Světlo a tma
Byla to docela velká kolonie, když přišla zkáza. Na celou obývanou oblast padla tma a s ní se objevilo zlo. Nemělo určitý tvar, ale kroutilo se všude, kam si lehl stín, a jakmile se někdo z osady ocitl v jeho dosahu, zmizel.
Než se usedlíci vzpamatovali, zbylo jich jen devět. Semkli se do těsného hloučku a proti temnotě se bránili rozsvícenými světýlky. Tři svítili, aby se do světla mohli skrýt všichni, a pomalu se vydali pryč z toho hrozného místa. Světlo tří lampiček postupně sláblo. Nikdo si to neuvědomil, dokud se dvou krajních poutníků nezmocnila temnota a neodtáhla je do tvého černého chřtánu. Zbývající rychle nahradili skomírající světýlka za nová a silná a šli dál. Doufali, že udržují stejný směr a už brzy přijdou mimo temné území.
Cesta byla dlouhá a světýlka vydržela příliš krátkou dobu. Každý z bývalých osadníků měl jen jednu lampičku se světýlkem, a po jeho vyčerpání trvalo dlouhou dobu, než znovu doplnilo energii.
Postupně ztratili sedmého i šestého, když se zatoulali od skupinky dál, než kam sahalo slábnoucí světlo.
Zbývajících pět se tisklo k sobě, ze dvou stran byli chráněni světlem a pomalu se posunovali vpřed. Lampičky slábly. Už nebyla žádná další, kterou by mohli rozsvítit.
Jedna z lampiček se rozblikala a zhasla. Další tři osadníci byli ztraceni.
Zbývající dva se co nejblíž u sebe rozběhli dál. Zdálo se jim, že už vidí náznak jasného světla.
Poslední světýlko skomíralo. Jeho záře slábla a slábla. Prchající se zastavili a vyděšeně se na něj zadívali. V tu chvíli lucernička zhasla.
Osadník stál s temnou lucernou a nebyl schopen pohybu, odevzdaně čekal na příchod tmy.
Ten druhý se zmohl na poslední skok tam, kde tušil krásné světlo. V nic už nedoufal, ale nechtěl se vzdát bez boje.
Skočil a… proletěl horizontem temnoty do prudkého jasu. Překvapeně se zastavil, pak se rychle přesunul ještě o kus dál, aby se k němu tma nemohla natáhnout. Po dlouhé době ve tmě si užíval blahodárný vliv světla. Rozevřel náruč, cítil, jak jím proniká jas, a tělo se mu nadouvá a bublá. Svět se zdál krásný. Bude si užívat světla a nebude trvat dlouho a nová kolonie se znovu zaplní obyvateli, kteří vzniknou z jeho těla. Všichni budou on, ten nejstatečnější a nejlepší. Ten, který přežil.
Jako na pokyn se nad jeho rostoucím se tělem objevila duha. Krásný zářící barevný pás se blížil přímo k němu. K zakladateli nového života.
Očekával nárůst energie a rychlé dělení. Na konci duhy se objevila černá kapka, bez zaváhání ho našla a dopadla na něj. Místo života přišla smrt.
-------------------------------------------------------
„Výborně, mladý muži!“ vykřikl profesor a posunul si na nose brýle s pokroucenými kovovými obroučkami. „Kdybyste si nevšiml toho úniku, měli bychom tady za pár vteřin celou novou kolonii této zhoubné bakterie.“ Poklepal studentovi na rameno a otočil se ke zbytku třídy: „Pamatujte si, že zničení každé této bakterie je nezbytné. Jakmile zůstane jen jedna jediná, byla celá léčba zbytečná. Je třeba velká trpělivost a pozornost, protože i ve správném léčebném séru mohou některé dost silné bakterie přežít dost dlouho na to, aby se dostaly z jeho dosahu a znovu se začaly množit. Vytvoří si kolem sebe něco jako ochranné pole, a pak se mohou sérem pohybovat až k jeho okraji.“ Profesor si spokojeně zamnul ruce a kývl na pozorného studenta. „V dnešní hodině byla bakteriální nákaza zdárně vymýcena, příště si povíme něco o virech, které si umí hrát na schovávanou.“
Byla to docela velká kolonie, když přišla zkáza. Na celou obývanou oblast padla tma a s ní se objevilo zlo. Nemělo určitý tvar, ale kroutilo se všude, kam si lehl stín, a jakmile se někdo z osady ocitl v jeho dosahu, zmizel.
Než se usedlíci vzpamatovali, zbylo jich jen devět. Semkli se do těsného hloučku a proti temnotě se bránili rozsvícenými světýlky. Tři svítili, aby se do světla mohli skrýt všichni, a pomalu se vydali pryč z toho hrozného místa. Světlo tří lampiček postupně sláblo. Nikdo si to neuvědomil, dokud se dvou krajních poutníků nezmocnila temnota a neodtáhla je do tvého černého chřtánu. Zbývající rychle nahradili skomírající světýlka za nová a silná a šli dál. Doufali, že udržují stejný směr a už brzy přijdou mimo temné území.
Cesta byla dlouhá a světýlka vydržela příliš krátkou dobu. Každý z bývalých osadníků měl jen jednu lampičku se světýlkem, a po jeho vyčerpání trvalo dlouhou dobu, než znovu doplnilo energii.
Postupně ztratili sedmého i šestého, když se zatoulali od skupinky dál, než kam sahalo slábnoucí světlo.
Zbývajících pět se tisklo k sobě, ze dvou stran byli chráněni světlem a pomalu se posunovali vpřed. Lampičky slábly. Už nebyla žádná další, kterou by mohli rozsvítit.
Jedna z lampiček se rozblikala a zhasla. Další tři osadníci byli ztraceni.
Zbývající dva se co nejblíž u sebe rozběhli dál. Zdálo se jim, že už vidí náznak jasného světla.
Poslední světýlko skomíralo. Jeho záře slábla a slábla. Prchající se zastavili a vyděšeně se na něj zadívali. V tu chvíli lucernička zhasla.
Osadník stál s temnou lucernou a nebyl schopen pohybu, odevzdaně čekal na příchod tmy.
Ten druhý se zmohl na poslední skok tam, kde tušil krásné světlo. V nic už nedoufal, ale nechtěl se vzdát bez boje.
Skočil a… proletěl horizontem temnoty do prudkého jasu. Překvapeně se zastavil, pak se rychle přesunul ještě o kus dál, aby se k němu tma nemohla natáhnout. Po dlouhé době ve tmě si užíval blahodárný vliv světla. Rozevřel náruč, cítil, jak jím proniká jas, a tělo se mu nadouvá a bublá. Svět se zdál krásný. Bude si užívat světla a nebude trvat dlouho a nová kolonie se znovu zaplní obyvateli, kteří vzniknou z jeho těla. Všichni budou on, ten nejstatečnější a nejlepší. Ten, který přežil.
Jako na pokyn se nad jeho rostoucím se tělem objevila duha. Krásný zářící barevný pás se blížil přímo k němu. K zakladateli nového života.
Očekával nárůst energie a rychlé dělení. Na konci duhy se objevila černá kapka, bez zaváhání ho našla a dopadla na něj. Místo života přišla smrt.
-------------------------------------------------------
„Výborně, mladý muži!“ vykřikl profesor a posunul si na nose brýle s pokroucenými kovovými obroučkami. „Kdybyste si nevšiml toho úniku, měli bychom tady za pár vteřin celou novou kolonii této zhoubné bakterie.“ Poklepal studentovi na rameno a otočil se ke zbytku třídy: „Pamatujte si, že zničení každé této bakterie je nezbytné. Jakmile zůstane jen jedna jediná, byla celá léčba zbytečná. Je třeba velká trpělivost a pozornost, protože i ve správném léčebném séru mohou některé dost silné bakterie přežít dost dlouho na to, aby se dostaly z jeho dosahu a znovu se začaly množit. Vytvoří si kolem sebe něco jako ochranné pole, a pak se mohou sérem pohybovat až k jeho okraji.“ Profesor si spokojeně zamnul ruce a kývl na pozorného studenta. „V dnešní hodině byla bakteriální nákaza zdárně vymýcena, příště si povíme něco o virech, které si umí hrát na schovávanou.“