urazila se Russo. „Takže, našim dalším problémem je virus. Tony se rozhodl, že opět zapojí hlavní jádro, čímž mimo jiné ohrozil bezpečí celé posádky, abychom mohli uniknout té kouli,“ pokračovala Colomba s neobyčejným akcentem na slovo Tony. „A co se nestalo? Virus se znovu aktivoval a vymazal navigační mapy. A jakoby to nestačilo, ovládl warpový pohon a vyrazil někam do neznáma! A to jen díky tomuhle blbému, špinavému, arogantnímu volovi s IQ tykve!“ dořekla Colomba a ukázala prstem na Tonyho. Byla vyloženě naštvaná.
„Líbí se mi její styl,“ zašeptal komandér Aaronovi do ucha. Poté povstal.
„Děkujeme, za vysvětlení situace. Ale zajímalo by mě, co byste dělala vy,“ řekl škodolibě Willford. Vypadalo to, že ostatní důstojníci se na tuto „hádku“ dívají s radostí. Nadšeně čekali, co udělá Colomba Russo.
„Co bych já dělala?! Copak jsem tady komandér! Rozhodnutí jsou na vás. A pokud se neumíte rozhodovat racionálně, tak nemáte v kapitánském křesle co dělat!“ rozhněvala se navigační důstojnice.
„No a mé rozhodnutí bylo znovu zapojit hlavní zdroj!“ pokračoval v hádce komandér.
„Podle zákonů kapitánství. Konkrétně řádku 43, odstavce 13, se máte u rozhodnutí, které mohou ohrozit život a pohodlí posádky, poradit s prvním, či jiným velícím důstojníkem,“ přednesla argument Colomba.
„Já jsem se s ním poradil a on souhlasil,“ řekl Tony.
„Pane, já jsem protestoval,“ vložil se do hádky Andy. Komandér se při této větě zarazil a přemýšlel co říct.
„Ehm, no víte. Já…“ řekl Tony a zvažoval jak se z toho vyzout. Colomba se na něj podívala se škodolibým úsměvem. Pomalým krokem šla k Tonymu. Evidentně se ho snažila naštvat.
„Takže, kvůli porušení zákonu a učinění rozhodnutí které vedlo k ohrožení celé posádky, vyslovuji nedůvěru ve vaše velitelství s okamžitým rozhodnutím,“ rozhodla Colomba. Nikdo nemohl nic namítat a Aaron položil hlavu do dlaní. Bude se hlasovat.
„Panebože, tohle je šílenství. Prosím, Russo, nedělejte to,“ prosil Felix Krüger.
„Je mi líto. Mé rozhodnutí platí. Bude se hlasovat. A to teď.“
O chvíli později se začalo hlasovat.
První důstojník hlasoval pro nedůvěru komandéra. Ten se na něho podíval nechápavým pohledem.
Colomba Russo samozřejmě hlasovala také pro komandérovu rezignaci.
Vojenský důstojník Aaron Pidgeon hlasoval proti. Za těch pár dní si komandéra oblíbil.
Takayoshi hlasoval proti. Konečné rozhodnutí tedy musel učinit hlavní inženýr Felix Krüger. Po chvíli uvažování řekl: „OK, jsem pro.“
„Co? Tohle je vzpoura!“ naštval se komandér.
„Komandére Tony Steve Willforde, tímto vás sesazuji z funkce komandéra lodi Onyx,“ řekla vážně Colomba.
Ona snad vystudovala práva! Řekl si v duchu Tony.
„No dobře, a kdo bude teď komandérem?“ vzdal se Wilford.
„První důstojník, samozřejmě,“ odpověděla mu Russo a šla za Andym. Když v tom Felix vstal ze židle a vykřikl:
„CO? Robot?! Tak to ne. Viděl jsem Já, robot. Takže měním svůj hlas na proti.“ Ostatní se na něj podívali a pohledem ho pochválili za to, že viděl film pro pamětníky Já robot. Jenom navigační důstojnice se naštvala a odešla ze zasedací místnosti.
„Dobře tak budeme pokračovat,“ řekl Tony a sedl si.
„Víte, stále jsem nepochopil, v čem je problém,“ řekl Aaron.
„Jde o to, že bez navigačních map jsme ztraceni a virus může kdykoli vypnout podporu života. Ale, Andy. Ty jsi říkal, že je ještě jiná možnost.“ Jak to dořekl, podíval se Tony na Androida.
„Ano, byla by, kdybychom stáli na místě a věděli, kde jsme. Teoreticky, až odstraníme ten virus. Můžeme určit naši pozici podle polohy hvězd. Ale to bude extrémně složité. Minimálně přijdeme na to, jak určit směr letu,“ vysvětlil Andy.
„Dobře, to je vyřešeno. Takayoshi, pokuste se s Andym odstranit ten virus. Taky není nejnovější. Takže, pusťte se do práce,“ rozkázal Tony a důstojníci začali odcházet z místnosti. Tony odešel jako poslední. Šel si lehnout do své pohodlné kajuty. Byl docela unavený přesto, že se skoro vůbec nenamáhal. Lehl si na postel, zavřel oči a užíval si klid. Po asi jedné minutě mu někdo zaklepal na dveře. Šel ke dveřím, aby se podíval, kdo ho vyrušuje. Byl to doktor Lindström.
„Á doktore, tak co, už jste našel vhodného dárce?“ zeptal se ospalým tónem komandér a zívnul si.
„Po pravdě řečeno, našel,“ odpověděl mu Lindström.
„Výborně, a už jste provedl transfúzi?“ zeptal se Willford.
„Ne, protože si jdu pro toho dárce,“ oznámil mu Brandon.
„No vida, a kdo to je?“ zeptal se Tony a očekával odpověď.
„Vy,“ odpověděl mu chladně doktor.
„Ne, se mnou nepočítejte. Já nesouhlasím!“ protestoval Tony.
„Sám jste mi řekl, že se nemám ptát, jestli chcete. Hele, ten kluk zemře tak jako tak, ale když mu poskytnete krev, vydrží ještě pár dní navíc,“ svěřil se mu doktor.
„No tak dobře. Tak jdeme,“ souhlasil komandér a šel s doktorem na ošetřovnu. Odběr krve trval snad hodinu. Tonymu se dělalo mdlo z toho, jak mu hadičkou odvádí krev přímo ze žíly. Připadala mu hrozně tmavá. Když už odebral přes půl litru krve, Tony omdlel.
Mezitím se Andy snažil rozpoznat virus od ostatních programů a skriptů. Byl napojený na síť pomocí konektoru v druhém prstu ruky. Projížděl řádek po řádku a nemohl virus najít. Takayoshi dělal to stejné, jen asi 100krát pomaleji. Po chvíli to jeho oči už vzdaly a zavřely se. Jeho hlava těžce dopadla na klávesnici a Taketou usnul.
Andy se na něj podíval a napadla ho teorie. Vytáhl prst z portu a rychlým krokem zamířil na ošetřovnu. Tony tam ležel na lůžku v bezvědomí, Andyho to zarazilo. Přišel k jeho tělu a změřil mu puls. Poté řekl:
„Hmm, odhadovaný čas vzbuzení za několik minut.“ Pak zamířil k jinému lůžku, na kterém ležel bezruký muž. Měl do těla zavedeno plno hadiček a doktor mu prováděl transfuzi. Andymu došlo, že dárcem je Tony. Poklepal Lindströma na rameně. Ten se ho lekl a pustil lahvičku s nějakým lékem na zem. Lahvička byla z plastu a tak se nerozbila. Doktor se na něj přesto otočil a začal mu nadávat.
„Dávej trochu pozor, robote!“ Zvedl lahvičku a zeptal se Andyho: „Co tady chceš?“
„Já nic, jen jsem se šel podívat na komandéra, mám pro něj zprávu,“ odpověděl mu nadšeně Andy. Poté za sebou slyšel hlasitý vzdech. Napadla ho jediná myšlenka. Komandér se probral. A byla to pravda. Komandér se na lůžku posadil a chytil se za hlavu.
„Tak tohle bylo zvláštní,“ dodal Tony. Andy k němu rychle přiběhl a začal na něj chrlit svoji teorii.
„Komandére! Přišel jsem na to! Jak víme, ten virus je extrémně složitý. Sám se přepisuje a rozrůstá. A stejně tak se může mazat,“ vysvětloval Andy.
„Co?“ řekl ospalý Tony.
„Ech, jde o to, že jsem ho nemohl vůbec nikde najít. Poté, co původní posádka zemřela a vy jste zapojil hlavní jádro, vycítil novou příležitost. Zjistil ovšem, že máme lepší techniku a jsme pro něj velké nebezpečí a tak se nás bojí. Vymaže se ze systému, který zrovna kontroluji, aby zabránil svému objevení. Když tedy budeme kontrolovat všechny systémy zároveň, vymaže se. Tedy až na jeho zdrojový soubor. Ten pak vymažeme a je to,“ vysvětlil Andy a snažil se usmát. Nešlo to.
„Dobře, pochopil jsem, že víš jak to vyřešit, takže to udělej,“ poručil komandér.
„Ano pane!“ řekl vážně Android a odešel na můstek. Takyoshi už začal chrápat. Andy ho odstrčil, napojil se na síť a začal tvořit složitý antivirus. Robotovi to připadalo jako několik hodin, ale pro Tonyho, který se jen díval, jak na obrazovce přibývají desítky řádku za sekundu, to trvalo jen chvíli. První důstojník se odpojil, něco naklapal na klávesnici a spustil program. Virus vycítil nebezpečí a začal se vymazávat.
V systému neznámé hvězdy se téměř z ničeho nic objevil Onyx. Soustava sestávala z hvězdy, 3 planet a obrovského meteoritického roje. Hvězda již byla bílý trpaslík. Pomalu vyhasínající koule žhavé hmoty.
Virus se vymazal až na zdrojový soubor. Teď už Andymu stačilo pouze vyhledat a zničit tento zdrojový program. Znovu se napíchl na síť a začal hledat podezřelé řádky. Tentokrát to trvalo trochu déle. Deset minut stál Andy nehybně s prstem v počítači. Najednou ho vytáhl, obrátil se na Tonyho a oznámil verdikt.
„Je mi líto, ale nemůžu jej najít.“ Jak to dořekl, nasadil smutný výraz. Nešlo to. Spíše vypadal, jako kdyby utekl z blázince.
„Sakra! Takže to nefungovalo,“ usoudil Willford.
„No, je možné, že se vymazal úplně. Protože po něm v systémech není ani stopy,“ řekl Tony a znovu se snažil usmát. Tentokrát to jakžtakž ušlo.
„Hm, to se mi nezdá. Radši nech ten program spuštěný,“ nakázal Andymu komandér.
„Pane, ten program, ale docela vytěžuje systém. Jak jsem řekl…“
Jeho argumenty přerušil přicházející Aaron.
„Prostě to udělej! Tony je tady komandér,“ řekl a zastavil se vedle komandéra. Andy odešel ke svému křeslu a začal něco kontrolovat. Tony se na něj podíval a přimhouřil oči.
„Co si myslíš?“ zeptal se ho Pidgeon.
„Zatím nevím,“ odpověděl mu Tony a sedl si na své křeslo. Aaron udělal to stejné a zapnul Tonymu intercom.
„Tady je komandér Willford, jak víte, byli jsme napadeni virem a tak jste neměli nic na práci. Ale teď, když je virus eliminován, ve své práci pokračujte,“ rozkázal komandér a vypnul intercom. Poté se otočil k Andymu a řekl: „Takže, jaké tady jsou ty planety?“

Tak snad se bude líbit. A omlouvám se za to že je to takový kecacý díl. :sorry:
Naposledy upravil NewAsgard dne 12.5.2011 17:23:21, celkově upraveno 2
Obrázek
Povídka První hrozba
Pokud tě štve, že zrušili SGU, hoď si tohle pod podpisu.

"If I must tear you apart Shepard, I will." - Harbinger (Mass Effect 2)

NewAsgard Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1052
Bydliště: Moje mateřská loď.
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Včera jsem pozapomněl, takže nový díl až dnes:
Kapitola IV.
Podezření

stav posádky: 72 lidí

Na orbitě neznámé planety se odpoutal od Onyxe Ninja. Zamířil k planetě. Jeho posádku vedl vědecký důstojník Takayoshi Taketou. Spolu s ním letěl tříčlenný tým vědců, dva mariňáci, dva piloti a komandér. Planeta sice kolem své hvězdy obíhala po blízké elipse, ale byla velmi chladná. Její hvězda totiž byla bílý trpaslík.
„Tak jo, vstupujeme do atmosféry. Držte se!“ zakřičel na posádku jeden z pilotů. Atmosféra měla malou hustotu a byla z 90% z helia, 7% z argonu a zbytek tvořilo stopové množství jiných prvků. Proto se povrch raketoplánu téměř nezahřál. Jakmile prorazili mraky, naskytl se jim pohled na zamrzlou pláň. Nebylo tam nic. Ani kopce, ani voda, ani porost, zkrátka nic. Posádka si nasadila ke skafandrům helmy. Gravitace byla trochu nižší než na Zemi.
Ninja přistál na rovném místě. Otevřely se boční dveře a z nich vystoupil komandér, Takayoshi, vědci a mariňáci. Piloti zůstali vevnitř, aby hlídali.
„Tak jo, Takayoshi, proveď ty svý měření a… Zkrátka dělej si, co chceš,“ rozkázal Taketouovi komandér.
„Ano, komandére,“ odpověděl mu a zapíchl do té zmrzlé pláně zvláštní přístroj, který zjistil složení půdy.
Mariňáci ve skafandrech vypadali neohrabaně. Spolu s komandérem šli od raketoplánu. Když ušli asi půl kilometru, začala se pod nimi otřásat země. Všichni okamžitě spadli k zemi.
„Takayoshi, co to bylo?!“ zeptal se komandér vysílačkou Takayoshiho.
„Zjistil jsem, že stojíme na ploše zamrzlého helia. Ten led je naprosto nepoužitelný. Nicméně pod ním se nachází poměrně hluboký oceán. Dno musí být poseté sopkami. To co jsme teď zažili, byl výbuch jedné z nich,“ vysvětlil mu do vysílačky Takayoshi.
„Navrhuješ tedy, abychom zmizeli?“ zeptal se Tony. Nepotřeboval ale odpověď, protože se zamrzlé helium začalo znovu otřásat a vytvořily se v něm rozrůstající se praskliny. Tonymu to připomnělo pomalu praskající sklo.
„OK, tohle bylo vše, co jsem potřeboval. Mizíme odsud!“ zařval do vysílačky komandér, jeho skupina se rozběhla směrem k Ninjovi. Těsně před nimi se však jedna puklina rozšířila tak, že tvořila propast. Stále se rozšiřovala. Jeden z mariňáků skočil. Uvědomil si, že na planetě je nižší gravitace a tak doskočí dál. V pohodě přeskočil puklinu a začal utíkat k Ninjovi.
„Zbabělec, jestli to přežijeme, tak si to s ním vyřídím.“ Poté, co to Tony dořekl, přeskočil puklinu, která se rozšiřovala. Její šířka přesáhla 3 metry. Mariňák se bál skočit.
„No tak, to zvládnete!“ zařval na něj Tony.
„Ne, já nemůžu,“ řekl smutně mariňák.
„Přeskočte tu zatracenou propast! To je rozkaz!“ začal na něj křičet komandér. Jak to ale dokřičel, země se znovu otřásla. Všechny pukliny se začaly rozšiřovat a nové začaly vznikat. Jedna se vytvořila přímo pod mariňákem, utíkajícím k Ninjovi. Propadl se do hlubin. Šířka pukliny mezi komandérem a druhým mariňákem překročila 5 metrů.
„Dělejte!!!“ zařval na mariňáka komandér. Mariňák se otočil od propasti, ušel pár metrů, znovu se otočil a rozběhl se. No tak, Jime, dokážeš to, povzbudil se v duchu a skočil. Letěl pomaleji než normálně. Už viděl kraj propasti. Ale pak začal padat dolů. Za okraj se zachytil dvěma prsty. Komandér mu podal ruku a vytáhl ho nahoru.
„No vidíte, dokázal jste to. Pojďte,“ pochválil ho komandér. Pukliny se ale propojily tak, že se ocitli na ledovém ostrůvku. Kraje ostrůvku se začaly propadávat dolů. Komandér s mariňákem utíkali doprostřed plošiny. Propadávání krajů přestalo a průměr ostrůvku se zmenšil na 10 metrů. Byl obehnán širokou propastí.
„OK, myslím, že jsme oficiálně v háji,“ neodpustil si Tony. Poukázal tím také na to, že se ostrůvek začal naklánět a oni začali sklouzávat dolů.
„Pane, bylo mi ctí pod vámi sloužit,“ řekl mariňák.
„No tak, nedělej z toho drama, zatím sjíždíme pomalu.“ Jak to ale Tony dořekl, ostrov se naklonil skoro do svislé polohy. Začali sklouzávat opravdu rychle. Když byli skoro na okraji, uslyšeli hluk motorů. Byl to Ninja. Rychle vklouzl do propasti pod nimi a tak komandér a mariňák Jim dopadli na Ninjovu střechu. Pilot Ninju zvedl tak, že už nebyli ničím ohroženi. Posádka ještě uviděla, jak se plošina propadla do moře.
„Pojďte dovnitř, komandére!“ zakřičel Takayoshi a otevřel boční dveře. Komandér a Jim vlezli dovnitř a zavřeli za sebou. Ninja se zaplnil vzduchem. Všichni si sundali helmy. Tony se pořádně nadechl.
„Hele, Tamagotchi, stává se to často?“ zeptal se Tony. Jeho hlas zněl směšně, protože se nadechl zbytku helia. Ostatní se mu zasmáli. Takayoshi se několikrát hluboce nadechl a odpověděl mu.
„Tak zaprvé: Jmenuju se Takayoshi. Ne Tamagotchi. To jsou ty zvířátka. A abych odpověděl na vaši otázku: Ne, nestává.“
„A je možné takové věci zjistit z vesmíru?“ zeptal se ještě Willford.
„Při té spoustě testů, které Andy prováděl, to zjistit musel,“ poznamenal Takayoshi.
„Tak to mu vytmavím,“ rozhodl se Tony a opřel se o opěradlo. Ninja ještě chvíli letěl, a když se začal přibližovat k Onyxovi, požádal pilot o povolení přistát. Nikdo neodpovídal.
„Opakuji, tady Ninja, žádáme o povolení přistát.“ Znovu se nic neozývalo.
„Ukažte, pusťte mě k tomu,“ řekl Tony a vzal si do ruky vysílačku.
„Andy, ty jeden parchante! Kvůli tobě zemřel jeden z mariňáků. A teď nás okamžitě pusť dovnitř,“ vytmavil to Andymu Tony. Nikdo neodpovídal. Místo toho však Onyx začal zrychlovat, až najednou zrychlil do warpu.
„Co s ním sakra je?!“ naštval se komandér. Jeho podezření se zřejmě potvrdilo.

Na můstku byl pouze Andy a svázaná Colomba a Aaron. Dveře byly zamčené a Michael Bray se jimi začal prořezávat dovnitř. Andy ke dveřím přistoupil, přiložil na ně ruku a pustil do nich elektrický proud. Michael s jeknutím uskočil od dveří. Dostal pořádnou ránu.
„Sakra, Andy, okamžitě přestaň!“ zařval na něj přes dveře Michael.
„Žádný Andy není. Nyní jeho tělo ovládám já,“ odpověděl mu Android.
„Tony měl pravdu, je v tobě ten virus,“ řekl si pro sebe Bray.
„Pane, co budeme dělat?“ zeptal se ho přítomný voják.
„Přineste laser a tasery. Ukončíme to,“ rozkázal mu Michael. Voják odběhl do zbrojovny. Laser sice není příliš účinný na prořezání, funguje ale na velkou vzdálenost. Michael byl naštvaný. Nejenže se Andy zavřel na můstku a mohl si dělat s lodí, co chtěl, uzavřel dveře k hlavnímu zdroji a vysál vzduch ve všech sekcích kolem něj, on také skočil do warpu a nechal Tonyho, piloty, mariňáky, vědce a Takayoshiho napospas udušení. Mariňák se vrátil. V ruce držel rozměrný přístroj a 2 tasery, neboli elektrické paralyzéry.
„Tady to máte,“ řekl mariňák a podal mu přístroj. Michael si nasadil ochranné brýle, dal si na uši klapky a zapnul přístroj. Začal bzučet a Bray ho namířil na dveře. Na nich se objevila červená tečka, která kovové dveře začala tavit. Bylo to o poznání pomalejší, než hořák. Po několika minutách Michael vyřezal asi 50 cm dlouhou stranu a začal vyřezávat další.
„Michaele, co to děláte?“ zeptal se ho Andy a znovu pustil do dveří elektřinu. Samozřejmě se laseru nic nestalo. Michael se pousmál a pokračoval.
„Dobře tedy, pokud budete pokračovat, zabiju vaši drahou navigační důstojnici, vojenského důstojníka a odsaju vzduch ve všech sekcích.“ Jak to dořekl, prořezávání přestalo. Michael si sundal brýle a přemýšlel co dál.
„A co teď?“ zeptal se voják. Nevěděl si s takovou situací rady. Na letecké akademii se něco takového neučili.
„Musíme odpojit hlavní zdroj. Andy sice zrušil intercom, můžeme ale sehnat co nejvíc lidí a uklidnit je. Takže ty jdi do jídelny, zbrojovny a strojovny a já půjdu do laboratoří, na ošetřovnu a do ubikací. Je to jasný?“ rozkázal Michael.
„Ano pane!“ odpověděl mu voják.
„Fajn, tak jdeme!“ nařídil Michael a odklusal ke svým destinacím.

„Stejně to nechápu, vy jste věděl, že je v něm ten virus a nechal jste ho řídit loď?“ nechápal Tonyho rozhodnutí Takayoshi.
„Já jsem to nevěděl a řekl jsem Aaronovi, ať ho hlídá,“ bránil se komandér.
„Bože, takže je to zase vaše chyba. Alespoň jste mě mohl nechat zkontrolovat ty měření,“ pokračoval Taketou.
„Fajn, fajn, je to moje chyba. OK, omlouvám se,“ uznal svoji chybu Willford.
„No, už zase. Víte, až zase bude probíhat hlasování o nedůvěře, zúčastním se ho a řeknu pro,“ rozhodl se pilot.
„Co? Jak vůbec o tom hlasování víš?“ vykřikl Tony.
„No, na Onyxu se toho moc neutají,“ pousmál se pilot.
„Asi vydám zákaz mluvit mezi sebou!“ řekl Tony, načež se všichni začali překřikovat.
„DRŽTE už sakra klapačky!!! Už tady mrzneme hodinu a vy furt kecáte! To je neuvěřitelný, musíme šetřit kyslíkem a vy se tu hádáte o kravinách!“ vykřikl druhý pilot. Všichni ztichli.
„Fajn, ale já jsem si nezačal,“ řekl komandér.
„CO?“ odpověděl mu na to Takayoshi a všichni se znovu začali překřikovat. Pilot se naštval a zapnul motor, aby se neslyšeli.

Mezitím se na Onyxu shromáždila malá skupinka ve skafandrech a zamířila k hlavnímu jádru. Byl mezi nimi i zdatný Felix Krüger. Nejdříve ke dveřím přistoupil počítačový expert a snažil se obejít kód. Po několika minutách to vzdal a pokynem pustil ke dveřím Felixe s výkonným hořákem. Začal poměrně rychle do dveří vyřezávat díru. Po několika minutách už byla díra dostatečně velká. Všichni vlezli dovnitř.
„Automatické vypojení bude zablokované, musíme ho odpojit manuálně,“ řekl do zabudované vysílačky Felix.
„Dobře, udělejte to,“ odsouhlasil mu to Michael. Felix přistoupil k jádru. Byl to obrovský přístroj. Využíval fúze k vytváření obrovského množství energie. Je to jediná možnost jak napájet warpový pohon. Vedlo k němu několik svazků drátů a hadiček. Felix se v nich vyznal a vypojil největší svazek, přes který se jádro ovládalo. Fúzní reaktor se vypnul a loď zpomalila. Ocitla se uprostřed ničeho.
„Michaele, tohle jste přehnal. Odsávám vzduch ze všech sekcí. Samozřejmě kromě můstku. Alespoň budu moci vyjednávat.“ Jak Android řekl, tak udělal. Ve všech chodbách a místnostech se vysál vzduch. Michael to ale předpokládal a dal celé posádce skafandry a několik jich poslal do pilotovaných stíhaček. Pousmál se.
„Dobrý plán, ale teď zabiju ty dva,“ rozhodl se Andy.
„Dobře, tak je zabij, my se k tobě prořežeme a vlastnoručně zabiju tebe,“ vyjednával vysílačkou Bray.
„Tak to mám štěstí, že mám ty zajatce dva. Kterého mám zabít, navigátorku či vojáka? Na rozhodnutí máte deset minut,“ řekl hlasitě Android a vypnul vysílačku.

Ninja si pomalu plul kolem planety. Vevnitř vládlo ticho a beznaděj. Komandér do sebe ládoval jednu energetickou tyčinku za druhou. Takayoshi mu neustále vysvětloval, že když je bude jíst a nebude provádět fyzické výkony, akorát mu to uškodí.
„Už mě to nebaví, víte co, když máme zemřít, tak ať je u toho alespoň nějaká zábava,“ rozhodl se Tony.
„Co chceš zase dělat?“ zeptal se ho znaveně Taketou.
„Hm nevím, třeba…“ v přemýšlení ho přerušil jeden z pilotů.
„Co si zahrát bobříka mlčení. To je ta nejzábavnější věc na světě. Schválně kdo to vydrží 4 hodiny a 35 minut. Tolik nám zbývá času.“ Všichni s ním souhlasili a tak se začalo hrát. Po 14 minutách to však Tony nevydržel a zeptal se:
„Nemá někdo energetickou tyčinku?“

Michael přemýšlel, co teď budou dělat. Napadlo ho několik nápadů. Postupně vyzkouší všechny. Vzal vysílačku a začal vyjednávat.
„Už jsem si vybral. Zabij mě,“ řekl odhodlaně Michael.
„Hezký pokus,“ odpověděl mu Android a vypnul vysílačku.
„Sakra! Jdeme k nápadu číslo 2,“ rozhodl se a šel do strojovny. Byly tam 3 bedny, na kterých bylo napsáno „C-4 explosive“. Jednu z nich otevřel. Vzal 2 nálože, klíč a samopal.
„Co chcete dělat?“ zeptal se ho po cestě Felix.
„Jedno mi řekněte. Vydrží Andy výbuch C-4?“ otázal se Michael.
„To záleží na situaci a počtu náloží. Ale teoreticky ano. Co chcete dělat?“ zeptal se ho ještě jednou Felix.
„Za chvíli uvidíš,“ odpověděl mu a stoupl si ke dveřím na můstek. Umístil na ně nálož. Andy ho viděl na skeneru známek života. Přistoupil ke dveřím. Michael se od nich rozeběhl a schoval se za roh. Díval se, co Andy udělá. Bylo mu jasné, že ruší radiový signál spouště a tak začal riskovat. Vzal klíč a hodil ho na dveře. Ozvala se dutá rána. Android se jakoby pousmál a pustil do dveří proud, čímž aktivoval detonátor. Ozval se výbuch, chodbu zaplnil oheň a dveře se rozlomily na dvě poloviny. Jedna odletěla do můstku a odrazila tím Androida ke zdi a druhá letěla směrem k Michaelovi. Ten se rozeběhl do místnosti a vzal rozbitého Androida pod krkem. Měl pomačkanou hlavu a chyběla mu ruka. Zmohl se jen na:
„Je mi to líto, plukovníku.“ Poté ho praštil, vzal mu pistoli a namířil ji na Felixe, který rozvazoval Aarona. Vystřelil. Krüger to dostal do zad. Vykřikl bolestí a spadl k zemi. Android chtěl vystřelit znovu, ale nedokázal to. Michael vzal svůj samopal a vystřílel do Andyho 10 nábojů. Ten padl k zemi.

Na obrazovce bylo číslo 0:26:42. Většina posádky již byla v bezvědomí, ale Tony, povzbuzený tyčinkami, zůstával vzhůru. Dýchalo se mu opravdu špatně. Jeho oči byly upnuty na radar. O deset minut později začal do bezvědomí upadávat i on. Radar dělal stále ten stejný zvuk. Tonyho oči to už málem vzdaly, když v tom se na obrazovce ukázal kontakt. Radar začal vydávat jiný zvuk. Tonyho to probudilo. Podíval se na radar. To, co uviděl, bylo jako vypít sklenici vody po třídenním strádání. Popadl vysílačku a začal mluvit.
„Tady Tony, opakuji tady Tony. Máme málo vzduchu. Nedokážu přistát. Já.. já..už nemůžu...“ Jak to svým unaveným hlasem dořekl, upadl do bezvědomí. Michael neváhal a vypustil 3 pilotované stíhačky s harpunami.

Tony otevřel oči. Viděl nad sebou ostré světlo. Na puse měl dýchací masku. Vedle něj seděli jeho důstojníci. Michael se na něj zrovna podíval a vykřikl.
„Probral se, on je vzhůru!“ všichni na něj obrátili pozornost.
„Co se stalo?“ zeptal se zesláblým hlasem Tony.
„Měl jsi pravdu, v Andym byl skutečně virus. Krátce po vašem odletu ovládl loď a odletěl. Podařilo se nám ji přebrat zpět a vás zachránit. Teda až na jednoho pilota,“ vysvětlil mu Michael.
„A kde je Andy teď?“ otázal se ještě Tony. Všichni mlčeli. „Kde je teď Andy?“ zopakoval svoji otázku Willford.
„No, já...“ začal Michael, ale neodvážil se pokračovat.
„Co se mu stalo? Michaele! CO se mu stalo?!“ rozzuřil se Tony, načež se rozkašlal.
„Totiž... On mě napadl a postřelil Felixe, tak jsem na něj vystřelil několik ran ze samopalu,“ přiznal se Michael.
„A půjde opravit?“ uklidnil se Tony.
„Málem zabil celou posádku, vlastně jednoho člověka zabil, postřelil Felixe a ty se zajímáš o to, jestli půjde opravit?!“ nadala mu Colomba. Nepoučitelný příklad, dodala si v duchu a odešla.

Na minulý díl jste mně nic nenapsali, tak nevím co si mám myslet. :dontknow:Stejně budu pokračovat a doufám že se díl bude líbit. A udělejte mi radost, alespoň jedním komentem. :cry:
Obrázek
Povídka První hrozba
Pokud tě štve, že zrušili SGU, hoď si tohle pod podpisu.

"If I must tear you apart Shepard, I will." - Harbinger (Mass Effect 2)

Jackson D. Uživatelský avatar
Technical Sergeant
Technical Sergeant

Příspěvky: 406
Bydliště: Plzeň
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Nevěš hlavu že nejsou komentáře. Já sem na to taky zvyklej. Moji povídku hodnotí jen asi dva lidi. Za sebe musím říct že se mi tvá povídka zatím líbí. Jen takhle dál pokračuj. :bravo: :ok: :write:
gen.Hammond: Plukovníku O'Neille co to děláte?!
O'Neill: Sakra generále, zrovna při nápřahu!

Moje první povídka - Portál 1x07 -Ztracení bratři (Part II.): viewtopic.php?f=27&t=7091&p=324715#p324715

Janci001 Uživatelský avatar
Senior Airman
Senior Airman

Příspěvky: 263
Bydliště: Martin-Praha
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
no mne sa zatial paci takze nieze prestanes :write: :)

Russell Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 185
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Tak jem to teďka celý přečetl a musím říct, že je to dobrej nápad.
Tvoje povídka se mi líbí a určitě budu číst dál.. těším se na další díl..
www.humantarget.sff.cz
www.justified.fan-project.com
www.fallingskies.sff.cz

NewAsgard Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1052
Bydliště: Moje mateřská loď.
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Tak díky :yahoo: . Další díly budou určitě, protože mě to divným způsobem baví. Teď píšu šestý díl a v úterý sem dám ten pátý jménem:
Toto je spoiler!!!:
Zásoby, bude tam menší boj a Onyx přijde na slabinu všech koulí, kterou v pozdějších dílech odstraním.
Těšte se na minimálně 20 dílů (tolik jich plánuji napsat), z toho pár dvojdílů a závěrečný trojdíl, který mám dopodrobna vymyšlený. Dá se očekávat o čem bude.
Obrázek
Povídka První hrozba
Pokud tě štve, že zrušili SGU, hoď si tohle pod podpisu.

"If I must tear you apart Shepard, I will." - Harbinger (Mass Effect 2)

NewAsgard Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1052
Bydliště: Moje mateřská loď.
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Je Úterý. Co to znamená? Nový díl:
Kapitola V.
Zásoby

stav posádky: 69 lidí

O pár dní později již Tony opustil lůžko na ošetřovně. Jako nového prvního důstojníka jmenoval Michaela Braye, protože osvobodil posádku od zavirovaného Andyho. Postřelený Felix sice řekl, že by nějak šel opravit, odložil si ho ale na později. Staré problémy byly zahozeny a nové problémy se začaly objevovat. Tím největším byly zásoby. Šetřilo se sice, jak to šlo, ale voda a jídlo pomalu začaly docházet. Původní posádka je za měsíc letu hodně vyčerpala a ta nová byla hladová. Rozhodlo se vyhledávat nejbližší solární systémy s potenciálními zásobami vody. Onyx cestoval k jednomu z nich.
„Dobré ráno, komandére,“ slýchával Tony po cestě na můstek. Dodávalo mu to uspokojení. Na můstku ho již čekali ostatní tvrdě pracující důstojníci.
„Takže, majore Russo, za jak dlouho dorazíme do té soustavy?“ zeptal se hned po usazení do svého křesla Tony.
„Přibližně za 2 hodiny,“ odpověděla mu Colomba. Tony se teď podíval na svého nového prvního důstojníka.
„Michaele, poletíš s Ninjou na ty planety. Připrav si posádku. A nezklam mě,“ poručil mu Tony.
„Ano, pane,“ odpověděl mu na výzvu a odešel. Tony si oddechl.
O dvě hodiny později se Onyx dostal do neznámého systému. Bylo zde asi 18 planet. Polovina z nich byli plynní obři. Takayoshi zjistil, že 5. planeta má dýchatelnou atmosféru a je zde velká pravděpodobnost výskytu vody.
„Jak jsem řekl, pátá planeta je vhodným kandidátem. Průměrná teplota 10 stupňů Celsia, gravitace v normálu a složení atmosféry je podobné Zemi. Vydal bych se tam okamžitě,“ řekl ostatním důstojníkům Taketou.
„Dobře, řekl jsem Michaelovi, ať vede expedici. Takayoshi, ty letíš s nimi. Zpátky do práce,“ rozkázal Tony a odešel do opravárny. Felix tam něco řezal cirkulárkou. Nebylo slyšet téměř nic.
„Hej, tak co. Půjde Andy opravit?“ zařval na něj. Felix přestal.
„Hele, ten robot mě postřelil. Fakt si myslíte, že budu ochotnej ho opravit? O pár centimetrů napravo a přerušil by mně páteř,“ vysvětlil mu.
„Tak to si budu muset najít nového vrchního inženýra,“ oznámil mu škodolibě Tony.
„Ach jo, potom se na něj podívám. Slibuju,“ podvolil se Felix.
„Ne, podíváš se hned teď,“ vyhrožoval mu komandér.
„Panebože, pojď se mnou,“ řekl mu neochotně Felix a společně s komandérem šli do skladu. Felix otevřel jakousi rakev. Ležel v ní rozbitý Andy. Chyběla mu ruka a ostatní končetiny také nebyly v pořádku. Felix od něj odklonil oči. Tony se nad něj naklonil a sáhl na něj. Byl úplně studený.
„Vůbec si nedokážu představit, že bych ho opravoval. Nevím, kde bych vzal náhradní díly. Bude potřebovat nové končetiny a kryty. A modli se, aby jeho software byl v pořádku, protože pokud ne, tak už nebude užitečný. Na žádost Michaela jsem mu vymazal paměť. Virus je definitivně pryč. Sice ho Takayoshi našel v systémech lodi, okamžitě ho ale vymazal. Je mi líto, ale teď se jím nemůžu zabývat,“ vysvětlil mu Krüger a odešel do opravárny. Tony rakev zavřel a zůstal stát na místě. Přemýšlel, ani nevěděl nad čím. Najedenou se z lodního intercomu ozval hlas doktora Lindströma.
„Komandére, okamžitě dorazte na ošetřovnu, opakuji. Komandére, okamžitě se dostavte na ošetřovnu. Konec hlášení.“ Tony se rozeběhl na ošetřovnu. Poručík Morrison se probral. Tony k němu přistoupil.
„Kde to jsem? Kdo jste vy? Krev je kolem, koule útočí, vrazi tasí nože, vy zemřete!!!“ řekl znaveným hlasem poručík.
„Blouzní. Je na tom opravdu špatně. Promluvte na něj,“ dodal Lindström. Tony se nahnul nad Trevora, který se díval všude kolem.
„Jste na Onyxu. Já jsem komandér Tony Willford. Znáte mě?“ promluvil na něj.
„Vrazi vraždí, koule útočí, Tony Willford brzy zemře. Vrazi vás zabijí a koule dorazí. Oni vás zničí, Tony Willforde. Vy jste má matka? Ne, dědeček,“ blouznil dále Trevor Morrison. Tony se od něj odklonil a podíval se na doktora.
„Dejte mu něco na uklidnění. Chudák jeden,“ řekl Tony a odešel na můstek. Cestou přemýšlel, o čem to Morrison mluvil. Jací vrazi. Nedalo mu to pokoj.
„Á, pane, zrovna jsem vás chtěla zavolat. Přijímáme volání z planety,“ oznámila mu po příchodu navigační důstojnice. Tony se posadil a pustil reproduktor.
„Komandére! To jsem já, Michael. Ta planeta je úžasná. Jsou tady jezera pitné vody a zem pokrývá na některých místech jakýsi koberec. A podle Takayoshiho je to výživné a jedlé. Už jsem to ochutnal. Chutná to jako cukrová vata,“ líčil Michael.
„Dobře, naberte co nejvíce vody a vraťte se. Onyx končí,“ odpověděl mu Tony a usmál se. Našli dobrou planetu. Zavřel oči a představil si chuť cukrové vaty. O hodinu později se Ninja vrátil z planety. Měl s sebou 2000 litrů vody. Byla opravdu průzračná. Samozřejmě to nestačilo a tak se na planetu ještě šestkrát vrátil. Tony na můstku spal, Colomba nevěděla, co dělat a Aaron nespustil oči z radaru. Když už ho to přestávalo bavit, objevila se na radaru loď.
„Radarový kontakt! 150 kilometrů od nás a blíží se. Vyhlašuji pohotovost!“ řekl Aaron a zapnul intercom.
„Vyhlašuji pohotovostní stupeň jedna na celé lodi!“ řekl do něj a vzbudil komandéra.
„Pane, máme ji na kamerách. Je to nepřátelská koule!“ oznámila Tonymu Colomba.
„Sakra, zrovna když jsme narazili na takovou úrodnou planetu. Ale ne, já se jí nevzdám. Palte potom vším, co máme. Dřív než dorazí dost blízko. Aaron začal do počítače zadávat příkazy k palbě. Všechny raketové platformy Onyxe se vysunuly. Ze všech se vystřelilo 6 raket. Ty zamířily ke kouli. Ta na první dávku vystřelila úlomky asteroidů. Zničila 8 raket. Zbytek narazil do koule. Byl to sice obrovský tlak, koule to ale přežila a pokračovala dále.
„POKRAČUJTE v palbě!!!“ zařval komandér. Tentokrát se vysunuly i kulomety a začaly pálit jednu kulku za druhou. Nápor tolika raket a tisíce kulek koule sice vydržela, měla ale na povrchu několik rýh a důlků. Na chvíli se zastavila.
„Pozastavit palbu!“ řekl Tony, když to zjistili. S napětím čekal, co koule udělá. Obě lodě zůstávaly nehybně na místě, vzdáleny od sebe 20 kilometrů. Koule se různě otáčela. A Onyxovi raketové platformy se znovu naplnily. Koule se z ničeho nic rozjela směrem k Onyxovi. Ten na ní vypálil další spršku raket. Vypadalo to, že se koule naštvala, protože otevřela většinu otvorů. Onyx se raději začal pohybovat. Koule po něm vystřelila 3 lana. 2 minuly a 1 se otřelo o spodek lodi. Vevnitř se to otřáslo. Onyx znovu začal pálit. Aaron schválně zaměřoval zranitelná místa a tak rakety 2 lana utrhly. Z jednoho z otvorů začal vycházet nějaký plyn. Onyx zrychlil. Koule zapálila plyn. Opět vyšlehl plamen obrovské teploty. Zasáhl jeden motor. Ten přestal fungovat. Plamen po chvilce zhasl a koule vystřelila další lano. Tentokrát Onyxe zasáhlo. Začalo se provrtávat dovnitř. Jeden z kulometů po lanu začal pálit a přestřelil ho. V Onyxovi zůstala opět zaseknutá špička. Tentokrát ale stačila do trupu vyvrtat díru.
„Dekomprese ve skladu 3! Opakuji dekomprese ve skladu 3!“ zařvala Colomba.
„Až znovu začne vypouštět ten plyn, střílejte do té díry, odkud jej vypouští,“ rozkázal Tony.
„Ano pane!“ odpověděl mu Aaron a zadával další příkazy. Pořádně otlučená koule se natočila, otevřela otvor, ze kterého začal vycházet plyn. Jedna z raket zamířila do něj. Proletěla jím, a jakmile narazila do něčeho uvnitř, vybuchla, podpálila plyn a zřejmě ještě hodně věcí, protože koule explodovala.
Výbuch byl vidět i z povrchu planety. Onyx se však v té době nacházel ve vrchních vrstvách atmosféry a tak ho výbuch zahnal na sestupnou orbitu. Colomba dělala, co mohla, ale Onyx sestupoval špičkou dolů k povrchu planety. Povrch lodi začal hořet. Colomba alespoň poupravila směr stoupání, a tak byl Onyx natočen k povrchu planety svou spodní stranou. Colomba zažehla hlavní motor, ale kvůli jednomu nefunkčnímu se jí nedostávalo dostatečného výkonu.
„Nějaké návrhy?“ zeptal se komandér.
„Skočíme do warpu,“ odpověděla mu Colomba a zadala blízké souřadnice.
„Jste si jistá? Nikdo ještě v atmosféře nezrychloval do warpu,“ tázal se jí Aaron.
„Nikoho se neptám,“ řekla a zmáčkla tlačítko warp.
Michael se díval na oblohu. Nejdříve uviděl výbuch a teď nějaký asteroid směřující k nim. Vzal si dalekohled. Skoro to nepoznal, ale tvarem to připomínalo, Onyxe. Pokoušel se spojit vysílačkou, ale nic se nestalo. Objekt velmi rychle padal. Z ničeho nic se trochu naklonil. Michael zaostřil. V závalu ohně uviděl napsáno Onyx. Utíkal do Ninji a zastavil nabírání vody.
„Rychle! Vraťte se dovnitř! Padá na nás Onyx!“ zařval na zbytek týmu. Všichni utíkali zpět. Mysleli jen na to, že zde budou muset žít do konce života. Onyx se zvětšoval. Už zabíral čtvrtinu oblohy. Michael ještě zjistil, že jeho motory běží, nemají ale žádný účinek. Začal s Ninjou stoupat. Vypadalo to, že moc pozdě. Onyx byl nyní obrovský. Najednou, ale zrychlil a skočil do warpu. Vytvořil tím ale obrovskou tlakovou vlnu. Ninju přitlačila znovu k zemi. Trochu se poškrábal. Michael popadl vysílačku.
„Onyxi, tady Ninja, ozvěte se!“
„Tady Onyx, jsme živi a zdrávi. A co vy?“ zněl z vysílačky Tonyho hlas.
„Co to sakra bylo za manévr?“ odpověděl Bray.
„Neptejte se a sbírejte vodu. Mám žízeň. Onyx končí.“
„Hurá!“ řekl ještě znaveně Michael a zapojil hadici na sbírání vody. Sám se jí trochu napil a vzal si další chomáč té jedlé vaty. Opravdu mu chutnala.
„Hlášení škod!“ řekl Tony.
„Přišli jsme o jeden motor z osmi, o jednu raketovou platformu, proražení trupu na jednom místě. Unikání vzduchu zastaveno. Rozvodná síť lehce poškozena. Komunikační systémy plně funkční. Podpora života plně funkční. Zkrátka zbytek je plně funkční,“ odpověděla mu Colomba.
„Dobře, Ninjo, okamžitě se vraťte. Nechceme potkat další koule.“
„Dobře, mizíme odsud,“ odpověděl mu Michael z planety. A tak skončilo drama, odehrávající se kolem jedné zapadlé planety.

Snad se vám bude líbit. Musím vás ale upozornit, že teď budu 2 týdny na dovolené, takže teďka chvilku nebude nic. Budu tam samozřejmě psát a kdybych se nějakým zázrakem dostal k wifině, tak to sem hodím. :yes:
EDIT: Přidal jsem anketu.
Obrázek
Povídka První hrozba
Pokud tě štve, že zrušili SGU, hoď si tohle pod podpisu.

"If I must tear you apart Shepard, I will." - Harbinger (Mass Effect 2)

NewAsgard Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1052
Bydliště: Moje mateřská loď.
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Tak jsem se rozhodl, že jako náhradu za dva týdny bez První hrozby vám sem dám ten právě dopsaný a zkontrolovaný 6. díl:
Kapitola VI.
Závislost

stav posádky: 68 lidí

Problém se zásobami byl dočasně vyřešen a Onyx mířil k dalšímu solárnímu systému. Tentokrát to bylo trochu dál a tak Onyx cestoval téměř 5 dní. Jídlo a voda byly přísně střeženy, aby nedošlo ke krádežím. I při přísném dávkování totiž voda vydrží sotva měsíc.
V jednom ze skladů hlídal jeden z vojáků jedlou vatu, jak ji komandér nazval. Poslední útok koulí porušil nějaké vedení a světla nefungovala, jak by měla.
„Víš co, běž se vyspat. Pořád tady jenom zíváš a pospáváš. Já to zvládnu,“ řekl voják druhému hlídači. Ten kývl a odebral se ze skladu pryč. Voják na chvíli zavřel oči. Z té tmy ho bolely. V zajetí klidu relaxoval. Myslel na Zemi a svou rodinu na ní. Pousmál se. Najednou se ovšem ozval zvuk padající bedny. Voják přestal snít a otevřel oči. Ozvalo se to ze sekce před ním.
„Je tam někdo?“ zeptal se do tmy. Nic se neozvalo. Voják znovu zavřel oči. Tentokrát si představoval svoji pětiletou dceru. Něco ho píchlo do břicha. Podíval se. Do těla mu vedl drát. Uvědomil si, co to znamená. Chytil ho, ale někdo už do něj pustil proud. Voják spadl na zem a začal se zmítat v křečích. Podíval se před sebe. Stála tam postava s taserem v ruce. Nad ním stála druhá postava s železnou tyčí v ruce a praštila ho do hlavy.
Takayoshi se náhodou díval na sken známek života, když v tom uviděl, že dvě postavy ve skladu jídla obklíčily nějakého vojáka. Klikl na ně. Byli to dva vědci. Takayoshi přepnul na kameru. Ležel tam voják a dva vědci kradli jedlou vatu.
„Komandére, tohle musíte vidět!“ řekl Takayoshi a ukázal záznam komandérovi.
„Co to je za blázny, Michaele, jdi tam s týmem mariňáků a zadrž je,“ rozkázal komandér.
„Ano pane!“ odpověděl mu Michael a odběhl do ubikací mariňáků.
„Robe, to stačí. Objeví nás tady!“ řekl jeden z vědců. V ruce držel krabici, do které druhý muž házel vatu. Uslyšeli kroky.
„Tak jo padáme odsud,“ řekl druhý a přestal krást. Oba odešli. Za chvíli se, ale vrátili a pokračovali v krádeži. Kroky byly blízko. Michael už je viděl.
„Hej! Ruce za hlavu a lehnout na zem. A vy vlevo odhoďte tu krabici! Teď!“ zařval na ně a vzal si do ruky pistoli. Oba dva vědci hlasitě polkli a začali utíkat. Michael střelil jednoho z nich vedle nohy, s nadějí že ho to odradí. Začali utíkat ještě rychleji.
„Sakra,“ řekl Michael a začal je pronásledovat. Současně jim střílel pod nohy. Vědci to ignorovali. Michael se zastavil a začal mluvit.
„Pokud okamžitě nezastavíte, tak vás zastřelím!“ Jeden vědec se zastavil a řekl:
„To neuděláte,“ a začal utíkat dál. Michael zamířil a střelil ho do nohy. Vědec spadl na zem a začal řvát bolestí. Druhý mezitím utekl. Opustil sklad. Michael ho pronásledoval. Vědec utíkal hangárem do strojovny. Cestou vrážel do všech, kteří mu stáli v cestě.
„Zastavte ho!“ křičel po hangáru Michael a střelil. Netrefil se. Ve strojovně nikdo nebyl a tak se vědec schoval za jednou z beden. Michael se tam přiřítil a začal prohledávat každý kout strojovny. Když se zrovna díval do jednoho rohu, ucítil v zádech bodnutí. Taser. Otočil se a uviděl vědce. Poznal ho, byl to jeden z expedice na planetu. Michael na něj namířil zbraň, ale vědec již do drátu pustil elektřinu. Michael se tomu snažil odolat, ale ruka se mu začala nekontrolovatelně hýbat. Alespoň zmáčkl spoušť. Dlouho se netrefoval a rozstřílel některé věci ve strojovně na padrť. Když už padl k zemi a téměř pustil pistoli z ruky, trefil se vědci do ramena. Ten upustil taser a padl k zemi. Do místnosti se přiřítili ostatní mariňáci a sledovali situaci. Michael omdlel vysílením k zemi a pár metrů před ním ležel postřelený vědec.
Michael naštěstí ani jednoho nezranil vážně. O den později na ošetřovně probíhalo vyšetřování.
„Víte, já odpustím mnoho hříchů, ale co je absolutně nepřístupné, je kradení jídla. Chci vědět, proč jste to udělal?“ zeptal se komandér pachatelů.
„Bez té vaty se nedá žít. Já ji potřebuji. Teď!“ odpověděl mu vědec. Komandér se od něj otočil a přemýšlel, co s nimi udělá. Přišel k němu doktor a začal mluvit:
„Vypadá to, že si na té vatě vypěstovali závislost. Oni ji ochutnali jako první, takže se objevila dříve, ale později se objeví u všech členů posádky. Včetně mě a vás. Zdá se, že jsme právě objevili další problém,“ vysvětlil doktor a odešel k poručíku Morrisonovi. Tony se obrátil zpět na vědce a usoudil, že za to nemůže. Z intercomu se náhle ozval Michaelův hlas.
„Komandér do jídelny! Opakuji, komandére, dostavte se okamžitě do jídelny!!!“ Tony se rozeběhl směrem do jídelny. Když tam doběhl, neuvěřil svým očím. Mariňák tam držel vzpírajícího se Takayoshiho u pasu.
„Dejte mně více vaty!!! Prosím!!! Nechte mě být!“ křičel po celé jídelně Takayoshi. Komandér přistoupil k jednomu z mariňáků.
„Doneste uspávací pušku,“ pošeptal mu do ucha a šel k Takayoshimu. Díval se na něj ze všech možných úhlu a čekal na mariňáka. Ten přiběhl s jednou uspávací puškou. Předal ji komandérovi. Ten ji odjistil a namířil na Takayoshiho.
„Víš, budeš ještě muset nacvičovat naštvanost. Moc ti to nejde,“ řekl chladně a vystřelil. Šipka se mu zasekla do ruky. Na chvíli se zklidnil a poté pokračoval ve řvaní. Tony se nad tím podivil a střelil další šipku. Takayoshi se opět zklidnil a vypadal unaveně. Stále, ale nechtěl upadnout do bezvědomí. Tony střelil další šipku. Tohle ho musí skolit, řekl si. Takayoshi skutečně neodolal a upadl do bezvědomí.
„Vemte ho na ošetřovnu. A spoutejte ho,“ rozkázal mariňákům Tony a přemýšlel nad mnoha věcmi. Třeba, jak to že odolal třem uspávacím šipkám. No nic, řekl si v duchu a šel na ošetřovnu.
„Taky ho to dostalo?“ zeptal se doktora.
„Jo. Máme hlášeny další případy. Většina byla na té planetě,“ odpověděl mu.
„To znamená, že i Michael brzy začne šílet,“ vydedukoval si Tony.
„Správně. Snažím se přijít na to, která látka způsobuje tu závislost. Rozbor je téměř hotový, takže do hodiny to zjistím. Ještě jedna zvláštní věc. Na plukovníkovi Brayovi se to zatím ještě neprojevilo,“ vysvětlil doktor. Komandér odešel na můstek, podívat se na Michaela. Nevěřil svým očím. Michael pracoval a vypadal jako vždy. Zkusil na něj promluvit:
„Hej, Miku, vypadáš v pohodě, na to že…“ přemýšlel co říct. Michael se na něj podíval nechápavým pohledem.
„No, však víš,“ pokračoval nejistě Tony. Michael si to domyslel a odpověděl mu:
„Jo, cítím se fakt skvěle. I doktor říkal, že jsem v pohodě.“ Poté pokračoval v práci.
Skvělé, řekl si Tony v duchu a odešel si odpočinout do své ubikace. Natáhl se na postel a vypnul mozek.
„Komandére, okamžitě se dostavte na ošetřovnu, opakuji. Komandére, okamžitě se dostavte na ošetřovnu,“ ozvalo se z intercomu krátce poté.
„Sakra!“ řekl Tony a odešel. Ošetřovna byla plná šílených pacientů. Byl tam dokonce i Felix a Aaron. Tony se díval do očí každého z nich. Najednou mu někdo zaklepal na rameno. Byl to Lindström.
„Dokončil jsem analýzu. A zřejmě vím, jaká je to látka,“ řekl mu.
„No, tak jaká to je?“ zeptal se ho Tony a čekal na odpověď. Potom se podíval Brandonovi do ruky. Držel chomáč vaty. Asi ji má pro nějaké experimenty, řekl si a dále očekával odpověď.
„Stejně byste si název nezapamatoval. Jde o to, že znám pachatele a mohu začít „léčit“,“ vysvětlil mu doktor.
„Dobře, tak léčete,“ rozkázal Brandonovi a začal se mu dívat do očí.
„Co je to s vámi?“ zeptal se ho. Snažil se komandéra obejít, ale Tony si před něj vždy stoupnul a zabránil mu v tom. Najednou mu Tony jednu vrazil a vytrhl mu chomáč z ruky. Nacpal si ho celý do pusy. Dva hlídající mariňáci ho chytili za ruce, ale Tony se nedal a oběma přerazil nos. Jeden z lékařů však k Tonymu přiskočil a píchl mu do krční žíly uspávací látku. Nezabralo to a Tony lékaře praštil vší silou do břicha. Odletěl 2 metry a rozbil skleněnou vitrínu jedné skříně.
„Chcu víc!!!“ zařval Tony. Mariňák, který ležel na zemi, sáhl po uspávací pušce a střelil Tonyho 3 šipkami. Ten padl k zemi a začal chrápat. Lindström se zvedl a podotkl:
„Ta látka zvyšuje fyzickou odolnost a zmnohonásobuje rychlost regenerace. Navíc bojuje s cizími látkami. Je to takový „ochránce“.“ Mariňák se začal tvářit hrozně divně. Doktor k němu přišel a zeptal se ho:
„Jsi v pořádku?“
„Já mám potřebu. Chci tu vatu,“ odpověděl mu mariňák. Lindström to čekal.
„To je v pořádku. Pracuji na léku. Brzy to skončím. Budeš v pohodě,“ uklidnil ho a šel za Michaelem. Dokončil totiž rozbor jeho krve. Měl pro něj dobré i špatné zprávy.
„Kterou chcete slyšet první?“ zeptal se Michaela.
„Třeba tu dobrou,“ rozhodl se Bray a začal Brandonovi naslouchat.
„Vaše tělo si vytvořilo protilátku,“ odvětil mu Lindström.
„No vida, a jaká je ta špatná?“
„Zároveň ale začalo vyrábět tu špatnou látku. Vznikla tím nová látka, která vám dává odolnost, zrychlenou regeneraci, možná i zvýšené fyzické schopnosti, ale potlačuje agresivitu. A já to nedokážu odstranit,“ oznámil mu Lindström.
„Wow, takže jsem teďka takový Superman? Skoro se neunavuji a teď chápu mnoho věcí. Můžete z mé krve vyrobit lék?“ odvodil si Michael.
„Už na tom pracuji, Supermane. Problém je, že už začínám pociťovat účinky té látky. Nejradši bych vás teď uškrtil a..a..a..“ nestačil to doříct a doktor upadl do bezvědomí. Michael ho zvedl a položil ho na postel. Podíval se na ostatní doktory. I oni se cítili divně a někteří upadali do bezvědomí. Přemýšlel, co teď budou dělat. Nikdo se již necítí tak, aby mohli dokončit výzkum. Napadl ho jediný člověk, který to teď dokáže. On sám. Rozběhl se do laboratoře, ve které Brandon Lindström dělal lék. Na chodbách leželi lidé v bezvědomí a nikdo jim nepomáhal. Ani Michael.
V laboratoři leželo na zemi pár vědců. Na stole byl otevřen notebook s výzkumem doktora Lindströma. Podíval se na něj a začal chápat složité vzorce. Dlouho seděl nad notebookem a mikroskopem, až najednou zjistil, jaká to zázračná látka vynuluje účinky závislosti. Otevřel skříň s ampulkami různých látek a začal je různě míchat. Po deseti minutách vyrobil dostatečné množství léku a začal s aplikací.
Tony zamhouřil oči a podíval se na strop. Byl na ošetřovně a cítil se, jako kdyby měl kocovinu. Tentokrát u něj nikdo nestál. Na ošetřovně leželo mnoho lidí, většina z nich byla v bezvědomí. Bylo to jako v nějakém hororu. Pootočil hlavou a uviděl Michaela, jak aplikuje lék na poslední lidi.
„Hej, Michaele,“ řekl znaveným hlasem. Michael píchl poslednímu členovi posádky lék a podíval se na Tonyho. Začal s vysvětlováním.
„…a tak jsem zachránil celou posádku,“ ukončil vysvětlování Michael a odešel k dalšímu pacientovi, který se probral. Tony se pousmál a zavřel oči. Michael Superman, skvělé, dodal si v duchu a usnul.

Prý je to slabší díl, ale i tak: Enjoy it. :yes:
Obrázek
Povídka První hrozba
Pokud tě štve, že zrušili SGU, hoď si tohle pod podpisu.

"If I must tear you apart Shepard, I will." - Harbinger (Mass Effect 2)

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Takže: Vzhľadom na tvoj vek, je to celkom slušné. :) Nieje to ešte poviedka ktorá chytí čitateľa do pasce závislosti, alebo nedočkavosti na ďalšie pokračovanie, ale určite nieje zlá. :yes:
:hmmm: A ešte k tým príspevkom od čitateľov: Pozri si počet príspevkov a počet zobrazení v rubrike "Vaše povídky" a dostaneš odpoveď koľko ľudí ju minimálne otvorilo. Nie všetci ju museli aj prečítať, ale na približný počet to môže stačiť.
Osobne ti neviem pomôcť, že toto a toto oprav, alebo toto a toto vynechaj a tak podobne. :sorry:
Skús si ju porovnať s niektorými ktoré sú tu uverejnené a zistiť ako ju poupraviť.
:hmmm: Najskôr by vedel pomôcť niektorý skúsenejší korektor. :?:
:write: :arrow: :bye:

Ronnie124 Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 311
Bydliště: Za Hvězdárnou
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Úplně souhlasím s Pukem, na to kolik ti je, je povídka hodně dobrá, jak nápadem tak i zpracováním. Jen tak dál pokračuj a za chvíli budeš psát povídku na úrovni zkušených povídkářů.
Warning: My post´s can kill you!

NewAsgard Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1052
Bydliště: Moje mateřská loď.
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Tak jsem se čerstvě vrátil z dovolené, na které jsem napsal další díl. Je trošku delší než ostatní, ale to snad nevadí. Nebudu zdržovat, zde je:
Kapitola VII.
Hříčka přírody

stav posádky: 67 lidí

„Kolikátá je to už soustava?“ zeptal se komandér po příletu do další sluneční soustavy. Potřebovali totiž najít zdroj nové obživy. Jíst vatu a následně ji zajídat lékem nebylo příliš vyhovující. Už to trvalo týden.
„Pátá, pane,“ odpověděla mu Colomba.
„Dobře, Takayoshi, začni se skenem soustavy a nezklam mě,“ rozkázal Takayoshimu Tony a byl napjatý. 20 minut všichni se zatajeným dechem čekali, jak dopadne sken.
„Třetí planeta je vhodným kandidátem pro průzkum, pane,“ oznámil radostně Takayoshi. Všichni si ulevili a začali jásat.
„Jo!!! Michaele vezmi svůj tým a prohledejte tu planetu skrz naskrz,“ poručil komandér. Michael odběhl a připravil svůj tým. Celá posádka měla samozřejmě radost.
Ninja se odpoutal od Onyxe a zamířil k planetě. Její atmosféra byla toxická, tlak byl vyšší než na Zemi a gravitace trochu větší. Ninja proletěl mraky a vyhledal vhodné místo pro přistání. Povrch byl hornatý a tak to bylo obtížné.
„Co je tamto?“ zeptal se Michael, když obhlížel dalekohledem okolí. Ukázal prstem na horizont. Byly tam prazvláštní útvary. Jeden vědec mu odpověděl.
„Nevím pane, vypadá to jako pozemní koráli.“
„Myslíte, že je bezpečné to prozkoumat?“ zeptal se Michael.
„To nemůžu vědět. Musíme jít blíž.“
„Ale je to bezpečné.“
„Určitě to říct nemohu, ale řekl bych, že to stojí za to,“ ukončil rozhovor vědec a zamířil směrem k horizontu. Michael ještě rozkázal, aby někdo zůstal u lodi a vyrazil za vědcem. Cesta trvala přibližně 20 minut, protože se šlo do kopce. Když dorazili ke „korálům“, začal Bray prozkoumávat okolí. Vědec se přiblížil k jednomu z korálů. Byl asi 4 metry vysoký a velmi složitě rozvětvený. Vědec se ho dotkl a konstatoval:
„Myslím, že je to bezpečné. Dejte mi nůž. Uříznu konec jedné větve a řeknu jestli je to k jídlu.“ Michael mu podal kudlu. Vědec ji zabodl do jedné větve. Vytekl z ní zvláštní sliz. Vědec jej zachytil do zkumavky a celou větev uřízl. Podíval se jak vypadá uvnitř. Na povrchu byl krunýř, pod ním něco na způsob dužiny a uprostřed onen sliz.
„Plukovníku, zaneste to do Ninji a řekněte doktoru Fordovi, ať provede testy na obsah toxinů a provede rozbor.“
„Budu tam hned,“ odpověděl mu, vzal vzorky a uháněl zpět k Ninjovi. Díky té zázračné látce tam byl do deseti minut. Provedl, co mu rozkázal vědec a počkal si na výsledky. Vědec mezitím prozkoumal okolí a našel celý les korálů. A vedle i krásnou plošinu pro přistání. Doktor Ford dokončil výsledky a byl velice potěšen. Koráli byli vhodní ke konzumaci.
„Skvělé, vrátím se ke zbytku týmu a oznámím jim to,“ rozhodl se Michael, když v tom se z vysílačky ozval vědcův hlas.
„Pane, našli jsme celý les těch korálů a plošinu k přistání.“
„To je dobře, je to totiž jedlé. Přistaneme vedle vás a vezmeme jich co nejvíc!“ odpověděl mu Michael. Pilot nastartoval Ninju a odletěl směrem k údajnému lesu. Byl vidět i z výšky. Michael tu zprávu okamžitě poslal na Onyxe. Ti mu poblahopřáli a rozkázali nasbírat toho co nejvíce.
Když Ninja přistál na malé plošině, hrdinně z něj vystoupil Michael s motorovou pilou. Korály uřezávali asi dvě hodiny, když jim začalo docházet místo. Rozhodlo se uřezat posledního korále a letět zpět na Onyxe.
„Pane!“ vykřikl najednou jeden z hlídajících mariňáků.
„Co se děje?“ zeptal se ho Michael. Mariňák ukázal před sebe. Hlína se tam nadzvedávala a vypadalo to, že se pod zemí někdo plazí. Blížilo se to k nim. Michael do toho střelil. Nadzvedávání se zastavilo a ze země vyskočila 5 metrů dlouhá, stonožce podobná, příšera. Na hřbetě a břiše měla brnění. Něco co vypadalo jako ústa se skládalo z kusadel a zubů, které, když se zavřely, tvořily jakousi iris. Příšera iris otevřela a začala mocně křičet. Poté dopadla na zem začala se plazit směrem k Michaelovi. Ten do stonožky začal střílet. Brnění ji v pohodě uchránilo. Stonožka byla stále blíž a Michael jí uskočil z cesty. Mariňák jen na chvíli zaváhal a stonožka ho sežrala.
„Pane bože, co to je za hříčku přírody?“ zeptal se sám sebe Michael a vstal ze země. Oprášil si kalhoty a podíval se na stonožku. Opět mocně zařvala a z huby jí vyletěl kus nohy. Poté se obrátila na Michaela a začala se obrovskou rychlostí plazit na něj. Michael nestačil uskočit a stonožka jej nabrala kusadlem a snažila se ho nacpat do huby. Michael po ní skákal a střílel do citlivých míst. Stonožka začala řvát bolestí a zvedla hlavu. Michael se i přes jeho superschopnosti neudržel a spadl na zem. Stonožka úderem ocasu rozbila korál na kousíčky.
„Pilote! Aktivujte kulomet a střílejte po ní!“ rozkázal na zemi ležící Michael. Pilot neváhal a zmáčkl několik tlačítek. Ze střechy se vysunul rotační kulomet, podobný těm na Onyxovi. Začal střílet. Vypálil po stonožce asi 50 kulek. Krunýř to téměř nepoškodilo, stonožka se ale na chvíli zastavila. Kulomet začal nepřetržitě pálit. Stonožka se naštvala a vyrazila po Ninjovi.
„Granátomet!!!“ zařval do vysílačky Michael. Ze spodní díry kulometu, ze které dosud nic nevystřelilo, vyrazil obrovskou rychlostí granát. Když se dotkl krunýře explodoval. Stonožka se zastavila a začala řvát. Otevřela při tom iris. Pilot vycítil příležitost a střelil jí do huby granát. Ten vybuchl až uvnitř těla stonožky. Stonožka se rozervala zevnitř a zemřela. Všichni si ulevili. Tedy dokud neuviděli dalších asi 10 stonožek plazících se v podzemí.
„Okamžitě všichni do Ninji!!!“ zařval Michael a vrátil se do Ninji. Pilot nastartoval motor. Stonožky se blížily a vyskočily z podzemí. Trvalo to až nepříjemně dlouho. Raketoplán se konečně zvedl trochu do výšky. Jedna ze stonožek po něm vyskočila a odřela kusadlem spodek. Když už byl asi v desetimetrové výšce, plivla po něm stonožka něco černého. Nebylo to vidět, a tak se tím posádka nezabývala a zamířila do vesmíru. Všechny stonožky začaly sborově řvát.
„Uff, to bylo o fous,“ ulevil si Michael a sundal si helmu. Všichni to udělali také a odložili je do polic nad sebe. Ninja zamířil ke své mateřské lodi. Zdálky se zdála docela malá, ale jakmile se s Ninjou přiblížili na několik kilometrů, zabrala celé přední okno. Byla to nádherná podívaná. Pilot požádal o přistání, provedl otočku a připoutal se spodkem k lodi. Všichni si sborově oddechli. Byli „doma“. Celá posádka vlezla do lodi a Onyxem se jako elektřina drátem roznesla radostná i smutná zpráva. Vědci se dali do zkoumání toho korálu a ostatní si připíjeli na jejich zachránce. Kdežto kdesi v kosmu na povrchu Ninji se cosi pohnulo. To černé, co po nich jedna ze stonožek plivla, byla ve skutečnosti larva. Vylezla z nějaké škvíry a zamířila si to na povrch Onyxe. Byla o poznání větší, než v okamžiku plivnutí. Měřila již 30 centimetrů.
Takayoshi zapnul intercom a začal mluvit:
„Dlouho jste čekali a strádali. Avšak nyní jsme vás, naši posádku, zachránili. Jak jste již všichni slyšeli, výprava která se vydala na planetu, se vrátila a přinesla s sebou velmi nadějný náklad. Dokončil jsem testy a s radostí konstatuji, že náklad, něco na způsob korálu, je vhodný k jídlu!“ Z chodby vedoucí k laboratoři uslyšel hlasité ‚Jóóó!‘. Pousmál se a pokračoval. „Navíc máme našeho nového zdroje potravy dostatek na další 2 měsíce. S trochou přísnějšího dávkování i na 3. A to proto, že korál je velmi, velmi výživný. A děkujte hlavně Michaelu Brayovi a jeho týmu. Bohužel však mám i špatnou zprávu…“ Takayoshi pokračoval ve svém proslovu, kdežto stonožka se neustále snažila najít v té nedobytné lodi díru. Po chvíli si asi uvědomila, že nic takového nenajde a vylezla na hřbet lodi. Přitiskla se k němu a začala pomalým tempem růst. Senzory to, bohužel pro ni, zaznamenaly.
„Děkuji za váš čas a… a… Forde co j…“ Taketou vypnul intercom. Posádka, která poslouchala jeho proslov, se zarazila. Co tam tak důležitého objevil?
„Co myslíš Takayoshi?“ zeptal se ho Ford. Byli s Takyoshim velmi dobří přátelé. Chodili spolu na univerzitu. Přestože se jmenoval William, Takayoshi mu neřekl jinak než Forde a nikdo se neptal proč.
„Senzory ukazují, že na vrchu lodi máme známku života. Teda není to nikdo z posádky, ale vyzařuje to, ať je to cokoli, velké množství tepla,“ osvětlil Wiliamu Fordovi situaci Takyoshi. William se přisunul k Takayoshiho pracovnímu stolu. Podíval se na senzory a řekl:
„Je to poblíž toho místa, kde to lano přerušilo vedení. Ty senzory tam asi blbnou,“ vysvětlil si to Ford a odstrčil se od stolu.
„To mě nenapadlo. Sorry za falešný poplach. Pošlu tam tým opravářů,“ omluvil se Takayoshi a zvedl telefon.
„Počkej! Hrozně rychle se to pohybuje. Už je to v dosahu jiného senzoru. Není to chyba,“ zastavil ho Ford. Oba se nevěřícně podívali na obrazovku. Jejich společné IQ sice bylo 290, ani jeden si to ale nedokázal vysvětlit.
„Kamery!“ napadlo Takayoshiho.
„Jo, jasně,“ souhlasil Ford a začal klapat něco na klávesnici. Nedaleko od stonožky se vysunula kamera. Nebylo vidět nic. Jen železný povrch lodi a záplaty po dírách v trupu.
„Otoč ji více doleva!“ rozkázal Taketou. Ford zmáčkl nějaké tlačítko a kamera se otočila přibližně o 45° doleva. Stonožka na ni vystartovala a kusadlem ji utrhla. Bohužel se to stalo tak rychle, že to ani jeden z vědců nestačil zaznamenat. Ford uskočil a řekl:
„Co to sakra…“
„Přepni na jinou kameru,“ poručil Takayoshi. Ford znovu začal zadávat příkazy. Na obrazovce se objevil obraz z jiné kamery. Ani jeden z vědců nemohl uvěřit svým očím. Na obrazovce uviděli 20 metrů dlouhou stonožku. Snažila se prokousat plátování.
„Popis sedí na ty stonožky na planetě. Dívej se. Ona roste,“ konstatoval Takayoshi a ukázal prstem na ocas stonožky, který se pomalu oddaloval od těla.
„Musíme upozornit komandéra!“ řekl Ford a vzal si do ruky telefon. „Komandére, okamžitě se dostavte do laboratoře, máme naléhavou situaci. Opakuji, komandére dostavte se do laboratoře. Hned!“ ohlásil a položil jej. Nemohl spustit oči z obrazovky.
„Tak co se děje?“ zeptal se po svém příchodu do laboratoře. Podíval se na obrazovku a jeho tvář trochu sklesla. „Ou, to si snad děláte srandu? To je trik, že? Nějaký kanadský žertík,“ vysvětloval si situaci a otočil se na Takayoshiho.
„Ujišťuji vás, že je to skutečnost. Ne, přísahám na svou duši, že je to pravda,“ ujistil ho Taketou. Komandér přiblížil oči k obrazovce a začal přemýšlet. Jako vojáka ho napadlo jediné řešení.
„Vystřelte po tom dávku z kulometů. Snad ho to naučí,“ rozkázal a odklonil se od obrazovky.
„Pane, nemůžeme zabít každé zvíře, na které narazíme, mohli bychom ho studovat,“ protestoval Ford.
„Fajn, tak si to studujte. Studujte si tu příšeru, která se nám plazí po zádech a snaží se mermomocí dostat dovnitř,“ naštval se Tony a podíval se znovu na obrazovku „Dívej, vždyť na nás vypouští kyselinu či co,“ poukázal na obraz na obrazovce. Všichni se na ní obrátili a znovu nevěřili svým očím. Stonožka skutečně z huby stříkala jakousi látku, která začala rozežírat plátování. Na chvíli přestala. Poté zvedla hlavu do výšky a vší silou udeřila do rozežrané části. Lodí to otřáslo.
„OK, jdeme ji zničit,“ odsouhlasil Ford a naklapal nové příkazy do jiného počítače. Kulomety, které se nacházely nedaleko příšery, se vysunuly. Stonožka vyrazila proti jednomu z nich. Nestihla zaútočit a kulomety začaly pálit dávky explozivních kulek. Stonožku to akorát naštvalo a zaútočila proti jednomu z kulometů. Snažila se ho ukousnout, ale držáky u kulometů jsou trochu bytelnější než ty od kamer. Ford je zasunul aby předešel poškození.
„Skvělé, ještě k tomu je nezničitelná. Máte ještě nějaký nápad Forde?“ řekl Tony a podíval se na Forda.
„Já bych jeden měl,“ řekl právě příchozí Aaron. Všichni se na něj podívali a byli plní očekávání.
Na přídi se jedna z mnoha platforem pro rakety vysunula. Teď již 40 metrů dlouhá stonožka se začala plazit směrem k ní. Platforma vystřelila raketu. Bylo to sice extrémně nebezpečné, ale posádka se té příšery zbavit musela. Raketa letěla obloukem a zaměřovala hlavu stonožky. Ta se na ní dívala zvláštním útvarem na vrchu hlavy. Zakřičela. Nebylo to samozřejmě slyšet a tak okamžitě přestala. Raketa se blížila a stonožka ji stále jen pozorovala. Když raketa narazila na hubu stonožky, explodovala a stonožka couvla. Nic jí to však neudělalo.
„No to si děláte srandu. Mě už nic nenapadá, vás jo?“ naštval se Willford a zapnul intercom. Vysvětlil posádce situaci a usadil se do pohodlného křesla v laboratoři.
„Pane, co nepilotované stíhačky? Těch máme asi 50 a zatím jsme je nepoužili. Letka by mohla stonožku dostat,“ napadlo Takayoshiho. Tonymu se to líbilo, a tak to odsouhlasil. Letku vedl Robert Reese mladší. Robert je letecké eso, lítal snad se vším, co má křídla, a má ohromnou výdrž. Několikrát si komandérovi stěžoval, že piloti nemají co na práci a vycházejí z formy. Tony ho konečně vyslyšel. Řízení nepilotované stíhačky ho bavilo, protože mohl mnohem více riskovat. Řídily se ve speciálních místnostech nedaleko hangárů, které vypadaly jako kokpit. Hangáry Onyxu nesly 50 těchto smrtících strojů.
Tři z osmi startovních tub se otevřely. Do každé se vlezly 3 stíhačky a přistávat jich tam v nouzi mohlo i pět. Ze všech tří se tedy vystřelilo celkem 9 letounů. Sestavily formaci a zamířily k hřbetu lodi. Robert formaci vedl a tak zaútočil první. Rotačním kulometem, nacházejícím se na spodku stíhačky, vystřelil dávku 50 nábojů. Stonožce to nic neudělalo a tak vystřelil raketu. To udělalo dalších 5 pilotů a tak brnění příšery muselo odolat nárazu 6 raket. Odolalo.
„Začíná mě štvát. Mrcha jedna obrovská,“ nadával do rádia Robert, zrovna když proletěl nad ní.
„Musíte více spolupracovat. Zaútočte ze všech stran najednou. Snad se alespoň odrazí od lodi,“ rozkazoval z laboratoře, která se stala jakousi základnou, Tony.
„Ano pane,“ odpověděl mu Robert. „OK, slyšeli jste ho. Zaútočíme ve formaci ‚kleště‘. Alfa konec,“ rozkázal ostatním pilotům Reese a udělal manévr.
„Bravo rozuměl,“
„Golf rozuměl,“
„Sierra slyšela,“
„Charlie rozuměl,“
„Delta slyšela,“ ohlašovali se postupně všichni piloti a uzavírali formaci. Stonožka byla obklíčena 9 letouny, které stály na místě 200 metrů od ní. Postupně je všechny pozorovala a čekala, co udělají.
„Jdeme na to lidi,“ řekl Robert a stiskl tlačítko na kniplu. Z kulometu začaly létat kulky. To udělali i ostatní a stonožka se pouze naštvala. Začala hlavou mlátit do povrchu lodi. Vevnitř se to začalo otřásat.
„Sakra, co to je? Háže to s námi jako kostkami v kalíšku!“ zanadával si komandér poté, co spadl na zem a na něj se svalily věci ze stolu.
„Sorry. Zkusíme rakety,“ omluvil se Robert a přestal střílet.
„Ále, jen aby to nebylo ještě horší,“ nesouhlasil komandér a chytil se ocelové trubky. Piloti zmáčkli druhé tlačítko na kniplu a ze stíhaček vystartovaly rakety. Komandér měl pravdu, stonožka se naštvala ještě více a začala do lodi mlátit i ocasem. Tony se ani nenadál a už ležel na zemi s kusem trubky v ruce. A aby to bylo horší, stříkala na něj horká voda. Odplazil se pryč a celý promočený vzal do ruky vysílačku.
„Krucifix, tady snad nikdy nebude klid! Zastavte palbu! Tohle nikam nevede.“ Vzal do ruky jakýsi papír a utřel si ním obličej.
„Néé! Bože, to byly velmi důležité papíry. Teď to budu muset vypočítat znovu!“ vynadal mu Ford a hodil mokrý papír do koše. Tony si sám pro sebe cosi zamumlal a odešel do své kajuty.
„Dobře, vrátíme se,“ řekl ostatním pilotům Robert a připravil se odletět. Stonožka však otevřela iris a stříkla po Sieře a Deltě kyselinu. Obě to dostali a jejich stíhačky se rozpadly. Stonožka namířila na Roberta a stříkla po něm kyselinu. Robert však stihl zareagovat a uhnul kyselině na bok.
„Co to bylo? Onyxi okamžitě otevřete hangáry! Všichni ostatní se vracíme.“ Stíhačky se otočily a zamířily z dosahu stonožky. Charlie však letěl přesně nad hlavou stonožky a ta po něm okamžitě vyskočila. Stíhačku si narvala do pusy a přesně v polovině zavřela iris, a tak ji roztrhla na dva kusy. Snědla je, ale zřejmě jí moc nechutnaly, protože je vyplivla do kosmu. Zbytek stíhaček se naštěstí dostal do hangárů a zachránil se tak od zničení. Stonožka znovu na povrch lodi vypustila dávku kyseliny a udeřila do té díry.
Všechny hlavní mozky lodi se soustředily na vytvoření plánu. Nic je však nenapadalo a přestávalo je to bavit.
„Teď by se nám hodil Andy a jeho intelekt,“ říkal si Taketou.
„Felix na něm prý začal dělat. Už má ruce a jednu nohu. Bude to však trvat několik dní,“ odpovídala mu Colomba, která se snažila také.
„To je moc dlouho. Mezitím nás ta stonožka roztrhá na kusy. Nebo nás nějak dostane do atmosféry a my shoříme,“ dramatizoval Ford a podíval se na Russo. Ta se nad něčím zamyslela, protože ji napadla šílenost.
„To je ono. Vletíme do atmosféry a ona shoří,“ řekla radostně.
„Jo a my shoříme s ní, protože ta atmosféra je poněkud hustší, než tehdy při tom šíleném manévru,“ nesouhlasil Takayoshi. Colomba si však plán v hlavě trochu poupravila.
„Tak jinak. Vletíme do vrchních vrstev atmosféry a skočíme do warpu. Protože tam bude atmosféra a odpor, měla by ta… příšera odlítnout a shořet v atmosféře!“ vysvětlila nový plán a pousmála se.
„To by mohlo vyjít, tedy za předpokladu, že ji warpový motor nevezme jako součást lodi,“ řekl Takayoshi a zavolal komandéra. Ten plán odsouhlasil, protože mu stonožka lezla na nervy a kvůli tomu ustavičnému bouchání si ani trochu neodpočinul.
A tak o hodinu později zamířil Onyx na planetu. Všichni byli plni očekávání a strachu.
„Posádko, připravte se na malé otřesy. Jo a taky na shoření,“ oznámil Tony do intercomu.
„Velmi povzbuzující,“ řekl ironicky Ford.
„Sklapněte, nebo už laboratoř nikdy neuvidíte,“ pohrozil mu naštvaný komandér a šel za Colombou na můstek. Ta tam kontrolovala souřadnice a procházela jednotlivé příkazy. Tony k ní přistoupil a začal se jí zvědavě dívat přes rameno, přičemž nasadil výraz, jakoby tomu rozuměl.
„Nezapomeňte to zkontrolovat. A to minimálně dvakrát,“ podotkl a usadil se do kapitánského křesla.
„Co asi dělám?!“ řekla Colomba a zavrtěla hlavou. Ty tak víš, co mám asi dělat. Totální cvok, dodala si v duchu a pokračovala.
Když se Onyx začal pohybovat, stonožka to poznala. Zvláštním útvarem na hlavě se podívala kam letí. Uviděla obrovskou modrozelenou kouli. Nevěděla, co to je, a tak pokračovala ve vypouštění kyseliny na povrch lodi.
Na můstku se už nacházeli komandér, první důstojník, navigační důstojnice, vojenský důstojník a Takayoshi s Fordem. Všichni, až na komandéra, byli zahlceni prací a kontrolami. Když je konečně dokončili, rozkázal komandér provést ten nejšílenější kousek, který lze s tak velkou lodí dokázat. Vstup do atmosféry a následně do warpu.
„OK, jdeme na to. Všichni se držte!“ řekl Michael a připravil se na otřesy.
„Jestli se se mnou to křeslo utrhne, tak mám dneska opravdu smůlu,“ zamručel si víceméně pro sebe Tony a také se připravil.
Onyx vyrazil směrem k planetě a vstoupil do atmosféry. Naklonil se směrem do vesmíru a jeho spodní strana začala hořet. Celá loď se začala nebezpečně otřásat a stonožka se pro svou jistotu přitiskla k povrchu a zaryla kusadla do vyhloubené díry.
„Přechod na nadsvětelnou rychlost za 5…4…3…2…1…TEĎ!“ zakřičela Colomba a zmáčkla tlačítko warp. Loď znenadání zrychlila a zpomalila až na oběžné dráze 6. planety od hvězdy.
„Takayoshi, nalézá se na našem hřbetu ta potvora?“ zeptal se Tony po skončení letu. Takayoshi se podíval na svoji obrazovku a položil si hlavu do dlaní.
„Je mi líto, motor vytvořil warpovou bublinu i kolem ní,“ řekl nešťastně a odešel do laboratoře. Ford se za ním vydal také.
„Budeme muset vymyslet jiný plán. Dejte se do práce,“ dodal komandér a odešel.
„A vy nic dělat nemusíte, že? Slavný komandér nemusí nic dělat!“ zakřičela za ním Colomba.
V laboratoři bylo opět ticho a všichni přemýšleli.
„Víte, možná přemýšlíme moc sofistikovaně. Co se zeptat někoho s… no, jednodušším myšlením?“ napadlo Takayoshi, protože jeho hlava se hemžila těmi nejsložitějšími plány. Ze všech členů posádky ho napadl jen jeden. „Co komandér? Toho by snad něco napadnout mohlo!“
„Toho? Co vím, tak jeho poslední „plán“ stál za velké houby,“ odpověděla mu Colomba.
„Pravda. Tak co třeba plukovník Bray!“ poupravil svůj návrh Taketou.
„Tak za ním zajděte. Myslím že je v hangáru,“ odpověděl přítomný Aaron. Takayoshi vyrazil okamžitě. Doběhl do hangáru a uviděl Michaela s Robertem Reesem, jak si o něčem povídají. Přistoupil k nim a oslovil plukovníka.
„Promiňte, že vás ruším, ale rozhodlo se, že byste možná mohl pomoci s plánem proti té obludě. Mám se zeptat, co vás napadá,“ řekl mu. Michael se na něj otočil a nasadil nechápavý výraz. Přemýšlel a pak řekl:
„No, na planetě jsme jednu dostali granátometem. Mohly byste jí střelit do huby raketu,“
„Nene, když jsem na ni útočil, tak jednu raketu do huby schytala. Nic jí to neudělalo,“ nesouhlasil Robert.
„To jo. Chtělo by jí to dopravit do těla něco většího,“ souhlasil s hlavním pilotem Taketou.
„A jak? Raketou? Podle toho co víme, se docela učí. Znovu to už fungovat nebude,“ podotkl však Michael.
„A co stíhačky? Dokážou být rychlejší než rakety a klidně bych jí do těla pořádnou nálož dopravil. To nebude problém,“ navrhl Reese.
„To je ono!“ řekl radostně Takayoshi a tvářil se nadšeně.
A tak během chvíle poupravil tým Felixe Krügera stíhačku na sebevražednou misi. Byla obestlána 20 kilogramy C-4 a byla plná těch nejsilnějších raket, které by mohly prorazit iris. Dopravili ji do jedné ze startovacích tub, zavřeli dveře a odsáli z ní vzduch. Robert nikdy nic takového neřídil a tak se na to velice těšil. Vlezl do simulovaného kokpitu a usadil se do svého křesla. Poté si nasadil pilotskou vysílačku.
„Je vám tedy plán jasný? Zamíříte se na stonožku, zrychlíte na maximum, prorazíte iris a vklouznete dovnitř. Až budete přibližně v polovině těla, odpálíme nálož. Mělo by to v pohodě stačit. Bude to pořádný ohňostroj, jak vy vojáci říkáváte. Hodně štěstí a pospěšte si, už jí zbývá jen 15 metrů k prokousání!“ řekl mu do rádia Takayoshi.
„Orel rozumí. Jdu na to. Odpalte moji stíhačku do vesmíru!“ řekl do rádia Robert a vzal do ruky knipl. Jeho stíhačka vystřelila obrovskou rychlostí do vesmíru. Začal ji ovládat a zastavil s ní nad povrchem lodi. Stonožka mu připadala stále větší. Teď měla něco přes 60 metrů. Vzdálil se od lodi a provedl obrat o 180° na místě. Ve vesmíru ho létání děsně bavilo. Mohl si užít mnohem lepších podmínek a dovolovat si lepší manévry.
„Orle, tady Onyx, nacházíte se v dobré vzdálenosti a tak doporučuji provést náš plán,“ ozvalo se najednou z rádia. Robert se lekl a odpověděl:
„Tady Orel, rozumím. Jdu na to. Čas zemřít ty mrcho,“ začal střílet, těsně před ní. Chtěl totiž upoutat její pozornost. Povedlo se a stonožka se na něj podívala. Věděla, že nemá cenu řvát, ale stejně to zkusila. Otevřela iris a stíhačka obrovskou rychlostí vyrazila dopředu. Rychlost překvapila i Roberta.
„Yeah!!!“ zakřičel Reese. Stíhačka letěla obrovskou rychlostí a blížila se k příšeře. Ta se začala obávat a tak iris přivřela. Pro Roberta se jakoby zpomalil čas. Viděl obrovskou hubu stonožky a to jak do ní vklouzává. Bohužel iris zavřela a ukousla stíhačce kus motoru. Stíhačka zpomalila o cosi měkkého vevnitř a všichni uviděli poměrně nechutnou podívanou. Viděli jak stíhačka prochází ‚krkem‘. Jeli po nějakém slizu a před nimi byl sliz také. Po asi půl minutě sliz ustoupil a před nimi byla jakási ústa, která měla za účel snědenou potravu rozcupovat na malé kousky. Tohle by mohl být problém, řekl si v duchu Robert a stiskl tlačítko na kniplu. Vypálil menší dávku a ty ústa rozstřílel na kousíčky. Stonožka to však také pocítila a začala sebou vrtět.
„Pokud plán nevyjde, tak bude mít na doživotí zažívací potíže,“ neodpustil si Robert a pokračoval v čekání na pravou chvíli.
„Nebojte, Orle, už jen chvíli,“ řekl v laboratoři Takayoshi, který hleděl na obrazovku.
„Ten chlapec to dokáže,“ zamumlal Tony a odvrátil oči.
„Myslím, že teď ta chvíle nadešla! Vypouští na mě kyselinu!“ zakřičel však do rádia Robert a všichni se podívali na obrazovku. Robert nelhal, z dírek nad stíhačkou se spouštěla v potocích kyselina. Tony se podíval na Takayoshiho a kývnul. Takayoshi nemilosrdně stiskl tlačítko a detonoval tím nálož.
Těsně za hlavou se stonožka roztrhla a kusy krunýře začaly poletovat vesmírem. Onyx se zbavil svého parazita.
Naposledy upravil NewAsgard dne 17.8.2010 21:43:23, celkově upraveno 1
Obrázek
Povídka První hrozba
Pokud tě štve, že zrušili SGU, hoď si tohle pod podpisu.

"If I must tear you apart Shepard, I will." - Harbinger (Mass Effect 2)

DAVE! Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1676
Bydliště: Normandy SR-2
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
mám hloupou otázku. Proč to máš celé tučně?
Obrázek

NewAsgard Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1052
Bydliště: Moje mateřská loď.
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Co mám celé tučně?
Obrázek
Povídka První hrozba
Pokud tě štve, že zrušili SGU, hoď si tohle pod podpisu.

"If I must tear you apart Shepard, I will." - Harbinger (Mass Effect 2)

DAVE! Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1676
Bydliště: Normandy SR-2
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
celý ten text v citaci je tučně.
Obrázek

NewAsgard Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1052
Bydliště: Moje mateřská loď.
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Já mám tučně jenom nadpis. A o to mě šlo. Asi je problém u tebe.
Obrázek
Povídka První hrozba
Pokud tě štve, že zrušili SGU, hoď si tohle pod podpisu.

"If I must tear you apart Shepard, I will." - Harbinger (Mass Effect 2)

DAVE! Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1676
Bydliště: Normandy SR-2
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
tak buď mi blbne Firefox, nebo trpím halucinacemi. Já ten text mám pořád celý tučně.
Obrázek

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Další

Zpět na Dokončené povídky