Stargate Vendetta III Epilog.

vynikající díl

zajímavy díl

[Patas25]

Díl 3x23- Konec v nicotě

Sluneční soustava, současnost

Útočící flotila stála ve formaci a v jejím samém středu byl obří šedý objekt, který dříve byl na orbitě Země. Tisíce let stará přírodní družice Země, změnila svou podobu z Měsíce na furlingy prolezlé hnízdo. Každý, kdo tento výjev viděl, ihned jej srovnal s pověstnou Hvězdou smrti ze světově známého sci-fi filmu.

Oproti tomuto nebezpečí stála Sanctuary a další pětice křižníků a za jejich zády se vesmír modral od otevírajících se polí hyperprostoru. Z jejich nitra se jako ze včelího roje vynořily stovky lodí, lidem známého typu. Lodě se postavily do obranné linie spolu s původními obránci čelem furlingské invazi.

Sanctuary, současnost

Na můstku všichni nechápavě hleděli na senzorové obrazovky a nikdo nebyl schopen slova, dokud se neozvala Carina:
„Příchozí komunikace z jedné nově příchozí lodě.“
„Na obrazovku,“ řekl velitel a ihned se podíval na holografický čelní monitor.

Na této obrazovce se zjevil doktor Daniel Jackson.
„Jacku, plukovníci,“ pozdravil prvně, protože komunikace byla přenášena na všechny lodě slabé pozemské flotily. Než mohl někdo reagovat, tak pokračoval:
„Abych vám to vysvětlil. Furlingové zaútočili na povznesené bytosti a vyhrávali. Onu sféru bytí jsme nebyli schopni ubránit, tak jsme tam odpálili zbraň proti povzneseným, která bude pulzovat ještě dlouhou dobu a vypne ji až první čisté povznesení v naší galaxii. Poslední naše kroky jakožto vyšších bytostí byl návrat zpět v útočné antické flotile!“ řekl Daniel, stojící na můstku jedné z dvou set padesáti lodí třídy Aurora. Teprve nyní se početní převaha alespoň trochu vyrovnala a hlavní konflikt byl teprve na samém začátku.

Říše povznesených, současnost

Tam, kde před chvílí probíhaly boje, byl naprostý klid. Jediné narušení klidného prostoru byla tlaková vlna, která se prohnala každou minutu krajinou. Kdyby tato vlna narazila na jakoukoliv jinou známku života, která by sem přišla s cizí galaxie, nemilosrdně by ji vymazala.

Galaxie Hydra, současnost

Základna v galaxii Hydra kypěla životem. Brána v této galaxii byla aktivovaná a na planetu se přenášel záznam ze senzorů a tak obyvatelé na planetě s napětím pozorovali vývoj bitvy na svých obrazovkách. Výzkum a výroba protijedu se nyní přesunul na samotnou Atlantis na planetě a jediná bojeschopná loď na orbitě planety v této chvíli byla U.S.S. Thor, který zde musel zůstat na stráži.
Carterová na palubě své lodi, za pomoci vtěleného Asgarda již napsala potřebný program, který by okamžitě odpálil stanici se zdrojem Arcturus ve Sluneční soustavě napájející bránu. Byl to pouze nouzový plán, který ovšem nepřipadal v úvahu po náhlém připojení antické flotily do boje.
Mezitím se z orbitálního doku uvolnila stará antická majestátní loď, která prošla plnou rekonstrukcí, motorovou modernizací a nyní s dobrovolnou posádkou včetně doktora Rushe vstoupila do hyperprostoru.

Sluneční soustava, současnost

Furlingové pomalu, ale jistě postupovali vpřed. Jejich tempo určoval nejpomalejší člen, který svou velikostí více než předčil pozemský majestát. Furlingové povrch měsíce vyplnili zbraňovými platformami. Měsíc celkově vzato nebyl chráněn štítem, ale jednotlivé zbraně měli malé lokální štíty, napájené z hlavního zdroje.

Sanctuary současnost

„Generále? Jaký bude náš následující postup?“ zeptal se plukovník Pospíšil svého velícího důstojníka a z jisté části byl rád, že nemusí on udílet rozkazy v takové situaci.
„Sanctuary jednoznačně převezme nápor Měsíce. Je to jenom kus šutru s pár platformami a motorem. Najděte slabinu a zničte ho! My se postaráme o zbývající flotilu. Jsou sice v přesile, ale už se těším na antickou flotilu v akci!“ vysvětlil plán generál a jeho loď pak byla vidět skrz čelní průzor, jak byla následována zbytkem flotily do útočné formace.

Skupina Auror se roztáhla po dlouhé bojové linii a obklíčila semknutou nepřátelskou flotilu u pohybujícího se Měsíce.
Výhoda antických válečných lodí, byla jejich hlavní zbraň. A to střely ovládané pomocí křesla, které byly antikové schopni poslat klidně přes půlku soustavy. A skutečně, netrvalo dlouho a z těchto kolosů se vyřítili tisíce malých, žlutavých objektů, které si to ihned zamířili na Furlingskou flotilu.
Mezitím pozemský bitevník aktivoval veškeré svoje zbraně a čelně zaútočil na Měsíc, přičemž sám dostával deseti tisíce zásahů od platforem na povrchu.

„Stav rozvodů?“
„Skoro u devadesáti procent. Pokud na nás naletí flotila, Sanctuary to nevydrží,“ řekla Cara.
„Vypalte první salvu horizontů. Musíme vyčistit povrch!“ rozkázal velitel.

Mezitím na přídi lodě bylo vypáleno celkově osm obřích nosičů, které během mžiku překonali polovinu své cesty, přičemž pět kusů bylo sestřeleno. V této polovině se zbývající rakety rozdělily každý na dvanáct střel, tak nakonec šestatřicet obratnějších raket mířilo ke svému cíly. Kupodivu se na tyto střely usmívalo štěstí a pouze sedm z nich nedosáhlo svého cíle. Takže nakonec se na povrchu měsíce objevilo devětadvacet nukleárních explozí, mnohem silnějších, než bylo předtím na Aschenské planetě. Stovky, ne li tisíce zbraňových platforem zmizely v tlakové vlně a další byly zasypány sutinami. Kadence měsíce klesla téměř na dvě třetiny a vytíženost rozvodů na Sanctuary spadla na pětasedmdesát procent.

„Rodney, jak na to?“ zeptal se velitel lodi, zatímco sledoval, jak furlingské flotila doslova mizí pod záplavou žlutých střel.
„Podle senzorů se Furlingové provrtali skrz na skrz. Vůbec nemám tušení, kde je zdroj energie a jaký pohon používají k pohybu.“
„Dobrá, můžeme využít nějaký jejich tunel a poslat jím do nitra atomovky?“
„Jo to by šlo. Ale pochybuji, že tam horizont udělá dostatečnou škodu. Trochu silnější dveře a nedostanou se dál,…“ zarazil se Rodney.
„Pokud co?!“
„Je to blbost, ale teoreticky, by to mohlo zabrat,“ říkal Rodney pro sebe, zatímco v jakoby v transu sklouzl po žebříku na spodní patro můstku.
„Doktore!“ zařval nyní velitel.
„Náš zdroj energie vytváří exotické částice, v jejichž přítomnosti přestávají platit fyzikální vlastnosti a nastává entropie. Ovšem nám se to daří zachycovat do té rudy, která to pohltí. Čistě teoreticky, pokud to odpálíme, uvolníme tyto částice, a kdyby se to stalo třeba pár kilometrů pod povrchem měsíce,“ vysvětlil Rodney.
„Dobrá, připravte horizont v komoře pět. Pokud máte pravdu, tak jsou furlingové nahraní!“ řekl Pospíšil a sám se vrátil na své křeslo, aby vydal příslušné rozkazy.

Sluneční soustava, současnost

Pohled na bitvu z vesmíru byl docela impozantní. I když válečné strany měly k dispozici celý volný prostor, tak antické obklíčení furlingské flotily, mělo spíše tvar dvojrozměrné polokružnice. Tisíce dronů neustále směřovali na nepřítele a i když stavitelé bran přišli už o téměř sedmdesát lodí, tak každá zničená Aurora znamenala dvě furlingské lodě odkázané do nicoty.
Sanctuary stála v čele této spojenecké blokády a všechny její zbraně mířily na jedno místo na povrchu Měsíce. Šedavá hornina mizela pod záplavou energetických střel a na povrchu Měsíce již byl kráter několik stovek metrů hluboký a dopadající střely se nemilosrdně blížily k jednomu furlingskému tunelu.
Jediná loď, která se neúčastnila boje, byla jedna Aurora, která zaujala místo mezi obrannou flotilou a Zemí.

Můstek Aurory, současnost

„Dobrá, jsme v dosahu. Můžeš začít!“ řekl Daniel, sedící ve velitelském křesle a díval se na Morganu, jejíž tvář byla na monitoru. Na této obrazovce bylo zcela jasně vidět, jak tato černovláska sedí v antickém křesle.
Morgana se nyní plně napojila na pozemský obranný systém a v několika lokalitách na Zemi, včetně jednoho místa v Antarktidě, se objevilo menší zemětřesení od toho, jak si desetitisíce dronů draly cestu na povrch s kurzem k Furlingské flotile.

Sanctuary, současnost

Doktor McKay upravil jeden z horizontů a radioaktivní materiál nahradil filtrační rudou, která v generátoru již posloužila a nyní byla bez užitku. Skladovací kontejnery na tuto rudu byly příhodných rozměrů a jejich vložení do hlavic bylo otázkou několika minut.
Jakmile plukovník Pospíšil dostal potvrzení, že raketový nosič je nabit v odpalovacím silu, vydal rozkaz k úpravě palebné oblasti. Opět v záplavě žlutých střel vznikl jakýsi tunel, ve kterém letěla jediná zbraň v této sluneční soustavě, která mohla zastavit dříve přirozenou družici Země.
Všichni volní členové posádky na můstku lodi, sledovali na senzorech postup horizontu, jež se snažily sestřelit veškeré nepřátelské pulzy.
Tyto energetické střely nic nezmohly, když se jedna z bojeschopných furlingských lodí rozhodla zakročit a hyperprostorových skokem se přepravila přímo do tunelu, přičemž byla okamžitě zničena, ale do těchto trosek se zabořil horizont a bez účinku zmizel v malé explozi.

Můstek Aurory, současnost

Daniel to vše taktéž sledoval na obrazovce, a jakmile viděl ztrátu onoho nosiče, okamžitě se spojil se Sanctuary se slovy.

„Prosím, že máte další.“
„Doktore?!“ zeptal se plukovník Pospíšil, který odpověděl na komunikaci a na stejné frekvenci byl taktéž doktor McKay.
„Ne nemáme. Máme tu materiál akorát na jednu raketu, ale ne na celý nosič!“
„Dobrá, připravte další horizont. Zbytek budou nukleární střely, máte dvě minuty! Zajistíme, ať se tam poslední raketa dostane!“

Sluneční soustava, současnost

Majestátná bitevní loď, chlouba pozemské flotily, nastavila kurz přímo k nepřátelskému měsíci. Vzdálenost mezi těmato dvěma objekty se začala rychle zkracovat, a jakmile je oddělovalo pouze dvě stě kilometrů, tak se otevřelo jedno silo a k cíli vyletěl další horizont, který bleskovou rychlostí překonal onu vzdálenost. Nepřátelská obrana na takovou vzdálenost již nezmohla nic a tento horizont se rozdělil na menší rakety, které zapadly do nitra měsíce.

Sanctuary, současnost

„Stav raket?“
„Detonace za pět vteřin!“
„Vstupte do červí díry!“

U. S. S. Odin, současnost

Generál O´Neill, skrz čelní okno pozoroval neuvěřitelný pohled. Měsíc se začal chovat divně a to tak, že na jednom místě se oblasti propadaly, na jiném vystupovaly. Na první pohled se zdálo, jako by ztratil svou hmotnou strukturu a choval se jako kapalina. Generál ztratil z dohledu bitevník a o pár vteřin se celý Měsíc zhmotnil do jednoho bodu a ztratil se z této sluneční soustavy a stejně tak nebylo stopy po bitevníku. Jediné, co zbylo, byly stovky záchranných modulů, které se katapultovaly z pozemské lodi.
Jakmile toto útočníci spatřili, jejich vůle bojovat, byla vniveč a poslední bojeschopné lodě, začali mizet do hyperprostoru.

Tak toto by se dalo považovat za poslední díl této povídky. Bude následovat pouze takový epilog, který (některým) objasní zmizení Sanctuary a uzavře volné konce.

Najskôr - ďakujem za takmer záverečnú časť (takmer pre to, že aj epilóg je určitá časť príbehu).
Aj s touto časťou som spokojý (v rámci toho, že mohol zostať príbeh nedokončený). Vidno na ňom, že je to "len" zhustená verzia možného deja (boj v povznesenej sfére, boj o Zem, výroba protilátky, boj s Aschénskou federáciou ..... a určite aj veľa iného), ale aj tak sa mi to, čo som prečítal páčilo.
Som rád, že je to ukončené a čakám ešte na záver.

vynikající díl

překrásný díl, zabavil mě o volné hodně ve škole.
Nemam co vytknou zbývá jen otázka kde je Sanctuary ?

pěkny

Já jsem to jaksi nepochopila. Na mě to bylo moc chaotické. Co se tam vlastně stalo?

nevim co je na tom chaotickeho
dobre dokonceni i kdyz trocha zhustene
po epilogu jsem zvedav na ten novy projekt.
kdy se tu tak asi obevi?

[Patas25]

Tak zkusím to objasnit. Vlastně boj s Furlingy probíhal na více frontách (Sluneční soustava, povznesená říše). Antikové si byli vědomi, že v oné vyšší sféře nevyhrají, proto se rozhodli k radikálnímu řešení. Použít zbraň proti povzneseným a vlastně zabít tak všechny vyšší bytosti a sami, aby se zachránili sestoupili do nižší roviny a podpořili boj ve sluneční soustavě ve svých "vyčarovaných" aurorách.

A jinak, epilog můžete očekávat do konce tohoto týdne a nový "projekt" jak ho pal nazval, (nenese zatím žádný oficiální název). Ale dle mého, by se mohl pohybovat na úrovni Daedalového Invertionu. Vlastně on mě hodně ovlivnil tím, ať napíši naráz celou sérii a několikrát pročtu, poupravím a prostě doladím takové příběhové nesrovnalosti, které se ve vendettě určitě najdou.

Proč si nevymyslely během sekund naprosto noví typ těžce ozbrorojený, kromě dornů třeba i něčim jako byl ten zelený parpsek a tak. ?

[Patas25]

Takové lodě, jsou náročné na popis a osobně zastávám názor, že když není možnost řádně to popsat, nebo jinak ztvárnit, tak je dobré se co nejvíce držet reality nám vše dobře známé. A navíc, antikové by nic nevymýšleli, to by padlo na mne. A v takovém závěru povídky, promiň to ne.

Tak Antiky jsem ještě pochopila, ale zbytek bitvy už ne. Asi si to budu muset pročíst ještě jednou.

Dobře chápu, tak jsi mohl říci aurory které mají ty zelené paprosky, pak třba nějaké děla jako na měly na destiny jen vilepšené, a tak přeci jen drony jsou málo a ty energetické žluté energetické zbraně co měly replikátoři (takže asi i antikové).
Takže žádnej náročenj popis a antikové by mohly udělat daleko více.

sice jsem nic nenapsal o dílech... ale čtu je a líbí se mi... je škoda, že to dospělo do stádia, že si neměl čas a ani tě to nebavilo, mě to číst bavilo, konec konců proto jsem ti dal také hodnocení v SG Bardu... Už se těším na další dílo, a jestli je opravdu stejně dobré jako intervention, tak Daedalos304 bude mít prvního konkurenta z povídek, které jsem četl...

deadalos píše:

Dobře chápu, tak jsi mohl říci aurory které mají ty zelené paprosky, pak třba nějaké děla jako na měly na destiny jen vilepšené, a tak přeci jen drony jsou málo a ty energetické žluté energetické zbraně co měly replikátoři (takže asi i antikové).
Takže žádnej náročenj popis a antikové by mohly udělat daleko více.

Ty lasery, které vystřelují zelené paprsky, byly pouze na obranných satelitech. O tom, že by byly namontované i na samotné Aurory, o tom by se dalo už jenom polemizovat. Kdyby byly, tak všechno jde dolů... ostatně ani ve SGA nebyla zmínka o tom, že by takovou zbraň měly Aurory nainstalovanou. Spíš sis to asi spletl s povídkami od Aiwendilla, kde jsou takovéto zbraně na jejich palubách dostupné.

Né já říkal že je mohl vilepšit ty aurory přeci jen furlingové vyvíjely techno,ogii minimálně 10 000 let a aurory už jsou staré minimálně 50 000 let.
Krom toho od Aiwendilla povídky nečtu.

[Patas25]

Mohl jsem, ale i nemusel. V dobách vrcholu antické civilizace, byly přece aurory nejmodernější plavidla. Plné sklady střel, štíty napájené ZPM, co víc si do boje přát? Aurora, která není tak velká jako samotná Atlantis s tímoto zdrojem vydrží hodně dlouho, ještě k tomu, když není samotná.

Jinak Soreno: Za tvůj hlas ti děkuji, ale prostě nebudu to psát na silu. Při psaní Vendetty, jsem se hodně nechával ovlivňovat náladami, čehož ve spětném čtení sám lituji. Prostě Vendetta byla mím kokonem, který teď musím odhodit abych se vyvinul dál..

[Patas25]

Epilog

Po boji v Sluneční soustavě se Furlingské jednotky stáhly, přeskupily, aby snesly další tvrdý útok od anticko-pozemské flotily. Tato flotila pak osvobodila miliony pozemských otroků, aby těmto lidem bylo umožněno vrátit se do své domoviny.
S osvobozením se lidem dostala plná kapitulace Aschenské konfederace. Antikové jim jako trest udělili lidské emoce, aby si dobře uvědomovali svá jednání a činy a od té doby, již nehrozily masité útoky v neprospěch Země. Země, opět začala rozkvétat potom, co se na ní usadily dvě evoluce jedné rasy.

Neznámo kdy, neznámo kde se na jedné lodi přehrál audio záznam.

Ten kdo rozluští tuto zprávu, je s největší pravděpodobností na palubě antické průzkumné lodi. Lidstvo je s vesmírem propojeno už od počátku, to jsme si uvědomili, když jsme zjistili, kde jsme. Většina posádky, opustila loď jen pár chvil před vstupem do červí díry. Od toho okamžiku určitě uplynulo tisíce let, ale pro nás to byly pouze minuty. V první chvíli jsme mysleli na záchranu, že ještě máme šanci na přežití. Ale náš zdroj energie se stal nestabilní, pulzuje a od ničivé exploze nás dělí jen okamžiky. Chtěli jsme tomu zabránit, ale nyní již víme, že nesmíme nic udělat. V okolí není vesmír, tak jak jej známe, v okolí je pouze nicota. My na svém konci, jsme nový začátek. Nový úsvit, nová epocha. Je to náš osud skončit zde a tak vysílám tuto zprávu, abych na ni zahájil hon! Plukovník Jan Pospíšil, velitel lodi Sanctuary.

Jakmile byl tento audio záznam přehrán, poslouchající osoba vypnula antické konzole.

Tímto berte povídku za ukončenou. Vím, že by v tom sečtělý čtenář našel otevřená vrátka, ale ty vrátka zavírám a těším se na vás, u dalšího příběhu. Do té doby, žijte dlouho a blaze, přátelé.

pěkny epilog

A konec!

, ale aj napriek " mierne " zhustenému záveru poviedky, .
Držím Ti palce s novou poviedkou.

Čumím jako Puk. Každopádně je škoda, že Vendetta skončila..

počátek:-) hezkýýý