Díl 3x23- Konec v nicotě
Sluneční soustava, současnost
Útočící flotila stála ve formaci a v jejím samém středu byl obří šedý objekt, který dříve byl na orbitě Země. Tisíce let stará přírodní družice Země, změnila svou podobu z Měsíce na furlingy prolezlé hnízdo. Každý, kdo tento výjev viděl, ihned jej srovnal s pověstnou Hvězdou smrti ze světově známého sci-fi filmu.
Oproti tomuto nebezpečí stála Sanctuary a další pětice křižníků a za jejich zády se vesmír modral od otevírajících se polí hyperprostoru. Z jejich nitra se jako ze včelího roje vynořily stovky lodí, lidem známého typu. Lodě se postavily do obranné linie spolu s původními obránci čelem furlingské invazi.
Sanctuary, současnost
Na můstku všichni nechápavě hleděli na senzorové obrazovky a nikdo nebyl schopen slova, dokud se neozvala Carina:
„Příchozí komunikace z jedné nově příchozí lodě.“
„Na obrazovku,“ řekl velitel a ihned se podíval na holografický čelní monitor.
Na této obrazovce se zjevil doktor Daniel Jackson.
„Jacku, plukovníci,“ pozdravil prvně, protože komunikace byla přenášena na všechny lodě slabé pozemské flotily. Než mohl někdo reagovat, tak pokračoval:
„Abych vám to vysvětlil. Furlingové zaútočili na povznesené bytosti a vyhrávali. Onu sféru bytí jsme nebyli schopni ubránit, tak jsme tam odpálili zbraň proti povzneseným, která bude pulzovat ještě dlouhou dobu a vypne ji až první čisté povznesení v naší galaxii. Poslední naše kroky jakožto vyšších bytostí byl návrat zpět v útočné antické flotile!“ řekl Daniel, stojící na můstku jedné z dvou set padesáti lodí třídy Aurora. Teprve nyní se početní převaha alespoň trochu vyrovnala a hlavní konflikt byl teprve na samém začátku.
Říše povznesených, současnost
Tam, kde před chvílí probíhaly boje, byl naprostý klid. Jediné narušení klidného prostoru byla tlaková vlna, která se prohnala každou minutu krajinou. Kdyby tato vlna narazila na jakoukoliv jinou známku života, která by sem přišla s cizí galaxie, nemilosrdně by ji vymazala.
Galaxie Hydra, současnost
Základna v galaxii Hydra kypěla životem. Brána v této galaxii byla aktivovaná a na planetu se přenášel záznam ze senzorů a tak obyvatelé na planetě s napětím pozorovali vývoj bitvy na svých obrazovkách. Výzkum a výroba protijedu se nyní přesunul na samotnou Atlantis na planetě a jediná bojeschopná loď na orbitě planety v této chvíli byla U.S.S. Thor, který zde musel zůstat na stráži.
Carterová na palubě své lodi, za pomoci vtěleného Asgarda již napsala potřebný program, který by okamžitě odpálil stanici se zdrojem Arcturus ve Sluneční soustavě napájející bránu. Byl to pouze nouzový plán, který ovšem nepřipadal v úvahu po náhlém připojení antické flotily do boje.
Mezitím se z orbitálního doku uvolnila stará antická majestátní loď, která prošla plnou rekonstrukcí, motorovou modernizací a nyní s dobrovolnou posádkou včetně doktora Rushe vstoupila do hyperprostoru.
Sluneční soustava, současnost
Furlingové pomalu, ale jistě postupovali vpřed. Jejich tempo určoval nejpomalejší člen, který svou velikostí více než předčil pozemský majestát. Furlingové povrch měsíce vyplnili zbraňovými platformami. Měsíc celkově vzato nebyl chráněn štítem, ale jednotlivé zbraně měli malé lokální štíty, napájené z hlavního zdroje.
Sanctuary současnost
„Generále? Jaký bude náš následující postup?“ zeptal se plukovník Pospíšil svého velícího důstojníka a z jisté části byl rád, že nemusí on udílet rozkazy v takové situaci.
„Sanctuary jednoznačně převezme nápor Měsíce. Je to jenom kus šutru s pár platformami a motorem. Najděte slabinu a zničte ho! My se postaráme o zbývající flotilu. Jsou sice v přesile, ale už se těším na antickou flotilu v akci!“ vysvětlil plán generál a jeho loď pak byla vidět skrz čelní průzor, jak byla následována zbytkem flotily do útočné formace.
Skupina Auror se roztáhla po dlouhé bojové linii a obklíčila semknutou nepřátelskou flotilu u pohybujícího se Měsíce.
Výhoda antických válečných lodí, byla jejich hlavní zbraň. A to střely ovládané pomocí křesla, které byly antikové schopni poslat klidně přes půlku soustavy. A skutečně, netrvalo dlouho a z těchto kolosů se vyřítili tisíce malých, žlutavých objektů, které si to ihned zamířili na Furlingskou flotilu.
Mezitím pozemský bitevník aktivoval veškeré svoje zbraně a čelně zaútočil na Měsíc, přičemž sám dostával deseti tisíce zásahů od platforem na povrchu.
„Stav rozvodů?“
„Skoro u devadesáti procent. Pokud na nás naletí flotila, Sanctuary to nevydrží,“ řekla Cara.
„Vypalte první salvu horizontů. Musíme vyčistit povrch!“ rozkázal velitel.
Mezitím na přídi lodě bylo vypáleno celkově osm obřích nosičů, které během mžiku překonali polovinu své cesty, přičemž pět kusů bylo sestřeleno. V této polovině se zbývající rakety rozdělily každý na dvanáct střel, tak nakonec šestatřicet obratnějších raket mířilo ke svému cíly. Kupodivu se na tyto střely usmívalo štěstí a pouze sedm z nich nedosáhlo svého cíle. Takže nakonec se na povrchu měsíce objevilo devětadvacet nukleárních explozí, mnohem silnějších, než bylo předtím na Aschenské planetě. Stovky, ne li tisíce zbraňových platforem zmizely v tlakové vlně a další byly zasypány sutinami. Kadence měsíce klesla téměř na dvě třetiny a vytíženost rozvodů na Sanctuary spadla na pětasedmdesát procent.
„Rodney, jak na to?“ zeptal se velitel lodi, zatímco sledoval, jak furlingské flotila doslova mizí pod záplavou žlutých střel.
„Podle senzorů se Furlingové provrtali skrz na skrz. Vůbec nemám tušení, kde je zdroj energie a jaký pohon používají k pohybu.“
„Dobrá, můžeme využít nějaký jejich tunel a poslat jím do nitra atomovky?“
„Jo to by šlo. Ale pochybuji, že tam horizont udělá dostatečnou škodu. Trochu silnější dveře a nedostanou se dál,…“ zarazil se Rodney.
„Pokud co?!“
„Je to blbost, ale teoreticky, by to mohlo zabrat,“ říkal Rodney pro sebe, zatímco v jakoby v transu sklouzl po žebříku na spodní patro můstku.
„Doktore!“ zařval nyní velitel.
„Náš zdroj energie vytváří exotické částice, v jejichž přítomnosti přestávají platit fyzikální vlastnosti a nastává entropie. Ovšem nám se to daří zachycovat do té rudy, která to pohltí. Čistě teoreticky, pokud to odpálíme, uvolníme tyto částice, a kdyby se to stalo třeba pár kilometrů pod povrchem měsíce,“ vysvětlil Rodney.
„Dobrá, připravte horizont v komoře pět. Pokud máte pravdu, tak jsou furlingové nahraní!“ řekl Pospíšil a sám se vrátil na své křeslo, aby vydal příslušné rozkazy.
Sluneční soustava, současnost
Pohled na bitvu z vesmíru byl docela impozantní. I když válečné strany měly k dispozici celý volný prostor, tak antické obklíčení furlingské flotily, mělo spíše tvar dvojrozměrné polokružnice. Tisíce dronů neustále směřovali na nepřítele a i když stavitelé bran přišli už o téměř sedmdesát lodí, tak každá zničená Aurora znamenala dvě furlingské lodě odkázané do nicoty.
Sanctuary stála v čele této spojenecké blokády a všechny její zbraně mířily na jedno místo na povrchu Měsíce. Šedavá hornina mizela pod záplavou energetických střel a na povrchu Měsíce již byl kráter několik stovek metrů hluboký a dopadající střely se nemilosrdně blížily k jednomu furlingskému tunelu.
Jediná loď, která se neúčastnila boje, byla jedna Aurora, která zaujala místo mezi obrannou flotilou a Zemí.
Můstek Aurory, současnost
„Dobrá, jsme v dosahu. Můžeš začít!“ řekl Daniel, sedící ve velitelském křesle a díval se na Morganu, jejíž tvář byla na monitoru. Na této obrazovce bylo zcela jasně vidět, jak tato černovláska sedí v antickém křesle.
Morgana se nyní plně napojila na pozemský obranný systém a v několika lokalitách na Zemi, včetně jednoho místa v Antarktidě, se objevilo menší zemětřesení od toho, jak si desetitisíce dronů draly cestu na povrch s kurzem k Furlingské flotile.
Sanctuary, současnost
Doktor McKay upravil jeden z horizontů a radioaktivní materiál nahradil filtrační rudou, která v generátoru již posloužila a nyní byla bez užitku. Skladovací kontejnery na tuto rudu byly příhodných rozměrů a jejich vložení do hlavic bylo otázkou několika minut.
Jakmile plukovník Pospíšil dostal potvrzení, že raketový nosič je nabit v odpalovacím silu, vydal rozkaz k úpravě palebné oblasti. Opět v záplavě žlutých střel vznikl jakýsi tunel, ve kterém letěla jediná zbraň v této sluneční soustavě, která mohla zastavit dříve přirozenou družici Země.
Všichni volní členové posádky na můstku lodi, sledovali na senzorech postup horizontu, jež se snažily sestřelit veškeré nepřátelské pulzy.
Tyto energetické střely nic nezmohly, když se jedna z bojeschopných furlingských lodí rozhodla zakročit a hyperprostorových skokem se přepravila přímo do tunelu, přičemž byla okamžitě zničena, ale do těchto trosek se zabořil horizont a bez účinku zmizel v malé explozi.
Můstek Aurory, současnost
Daniel to vše taktéž sledoval na obrazovce, a jakmile viděl ztrátu onoho nosiče, okamžitě se spojil se Sanctuary se slovy.
„Prosím, že máte další.“
„Doktore?!“ zeptal se plukovník Pospíšil, který odpověděl na komunikaci a na stejné frekvenci byl taktéž doktor McKay.
„Ne nemáme. Máme tu materiál akorát na jednu raketu, ale ne na celý nosič!“
„Dobrá, připravte další horizont. Zbytek budou nukleární střely, máte dvě minuty! Zajistíme, ať se tam poslední raketa dostane!“
Sluneční soustava, současnost
Majestátná bitevní loď, chlouba pozemské flotily, nastavila kurz přímo k nepřátelskému měsíci. Vzdálenost mezi těmato dvěma objekty se začala rychle zkracovat, a jakmile je oddělovalo pouze dvě stě kilometrů, tak se otevřelo jedno silo a k cíli vyletěl další horizont, který bleskovou rychlostí překonal onu vzdálenost. Nepřátelská obrana na takovou vzdálenost již nezmohla nic a tento horizont se rozdělil na menší rakety, které zapadly do nitra měsíce.
Sanctuary, současnost
„Stav raket?“
„Detonace za pět vteřin!“
„Vstupte do červí díry!“
U. S. S. Odin, současnost
Generál O´Neill, skrz čelní okno pozoroval neuvěřitelný pohled. Měsíc se začal chovat divně a to tak, že na jednom místě se oblasti propadaly, na jiném vystupovaly. Na první pohled se zdálo, jako by ztratil svou hmotnou strukturu a choval se jako kapalina. Generál ztratil z dohledu bitevník a o pár vteřin se celý Měsíc zhmotnil do jednoho bodu a ztratil se z této sluneční soustavy a stejně tak nebylo stopy po bitevníku. Jediné, co zbylo, byly stovky záchranných modulů, které se katapultovaly z pozemské lodi.
Jakmile toto útočníci spatřili, jejich vůle bojovat, byla vniveč a poslední bojeschopné lodě, začali mizet do hyperprostoru.
Tak toto by se dalo považovat za poslední díl této povídky. Bude následovat pouze takový epilog, který (některým) objasní zmizení Sanctuary a uzavře volné konce.