Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky SG: ZDP - druhá série bude - asi :)

SG: ZDP - druhá série bude - asi :)


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, Azanyrmuthe :)

Nová Veitona je můj oblíbený svět. Možná bych mohla prozradit, že na Nové Veitoně také někdy příští rok skončí celá první série našeho povídání :D

:sunny:

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
vynikající díl :bravo:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, posedlíku :)

:sunny:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
posedlík má ten komentár asi cez kopirák... :rflmao:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

BB20 Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 314
Bydliště: Atlantida, střídavě Cz nebo Florida
Pohlaví: Žena
Odpovědět s citací
 
Aspoň komentuje.

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
já sem nenáročný čtenář

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Andoriel: je ôsmeho, nejako ti ten algoritmus vydávania nových častí nefunguje, lebo tu žiadnu novú časť nevidím... :palka: :palka: :palka:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Klídek, Aiwe, osmého ještě nějaký čas bude :D
Ale abych Tě dlouho netrápila, tady to je:
56. Dvakrát do stejné řeky

Rodney McKay a Ronon Dex se s doktorkou Kellerovou vrátili ze vzdálené planety. Virovou nákazu se na ní podařilo zvládnout. Stejně jako hejno Wraithů, jednoho Běžce a zachráněnou dívenku.
Na Atlantis zavládlo krátké období klidu.
A John Sheppard začal jevit velký zájem o atlantskou knihovnu a jednu její pracovnici. Nejprve se náhodou stavil, aby Andoriel a Erin doprovodil na oběd nebo jim nabídl nějakou zábavu. Pak se jeho pozvání omezila na Andoriel, protože ta pokaždé odmítla, a Erin se se škodolibým úsměvem přidávala ke každé navržené akci. Andoriel pokračovala v odmítání zábavy podle Johna a John se postupně omezil na každodenní návštěvy knihovny.
Vešel, sedl si do křesla s dobrým výhledem na pracoviště Andoriel a na kolena si položil tablet. Andoriel za celou dobu, kdy seděl v křesle, nezvedla oči od počítače. Vůbec netoužila na sebe upozorňovat. Ze začátku mu několikrát důrazně řekla, že je jeho starost zbytečná. Několikrát se zvedla a odešla. Její řeči nebral na vědomí a při odchodu ji následoval, ať zamířila kamkoli. Jenom dveře jejího pokoje ho zastavily. Zatím. John si vzal za úkol Áju podporovat v jejím rozhodnutí oprostit se od její wraithské závislosti a svůj nový úkol bral velice vážně.
Jednou večer se Erin zastavila před Johnem, urputně v křesle zkoumajícím rozvrh misí. Odpoledne slyšela Richarda Woolseyho, jak si pochvaloval, že od Johna najednou dostává podrobná hlášení včas, i když se v nich vyskytuje větší množství chyb, než je u plukovníka zvykem. Jak by ne, když při jejich sepisování zároveň sledoval nehybně sedící Andoriel.
„Nech toho,“ řekla Erin polohlasem.
„Čeho?“ John se zatvářil nechápavě.
„Toho, co tady děláš. Běž to dělat jinam.“ Naklonila se k němu a tiše zasyčela: „Všechno jenom zhoršuješ!“
„Tak mi poraď,“ vyjel na ni také tiše John. „To chce takhle zůstat pořád?“ Kývl hlavou k Andoriel.
Erin se po ní ohlédla. Musela přiznat, že ani jí se nelíbí, jak Ája vypadá. Bledá a s kruhy pod očima se bez hnutí dívala před sebe na monitor. Erin věděla, že už Andoriel díky nočním můrám nekřičí ze spaní. Co to bylo platné, když měla každé ráno místo toho oči červené od pláče.
S povzdechem se obrátila zpátky k Johnovi a zkoumavě se na něho zadívala.
„Co je?“ zamračil se na ni. Její pohled se mu vůbec nelíbil. Z takových pohledů vznikaly ty největší problémy.
Erin už neřekla ani slovo, ale kývla na něj a vyšla ze dveří.
John ještě chvíli zíral na tablet a pak se vydal za ní. Vyšel na chodbu a rozhlédl se. Erin zrovna mizela za vzdáleným rohem. Trochu přidal, aby ji dohonil.
Andoriel zvedla hlavu, jakmile se za ním dveře zavřely. S hlubokým nádechem vstala a protáhla se. Chyběl jí pohyb. Ze stálého vysedávání před obrazovkou jí tuhly svaly a měnily se v nepoddajnou rosolovitou hmotu. Záda s ní už dávno nemluvila. Projevovala se jenom ostrou bolestí, vystřelující z kteréhokoli místa okolo páteře. Do tělocvičny nemohla. Sledovací pes Sheppard jí byl v patách a kdykoli k dispozici. Její vroucné přání, aby vlajkový tým Atlantis poslali na zajímavou misi, kde by se chtěli zdržet co nejdéle, se stále neplnilo. Kromě pár krátkých výletů se John držel ve Městě.
Zvedla ruce nad hlavu a vytahovala se na špičky. Záda její pohyb ohodnotila dalším dloubancem, ale hluboký předklon, kterým pokračovala, přijala příznivě. Andoriel přecházela po knihovně mávajíc rukama kolem sebe a přemýšlela, jak přesvědčit Johna, že o jeho pomoc nestojí.
Chodila po místnosti sem a tam a cukla sebou při zvuku otevíraných dveří.
Radek Zelenka stanul na prahu a nahlížel dovnitř. Uviděl Andoriel a kývl na ni. Přesvědčil se, že je knihovna jinak prázdná a počkal, až se za ním zaklaply dveře.
„Jdu ti udělat návrh,“ zašeptal vesele. „Od doktora Woolseyho jsem dostal povolení k návštěvě pevniny. Pilota si mohu vybrat sám.“ Zadíval se na Áju. „Měla by sis něco sbalit. Je to tak na týden.“
Andoriel se usmála. Les, vzduch, let Jumperem, společnost milého Radka a hlavně – žádný John se starostí o její psychický stav.

„Můžeš mi říct, co to děláš? Proč nenecháš Andoriel na pokoji?“ Erin stála na opuštěné terase s rukama v bok a mračila se na Johna.
„Vždyť to víš,“ pokrčil rameny. „Snažím se pomoci. Jako vždycky.“ Zatvářil se jako hodný strýček a zamrkal.
Erin se na něj zadívala s úžasem. Chvíli jí jeho chování zůstalo záhadou. Pak pochopila.
„Ty ses nikdy nemusel moc snažit, co?“ Její otázka zněla jako obvinění.
John znovu pokrčil rameny a uhnul očima. Měla pravdu. Většinou mu stačilo se jenom podívat, projevit trochu zájmu, a ženy mu končily v náruči. Že se to nestalo s Andoriel ho mátlo, popuzovalo a lákalo.
„Ničeho nedosáhneš,“ potřásla Erin hlavou. „Nech to plavat.“
John na to nic neřekl. Opřel se dlaněmi o zábradlí a zadíval se nad moře na noc ozářenou světlem hvězd. Na rtech se mu objevil malý zamyšlený úsměv.
Erin ještě počkala, jestli přece jenom nepotvrdí nebo nevyvrátí její návrh na ústup.
Ticho se protahovalo.
John se s nádechem narovnal. Otočil se, ale Erin už na terase nebyla.

Andoriel se prodrala křovím. Zastavila se a vytahovala z rukou tenké lámavé trny. Sykala u toho bolestí a zlostí. Ale zlost mohla mít jenom sama na sebe. Podle doporučení Radka i tří vojáků, které dostali ku pomoci a na ochranu před případným nebezpečím, se měla držet v dohledu tábora.
Radek měl práce nad hlavu, ale její pomoc nechtěl. S vojáky rozmístili po okolí přístroje na zachycování výbojů energie. Už několikrát za poslední týdny v této oblasti došlo ke zvláštním energetickým jevům a Radek Zelenka dostal povolení je prozkoumat.
Ája se toulala v lesích a zacházela stále dál a dál. Třetí den se podrápaná od trnů ocitla na malé mýtině uprostřed lesa. Stála na jejím dolním okraji a u nohou jí cinkal potok. Dal se překonat jedním delším krokem. O kousek výš na mýtině vymlela voda tůňku v místě, kde se půda narovnala před skokem na malý přírodní práh.
Andoriel došla k tůňce, ponořila do ní ruce a přitiskla je pod vodou k sobě. Zakázala si vzpomínat a prudce se zvedla. Mokrými prsty si přejela po tváři a po zátylku. Rychlým krokem se vydala dál. Konec mýtiny proběhla a bez dechu se zastavila na obdélníku vybetonované plochy pod prvními stromy.
„Zatraceně!“ vykřikla z plných plic.
Ve vzduchu se zachvěla hudba. Andoriel se zdálo, že přeběhla po obvodu mýtiny a zatočila se jí kolem těla. Zatahala jí za nohy jako stříbrná stuha plná not. Ája udělala pár valčíkových kroků a zatočila se s rukama nad hlavou. Zůstala stát a rychle se podívala do vlastních pootevřených dlaní. Po prstech jí přeletěl stín mraku a znovu zazářilo slunce.
„Co se to tady děje?“ zamračila se, spustila ruce podél těla a zavřela oči. Pomalu a s rozmyslem počítala. Přinutila se zůstat v klidu, dokud nedošla do padesáti, pak teprve oči otevřela.
Mýtina byla plná vyschlé trávy. Z potoka zbyla jenom světlejší šňůrka písku a z taneční plochy pár napůl rozpadlých ztrouchnivělých pařezů.
Andoriel se rozhlédla, aby se zorientovala, a nejkratší cestou vyrazila k tábořišti. Na právě objeveném místě si s ní její paměť hrála a vyvolávala vzpomínky nejen na posledních pár let v galaxii Pegas, ale i na dobu mnohem vzdálenější, kdy se sestrou jako malé rády chodily do blízkého lesíka. Nad malým paloukem byl taneční parket vylitý betonem. Kdysi se tam pořádaly letní taneční zábavy. A, jak si vzápětí uvědomila, bylo to také místo, které ukázala Wraithovi při čekání na vhodný okamžik k útěku z geniiského vězení.
„Zatraceně, kruci, sakra,“ šeptala si ještě dlouho cestou do tábora. Jako by nestačily probdělé noci. Na té louce se jí živě promítaly vzpomínky, na které se snažila zapomenout.
„Kde jsi byla?“ přivítal ji Radek. Nos měl téměř přilepený k tabletu a prsty mu kmitaly na klávesnici notebooku odloženého vedle. „Přišla jsi o zajímavý úkaz,“ pokračoval, aniž by na ni pohlédl.
Naklonila se mu přes rameno. Údaje vypadaly zajímavě, ale nejzajímavější pro ni byla lokalita, kde se energetické výboje spojovaly. Jestli se dobře dívala, bylo to nad malou světlejší ploškou v tmavé zeleni lesa.
Další den tam byla znovu. Nechápala, proč to dělá. Ta mýtina ji přitahovala jako magnet.
Slunce sálalo z bezmračné oblohy a suchá tráva byla měkká a poddajná jako matrace.
Andoriel se do ní položila. Prsty její ruky se dotkly vyschlé stružky a hrábly do písku. Vlhce k nim přilnul a pak ho odplavil pramínek vody. Ájiny prsty narazily na pevný předmět.
Nezvedla hlavu, ani neotevřela oči. Jenom sevřela malý kulatý kamínek a nechala proud vysněného potoka, aby ho očistil od všeho, co se na něj nachytalo. Otáčela ho v dlani a představovala si, jak se leskne a v prudkém slunci a hraje všemi barvami.
Na obličej jí dopadla sprška vody.
Usmála se.
„Jezírko je hluboké hned od kraje,“ řekla polohlasem. Nečekala žádnou odezvu.
Někdo ji vzal za ruku. Úsměv jí zmizel ze rtů. Otevřela oči a sedla si.
„Přiletěl jsi na kontrolu?“ zeptala se klidně. Vytáhla Johnovi ruku ze sevření a trochu se odtáhla.
„Žádné jezírko jsem nenašel. Kde je?“ rozhlédl se. „V táboře mi řekli, že se touláš sama po lese. To není zrovna dobrý nápad, když uvážíme, co se tady děje.“
Objala si rukama kolena a položila na ně tvář.
„Proč jsi přišel?“ zeptala se.
„Na kontrolu?“ navrhl. Vstal a natáhl k ní ruku. „Ukážeš mi to jezírko?“
Zaváhala, ale pak se nechala vytáhnout do stoje a rozhlédla se. S povzdechem jí klesla ramena. Zavrtěla hlavou.
„Bylo někde jinde.“ Otočila se k Johnovi. „Už je to dávno. Vrátíme se.“ Vydala se loukou k tábořišti. Nevšimla si světlejšího kruhu v trávě a vkročila na něj. Johnovi se na tom místě něco nezdálo. Vzduch kolem Andoriel se podivně zachvěl a rozmazal její obrysy. John vykřikl, vrhl se k ní a pod jeho váhou oba spadli na zem.
„Co děláš?!“ ječela Andoriel a snažila se ze sebe Johna shodit. Ruce se jí zastavily na jeho ramenou a nehty mu zaryla přes triko až do kůže. Let trval déle, než očekávala a nekončil na půdě mýtiny, ale mnohem níž.
Dopadli tvrdě na bok. Kolem byla neproniknutelná tma.
„Johne?“ řekla pomalu. Povolila stisk.
Plukovník Sheppard zamručel, třel si paže a přemýšlel, jak dlouho se na nich udrží nově vzniklé šrámy.
„Ale něco podobného už tady snad bylo, ne?“ pokračovala Ája. Cítila, jak se John vedle ní zvedá. Když se jí dotkla jeho dlaň, zachytila se jí a vstala také. Druhou ruku natáhla před sebe. Pomalu ji posouvala do strany a snažila se vycítit prostor kolem nich. V lese se jí to dařilo. Se zavřenýma očima a rozpaženýma rukama se otáčela a k pobavení a zděšení společnosti určovala polohu prázdného prostoru stejně tak snadno, jako pozici stromů a keřů.
V naprosté temnotě se dotkla Johnova lokte.
„Zůstaň, kde jsi,“ řekla tichounce. Její hlas se rozléhal, aby v dálce zanikl bez ozvěny.
Otočila se dvakrát kolem dokola, než udělala dva kroky a zastavila se před ovládací deskou. Pod jejím dotykem se deska váhavě a jenom napůl rozsvítila. Andoriel se usmála. Byla to jedna z antických konzol.
Jako na pokyn se rozzářila i světla v dlouhé podzemní chodbě.
John a Andoriel se rozhlíželi. Žádné informace se jim nepodařilo vyvolat, jenom slabě a nepravidelně blikající pásek světel na podlaze je pobízel chodbou dál.
Andoriel se tázavě podívala na Johna a po jeho přikývnutí oba vykročili naznačeným směrem.

„Bylo to tady,“ vrčel Radek Zelenka a otáčel se na pasece kolem dokola. „Tady se objevil ten největší výboj. A tady taky zmizel plukovníkův signál. Měl tu být s Andoriel, sakra! Tak kde jsou?“
Tři vojáci se rozběhli suchou trávou s detektory života v rukou.
„Nic,“ hlásili postupně, jak se vraceli po propátrání okolí.
„Nic?“ mračil se Radek. „Ani cestička z drobečků? Tak hledejte třeba Perníkovou chaloupku. Jen tak se přece ztratit nemohli.“
„A nebyl tady zase ten -,“ začal jeden z vojáků. Zarazil se pod Radkovým pohledem. „Jasně,“ hlesl. Spuštěné citlivé přístroje by jistě zachytily takovou maličkost, jako je prolétající wraithská Šipka s nevítanou návštěvou.

„Ne. Opravdu mi to nic nepřipomíná.“ John stál uprostřed laboratoře na konci chodby s rukama v bok. Postupně se rozsvěcující přístroje okolo stěn se mu mihotavou září odrážely v obličeji a zvýrazňovaly jeho ironický pohled.
Samozřejmě věděl, co kdysi Antikové v laboratoři zkoušeli. Jednotlivé prvky ovládání mu byly příliš známé. Stejně tak jako je poznala Andoriel. Oba trávili lety s Jumperem tolik času, že jeho neurální rozhraní znali do všech podrobností.
„Ani mně ne,“ zvedla Andoriel jeden koutek v pokusu o nenápadný škleb. „Ale teď mě víc zajímá, jak to celé vypnout a vypadnout odtud.“
„Zkusíme to tudy,“ ukázal ke dveřím na druhé straně laboratoře.
Další dlouhá chodba, z jedné strany pravidelně přerušovaná zamčenými dveřmi, končila rozlehlou místností. Zřejmě to bývala jídelna. A tím cesta končila.
Beze slova se otočili a vydali se zpátky. Zkoušeli každé dveře ústící do chodby, až k laboratoři, která se ještě stále mihotala slabě svítícími ovladači.
„A co tohle?“ ukázala Ája na nenápadný panel u dveří. Byl o polovinu menší, než všechny ostatní a lišil se od nich i tvarem.
Sklonila se nad ním a začetla se do antických nápisů.
John přecházel kolem ostatních přístrojů, až skončil u Andoriel.
„Moc slibně to nevypadá,“ zamumlala. Ustoupila a otevřela dveře do chodby, odkud přišli po svém pádu.
I tam byla po jedné straně řada dveří. A jako v minulé chodbě byly všechny zamčené. Všechny až na jedny.
Andoriel už ani nedoufala, že by k něčemu takovému mohlo dojít, a za jejich kliku vzala dost ledabyle. Při stisku se do dveří opřela a – proletěla do temné místnosti za nimi.
Její vyjeknutí se rozlehlo chodbou a zmlklo, když se za ní dveře zavřely.
John se s hlasitou procítěnou kletbou vrhnul do místa, kde Andoriel zmizela. Pozdě. Klika na jeho dotyk nereagovala. Zůstal stát uprostřed chodby a na všechny strany se rozléhal jenom jeho vzteklý křik.

„Jo. To by mohlo být ono. Asi.“ Radek obcházel světlejší kruh suché trávy a toužil po další ruce, která by nedržela některý z přístrojů, a mohl by se s ní podrbat ve vlasech.
Spolu s ním tam už nebyli jenom tři vojáci z původního doprovodu, ale také Teyla, Ronon a Rodney. Zvlášť z toho posledního měl Radek radost. Jestli se Rodneymu podaří vyluštit další záhadu, nebude s ním zase aspoň týden k vydržení. Ale kdyby se mu povedlo najít plukovníka Shepparda a Andoriel, Radek s potěšením překousne všechny jízlivé poznámky doktora McKaye.
Bohužel, nález odlišné plochy na palouku uprostřed lesa bylo to jediné, co se jim dosud podařilo najít. Nedokázali zjistit, jestli má kruh nějaký vztah k energetickým výbojům, vyskytujícím se v okolí, nebo ke zmizení Johna a Andoriel.
Radek se zhluboka nadechl, změnil nastavení senzorů a začal další pomalý okruh kolem vytyčeného místa. Od chvíle, kdy přišli na palouk, slabě mrholilo. Počasí si tuto chvíli vybralo na svou změnu: Mrholení vystřídal drobný, hustý a ledový déšť.

Andoriel seděla ve tmě a tiše si pro sebe skřípala zuby. Nemohla pochopit, jak se téměř stejná věc může tak často opakovat. Zase zavřená místnost a zase John za jejími dveřmi.
Temnota byla naprostá. Neviděla ani proužek světla pode dveřmi, ani zablikání nějakého přístroje, který by reagoval na její antický gen.
Přitáhla si kolena k bradě a zavřela oči. Ne, že by to bylo potřeba. Ale bylo to jednodušší, než se pořád snažit zachytit nějaký obrys.
Pár minut seděla bez pohnutí. Jenom slabé chvění límce její rozhalenky značilo, že jí ještě pořád tluče srdce adrenalinem poháněné k vyššímu výkonu.
„Světlo,“ řekla nahlas. Se zatajeným dechem čekala, jestli se jí za zavřenými víčky rozední. Vydržela nehybně sedět další vteřinu než pomalu otevřela oči.
Tma jí nepřipadala tak definitivní a nekonečná. Sice nedokázala odhadnout, nakolik její zrak přivykl a nakolik přibylo světla, ale rozhodující bylo, že dokázala určit dveře.
Za pár dalších okamžiků to bylo zase jasnější. Místnost, kde se ocitla, postupně získávala tvar a její zařízení začalo vystupovat.
Světelný panel na zdi měl málo energie, ale její zbytek stačil k tomu, aby se Ája zorientovala. Vstala.
Pokoj byl malý a velice jednoduše zařízený.
Neprohlížela si ho dlouho. Klika odolala jejím dvěma pokusům o otevření, než s tichým lupnutím povolila. Ája sotva stačila uskočit před otvírajícími se dveřmi, když do pokoje vrazil John. Dveře jí sice nezasáhly, ale rozběhnutému Johnovi už se vyhnout nestačila. Ztratila rovnováhu a pod tíhou jeho těla padala vzad. Ani on pádu nedokázal zabránit. Cítila, jak ji objal a pootočil.
Z dlouho nepoužívaných polštářů se zvedl oblak prachu.
Pokoj byl tak malý, že se dvěma delšími kroky dalo přejít ode dveří k lůžku.
A tam také skončili. Andoriel hlavou těsně minula pelest a zapadla mezi lůžkoviny. Hekla, když na ni dopadla váha plukovníka. Prach zavířil pokojem a začal si hledat nová místa k usednutí.
„Jsi v pořádku?“ John se Áje zblízka díval do očí.
„Budu,“ vydechla, „až -,“ chtěla pokračovat, ale zarazil ji záchvat kašle. Jednu ruku měla před obličejem a druhou odstrkovala Johna, aby se mohla volně nadechnout.
„Nezdá se ti to divné?“ zeptala se sotva se jí podařilo dostat z vězení mezi lůžkem a plukovníkem.
Stáli s Johnem uprostřed pokoje a otevřenými dveřmi padal k jejich nohám pruh světla z chodby. Panel v místnosti už vzdal svůj boj o energii a potemněl.
„Zdá,“ pokýval John hlavou. „Vždycky někam spadneš a skončíš mi v náruči.“
„Tak se kolem mě přestaň motat,“ zavrčela. „Klidně si budu padat sama.“
„Tak proto,“ řekl John zamyšleně.
„Co?“ Ája se na něj mračila. Prach ji stále nutil ke kašli a zrovna si uvědomila, že si ráno zapomněla vzít lék na alergii. Sotva jí to blesklo hlavou, rozkašlala se ještě víc.
John potřásal hlavou a kolem úst se mu objevil trochu škodolibý úsměv.
„Možná mají Wraithové nějaký skrytý ochranitelský pud,“ začal rozvíjet teorii, která ho právě napadla. „Proto tě ten z geniiského vězení tak vyhledává. Ví, že tě vždycky bude moci zachránit před tvými zbrklostmi.“
„Johne Shepparde, tobě to opravdu myslí za roh,“ protočila Andoriel oči. „Kdyby něco takového měli v povaze, byla by tato galaxie plná zachráněných lidí a Wraithové už dávno vlastní vinou vyhynuli.“
„No, tak možná -,“ nedal se John.
„Možná bychom mohli vypadnout,“ skočila mu Andoriel do řeči. Vyšla na chodbu a rázně přistoupila k dalším dveřím, které ještě nevyzkoušeli.
John ji následoval, ale občasný uštěpačný pohled si neodpustil.
Ája to věděla a pevně stisknutými rty bránila sama sobě v hlasitých protestech. Nechtělo se jí rozebírat Johnovy scestné teorie.

„Pořád nic,“ hučel Rodney McKay. Své pátrání rozšířili od počátečního výraznějšího kruhu suché trávy všemi směry do vzdálenosti asi padesát metrů a stále se jim nedařilo najít žádnou stopu ani po Johnovi ani po Andoriel.
Radek už nějakou dobu seděl v centru podezřelé oblasti a bez pohybu zíral na tablet na svých kolenou. Na poznámky a dotazy okolí reagoval jenom zamručením nebo vůbec ne.
„Rodney!“ vymrštil se a zamával tabletem nad hlavou. „Asi to mám.“
Rodney trochu povytáhl obočí a šel se podívat, na co jeho kolega přišel. Poznámky o průměrné a nadprůměrné inteligenci zatím ponechal stranou.

“Johne?“ Ája stála nad panelem, který objevili v chodbě hned po svém nedobrovolném přistání. „Řekla bych, že jsem něco našla.“ Ukázala na jedno místo desky.
Plukovník se soustředěně zadíval na označený bod.
„Že by to bylo tak jednoduché?“ pochybovačně potřásl hlavou, ale natáhl ruku nad nejbližší vyčnívající destičku. „Ještě moment,“ zarazil se a znovu si prohlédl celý panel. Sehnul se a odstranil kryt nad místem s ovládacími krystaly. Ája vydechla překvapením. Některé na první pohled nefungovaly vůbec, jiné sotva poblikávaly. John se váhavě dotkl jednoho z nich. Se slabým lupnutím zapadl do správné pozice a rozzářil se.
Andoriel Johnovi položila ruku na rameno „Jedno po druhém,“ zašeptala. Stoupli si vedle sebe a pomalu a s rozmyslem upravovali nejprve polohu ovládacích destiček na panelu a pak krystalů.
Trvalo jim dlouho, než došli ke konci. S posledním pohybem zaváhali, podívali se na sebe a Andoriel zvedla ruku, aby se Johna chytila za rukáv. Nechala ho, aby poslední krystal pootočil do správné polohy a zavřela oči.

„Pozor!“ zavolal Ronon, chytil Rodneyho i Radka za ramena a odtáhl je stranou.
Nad světlejším kruhem se zachvěl vzduch jako v parném létě. Lidé kolem zamrkali, aby lépe zaostřili na trsy polehlé trávy. Vzduch se chvěl stále víc a vystupovaly z něj nové tvary. Trvalo to celé sotva pár vteřin.
Uprostřed kruhu stál John Sheppard, pevně svírající Andoriel kolem ramen.
Sotva pod nohama ucítila zem, zvedla hlavu.
„Kruh se uzavřel,“ řekla. Rázným pohybem ze sebe shodila Johnovy ruce a ustoupila z jeho dosahu.

„Nevěřila bych, že je něco takového možné zažít dvakrát a ještě tak rychle za sebou,“ vyprávěla Ája další den Erin. Stály na své oblíbené terase Atlantis, opíraly se o zábradlí a upíjely z velkých hrnků plných kávy.
„Zase jsem byla někde zavřená v místnosti a John se mě snažil dostat ven. Zase jsem se ho musela chytit, abychom se z průšvihu dostali oba dva a zase si neodpustil hloupé řeči.“ Povzdechla si. „A přitom to všechno začalo tím zemětřesením před nedávnem. Díky němu se uvolnily krystaly v hlavní ovládací desce toho zařízení. Jeho energie se dostala na povrch krátkými záblesky, které nedokázal odstínit zbytek ochranného štítu. Ty energetické výboje zachytil Radek Zelenka a letěli jsme je prozkoumat. Kdo mohl tušit, že si prvotní výzkum neurálního rozhraní pro Jumpery najde moji hlavu, aby mi v ní smíchal vzpomínky do guláše, a nakonec nás s Johnem pozve na návštěvu? Díky našemu malému podzemnímu dobrodružství je ta laboratoř už úplně mrtvá. Radek říkal, že by jí nepomohlo ani připojení k ZPM. A proč se vůbec pokoušet o její zprovoznění? Neurální rozhraní u Jumperů funguje dobře. Prvotní testování pro nás nemá žádný význam, když máme správné postupy a výsledky uložené v databázi Města.“
Zmlkla. Za Erin zahlédla pohyb. Blížil se John.
Prošel kolem nich s pozdravem, ale než minul Andoriel sklonil se k jejímu uchu:
„Třeba to není všeobecná vlastnost. Třeba je to jenom jeho úchylka,“ zašeptal a rychlým krokem odcházel.
„Ty jsi taky úchylný, Shepparde!“ rozkřikla se Ája a mrštila po něm hrnkem s právě dopitou kávou. Uhnul na poslední chvíli. „Nech mě konečně na pokoji!“ ječela dál, i když už se smíchem zmizel za nejbližším rohem. Naklonila se, aby se přesvědčila, že skutečně odešel, a pobaveně se zakřenila na Erin. Před Johnem se ovládala v obavě, aby si její přirozenou přátelskost nevysvětlil po svém, ale před kamarádkou mohla dát najevo, že se plukovníkovými poznámkami dobře baví.
Erin se rozesmála, až jí prázdný hrnek vypadl z rukou. Vlna tříštící se o bok Atlantis se v posledním vzepjetí natáhla po letícím hrnku a na jeden ráz ho spolkla.

Puk, hledej dobře, nestačila jsem si to po sobě přečíst tolikrát, kolikrát jsem zvyklá :hmmm: :wink:
Jako vždy děkuji za všechny komentáře :)
Nedejte se zmást tím, že hned neodpovím. Jedu pryč, ale mám tady tajné pozorovatele, kteří všechno okamžitě nahlásí :D

Příště bude první část něčeho, co jsem nezajímavě nazvala Athero. Ale aspoň víte, co od toho čekat :D

Hezký víkend

:bye:

:sunny:

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Prečítal som si aj toto pokračovanie - samozrejme opäť výborné. :yes: :bravo:
Žiadny preklep mi do oka neskočil a za každú cenu ho hľadať - to nerobím. Buď ho pri čítaní uvidím, alebo nie. :wink:
Takže dobré :ok: a teším sa na Veľký tresk. :hmmm: Veľmi veľký tresk. ( :idea: Bada bum, bada - bada bum :!: ) :rflmao:
:bye:

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
vynikající díl :bravo:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
andoriel píše:
Jedu pryč, ale mám tady tajné pozorovatele, kteří všechno okamžitě nahlásí :D


Andoriel nám asi pracuje v NSA a špehuje nás... :pst: :pst: :pst:

Ináč táto kapitola bola pekná, čitateľná a tak trochu chytľavá (myslím príbehovo). Som zvedavý, čo za apokalypsa bude v ďalšom diele, keďže ten názov Athero je mnohoznačný a dosť mi evokuje zariadenie Attero... :scratchanym:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

BB20 Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 314
Bydliště: Atlantida, střídavě Cz nebo Florida
Pohlaví: Žena
Odpovědět s citací
 
Co zas Sheppard vyvede příště? Toho chlapa by patřilo někdy zastřelit, někdy...
Ale na Athero se těším. :)

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Vezmu to trochu na přeskáčku:

posedlíku, děkuju :)

Puk, děkuju :) To je dobře, že jsi nic neobjevil. Bada velké bum... kruci, Puku, nedávno jsem tady někde kolem počítače viděla se povalovat celé jméno Leeloo a teď ho nemůžu najít... :hmmm: tak nic. Ani z bada bum toho moc nezbude. Příští povídku vypráví Andoriel na palubě Daedala.

A tím se dostávám k Aiwendillovi. A tady se musím :oops: Protože jsem až díky němu zjistila, že ten název zřejmě píšu celou dobu špatně.
Takže se chybka přece jenom objevila a děkuji za její opravu. Díky, Aiwe :)

BB20 Shepparda je mi už někdy skoro líto :twisted: V Atteru (snad je to teď napsané správně) mu dám chvíli pokoj. Tam, si bude Andoriel užívat s jinými. Ale jsem moc ráda, že nejsem sama, kdo by mu rád trochu zakroutil krčkem :lol: Děkuju :)

Puk, už jsem to našla :yahoo:
Leeloo Minai Lekarariba Laminai Tchai Ekbat De Sebat

:sunny:

Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Tak pozor! Krouit krkem se nebude! Aiwe už ví, že vystartuju vždycky, když se chystá na Wraithy :D a Andoriel si nebude jaksi zase v BB20 shánět spojence proti Sheppovi! Nebo... napíšu povídku, kde to Shepp všem natře!
Jé... to by byl nápad. Ale moc se bát nemusíte. Ája ví, že nápadů mám vždyky víc, než času je realizovat. :(
Ale Shepparda mi nechte na pokoji, nebo basama s fousama... :palka:
Daša

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
:rflmao: Vyhrožuje ta, která své vlastní postavy trápí všemi možnými (i nemožnými) způsoby :rflmao:
Napiš tu povídku, Shano, napiš. Moc se na ni těším :yahoo:

:sunny:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Andoriel: som rád, že som ťa mohol opraviť a rozmnožiť tvoje vedomosti. Veď na antické technológie som predsa expertom ja. Ty máš wraithov... :sorry:

apropos, trocha referencií...

http://stargate.wikia.com/wiki/Attero_device


Daša: len aby niekto z nác nenapísal poviedku, kde všetci zakrútia krkom Sheppardovi... "Tisíc a jeden spôsobov, ako znepríjemniť život plk. Sheppardovi" :rflmao: :rflmao: :rflmao:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Pche! Já mám Sheppardy dva! Jednoho známe všichni ze seriálu. A pak mám ještě jednoho utajeného. Mám doma bojového kocoura jménem Sheppard!


Takže i kdyby se všichni spikli a jednoho jste mi zlikvidovali, naklonuju si nového! To je moje tajná zbraň! Cha Chá!

Chtěla jsem vložit i obrázek, ale neumím to :(
Daša

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
veď to je skvelé!! môžeme ho naklonovať pre všetky možné spôsoby ako Shepparda zlikvidovať. Spadne zo schodov, naklonujeme Shepparda, havaruje s Jumperom, naklonujeme Shepparda, potkne sa a streli si guľku do hlavy, naklonujeme Shepparda... :twisted: :twisted: :twisted:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
prepíš tých troch smailíkov do rozvitej vety...
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
No, ti tři mailíci měli ukázat, jak se chechtám :D
Tohle vzájemné škádlení mě baví.

Ale jinak jsem velmi zaměstnaná žena :? a nemůžu trávit na Fóru a v Pegasu tolik času, kolik by mi bylo i milé.

To je mimochodem i důvod, proč jsem na Fóru zatím hlavně skrytým pozorovatem. Mám cosi i napsaného, ale pořád to nedokážu dotlačit na konec. Ája by mohla vyprávět.
A soustavně se účastnit i třeba jen diskuze zatím taky nezvládám. :cry:

Ano, vím, i Tobě dlužím komentáře. Snad časem...

Práce volá. Musím už jít.
Daša

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Kdepak. Žádné klonování :x Kdysi Maya dostala nápad, že kdyby se průběžně klonovala Andoriel, Ace by měl stálý přísun potravy. Od té doby taková řešení okamžitě odmítám :evil:
Chtěla jsem napsat, že si zabijeme Shepparda hezky pomaličku jenom jednou, ale kdo by mi v povídkách dělal neplechu? Johna bude stačit jenom přizabít. Třeba ho z toho jednou klepne :twisted:

:sunny:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
len raz a veľmi pomaly?

čínska smrť tisíckou bodnutí? :twisted: :twisted: :twisted:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
andoriel píše:
Puk, děkuju :) To je dobře, že jsi nic neobjevil. Bada velké bum... kruci, Puku, nedávno jsem tady někde kolem počítače viděla se povalovat celé jméno Leeloo a teď ho nemůžu najít... :hmmm: tak nic. Ani z bada bum toho moc nezbude. Příští povídku vypráví Andoriel na palubě Daedala.

Puk, už jsem to našla :yahoo:
Leeloo Minai Lekarariba Laminai Tchai Ekbat De Sebat
:sunny:


:cry: Nedočítal som dokonca príspevok a tešil som sa, že Ti to sem hodím. :(
:hmmm: Ale prečo ju Bruce Willis vo filme neoslovoval plným menom, to mi nejde do palice. :dontknow:
:scratchanym:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Puk, to je jasné :D Kdyby ji pokaždé oslovili celým jménem, bude film o hodinu delší a mnohem dražší .
Ale bylo by hezké, kdyby se ho kamarád po telefonu ptal, jak se jmenuje ten jeho nový objev a on by vybalil tohle :rflmao:

:sunny:

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Dokončené povídky

cron