A o čem to vlastně je? Jedná se Stargate v prostředí fantasy, které má jen málo společného ze současným SG světem. Místo hi-tech zbraní se bude bojovat za pomocí magie a tradičních zbraní. Některé známé rasy budou i zde, avšak mnohdy na jiných principech a na jiné technologické úrovni. Nechte se překvapit.
Kap.1 První výprava
Kap.2 Podivný svět Calugh
Kap.3 Pod slunečním štítem
Kap.4 Tajemství hlubokého lesa
Kap.5 Mezi světlem a temnotou
Kap.6 Tajemství pevnosti Livnris
Kap.7 V zajetí temnoty, popela a zla
Kap.8 Velké zasedání rady
Kap.9 Duchové v mlze
Kap.10 Sněžná koule
Kap.11 Temnota a zlo přichází
Kap.12 Cesta do světů divů
Kap.13 V krčmě „U kruhu světů“ a nadreálno
Závěr
Stargate Aldeneerin: Calanirmyan
Stargate Aldeneerin 2
Stargate Aldeneerin 3
Stargate Aldeneerin 4
Protože jsem se rozhodl používat z hlediska dokreslení atmosféry imperiální měrné jednotky, přidávám malou tabuku převodů.
1 míle = 1 609 metrů
1 stopa = 30,5 centimetrů
1 libra = 0,454 kilogramů
1 palec = 2,54 centimetrů
1 unce = 28,35 gramů
1 sáh = 1,8 metrů
1 stopa = 30,5 centimetrů
1 libra = 0,454 kilogramů
1 palec = 2,54 centimetrů
1 unce = 28,35 gramů
1 sáh = 1,8 metrů
Na začátek dávám úvodní kapitolu. Příjemné čtení.
Úvod
Kruh světů na Aldeneerinu
Kruh světů na Aldeneerinu
Město Lianar patřilo mezi největší město dosud známé části kontinentu Elisneyr. Jeho populace čítala zatím něco přes 10 000 obyvatel. Psal se rok 320. Zdejší lidé zatím znali jen malou část kontinentu. Mohla za to nějaká podvědomá obava z čehosi neznámého. Nikdo nevěděl, co se stalo v období začátku letopočtu. Neexistovaly žádné písemné záznamy z té doby, jakoby se lidé obávali toho, co se v minulosti stalo. Jediné, co bylo všeobecně známo, že lidé na tento svět odkudsi přišli. To bylo ale tak vše. Nic bližšího nebylo známo. O ničem se nezmiňuje ani lidová tvorba, žádné historky, legendy, prostě nic, jakoby v obavě před něčím, lidé vymazali zcela svoji minulost.
Tento svět nese název Aledeneerin. Patrně byl kdysi hojně obýván a též velice vyspělý, avšak v tuto dobu byla po celém kontinentě zcela zničená opuštěná města. Po celou dosud známou existenci se lidé nevzdálili od města Lianar více, jak několik desítek mil. V jehož okolí se nacházelo ještě několik dalších malých měst, obehnaných hradbou. Tato města byla ještě před dvěma sty lety v rozvalinách a dnes poskytovaly bezpečné přístřeší pro další tisíce lidí. Spolu s dalšími vesnicemi, osadami a dalšími usedlostmi, celková populace lidí čítala přes 80 000.
Na průzkum vzdálenějších míst se lidé odvážili až teprve nedávno. Ve vzdálenosti necelých sto mil na severozápad se nacházel oceán, zatímco na severovýchodě vysoké pohoří. V ostatních směrech se nacházely jen hluboké vzrostlé lesy. Mnohé nálezy pozůstatků vesnic, tvrzí a hradů svědčily kdysi o hojné využívanosti tohoto světa.
Avšak průzkumy tohoto světa měli své stinné stránky. Opuštěný svět ve skutečnosti nebyl až zas tak opuštěný. V okolí kromě zvířat, plachých i nebezpečných, nacházeli mnohé podivné bytosti. Pro mnoho nich z počátku neměli ani pojmenování. V dosud dochovaných knihách ve starých knihovnách Lianaru, bylo nalezeno mnoho zmínek o dalších všemožných nebezpečných bytostech obývající tento svět. Kromě nich s bývalými obyvateli žili mnohé další rasy.
Dle starých knih staří obyvatelé tohoto světa ovládali mocnou magii, díky které se v podstatě dochovalo mnoho vzácných knih. Bez ní by byly staré knihovny dávno v troskách a knihy rozpadlé v prach. Umožnily tak lidem alespoň trochu nahlédnout do historie světa.
Magie byla pro lidi nová věc. Podvědomě tušili, že jejich předkové před jejich příchodem, ji řadili do říše pohádek, a proto ji zatím jen stěží ovládali. Nezmohli se zatím na více než jen velice slabé varianty kdysi mocných kouzel. Současná společnost se dělila na dvě skupiny. Jedni považovali magii za marnou stahu stojící velké úsilí a druzí věřili, že jednou se přeci jen zadaří a magie výrazně lidem ulehčí život. Navíc by velice pomohla v boji proti bytostem, protože většina bytostí magii ovládá a která velice znepříjemňuje boj proti nim.
Město Lianar však dosud ukrývalo mnohá tajemství. Ve starých knihovnách se nacházelo velké množství dosud neprobádaných knih. Jazyk současných obyvatel byl sice trochu podobný jazyku bývalých obyvatel, ale mnohá rozdílná slova a slovní obraty, činí ze studia knih, zdlouhavý a náročný proces. Kromě knihoven se pod městem nacházelo též velice rozsáhlé podzemí. Mnohé jeho části jsou však často blokovány magickými bariérami, bránami ze složitými zámky a pastmi, jež se stali osudnými mnohým průzkumníkům. Jak se ukázalo, ani podzemí nebylo zcela opuštěné. I ono bylo obýváno zvláštními bytostmi. Zpravidla se jednalo o oživlé výtvory, které zde staří zanechali na ochranu podzemí, před nepřáteli.
V severní části města se nacházela velice dobře chráněná oblast. Celá čtvrť byla v podstatě samostatná, co se týče vybavenosti. Od hlavního paláce, přes kasárny, zbrojnice, kovárny, pekárny, ale i knihovny, alchymistické laboratoře a komnaty pro dobrodruhy a válečníky.
Kromě všeho možného, tato čtvrť skrývala jedno velké tajemství. Byl to velký kruh s vnitřním prstencem a devíti červeným trojúhelníky v pravidelných vzdálenostech mezi sebou. Byl zasazen na stojato do velkého podstavce přímo uprostřed onoho nádvoří. Jeho průměr byl úctyhodných 23 stop. Na jeho vnitřním prstenci se nacházelo 39 zvláštních symbolů. Ve starých knihách se toto zařízení nazývalo kruh světů.
Ve vzdálenosti 30 stop před kruhem světů se nacházel ještě panel, na kterém se ve svou soustředných kruzích nacházely ty samé symboly jako na kruhu světů a uprostřed panelu kromě symbolů ještě červeně zabarvená polokoule. Podle knih se jednalo o ovládací panel ke kruhu světů, občas nazývaný oltář symbolů.
O tomto kruhu se tradovalo, že umožňuje cestovat na jiné světy a právě jím odkudsi lidé na tento svět přišli. Avšak jeho funkce zůstávala záhadou. Nikdo si již nepamatoval, jak se ovládal. Po dvě staletí se o tento kruh nikdo příliš nezajímal, avšak přirozená zvědavost časem nad skrytým traumatem z neznámých dávných událostí zvítězila. Touha poznat jiné světy, spolu s postupujícím průzkumem Aledeerinu patřila mezi priority části lidské populace. I v tomto případě se našlo ještě mnoho nedůvěřivců o prospěšnosti takového zkoumání.
Zprvu se čas od času někdo pokoušel mačkat symboly na panelu, avšak nikdy se nepodařilo kruh světů aktivovat. Nevědělo se kolik je třeba zadat symbolů a v jakém pořadí. Na kruhu se nacházelo devět jakýchsi červených trojúhelníkových zámků, které se při zadávání postupně rozsvěcovaly. Zpočátku se badatelé domnívali, že je potřeba zadat kombinaci devíti symbolů, avšak po zadání sedmého jakoby panel přestal reagovat. Časem někoho napadlo, že kombinace se stává pouze ze sedmi symbolů, avšak i v tomto případě bylo množství kombinací nepředstavitelné.
Po čase marného experimentování, bylo rozhodnuto o pátrání po detailnějších zápisech o kruhu světů ve starých knihovnách v podzemí.
Azanyrmuth. Sedmnáctiletý mladík štíhlejší postavy a výšce šest stop světlé pleti, s dlouhými kaštanovými vlnitými vlasy, oválného obličeje s hustým tmavým obočím, hnědých očí a zakulacenou bradou, na které rašili první chlupy plnovousu. Azanyrmuth se hodně zajímal o vědění prastarých. Když zrovna nepomáhal své rodině na nedalekém statku, trávil mnoho času v knihovnách studiem a průzkumem starých knih. Kromě vědění se rád od bratranců přiučil i trochu toho umění boje. Když se dozvěděl o pátrání po zmínkách funkce kruhu světů, též se chtěl zúčastnit. Avšak zprvu se starší na Azanyrmutha dívali s patřičnou nedůvěrou. Soudili, že v tak nízkém věku ještě člověk nezískal potřebnou moudrost na zkoumání tak složitého zařízení.
Jednoho podzimního deštivého večera onoho roku 320, měl Azanyrmuth namířeno do severní čtvrti, kde se nacházel kruh světů. Dostal pozvání od Moladira. Patřil mezi mnohé badatele a též aktivně experimentoval s magií. Moladir sídlil v komnatách v západním křídle celého komplexu s výhledem na nádvoří s kruhem světů.
Azanyrmuth konečně dorazil do západního křídla, kde mají sídlo převážně mágové a badatelé. Byl rád, že dorazil. Cestovat z několik mil vzdálené usedlosti v dešti není příjemná věc, ještěže měl na sobě hnědý kožený plášť, jinak by byl zcela promočen. Azanyrmuth patřil mezi bohatší rodiny, takže si na rozdíl od prostších obyvatel žijících na vesnicích, mohli dovolit lepší oblečení.
Moladirova komnata byla prostorná. Vysoký klenutý strop a dvě velká okna v románském stylu dodávaly celé komnatě nádech majestátnosti. V komnatě se nacházelo množství velkých knihoven plných knih. Uprostřed místnosti na straně vstupních dveří stál velký stůl, na kterém leželo též mnoho knih a dalšího drobného vybavení badatele. Pod každým oknem se nacházely ještě menší stolky s židlemi. Na straně vzdálenější od dveří se nacházel krb, ve kterém tu dobu plápolal příjemný oheň a osvětloval tak celou místnost mihotavým oranžovo žlutým světlem. Před krbem stála dvě pohodlná křesla.
V křesle blíže k oknu seděl Moladir. Byl to vitální starý moudrý muž úctyhodného věku 75 let. Běžně se urozenější lidé dožívali věku okolo padesáti let, prostý lid ještě o deset let méně. Jeho dlouhé vlasy v culíku byly již značně prošedivělé věkem. Zato jeho tvář ještě stále působila živě.
Jakmile Azanyrmuth vstoupil do komnaty, Moladir mu nabídl místo u krbu. Azanyrmuth odložil svůj mokrý plášť na věšák u dveří a popošel blíže k příjemnému ohni v krbu. Byl z chladného podzimního počasí po dlouhé cestě prochladlý, a tak posezení u krbu uvítal.
„Jsem rád, že jsi i v tomto nevlídném počasí přijal mé pozvání,“ uvítal Moladir přívětivým hlasem Azanyrmutha.
„I já vás rád vidím. Cesta byla dlouhá, ale nakonec jsem to zvládl,“ uvítal se a začal si hřát prochladlé ruce u krbu. „Chtěl jste se mnou něco důležitého projednat.“
„Posaď se.“
Azanyrmuth přijal nabídku k posezení. Byla to příjemná úleva si po dlouhé cestě odpočinout.
Moladir začal vyprávět proč si ho pozval k sobě: „Dozvěděl jsem se, že jsi několikrát projevil zájem pátrat ve starých knihách po záznamech týkající se fungování kruhu světů. Avšak tě ostatní badatelé odmítli, protože jsi ještě mlád.“
„Ano, je to tak.“
„Já tedy z podobnými názory úplně nesouhlasím. Jsem přesvědčen, že i mladí dokážou být velmi přínosní. Mají zcela jiný náhled na věc, a tak mohou navrhnout třebas něco, co by starší mohli přehlédnout, poněvadž by to nepokládali za důležité. A co vím, ty jsi tu již mnohokrát v posledních letech prohlížel a bádal ve starých knihách a leccos jsi objevil. Nevidím proto důvod, proč by jsi nemohl s námi spolupracovat.“
„I já jsem to zprvu nechápal, proč ostatní nechtěli, abych jim pomáhal.“
„Ona tu odjakživa panovala určitá nedůvěra k mladší generaci. No uděláme to tak, že já si tě vezmu na starost, a tím učiníme přítrž těmto předsudkům.“ nabízel Moladir.
„To je výborný nápad.“
„Mohl bys začít mi pomáhat již zítra, pokud bys měl čas. Zrovna toho mám hodně na práci, a proto někoho k ruce potřebuji.“
„Myslím, že by to nemusel být problém. My máme už po žní, veškeré zásoby na zimu jsou připraveny a většina prací dokončena.“
„Tak to je dobré. Takže zítra, poté co si zařídíš doma co potřebuješ, bychom spolu na tom začít. Zrovna nedávno jsem v podzemních knihovnách nalezl pár zajímavých knih. Půjčil bych ti ze stájí koně, abys cestu rychleji zvládl.“
„To by bylo dobré. Původně jsem plánoval sem přijet na koni, ale otec našeho koně k něčemu ještě potřeboval, tak jsem se musel vydat pěšky.“
„Nabídni si. Jistě máš hlad.“ ukázal Moladir na tác se sýrem a chlebem na malém stolku.
Azanyrmuth poděkoval a zakousl trochu sýra s chlebem.
Moladir mezitím pokračoval: „No a ve volných chvílích, jestli bys měl zájem, bych tě mohl přiučit něco málo z magie, jež se mi povedla ovládnout.“
„Takovou nabídku jistě uvítám. Magie je vůbec zajímavá, akorát škoda, že ji moc neumíme ovládat.“
„A to si představ dobu, když já jsem byl ve tvém věku. To se ještě na magii nahlíželo s nedůvěrou. V té době ještě žilo pár pamětníků, co znalo z vyprávění jejich předků, příběhy ze starého světa. Tam se prý v magické schopnosti vůbec nevěřilo a každý kdo ve fungování magie věřil, byl označován za blázna a podivína,“ vyprávěl Moladir.
„Co ještě víš o starém světě. Já jen párkrát zaslechl, že jsme odkudsi na tento svět přišli, ale nikdo už neví nic bližšího,“ zajímal se Azanyrmuth.
„Jen útržky. Snad došlo k exodu před katastrofou, ale nic bližšího se nám nezachovalo. Všichni přeživší se snažili co nejrychleji zapomenout. Nepořizovali se žádné záznamy, nevyprávělo se o tom, naopak se všechny záznamy zničili. Zkrátka to muselo být hodně děsivé, když lidé svoji historii zcela vymazali.“
„Možná je to tak lepší.“
„Zřejmě ten strach před naší minulostí přetrval celá tři století, protože se po celou tu dobu nevzdalovali, více než pár desítek mil od města Lianar. Každý se bál vstoupit do velkých podzemních prostor pod městem. Zkrátka strach z poznání. Podvědomě se lidé pořád báli, že by došlo znovu ke katastrofě.“
„Ale ten strach už snad upadá. Co jsem se doslechl, tak probíhají nějaké expedice do vzdálenějšího okolí.“
„Ano to je pravda, zrovna nedávno byl objeven na severozápadě oceán. Ve vzdálenějším okolí pak trosky několika dalších opevněných měst. Stejně tak objevy, které byli učiněny zde v Lianaru. Ukázalo se, že to podzemí je vskutku obrovské.“
„Takže strach už opadá. I já patřím mezi ty, které láká prozkoumávání a objevování neznámého.“
„Vaše mladá generace, už v sobě nemá tak zakořeněn ten podvědomý strach. To je také ten důvod proč chci abys mi pomáhal s výzkumem. Víš ono to není tak jednoduché, jak to vypadá. Jak si jistě zaslechl o setkání s různými monstry, tak ani podzemí není zcela bezpečné. I zde se nachází množství monster, různí golemové a další výtvory mající zřejmě chránit podzemí před vykradači. Kromě toho je také plné pastí. Už to dokonce stálo život několika průzkumníků.“
„Aha,“ zamyslel se Azanyrmuth, „takže to tak snadné není.“
„Bezpečné to rozhodně není, avšak je to už mnoho staletí co staří Aldeřané kamsi odešli, takže mnoho těch pastí a výtvorů je už dávno nefunkčních.“
„Bratranci mě naštěstí naučili slušně zacházet z mečem, takže ani boje se tak neobávám. Navíc jsem se už do jedné potyčky se zloději kdysi dostal a zaplatili za to ti zloději životem.“
„Dobře, bude se to jistě hodit. Avšak nepřeceňuj se, monstra jsou mnohem mocnější než nějací zloději. Jestli někdy na monstra narazíš, raději se nepouštěj do boje sám.“
Oba se ještě poměrně dlouho dobu se společně bavili o dalších věcech. Převážně o svých životech, chodu města a životě lidí. Mezitím venku déšť neustával, ba naopak, ještě zesílil. Moladir nabídl Azanyrmuthovi možnost, zde přenocovat. Podobně jako v celém městě, byla tu ještě spousta volných komnat.
Jakmile na oba přišla únava, Moladir odvedl Azanyrmutha do jeho nové komnaty. Nacházela se v horním patře východního křídla též s výhledem na nádvoří. V komnatě byla zatím pouze obyčejná postel se slaměnou vycpávkou. Nicméně Moladir sliboval, že tuhle komnatu časem zútulní.
Azanyrmuth sundal ze sebe svrchní část oblečení a ulehl. Než usnul, přemýšlel o tom, zda se jim povede porozumět funkci kruhu světů a nové světy, které tak mohou objevit. Poté však brzy, za zvuku deště bubnující na okna, usnul.
Probudil se druhého dne ráno příjemně odpočatý. Hned z rána si šel opláchnout obličej ke studánce v dolním patře. A poté zašel za Moladirem, který mu půjčil ze stájí koně, aby mohl doma oznámit tuto novinu. Ještě před odjezdem snědl kus chleba a poté se již vydal na cestu.
Zatímco byl Azanyrmuth pryč, Moladir poslal služebnictvo, trochu zútulnit novou Azanyrmuthovu komnatu. Nechal tam nastěhovat stůl, zatím jednu polici na knihy, skříň, dvě židle a dokonce i lepší postel. Zkrátka to byl celkem luxus. Avšak město Lianar za ty poslední tři století jen vzkvétalo. Úrodné půdy bylo v jeho okolí opravdu hodně a lidí stále málo. Lidé zde si spíše pomáhali a nezáviděli si. I když se občas pár loupežníků našlo.
Azanyrmuth dorazil zpět v podvečer. Doma bylo ještě třeba s něčím pomoci, ale v podstatě do jara se bude moct věnovat svému zájmu naplno. Jednou za pár dní však dorazí domů, občas vypomoci rodičům. Když Azanyrmuth uviděl, jakých jeho komnata doznala změn byl nadšený. Ihned si vše se zájmem prohlédl.
Poté se zde zabydlel. Své věci, bez nějaké složité organizace, uložil do skříně. Azanyrmuth nebyl příliš pořádkumilovný, jeho matka ho v podstatě od dětství po současnost sekýrovala ohledně ukládání oblečení a dalších osobních věcí. Často to bylo vyhnáno do absurdnosti, až Azanyrmuth začal nenávidět řeči o tom, kde má co přesně ležet. Nyní byl rád, že konečně má volnou ruku v zařizování své komnaty a nikdo nad ním nestojí jak stráž. Hned jak skončil ihned zašel za Moladirem.
Moladir Azanyrmuth nejprve provedl po celé oblasti sloužící pro potřeby výzkumu týkající se kruhu světů. Představil mu další badatele, kteří v současnosti v knihovnách studovali staré knihy. Ukázal mu další studovny, knihovny, kasárny, cvičiště, které se v současnosti zatím moc nepoužívaly. Potom mu ukázal hlavní palác. Ten dříve sloužil zřejmě pro hlavního velitele či vůdce celé této čtvrti, která byla schopná fungovat samostatně, jako království ve městě.
Pak oba zamířili k jednomu z mnoha míst, kterými se dalo sejít do podzemí. Moladir otevřel velké, kovovými pláty zpevněné dveře a oba poté sešli do chladného podzemí. Sestoupili po více jak čtyřiceti schodech do velkých klenutých sálů sloužící dříve jako sklady jídla, piva a dalších zásob. Dnes byly prakticky prázdné, neboť vše už dávno pohltil čas.
Azanyrmuth se po sálech rozhlížel. Podzemí ho fascinovalo již od dětství, kdy rád prolézal různé staré ruiny a jeskyně. Tato záliba ho v podstatě nepřešla dodnes. To však nebylo to hlavní. Moladir zavedl Azanyrmutha k dalšímu schodišti pokračující dále do podzemí. Sestoupili další čtyřicítku schodů.
Azanyrmuth se zvědavě zeptal: „Kolik to má vůbec pater?“
„To přesně nevíme. Někde jsme se dostali až do čtvrtého podzemního patra. Avšak, jak jsem se zmiňoval, je toho tu ještě hodně na prozkoumávání. Přes mnohé dveře jsme se zatím nedostali. Některé jsou zaseklé, jiné jsou magicky chráněné, jiná místa jsou plná pastí.“
„Kam my teď jdeme?“
„Sejdeme ještě jedno patro. To už budeme na třetí úrovni podzemí. A pak ještě pár minut chůze. Nedávno jsme se dostali do skrytého odlehlého křídla. Málem bychom ho přehlédli, bylo schované za tajnými kamennými dveřmi.“
„Takže by tam mohlo být to co hledáme?“
„Možná. Podobných tajných komnat a prostor jsme tu již nalezli spousty.“
„To zní zajímavě. Někdy bych to tu rád celé prozkoumal.“
„Časem na to jistě přijde vhodná doba, ale je to tu ještě poměrně nebezpečné. A to nevíme co se může skrývat za magicky chráněnými dveřmi. Zatím jsme se za žádné nedostali.“
Za krátko dorazili k tajným dveřím. Na první pohled kamenná zeď nenesla žádné náznaky, že by něco ukrývala. Azanyrmuth se na onu zeď podíval a nepřišlo mi na ni nic podezřelé.
„Pomoc mi sem zatlačit,“ ukázal Moladir místo na zdi. Oba na to místo zatlačili a skryté dveře z kamene silné jednu stopu na otáčivém čepu odhalily skryté tajemství.
„Tak tomu říkám hodně dobře schovaný vchod. Jak jste to našli?“ nevěřícně prohlásil Azanyrmuth.
„Někdo si toho jednou náhodou všiml. A to jsme kolem tohohle místa prošli několikrát a ničeho si před tím nevšimli.“
Dorazili do obřího sálu. Na délku mohl mít dobrých 120 stop. Kromě hlavní části měl ještě spoustu postranních sálů. Celý sál měl ještě prostorný ochoz, který se táhl kolem dokola. Všude bylo mnoho knihoven. Celé tohle místo mohlo mít rozhodně desetitisíce možná i statisíce svazků. Knihy byly stále dokonale zachované, pouze dost zaprášené.
Azanyrmuth byl tímto sálem fascinován a pravil: „Tak tohle jsem tu vůbec nečekal.“
„Jak se můžeš přesvědčit. Knih na bádání je tu opravdu hodně a jejich průzkum může zabrat léta.“
„Myslíš, že bychom tu mohli nalézt to, co hledáme?“
„Jsem o tom přesvědčen. To by nebylo, aby alespoň v jedné knize nebyla zmínka o používání kruhu světů.“
Tato knihovna se na delší dobu stala Azanyrmuthovo druhý domov. Prakticky celý rok zde Azanyrmuth, Moladir a spoustu dalších badatelů trávili hodně času. Za tu dobu prozkoumali již tisíce svazků. Nalezli zde spoustu zajímavého, magické knihy, alchymistické příručky, bestiáře atd. Avšak využívat těchto získaných poznatků, stále mohli jen velice omezeně. Kromě bádání se Azanyrmuth během roku naučil i prvním slabým kouzlům.
Jednoho zimního dne roku 321, se po roční snaze, konečně poštěstilo. Moladir v jedné části rozsáhlé knihovny nalezl zajímavou knihu se zmínkami o jiných světech. Netrvalo dlouho a společně s Azanyrmuthem nalezli několik knih s popisem mnohých světů. U každého byl poměrně podrobný popis, včetně délky dne, roku, podnebí, rostlinstva, zvířectva a mnoho dalšího. Co bylo však důležité, u každého světa byla uvedena kombinace symbolů, přesně takových, jako na kruhu světů. Zajímavé bylo však to, že kombinace symbolů byla tvořena pouze šesti symboly. To ovšem znamenalo, že dosavadní pokusy s kruhem světů, byly chybné.
Celý tento objev byl ihned oznámen současné radě, která v současnosti vedla celý výzkum. Ta v ten den zrovna něco řešila v zasedacím sále v hlavním paláci. Osmičlenná rada byla objevem nadšena, a proto bylo rozhodnuto, ještě ten den zjistit, zda staré knihy byly pravdivé. Azanyrmuth navrhl, že by bylo dobré zatím pouze vyzkoušet funkčnost kruhu světů a zatím jím neprocházet. Zcela rozumně namítal, že ještě nevědí, jak kruh světů přesně funguje, jaké můžou nastat problémy, na co dávat pozor a především, zatím neznají kombinaci zpět na Aldeneerin. Po krátké debatě bylo rozhodnuto, že večer bude provedena pouze zkouška a nikdo nebude zatím kruhem procházet.
Ten večer za chladného zimního počasí se celá rada, Moladir, Azanyrmuth a další badatelé, sešli na zasněženém nádvoří před kruhem světů. Moladir přistoupil k ovládacímu pultu, který nejprve očistil od vrstvy sněhu a začal zadávat první kombinaci, která se nabízela.
Začal postupně mačkat symboly v pořadí, jaké bylo uvedeno u světa s názvem Arlil. Červené trojúhelníky se na kruhu začaly postupně rozsvěcet. Když zmáčkl poslední symbol, všichni s napětím očekávali, co se bude dít. Avšak nic se nedělo. Zkusil přiložit ruku na červenou polokouli uprostřed ovladače. Ozval se opět ten zvuk, který se vždy ozval, při zadání nesprávné kombinace a celý kruh opět zhasl.
„Co to? Jak to že to zase nefunguje?“ podivil se Moladir.
„Tak zkus jinou kombinaci,“ radil mu Azanyrmuth.
Zkusil proto zadat jinou. Opět nastalo velké očekávání. Po přiložení ruky na červenou polokouli, následoval opět ten samý zvuk. V Moladirově tváři bylo znát zklamání. Zkusil ještě několik namátkově vybraných kombinací, ale výsledek byl stále stejný.
„Takové zklamání. Nic se stále neděje,“ smutnil Moladir. I rada se netvářila zrovna nadšeně.
„To přece není možné? Určitě něco děláme špatně,“ jal se slova Azanyrmuth. „Co když se kombinace symbolů skutečně skládá ze sedmi? Vzpomeňte si přeci, že kruh jakoby přestal reagovat po zadání sedmého symbolu. Já bych vyzkoušel ke kombinaci přidat ještě nějaký další.
„No a jaký?“ ptal se jeden z badatelů.
„Můžeme postupně vyzkoušet všech 39. Když už známe prvních šest v kombinaci, tak to už nebude snad takový problém,“ odpovídal Azanyrmuth.
V ten moment si uvědomil jednu skutečnost. Přistoupil k ovladači a pravil k Moladirovi: „Teď mě to došlo. Když jsem si procházel ty knihy s těmi světy, všiml jsem si jedné věci. Podívej,“ ukázal na jeden ze symbolů, „tenhle symbol jsem nenašel v žádné kombinaci. Ostatní symboly byly zastoupeny minimálně v několika kombinacích.“
Moladir zběžně prolistoval knihu, kterou zrovna držel v ruce a prohlásil: „Máš pravdu. Tenhle symbol v žádné není.“
„Zřejmě se jedná o nějaký aktivační symbol. Kdo ví. Já bych to zkusil s ním.“
Moladir dal na Azanyrmuthovu radu a zkusil zadat kombinaci světa Arlir. Zadal opět tu samou kombinaci, a poté zmáčkl i onen symbol, který navrhoval Azanyrmuth. Celé osazenstvo s napětím očekávalo, co se bude dít, i když někteří už v úspěch moc nedoufali. Moladir poté přiložil ruku na červenou polokouli.
Najednou se ozval zcela jiný zvuk. Uprostřed vnitřního prstence kruhu se během velmi krátké chvíle vytvořila jasně zářící energie, která na chvíli až vylétla mnoho stop ven před kruh, a pak se vrátila zpět. Všichni se toho až lekli. Jakmile se zářící forma energie ustálila uvnitř vnitřního prstence, všichni s úžasem hleděli na kruh světů. Vnitřek nejvíce připomínal vodní hladinu.
Fascinovaný Moladir se jen zmohl vyslovit: „Úžasné. Dokázali jsme to.“
Po chvilce ticha, následovala radost všech nacházejících se na nádvoří. Nyní bylo všem jasné, že mnohaletá snaha, přinesla konečně kýžené výsledky. Všichni byli již nedočkaví, až budou moc projít a poznat další světy. Nicméně to chtělo ještě čas. Jak upozorňoval Azanyrmuth, bylo třeba se o kruhu světů, ještě leccos dozvědět. Hlavně bylo potřeba zjistit kombinaci ke světu Aldeneerin, jinak by zůstala průzkumná výprava, uvězněna na druhé straně.
Po krátké poradě bylo rozhodnuto opět portál zavřít. Přemýšleli jak. Moladir jen prohlásil? „Když se to tím červeným aktivovalo, tak by se to mohlo i jím uzavřít.“ Přiložil opět ruku na červenou polokouli v ovládacím panelu. Ozval se zvuk rozptylování energie a hladina ve vnitřním kruhu se rozplynula. Portál se zdál být opět klidný.
Ještě ten večer následovala porada. Sešli se tam kromě rady, badatelů, Moladira, Azanyrmutha i členové současné vlády města Lianaru. Všichni zasedli k velkému jednacímu stolu, který mohl pojmout až 40 lidí. Současně u něj sedělo 26 lidí. Nejvíce od nepaměti.
Současný král města Lianaru Ralnim. Muž poměrně vysoký, věkem okolo 35 let, hnědých delších vlasů a hnědých očí. Jeho tvář působila klidným dojmem. Jakmile nastal v sále klid, jal se slova:
„Dozvěděli jsme se o vašem dnešním úspěchu. Prý se vám podařilo dnes, po více jak třech letech bádání, poprvé aktivovat kruh světů.“
Moladir králi s radostí odpověděl: „Ano. Dnes se nám skutečně podařil velký objev. Kruh světů byl konečně aktivován.“
„A máte již tušení kam se tím portálem dá dostat?“
„Ve starých knihách jsme nalezli mnohé světy, včetně potřebné kombinace symbolů. Takže míst je opravdu mnoho. V současnosti je potřeba ještě dořešit další věci, například musíme ještě nalézt kombinaci na náš svět a další podrobnosti o fungování. Jsem si jist, že to brzy dořešíme, dosud jsme neprozkoumali všechny knihy týkající se kruhu světů.“
Celá porada byla pak vedena v duchu budoucího využití, přínosu Aldeneerinu, ale i možných nebezpečí. Pro začátek bylo rozhodnuto, prozkoumávat potenciálně bezpečné světy, které by mohli být bohaté na nerostné suroviny. Prozatím se bude dělat nábor dobrodruhů, kteří budou vysláni na průzkumné výpravy. Tím v podstatě porada skončila.
Ten den večer všichni uléhali s vědomím, že dnes byl učiněn významný objev, který jistě zásadně ovlivní fungování celého dosud známého Aldeneerinu.
Kritiku uvítám. Chyby v gramatice jsem se snažil vyladit, nicméně je pravděpodobné, že jich spousta zůstala.