Stargate Vendetta III Epilog.

[Patas25]

Děj této povídky navazuje na mou první povídku SGA-Nový řád. Ale děj se dá pochopit i bez znalosti první povídky.

Veškeré korekce provádí Jakop, za což jsem mu vděčný.

PDF dílu 15.

I. Serie

Úvod
Díl 1- Probuzení
Díl 2- Povinnosti
Díl 3- Oprava jako sešívačkou
Díl 4- Nový domov na dohled
Díl 5- První den
Díl 6- Rudý měsíc
Díl 7- Podrobný průzkum
Díl 8- První noc
Díl 9- První ranní paprsky
Díl 10- Posílení obrany
Díl 11- Nové zprávy
Díl 12- Příběhy
Díl 13- Rychlé učení
Díl 14- První kontakt
Díl 15- To není nehoda, to je Rodney
Díl 16- Následky
Díl 17- Návrat z podsvětí
Díl 18- Katastrofa na jezeru
Díl 19- Pod hladinu
Díl 20- Návrat do pekel
Díl 21- Za společně prolitou krev
Díl 22- Kvetoucí spojenectví

Mezidíl

II. Serie

Díl1- Hlavu vzhůru
Díl 2-plánování
Díl 3- Bezchybný útok
Díl 4-V obležení
Díl 5-Zrozen z ohně
Díl 6-Běh událostí
Díl 7-Záhada
Díl 8-Stargate
Díl 9-Sedmý symbol start
Díl 10-Skrz modrou louži
Díl 11-Nová rasa
Díl 12-Administrativní záležitosti
Díl 13-Ofenzíva
Díl 14-Přímá konfrontace
Díl 15-Nehostinná stanice
Díl 16-Doktorova naděje
Díl 17-Shledání

Mezidíl II

III. Serie

Díl 1-Na ostří nože
Díl 2- Kurz na orbitu
Díl 3- Nohama na Zemi
Díl 4- Uvítání
Díl 5-Sedmý symbol
Díl 6-Shledání
Díl 7-Hlášení
Díl 8-Zrození
Díl 10-Nové zjištění
Díl 9-Posily
Díl 11-Chulakské překvapení
Díl 12-Pod cizí mocí
Díl 13-Demonstrace moci
Díl 14- Nová generace
Díl 15- Z mrtvých vstání
Díl 16- Destiny end of the Road I. část
Díl 17- Destiny end of the Road II. část
Díl 18-Nákaza
Díl 3x19- Právo na život – část první
Díl 3x20- Právo na život – část druhá
Díl 3x21- Právo na život – část třetí
Díl 3x22- Návrat
Díl 3x23- Konec v nicotě

Epilog

Chobotnice I.0

John otevřel oči a naskytl se mu rozmazaný pohled. Hlava ho bolela, jako by se na něm někdo vyřádil sbíječkou. I když zatím pořádně neviděl, cítil svoje ruce, jak se chvějí a zároveň cítil ostrou bolest v levé noze. Trvalo několik minut, než se mu zrak konečně zaostřil a mohl si prohlédnout zranění a spoušť v místnosti.
Prvně se, ale věnoval svému zranění. Velký, dlouhý střep byl hluboko zaražený v noze, proto si sundal svoji blůzu, a roztrhal ji na části. Do kusu látky se zahryzl a poté pevně uchopil úlomek a vytáhl si jej z nohy. Ta bolest byla otřesná a málokdo by při ní neomdlel. Jakmile se ujistil, zda je rána čistá, vzal natrhané části oblečení a ránu si obvázal. Toto ošetření jej natolik vyčerpalo, že na několik minut ztratil vědomí.

Když se konečně probral a nabral dostatek sil, rozhodl se zjistit, co se vlastně stalo. O dva metry dál ležela dvoumetrová tyč, která byla kdysi částí jednoho z mnoha ocelových stolů. Během pár vteřin se k ní doplazil a za její pomoci se mu podařilo postavit. Nyní měl konečně možnost se rozhlédnout po okolí. Až teďka si všiml, že byl v místnosti s křeslem. Bohužel klenot byl poškozen, nebo lépe řečeno byl zničen. Křeslo bylo rozlomeno a opěradlo se povalovalo na druhé straně místnosti.

„Sakra!“ Řekl si pro sebe John a za pomoci ocelové tyče se vydal prozkoumat jiné místnosti. Cestou do skladiště procházel chodbou, která měla výhled z okna. Ale bohužel se nacházel ve věži na okraji města a výhled měl pouze na část mola a také na hyperprostorové pole. Ovšem všiml si podstatného rozdílu. Už jen z pouhého pohledu se zdálo, že město letí daleko rychleji, než by zvládly jeho motory.

Sice to byl úžasný pohled, ale John pokračoval ve svém průzkumu i přes ohromnou bolest. Šel dál chodbou a poté se vydal za roh, za nímž byly vylomené dveře. John se protáhl skrz škvíru a na druhé straně se mu naskytl velmi zvláštní pohled. Nacházel se ve velkém sálu, kde konečně viděl nějaké lidi. Ihned se rozhodl dobelhat k nim, když narazil do silového pole.

„Co to sakra je?“ Řekl pro sebe a nyní se pořádně rozhlédl. Konečně si všiml, že to silové pole mu dělá jakýsi tunel skrz celou místnost. John neměl na výběr a vydal se cestou dál. Postupoval sice pomalu, ale když prošel několika chodbami, tak konečně objevil transportér. Došel k němu, otevřel dveře, ale najednou uskočil, protože v transportéru byla žena v bílé róbě.

„To je můj obraz tak ošklivý, že se tak lekáš, Johne Shepparde?“ Řekla žena.
„Ne to ne, ale na Atlantis sem vás ještě neviděl, a jste první, kdo se ve městě hýbe a nachází se v tunelu.“ Odpověděl jí Sheppard.
„Znáš mě nejlépe z těchto lidí. Já jsem holografický obraz umělé inteligence Atlantis.“ Odpověděla žena.
„Toto město má spoustu programů, ale nemá vlastní inteligenci.“ Řekl Sheppard.
„Ne, to nemělo, dokud se Janus jakožto povznesená osoba nenapojil do systémů a neupravil programy.“ Vysvětlila žena.
„Aha, tak předpokládám, že to díky tobě jsem jako jediný při vědomí a vůbec celé město je v pořádku.“ Řekl Sheppard.
„Ano to je, upravila jsem protokoly štítů a propojila ji se stázovými systémy. Tebe jsem jako prvního probudila a vytvořila ti trasu do kontrolní místnosti. Po zničení křesla se základní ovládání letu se přesunulo právě tam.“ Řekla Atlantis.
„A co mám udělat já?“ Zeptal se Sheppard.
„Musíš z databáze vybrat vhodnou planetu a poté opravit technickou závadu v rozvodové místnosti.“ Odpověděla Atlantis.
„Aha, a jakou závadu?“ Položil další otázku John.
„Dvě ZPM byla vypojena díky bezpečnostním protokolům.“ Řekla Atlantis a její hologram ženy se rozplynul.

nevím, proč mi to hrozně připomíná díl Last Man. Asi tím námětem. Jinak je to dobré, ale moc se mi tam nezamlouvá ta umělá inteligence.

[Patas25]

No dal jsem ji tam, abych mohl udělat jeden manévr. Jinak děj povídky moc neovlivní, je to spíše doplněk.

Povídka vypadá dobře..
ta umělá inteligence mi trochu připomíná Andromedu

no...tak sem zvědavej jak to bude pokračovat...docela mě ta povídka nadchla..

S hodnocením počkám na další díly, z tak krátkého kousku textu to jde dost těžko

Patas25: Neříkal jsi mi včera, že ještě počkáš s vydáváním dílů??

[Patas25]

Jakop: No s díly počkám ještě týden. Ale úvod jsem tu dal už nyní. Je to jako když se do kin uvádí nový film a reklamu má měsíce předem.

Jenže taková reklamní masáž jakou znáš měsíce do předu maji jen ty nejšpičkovější filmy... docela si fandíš.

tak zatím je to zajímavý uvidíme co se z toho vyklube

Zatiaľ dobré a len dúfam, že bude ešte lepšie.

Dobrej úvod

[Patas25]

Děkuji, snažím se to díly nezkazit. Jinak první díl sem dám asi v úterý. Interval vydávání poté bude záležet na Jakopovi, který dělá korekce.

[Patas25]

První díl. Korekci provedl Jakop, takže díky.

Díl 1: Probuzení

John konečně dokulhal do místnosti s hlavními energetickými rozvody. Tato místnost byla taky ve stázi, ale hlavní konzola byla chráněna energetickým štítem a proto se k ní John mohl přiblížit a zapojit zbylé energetické zdroje. Na stole ležel taky počítač, který byl připojený ke konzole. Proto se pro něj zraněný voják natáhl a po chvíli nervózního čekání se mu jej podařilo zprovoznit. V hlavní nabídce si našel přehled všech ZPM a zjistil, že to jediné, které zůstalo zapojené je pouze na 10%, a jeho kapacita celkem rychle klesala.

„Proč zrovna já, je tu spousta arogantních vědců a probudím se já!“ Začal si říkat pro sebe John, zatímco divoce bušil do klávesnice. Trvalo to přibližně půl hodiny, než se podařilo zapojit zbylé dva moduly a světla se téměř okamžitě více rozjasnila a stejně tak i energetické pole, které tvořilo tunel, se jasněji rozzářilo.

„Výborná práce, udržování stáze je nyní stabilnější. Prosím přijď do řídící místnosti, je tam připravena konzole s informacemi o této galaxii.“ Ozval se hlas v reproduktoru.
„Počkej, co o galaxii, my nejsme v Mléčné dráze?“ Zeptal se udiveně John.
„Ne nejsme, supernova nás zasáhla ve chvíli, kdy jsme vstupovali do hyperprostoru…“ Začal vysvětlovat hlas z reproduktoru.
„Něco podobného se stalo týmu SG-1, odmrštilo je to do jiné galaxie.“ Řekl Sheppard.
„Vím o tom. Hlášení z mise je uloženo v databázi města, ale naše situace se liší jedním rozdílem. Ha´tak má mezihvězdný hyperpohon, kdežto město má mezigalaktický pohon a je napájeno ZPM.“
„Jak jsme daleko od Mléčné dráhy?“ Zeptal se nakonec Sheppard, který se již opíral o tyč a mířil do kontrolní místnosti.
„Cestou jsme proletěli padesáti dvěma galaxiemi.“ Řekla Atlantis a na to se John pouze zastavil a nechal vstřebat tu novinku. Trvalo přibližně dvacet minut, než se dobelhal do kontrolní místnosti. Tam si ihned všiml Rodneyho, který byl ve stázy, ale nedal se přehlédnout. John si toho všimnul už při průchodu městem. Věci byly rozházené, nebo poškozené. Pravděpodobně se celé město zatřáslo při vstupu do hyper prostoru a spousta lidí se zranila. Stejně dopadl i Rodney, který padal přes zábradlí do místnosti s bránou a byl zastaven stází. Tak se prostě a jednoduše zasekl uprostřed pádu a jeho výraz by za jiných okolností byl směšný, ale nyní nebylo Johnovi do smíchu.

„Před několika tisíci let touto galaxií prolétly skenovací lodě, které následovaly lodě pro rozmisťování hvězdných bran. Jedna taková loď je deset tisíc světelných let od naší pozice a ta nám přeposlala data ohledně planet této galaxie.“ Řekl hologram ženy, který se zobrazil v kontrolní místnosti.
„No dobrá, takže v této galaxii jsou i brány?“ Zeptal se John.
„Ne, ta loď tuto galaxii ještě nenavštívila.“ Odpověděl hologram Atlantis.
„No konec otázek, musíme najít planetu.“ Řekl John a vydal se do hledání.

Na počítači projížděl desítky planet, ale zatím nenašel ani jednu planetu vhodnou pro život lidí.

„To je na nic! 70% planet jsou pouze kamenné šutry, 20% jsou planety, na kterých nepřežijí bytosti založené na uhlíku a 10% planet má v atmosféře trochu kyslíku a občas i H2O, ale my nejsme schopni na té planetě přežít.“ Řekl si pro sebe John.
„Někde tam musí být vhodná planeta, napíšu seznam podmínek a dám ti jej zkontrolovat, tak zúžíme seznam planet.“ Odpověděla UI.
„Dobrý nápad.“ Potvrdil John a chopil se ovocné tyčinky, která ležela spadlá vedle stolu. Měl hlad jako by týden nejedl.

Trvalo asi dvě minuty, než se John s umělou inteligencí dohodli na přijatelném seznamu minimálních požadavků. Poté John začal vyhledávat za pomoci nových parametrů a bohužel neměl dobré zprávy. Přestože byly v galaxii desetitisíce planet, tak počítač dlouhou chvíli nemohl najít žádné vhodné planety.

John to nevydržel a na nějakou dobu ztratil vědomí. Když se konečně probral, ihned pohlédl na obrazovku. Spal něco málo přes čtyři hodiny a podle statistiky projel vyhledávací program sotva 5% seznamu a našel pouze 13 vhodných planet a po bližším prozkoumání zjistil, že tam je pro přežití opravdové minimum. Většinou to byly kusy kamenů místy pokryté porostem, nebo údolíčka zalitá vodou.

„Zatím nic moc, počkáme, co se ještě najde.“ Řekl John.
„Dobrá, ale mám jednu špatnou zprávu. Při diagnostice spotřeby energie jsem vypočítala vzdálenost, kterou ještě urazíme.
„Přesto musíme doufat, že něco najdeme.“ Odpověděl John.

Trvalo další osm hodin, co John spal a počítač pilně projížděl databázi. Nakonec jej probral hlas Atlantidy, která oznamovala, že hledání našlo příznivější planetu, která je ovšem za hranicí dosažitelnosti.

„Existuje způsob jak ušetřit energii a dostat se tam?“ Zeptal se John.
„Ano, museli bychom vypnout stázy. Ale stejnak nás čeká tří týdenní cesta.“ Odpověděla UI.
„Proletěli jsme asi padesátkou galaxií, a jak dlouho jsme letěli?“
„Když to přepočtu do pozemského měření času, tak jsme v hyperprostoru strávily třicet sedm měsíců.“ Řekl hologram ženy.
„Dobrá tedy, prober ostatní. Alespoň budeme mít čas připravit zásoby a vytvořit stavební materiál na základnu.“ Řekl John.

Na tento pokyn se okolí rozzářilo, a jakmile ustoupil jas, věci v okolí se daly pomalu do pohybu, ale brzy nabraly normální rychlosti.

„Zabralo to?“ Zeptal se John. Ale ihned se mu dostalo prosté a jednoduché odpovědi.
„Auu!!!“ Zařval Rodney, který dopadl na podlahu.

„Rodney, jsi v pohodě.“ Zařval John, zvedl se a začal kulhat do místnosti s bránou. Za rohem viděl ležícího vědce, který se za kňučení zvedal z podlahy.
„Ne, narazil jsem si kostrč a také jsem si asi vyhodil rameno.“ Řekl skučící vědec.
„Ukaž, to je jedno z mála věcí, které jsem schopný ošetřit.“ Řekl zkrátka John a ihned se chopil jeho ruky a udělal chvat, který Rodney doplnil hlasitým výkřikem.
„Díky, co se stalo? A proč jsme vůbec na živu?“ Zeptal se Rodney.
„To je dlouhý příběh.“ Řekl John a než stihl cokoliv dalšího říct, tak zmatený vědec vykřikl.
„Kde je Jennifer?“

Tak si predbehol aj Destiny a loď, alebo skôr lode s bránami.
A teraz niekedy začne skutočný príbeh. No akože od tejto chvíle sa máme načo tešiť. Aspoň dúfam, že začneš rozpisovať hlavnú osnovu deja.

[Patas25]

Toto je spoiler!!!:

No díly 1-5 jsou spíše takové obkecávací. Ale pak 6-8 jsou boje..

více neprozradím

No, nemyslel som akurát boj, ale skôr rozvinutie deja s postavami, okolo ktorých sa bude príbeh točiť.
Samozrejme, každý, dobre prepracovaný boj poteší.

no koukám konečně někdo, kdo zakomponuje Destiny do svých povídek. Dočkáme se teda i například setkání Atlantis a Destiny a přesunu její posádky?

Super díl
No Atlantis dostala pěkně zabrat, ale to je pochopitelné a su rád, že do příběhu snad zakomponuješ i Destiny.

To bude muset být zajímavý díl:

Toto je spoiler!!!:

Eli: Plukovníku Youngu, okolo prolétá nějaké město. Young: To je Atlantida, vystup a stopni je .

Napsané to není špatně, jen ty technické chyby... (proberem raději na icq )

Tak tuhle povídku budu sledovat, doufám že tam dáš nějaké záporňáky.
Co třeba :

Toto je spoiler!!!:

šmoulové z SGU?

Toto je spoiler!!!:

no beztak to tak bude...

jinak díl super.. nemám žádnou výtku..

Povídky tu moc nečtu, ale tohle bylo krátké, takže jsem se k tomu dokopal. Docela pěkné, až na ty dialogy (ty intelektuální řeči u Shepparda mi moc nesedí). Ale jinak si myslím, že to má budoucnost.

Tak rozhodně to neni špatný nápad, Atlantida v podstatě neprozkoumané části vesmíru. Rozhodně jsem zvědavý jak to bude pokračovat, a pokud vychytaš ty nesrovnalosti na které upozorňoval Bouřka tak to bude výborné.