Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Jsem tu nová a trochu se ztrácím, jak co vložit. Tak pokud něco zvorám, není to schválně.
Pro ty, kdo mají rádi Todda, se mi povedlo "zjistit", jak to s ním pokračovalo po návratu Atlantidy na Zem.
Budu vděčná za každou připomínku.
TODD
(STARGATE ATLANTIS-DOKONČENÍ)
Na velitelství Hvězdné brány se rozezvučí siréna a známý hlas hlásí: „Neplánovaná mimozemská aktivace!“
Bránou přichází Teyla. Sam Carterová ji upřímně vítá. „Ráda Vás zase vidím. Co Vás přivádí na Zem?“ Odcházejí spolu do útrob SGC.
----------
IOA zasedá.
Komise: „A jak si naši pomoc představujete? Ani nevíte, kde se zdroj nákazy nachází… Ani jestli je to lidské dílo…“
Teyla.: „Domníváme se, že některý z Michaelových mužů, oživil některou z jeho laboratoří na výrobu hoffanské látky a našel cestu, jak ji rozšiřovat do vody nebo potravin. Nemáme sami dost možností a prostředků jak laboratoř najít a zničit. Lidé v Pegasu umírají. Když nám nepomůžete, lidské světy v Pegasu budou zdecimovány.
Komise: „Ale hoffanská látka zabíjí i Wraithy, a pokud je nám známo, tak v daleko větší míře než lidi. Není to naopak způsob, jak odstranit hrozbu útoků ze strany Wraithů?“
Teyla.: „Ti mrtví lidé tedy jsou přijatelné ztráty? Je to daň za to, aby zmizela hrozba útoku Wraithů na Zem?“
Komise: „Samozřejmě že ne, ale máme vyslat do Pegasu vesmírnou loď? Víte, o jak nákladnou záležitost se jedná? Ta mise může trvat měsíce, možná roky, když nevíte ani, kde hledat. Museli bychom použít jedinou volnou loď, která není momentálně na misi. A Země by zůstala bez ochrany, kdyby se něco přihodilo... Neohrozíme bezpečnost Země, pro tak nákladnou misi s tak nejistým výsledkem…“
------------------
Teyla kráčí chodbou SGC se Sheppardem.
Sheppard.: „No, musela to být malá mise, taková, která je v kompetenci velitelství SGC. Zkusím promluvit s plk. Carterovou. Ale bude to trvat. Je momentálně mimo základnu, odjela do Washingtonu jednat o zapojení programu hvězdné brány do mezinárodního systému obrany. A to může trvat týdny. Politici se nedokážou shodnout, ani když jsou z jednoho státu, natož když jsou tam zastoupeny všechny velmoci a regionální vojenská seskupení! Zkus vydržet.“
Teyla: „Cítím tu přítomnost Wraitha.“
Sheppard: „Jo, je tady Todd.“
Teyla: „ Je ve vězení?“
Sheppard: „Tak napůl. Má svůj pokoj, který ale nesmí opustit a IOA stále odkládá jeho propuštění.“
Teyla: „Myslela jsem, že součástí dohody bylo, že bude propuštěn hned po operaci proti jeho vzbouřenému důstojníkovi.“
Sheppard: „Zvrtlo se to, vždyť víš. A když Atlantis přistála na Zemi (V/20), vstoupila do toho IOA.“
Teyla: „Není naštvaný?“
Sheppard: „No, asi není moc rád. Raději jsem se neptal…“
Teyla: „Dal nám přece ZPM.“
Sheppard: „Sám z toho celého nemám úplně dobrý pocit. Ale moc s tím nenadělám. Tak se mu to tady snažím aspoň trochu zpříjemnit.“
Teyla: „Jak?“
Sheppard: „Objednal jsem mu menu, které si bere k jídlu Rodney…“
Teyla se usměje: „Opulentní hostina…“
Sheppard: „Jo.“
Pak Sheppardovi blýskne v očích ohníček: „A možná mu ještě pošlu Kačera Donalda…“
-----------------
Teyla přichází k místnosti, před jejímiž dveřmi stojí stráž. „Mám povolení navštívit vězně.“ Strážný jí uvolní cestu a otevře dveře. V pokoji se strohým vojenským nábytkem stojí uprostřed bez hnutí Todd. Má na sobě pracovní uniformu z Atlantidy, kterou měl už při letu Atlantidy na Zem.
Voják se zbraní zůstane u dveří.
Teyla: „Mohu dál?“
Todd: „Proč se ptáš? Nemám přece možnost ti v tom nijak zabránit…“
Teyla: „Myslela jsem, jestli ti má přítomnost nebude nepříjemná… To se tak mezi lidmi dělá…“
Todd (nepřátelsky): „Od kdy lidi zajímají názory a pocity Wraitha?“
„Neměla jsem sem chodit…“ Teyla se otáčí k odchodu.
Todd: „Zůstaň, ...jestli chceš.“
Teyla se otočí zpět.
Todd: „Poslal tě Sheppard?“
„Ne,“ Teyla se ohradí, „chtěla jsem jen vědět, jestli ti něco nechybí.“
Todd: „Co svoboda…?“
Teyla mlčí.
Todd: „Proč jsi přišla?“
Teyla (trochu rozpačitě): „Myslela jsem… Vlastně nevím… Lidé to tak dělají…“
Stojí teď oba proti sobě a mlčí. Pak Wraith zkoumavě nakloní hlavu.
Todd: „Cítím tvé myšlenky…Ty nesouhlasíš s mým uvězněním…“
Teyla: „Ne, nesouhlasím…“
Wraith: „Proč?“s
Teyla: „Rozumím lidem ze Země. Jsi Wraith a Wraithi zabili mnoho lidí...“
Todd: „Ale...?“
Teyla: „ Ale také jsme spolupracovali a naše spojenectví zachránilo mnoho životů. A ta ZPM, to byla velká pomoc! Vím, co je vděk. Tak proto.“
Oba znovu mlčí. Wraith si Teylu zkoumavě prohlíží, jako by z její tváře chtěl vyčíst ještě něco víc, než řekla.
Teyla: „Nemohu urychlit tvé propuštění. Ale napadlo mě, jak by čas tady strávený nemusel být tak úplně ztracený?“
Todd: „Co máš na mysli?“
Teyla: „Sama jsem tady už několikátý den a také zatím stále jen čekám. Objevila jsem místní knihovnu a začala číst knihy, abych lépe poznala kulturu a mentalitu lidí ze Země. Tebe by nezajímalo dozvědět se víc o lidské rase a civilizaci?“
Todd: „Na co čekáš ty?“
Teyla: „Přišla jsem na Zem pro pomoc. V Pegasu řádí hoffanský mor (I/7). Někdo zřejmě rozšiřuje tu látku.“
Todd (tiše ale zuřivě): „A já sedím v cele…“
Vstoupí strážný a na tácu nese bohatý chod. Velký plátek masa s bohatou oblohou, opečený chléb, velkou sklenici čaje a plechovku piva. Místnost naplní lákavá vůně horkého masa a koření.
Todd: „Sheppard se zjevně snaží, aby mě příliš nemrzela změna mého způsobu obživy. Což mě spolu s tím, že mě tu stále drží, přivádí k myšlence, že má se mnou nějaké plány. Začínám tušit jaké.“
Teyla: „Nemyslím, že by to byl plukovník Sheppard, kdo zdržuje tvé propuštění.“
Todd usedne ke stolu a rozlomí krajíc.
Teyla: „Nechám tě v klidu najíst. Ale zase přijdu, jestli chceš.“
Todd: „Tvá přítomnost bude vítaná. A můžeš s sebou vzít nějaké ty knihy, jak jsi o nich mluvila. Když už si nemohu prohlédnout Zemi sám, ať tedy přijde Země za mnou!“
---------------------
V kanceláři sedí Sam Carterová a rovná hromadu papírů s poznámkami. Ozve se ťuknutí na dveře a vejde Sheppard.
Sheppard: „Plukovníku…“
Carterová: „Plukovníku…“
Sheppard: „Jaká byla konference?“
Carterová: „Únavná. Jak se ostatně dalo čekat… Potřebujete něco, Johne? Jsem k smrti utrmácená, potřebuji vypadnout.“
Sheppard: „Ano, něco s vámi potřebuji probrat, ale počká to do zítřka…“ Zdvihne ruku k pozdravu: „Dejte se do kupy!“
------------
Teyla vejde do Toddovy cely a Wraith vstane od stolu plného knih. Voják vejde s Teylou a zůstane stát u dveří, ale Teyla se na něho otočí: „To je v pořádku,…“
Voják: „Máme rozkaz…“
Teyla: „To je v pořádku, děkuji, nejsem v nebezpečí…“ Voják odejde.
Teyla přistoupí ke stolu s knihami.
Teyla: „Vidím, že knihy tě zaujaly. Neměl jsi potíže se čtením?“
Todd: „Lidské písmo není složité ani na rychlé čtení. Čtu o historii lidské rasy. Máme rozdílný biologický původ, ale zdá se mnoho společných vývojových znaků.“
Teyla vezme do ruky jednu z knih na stole: „Čingischán?“
Todd: „Byl to velký muž. Sjednotil do té doby roztříštěné a navzájem bojující kmeny.“
Teyla: „Připomíná ti to Wraithy?“
Todd: „Ano. Co se stalo s jeho říší?“
Teyla: „Neznám historii Země...“
Todd: „Nechceš se posadit?“
Oba se posadí.
Teyla zamyšleně hledí na Todda.
Wraith: „O čem přemýšlíš?“
Teyla: „Jaký opravdu jsi.“
Todd: „Záleží na tom?“
Teyla: „Na čem jiném by záleželo? Naše životy se protínají a ovlivňují. A na tom, jací jsme, záleží to, jestli nakonec skončíme jako přátelé nebo nepřátelé.“
Todd: „Chceš vědět, co ode mě můžeš čekat?“
Teyla v rozpacích z přímo položené otázky nakloní trochu hlavu stranou: „Ano…“
Todd: „Wraithi se nedělí o své pocity.“
Teyla: „Protože nevědí, kdy a odkud přijde útok? Protože jsou zvyklí být stále ve střehu?“
Todd: „Ano.“
Teyla: „Wraithi neudržují žádná přátelství? Nebyl ti mezi Wraithy někdo bližší než ostatní?“
Todd: „Mezi Wraithy existují spojenectví. Ale boj o moc probíhá i uvnitř každé aliance. Věřit jiným Wraithům můžeš, jen dokud tě potřebují a dokud jim nepřekážíš.“
Chvíli oba mlčí.
Pak ticho prolomí Todd.
Todd: „ Proč jste pro Shepparda tenkrát přišli?“
Teyla: „Jak proč? Jsme přátelé. On by to také udělal…pro každého z nás. Wraithi si v nouzi nepomáhají?“
Todd: „Není to zvykem. Wraithský bojovník nečeká na pomoc. Poradí si nebo zemře.“
Do místnosti vstoupí Dr. Kellerová se třemi ozbrojenci a osloví Todda. Jeden voják ze stráže zůstane u dveří.
Dr.Kellerová: „Potřebuji, abyste šel se mnou. Musím Vám odebrat krev a udělat nějaké testy.“
Wraith se nastraží: „Jaké testy?“
Dr.Kellerová: „Týkají se genové terapie, kterou jste prošel.“
Todd: „Chcete na mě zase dělat své pokusy?“
Dr. Kellerová se kousne do rtu: „Hledám, jak tu terapii vylepšit, aby už nezabíjela. “ (V/17)
Todd: „Nemyslím, že bych to chtěl znovu riskovat!“
Dr.Kellerová: „Teď nejde o vlastní terapii. Potřebuji jen otestovat, co všechno ve vašem těle léčba změnila. Prosím, pojďte se mnou, je to …nutné.“
Todd: „Mohu odmítnout…?“
Doktorka se zatváří jako člověk, kterému je tahle situace nepříjemná, ale má své rozkazy: „V takovém případě bychom vás...asi… přinutili...“
Vojáci přikročí k Wraithovi a uchopí ho za ruce. Stráž u dveří cvakne uzávěrem zbraně.
Doktorce je ta situace značně nepříjemná: „Promiňte…“
Todd se napřímí: „V pořádku,…udělal bych totéž, kdyby role byly obrácené… Budiž tedy, …udělejte, co musíte, doktorko... Půjdeme?“
Doktorka Kellerová kývne.
Todd (k vojákům): „Půjdu sám…!“
Vojáci pustí Wraithovy paže.
Todd pod stráží a doktorka odcházejí, Teyla trochu s rozpaky za nimi hledí.
-------------
Do Toddovy cely vstoupí Sheppard.
Todd: „Shepparde…“
Sheppard: „Jak se vede?“
Todd mlčí.
Plukovník si všimne na stole rozložených knih.
Sheppard: „Čteš naše knihy?“
Todd (ironicky): „Přišel jsi zkontrolovat mé čtenářské záliby?“
Plukovník tedy kousne rovnou do kyselého jablka: „Dobře, …tak jo! Potřebovali bychom pomoci…“
Todd.: „A proto mě tu stále držíte? Wraith by se vám mohl hodit?“
Sheppard: „Tak to není. Víš, problém je v tom, že umíš být cenný spojenec, ale jako nepřítel jsi nebezpečný. Jsi chytrý i zkušený, dokážeš hrát vabank. Upřímně řečeno - ještě jsem neviděl nikoho, kdo by byl tak ochoten riskovat úplně všechno, aby vše získal. Budí to respekt, ale i obavy…“
Todd.: „V jedné větě mi lichotíš a současně naznačuješ, že kdybych byl hloupější, byl bych už z vězení venku?“ Wraith zesílí hlas: „Pokud jsi mi nepřišel říci, kdy mě konečně pustíte, tak náš další rozhovor nemá smysl!“
Wraith se otočí k plukovníkovi zády.
Sheppard: „Nezeptáš se ani, o co jde?“
Todd mlčí.
Sheppard: „Ale tohle by tě zajímat mělo. V Pegasu řádí hoffanský mor. Kosí hodně lidí, ale Wraithi jsou prý na pokraji vyhubení.“
Wraith utrousí přes rameno: „Máš starost o Wraithy?“
Sheppard: „Hele, bylo mezi námi leccos, ale když šlo do tuhého, dokázali jsme spolupracovat!“
Todd se otočí zpět k Sheppardovi.
Todd (jízlivě): „No,… teď už tě trochu poznávám! Sheppard, který se nevzdává! Ale kam se poděl ten arogantní velitel, který tak rád dává najevo, že Wraithům se nedá věřit?“
Sheppard: „A dá? Ten, jak říkáš, arogantní velitel, měl na starost bezpečnost celé základy. A nenechat se zaskočit od Wraithů měl v popisu práce, jasné? A ty rád neříkáš svým parťákům všechno! Nebo jsem to špatně pochopil?“
Todd: „Jak si představuješ mou pomoc?“
Sheppard: „Bylo by třeba doletět do Pegasu a zničit laboratoř, která hoffanskou látku vyrábí. Myslíme si, že ji oživil některý z Michaelových mužů.“ (III/19, IV/18))
Todd: „Proč to neuděláš sám?“
Sheppard: „Nejdřív ji musíme najít. A ty znáš Pegas lépe než my…“
Todd: „Jako váš vězeň?“
Sheppard: „Uvaž to, je to způsob, jak se odsud dostat!“
Todd: „A až skončíme, vrátíte mě do cely a budete pokračovat ve svých pokusech?“
Sheppard: „Hele, cela vypadá jinak! A vězeňská strava taky!“
Todd zvýší hlas: „Nehraj si se slovíčky, Shepparde! Jestli s vámi půjdu, pak jedině jako plnoprávný člen mise. Žádné cely, žádná pouta… A dostanu zbraň!“
Plukovník se zatváří, jako když ho zrovna rozbolel zub: „Hele, myslím, že nejsi v pozici, abys mohl bouchat do stolu. Do toho nejdu! Jsi zvyklý sledovat své vlastní cíle a nás k nim jen využít!“
Todd zdvihne v údivu obočí a jeho hluboký hlas naplní místnost: „Děláte to snad jinak?“
Sheppard: „Dobře, řeknu to jinak. Nemůžu vědět, kdy se rozhodneš tým opustit a nás poslat k ledu.“
Todd: „A kde mám záruku já, že neuděláte totéž?“ (sarkasticky) „V rámci svaté války proti Wraithům?“
Sheppard: „Opravdu mě z něčeho takového podezíráš?“
Todd přimhouří oči: „Ne… Ale můžeš ručit za všechny členy svého týmu?“
Na to Sheppard nemá odpověď.
Wraith stojí teď proti němu, rovný jak svíčka, o půl hlavy vyšší než plukovník. Osobnost, která ví, co riskuje, ale přesto sází vysoko.
Todd: „Nebudu loutka, kterou někdo vodí, Shepparde. Nejsem figurka, jsem hráč!“
Sheppard (kousavě): „Jo. Všiml jsem si, že se některé naše plány občas zvrtly…“
Todd: „Nemohu ti slíbit, že se nic nezvrtne. Mohu tě jen ujistit, že tě nepodvedu.“
Sheppard (zvýší hlas): „Jako tenkrát na Daidalu?“
Todd hrozivě přiblíží svou tvář k Sheppardovi: „Spuštěním Atera jsme přišli o dva křižníky!“ (V/10, V/11)
Sheppard: „A my o bránu a řídící místnost! A tvou zásluhou také málem o loď a její posádku. A opravdu nevím, jestli bychom tady takhle spolu dnes stáli, kdyby se ti bylo tenkrát povedlo, oč ses pokusil!“
Oba už mluví hlasem vytočeným do nejvyšších otáček.
Todd: „Nebyl jsem to já, kdo poškodil tvou loď, Shepparde! Poděkuj Rononovi a doktorce Kellerové!“
Sheppard: „Ale ty jsi ji nastavil tak, aby se rozplácla o planetu…!“
Todd: „Oba jsme se cítili podvedeni…“
Sheppard pomalu upouští přetlak.
Sheppard: „Dobře. Mohl jsi projevit trochu víc důvěry v mé slovo, když jsem tvrdil, že s tím nemáme nic společného. Ale to už je teď jedno. Nevydám ti sebe a své lidi na milost, navíc na tvém vlastním domácím hřišti…“
Také Todd už mírní svůj tón do smířliva: „Já také chci tu laboratoř najít a zničit. Máme společný cíl, Shepparde. Vzpomínáš? Tohle už jsme zažili! Můžeme spolupracovat!“ (III/7)
Plukovník přemýšlí s rukama vbok.
Todd se mu pozorně zahledí do tváře: „Ano. Můžeš mě přinutit, abych s vámi šel jako vězeň. Ale domníváš se, že to prospěje naší spolupráci? Že tak se toho ode mě dozvíš nejvíc?“
---------------------
V zasedačce SGC sedí celý tým – John Sheppard, Teyla, Ronon i Rodney McKey.
Ronon : „Zabije nás, jakmile se k němu poprvé otočíme zády…“
Sheppard: „Když jsme měli společný cíl, fungovalo to.“
Ronon : „No tak nás zabije, až tu laboratoř najdeme. Jaký je v tom rozdíl?“
Sheppard: „Mám dojem, že se ten vztah posunul už trochu někam jinam. Už se známe, otestovali jsme si navzájem své limity, na nic si nehrajeme…“
Teyla: „Také mám z Todda trochu jiný pocit… Všimla jsem si, že přemýšlí o věcech, o kterých dřív nepřemýšlel…“
Ronon: „Koulí to s námi.“
Sheppard: „Dobře. Ronon říká ne.Teyla, jestli tomu správně rozumím, je spíš pro. Co ty, Rodney?“
McKey: „Já? Jak bych to řekl? Jak víte, já jsem člověk osobně opatrný. Ale jako vědec, který se podílel na vývoji hoffanské látky, se cítím spoluzodpovědný…“
Sheppard: „Rodney, zkrať to, ano? Ano nebo ne?“
McKey: „Ač z toho nemám vůbec žádnou radost, obávám se, že musím říci ano.“
Ronon se obrátí na Shepparda: „A ty?“
Sheppard zavrtí hlavou: „Obvykle se musím rozhodnout rychle. Teď bych potřeboval, aby to bylo dobře. Ale – máme lepší možnost?“
Ronon se zvedne: „Tak jo. Jdeme na to.“
------------------
Sheppard, Ronon, McKey, a Teyla s odjištěnými zbraněmi prozkoumávají starý, prázdný a zjevně opuštěný tovární areál. O pár kroků dál je vidět Todda. Už má znovu svůj obvyklý wraithský oděv a v ruce omračovač.
Teyla: „Je strašné, kolik takových vypleněných nebo opuštěných planet je… “
McKey zkoumá okolí antickým detektorem známek života, ale nenalézá nic.
McKey: „Nic tu není.“
Teyla: „Je to už kolikáté místo a pořád nic. Takových objektů mohou být v Pegasu stovky…“
Ronon : „Jen jestli to někdo nesabotuje…“ Ronon se zle se podívá na Todda.
Wraith: „Proč bych to dělal? Chci totéž, co vy…“
Sheppard: „Hledáme jehlu v kupce sena…“
McKey: „Ale ode dneška by to mohlo jít přece jen o poznání lépe. Dávejte pozor! Včera v noci, (neopomene zdůraznit) když vy ostatní jste už spali, jsem vylepšil detektor známek života tak, že nám pomůže rozpoznat i hoffanskou látku.“
Sheppard: „Šikovný kluk! Jak se ti to povedlo?“
McKey: „Víš, využil jsem toho, že každá látka má svůj spektrální odraz. Detektor známek života je zkonstruovaný tak, aby snímal určité veličiny a vzorce. Takže jsem (pochválí se) do něj přidal funkci, aby vedle známek života uměl zachytit i specifický spektrální odraz hoffanské látky. Když ji přístroj zachytí, zapípá tak silně, jaká je koncentrace té látky v měřeném prostředí.
Ronon : „Nic nepípá…“
McKey (zatváří se, jako kdyby už byl unavený pořád někomu něco vysvětlovat): „Protože tady nic není!“
Teyla: „Neměl bys to měřit třeba ve vodě nebo tak?“
McKey: „Jistě, když tu bude voda, změřím vodu. Ale když tu voda není, zkouším, jestli tu nejsou aspoň nějaké zbytky té látky. Hoffanská látka je totiž detekovatelná i v nepatrných koncentracích, víte? Děkovat mi nemusíte, vím, jak důležitá je to pomoc!“
Todd se se zájmem přiblíží: „To je chytré. Mohu se podívat?“
McKey: „Ovšem, (pro sebe) aspoň nějaké ocenění…“
Sheppard: „Necháme toho. Musíme se vrátit včas do jumperu, abychom stihli schůzku s Daidalem.
--------------
V zaparkovaném jumperu sedí Teyla, McKey a Todd. McKey má na klíně otevřený notebook a něco počítá.
Todd sedí naproti němu a se zájmem ho pozoruje.
Todd: „Co vymýšlíš? Mohu se podívat?“
McKey: „Ano. Zkouším propojit asgardský transportní systém s antickou technologií jumperu. Slíbil jsem to Sheppardovi už dávno, ale nebyl na to čas...“
Todd si přesedne vedle Rodneyho a hledí mu přes rameno.
Todd: „Mohu to také zkusit?“
McKey: „Jistě, ale je to velmi složité. I já s tím mám problém. Tobě se to těžko podaří...!“
Todd: „Proč myslíš?“
McKey (netrpělivě a důrazně): „Je to antická a asgardská technologie a ty jsi Wraith! Můžeš skvěle rozumět wraithskému, ano, i antickému kódování, ale na asgardském si vylámeš ty své mrňavé zuby. Je to něco jako...“, Rodney hledá nějaké vtipné přirovnání, „...jako... To máš fuk! Prostě je to něco úplně jiného!“
Todd: „Mohu si na to vzít některý záložní počítač a externí disk?“
McKey už začíná bublat: „Vezmi si, co chceš, ale neobtěžuj mě s tím, ano? Pracuju…!“
------------------
Interiér velitelského můstku na Daidalu.
Venku zuří divoká přestřelka s wraithským křižníkem a důstojník u řídícího pultu hlásí: „Štíty na 40 procentech!“
Vtom jedna ze střel Daidala dosáhne přesně svého cíle, na křižníku se zableskne a wraithskou loď roztrhne mohutný výbuch.
Důstojník: „Nepřátelská loď je zničena, pane!“
Plukovník Caldwell: „Už bylo načase. Jak jsme na tom?“
Důstojník: „Máme poškozený hyperpohon a oslabené štíty. Jinak systémy fungují.“
Caldwell: „Dobře. Pošlete někoho na opravu a dejte vědět do SGC, že na schůzku s Sheppardem dorazíme pozdě.“
------------
Do jumperu vcházejí Sheppard a Ronon.
Sheppard: „Pořád nic?“
Teyla zavrtí hlavou. : „Nic.“
Na lavicích sedí proti sobě McK a Todd a soustředěně klepou do klávesnic.
Sheppard: „Co to děláte?“
McK: „Zkoušíme naroubovat asgardský transportní systém do jumperu. Ale nejde to. Tedy přesněji řečeno šlo by to, ale je tam tolik převodních můstků, že by to zřejmě zahltilo celý palubní počítač. Ty převodní řetězce jsou delší než všechny programy jumperu dohromady.“
Sheppard (na Rodneyho): „Hele, nechceš tím říct, že s členem nepřátelské rasy tady lustrujete poslední vychytávky na naší transportní technice?“
Rodney zvedne překvapeně hlavu: „Pravda...“
Todd: „Nejsme spojenci?“
Sheppard se otočí k Wraithovi: „To jsme. Aspoň doufám. Ale být spojencem neznamená, že se navzájem budeme svlékat do spodního prádla! Každá armáda má své výsostné vody, svá tajemství, která neukazuje nikomu! Ani spojencům!“
Todd se pozorně zadívá na Shepparda.
Sheppard: „Co koukáš? Tomu bys měl snad rozumět! Ty sám přece taky nedáváš nikomu nic zadarmo?!“
McKayovi najednou ještě prolétne cosi důležitého hlavou a on s nepřítomným pohledem začne honem něco ťukat.
Sheppard zvýší hlas: „Rodney! Skončete to - hned!“
Todd sklapne počítač a na jeho tváři se objeví potutelný úsměv: „Opravdu tě nepotřebuji vidět ve slipech, Shepparde! Tady je tvůj počítač doktore!“
-----------
Interiér velitelského můstku na Daidalu.
Přichází velitel opravárenské čety a obrací se na Caldwella: „Plukovníku?“
Caldwell kývne.
„Tak snad už to bude fungovat. Byla to náročná oprava a musíme hyperpohon používat opatrně. Ale mělo by to letět.“
Caldwell se otočí k důstojníkovi u řídícího pultu: „Máme nějaké zprávy o Sheppardovi?“
Důstojník: „Ne, pane. Do SGC se zatím neozvali.“
Caldwell: „Tak dobrá, vyrazíme za nimi...“
--------------
Všichni z Sheppardova týmu sedí v jumperu, Teyla sleduje obrazovku. Zavrtí hlavou: „Pořád nic…“
McKey: „Nechci sýčkovat, ale nedocházejí nám kromě energie také zásoby?“
Teyla: „Ano, Rodney, docházejí.“
Sheppard: „Asi se někde zdrželi, přiletí…“
McKey: „Ale jak vydržíme bez energie? A bez jídla?“
Ronon : „Když bude nejhůř, sníme tebe!“
McKey (lekne se): „Cože?...Ha, ha, moc vtipné…“
Sheppard: „Teylo, jaké má Daidalos zpoždění?“
Teyla: „Za chvíli to bude třicetšest hodin.“
Sheppard: „Doletíme k nejbližší bráně a podáme zprávu do SGC. Třeba už vědí, kde je problém a pomohou nám.“
Teyla: „Johne, energie je slabá a poletí-li jumper plně obsazený, mohou vypadnout systémy.“
Sheppard: „Dobře, poletím sám.“ Obrátí se na Todda: „Kde je tu nejbližší planeta s bránou?“
Todd: „Vím o jedné blízko. Ale brána je tam v lese, budeš ji možná dlouho hledat.“
Sheppard: „Tak poletíš se mnou. Teylo, zvládne to jumper?“
Teyla se nadechne k odpovědi, ale McKey jí skočí do řeči: „Myslím, že ano. Ale pospěšte si. Dřív než jumper zkolabuju bez jídla já.“
--------------
Sheppard s Toddem sedí v kabině jumperu a letí vesmírem. Oba mlčí.
Sheppard však v jednu chvíli zachytí zamračený Toddův obličej a nedá mu to.
Sheppard: „Máš zas na čele tu svou hlubokou vrásku, co se děje?“
Wraith neodpoví, jen dál kouká zachmuřeným pohledem ven z kabiny.
Sheppard: „Že se vůbec ptám…“
Wraith se vzpamatuje: „Zamyslel jsem se...“
Sheppard: „A…?“
Todd: „Přemýšlím o budoucnosti Wraithů.“
Sheppard: „No, nerad bych ti zkazil odpoledne, ale myslím si, že i když se nám podaří zneškodnit tu laboratoř, tak to Wraithti mají dost spočítané. Otrávené jídlo, stres, občanská válka,…to není příliš povzbudivá situace.“
Todd: „Myslím, že podceňuješ naši schopnost učit se. Naši schopnost přizpůsobit se situaci, najít východisko. Vy lidé v nás vidíte jen hladové bestie, ale to není celá pravda. Naše silná potřeba se krmit je jen projevem naší základní vlastnosti, a tou je touha a schopnost přežít. Jestliže budeme muset změnit své návyky, abychom přežili, uděláme to. Přežijeme.“
Sheppard: „Znělo by mi to lépe, kdyby to neříkal příslušník rasy, která se krmí na lidech.“
Todd: „Je zřejmé, že výhodu mezi ostatními budou mít ti Wraithi, kteří se na lidech krmit nebudou muset.“
Sheppard: „Myslel jsem, že o genové terapii už nechceš ani slyšet!“
Todd: „Zdá se mi, že nemáme na výběr.“
Sheppard: „No, to už se poslouchá líp. Ale nejsem si jistý, jestli to znamená nějakou podstatnou změnu pro lidi.“
Todd: „Jak to myslíš?“
Sheppard: „No víš, když se tenkrát budila tvoje posádka ze stáze, nevypadalo to jako vyřešený problém. Všichni se chovali jako hladoví dravci – vrhali se na všechno, co se hnulo, a trhali to zuby!“
Todd: „Dobře, že jsi mi o tom řekl. Musíme se na to připravit. Ale wraithští důstojníci to zvládnou.“
Sheppard: „Víš, nemám příliš velkou důvěru v to, že by se Wraithi nějakým zázračným lékem změnili v hodná a laskavá stvoření. I kdyby genová terapie zabrala co nejlíp a oni se naučili nevyssávat lidi a nepožírat je, nejspíš to zase bude znamenat jen to, že místo sklizně na lidech prostě jen podniknete nájezd na jejich úrodu!“
Todd: „Co po mě chceš, Shepparde? Jsem Wraith! A hledám, jak dostat svou rasu z pasti, do které se dostala!“
Sheppard: „To jistě. Ale já jsem člověk. A jestliže nevezmeš do hry a do úvahy také ty, o kterých jste zatím mluvili jen jako o jídle, tak nemáš odškrtnuto! Nemůže to trvale fungovat!“
Chvíli oba mlčí.
Sheppard: „Mimochodem, zaznamenal jsem změnu nebo se mi to zdá? Odkdy tě zajímají Wraithi jako takoví a ne jen tvůj vlastní úl a pozice?“
Todd: „Přežití jednotlivce může být za určitých okolností závislé na přežití celku.“
Sheppard: „Chceš Wraithy předělat?“
Todd: „Pokusím se o to. Svolám sněm.“
Sheppard: „Sněm?...Jak? A kam?“
Todd úkosem pohlédne na plukovníka.
Wraith: „Nerad bych tě uvedl v pokušení... Když se nebudeš ptát, nebudu muset lhát...“
Sheppard pochopí. „Jasně...“
Chvíli je ticho.
Todd: „Ty příliš nevěříš, že by Wraithti mohli změnit svůj způsob života, že?“
Sheppard pokrčí rameny: „Máte obrovský technologický náskok, zkuste lidem v galaxii něco nabídnout! To by fungovat mohlo! ...Tedy pokud vám po tom všem ještě budou schopni věřit...“
Todd: „Počítám v tom s Teylou...“
Sheppard: „Ty se nezdáš.... Ale pozor, žádný podraz! Teyla je pod mou přímou ochranou!“
Todd se usměje: „Ovšem...!“
V předním okně jumperu se objeví planeta, ke které loď míří.
Sheppard: „To je sranda...“
Todd se na Shepparda tázavě podívá.
Sheppard pobaveně zavrtí hlavou: „Probírám s tebou záchranu Wraithů. To už je samo o sobě dost absurdní. A plánujeme budoucnost galaxie! A přitom nemáme ani jistotu, jestli doletíme k nejbližší bráně nebo budeme dnes večeřet...!“
Todd: „Jak se ti povedlo tenkrát zabránit srážce s planetou, kde bylo ukryté Atero?“
Sheppard: „Otevřel jsem hyperprostorové okno z druhé lodi.“
Todd: „To bylo chytré!“
Sheppard je polichocen: „Jo…“
Todd ukáže na planetu, která je vidět za oknem jumperu. „Slétni níž, ukážu ti to místo.“
Sheppard: „Nejvyšší čas. Ještě to letí, ale tah motorů slábne.“
Vtom se kus před nimi otevře hyperprostorové okno a z něj vylétne wraithská loď.
Sheppard: „Do háje, máme problém. Zapni maskování.“
Todd (zkusí stisknout nějaký krystal): „Maskování nefunguje, energie je příliš slabá…“
Sheppard se podezíravě otočí k Toddovi: „Tys to věděl?! Navedl jsi nás na planetu, na kterou létají Wraithti?“
Todd: „Věděl jsem, že sem občas zalétají lodě. Ale jen zřídka. Nemohl jsem tušit, že tu nějakou potkáme.“
Sheppard: „Dobře. Tak jestli to nebylo schválně, tak rychle vymysli, jak z téhle kaše ven…!“
Todd: „Musíme reagovat rychle. Mám nápad. Představím tě jako svého zajatce!“
Sheppard: „Na to zapomeň!“
Todd: „Když mě chytí společně s člověkem, budou mě považovat za zrádce a zabijí nás oba.“
Sheppard: „Nabíjejí zbraně. To není dobré… pokusím se uniknout na planetu a tam se někde schováme.“
Todd: „Na vesmírnou honičku nemáme dost energie.“
Todd otevře komunikační kanál: „Nestřílejte, všechno vám vysvětlím, nechte nás přistát.“
Sheppard: „Říkám ti, vymysli něco …“
Hlas se mu zadrhne, protože Todd mu vzápětí přitiskne k hlavě omračovat. Pak Shepparda druhou rukou odzbrojí.
Todd: „Udělej, co říkám. Nařiď automatické přistání a pak dej ruce dozadu.“
-------------------
Do řídící místnosti wraithského křižníku přichází Todd a za paži vede Shepparda. Plukovník má ruce spoutané za tělem. Adrenalin má až v hlavě, ale je naštěstí dost chytrý, aby to na sobě nedal znát.
Velitel lodi osloví Todda: „Znám tě, ale koho to vedeš a proč jsi ho nenechal v cele?“
Todd: „Nezdržím se dlouho. Plním důležitý úkol naší Nejvyšší královny (V/9 Královna) a popravdě, nebyl bych vůbec vstupoval na vaši loď, kdybych nepotřeboval vaši pomoc.“
Velitel: „Jakou pomoc a proč létáš v antické lodi? Kde jsi ji vzal?“
Todd: „Je to součást mého úkolu. Víc ti říci nemohu. Ale dochází mi energie a potřebuji dobít baterie, abych mohl úkol dokončit.“
Velitel: „A on?“ Pokývne hlavou k Sheppardovi.
Todd: „On je důležitý zajatec. Je klíčem pro to, aby Wraithti mohli začít využívat antické technologie. Ale víc po mě nechtěj, už tak jsem ti toho řekl až příliš.“
Velitel: „Proč jsi ho nenechal v cele?“
Todd: „Je nevyzpytatelný a nebezpečný, chci ho mít pod dohledem...“
Todd změní téma: „Byl jsem dlouho pryč. Jaká je situace v alianci?“
Velitel: „Naše počty se hodně snížily, protože pastviny jsou zasažené jedem. Ale to se stalo všem wraithským frakcím.“
Todd: „Vím o tom.“
Velitel: „Letíš rovnou ke královně?“
Todd: „Už bychom tam byli, kdybychom měli dost energie. Ale ještě mě čeká jedna zastávka.“
Velitel: „Je-li tvůj zajatec opravdu tak důležitý, dovedu ho k Nejvyšší sám.“
Todd: „Víš, s kým mluvíš? Jsem nejvyšší velitel aliance.“
Velitel: „Naposled, co vím, tě sestřelil vlastní důstojník.“
Todd: „Ano. Byla to součást mého plánu, abych snáz získal důvěru lidí. Jak jinak bych mohl přežít pád své lodi, nemyslíš?“
Sheppard nasucho polkne.
Velitel: „Myslím, že lžeš. Vezměte je…“ Velitel pokyne svým vojákům k Sheppardovi a Toddovi.
Todd uskočí zpět tak, aby měl u stěny krytá záda, a strhne plukovníka těsně k sobě. Přitiskne mu na hrdlo nůž a varovně zasyčí směrem k veliteli lodi: „Varuji tě, nebyl jsem na Zemi tak dlouho pro nic za nic. Nedokážeš toho zajatce vytěžit tak jako já. A jestli uděláš ještě jedno podezřelé gesto, zabiju ho. Nejvyšší nás očekává a myslím, že víš, co znamená upadnout u ní v nemilost.“
Velitel se zamračí a obličejem mu proběhne nevole.
Todd: „Ale dám ti možnost získat si naopak zásluhu na této misi.“
Veliteli se stále zlobně chvěje chřípí, ale přesto zvedne tázavě obočí.
Todd: „Poskytněte nám energii k dobití té lodi a já se zmíním Nejvyšší, že jsi mi pomohl s plněním jejího úkolu.“
Velitel: „Dovezu vás tam.“
Todd: „Jistě uznáš, že po tomto tvém vstupu už nezůstanu na tvé lodi déle, než musím. Takže se rozhodni, pokud jde o mou nabídku. Ber nebo nech být.“
Todd zvýší tlak na čepel nože, až se pod břitem objeví rudá krůpěj. Plukovník rychle dýchá.
Velitel ještě chvíli uvažuje. Pak tiše a vztekle zavrčí, ale do napjatého ticha kývne: „Dobře, dobijeme vám energii.“
------------------
Do jumperu vstoupí Todd se stále ještě svázaným Sheppardem. Když zaklapnou dveře jumperu, Todd vytáhne nůž a zamíří k Sheppardovým poutům. Pohyb ale nedokončí: „Ještě než ti sundám pouta a než mi přiložíš pistoli k hlavě, vezmi do úvahy, že jsem vyřešil náš problém. Vyvázli jsme a máme energii!“
Pak plukovníkovi uvolní ruce. Sheppard si tře otlačená zápěstí a obličejem mu běží vztek a hněv a všechno možné, jen pochopení tam chybí.
Todd stojí proti němu a hledí mu do různící se tváře: „Měli bychom odletět.“
Sheppard spolkne peprnou poznámku a zamíří k řízení: „ Jo, vypadneme odsud.“
-------------
Sheppard s Toddem letí vesmírem v jumperu. Oba mlčí a Sheppard je zjevně pořád nasupený.
Todd: „Stále se zlobíš?“
Sheppard (jízlivě): „Překvapuje tě to? Držel jsi mi nůž na krku a vyhrožoval, že mě zabiješ!“
Todd: „Udělal jsem, co bylo třeba, abychom zůstali naživu. Věděl jsem, co dělám.“
Sheppard: „Hned jsem klidnější…“
Todd: „Nikdy jsi mi nevěřil. Neměl jsem čas tě přesvědčovat.“
Sheppard: „No, zato teď moje důvěra ohromně vzrostla.“
Wraith pohlédne zboku na plukovníka: „Myslím, že ano.“
Sheppard neodpoví, ale zdá se, že jeho tvář se přece jen pomalu, pomalu uklidňuje…
Todd: „Nemusíš mít ze mě obavy. Nejsem hlupák, Shepparde. Vím, že náš vztah je křehký. A vím také, že má-li mít naše spolupráce šanci i do budoucna, nesmím ohrozit tebe a tvé přátele.“
Sheppard: „Do budoucna?“
Todd: „Budu vás potřebovat!“
Sheppard se ušklíbne: „Mám se začít zase bát?“
Na Wraithově těžko proniknutelné tváři se objeví úsměv.
-----------
Sheppardův tým sedí před jumperem a z pahorku shlíží na další marně prohledaný areál.
Ronon: „Nevede to nikam… Prohlídli jsme desítky objektů a stále nic.“
Sheppard: „Až na to, že nám na každé druhé planetě slabě pípá Rodneyho detektor hoffanské látky.“
McKey (dotčeně): „Promiň, ale aspoň teď víme, že ta látka je skoro všude. Liší se jen mírou koncentrace... Někdo je velmi snaživý.“
Todd: „Možná hledáme špatně. Zatím jsme hledali jen v opuštěných lidských zařízeních. Ale ten váš Michael, jak mu říkáte, byl přece původem Wraith, ne? Takže musel vědět i o wraithských pozemských laboratořích.“
McKey: „Wraithi mají také pozemská zařízení?“
Todd: „Ano. Většinou jsou to úly, které už zestárly.“
McKey: „Myslel jsem, že úly mají schopnost regenerace...“
Todd: „To ano. Ale svou organickou podstatou v určitém okamžiku překročí hranici, kdy už jejich pevnost není bezpečná pro cesty vesmírem. V takovém případě se úl zpravidla umístí do neobydlené oblasti a tam může ještě mnoho dalších let sloužit, a také zpravidla slouží, jako pozemská laboratoř. Vím ale o jednom takovém úlu, který teď svou posádkou jako laboratoř využíván není. Podíváme se tam.“
Todd se zvedne a vykročí k jumperu: „Vstávejte, vyrazíme...“
Sheppard se dotčeně ohradí: „Poslyš, nepřehlédl jsi, že tomuhle manšaftu velím já?“
Todd se otočí zpět k Sheppardovi: „Tak vydej rozkaz...!“
Sheppard vstane a postaví se proti Toddovi. Tváří se trochu naštvaně. Pak zavelí: „Dobře, podíváme se tam...“
------------------------
Tým v jumperu přilétá z dálky k velikému zvlněnému útvaru, který vypadá jako malé pohoří.
Todd: „To je ono...“
McKey: „Páni, to je ale obrovský úl! Větší, než jiné...“
Todd: „Byla to vlajková loď. Největší úl z flotily, která ve své době útočila na Atlantidu.“
Pak se Todd otočí k Sheppardovi a ukáže: „Nejlépe se do úlu dostaneme odtamtud.“
McKey: „Ale je-li tak starý, nespadne nám na hlavu, když tam někdo z nás nedejbože kýchne?“
Todd: „Systémy úlu, když nejsou využívány, se uvedou po nějakém čase do režimu spánku, takže celý úl stárne pomaleji.“
------------------
Tým se prodírá náletovými křovinami a vstupuje do úlu. Stěny jsou popraskané a částečně zhroucené.
Teyla: „Tady to nevypadá moc používaně.“
Todd: „Úl má dva vstupy. Vybral jsem ten, kde nás nejméně snadno může někdo překvapit.“
Ronon: „Neumím si představit, že bychom něco našli v takovéhle zřícenině...“
Todd: „Trup je takhle ztrouchnivělý jen na začátku chodeb, kde působil vliv povětrnosti. Tam dál to bude v lepším stavu.“
Všichni opatrně pokračují útrobami lodi.
McKey pracuje s detektorem známek života a najednou se zarazí: „Něco mám...“ Ukáže jedním směrem: „Mám tři známky života na opačné straně úlu. Ale je to daleko, určitě o nás zatím nevědí. Řekl bych, že musíme tudy...“ Ukáže do chodby, která vede vpravo, tedy tím směrem, co mu na detektoru svítí tři body.
Ale Todd ho přeruší: „Ne, musíme vlevo.“
McKey (dotčeně) : „Ale signál jasně ukazuje na druhou stranu...“
Todd: „Laboratoře jsou o dvě patra výš, a abychom se tam dostali, musíme vlevo.“
Sheppard naznačí hlavní samopalu pohyb směrem k Wraithovi a varovně řekne: „Todde, žádná překvápka...“
Ronon přistoupí těsně k Wraithovi a přimhouří oči: „Jak víš, kudy máme jít?“
Todd neuhne, i když by měl kam. Naopak, napřímí se v celé své výšce, takže si teď s Rononem hledí přímo do očí. Okamžik stojí proti sobě nehnutě, tvář proti tváři – dvě osobnosti, dva bojovníci, dvě vůle.
Todd čelí Rononovu pohledu: „Znám to tady.“ Na vteřinu zaváhá, pak dodá hrdě: „Býval to můj úl...“
Všichni strnou.
Teyla: „Cože...?“
Sheppardovi překvapením poklesne čelist. Tento voják, zvyklý na lecjaká překvapení teď jen zalapá po dechu a pevněji stiskne zbraň: „Chceš říci, že jsi vedl útok...“
Todd: „Ano.“
Chvíli na sebe mlčky hledí.
Pak Todd promluví: „Mění to něco na naší spolupráci?“
Sheppard neodpoví. Jen prudčeji dýchá pootevřenými ústy.
Ticho prolomí Todd: „Stěžoval sis, že vám neříkám všechno. Teď jsem ti to řekl. Chceš mě soudit za deset tisíc let starou válku?“
Sheppard ještě chvíli lapá po dechu a pak odpoví: „Ne...“ Polkne. „Jen nevím, jestli s tebou chci být pořád v jednom týmu.“
Todd: „Byl bys raději, kdybych si to nechal pro sebe? Nepopírám svou minulost. Ale překonal jsem ji spoluprací s vámi. Je to snad špatně?“
Ronon (útočně): „Proč najednou takový obrat?“
Sheppard (se přidá): „Jo..., co se změnilo?“
Todd: „Situace... A také můj obzor. Poznal jsem vás a pochopil, že lidi ze Země je lepší mít jako spojence než jako nepřátele.“
Sheppard: „To zní skoro rozumně.“
Todd: „Jestli Wraithi opravdu stojí jako rasa na hranici svého zničení, pak máme-li přežít, musíme přestat navzájem válčit a naopak změnit způsob svého života a obživy.“
Teyla: „Chceš sjednotit Wraithy, jako to udělal Čingischán se svými kmeny?“
Todd: „Řekněme, že mě inspiroval...“
Sheppard: „Docela rád bych se pletl, ale nebyl to hlavně dobyvatel? Nechal zmasakrovat mraky lidí... včetně vlastních!“
Wraith: „Podívej, Shepparde, já ještě nevím, jak se události mezi Wraithy vyvinou. Ale musíme určitě přestat válčit. A zatím se mi zdá, že spoluprací s lidmi se dá dosáhnout lepších výsledků než ničením. Hodlám oboje zkusit prosadit... máš snad něco proti tomu?“
McKey: „Nerad ruším tuhle zásadní konverzaci, ale máme problém. Ty známky života míří k nám.“
Sheppard se vzpamatuje: „Dobře. Rodney, nerad bych se s někým pral zbytečně. Co říká detektor na hoffanskou látku?“
McKey: „Okamžik...hned to přepnu,...“ Přístroj se pronikavě rozpíská.
Sheppard se podívá vyčítavě: „Rodney,...!“
McKey rychle krabičku vypne.
Ronon sevře pevněji svou zbraň a obezřetně se pustí chodbou. „Takže laboratoř už zřejmě máme...“
--------------
Tým se tiše ubírá chodbami a kryje se do jejích zákoutí a stínů.
Sheppard (tiše): „ Zkuste je pokud možno nezabít, potřebuju je vyslechnout.“
Ozve se zvuk kročejů a proti nim se najednou vynoří tři postavy. Zjevně zde nikoho nečekaly a jsou zaskočeny. Šero problesknou výstřely omračovačů a jedna postava padá. Další dvě mizí ve spleti úlu.
Teyla se skloní k omráčenému. Vzápětí se však ohromeně narovná: „Johne, to není Michaelův hybrid! Je to člověk!“
Sheppard: „Teylo, Rodney, postarejte se o něj a jakmile se probere, zkuste z něj něco dostat. Ostatní pokračují se mnou!“
-----------------
John s Rononem a Toddem pokračují spletí chodeb. Todd ukazuje cestu. Za chvíli se před nimi otevře pohled do velkého sálu s vysokým stropem. Po celé místnosti jsou stoly, přístroje, řídící pulty a zásobníky. Po stěnách jsou až do výšky ochozy a výklenky.
Ronon s plukovníkem se kryjí za jakýmsi portálem a rozmýšlejí, jak místnost prozkoumat, aniž by je nepřítel měl jako na dlani.
Ronon : „Mají výhodu, znají to tady...Nejlepší by bylo tam vůbec nelézt, jinak si nás dají k večeři... Nemůžeme tam prostě hodit pár granátů?“
Sheppard: „Je to deset tisíc let staré, když tam hodíme granáty, úl to nevydrží. Zhroutí se to celé a pohřbí nás to všechny. Musíme tam dát časové nálože! Když je dobře umístíme po obvodu, nemusí jich být mnoho a ta ztrouchnivělost nám naopak pomůže.“
Sheppard přes rameno osloví Wraitha : „Todde,...“
Po Wraithovi však jako by se slehla zem.
„Kde je?“, obrátí se Sheppard na Ronona. Ten však jen významně zdvihne obočí.
Sheppard: „Do háje... To nám ještě scházelo!“
Sheppard sáhne pro C4: „Rozmístíme je podél pilířů a vypadneme. Postarej se o protilehlou stranu...“ Ronon mlčky kývne a oba vběhnou do místnosti a přikrčí se za zásobníky pár kroků od sebe. Pak se přískokem začnou pohybovat po laboratoři. Snaží se krýt a tiše umisťují výbušninu.
Nahoře na ochozu se vykloní postava se zbraní a vystřelí. Sheppard palbu opětuje a je úspěšný- postava padá z výšky a zůstává ležet. Současně však z boku šlehne modrý blesk směrem k plukovníkovi.
Ronon: „To byl wraithský omračovač...!“ Sateďan stiskne rty a začne divoce pálit směrem k místu, odkud rána přišla. Plukovníkova zbraň však mlčí - Shepparda střela z omračovače zasáhla.
-----------------
V chodbě na zemi se zatím z omráčení probírá zajatý muž. Napůl leží napůl sedí opřen o zeď chodby. Ruce má spoutané za zády, nohy stažené k sobě. Teyla stojí nad zajatcem, McKey se zbraní střeží přístupovou chodbu.
Teyla: „Kdo jsi a odkud?“
Muž mlčí.
Teyla přistoupí k muži a přitiskne mu silně hlaveň samopalu ke krku.
Teyla (tiše, ale naštvaně): „Poslyš, nemám čas ani chuť tě přemlouvat. Buď mi řekneš, co chci vědět, anebo tady na místě pomstím všechny ty mrtvé, které máš se svými kumpány na svědomí.“
Zajatec uhne nepatrně hlavou před tlakem zbraně a promluví: „Ty jsi Teyla...“
Teyla bezděky povolí tlak na zbraň.
Teyla: „Odkud mě znáš?“
Zajatec: „Jsem z Hoffu. Pamatuji si tě, když jste u nás byli.“
Teyla: „Jak se jmenuješ?“
Zajatec: „Jsem Lastek. Pracovali jsme v laboratoři, která vyráběla hoffanskou látku.
Teyla: „Jak ses dostal sem?“
Zajatec: „Víš přece, co nám Wraithi udělali?“
Teyla: „Ano, když zjistili, co na ně chystáte, zničili vaše města a skoro všechny Hoffany zabili.“
Zajatec: „Ano. Já a mí přátelé jsme přežili očkování i útok Wraithů. Ale nemáme se už ani kam vrátit. Myslíš, že nemáme právo se pomstít?“
Teyla: „Ale zabíjíte při tom tisíce lidí...!“
Zajatec: „Ti silní přežijí. Kdo ale nepřežije, budou Wraithi!“
Teyla: „Jak jste rozšiřovali látku na planety?“
Zajatec: „Používali jsme brány.“
Z chodby se ozve McK: „To není možné, látka byla i na planetách, které bránu neměly...“
Zajatec: „Máme dvě funkční šipky. Získali jsme je od Wraithů, kteří se na nás pokusili nakrmit. Pak už bylo to snadné - když lidé slyšeli šipku, běželi se většinou ukrýt. Stačilo jen najít zdroje pitné vody.“
Teyla: „A jak jste objevili tenhle úl?“
Zajatec: „Víceméně náhodou. Ale poskytl nám skvělé zázemí, konečně jsme mohli vyrábět látku ve velkém. A nikoho nenapadlo nás tu hledat.“ V jeho hlase zazní pýcha: „Vyráběli jsme zbraň proti Wraithům v jejich vlastním zařízení!“
V chodbě se objeví Ronon s bezvládným Sheppardem: „Postarejte se o něj. Já si to zatím vyřídím s tím zmetkem.“ A zmizí.
Zajatec: „Až včera.“
Teyla: „Co včera?“
Zajatec: „Nad laboratoří přeletěla šipka. A ještě jednou a ještě. Vypnuli jsme všechno, co šlo, abychom na sebe neupozornili, ale asi už bylo pozdě. V úlu se objevil Wraith a zabil Keka. Pronásledovali jsme ho, ale utekl nám.“
Teyla: „A vy si teď myslíte, že se vrátí a přivede další Wraithy, aby to tu zničili?“
Zajatec : „Asi přijdou. Ale my stejně nemáme, kam jinam bychom laboratoř přemístili. Svůj úkol jsme splnili...“
Teyla: „Tohle je šílené, rozsévat smrt a čekat na ni...“
Zajatec: „Ne. To není šílené. Jen beznadějné...“
----------------
Ronon jde obezřetně chodbou, zbraň připravenou k výstřelu. Chodba je tmavá a čím dál je od laboratoře, tím je v horším stavu. Klenutí je místy ztrouchnivělé a spadlé do cesty.
Chodby se proplétají, bludiště je nepřehledné.
Ronona žene kupředu vztek. Neví, jestli stojí proti jednomu nepříteli nebo dvěma různým, ale je mu to jedno. Neví přesně, kde protivníka hledat, ale nechává se vést instinktem lovce. Ten wraithský záblesk mu dal zadostiučinění. Je jako ohař na stopě.
Teď má v cestě nějaké trosky. Chce-li dál, musí se protáhnout pod pobořeným pažením. Dlouhé tělo se opatrně sune pod vzpříčený materiál, když vtom se z tmavé kapsle vedle tiše vysune kovová tyč. Modré zajiskření... a Ronona znehybní elektrický šok. Zhroutí se na zem.
Z kapsle vystoupí drobný muž v tmavém oblečení. V jedné ruce má tyčový taser, v druhé svírá wraithský omračovač. Obličej má začerněný.
Přistoupí k Rononovi a jak to jen šero dovolí, prohlíží si zblízka Rononův obličej.
Muž: „Možná tě nezabiju. Ale chci vědět, co jste zač, kde jste se tu vzali a kolik vás je...“
Ronon mlčí.
Muž: „Mluv, dokud můžeš, protože jestli mě naštveš, tak do tebe pustím všechen tenhle proud a pak už toho moc neřekneš!“
Ronon zkouší přinutit své tělo k poslušnosti a narovnat se, ale moc mu to nejde.
Jiskřící tyč se znova opře do Rononových prsou a Sateďanovi se zkřiví obličej bolestí.
Muž: „No...?“
Ronon mlčí.
Muž: „Jak chceš...“
Muž znovu opře tyčový taser do Sateďanových prsou. Ronona zkroutí prudká bolest.
Vtom však tyč povolí a muž, který ji držel, klesne na kolena a posléze na zem. V pravé ledvině má zabodnutou wraithskou dýku.
Za jeho zády se objeví Toddova tvář.
Todd: „V pořádku?“
Ronona tělo stále ještě příliš neposlouchá, ale pomoc odmítne: „Budu. Dej mi chvilku.“ Za malou chvíli se přinutí vstát a opře se o stěnu.
Ronon „Kde jsi byl? Už jsem ti chystal kulku!“
Todd: „Je tu ještě jeden východ. Šel jsem ho zajistit.“
Ronon : „Jestli byli tři, tak tenhle je poslední...“
Todd přikývne: „Ano... Můžeš jít?“
Ronon : „Zvládnu to.“
Todd se má k odchodu.
Ronon : „Počkej! Chci od tebe odpověď.“
Todd se otočí zpět.
Ronon : „Proč jsi mě zachránil?“
Todd zkoumavě přimhouří oči, ale hned neodpoví.
Ronon : „Ty přece víš, jak nenávidím Wraithy a že je nikdy nepřestanu pronásledovat!“
Todd zavrtí hlavou: „Nemám potřebu tě zabít, protože tvé nenávisti rozumím. Ale kdybys tady zemřel, navíc beze svědků, nejspíš by mi nikdo nevěřil, že jsem tě nezabil já...“
Todd se znovu otočí k návratu ale Ronon ho za paži zadrží.
Ronon : „Hele, nejsem nevděčný. Takže... dík!“ Na okamžik se odmlčí. „Ale jestli si myslíš, že tě teď budu milovat, tak nebudu, jasný...?“
Wraithovi proběhne obličejem pobavený usměv: „Ne, to by mě opravdu nenapadlo...!“
----------
V chodbě s Teylou se zatím probírá Sheppard.
Sheppard: „Ááá...To byl ale blbý mejdan.“
Jeho pohled padne na zajatce. „Co jste zjistili?“ Zatřepe hlavou, aby setřásl zbytky malátnosti. Vstane a zkontroluje si zbraně.
Teyla (nešťastně): „Jsou to Hoffané.“
Její slova zaslechne Ronon, který právě přichází z vedlejší chodby.
Ronon : „Hoffané? No to nám ještě chybělo…“
Teyla: „Co je Ronone, co se stalo?“
Ronon : „Ale nic, jen se nějak začínám ztrácet v tom, kdo je oběť a kdo útočník. Přítel a nepřítel. Jak mám pak střílet?“
Za Rononem se objeví Todd.
Když ho Sheppard uvidí, vztekle na něj vyjede: „Kde jsi k čertu byl?“
Místo Todda však odpoví Ronon.
Ronon : „Nemusíš křičet, šel uvřít zadní vrátka, aby ptáčci neulétli.“
Sheppard se zarazí. Takového advokáta nečekal. Stejně ale má potřebu celou věc okomentovat: „Nemůžeš nic neříct a jen tak zmizet. Jsme tým, rozumíš?“
Zajatec: „Spojili jste se proti nám i s Wraithy?“
Sheppard: „No, je to trochu jinak, než to vypadá. Ale jo, tohle je spojenec.“
Ozve se charakteristický zvuk přilétající wraithské lodi.
Ronon : „Co je zase tohle?“
Teyla: „Včera prý Hoffany překvapil Wraith. Zřejmě zavolal posily. Asi zjistili, co se tu děje a přilétají to tu zničit.“
Úlem otřese rána.
Ronon : „Prima, ušetří nám práci...!“
McKey: „Ale pak musíme rychle zmizet! Za chvíli tu bude horko!“
Sheppard: „Nejvyšší čas vypadnout!“ Ukáže na zajatce: „Ronone, vem ho a postarej se o něj.“
Zajatec: „Nechte mě tady.“
Sheppard: „Na to zapomeň. Půjdeš s námi.“
Zajatec: „Když mě odvedete, strávím v lepším případě zbytek života ve vězení. Ale ze všeho nejspíš mě zabijí lidé, kteří nevědí nic o hoffanské kalvárii.“
Na úl dopadne další střela. Ozve se vzdálený výbuch.
Sheppard mlčí.
Zajatec: „Přišli jste nás přece zabít, ne? Když umřu tady, budu aspoň pohřben se svým životním dílem…“
Sheppard zavrtí hlavou.
Zajatec: „Můžete mě nechat svázaného. Nehodlám utíkat. Zbyl jsem sám. A nemám, kam bych šel…“
Sheppard konečně kývne: „Tak dobře. Ať je po tvém. Ostatní pohyb! Vypadneme…!“
---------------
Sheppard s týmem spěchají chodbami zpět k jumperu.
Úl se otřásá výbuchy.
Stěny se chvějí a masivně padá prach ze stěn a kusy ztrouchnivělých stropů - tím víc, čím víc se skupina blíží k východu.
„Do hajzlu...“ Tohle zaklení uklouzlo Sheppardovi. Východ je zavalen zhroucenou klenbou.
Ronon se chce chopit první trosky, ale materiálem probije výboj, až Ronon prudce cukne. „Co to je, ksakru?“
Todd se přiblíží k hromadě trosek a opatrně zkouší intenzitu, s jakou materiál probíjí. „Zřejmě se někde vyzkratovalo vedení. Nedotýkejte se stěn, budou probíjet i ony. Podrážky by Vás měly ochránit.“
Sheppard se otočí na Todda: „Něco s tím udělej, ale rychle, nebo z nás bude omeleta...“
Todd: „Zkusím odpojit zdroj ve velíně. Počkejte tady.“
Odběhne.
McKey: „Nemáte někdo něco k jídlu? Když jsem ve stresu, mám žaludeční neurózu!“
---------------
Ve velíně zatím Todd přebíhá od jednoho řídícího pultu k druhému. Zkouší zadat nějaké příkazy, ale výsledkem je vždy jen další chomáč jisker nebo výboj. Pokaždé, když ho výboj „kopne“, Wraith vztekle zavrčí.
Přiběhne plukovník.
Sheppard: „Co ti tak dlouho trvá? Chceš nás usmažit?“
Todd: „Nejde to odpojit. Ovládání je spálené. Nedostanu se tam…“
Sheppard: „A plán B?“
Todd: „Budu muset zdroj zničit…Máš ještě nějakou výbušninu?“
Sheppard: „Ne, všechnu jsme nechali v laboratoři!“
Todd: „Zatraceně... Zkusím tedy výstřelem přerušit hlavní energetickou odbočku…“
Sheppard: „Je to chytré? Tedy spíš...bezpečné?“
Todd: „Máš lepší nápad…?“
Sheppard: „Víš, kam se trefit?“
Todd: „Vím jen přibližně, kudy vede hlavní rozvod. Asi budu potřebovat víc pokusů…“
Wraith očima ohledává jedno místo a pak, aniž by z něj spustil oči, natáhne dozadu ruku k plukovníkovi: „Dej mi svou zbraň. Na tohle omračovač nestačí…“
Sheppard nasucho polkne: „No…“
Wraith otočí hlavu k Sheppardovi a zavrčí tak vztekle, že plukovník raději honem dodá: „Dobře, tak jo, nebudeme se kvůli tomu hádat!“ Odepne samopal: „Odpoj to, já jdu odklízet trosky.“ A odběhne.
Todd se přinutí ke klidu. Soustředěně namíří zblízka zbraň na jedno místo ve spodní části řídícího pultu a stiskne spoušť. Z podstavce vyletí chomáč jisker. Pokusný dotek ale Toddovi ukáže, že vedení přerušeno není. Wraith znovu zamíří a vystřelí. Stejně špatný výsledek. Další pokus a znovu bez kýženého efektu. Todd tedy posune závěr hlavně kousek blíž směrem ke středu a vystřelí ještě jednou. V tu chvíli místnost ozáří oslňující výbuch.
------------
Tma.
Zasténání.
„Probral ses…Chvála Bohu…Konečně…!“
„Kdo jsi? A kde jsem já?“
„Jsi v bezpečí… Já jsem Teyla.“
„Poznávám tvůj hlas." (Rozechvěle): "Co se stalo? Proč nevidím?“
„Nějaký čas potrvá, než se zahojí tvé oči. Jsi hodně popálený a máš také polámané kosti. Vybouchl vedle tebe zdroj energie.“
„Vzpomínám si. Hloupá chyba... Kde teď jsem?“
„Na Zemi, v nemocnici.“
Todd leží na nemocničním lůžku. Tělo má zakryté obvazy a také oči má překryté širokým pruhem bělostné gázy. Okolo něj se točí hadičky s výživou a tišícími léky.
Wraith se pokusí zvednout, místo toho ale znovu zasténá.
Teyla mu stiskne ruku: „Mám zavolat doktorku Kellerovou?“
Todd: „Laboratoř je zničená?“
Teyla: „Ano. Co nezničil výbuch zdroje, dorazili Wraithi.“
Wraith se pomalu rozpomíná.
Todd: „Poslední, co si pamatuji, je záblesk.“
Teyla: „Málem jsme tě ztratili… Plukovník s Rononem tě vytáhli z trosek velína. Na poslední chvíli...“
Todd: „Riskovali kvůli mně vlastní život?“
Teyla: "Plukovník neopouští svoje lidi!"
Todd: "Jsem Wraith...!"
Teyla: „Jsi člen týmu…“
Teyla drží svou ruku na Wraithově, aby se Todd i bez zraku snáz zorientoval.
Todd: „Myslel jsem, že se vám lidem dotek Wraitha oškliví…“
Teyla se usměje: „ Je to trochu složitější…“
Vejde doktorka Kellerová: „No výborně! Ráda vidím svého pacienta zase při sobě… Ale teď prosím konec návštěv! Musíme udělat převaz!“
Teyla: „Půjdu říci plukovníkovi, že už jsi při vědomí...“
Todd (pro sebe): „Úkol byl splněný. Mohli jste prostě odletět... Ale vrátili jste se… pro mě...“
--------------------
Sheppard s Rononem hledí z mezipatra prosklenou stěnou na zafačovaného Todda. Přichází Dr. Kellerová.
Sheppard: „Jak mu je?“
Dr. Kellerová: „Má velké bolesti.“
Sheppard: „Nemůžete mu ulevit?“
Dr. Kellerová: „Nemohu už víc zvyšovat dávku analgetik. Mohlo by mu to ublížit jinak. Ale je to velmi trpělivý pacient.“
Sheppard: „Myslím, že vím, kde se naučil té trpělivosti.“
Dr. Kellerová zdvihne tázavě obočí.
Sheppard: „Když jsem ho poznal, měl za sebou roky věznění, bezmoci a krutých bolestí z hladu. Ustojí i tohle.“
Ronon : „Bude vidět?“
Dr. Kellerová pokrčí rameny: „Od té doby, co se nekrmí rukou, se jeho schopnost regenerace zhoršila. Ale snad ano.“
--------------
Sheppard vchází do pokoje, který už před výpravou obýval Todd.
Wraith sedí na posteli a na očích má tmavé brýle.
Todd: „Plukovníku...“
Sheppard: „Zdravím tě, jak se cítíš?“
Todd: „Znovu pod zámkem?“
Sheppard: „Nebuď malicherný. A pojď se mnou, něco pro tebe mám.“
Todd: „O co jde?“
Sheppard: „IOA vzala do úvahy, že jsi momentálně pravděpodobně jediný Wraith, který dokáže o lidech uvažovat jinak než jako o jídle. A posílá tě domů!“
Todd: „Kdo je IOA?“
Sheppard: „No, to je taková místní obluda. Má sedm hlav, dlouhé ruce a zřejmě si vzala příklad z Wraithů, protože spoustě lidí pije krev.“
--------------
Kruhem brány projde Sheppard s týmem a Todd.
Na trávě před bránou stojí šipka. Hlídá ji několik vojáků.
Todd: „Kde jste vzali šipku?“
Sheppard: „Válečná kořist. Máš tam naloženy nějaké zásoby a testovací sady od Dr. Kellerové.“
Teyla: „Doktorka nemohla přijít, ale vzkazuje ti, že si velmi váží toho, že jsi překonal svou předchozí drastickou zkušenost a své obavy.“
Todd zavrtí hlavou: „Nepřekonal jsem je. Budeme velmi, velmi opatrní…“
Teyla: „My dva se neloučíme...“
Wraith kývne. Pomalu přejde k šipce a pohladí ji rukou. A je to, jako by se tím dotykem vracel do wraithského světa. Nakročí k nastoupení, ale pak se ještě zarazí a otočí se zpět k plukovníkovi: „Nevím, jak se to mezi Wraithy vyvine…“
Sheppard mu skočí do řeči: „Zmákneš to. Jsi vůdčí typ.“
Todd zavrtí hlavou: „Chtěl jsem říci něco jiného - chci, abys věděl, že jsem rád, že jsem tě tenkrát potkal.“
Sheppard kývne: „Jo. Vnímám to stejně…“
Ozve se McKey: „A já?“
Wraithovi se pobaveně pohnou koutky úst: „Jistě. I tebe jsem rád poznal.“
Sheppard: „Jestli budeš mít cestu kolem, stav se, zajdeme na pivo, řekneš nám, jak se věci mají...“
Todd odpoví ve stejném tónu, ale jeho tvář zůstane vážná: „Ovšem. Recept na vaření piva bude jednou z našich priorit hned, jak se vyřeší problémy galaxie...“
Ronon zdvihne ruku k pozdravu: „Zlom vaz!“
Todd nastoupí do šipky, brána se aktivuje a šipka proletí kruhem.
McKey: „Nemělo by se teď něco zvrtnout?“
Teyla: „Jak to myslíš?“
McKey: „Šlo to nějak moc dobře. Nechce se mi věřit, že by nám Todd neprovedl za celou tu dobu žádnou lumpárnu!“
Sheppard: „Nech toho, Rodney, ano? Na zápletky se dobře kouká v televizi, ale já už bych měl dneska rád padla!“
Ronon se obrátí na Shepparda: „Věříš mu?“
Sheppard pokrčí rameny: „Nemůže přestat být tím, čím je, ale snažil se. Ze svého hlediska udělal maximum. A v tuhle chvíli se zdá, že má vůli změnit něco důležitého. To není málo.“
Teyla: „Nebude to mít mezi Wraithy lehké.“
Sheppard: „Jo. Budou muset zpátky do školky, naučit se zdravit, splachovat a tak…“
Ronon: „Zabijou ho...“
Sheppard: „Zvládne to. Má obrovský cit pro situaci a zmákne i takové, do kterých bys to neřekl.“
Ronon: „Co máš na mysli?“
Sheppard: „To máš fuk. Nech to plavat. Pojďme na večeři!“
---------------------
Sheppard s týmem sedí u večeře.
Vtom se ozve siréna, ohlašující aktivaci brány a z reproduktoru se ozve hlas seržanta, obsluhujícího počítač v řídící místnosti: „Naléhavá zpráva pro doktora McKaye! Doktor McKey do řídící místnosti!“
Teyla se lekne: „Snad se něco nestalo Toddovi!“
Všichni se zvednou. Jen McKey si ukřivděně postěžuje: „To snad ne! Nemám dojedený moučník!“
---------------------
Sheppardův tým stojí kolem řídícího pultu. McKey se snaží otevřít a rozluštit zprávu, která přišla do počítače.
McKey: „To je z planety R3X 667. Tam měl opravdu namířeno Todd. ...Co to ksakru...“
Po obrazovce běhají sloupce znaků.
McKey: „Ale tohle je přece...“
Ronon: „Není to program?“
McKey otočí oči ke stropu: „To by němej neřek´! Jasně, že je to program!“ Znova upře oči na obrazovku. „Ale jaký...“
Najednou vyvalí oči. „Mám to! ...Ten mizera!“
Sheppard: „Co se stalo?“
McKey: „On to vyřešil!“
Teyla: „Co?“
McKey: „Todd nám posílá ten program na propojení asgardské transportní technologie se systémy jumperu.“
Ronon (zlomyslně): „Ten, co jsi o něm tvrdil, že se to nedá?“
McKey: „Jak to jen... Proč mě to nenapadlo?“
Teyla: „Můžeme to použít?“
McKey nevěřícně zavrtí hlavou: „Prakticky okamžitě… je to… (zklamaně vydechne)… geniální…!“
Sheppard: „Ukradl nám ty programy?“
McKey: „Hele, kdyby mu šlo o to, ukrást ty programy, tak se s tím nebude tak hloupě chlubit! Jestli to udělal, jako že asi ano, tak k tomu měl spoustu času už tenkrát, když ovládal Daidalos. Ne, tomu šlo teď o něco jiného.“
Teyla: „Dal nám dárek, že jsme mu zachránili život?“
McKey: „No, to asi taky... ale... mizera…, chtěl si vychutnat mě…!“
Sheppard: „Pojďme dojíst tu večeři, než mě klepne! Tohohle uličníka je opravdu lepší nemít jako nepřítele!“
McKey (lítostivě): „Nebude mi teď chutnat…“
Ronon ho vezme kolem ramen: „Ale umíš si představit, jak teď chutná Toddovi?“
McKey: „Jo. Jako bych ho viděl. Jak se teď s tím svým koženým obličejem šklebí...!“
(STARGATE ATLANTIS-DOKONČENÍ)
Na velitelství Hvězdné brány se rozezvučí siréna a známý hlas hlásí: „Neplánovaná mimozemská aktivace!“
Bránou přichází Teyla. Sam Carterová ji upřímně vítá. „Ráda Vás zase vidím. Co Vás přivádí na Zem?“ Odcházejí spolu do útrob SGC.
----------
IOA zasedá.
Komise: „A jak si naši pomoc představujete? Ani nevíte, kde se zdroj nákazy nachází… Ani jestli je to lidské dílo…“
Teyla.: „Domníváme se, že některý z Michaelových mužů, oživil některou z jeho laboratoří na výrobu hoffanské látky a našel cestu, jak ji rozšiřovat do vody nebo potravin. Nemáme sami dost možností a prostředků jak laboratoř najít a zničit. Lidé v Pegasu umírají. Když nám nepomůžete, lidské světy v Pegasu budou zdecimovány.
Komise: „Ale hoffanská látka zabíjí i Wraithy, a pokud je nám známo, tak v daleko větší míře než lidi. Není to naopak způsob, jak odstranit hrozbu útoků ze strany Wraithů?“
Teyla.: „Ti mrtví lidé tedy jsou přijatelné ztráty? Je to daň za to, aby zmizela hrozba útoku Wraithů na Zem?“
Komise: „Samozřejmě že ne, ale máme vyslat do Pegasu vesmírnou loď? Víte, o jak nákladnou záležitost se jedná? Ta mise může trvat měsíce, možná roky, když nevíte ani, kde hledat. Museli bychom použít jedinou volnou loď, která není momentálně na misi. A Země by zůstala bez ochrany, kdyby se něco přihodilo... Neohrozíme bezpečnost Země, pro tak nákladnou misi s tak nejistým výsledkem…“
------------------
Teyla kráčí chodbou SGC se Sheppardem.
Sheppard.: „No, musela to být malá mise, taková, která je v kompetenci velitelství SGC. Zkusím promluvit s plk. Carterovou. Ale bude to trvat. Je momentálně mimo základnu, odjela do Washingtonu jednat o zapojení programu hvězdné brány do mezinárodního systému obrany. A to může trvat týdny. Politici se nedokážou shodnout, ani když jsou z jednoho státu, natož když jsou tam zastoupeny všechny velmoci a regionální vojenská seskupení! Zkus vydržet.“
Teyla: „Cítím tu přítomnost Wraitha.“
Sheppard: „Jo, je tady Todd.“
Teyla: „ Je ve vězení?“
Sheppard: „Tak napůl. Má svůj pokoj, který ale nesmí opustit a IOA stále odkládá jeho propuštění.“
Teyla: „Myslela jsem, že součástí dohody bylo, že bude propuštěn hned po operaci proti jeho vzbouřenému důstojníkovi.“
Sheppard: „Zvrtlo se to, vždyť víš. A když Atlantis přistála na Zemi (V/20), vstoupila do toho IOA.“
Teyla: „Není naštvaný?“
Sheppard: „No, asi není moc rád. Raději jsem se neptal…“
Teyla: „Dal nám přece ZPM.“
Sheppard: „Sám z toho celého nemám úplně dobrý pocit. Ale moc s tím nenadělám. Tak se mu to tady snažím aspoň trochu zpříjemnit.“
Teyla: „Jak?“
Sheppard: „Objednal jsem mu menu, které si bere k jídlu Rodney…“
Teyla se usměje: „Opulentní hostina…“
Sheppard: „Jo.“
Pak Sheppardovi blýskne v očích ohníček: „A možná mu ještě pošlu Kačera Donalda…“
-----------------
Teyla přichází k místnosti, před jejímiž dveřmi stojí stráž. „Mám povolení navštívit vězně.“ Strážný jí uvolní cestu a otevře dveře. V pokoji se strohým vojenským nábytkem stojí uprostřed bez hnutí Todd. Má na sobě pracovní uniformu z Atlantidy, kterou měl už při letu Atlantidy na Zem.
Voják se zbraní zůstane u dveří.
Teyla: „Mohu dál?“
Todd: „Proč se ptáš? Nemám přece možnost ti v tom nijak zabránit…“
Teyla: „Myslela jsem, jestli ti má přítomnost nebude nepříjemná… To se tak mezi lidmi dělá…“
Todd (nepřátelsky): „Od kdy lidi zajímají názory a pocity Wraitha?“
„Neměla jsem sem chodit…“ Teyla se otáčí k odchodu.
Todd: „Zůstaň, ...jestli chceš.“
Teyla se otočí zpět.
Todd: „Poslal tě Sheppard?“
„Ne,“ Teyla se ohradí, „chtěla jsem jen vědět, jestli ti něco nechybí.“
Todd: „Co svoboda…?“
Teyla mlčí.
Todd: „Proč jsi přišla?“
Teyla (trochu rozpačitě): „Myslela jsem… Vlastně nevím… Lidé to tak dělají…“
Stojí teď oba proti sobě a mlčí. Pak Wraith zkoumavě nakloní hlavu.
Todd: „Cítím tvé myšlenky…Ty nesouhlasíš s mým uvězněním…“
Teyla: „Ne, nesouhlasím…“
Wraith: „Proč?“s
Teyla: „Rozumím lidem ze Země. Jsi Wraith a Wraithi zabili mnoho lidí...“
Todd: „Ale...?“
Teyla: „ Ale také jsme spolupracovali a naše spojenectví zachránilo mnoho životů. A ta ZPM, to byla velká pomoc! Vím, co je vděk. Tak proto.“
Oba znovu mlčí. Wraith si Teylu zkoumavě prohlíží, jako by z její tváře chtěl vyčíst ještě něco víc, než řekla.
Teyla: „Nemohu urychlit tvé propuštění. Ale napadlo mě, jak by čas tady strávený nemusel být tak úplně ztracený?“
Todd: „Co máš na mysli?“
Teyla: „Sama jsem tady už několikátý den a také zatím stále jen čekám. Objevila jsem místní knihovnu a začala číst knihy, abych lépe poznala kulturu a mentalitu lidí ze Země. Tebe by nezajímalo dozvědět se víc o lidské rase a civilizaci?“
Todd: „Na co čekáš ty?“
Teyla: „Přišla jsem na Zem pro pomoc. V Pegasu řádí hoffanský mor (I/7). Někdo zřejmě rozšiřuje tu látku.“
Todd (tiše ale zuřivě): „A já sedím v cele…“
Vstoupí strážný a na tácu nese bohatý chod. Velký plátek masa s bohatou oblohou, opečený chléb, velkou sklenici čaje a plechovku piva. Místnost naplní lákavá vůně horkého masa a koření.
Todd: „Sheppard se zjevně snaží, aby mě příliš nemrzela změna mého způsobu obživy. Což mě spolu s tím, že mě tu stále drží, přivádí k myšlence, že má se mnou nějaké plány. Začínám tušit jaké.“
Teyla: „Nemyslím, že by to byl plukovník Sheppard, kdo zdržuje tvé propuštění.“
Todd usedne ke stolu a rozlomí krajíc.
Teyla: „Nechám tě v klidu najíst. Ale zase přijdu, jestli chceš.“
Todd: „Tvá přítomnost bude vítaná. A můžeš s sebou vzít nějaké ty knihy, jak jsi o nich mluvila. Když už si nemohu prohlédnout Zemi sám, ať tedy přijde Země za mnou!“
---------------------
V kanceláři sedí Sam Carterová a rovná hromadu papírů s poznámkami. Ozve se ťuknutí na dveře a vejde Sheppard.
Sheppard: „Plukovníku…“
Carterová: „Plukovníku…“
Sheppard: „Jaká byla konference?“
Carterová: „Únavná. Jak se ostatně dalo čekat… Potřebujete něco, Johne? Jsem k smrti utrmácená, potřebuji vypadnout.“
Sheppard: „Ano, něco s vámi potřebuji probrat, ale počká to do zítřka…“ Zdvihne ruku k pozdravu: „Dejte se do kupy!“
------------
Teyla vejde do Toddovy cely a Wraith vstane od stolu plného knih. Voják vejde s Teylou a zůstane stát u dveří, ale Teyla se na něho otočí: „To je v pořádku,…“
Voják: „Máme rozkaz…“
Teyla: „To je v pořádku, děkuji, nejsem v nebezpečí…“ Voják odejde.
Teyla přistoupí ke stolu s knihami.
Teyla: „Vidím, že knihy tě zaujaly. Neměl jsi potíže se čtením?“
Todd: „Lidské písmo není složité ani na rychlé čtení. Čtu o historii lidské rasy. Máme rozdílný biologický původ, ale zdá se mnoho společných vývojových znaků.“
Teyla vezme do ruky jednu z knih na stole: „Čingischán?“
Todd: „Byl to velký muž. Sjednotil do té doby roztříštěné a navzájem bojující kmeny.“
Teyla: „Připomíná ti to Wraithy?“
Todd: „Ano. Co se stalo s jeho říší?“
Teyla: „Neznám historii Země...“
Todd: „Nechceš se posadit?“
Oba se posadí.
Teyla zamyšleně hledí na Todda.
Wraith: „O čem přemýšlíš?“
Teyla: „Jaký opravdu jsi.“
Todd: „Záleží na tom?“
Teyla: „Na čem jiném by záleželo? Naše životy se protínají a ovlivňují. A na tom, jací jsme, záleží to, jestli nakonec skončíme jako přátelé nebo nepřátelé.“
Todd: „Chceš vědět, co ode mě můžeš čekat?“
Teyla v rozpacích z přímo položené otázky nakloní trochu hlavu stranou: „Ano…“
Todd: „Wraithi se nedělí o své pocity.“
Teyla: „Protože nevědí, kdy a odkud přijde útok? Protože jsou zvyklí být stále ve střehu?“
Todd: „Ano.“
Teyla: „Wraithi neudržují žádná přátelství? Nebyl ti mezi Wraithy někdo bližší než ostatní?“
Todd: „Mezi Wraithy existují spojenectví. Ale boj o moc probíhá i uvnitř každé aliance. Věřit jiným Wraithům můžeš, jen dokud tě potřebují a dokud jim nepřekážíš.“
Chvíli oba mlčí.
Pak ticho prolomí Todd.
Todd: „ Proč jste pro Shepparda tenkrát přišli?“
Teyla: „Jak proč? Jsme přátelé. On by to také udělal…pro každého z nás. Wraithi si v nouzi nepomáhají?“
Todd: „Není to zvykem. Wraithský bojovník nečeká na pomoc. Poradí si nebo zemře.“
Do místnosti vstoupí Dr. Kellerová se třemi ozbrojenci a osloví Todda. Jeden voják ze stráže zůstane u dveří.
Dr.Kellerová: „Potřebuji, abyste šel se mnou. Musím Vám odebrat krev a udělat nějaké testy.“
Wraith se nastraží: „Jaké testy?“
Dr.Kellerová: „Týkají se genové terapie, kterou jste prošel.“
Todd: „Chcete na mě zase dělat své pokusy?“
Dr. Kellerová se kousne do rtu: „Hledám, jak tu terapii vylepšit, aby už nezabíjela. “ (V/17)
Todd: „Nemyslím, že bych to chtěl znovu riskovat!“
Dr.Kellerová: „Teď nejde o vlastní terapii. Potřebuji jen otestovat, co všechno ve vašem těle léčba změnila. Prosím, pojďte se mnou, je to …nutné.“
Todd: „Mohu odmítnout…?“
Doktorka se zatváří jako člověk, kterému je tahle situace nepříjemná, ale má své rozkazy: „V takovém případě bychom vás...asi… přinutili...“
Vojáci přikročí k Wraithovi a uchopí ho za ruce. Stráž u dveří cvakne uzávěrem zbraně.
Doktorce je ta situace značně nepříjemná: „Promiňte…“
Todd se napřímí: „V pořádku,…udělal bych totéž, kdyby role byly obrácené… Budiž tedy, …udělejte, co musíte, doktorko... Půjdeme?“
Doktorka Kellerová kývne.
Todd (k vojákům): „Půjdu sám…!“
Vojáci pustí Wraithovy paže.
Todd pod stráží a doktorka odcházejí, Teyla trochu s rozpaky za nimi hledí.
-------------
Do Toddovy cely vstoupí Sheppard.
Todd: „Shepparde…“
Sheppard: „Jak se vede?“
Todd mlčí.
Plukovník si všimne na stole rozložených knih.
Sheppard: „Čteš naše knihy?“
Todd (ironicky): „Přišel jsi zkontrolovat mé čtenářské záliby?“
Plukovník tedy kousne rovnou do kyselého jablka: „Dobře, …tak jo! Potřebovali bychom pomoci…“
Todd.: „A proto mě tu stále držíte? Wraith by se vám mohl hodit?“
Sheppard: „Tak to není. Víš, problém je v tom, že umíš být cenný spojenec, ale jako nepřítel jsi nebezpečný. Jsi chytrý i zkušený, dokážeš hrát vabank. Upřímně řečeno - ještě jsem neviděl nikoho, kdo by byl tak ochoten riskovat úplně všechno, aby vše získal. Budí to respekt, ale i obavy…“
Todd.: „V jedné větě mi lichotíš a současně naznačuješ, že kdybych byl hloupější, byl bych už z vězení venku?“ Wraith zesílí hlas: „Pokud jsi mi nepřišel říci, kdy mě konečně pustíte, tak náš další rozhovor nemá smysl!“
Wraith se otočí k plukovníkovi zády.
Sheppard: „Nezeptáš se ani, o co jde?“
Todd mlčí.
Sheppard: „Ale tohle by tě zajímat mělo. V Pegasu řádí hoffanský mor. Kosí hodně lidí, ale Wraithi jsou prý na pokraji vyhubení.“
Wraith utrousí přes rameno: „Máš starost o Wraithy?“
Sheppard: „Hele, bylo mezi námi leccos, ale když šlo do tuhého, dokázali jsme spolupracovat!“
Todd se otočí zpět k Sheppardovi.
Todd (jízlivě): „No,… teď už tě trochu poznávám! Sheppard, který se nevzdává! Ale kam se poděl ten arogantní velitel, který tak rád dává najevo, že Wraithům se nedá věřit?“
Sheppard: „A dá? Ten, jak říkáš, arogantní velitel, měl na starost bezpečnost celé základy. A nenechat se zaskočit od Wraithů měl v popisu práce, jasné? A ty rád neříkáš svým parťákům všechno! Nebo jsem to špatně pochopil?“
Todd: „Jak si představuješ mou pomoc?“
Sheppard: „Bylo by třeba doletět do Pegasu a zničit laboratoř, která hoffanskou látku vyrábí. Myslíme si, že ji oživil některý z Michaelových mužů.“ (III/19, IV/18))
Todd: „Proč to neuděláš sám?“
Sheppard: „Nejdřív ji musíme najít. A ty znáš Pegas lépe než my…“
Todd: „Jako váš vězeň?“
Sheppard: „Uvaž to, je to způsob, jak se odsud dostat!“
Todd: „A až skončíme, vrátíte mě do cely a budete pokračovat ve svých pokusech?“
Sheppard: „Hele, cela vypadá jinak! A vězeňská strava taky!“
Todd zvýší hlas: „Nehraj si se slovíčky, Shepparde! Jestli s vámi půjdu, pak jedině jako plnoprávný člen mise. Žádné cely, žádná pouta… A dostanu zbraň!“
Plukovník se zatváří, jako když ho zrovna rozbolel zub: „Hele, myslím, že nejsi v pozici, abys mohl bouchat do stolu. Do toho nejdu! Jsi zvyklý sledovat své vlastní cíle a nás k nim jen využít!“
Todd zdvihne v údivu obočí a jeho hluboký hlas naplní místnost: „Děláte to snad jinak?“
Sheppard: „Dobře, řeknu to jinak. Nemůžu vědět, kdy se rozhodneš tým opustit a nás poslat k ledu.“
Todd: „A kde mám záruku já, že neuděláte totéž?“ (sarkasticky) „V rámci svaté války proti Wraithům?“
Sheppard: „Opravdu mě z něčeho takového podezíráš?“
Todd přimhouří oči: „Ne… Ale můžeš ručit za všechny členy svého týmu?“
Na to Sheppard nemá odpověď.
Wraith stojí teď proti němu, rovný jak svíčka, o půl hlavy vyšší než plukovník. Osobnost, která ví, co riskuje, ale přesto sází vysoko.
Todd: „Nebudu loutka, kterou někdo vodí, Shepparde. Nejsem figurka, jsem hráč!“
Sheppard (kousavě): „Jo. Všiml jsem si, že se některé naše plány občas zvrtly…“
Todd: „Nemohu ti slíbit, že se nic nezvrtne. Mohu tě jen ujistit, že tě nepodvedu.“
Sheppard (zvýší hlas): „Jako tenkrát na Daidalu?“
Todd hrozivě přiblíží svou tvář k Sheppardovi: „Spuštěním Atera jsme přišli o dva křižníky!“ (V/10, V/11)
Sheppard: „A my o bránu a řídící místnost! A tvou zásluhou také málem o loď a její posádku. A opravdu nevím, jestli bychom tady takhle spolu dnes stáli, kdyby se ti bylo tenkrát povedlo, oč ses pokusil!“
Oba už mluví hlasem vytočeným do nejvyšších otáček.
Todd: „Nebyl jsem to já, kdo poškodil tvou loď, Shepparde! Poděkuj Rononovi a doktorce Kellerové!“
Sheppard: „Ale ty jsi ji nastavil tak, aby se rozplácla o planetu…!“
Todd: „Oba jsme se cítili podvedeni…“
Sheppard pomalu upouští přetlak.
Sheppard: „Dobře. Mohl jsi projevit trochu víc důvěry v mé slovo, když jsem tvrdil, že s tím nemáme nic společného. Ale to už je teď jedno. Nevydám ti sebe a své lidi na milost, navíc na tvém vlastním domácím hřišti…“
Také Todd už mírní svůj tón do smířliva: „Já také chci tu laboratoř najít a zničit. Máme společný cíl, Shepparde. Vzpomínáš? Tohle už jsme zažili! Můžeme spolupracovat!“ (III/7)
Plukovník přemýšlí s rukama vbok.
Todd se mu pozorně zahledí do tváře: „Ano. Můžeš mě přinutit, abych s vámi šel jako vězeň. Ale domníváš se, že to prospěje naší spolupráci? Že tak se toho ode mě dozvíš nejvíc?“
---------------------
V zasedačce SGC sedí celý tým – John Sheppard, Teyla, Ronon i Rodney McKey.
Ronon : „Zabije nás, jakmile se k němu poprvé otočíme zády…“
Sheppard: „Když jsme měli společný cíl, fungovalo to.“
Ronon : „No tak nás zabije, až tu laboratoř najdeme. Jaký je v tom rozdíl?“
Sheppard: „Mám dojem, že se ten vztah posunul už trochu někam jinam. Už se známe, otestovali jsme si navzájem své limity, na nic si nehrajeme…“
Teyla: „Také mám z Todda trochu jiný pocit… Všimla jsem si, že přemýšlí o věcech, o kterých dřív nepřemýšlel…“
Ronon: „Koulí to s námi.“
Sheppard: „Dobře. Ronon říká ne.Teyla, jestli tomu správně rozumím, je spíš pro. Co ty, Rodney?“
McKey: „Já? Jak bych to řekl? Jak víte, já jsem člověk osobně opatrný. Ale jako vědec, který se podílel na vývoji hoffanské látky, se cítím spoluzodpovědný…“
Sheppard: „Rodney, zkrať to, ano? Ano nebo ne?“
McKey: „Ač z toho nemám vůbec žádnou radost, obávám se, že musím říci ano.“
Ronon se obrátí na Shepparda: „A ty?“
Sheppard zavrtí hlavou: „Obvykle se musím rozhodnout rychle. Teď bych potřeboval, aby to bylo dobře. Ale – máme lepší možnost?“
Ronon se zvedne: „Tak jo. Jdeme na to.“
------------------
Sheppard, Ronon, McKey, a Teyla s odjištěnými zbraněmi prozkoumávají starý, prázdný a zjevně opuštěný tovární areál. O pár kroků dál je vidět Todda. Už má znovu svůj obvyklý wraithský oděv a v ruce omračovač.
Teyla: „Je strašné, kolik takových vypleněných nebo opuštěných planet je… “
McKey zkoumá okolí antickým detektorem známek života, ale nenalézá nic.
McKey: „Nic tu není.“
Teyla: „Je to už kolikáté místo a pořád nic. Takových objektů mohou být v Pegasu stovky…“
Ronon : „Jen jestli to někdo nesabotuje…“ Ronon se zle se podívá na Todda.
Wraith: „Proč bych to dělal? Chci totéž, co vy…“
Sheppard: „Hledáme jehlu v kupce sena…“
McKey: „Ale ode dneška by to mohlo jít přece jen o poznání lépe. Dávejte pozor! Včera v noci, (neopomene zdůraznit) když vy ostatní jste už spali, jsem vylepšil detektor známek života tak, že nám pomůže rozpoznat i hoffanskou látku.“
Sheppard: „Šikovný kluk! Jak se ti to povedlo?“
McKey: „Víš, využil jsem toho, že každá látka má svůj spektrální odraz. Detektor známek života je zkonstruovaný tak, aby snímal určité veličiny a vzorce. Takže jsem (pochválí se) do něj přidal funkci, aby vedle známek života uměl zachytit i specifický spektrální odraz hoffanské látky. Když ji přístroj zachytí, zapípá tak silně, jaká je koncentrace té látky v měřeném prostředí.
Ronon : „Nic nepípá…“
McKey (zatváří se, jako kdyby už byl unavený pořád někomu něco vysvětlovat): „Protože tady nic není!“
Teyla: „Neměl bys to měřit třeba ve vodě nebo tak?“
McKey: „Jistě, když tu bude voda, změřím vodu. Ale když tu voda není, zkouším, jestli tu nejsou aspoň nějaké zbytky té látky. Hoffanská látka je totiž detekovatelná i v nepatrných koncentracích, víte? Děkovat mi nemusíte, vím, jak důležitá je to pomoc!“
Todd se se zájmem přiblíží: „To je chytré. Mohu se podívat?“
McKey: „Ovšem, (pro sebe) aspoň nějaké ocenění…“
Sheppard: „Necháme toho. Musíme se vrátit včas do jumperu, abychom stihli schůzku s Daidalem.
--------------
V zaparkovaném jumperu sedí Teyla, McKey a Todd. McKey má na klíně otevřený notebook a něco počítá.
Todd sedí naproti němu a se zájmem ho pozoruje.
Todd: „Co vymýšlíš? Mohu se podívat?“
McKey: „Ano. Zkouším propojit asgardský transportní systém s antickou technologií jumperu. Slíbil jsem to Sheppardovi už dávno, ale nebyl na to čas...“
Todd si přesedne vedle Rodneyho a hledí mu přes rameno.
Todd: „Mohu to také zkusit?“
McKey: „Jistě, ale je to velmi složité. I já s tím mám problém. Tobě se to těžko podaří...!“
Todd: „Proč myslíš?“
McKey (netrpělivě a důrazně): „Je to antická a asgardská technologie a ty jsi Wraith! Můžeš skvěle rozumět wraithskému, ano, i antickému kódování, ale na asgardském si vylámeš ty své mrňavé zuby. Je to něco jako...“, Rodney hledá nějaké vtipné přirovnání, „...jako... To máš fuk! Prostě je to něco úplně jiného!“
Todd: „Mohu si na to vzít některý záložní počítač a externí disk?“
McKey už začíná bublat: „Vezmi si, co chceš, ale neobtěžuj mě s tím, ano? Pracuju…!“
------------------
Interiér velitelského můstku na Daidalu.
Venku zuří divoká přestřelka s wraithským křižníkem a důstojník u řídícího pultu hlásí: „Štíty na 40 procentech!“
Vtom jedna ze střel Daidala dosáhne přesně svého cíle, na křižníku se zableskne a wraithskou loď roztrhne mohutný výbuch.
Důstojník: „Nepřátelská loď je zničena, pane!“
Plukovník Caldwell: „Už bylo načase. Jak jsme na tom?“
Důstojník: „Máme poškozený hyperpohon a oslabené štíty. Jinak systémy fungují.“
Caldwell: „Dobře. Pošlete někoho na opravu a dejte vědět do SGC, že na schůzku s Sheppardem dorazíme pozdě.“
------------
Do jumperu vcházejí Sheppard a Ronon.
Sheppard: „Pořád nic?“
Teyla zavrtí hlavou. : „Nic.“
Na lavicích sedí proti sobě McK a Todd a soustředěně klepou do klávesnic.
Sheppard: „Co to děláte?“
McK: „Zkoušíme naroubovat asgardský transportní systém do jumperu. Ale nejde to. Tedy přesněji řečeno šlo by to, ale je tam tolik převodních můstků, že by to zřejmě zahltilo celý palubní počítač. Ty převodní řetězce jsou delší než všechny programy jumperu dohromady.“
Sheppard (na Rodneyho): „Hele, nechceš tím říct, že s členem nepřátelské rasy tady lustrujete poslední vychytávky na naší transportní technice?“
Rodney zvedne překvapeně hlavu: „Pravda...“
Todd: „Nejsme spojenci?“
Sheppard se otočí k Wraithovi: „To jsme. Aspoň doufám. Ale být spojencem neznamená, že se navzájem budeme svlékat do spodního prádla! Každá armáda má své výsostné vody, svá tajemství, která neukazuje nikomu! Ani spojencům!“
Todd se pozorně zadívá na Shepparda.
Sheppard: „Co koukáš? Tomu bys měl snad rozumět! Ty sám přece taky nedáváš nikomu nic zadarmo?!“
McKayovi najednou ještě prolétne cosi důležitého hlavou a on s nepřítomným pohledem začne honem něco ťukat.
Sheppard zvýší hlas: „Rodney! Skončete to - hned!“
Todd sklapne počítač a na jeho tváři se objeví potutelný úsměv: „Opravdu tě nepotřebuji vidět ve slipech, Shepparde! Tady je tvůj počítač doktore!“
-----------
Interiér velitelského můstku na Daidalu.
Přichází velitel opravárenské čety a obrací se na Caldwella: „Plukovníku?“
Caldwell kývne.
„Tak snad už to bude fungovat. Byla to náročná oprava a musíme hyperpohon používat opatrně. Ale mělo by to letět.“
Caldwell se otočí k důstojníkovi u řídícího pultu: „Máme nějaké zprávy o Sheppardovi?“
Důstojník: „Ne, pane. Do SGC se zatím neozvali.“
Caldwell: „Tak dobrá, vyrazíme za nimi...“
--------------
Všichni z Sheppardova týmu sedí v jumperu, Teyla sleduje obrazovku. Zavrtí hlavou: „Pořád nic…“
McKey: „Nechci sýčkovat, ale nedocházejí nám kromě energie také zásoby?“
Teyla: „Ano, Rodney, docházejí.“
Sheppard: „Asi se někde zdrželi, přiletí…“
McKey: „Ale jak vydržíme bez energie? A bez jídla?“
Ronon : „Když bude nejhůř, sníme tebe!“
McKey (lekne se): „Cože?...Ha, ha, moc vtipné…“
Sheppard: „Teylo, jaké má Daidalos zpoždění?“
Teyla: „Za chvíli to bude třicetšest hodin.“
Sheppard: „Doletíme k nejbližší bráně a podáme zprávu do SGC. Třeba už vědí, kde je problém a pomohou nám.“
Teyla: „Johne, energie je slabá a poletí-li jumper plně obsazený, mohou vypadnout systémy.“
Sheppard: „Dobře, poletím sám.“ Obrátí se na Todda: „Kde je tu nejbližší planeta s bránou?“
Todd: „Vím o jedné blízko. Ale brána je tam v lese, budeš ji možná dlouho hledat.“
Sheppard: „Tak poletíš se mnou. Teylo, zvládne to jumper?“
Teyla se nadechne k odpovědi, ale McKey jí skočí do řeči: „Myslím, že ano. Ale pospěšte si. Dřív než jumper zkolabuju bez jídla já.“
--------------
Sheppard s Toddem sedí v kabině jumperu a letí vesmírem. Oba mlčí.
Sheppard však v jednu chvíli zachytí zamračený Toddův obličej a nedá mu to.
Sheppard: „Máš zas na čele tu svou hlubokou vrásku, co se děje?“
Wraith neodpoví, jen dál kouká zachmuřeným pohledem ven z kabiny.
Sheppard: „Že se vůbec ptám…“
Wraith se vzpamatuje: „Zamyslel jsem se...“
Sheppard: „A…?“
Todd: „Přemýšlím o budoucnosti Wraithů.“
Sheppard: „No, nerad bych ti zkazil odpoledne, ale myslím si, že i když se nám podaří zneškodnit tu laboratoř, tak to Wraithti mají dost spočítané. Otrávené jídlo, stres, občanská válka,…to není příliš povzbudivá situace.“
Todd: „Myslím, že podceňuješ naši schopnost učit se. Naši schopnost přizpůsobit se situaci, najít východisko. Vy lidé v nás vidíte jen hladové bestie, ale to není celá pravda. Naše silná potřeba se krmit je jen projevem naší základní vlastnosti, a tou je touha a schopnost přežít. Jestliže budeme muset změnit své návyky, abychom přežili, uděláme to. Přežijeme.“
Sheppard: „Znělo by mi to lépe, kdyby to neříkal příslušník rasy, která se krmí na lidech.“
Todd: „Je zřejmé, že výhodu mezi ostatními budou mít ti Wraithi, kteří se na lidech krmit nebudou muset.“
Sheppard: „Myslel jsem, že o genové terapii už nechceš ani slyšet!“
Todd: „Zdá se mi, že nemáme na výběr.“
Sheppard: „No, to už se poslouchá líp. Ale nejsem si jistý, jestli to znamená nějakou podstatnou změnu pro lidi.“
Todd: „Jak to myslíš?“
Sheppard: „No víš, když se tenkrát budila tvoje posádka ze stáze, nevypadalo to jako vyřešený problém. Všichni se chovali jako hladoví dravci – vrhali se na všechno, co se hnulo, a trhali to zuby!“
Todd: „Dobře, že jsi mi o tom řekl. Musíme se na to připravit. Ale wraithští důstojníci to zvládnou.“
Sheppard: „Víš, nemám příliš velkou důvěru v to, že by se Wraithi nějakým zázračným lékem změnili v hodná a laskavá stvoření. I kdyby genová terapie zabrala co nejlíp a oni se naučili nevyssávat lidi a nepožírat je, nejspíš to zase bude znamenat jen to, že místo sklizně na lidech prostě jen podniknete nájezd na jejich úrodu!“
Todd: „Co po mě chceš, Shepparde? Jsem Wraith! A hledám, jak dostat svou rasu z pasti, do které se dostala!“
Sheppard: „To jistě. Ale já jsem člověk. A jestliže nevezmeš do hry a do úvahy také ty, o kterých jste zatím mluvili jen jako o jídle, tak nemáš odškrtnuto! Nemůže to trvale fungovat!“
Chvíli oba mlčí.
Sheppard: „Mimochodem, zaznamenal jsem změnu nebo se mi to zdá? Odkdy tě zajímají Wraithi jako takoví a ne jen tvůj vlastní úl a pozice?“
Todd: „Přežití jednotlivce může být za určitých okolností závislé na přežití celku.“
Sheppard: „Chceš Wraithy předělat?“
Todd: „Pokusím se o to. Svolám sněm.“
Sheppard: „Sněm?...Jak? A kam?“
Todd úkosem pohlédne na plukovníka.
Wraith: „Nerad bych tě uvedl v pokušení... Když se nebudeš ptát, nebudu muset lhát...“
Sheppard pochopí. „Jasně...“
Chvíli je ticho.
Todd: „Ty příliš nevěříš, že by Wraithti mohli změnit svůj způsob života, že?“
Sheppard pokrčí rameny: „Máte obrovský technologický náskok, zkuste lidem v galaxii něco nabídnout! To by fungovat mohlo! ...Tedy pokud vám po tom všem ještě budou schopni věřit...“
Todd: „Počítám v tom s Teylou...“
Sheppard: „Ty se nezdáš.... Ale pozor, žádný podraz! Teyla je pod mou přímou ochranou!“
Todd se usměje: „Ovšem...!“
V předním okně jumperu se objeví planeta, ke které loď míří.
Sheppard: „To je sranda...“
Todd se na Shepparda tázavě podívá.
Sheppard pobaveně zavrtí hlavou: „Probírám s tebou záchranu Wraithů. To už je samo o sobě dost absurdní. A plánujeme budoucnost galaxie! A přitom nemáme ani jistotu, jestli doletíme k nejbližší bráně nebo budeme dnes večeřet...!“
Todd: „Jak se ti povedlo tenkrát zabránit srážce s planetou, kde bylo ukryté Atero?“
Sheppard: „Otevřel jsem hyperprostorové okno z druhé lodi.“
Todd: „To bylo chytré!“
Sheppard je polichocen: „Jo…“
Todd ukáže na planetu, která je vidět za oknem jumperu. „Slétni níž, ukážu ti to místo.“
Sheppard: „Nejvyšší čas. Ještě to letí, ale tah motorů slábne.“
Vtom se kus před nimi otevře hyperprostorové okno a z něj vylétne wraithská loď.
Sheppard: „Do háje, máme problém. Zapni maskování.“
Todd (zkusí stisknout nějaký krystal): „Maskování nefunguje, energie je příliš slabá…“
Sheppard se podezíravě otočí k Toddovi: „Tys to věděl?! Navedl jsi nás na planetu, na kterou létají Wraithti?“
Todd: „Věděl jsem, že sem občas zalétají lodě. Ale jen zřídka. Nemohl jsem tušit, že tu nějakou potkáme.“
Sheppard: „Dobře. Tak jestli to nebylo schválně, tak rychle vymysli, jak z téhle kaše ven…!“
Todd: „Musíme reagovat rychle. Mám nápad. Představím tě jako svého zajatce!“
Sheppard: „Na to zapomeň!“
Todd: „Když mě chytí společně s člověkem, budou mě považovat za zrádce a zabijí nás oba.“
Sheppard: „Nabíjejí zbraně. To není dobré… pokusím se uniknout na planetu a tam se někde schováme.“
Todd: „Na vesmírnou honičku nemáme dost energie.“
Todd otevře komunikační kanál: „Nestřílejte, všechno vám vysvětlím, nechte nás přistát.“
Sheppard: „Říkám ti, vymysli něco …“
Hlas se mu zadrhne, protože Todd mu vzápětí přitiskne k hlavě omračovat. Pak Shepparda druhou rukou odzbrojí.
Todd: „Udělej, co říkám. Nařiď automatické přistání a pak dej ruce dozadu.“
-------------------
Do řídící místnosti wraithského křižníku přichází Todd a za paži vede Shepparda. Plukovník má ruce spoutané za tělem. Adrenalin má až v hlavě, ale je naštěstí dost chytrý, aby to na sobě nedal znát.
Velitel lodi osloví Todda: „Znám tě, ale koho to vedeš a proč jsi ho nenechal v cele?“
Todd: „Nezdržím se dlouho. Plním důležitý úkol naší Nejvyšší královny (V/9 Královna) a popravdě, nebyl bych vůbec vstupoval na vaši loď, kdybych nepotřeboval vaši pomoc.“
Velitel: „Jakou pomoc a proč létáš v antické lodi? Kde jsi ji vzal?“
Todd: „Je to součást mého úkolu. Víc ti říci nemohu. Ale dochází mi energie a potřebuji dobít baterie, abych mohl úkol dokončit.“
Velitel: „A on?“ Pokývne hlavou k Sheppardovi.
Todd: „On je důležitý zajatec. Je klíčem pro to, aby Wraithti mohli začít využívat antické technologie. Ale víc po mě nechtěj, už tak jsem ti toho řekl až příliš.“
Velitel: „Proč jsi ho nenechal v cele?“
Todd: „Je nevyzpytatelný a nebezpečný, chci ho mít pod dohledem...“
Todd změní téma: „Byl jsem dlouho pryč. Jaká je situace v alianci?“
Velitel: „Naše počty se hodně snížily, protože pastviny jsou zasažené jedem. Ale to se stalo všem wraithským frakcím.“
Todd: „Vím o tom.“
Velitel: „Letíš rovnou ke královně?“
Todd: „Už bychom tam byli, kdybychom měli dost energie. Ale ještě mě čeká jedna zastávka.“
Velitel: „Je-li tvůj zajatec opravdu tak důležitý, dovedu ho k Nejvyšší sám.“
Todd: „Víš, s kým mluvíš? Jsem nejvyšší velitel aliance.“
Velitel: „Naposled, co vím, tě sestřelil vlastní důstojník.“
Todd: „Ano. Byla to součást mého plánu, abych snáz získal důvěru lidí. Jak jinak bych mohl přežít pád své lodi, nemyslíš?“
Sheppard nasucho polkne.
Velitel: „Myslím, že lžeš. Vezměte je…“ Velitel pokyne svým vojákům k Sheppardovi a Toddovi.
Todd uskočí zpět tak, aby měl u stěny krytá záda, a strhne plukovníka těsně k sobě. Přitiskne mu na hrdlo nůž a varovně zasyčí směrem k veliteli lodi: „Varuji tě, nebyl jsem na Zemi tak dlouho pro nic za nic. Nedokážeš toho zajatce vytěžit tak jako já. A jestli uděláš ještě jedno podezřelé gesto, zabiju ho. Nejvyšší nás očekává a myslím, že víš, co znamená upadnout u ní v nemilost.“
Velitel se zamračí a obličejem mu proběhne nevole.
Todd: „Ale dám ti možnost získat si naopak zásluhu na této misi.“
Veliteli se stále zlobně chvěje chřípí, ale přesto zvedne tázavě obočí.
Todd: „Poskytněte nám energii k dobití té lodi a já se zmíním Nejvyšší, že jsi mi pomohl s plněním jejího úkolu.“
Velitel: „Dovezu vás tam.“
Todd: „Jistě uznáš, že po tomto tvém vstupu už nezůstanu na tvé lodi déle, než musím. Takže se rozhodni, pokud jde o mou nabídku. Ber nebo nech být.“
Todd zvýší tlak na čepel nože, až se pod břitem objeví rudá krůpěj. Plukovník rychle dýchá.
Velitel ještě chvíli uvažuje. Pak tiše a vztekle zavrčí, ale do napjatého ticha kývne: „Dobře, dobijeme vám energii.“
------------------
Do jumperu vstoupí Todd se stále ještě svázaným Sheppardem. Když zaklapnou dveře jumperu, Todd vytáhne nůž a zamíří k Sheppardovým poutům. Pohyb ale nedokončí: „Ještě než ti sundám pouta a než mi přiložíš pistoli k hlavě, vezmi do úvahy, že jsem vyřešil náš problém. Vyvázli jsme a máme energii!“
Pak plukovníkovi uvolní ruce. Sheppard si tře otlačená zápěstí a obličejem mu běží vztek a hněv a všechno možné, jen pochopení tam chybí.
Todd stojí proti němu a hledí mu do různící se tváře: „Měli bychom odletět.“
Sheppard spolkne peprnou poznámku a zamíří k řízení: „ Jo, vypadneme odsud.“
-------------
Sheppard s Toddem letí vesmírem v jumperu. Oba mlčí a Sheppard je zjevně pořád nasupený.
Todd: „Stále se zlobíš?“
Sheppard (jízlivě): „Překvapuje tě to? Držel jsi mi nůž na krku a vyhrožoval, že mě zabiješ!“
Todd: „Udělal jsem, co bylo třeba, abychom zůstali naživu. Věděl jsem, co dělám.“
Sheppard: „Hned jsem klidnější…“
Todd: „Nikdy jsi mi nevěřil. Neměl jsem čas tě přesvědčovat.“
Sheppard: „No, zato teď moje důvěra ohromně vzrostla.“
Wraith pohlédne zboku na plukovníka: „Myslím, že ano.“
Sheppard neodpoví, ale zdá se, že jeho tvář se přece jen pomalu, pomalu uklidňuje…
Todd: „Nemusíš mít ze mě obavy. Nejsem hlupák, Shepparde. Vím, že náš vztah je křehký. A vím také, že má-li mít naše spolupráce šanci i do budoucna, nesmím ohrozit tebe a tvé přátele.“
Sheppard: „Do budoucna?“
Todd: „Budu vás potřebovat!“
Sheppard se ušklíbne: „Mám se začít zase bát?“
Na Wraithově těžko proniknutelné tváři se objeví úsměv.
-----------
Sheppardův tým sedí před jumperem a z pahorku shlíží na další marně prohledaný areál.
Ronon: „Nevede to nikam… Prohlídli jsme desítky objektů a stále nic.“
Sheppard: „Až na to, že nám na každé druhé planetě slabě pípá Rodneyho detektor hoffanské látky.“
McKey (dotčeně): „Promiň, ale aspoň teď víme, že ta látka je skoro všude. Liší se jen mírou koncentrace... Někdo je velmi snaživý.“
Todd: „Možná hledáme špatně. Zatím jsme hledali jen v opuštěných lidských zařízeních. Ale ten váš Michael, jak mu říkáte, byl přece původem Wraith, ne? Takže musel vědět i o wraithských pozemských laboratořích.“
McKey: „Wraithi mají také pozemská zařízení?“
Todd: „Ano. Většinou jsou to úly, které už zestárly.“
McKey: „Myslel jsem, že úly mají schopnost regenerace...“
Todd: „To ano. Ale svou organickou podstatou v určitém okamžiku překročí hranici, kdy už jejich pevnost není bezpečná pro cesty vesmírem. V takovém případě se úl zpravidla umístí do neobydlené oblasti a tam může ještě mnoho dalších let sloužit, a také zpravidla slouží, jako pozemská laboratoř. Vím ale o jednom takovém úlu, který teď svou posádkou jako laboratoř využíván není. Podíváme se tam.“
Todd se zvedne a vykročí k jumperu: „Vstávejte, vyrazíme...“
Sheppard se dotčeně ohradí: „Poslyš, nepřehlédl jsi, že tomuhle manšaftu velím já?“
Todd se otočí zpět k Sheppardovi: „Tak vydej rozkaz...!“
Sheppard vstane a postaví se proti Toddovi. Tváří se trochu naštvaně. Pak zavelí: „Dobře, podíváme se tam...“
------------------------
Tým v jumperu přilétá z dálky k velikému zvlněnému útvaru, který vypadá jako malé pohoří.
Todd: „To je ono...“
McKey: „Páni, to je ale obrovský úl! Větší, než jiné...“
Todd: „Byla to vlajková loď. Největší úl z flotily, která ve své době útočila na Atlantidu.“
Pak se Todd otočí k Sheppardovi a ukáže: „Nejlépe se do úlu dostaneme odtamtud.“
McKey: „Ale je-li tak starý, nespadne nám na hlavu, když tam někdo z nás nedejbože kýchne?“
Todd: „Systémy úlu, když nejsou využívány, se uvedou po nějakém čase do režimu spánku, takže celý úl stárne pomaleji.“
------------------
Tým se prodírá náletovými křovinami a vstupuje do úlu. Stěny jsou popraskané a částečně zhroucené.
Teyla: „Tady to nevypadá moc používaně.“
Todd: „Úl má dva vstupy. Vybral jsem ten, kde nás nejméně snadno může někdo překvapit.“
Ronon: „Neumím si představit, že bychom něco našli v takovéhle zřícenině...“
Todd: „Trup je takhle ztrouchnivělý jen na začátku chodeb, kde působil vliv povětrnosti. Tam dál to bude v lepším stavu.“
Všichni opatrně pokračují útrobami lodi.
McKey pracuje s detektorem známek života a najednou se zarazí: „Něco mám...“ Ukáže jedním směrem: „Mám tři známky života na opačné straně úlu. Ale je to daleko, určitě o nás zatím nevědí. Řekl bych, že musíme tudy...“ Ukáže do chodby, která vede vpravo, tedy tím směrem, co mu na detektoru svítí tři body.
Ale Todd ho přeruší: „Ne, musíme vlevo.“
McKey (dotčeně) : „Ale signál jasně ukazuje na druhou stranu...“
Todd: „Laboratoře jsou o dvě patra výš, a abychom se tam dostali, musíme vlevo.“
Sheppard naznačí hlavní samopalu pohyb směrem k Wraithovi a varovně řekne: „Todde, žádná překvápka...“
Ronon přistoupí těsně k Wraithovi a přimhouří oči: „Jak víš, kudy máme jít?“
Todd neuhne, i když by měl kam. Naopak, napřímí se v celé své výšce, takže si teď s Rononem hledí přímo do očí. Okamžik stojí proti sobě nehnutě, tvář proti tváři – dvě osobnosti, dva bojovníci, dvě vůle.
Todd čelí Rononovu pohledu: „Znám to tady.“ Na vteřinu zaváhá, pak dodá hrdě: „Býval to můj úl...“
Všichni strnou.
Teyla: „Cože...?“
Sheppardovi překvapením poklesne čelist. Tento voják, zvyklý na lecjaká překvapení teď jen zalapá po dechu a pevněji stiskne zbraň: „Chceš říci, že jsi vedl útok...“
Todd: „Ano.“
Chvíli na sebe mlčky hledí.
Pak Todd promluví: „Mění to něco na naší spolupráci?“
Sheppard neodpoví. Jen prudčeji dýchá pootevřenými ústy.
Ticho prolomí Todd: „Stěžoval sis, že vám neříkám všechno. Teď jsem ti to řekl. Chceš mě soudit za deset tisíc let starou válku?“
Sheppard ještě chvíli lapá po dechu a pak odpoví: „Ne...“ Polkne. „Jen nevím, jestli s tebou chci být pořád v jednom týmu.“
Todd: „Byl bys raději, kdybych si to nechal pro sebe? Nepopírám svou minulost. Ale překonal jsem ji spoluprací s vámi. Je to snad špatně?“
Ronon (útočně): „Proč najednou takový obrat?“
Sheppard (se přidá): „Jo..., co se změnilo?“
Todd: „Situace... A také můj obzor. Poznal jsem vás a pochopil, že lidi ze Země je lepší mít jako spojence než jako nepřátele.“
Sheppard: „To zní skoro rozumně.“
Todd: „Jestli Wraithi opravdu stojí jako rasa na hranici svého zničení, pak máme-li přežít, musíme přestat navzájem válčit a naopak změnit způsob svého života a obživy.“
Teyla: „Chceš sjednotit Wraithy, jako to udělal Čingischán se svými kmeny?“
Todd: „Řekněme, že mě inspiroval...“
Sheppard: „Docela rád bych se pletl, ale nebyl to hlavně dobyvatel? Nechal zmasakrovat mraky lidí... včetně vlastních!“
Wraith: „Podívej, Shepparde, já ještě nevím, jak se události mezi Wraithy vyvinou. Ale musíme určitě přestat válčit. A zatím se mi zdá, že spoluprací s lidmi se dá dosáhnout lepších výsledků než ničením. Hodlám oboje zkusit prosadit... máš snad něco proti tomu?“
McKey: „Nerad ruším tuhle zásadní konverzaci, ale máme problém. Ty známky života míří k nám.“
Sheppard se vzpamatuje: „Dobře. Rodney, nerad bych se s někým pral zbytečně. Co říká detektor na hoffanskou látku?“
McKey: „Okamžik...hned to přepnu,...“ Přístroj se pronikavě rozpíská.
Sheppard se podívá vyčítavě: „Rodney,...!“
McKey rychle krabičku vypne.
Ronon sevře pevněji svou zbraň a obezřetně se pustí chodbou. „Takže laboratoř už zřejmě máme...“
--------------
Tým se tiše ubírá chodbami a kryje se do jejích zákoutí a stínů.
Sheppard (tiše): „ Zkuste je pokud možno nezabít, potřebuju je vyslechnout.“
Ozve se zvuk kročejů a proti nim se najednou vynoří tři postavy. Zjevně zde nikoho nečekaly a jsou zaskočeny. Šero problesknou výstřely omračovačů a jedna postava padá. Další dvě mizí ve spleti úlu.
Teyla se skloní k omráčenému. Vzápětí se však ohromeně narovná: „Johne, to není Michaelův hybrid! Je to člověk!“
Sheppard: „Teylo, Rodney, postarejte se o něj a jakmile se probere, zkuste z něj něco dostat. Ostatní pokračují se mnou!“
-----------------
John s Rononem a Toddem pokračují spletí chodeb. Todd ukazuje cestu. Za chvíli se před nimi otevře pohled do velkého sálu s vysokým stropem. Po celé místnosti jsou stoly, přístroje, řídící pulty a zásobníky. Po stěnách jsou až do výšky ochozy a výklenky.
Ronon s plukovníkem se kryjí za jakýmsi portálem a rozmýšlejí, jak místnost prozkoumat, aniž by je nepřítel měl jako na dlani.
Ronon : „Mají výhodu, znají to tady...Nejlepší by bylo tam vůbec nelézt, jinak si nás dají k večeři... Nemůžeme tam prostě hodit pár granátů?“
Sheppard: „Je to deset tisíc let staré, když tam hodíme granáty, úl to nevydrží. Zhroutí se to celé a pohřbí nás to všechny. Musíme tam dát časové nálože! Když je dobře umístíme po obvodu, nemusí jich být mnoho a ta ztrouchnivělost nám naopak pomůže.“
Sheppard přes rameno osloví Wraitha : „Todde,...“
Po Wraithovi však jako by se slehla zem.
„Kde je?“, obrátí se Sheppard na Ronona. Ten však jen významně zdvihne obočí.
Sheppard: „Do háje... To nám ještě scházelo!“
Sheppard sáhne pro C4: „Rozmístíme je podél pilířů a vypadneme. Postarej se o protilehlou stranu...“ Ronon mlčky kývne a oba vběhnou do místnosti a přikrčí se za zásobníky pár kroků od sebe. Pak se přískokem začnou pohybovat po laboratoři. Snaží se krýt a tiše umisťují výbušninu.
Nahoře na ochozu se vykloní postava se zbraní a vystřelí. Sheppard palbu opětuje a je úspěšný- postava padá z výšky a zůstává ležet. Současně však z boku šlehne modrý blesk směrem k plukovníkovi.
Ronon: „To byl wraithský omračovač...!“ Sateďan stiskne rty a začne divoce pálit směrem k místu, odkud rána přišla. Plukovníkova zbraň však mlčí - Shepparda střela z omračovače zasáhla.
-----------------
V chodbě na zemi se zatím z omráčení probírá zajatý muž. Napůl leží napůl sedí opřen o zeď chodby. Ruce má spoutané za zády, nohy stažené k sobě. Teyla stojí nad zajatcem, McKey se zbraní střeží přístupovou chodbu.
Teyla: „Kdo jsi a odkud?“
Muž mlčí.
Teyla přistoupí k muži a přitiskne mu silně hlaveň samopalu ke krku.
Teyla (tiše, ale naštvaně): „Poslyš, nemám čas ani chuť tě přemlouvat. Buď mi řekneš, co chci vědět, anebo tady na místě pomstím všechny ty mrtvé, které máš se svými kumpány na svědomí.“
Zajatec uhne nepatrně hlavou před tlakem zbraně a promluví: „Ty jsi Teyla...“
Teyla bezděky povolí tlak na zbraň.
Teyla: „Odkud mě znáš?“
Zajatec: „Jsem z Hoffu. Pamatuji si tě, když jste u nás byli.“
Teyla: „Jak se jmenuješ?“
Zajatec: „Jsem Lastek. Pracovali jsme v laboratoři, která vyráběla hoffanskou látku.
Teyla: „Jak ses dostal sem?“
Zajatec: „Víš přece, co nám Wraithi udělali?“
Teyla: „Ano, když zjistili, co na ně chystáte, zničili vaše města a skoro všechny Hoffany zabili.“
Zajatec: „Ano. Já a mí přátelé jsme přežili očkování i útok Wraithů. Ale nemáme se už ani kam vrátit. Myslíš, že nemáme právo se pomstít?“
Teyla: „Ale zabíjíte při tom tisíce lidí...!“
Zajatec: „Ti silní přežijí. Kdo ale nepřežije, budou Wraithi!“
Teyla: „Jak jste rozšiřovali látku na planety?“
Zajatec: „Používali jsme brány.“
Z chodby se ozve McK: „To není možné, látka byla i na planetách, které bránu neměly...“
Zajatec: „Máme dvě funkční šipky. Získali jsme je od Wraithů, kteří se na nás pokusili nakrmit. Pak už bylo to snadné - když lidé slyšeli šipku, běželi se většinou ukrýt. Stačilo jen najít zdroje pitné vody.“
Teyla: „A jak jste objevili tenhle úl?“
Zajatec: „Víceméně náhodou. Ale poskytl nám skvělé zázemí, konečně jsme mohli vyrábět látku ve velkém. A nikoho nenapadlo nás tu hledat.“ V jeho hlase zazní pýcha: „Vyráběli jsme zbraň proti Wraithům v jejich vlastním zařízení!“
V chodbě se objeví Ronon s bezvládným Sheppardem: „Postarejte se o něj. Já si to zatím vyřídím s tím zmetkem.“ A zmizí.
Zajatec: „Až včera.“
Teyla: „Co včera?“
Zajatec: „Nad laboratoří přeletěla šipka. A ještě jednou a ještě. Vypnuli jsme všechno, co šlo, abychom na sebe neupozornili, ale asi už bylo pozdě. V úlu se objevil Wraith a zabil Keka. Pronásledovali jsme ho, ale utekl nám.“
Teyla: „A vy si teď myslíte, že se vrátí a přivede další Wraithy, aby to tu zničili?“
Zajatec : „Asi přijdou. Ale my stejně nemáme, kam jinam bychom laboratoř přemístili. Svůj úkol jsme splnili...“
Teyla: „Tohle je šílené, rozsévat smrt a čekat na ni...“
Zajatec: „Ne. To není šílené. Jen beznadějné...“
----------------
Ronon jde obezřetně chodbou, zbraň připravenou k výstřelu. Chodba je tmavá a čím dál je od laboratoře, tím je v horším stavu. Klenutí je místy ztrouchnivělé a spadlé do cesty.
Chodby se proplétají, bludiště je nepřehledné.
Ronona žene kupředu vztek. Neví, jestli stojí proti jednomu nepříteli nebo dvěma různým, ale je mu to jedno. Neví přesně, kde protivníka hledat, ale nechává se vést instinktem lovce. Ten wraithský záblesk mu dal zadostiučinění. Je jako ohař na stopě.
Teď má v cestě nějaké trosky. Chce-li dál, musí se protáhnout pod pobořeným pažením. Dlouhé tělo se opatrně sune pod vzpříčený materiál, když vtom se z tmavé kapsle vedle tiše vysune kovová tyč. Modré zajiskření... a Ronona znehybní elektrický šok. Zhroutí se na zem.
Z kapsle vystoupí drobný muž v tmavém oblečení. V jedné ruce má tyčový taser, v druhé svírá wraithský omračovač. Obličej má začerněný.
Přistoupí k Rononovi a jak to jen šero dovolí, prohlíží si zblízka Rononův obličej.
Muž: „Možná tě nezabiju. Ale chci vědět, co jste zač, kde jste se tu vzali a kolik vás je...“
Ronon mlčí.
Muž: „Mluv, dokud můžeš, protože jestli mě naštveš, tak do tebe pustím všechen tenhle proud a pak už toho moc neřekneš!“
Ronon zkouší přinutit své tělo k poslušnosti a narovnat se, ale moc mu to nejde.
Jiskřící tyč se znova opře do Rononových prsou a Sateďanovi se zkřiví obličej bolestí.
Muž: „No...?“
Ronon mlčí.
Muž: „Jak chceš...“
Muž znovu opře tyčový taser do Sateďanových prsou. Ronona zkroutí prudká bolest.
Vtom však tyč povolí a muž, který ji držel, klesne na kolena a posléze na zem. V pravé ledvině má zabodnutou wraithskou dýku.
Za jeho zády se objeví Toddova tvář.
Todd: „V pořádku?“
Ronona tělo stále ještě příliš neposlouchá, ale pomoc odmítne: „Budu. Dej mi chvilku.“ Za malou chvíli se přinutí vstát a opře se o stěnu.
Ronon „Kde jsi byl? Už jsem ti chystal kulku!“
Todd: „Je tu ještě jeden východ. Šel jsem ho zajistit.“
Ronon : „Jestli byli tři, tak tenhle je poslední...“
Todd přikývne: „Ano... Můžeš jít?“
Ronon : „Zvládnu to.“
Todd se má k odchodu.
Ronon : „Počkej! Chci od tebe odpověď.“
Todd se otočí zpět.
Ronon : „Proč jsi mě zachránil?“
Todd zkoumavě přimhouří oči, ale hned neodpoví.
Ronon : „Ty přece víš, jak nenávidím Wraithy a že je nikdy nepřestanu pronásledovat!“
Todd zavrtí hlavou: „Nemám potřebu tě zabít, protože tvé nenávisti rozumím. Ale kdybys tady zemřel, navíc beze svědků, nejspíš by mi nikdo nevěřil, že jsem tě nezabil já...“
Todd se znovu otočí k návratu ale Ronon ho za paži zadrží.
Ronon : „Hele, nejsem nevděčný. Takže... dík!“ Na okamžik se odmlčí. „Ale jestli si myslíš, že tě teď budu milovat, tak nebudu, jasný...?“
Wraithovi proběhne obličejem pobavený usměv: „Ne, to by mě opravdu nenapadlo...!“
----------
V chodbě s Teylou se zatím probírá Sheppard.
Sheppard: „Ááá...To byl ale blbý mejdan.“
Jeho pohled padne na zajatce. „Co jste zjistili?“ Zatřepe hlavou, aby setřásl zbytky malátnosti. Vstane a zkontroluje si zbraně.
Teyla (nešťastně): „Jsou to Hoffané.“
Její slova zaslechne Ronon, který právě přichází z vedlejší chodby.
Ronon : „Hoffané? No to nám ještě chybělo…“
Teyla: „Co je Ronone, co se stalo?“
Ronon : „Ale nic, jen se nějak začínám ztrácet v tom, kdo je oběť a kdo útočník. Přítel a nepřítel. Jak mám pak střílet?“
Za Rononem se objeví Todd.
Když ho Sheppard uvidí, vztekle na něj vyjede: „Kde jsi k čertu byl?“
Místo Todda však odpoví Ronon.
Ronon : „Nemusíš křičet, šel uvřít zadní vrátka, aby ptáčci neulétli.“
Sheppard se zarazí. Takového advokáta nečekal. Stejně ale má potřebu celou věc okomentovat: „Nemůžeš nic neříct a jen tak zmizet. Jsme tým, rozumíš?“
Zajatec: „Spojili jste se proti nám i s Wraithy?“
Sheppard: „No, je to trochu jinak, než to vypadá. Ale jo, tohle je spojenec.“
Ozve se charakteristický zvuk přilétající wraithské lodi.
Ronon : „Co je zase tohle?“
Teyla: „Včera prý Hoffany překvapil Wraith. Zřejmě zavolal posily. Asi zjistili, co se tu děje a přilétají to tu zničit.“
Úlem otřese rána.
Ronon : „Prima, ušetří nám práci...!“
McKey: „Ale pak musíme rychle zmizet! Za chvíli tu bude horko!“
Sheppard: „Nejvyšší čas vypadnout!“ Ukáže na zajatce: „Ronone, vem ho a postarej se o něj.“
Zajatec: „Nechte mě tady.“
Sheppard: „Na to zapomeň. Půjdeš s námi.“
Zajatec: „Když mě odvedete, strávím v lepším případě zbytek života ve vězení. Ale ze všeho nejspíš mě zabijí lidé, kteří nevědí nic o hoffanské kalvárii.“
Na úl dopadne další střela. Ozve se vzdálený výbuch.
Sheppard mlčí.
Zajatec: „Přišli jste nás přece zabít, ne? Když umřu tady, budu aspoň pohřben se svým životním dílem…“
Sheppard zavrtí hlavou.
Zajatec: „Můžete mě nechat svázaného. Nehodlám utíkat. Zbyl jsem sám. A nemám, kam bych šel…“
Sheppard konečně kývne: „Tak dobře. Ať je po tvém. Ostatní pohyb! Vypadneme…!“
---------------
Sheppard s týmem spěchají chodbami zpět k jumperu.
Úl se otřásá výbuchy.
Stěny se chvějí a masivně padá prach ze stěn a kusy ztrouchnivělých stropů - tím víc, čím víc se skupina blíží k východu.
„Do hajzlu...“ Tohle zaklení uklouzlo Sheppardovi. Východ je zavalen zhroucenou klenbou.
Ronon se chce chopit první trosky, ale materiálem probije výboj, až Ronon prudce cukne. „Co to je, ksakru?“
Todd se přiblíží k hromadě trosek a opatrně zkouší intenzitu, s jakou materiál probíjí. „Zřejmě se někde vyzkratovalo vedení. Nedotýkejte se stěn, budou probíjet i ony. Podrážky by Vás měly ochránit.“
Sheppard se otočí na Todda: „Něco s tím udělej, ale rychle, nebo z nás bude omeleta...“
Todd: „Zkusím odpojit zdroj ve velíně. Počkejte tady.“
Odběhne.
McKey: „Nemáte někdo něco k jídlu? Když jsem ve stresu, mám žaludeční neurózu!“
---------------
Ve velíně zatím Todd přebíhá od jednoho řídícího pultu k druhému. Zkouší zadat nějaké příkazy, ale výsledkem je vždy jen další chomáč jisker nebo výboj. Pokaždé, když ho výboj „kopne“, Wraith vztekle zavrčí.
Přiběhne plukovník.
Sheppard: „Co ti tak dlouho trvá? Chceš nás usmažit?“
Todd: „Nejde to odpojit. Ovládání je spálené. Nedostanu se tam…“
Sheppard: „A plán B?“
Todd: „Budu muset zdroj zničit…Máš ještě nějakou výbušninu?“
Sheppard: „Ne, všechnu jsme nechali v laboratoři!“
Todd: „Zatraceně... Zkusím tedy výstřelem přerušit hlavní energetickou odbočku…“
Sheppard: „Je to chytré? Tedy spíš...bezpečné?“
Todd: „Máš lepší nápad…?“
Sheppard: „Víš, kam se trefit?“
Todd: „Vím jen přibližně, kudy vede hlavní rozvod. Asi budu potřebovat víc pokusů…“
Wraith očima ohledává jedno místo a pak, aniž by z něj spustil oči, natáhne dozadu ruku k plukovníkovi: „Dej mi svou zbraň. Na tohle omračovač nestačí…“
Sheppard nasucho polkne: „No…“
Wraith otočí hlavu k Sheppardovi a zavrčí tak vztekle, že plukovník raději honem dodá: „Dobře, tak jo, nebudeme se kvůli tomu hádat!“ Odepne samopal: „Odpoj to, já jdu odklízet trosky.“ A odběhne.
Todd se přinutí ke klidu. Soustředěně namíří zblízka zbraň na jedno místo ve spodní části řídícího pultu a stiskne spoušť. Z podstavce vyletí chomáč jisker. Pokusný dotek ale Toddovi ukáže, že vedení přerušeno není. Wraith znovu zamíří a vystřelí. Stejně špatný výsledek. Další pokus a znovu bez kýženého efektu. Todd tedy posune závěr hlavně kousek blíž směrem ke středu a vystřelí ještě jednou. V tu chvíli místnost ozáří oslňující výbuch.
------------
Tma.
Zasténání.
„Probral ses…Chvála Bohu…Konečně…!“
„Kdo jsi? A kde jsem já?“
„Jsi v bezpečí… Já jsem Teyla.“
„Poznávám tvůj hlas." (Rozechvěle): "Co se stalo? Proč nevidím?“
„Nějaký čas potrvá, než se zahojí tvé oči. Jsi hodně popálený a máš také polámané kosti. Vybouchl vedle tebe zdroj energie.“
„Vzpomínám si. Hloupá chyba... Kde teď jsem?“
„Na Zemi, v nemocnici.“
Todd leží na nemocničním lůžku. Tělo má zakryté obvazy a také oči má překryté širokým pruhem bělostné gázy. Okolo něj se točí hadičky s výživou a tišícími léky.
Wraith se pokusí zvednout, místo toho ale znovu zasténá.
Teyla mu stiskne ruku: „Mám zavolat doktorku Kellerovou?“
Todd: „Laboratoř je zničená?“
Teyla: „Ano. Co nezničil výbuch zdroje, dorazili Wraithi.“
Wraith se pomalu rozpomíná.
Todd: „Poslední, co si pamatuji, je záblesk.“
Teyla: „Málem jsme tě ztratili… Plukovník s Rononem tě vytáhli z trosek velína. Na poslední chvíli...“
Todd: „Riskovali kvůli mně vlastní život?“
Teyla: "Plukovník neopouští svoje lidi!"
Todd: "Jsem Wraith...!"
Teyla: „Jsi člen týmu…“
Teyla drží svou ruku na Wraithově, aby se Todd i bez zraku snáz zorientoval.
Todd: „Myslel jsem, že se vám lidem dotek Wraitha oškliví…“
Teyla se usměje: „ Je to trochu složitější…“
Vejde doktorka Kellerová: „No výborně! Ráda vidím svého pacienta zase při sobě… Ale teď prosím konec návštěv! Musíme udělat převaz!“
Teyla: „Půjdu říci plukovníkovi, že už jsi při vědomí...“
Todd (pro sebe): „Úkol byl splněný. Mohli jste prostě odletět... Ale vrátili jste se… pro mě...“
--------------------
Sheppard s Rononem hledí z mezipatra prosklenou stěnou na zafačovaného Todda. Přichází Dr. Kellerová.
Sheppard: „Jak mu je?“
Dr. Kellerová: „Má velké bolesti.“
Sheppard: „Nemůžete mu ulevit?“
Dr. Kellerová: „Nemohu už víc zvyšovat dávku analgetik. Mohlo by mu to ublížit jinak. Ale je to velmi trpělivý pacient.“
Sheppard: „Myslím, že vím, kde se naučil té trpělivosti.“
Dr. Kellerová zdvihne tázavě obočí.
Sheppard: „Když jsem ho poznal, měl za sebou roky věznění, bezmoci a krutých bolestí z hladu. Ustojí i tohle.“
Ronon : „Bude vidět?“
Dr. Kellerová pokrčí rameny: „Od té doby, co se nekrmí rukou, se jeho schopnost regenerace zhoršila. Ale snad ano.“
--------------
Sheppard vchází do pokoje, který už před výpravou obýval Todd.
Wraith sedí na posteli a na očích má tmavé brýle.
Todd: „Plukovníku...“
Sheppard: „Zdravím tě, jak se cítíš?“
Todd: „Znovu pod zámkem?“
Sheppard: „Nebuď malicherný. A pojď se mnou, něco pro tebe mám.“
Todd: „O co jde?“
Sheppard: „IOA vzala do úvahy, že jsi momentálně pravděpodobně jediný Wraith, který dokáže o lidech uvažovat jinak než jako o jídle. A posílá tě domů!“
Todd: „Kdo je IOA?“
Sheppard: „No, to je taková místní obluda. Má sedm hlav, dlouhé ruce a zřejmě si vzala příklad z Wraithů, protože spoustě lidí pije krev.“
--------------
Kruhem brány projde Sheppard s týmem a Todd.
Na trávě před bránou stojí šipka. Hlídá ji několik vojáků.
Todd: „Kde jste vzali šipku?“
Sheppard: „Válečná kořist. Máš tam naloženy nějaké zásoby a testovací sady od Dr. Kellerové.“
Teyla: „Doktorka nemohla přijít, ale vzkazuje ti, že si velmi váží toho, že jsi překonal svou předchozí drastickou zkušenost a své obavy.“
Todd zavrtí hlavou: „Nepřekonal jsem je. Budeme velmi, velmi opatrní…“
Teyla: „My dva se neloučíme...“
Wraith kývne. Pomalu přejde k šipce a pohladí ji rukou. A je to, jako by se tím dotykem vracel do wraithského světa. Nakročí k nastoupení, ale pak se ještě zarazí a otočí se zpět k plukovníkovi: „Nevím, jak se to mezi Wraithy vyvine…“
Sheppard mu skočí do řeči: „Zmákneš to. Jsi vůdčí typ.“
Todd zavrtí hlavou: „Chtěl jsem říci něco jiného - chci, abys věděl, že jsem rád, že jsem tě tenkrát potkal.“
Sheppard kývne: „Jo. Vnímám to stejně…“
Ozve se McKey: „A já?“
Wraithovi se pobaveně pohnou koutky úst: „Jistě. I tebe jsem rád poznal.“
Sheppard: „Jestli budeš mít cestu kolem, stav se, zajdeme na pivo, řekneš nám, jak se věci mají...“
Todd odpoví ve stejném tónu, ale jeho tvář zůstane vážná: „Ovšem. Recept na vaření piva bude jednou z našich priorit hned, jak se vyřeší problémy galaxie...“
Ronon zdvihne ruku k pozdravu: „Zlom vaz!“
Todd nastoupí do šipky, brána se aktivuje a šipka proletí kruhem.
McKey: „Nemělo by se teď něco zvrtnout?“
Teyla: „Jak to myslíš?“
McKey: „Šlo to nějak moc dobře. Nechce se mi věřit, že by nám Todd neprovedl za celou tu dobu žádnou lumpárnu!“
Sheppard: „Nech toho, Rodney, ano? Na zápletky se dobře kouká v televizi, ale já už bych měl dneska rád padla!“
Ronon se obrátí na Shepparda: „Věříš mu?“
Sheppard pokrčí rameny: „Nemůže přestat být tím, čím je, ale snažil se. Ze svého hlediska udělal maximum. A v tuhle chvíli se zdá, že má vůli změnit něco důležitého. To není málo.“
Teyla: „Nebude to mít mezi Wraithy lehké.“
Sheppard: „Jo. Budou muset zpátky do školky, naučit se zdravit, splachovat a tak…“
Ronon: „Zabijou ho...“
Sheppard: „Zvládne to. Má obrovský cit pro situaci a zmákne i takové, do kterých bys to neřekl.“
Ronon: „Co máš na mysli?“
Sheppard: „To máš fuk. Nech to plavat. Pojďme na večeři!“
---------------------
Sheppard s týmem sedí u večeře.
Vtom se ozve siréna, ohlašující aktivaci brány a z reproduktoru se ozve hlas seržanta, obsluhujícího počítač v řídící místnosti: „Naléhavá zpráva pro doktora McKaye! Doktor McKey do řídící místnosti!“
Teyla se lekne: „Snad se něco nestalo Toddovi!“
Všichni se zvednou. Jen McKey si ukřivděně postěžuje: „To snad ne! Nemám dojedený moučník!“
---------------------
Sheppardův tým stojí kolem řídícího pultu. McKey se snaží otevřít a rozluštit zprávu, která přišla do počítače.
McKey: „To je z planety R3X 667. Tam měl opravdu namířeno Todd. ...Co to ksakru...“
Po obrazovce běhají sloupce znaků.
McKey: „Ale tohle je přece...“
Ronon: „Není to program?“
McKey otočí oči ke stropu: „To by němej neřek´! Jasně, že je to program!“ Znova upře oči na obrazovku. „Ale jaký...“
Najednou vyvalí oči. „Mám to! ...Ten mizera!“
Sheppard: „Co se stalo?“
McKey: „On to vyřešil!“
Teyla: „Co?“
McKey: „Todd nám posílá ten program na propojení asgardské transportní technologie se systémy jumperu.“
Ronon (zlomyslně): „Ten, co jsi o něm tvrdil, že se to nedá?“
McKey: „Jak to jen... Proč mě to nenapadlo?“
Teyla: „Můžeme to použít?“
McKey nevěřícně zavrtí hlavou: „Prakticky okamžitě… je to… (zklamaně vydechne)… geniální…!“
Sheppard: „Ukradl nám ty programy?“
McKey: „Hele, kdyby mu šlo o to, ukrást ty programy, tak se s tím nebude tak hloupě chlubit! Jestli to udělal, jako že asi ano, tak k tomu měl spoustu času už tenkrát, když ovládal Daidalos. Ne, tomu šlo teď o něco jiného.“
Teyla: „Dal nám dárek, že jsme mu zachránili život?“
McKey: „No, to asi taky... ale... mizera…, chtěl si vychutnat mě…!“
Sheppard: „Pojďme dojíst tu večeři, než mě klepne! Tohohle uličníka je opravdu lepší nemít jako nepřítele!“
McKey (lítostivě): „Nebude mi teď chutnat…“
Ronon ho vezme kolem ramen: „Ale umíš si představit, jak teď chutná Toddovi?“
McKey: „Jo. Jako bych ho viděl. Jak se teď s tím svým koženým obličejem šklebí...!“
Ale moc se mi nezdá ta Toddova strava. Nebylo řečeno, že Wraithové nejsou schopni se dlouho držet na naší potravě? 
Bude něco dalšího?
, pišme příběhy a dejme šanci dobré vůli v životě i v příbězích...
), opravím ty chyby v angličtině, co mě na ně upozornil Vanguard a další.