Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky "Drobnosti mimo mísu" O Chrisnebomerlinovi a Iekaiakei

"Drobnosti mimo mísu" O Chrisnebomerlinovi a Iekaiakei


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Když už jsem dneska tady, tak přidám i sem :wink:

Světlo a tma

Byla to docela velká kolonie, když přišla zkáza. Na celou obývanou oblast padla tma a s ní se objevilo zlo. Nemělo určitý tvar, ale kroutilo se všude, kam si lehl stín, a jakmile se někdo z osady ocitl v jeho dosahu, zmizel.
Než se usedlíci vzpamatovali, zbylo jich jen devět. Semkli se do těsného hloučku a proti temnotě se bránili rozsvícenými světýlky. Tři svítili, aby se do světla mohli skrýt všichni, a pomalu se vydali pryč z toho hrozného místa. Světlo tří lampiček postupně sláblo. Nikdo si to neuvědomil, dokud se dvou krajních poutníků nezmocnila temnota a neodtáhla je do tvého černého chřtánu. Zbývající rychle nahradili skomírající světýlka za nová a silná a šli dál. Doufali, že udržují stejný směr a už brzy přijdou mimo temné území.
Cesta byla dlouhá a světýlka vydržela příliš krátkou dobu. Každý z bývalých osadníků měl jen jednu lampičku se světýlkem, a po jeho vyčerpání trvalo dlouhou dobu, než znovu doplnilo energii.
Postupně ztratili sedmého i šestého, když se zatoulali od skupinky dál, než kam sahalo slábnoucí světlo.
Zbývajících pět se tisklo k sobě, ze dvou stran byli chráněni světlem a pomalu se posunovali vpřed. Lampičky slábly. Už nebyla žádná další, kterou by mohli rozsvítit.
Jedna z lampiček se rozblikala a zhasla. Další tři osadníci byli ztraceni.
Zbývající dva se co nejblíž u sebe rozběhli dál. Zdálo se jim, že už vidí náznak jasného světla.
Poslední světýlko skomíralo. Jeho záře slábla a slábla. Prchající se zastavili a vyděšeně se na něj zadívali. V tu chvíli lucernička zhasla.
Osadník stál s temnou lucernou a nebyl schopen pohybu, odevzdaně čekal na příchod tmy.
Ten druhý se zmohl na poslední skok tam, kde tušil krásné světlo. V nic už nedoufal, ale nechtěl se vzdát bez boje.
Skočil a… proletěl horizontem temnoty do prudkého jasu. Překvapeně se zastavil, pak se rychle přesunul ještě o kus dál, aby se k němu tma nemohla natáhnout. Po dlouhé době ve tmě si užíval blahodárný vliv světla. Rozevřel náruč, cítil, jak jím proniká jas, a tělo se mu nadouvá a bublá. Svět se zdál krásný. Bude si užívat světla a nebude trvat dlouho a nová kolonie se znovu zaplní obyvateli, kteří vzniknou z jeho těla. Všichni budou on, ten nejstatečnější a nejlepší. Ten, který přežil.
Jako na pokyn se nad jeho rostoucím se tělem objevila duha. Krásný zářící barevný pás se blížil přímo k němu. K zakladateli nového života.
Očekával nárůst energie a rychlé dělení. Na konci duhy se objevila černá kapka, bez zaváhání ho našla a dopadla na něj. Místo života přišla smrt.

-------------------------------------------------------

„Výborně, mladý muži!“ vykřikl profesor a posunul si na nose brýle s pokroucenými kovovými obroučkami. „Kdybyste si nevšiml toho úniku, měli bychom tady za pár vteřin celou novou kolonii této zhoubné bakterie.“ Poklepal studentovi na rameno a otočil se ke zbytku třídy: „Pamatujte si, že zničení každé této bakterie je nezbytné. Jakmile zůstane jen jedna jediná, byla celá léčba zbytečná. Je třeba velká trpělivost a pozornost, protože i ve správném léčebném séru mohou některé dost silné bakterie přežít dost dlouho na to, aby se dostaly z jeho dosahu a znovu se začaly množit. Vytvoří si kolem sebe něco jako ochranné pole, a pak se mohou sérem pohybovat až k jeho okraji.“ Profesor si spokojeně zamnul ruce a kývl na pozorného studenta. „V dnešní hodině byla bakteriální nákaza zdárně vymýcena, příště si povíme něco o virech, které si umí hrát na schovávanou.“



:sunny:
Naposledy upravil andoriel dne 21.6.2016 22:24:57, celkově upraveno 1

Paci Azanyrmuth Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 340
Bydliště: Aldeneerin
Pohlaví: Muž

Odpovědět s citací
 
To je dobré. Nějak jsem si to představil jako lidskou kolinii a potom přišlo: Zhoubná bakterie, která musí být vymýcena :twisted: Takže příště viry hrající si na schovávanou. :D

A ještě jednu věc mi to připomnělo. Před lety jsme hráli něco jako Dračí doupě za Rodný (slovo upír je urážka) v prostředí současnosti a jeden kamarád měl zajímavou schopnost vytvářet kolem sebe temnotu a rozřiřovat ji do obrovských rozměrů.
Starší tvorba: Fantasy román "Dobrodruzi z Antaru" k počtení zde: http://www.psanci.cz/autor.php?trideni=2&id=1404

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Díky, Azany :)

Mám překvapivé konce ráda :D
Viry asi nebudou, to už by nebylo překvapení :wink: ale něco jiného mám v plánu. Pokud se mi to teda podaří napsat :twisted:

:sunny:

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
moc pěkné :bravo: proč mám pocit, že bych se měl začít bát :scared:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Díky, posedlíku :)
Nezačínej, na strach je vždycky času dost (pokud tedy nejsi bakterie :D )

:sunny:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Něco krátkého na hezký víkend :D

Co se skrývá pod kořeny stromů

Viděl je v dálce. Obrovská zvířata, kterým z mlhy trčely kulaté hřbety. Cesta k nim mu trvala tři dny. Pak teprve zjistil, že to, co považoval za zvláštní tvory, jsou stromy. Jejich koruny občas zčeřené větrem z dáli vypadaly jako pomalu se pohybující gigantičtí tvorové.
Zdálo se mu to jako nekonečně dlouhá doba, ale konečně se dostal až lesu. Ani nezpomalil. Šel po suché trávě a najednou se mu kolem kotníků natáhla bledá chapadla. Zarazil se a napadlo ho zvednout hlavu. Nad ním se kývaly první větve stromů. Couvnul, větve mu nad hlavou vystřídala tmavošedá zatažená obloha a chapadla zmizela. Znovu vykročil a zaujatě sledoval, jak ho znovu svými chapadly obklopuje mlha pod stromy. Prošel do místa, kde mu sahala až nad hlavu. Zamrkal a natáhl před sebe ruce s přesvědčením, že dál půjde naslepo. Ještě dva kroky a z mlhy vyvstalo přízračné sloupoví s drsnou kůrou. Sice neviděl tak dobře jako na pláni cestou k lesu, ale bylo to dostatečné k pomalému bezpečnému pohybu mezi stromy.
Pod ním se převalovalo spadané listí. Pokrývalo zem do značné výšky. Aspoň tak mu to připadalo, když se jím prodíral dál a dál a doufal, že udržuje přibližně stejný směr. Orientace nebyla snadná a on se nechtěl ocitnout zpátky tam, kde do lesa vešel. Potřeboval se dostat co nejhlouběji. Právě tam měl být ukrytý tajný vstup.
Od chvíle, co o něm slyšel, nedokázal myslet na nic jiného. I cesta k němu měla své kouzlo: dlouhá pouť k největšímu lesu, k poslednímu lesu na povrchu této planety, a pak do jeho středu, kde se pod kořeny těch nejvyšších stromů má skrývat vchod do jiného světa.
Došel do lesa a teď v něm hledal dveře ke světu, o kterém se vyprávělo jen v superlativech – nejkrásnější, nejúžasnější… prostě svět všech nej.
Nechápal, proč se tam už dávno nevydali všichni. Místo toho se krčili v nízkých chalupách, na pláních porostlých jen travou a řídkými keři a chodili sbírat jedlé plody a lovit vypasené hlodavce. Cesta k poslednímu lesu byla těžká, ale ne nemožná. Přesto ho od ní odrazovali a doporučovali mu, aby nevěřil pohádkám.
Nebyla to pohádka. Les stál kolem něho a někde vysoko mu vánkem ve větvích našeptával, kde je jeho cíl. Poslouchal a řídil se radami lesa. Jednou se zastavil, aby si odpočinul, ale šepot zesílil do kvílivého lkaní tak pronikavého, že se raději rozběhl dál.
Ztratil pojem o čase. Nebyl rozdíl mezi dnem a nocí, mezi světlem a tmou. Mohl mezi stromy bloudit stejně tak hodinu jako rok.
Klopýtnutí a pád ho probral z otupění. Rozhlédl se a oči mu padly na kořeny vystupující z půdy v odvážných obloucích. Ty nejvyšší se klenuly výš, než byl vysoký. Překvapeně vydechl, když pochopil, že je u cíle. Ještě pořád se po pádu nezvedl. Seděl a rozhlížel se kolem sebe v tichém úžasu. Za celou dobu svého putování neřekl ani slovo a teď, když chtěl vyjádřit svůj obdiv tak dokonalému dílu, se mu hlas zasekl v hrdle a ven prošlo jen tlumené zasupění.
Jako v odpověď se země kolem něj zachvěla a na tváři ho pohladil tenký provázek kořene, který se právě prodral na povrch. Přejel po něm prsty a chtěl se postavit, ale kořen mu v tom zabránil. Přitiskl se k jeho kůži, jakoby se do ní chtěl zavrtat. Nebylo to příjemné. Chytil ho oběma rukama a snažil se ho odtrhnout. Kořínek nepovolil a přidaly se k němu další. Omotávaly mu tělo a táhly ho pod vysoké oblouky.
Pořád se vzpouzel, snažil se vysvobodit, než si uvědomil, že je to možná poslední zkouška. Poslední úsek, který by nedokázal projít sám, tak mu les nabízí pomoc. Přestal se bránit. Sotva jeho odpor ustal, kořínky se z jeho těla stáhly a nechaly ho ležet pod tím nejvyšším obloukem. Usmál se. Nový svět už na něho čekal. Vítal ho klesající smyčkou mohutného kořene se širokým otvorem, do kterého se tak akorát vejde. Tam začíná ten nejkrásnější svět. Pod kořeny stromů.
…………………………………………………………………….

Les zašuměl nezávisle na větru. Dávno vyžilá půda mu nedokázala dodat potřebnou energii, ale jednou za čas se našel někdo, kdo poskytl svůj život, aby les mohl dál existovat.
Změtí propojených kořenů projel příval energie. Dokud jí bylo dost, les vyslal telepatický impulz. Pokud zasáhne přístupnou mysl, dovede dalšího člověka do posledního lesa na planetě opředeného bájemi o jiném světě.


:bye:

:sunny:
Naposledy upravil andoriel dne 21.6.2016 22:25:15, celkově upraveno 1

Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Povídka pěkná. Ale nemám ráda mrtvoly. :twisted: :palka:
Daša

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
zajímavé :ok:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, Shano :)
Jak jsem právě nedávno psala v ZP, někdy mrtvoly nevadí. A les žije :twisted:

Díky, posedlíku :)


:sunny:

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Daša píše:
Povídka pěkná. Ale nemám ráda mrtvoly. :twisted: :palka:


:hmmm: O žiadnej tam nebolo ani slovo. :wink:
:idea: Nehovorím o smerovní deja. :twisted:
:rflmao:

:bravo: Zaujímavá.
:bye:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, Puk :)

Velká pochvala - umíš číst. O mrtvole tam nepadlo ani slovo :D

:sunny:

Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno

Paci Azanyrmuth Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 340
Bydliště: Aldeneerin
Pohlaví: Muž

Odpovědět s citací
 
Pěkné. Závěr mi najednou připoměl nějaký dávný seriál, kde byl strom na němž rostlo ovoce, které prodlužovalo život. Ovšem nebylo to zadarmo. Aby strom plodil a žil potřeboval čas od času nějakou oběť, kterou pohltil. Takže úhrná délka života společenství žíjící kolem byla stejná, akorát, někdo měl štěstí a někdo ne.
Starší tvorba: Fantasy román "Dobrodruzi z Antaru" k počtení zde: http://www.psanci.cz/autor.php?trideni=2&id=1404

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, Azany :)

Serál mi nic neříká, ale vzpomněla jsem si teď na knížku "Druhá planeta Oggu", kde mezi sebou válčily ohromné stromy. Jestli se dobře pamatuju, tak boje probíhaly i ve vesmíru.

:sunny:

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
serial Ztracený svět

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Díky, posedlíku, zkusím to najít.

:sunny:

Příspěvek 13.4.2015 13:15:04
andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Bavte se :D

Navigace

„Až to bude možné, otočte se,“ zaznělo už po několikáté z malé krabičky na přístrojové desce auta. Vyplázl na ni jazyk a jel dál. Dostat se z jednoho konce velkoměsta na druhý nebylo za normálních podmínek obzvlášť složité, ale se všemi objížďkami a omezeními, kterými se přes léto mohla pyšnit snad každá ulice, se cesta stávala bludištěm s množstvím slepých míst a náhlých zátarasů.
„Na příští křižovatce se otočte do protisměru.“ Hlasu navigace se v neutrálním tónu objevil náznak frustrace, nebo to tak aspoň řidiči připadalo. Desetiminutová jízda se už protahovala k půl hodině a cíl byl zatím v nedohlednu.
Drobné zachrastění v krabičce se ztratilo v hluku motoru a sbíječky, která někde poblíž odkrajovala koláče rozpadajícího se asfaltu.
„Na další křižovatce zabočte vlevo,“ řekl spokojeně hlas.
Řidič se po navigaci podezřívavě podíval, ale udělal, co po něm chtěla. Jinam se stejně nedalo jet.
„Jeďte stále rovně,“ pokračovala krabička v nápovědě. „Na kruhovém objezdu zatočte vlevo - čtvrtá odbočka… po sto metrech zabočte vpravo.“
Řidič se usmíval a přestal tak úzkostlivě sledovat ukazatele podél silnice. Zdálo se, že navigace stáhla nové aktualizace a bezpečně ho provádí městem.
„Jste v cíli cesty,“ pronesl hlas optimisticky. Řidič zaklel a pustil volant, protože vozidlo se samo přepnulo do automatického módu a zaparkovalo. Vyhlédl, aby se zorientoval, kam ho navigace vlastně dovedla, ale v okolí nic nepoznával. Pod zataženou oblohou se nejvýš tyčila malá zelená věžička uprostřed zahrady. Zaklepal prstem na navigaci a zkontroloval navolený cíl. Rozhodně neodpovídal místu, kde se nacházel.
„Tak ještě jednou,“ povzdechl si řidič a znovu nastartoval.

„Jezdil jsem dokola od včerejšího odpoledne a ta navigace mě vždycky zavedla sem. Dokonce jsem ji vypnul, ale nedokázal jsem sám najít cestu pryč všemi těmi uzavírkami. Jak se odsud dostanu?!“ Řidič stál v hale domu uprostřed zahrady, nad kterým se tyčila zelená věžička. Malá recepce v rohu haly se zdála prázdná, dokud se zpoza jejího pultu nevynořila rachitická postava neurčitého pohlaví oblečená v kdysi bílém plášti. Když se narovnala, řidič odhadl, že to bude zdravotní sestra.
„Už je dávno po půlnoci, kam byste jezdil?“ řekla vlídně. „Můžete do rána zůstat tady, a pak vám někdo ze zaměstnanců ukáže cestu.“
„Děkuju,“ vydechl vděčně.
„Pojďte, prosím, za mnou.“ Sestra se narovnala a nasadila důležitý výraz, když před ním kráčela dlouhou chodbou ke schodišti na jejím konci.

„Máme nového pacienta,“ zamnul si ruce doktor Chocholoušek.
„Ano,“ souhlasila sestra Nováková. „Přijel dnes po půlnoci. A kdo by se divil,“ pousmála se, jakoby řekla dobrý vtip.
„Kdepak ho máme?“ staral se doktor.
„Nechala jsem ho mezi ostatními, bude to tak pro něj lepší.“
„Výborně, hned se na ně podívám.“ Doktor vyšel z domu, přeběhl zahradu a naklonil se na parkovišti do okénka elegantního černého auta. Sestra ho pomaleji následovala.
„Kde je řidič?“ zeptal se polohlasem doktor.
Než sestra stačila odpovědět, ozval se z navigace hlas: „Otoč se! Tak se, sakra, konečně otoč, ty zmetku!“ Posledním slovům skoro nebylo rozumět, protože přešla do pisklavé fistule.
Doktor si už sestry nevšímal, takže neslyšel, jak mumlá, že řidič hned brzy ráno odešel pěšky. Tichým hlasem začal uklidňovat hysterickou navigaci.
Sestra zmlkla a rozhlédla se po parkovišti u psychiatrické léčebny v Bohnicích už téměř zaplněném vozidly s navigacemi, které se zbláznily.


:bye:

:sunny:
Naposledy upravil andoriel dne 21.6.2016 22:25:36, celkově upraveno 1

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:hmmm: Budúca krutá realita. :(
:idea: S tým, ako ich pripoja na net (autá). :roll:
:bravo: Zaujímavé téma (a dobrý kúsok). :wink:
:bye:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Díky, Puk :)

Nedávno jsme se se známými pokoušeli projet složitou objížďkou se zapnutou navigací a tohle z toho vzniklo. Bylo mi jí skoro líto, jak se pořád snažila :twisted:

:sunny:

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:idea: Presne ako u nás. Pol mesta (hlavne okolie centra) úplne rozkopané. :shock: :scared: :heat: :faint:
:evil:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Včera přišel okamžitý nápad - co se stane s čarodějkou, když ji upálí? Třeba tohle:

Čarodějka

„Chyťte ji!“
Dovolila si jeden krátký pohled přes rameno a běžela dál. Naháněli ji takhle celé odpoledne a večer už začal rudnout červánky. Ať běžela, kam chtěla, pořád je měla v patách. Nadechla se, aby získala trochu síly k dalšímu útěku. Na tichou kletbu už jí dech nezbýval.
„Tam je!“
Další se přidali k pronásledování. Bleskově odhadla jejich pozici a vybrala si nový směr. Bude to těsné, ale možná se jí podaří uniknout. Kdyby doběhla do jeskyní, nikdo by se tam za ní neodvážil. Jeskyně. Ráda se procházela pod vysokými stropy zdobenými krápníky, hledala cestičky mezi drolivými kameny a protahovala se do míst, která zřejmě před ní žádný člověk neviděl. Ušklíbla se. Nebyla člověk. Ale jestli se jim podaří ji dneska večer chytit, dopadne stejně jako člověk. Její život skončí na hranici provlhlého chrastí. Možná to tak bude lepší, když se dřív udusí, než uhoří zaživa. Na co to myslí? To se přece nestane! Uteče jim jako vždycky a zase bude celý další rok chráněná jednoduchým kouzlem. Bylo to skvělé kouzlo, na které spotřebovala málo ze své moci, mělo jen jediný drobný nedostatek: na jeden den v roce se ztratilo. Přestalo fungovat a žádná síla ho nedokázala přivolat před rozbřeskem dalšího dne. Stačilo přežít jeden jediný den.
Přemýšlení ji zradilo. Přestala dávat pozor, špatně došlápla a pochroumala si kotník, takže dál se jen belhala. Stejně se nechtěla vzdát bez boje, i když ji dohonili, obstoupili a pokřikem a máváním planoucích pochodní si dodávali odvahy.
První, kdo se k ní přiblížil, si odnesl šrám přes celou tvář. Sekla po něm dlouhými nehty a rozesmála se. Než odvážlivec stačil odvrávorat zpátky k širokému kruhu vesničanů, upadl na kolena. Ještě se chvíli plazil, ale jed pracoval dobře. Zůstal ležet na boku a s posledním škubnutím vypustil duši.
„Ještě někdo?“ syčela zuřivě. Slunce už začalo mizet za obzorem, ale ještě ji čekala dlouhá a černá noc. Možná jí pomůže. Možná se v temnotě ztratí a další ráno se bude tvářit, že se nic nestalo. Pokud přežije, nikdo si nebude na dnešní honičku pamatovat. Pokud nepřežije… nevěděla, co by se stalo. Vždycky utekla.
Kruh vesničanů kolem ní se začal stahovat. Pohodila hlavou a přizvedla si dlouhou sukni v očekávání dalšího běhu. Vyhlédla si jednu starší ženu a zašklebila se na ni. Věřila, že se žena lekne a couvne. V kruhu vznikne otvor, kterým proskočí a tentokrát už jí žádná myšlenka nezastaví. Jeskyně byly blízko. Tak blízko, že viděla proti tmavnoucí obloze obrys nízkých skal napůl skrytých v lese, kde podzemní prostory začínaly.
Žena necouvla. Čarodějka na ni vztekle prskla, ale ani to ženu nepřimělo ustoupit. Tak se soustředila na ženu, že si nevšimla pohybu za svými zády. Zahlédla stín, dopadající jí na hlavu, ale uhnout už nestačila. Před očima se jí roztančily barevné hvězdy, a pak vše pohltila noc.

Vesnice jásala. Podařilo se jim dostihnout čarodějku, která je už dlouho soužila, a přemoci ji. Svázanou ji hodili na hromadu přineseného dřeva a ruce se jim trochu třásly, když se k hranici blížili se zapálenými pochodněmi. Oheň vzplál na několika místech, vysoko nad vsí se smyčky jeho kouře spojily do jednoho víru a noční vítr je rozfoukal do ztracena.
Trvalo skoro celou noc, než oheň dohořel a vesničané se mohli přesvědčit, že z čarodějky nezůstalo vůbec nic. Nechali popel na hromadě a unaveně se vlekli do svých domovů. Na oslavu nikdo neměl ani pomyšlení.

Před svítáním bylo místo s dohořelou hranicí prázdné. Do popela padala rosa. Noční vítr ustal a kraj se připravoval na příchod nového dne.
Slunce vykouklo prvním nesmělým paprskem, ten se dotkl popela a hromádka šedé hmoty se pohnula. Nejdřív sotva znatelně, pak víc, a než se slunce posunulo na obzor tak, že vypadalo jako obrácená zlatá miska, stála v popelu štíhlá nahá žena s dlouhými hnědými vlasy. Rozhlédla se kolem sebe a nakrčila čelo, jakoby si na něco nemohla vzpomenout.
Za blízkým plotem zaskřehotal kohout. Kokrhání to ještě nebylo, přesto sebou žena trhla, ohlédla se po prázdných oknech vesnice a rozběhla se do blízkého lesa. Tam byl její domov - malá chalupa plná sušících se bylin a záhadných sáčků s tajemným obsahem.
Sotva se stačila obléct, když přišli první prosebníci, aby si vyžádali koření a masti na své neduhy. Ať ji předešlého večera chytili či nechytili, stejně jako roky předtím zapomněli, že by se měli bát. Kouzlo působilo dál. Rychle je odbyla a sotva poslední z nich zmizel na cestě za vzdálenou zatáčkou, vydala se hlouběji do lesa. Dlouho se prodírala hustým podrostem, než došla na malou mýtinu se stromkem uprostřed. Stromek byl plný růžových a bílých květů, které voněly do daleka. Zůstala stát pod nízkou větví obsypanou květy a netrpělivě se rozhlédla.
„Pořád pospíchá,“ ozval se vedle ní mužský hlas. Než se po něm stačila podívat, přimáčkl ji ke kmeni stromku a přitiskl své rty na její v dlouhém vášnivém polibku. “A pořád stejně krásná,“ vydechl, když se jejich ústa konečně rozpojila.
Omámeně zamrkala, ale než se vzpamatovala, majitel hlasu a líbajících rtů byl pryč.
„A tak je to každý rok,“ povzdechla si pro sebe.
Cestou zpátky do chalupy poskakovala jako malá holčička a broukala si nějakou odrhovačku. Svět byl nádherný. Cítila se plná energie a síly. Už věděla, co se stane, když vesničanům neuteče - zrodí se znovu z popela ještě silnější než předtím. A polibek pod rozkvetlým stromem jí vrátí její mládí a krásu. Svět je nádherný.

:bye:

:sunny:
Naposledy upravil andoriel dne 21.6.2016 22:25:50, celkově upraveno 2

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Ach jaj...

Andoriel, ty si nenapravitelna romanticka idealistka... :yes:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
A pohádkářka :D

Díky, Aiwe :)

:sunny:

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
překrásné :bravo:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, posedlíku :)

:sunny:

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Dokončené povídky

cron