11
Temnota a zlo přichází
V severní čtvrti města Lianar je už téměř rok nebývalý klid. Už rok se nepodnikají další výpravy. Z rozhodnutí rady se veškerá vojska zaměřili především na další průzkum Aldeneerinu. Občas se malá skupinka vydala na Darendaaru, připravovat doly k budoucí těžbě. V severní čtvrti proto pobývalo pouze pár strážných a badatelů. Azanyrmuth se po ukončení výprav vrátil k rodině a vracel se pouze výjimečně. Rok 325 vstupoval do čtvrtého měsíce. Zima už řekla své poslední slovo a již několik dní prakticky bez ustání pršelo.
Nastal další poklidný večer. Strážci většinu služby trávili na strážnici popíjením piva, hraním kostek a mariáše. Bujaré veselí zde panovalo téměř každý den, protože se prakticky nedělo nic zvláštního. Dalo by se říct, že služby v severní čtvrti byly za odměnu. Zrovna ten den se veselí neskutečně zvrhlo. Dorazilo ještě mnoho strážců z města. Obecně zimní dny bývaly ve městech klidné, a tak se nebylo čeho bát. Pivo teklo proudem, kořalkou se též nešetřilo, a tak nebylo divu, že mnozí po půlnoci skončili notně opití pod stoly, případně v okolních zahradách.
Když už všichni odpadli, nastal v paláci nezvyklý klid. Pouze strážce Dalamir zůstal vzhůru. Aby se neřeklo, párkrát obešel celou severní čtvrť. Poté se usadil na strážnici do pohodlného křesla a přemýšlel o tomto místě. Vzpomínal, jak to tu ještě nedávno žilo a jak je tu nyní mrtvo. Nakonec i jeho zmohla únava a pokojně se ponořil do říše snů.
Ze spánku ho náhle cosi vyrušilo. Měl dojem, že zaslech otevření kruhu světu. Ujišťoval se, že to byl dozvuk snu, který se mu zrovna zdál a chystal se znovu ke spánku. Přesto pociťoval určitou míru nejistoty. Něco mu říkalo, aby šel zkontrolovat kruh světů. Nechápal proč, ale nakonec poslech smysly a vydal se na průzkum.
Chodby rozhlehlého paláce byly v tuto dobu ponuré a tiché. Tmu narušoval měsíční svit pronikající okny do chodeb. Tu náhle měl pocit, že v dáli zaslech nějaké hlasy. Opatrně procházel potemnělé chodby a komnaty, přičemž se ujišťoval, že ony zvuky jsou stále výplodem jeho fantazie. Po schodišti sešel do dolního patra a pokračoval v obhlídce. Došel ke dveřím oddělující obytnou část od hlavního paláce. Otevřel dveře a pohlédl vpřed.
Jakási postava mu hleděla přímo do tváře. „Někdo zůstal vzhůru,“ pomyslel si. V ten moment popadla ho hrůza, když zjistil, že se právě dívá do tváře Temnoroznému. Hlavou mu proběhla myšlenka: „Kde se tu sakra vzal.“ Než však stačil cokoliv udělat, okolní ticho narušil hlasitý řev.
Druhého dne panovalo další deštivé ráno. Pokojně spící obyvatele Lianaru však ze spánku vyrušil zvuk trubek. Byl to poplach. Nikdo v ten moment nechápal, co se to děje. Možná cvičení, falešný poplach. Rozhodně to nebyla běžná situace. I Azanyrmuth, který zrovna navštívil známé v Lianaru, byl zaskočen.
„Co to? Poplach“ udiveně pravil Azanyrmuth, když ho zvuk trumpet vyrušil z poklidného spánku.
„Sám také nevím,“ odpověděl Azanyrmuthův známý Aldinon a šel se podívat k oknu.
V ulicích města nastal zmatek. Zástupy válečníků směřovaly k severní čtvrti. Rozespalý Azanyrmuth záhy přistoupil k oknu a sledoval neobvyklý povyk.
„To se mi nechce líbit. Půjdu se tam raději podívat.“
Azanyrmuth v rychlosti na sebe oblékl plášť, popadl batoh a magickou hůl a vyběhl do ulic města.
„Nevíte, co se to děje?“ snažil se získat nějaké zprávy o dění v Lianaru.
„Údajně se něco stalo v severní čtvrti. Všechna naše vojska tam míří,“ udýchaně stačil sdělit prostý měšťan běžící s davem.
Azanyrmuth neměl z toho vůbec dobrý pocit. Neotálel a co nejrychleji se snažil proplést mezi lidmi.
Cesta k severní čtvrti mu trvala o mnoho déle, něž jindy. Prchající měšťané ho často donutili ustoupit zpět. Vždy musel čekat, než se naskytla vhodná příležitost k další chůzi. Když dorazil k branám oddělující severní čtvrť od zbytku města, věděl, že je zle. Oblaka černého dýmu nevěstily nic dobrého. V dáli byl slyšet křik a řinčení zbraní. Z rozhovoru válečníků stačil zaslechnout zvěsti o Temnorozených.
„To vůbec není dobré,“ pomyslil si. Největší Azanyrmuthovo obavy se naplnily. Temnorození zjistili, že Aldeneerin patří znovu mezi obývané světy.
„Dobře, že jsi tady,“ samou radostí vykřikl Helhim v momentě, když spatřil Azanyrmutha.
„Co se tu stalo. Vzbudily mě poplašné trubky a celé město je na nohou.“
„Katastrofa? Temnorození v noci prošli kruhem světů a teď pustoší severní čtvrť. Zatím se nám je daří držet za branami severní čtvrti, ale nevíme jak dlouho brány udržíme. Temnorozeným stále přicházejí posily. Kdyby se nám podařilo ten portál nějak uzavřít,“ povzdech si Helhim.
„Máte někdo nápad?“ ptal se velitel stráží Ramulus a netrpělivě se ohlížel po ostatních.
„Já bych o něčem věděl,“ narušil mlčení Azanyrmuth.
„Brána se dá deaktivovat jedině tak, že ji zakopeme do země, nebo vnitřní kruh něčím vyplníme. Potom již nepůjde zvenčí aktivovat,“ pravil Azanyrmuth, přičemž si uvědomil, že se patrně jedná o konec cest na jiné světy. Pokud ovšem Aldeneerin nepadne do moci nepřítele.
„Moc se mi to nezdá,“ pravil Helhim, které mu se též myšlenka vzdát se cestování, nelíbila.
„Souhlasím s Azanyrmuthovým názorem. Nedá se nic dělat. Osud města je v našich rukou. Pokud selžeme, cestovat už nikam nebudeme,“ okamžitě rozhodl Ramulus, odhodlán splnit nelehký úkol. „Neztrácejme drahocenný čas. Musíme našim bojovníkům pomoc.“
Ramulus na to otevřel malá postranní dvířka a šel podpořit obránce. Azanyrmuth a Helhim ho okamžitě následovali.
Na druhé straně se všem naskytl pohled na dvacítku obránců, kteří se snaží udržet skupinku Temnorozených před provizorním valem z naostřených klád a poničeného vybavení. Na ulici leželo v tratolišti krve mnoho mrtvých obyvatel, strážných, ale i nepřátelských válečníků. Ramulus a Helhim okamžitě přišli obráncům na pomoc. Azanyrmuth věděl, že je třeba jednat rychle, proto začal okamžitě kouzlit. Zatímco se obránci snažili zasáhnout nepřátelské válečníky, z jeho rukou lítal jeden blesk za druhým. Boj nebyl zrovna jednoduchý, síly na obou stranách byly poměrně vyrovnané. Díky Azanyrmuthovým schopnostem však padal k zemi jeden nepřátelský válečník za druhým.
„Dobře, že jste dorazili. Získali jsme trochu času, než dorazí další vlna nepřátel,“ děkoval příchozím jeden z bránících válečníků.
„Jaká je situace?“ ptal se Ramulus obránců.
„Bojujeme tu už od rána. Temnorození však stále přichází. Už jsme dost vyčerpaní a naše řady se ztenčují. Nevíme, jak dlouho dokážeme udržet brány. Naši mágové jsou sice neocenitelní, ale i oni potřebují občas odpočinek. Doufám, že slíbené posily dorazí včas.“
„Obávám se, že nás čekají krušné časy. Než dorazí všichni bojeschopní válečníci a mágové z celé prozkoumané části Aldeneerinu, uplyne jeden až čtyři dny a to nemluvím o nutnosti střežit pohraničí,“ okomentoval nelehkou situaci Helhim vědíc, že následující noc bude náročná.
„Bude to těžké, ale nemáme na vybranou,“ konstatoval obránce lučištník odhodlán bránit val až do konce. „Nevzdáme se!“
„Vymysleli jsme určitý plán,“ chystal se Ramulus sdělit obráncům postup na odvrácení invaze. „Podle Azanyrmutha by bylo vhodné kruh světů co nejrychleji pohřbít pod zem a Temnorození ho pak nebudou moci znovu otevřít.“
„Napadla mě ještě jedna věc,“ vmísil se do debaty právě Azanyrmuth, přemýšlející o možných řešení. „Není třeba kruh světů zakopávat do země. Stačilo by ho pouze položit na zem. Cokoliv pak projde, spadne zpět a bude zničeno. Je to stejné, jakoby někdo prošel portálem a hned se chtěl vrátit zpět.“
„Zní to sice dobře, ale dostat se k němu nebude lehké.“
„Každopádně to zní slibně. Já bych do toho šel,“ pravil jeden z obránců.
„Půjde nás jen část. Zbytek bude muset zůstat a dál bránit val,“ rozdával příkazy Ramulus. Nechtěl ztrácet čas a chtěl co nejdřív uskutečnit plán.
Azanyrmuth a Helhim byli okamžitě rozhodnutí. K nim se přidalo dalších osm obránců. Čekala je nelehká cesta na nádvoří s kruhem světů. Od brány ke kruhu to bylo bez mála téměř dva tisíce stop. Celá desetičlenná skupinka se vydala poklusem ulicemi poničené čtvrti. Zatímco se ostatní rozhlíželi po okolních oknech a střechách ve snaze odhalit případné nebezpečí včas, Ramulus mezitím promýšlel strategii. Byl si vědom, že Temnorození nenechají nic náhodě a kruh světů budou silně střežit.
Obránci obezřetně postupovali městem. Ulice bojem zmítané severní čtvrti působily nepříjemně tichým dojmem, který v dáli narušoval pouze zvuk bojů. Zakrvácená těla civilistů, jež nepřítel náhle překvapil, se válela všude kolem. Jejich krev neustávající déšť pomalu smýval z dlažby. Helhim opatrně nahlédl za roh obytného domu, aby obhlédl situaci. Sotva vykoukl, ihned ucukl hlavou zpět. Ostatní tušili, co tato reakce znamená. Azanyrmuth chtěl zjistit počty nepřátel. Poklekl k zemi, aby snížil riziko odhalení a velice opatrně nahlédl za roh. Naskytl se mu pohled na provizorní val z trosek postavený samotnými Temnorozenými a dobrou dvacítkou nepřátel střežící tento val. V jednom z nich poznal čaroděje dle honosnějšího oděvu.
„Jaká je situace?“ potichu pravil Ramulus.
„Temnorození se v této ulici opevnili. Temnorození si tu postavili val a střeží ho asi dvacítka válečníků a jeden čaroděj. Podle mě by nebyl problém je porazit, ale prozradili bychom se a brzy by nás potom mohli překvapit.“
„Máš nějaký nápad?“ vyzvídal Helhim.
„Možností tu pár je,“ rozvážně prohlásil Azanyrmuth. „Pod severní čtvrtí se nachází velice rozsáhlé několikaúrovňové podzemí. Část dobře znám a dá se jím projít až k samotnému nádvoří. Je tu ovšem malý háček.“
„Ten spočívá v čem?“
„Podzemí není dosud moc prozkoumané a je plné pastí, creepů uzavřených průchodů a dalších překážek. Mnoho věcí je dosud nad naše síly.“
„To zvládneme. Veď nás!“ přikázal Ramulus, který si sice uvědomoval možná rizika, ale v sázce bylo mnoho.
Azanyrmuth se nesnažil nijak oponovat, protože si byl též vědom, že je to dost možná jediná schůdná cesta. Vstoupil do vedlejšího domu jehož přízemí sloužilo jako malá místní pekárna. Azanyrmuth postupoval obezřetně. Opatrně vedl skupinku válečníků potemnělou zadní místností s několika pecemi do skladiště zásob. Právě zde se nacházel vstup do sklepa a dále do podzemí. Už chtěl sahat na kliku, když se z blízkého dvora ozvaly zvuky urputného boje. Azanyrmuth s Helhimem šli zjistit, co se děje. Oba napadlo, že ve zdejší čtvrti mohlo přežít několik obyvatel.
Pootevřeli dveře do dvora. Řinčení zbraní se ozývalo zpoza dřevníku přiléhající k sousednímu domu. Oba doprovázení zbytkem skupiny běželi za jeho roh. Tam spatřili válečníka bezmocně se tisknoucího v rohu obklíčeného pěticí Temnorozených. Azanyrmuth se zbytkem dorazil právě včas, protože válečník před malou chvílí přišel o zbraň. Azanyrmuth neváhal ani chvilku a po nepřátelích vypálil ohnivou kouli. Sotva stačili Temnorození postřehnout Azanyrmuthovo pronášení zaklínadla, ozvala se velká rána doprovázená mohutným vzplanutím a všech pět silná ohnivá koule okamžitě spálila na uhel. Pohled na překvapené válečníky temnot byl vskutku jedinečný. Poprvé Azanyrmuth viděl Temnorozené tvářit se jinak něž zle a nenávistně.
„Díky vám. Už jsem myslel, že tu zhynu,“ radoval se válečník oděn v zelené tunice.
„Zaslechli jsme boj, proto jsme přiběhli na pomoc. Jak jsi se sem dostal? Severní čtvrť není momentálně bezpečné místo.“
„Abych se představil: Augelius, jméno mé. Krátce nad ránem nám bylo sděleno, že v okolí kruhu světů došlo k nějakým bojům. Spolu s dalšími obránci jsme dorazili na místo jako první. To jsme ještě netušili, co se tu odehrálo. Mysleli jsme, že se zase ožrali místní strážci a porvali se. Nemají tam nic jiného na práci, a proto často pijí až do němoty. Když jsme však na místě spatřili armády Temnorozených, zděsili jsme se. Jejich náhlý útok na Aldeneerin nás všechny zaskočil. Vyhlásili jsme poplach a snažili jsme se je co nejdéle zdržet. Jenže kruhem světů neustále přicházeli a dost možná stále přicházejí další posily,“ vyprávěl Augelius vše, co se zde nad ránem stalo.
„A co se stalo s ostatními?“ ptal se Helhim obávaje se nejhoršího.
Azanyrmuth si všiml několika drobných zranění, jež Augelius utrpěl v bojích a během jeho vyprávění k němu přistoupil a připravil si léčivé kouzlo.
„Jsou mrtví,“ pokračoval. „Když naše řady prořídly, dali jsme se na ústup. Temnorození nás nepřestali pronásledovat a postupně jsme ztráceli další bojovníky. Nakonec jsem zůstal sám. Snažil jsem se tu přežít a zároveň se dostat do bezpečí. Občas jsem se střetl s pár nepřáteli, ale vždy jsem je přemohl. Štěstí mě opustilo až tady. Kdybyste nepřišli, byl bych už pod drnem.“
Když Augelius dovyprávěl vše, co se od rána stalo. Ramulus mu poté sdělil plán na zastavení nepřátelské invaze. Augeliusovi to přišlo dost odvážné, avšak si dobře uvědomoval, že s jeho pomocí budou mít větší šanci na vítězství.
Vrátili se zpět do pekárny a pokračovali původně zamýšleným směrem. Azanyrmuth znovu sáhl na kliku od dveří pokračující do skladiště zásob a opatrně ji stiskl. Za dveřmi vládla úplná tma, takže si museli posvítit loučí. Schodiště do podzemních sklepů bylo vlhké a kluzké. Čím postupovali dále, vzduch byl stále zatuchlejší a páchl hnilobou. Ticho občas narušil zvuk dopadu kapky na kamennou dlažbu a tlumených explozí kdesi v dáli.
„Buďte ve střehu. Tyhle prostory jsou dosud neprozkoumané,“ varoval Azanyrmuth ostatní spolubojovníky a opatrně pokračoval dále úzkou chodbou.
Mladší válečník se nad tímto podzemí zamyslel a nedalo mu to nezeptat se: „Nehrozí, že občas něco vyleze na povrch, když je to podzemí tak nebezpečné?“
„Občas se to stává. Zdejší obyvatelé většinou vstupy do podzemí dobře zajistili, ale pořád je tu dost neodhalených průchodů. Není třeba se bát. Většinou jsou to malí tvorové a s těmi si poradí stráže, nebo i samotní majitelé domů,“ odpověděl Ramulus.
Azanyrmuth však byl jiného názoru. Vzpomněl si na dva roky starý incident, kdy z kobek na povrch vylezla velká chapadlovitá stvůra a než ji stráže dokázali porazit, sežrala několik nevinných obyvatel. V zájmu klidu však o této historce pomlčel.
Postupně se přibližovali do centra severní čtvrti. Najednou Ramulus zůstal stát před záhybem chodby a pohybem ruky naznačil, aby ostatní zůstali stát taktéž.
„Děje se něco?“ zašeptal Helhim.
„Ve vedlejším sále něco je. Slyším kroky.“
Augelius popošel dopředu a opatrně nahlédl za roh. Pořádně toho moc neviděl, sotva odhadl velikost sálu. Čeho si však okamžitě všiml, byl pach zetlelého masa a starých hadrů. Po chvíli v místnosti spatřil nejasný pohyb. Rychle ucukl zpět, protože pohyb spatřil nebezpečně blízko. Krom toho vycítil ještě přítomnost dalších pěti neznámých bytostí.
„Cítím tu přítomnost nejméně šesti bytostí. Připravte se na boj,“ zašeptal a chystal se vtrhnout do sálu.
Ještě než se všichni rozeběhli vstříc neznámému nepříteli, Azanyrmuth vyčaroval v sále magické světlo. Všem se naskytl pohled na hrůzostrašné bytosti. Necelých osm stop velké creepy, pokryté hrubou zelenožlutou tvrdou kůží, odpornou velkou tlamou s mnoha dlouhými špičáky a třemi chapadly s dalšími ostny na koncích. Tyto bytosti žijící v podzemí, často mezi odpadky, se ve starých knihách nazývali Otyugh.
Celá skupina válečníků naběhla do místnosti a pustila se do boje. Augelius se ukázal jako velice zdatný bojovník a dokázal se obratně vyhýbat úderům Otyugha. Pro ostatní nebylo zcela snadné se vyhýbat úderům chapadel. Mnohdy se pokoušela vytrhnout zbraně válečníkům z ruky. Zatímco Augelius přemohl první potvoru, Azanyrmuth po ostatních sesílal jeden blesk za druhým. Zkušenost válečníků především Helhima a Augeliuse se ukázala velice užitečná a boj byl za krátko u konce.
„To byl poslední,“ vítězně prohlásil Helhim, když se pod úderem jeho mohutné sekery poslední Otyugh sesul k zemi.
„Raději to tu ještě prohlédněme,“ varoval ostatní před možným nebezpečím Ramulus.
Válečníky okamžitě prolezli blízké okolí a snažili se najít další případné bytosti.
„Nic tu není,“ zahlásil Augelius.
„Dobrá. Nezdržujme se dále. Ke kruhu světů už by to nemělo být daleko.“
Azanyrmuth se ujal vedení celé skupiny, protože se už nacházeli v částečně prozkoumaných oblastech, které velice dobře znal. Současně je nabádal v větší opatrnosti. Netušil, nakolik Temnorození prozkoumali podzemí a prozrazení by mohlo celou snahu okamžitě zhatit. Brzy dorazili k malému kamennému schodišti stoupající k jedné z mnoha studen, které poskytují dostatek vody pro potřeby kuchyní a k pití. Odtud to ke kruhu světů bylo pouhých pár desítek stop.
Opatrně a co možná nejtišeji stoupali po vlhkém schodišti vzhůru k těžkým okovaným dveřím. Ramulus uchopil kliku a pomalu je otevíral, ostatním zatím rukou naznačoval až se připraví na případný boj. Malá potemnělá místnůstka se studnou však zela prázdnotou. V okolí byl až nepřirozený klid. Nic nenaznačovalo, že okolí ovládali Temnorození.
„Nechce se mi to líbit,“ šeptal jeden z válečníků, zatímco pomalu postupovali chodbami paláce.
Azanyrmuth nahlédl do jednoho z pokojů, aby z okna zkontroloval situaci venku. Nacházeli se zrovna v obytné části odkud byl přímý výhled na nádvoří s kruhem světů. O patro výš měl pokoj i samotný Azanyrmuth, kde se v poslední době zdržoval jen málo. Pomalu pootevřel dveře a skrz škvíru zkontroloval situaci v pokoji.
Pokoj byl opuštěný, avšak z venku byly slyšet jakési hlasy. Azanyrmuth potichu prošel mezi stoly a dalším nábytkem k zavřenému oknu. Připlížil se až ke zdi těsně u okna. Opatrně nahlédl skrz okno ven. Snažil se zjistit přibližné počty nepřátel. Už krátký pohled stačil na to, aby věděli, že stojí proti přesile čítající stovky nepřátel. Na podrobnější zkoumání neměl příliš času, protože dvojice Temnorozených se to namířila přímo k oknu. Patrně si všimli podezřelého pohybu za oknem. Azanyrmuth se pomalu plížil podél zdi až k posteli, ke které si sedl zády doufaje, že splyne se zdobným přehozem.
Kroky těžkých okovaných bot se stále blížily k oknu. Když utichly, Azanyrmuth na chvíli spatřil za oknem pobledlou tvář zdobenou charakteristickým černým zabarvením v obličeji. Zůstal nehybně sedět u postele a čekal na reakci. Nepřítel stál u okna celkem dlouho. Neustále se pokoušel přes sklo nahlédnout dovnitř, evidentně se mu v pokoji něco nezdálo. Azanyrmuth v ten moment zažíval horké chvilky. Když tvář zmizela a následné kroky se pomalu vzdalovaly, ulevilo se mu. Dále už nechtěl nic riskovat a raději se vrátil zpět k ostatním.
„To bylo o chlup,“ oddech si Azanyrmuth.
„Tak kolik?“ ptal se Ramulus.
„Něco přes dvě stovky válečníků. Počet čarodějů však nevím přesně. Viděl jsem tam nejméně tři.“
„A co kruh světů?“
„Byl zavřený. Patrně dorazili všichni z této vlny útoku. Kolikáté, můžeme pouze hádat.“
„Alespoň jedna dobrá zpráva. Jenže je jich na nás příliš moc. To nemáme šanci porazit. Bez posil určitě ne,“ komentoval současnou situaci Helhim. Běžně se jen tak něčeho nezalekne, ale tentokrát si byl vědom toho, že střemhlavý útok by byla sebevražda.
„Nejdřív bych ještě prohlédl okolí, než cokoliv podnikneme,“ navrhl Augelius.
„Souhlasím.“
Potemnělými chodbami pokračovali v obhlídce okolí. Opatrně nakukovali do jednotlivých pokojů. Nechtěli ponechat nic náhodě. Ovšem se brzy ukázalo, že obytný palác není tak prázdný, jak se na první pohled zdálo. Chodbami paláce se odkudsi linula děsivá hudba, ze které číšilo čistokrevné zlo. Vydali se směrem ke zdroji hudby. Čím víc se blížili ke společenským prostorám, growling, používající Temnorození namísto klasických zpěvů, byl stále znatelnější. Když Augelius nahlédl pootevřenými dveřmi do jídelny, spatřil tam početnou skupinu Temnorozených, kteří právě pojídali syrové prase.
Opatrně se vzdálili a tentokrát Helhim nahlédl do jednoho ze společenských sálů. Zde o čemsi debatovala další početná skupinka Temnorozených. Bavili se ve svém jazyce, a tak jim válečníci nerozuměli. Pouze Azanyrmuth pochytil pochytil pár slov o chystaném útoku na další čtvrtě. Údajně se čeká na další armády, ale ty měli dorazit až v dalších dnech.
Průzkum pokračoval do badatelského křídla paláce. Když vstoupili do první knihovny, naskytl se všem pohled na obrovskou spoušť, kterou tu Temnorození stačili za půl dne napáchat. Patrně zde hledali něco zajímavého, proto všechny knihy rozházeli, povalili police i stoly převrátili.
„Nechtěl bych tady uklízet,“ prohlásil Helhim při pohledu na nepořádek.
Když se tak rozhlíželi po knihovně, náhle za sebou zaslechli kroky. Než se však stačili vzdálit do bezpečí, už stáli v tváří tvář početné skupince nepřátel. Prakticky hned se strhla krutá bitva. Azanyrmuth okamžitě seslal po příchozích řetězový blesk. Jeden okamžitě padl k zemi, zatímco se ostatní pouze otřepali a vrhli se na Lianarské válečníky. Augelius bojoval po boku s Helhimem a pod údery jejich zbraní za krátko padlo několik nepřátelských vojáků.
Temnorození však stačili vyhlásit poplach a do knihovny vtrhla další početná skupina válečníků, mezi nimi i jeden čaroděj. Azanyrmuth okamžitě zbystřil a ihned po něm vypálil ohnivou kouli. Po letech zdokonalování v magii i tato kouzla měla mnohem ničivější sílu než před pěti lety. Temnorození v blízkosti čaroděje utrpěli vážná zranění, avšak čaroděj se pouze pohrdavě zasmál. I silná ohnivá koule mu takřka neuškodila. Čaroději se mezi rukami začala formovat temná koule, kterou v zápatí poslal na Azanyrmutha. Ten neměl problém tento útok ustát a na oplátku se pokusil chytit čaroděje do Bigbyho drtící ruky.
Zatímco Azanyrmuth sváděl souboj s čarodějem, Lianarští bojovníci přestali na nepřátelskou přesilu stačit a byli nuceni ustoupit až na konec knihovny. Velká průhledná zelenočerná ruka letěla vstříc nepřátelskému čaroději, ten však stačil uhnout a ještě po ni vyslat další kouli temnoty. Po druhé ho už chytla, ale stačil se z ní vymanit. Na potřetí ho ruka konečně pevně chytla a začala drtit. Azanyrmuth získal trochu času a šel pomáhat obráncům. Napřed seslal hromadné uzdravení, protože utrpěli již nějaká ta zranění a vzápětí následoval řetězový blesk.
Díky kouzlům získali obránci znovu převahu nad útočníky, jenže nepřátelský čaroděj dokázal za pomocí temné magie vymanit nejen ze sevření Bigbyho ruky, ale i zcela ji zničit. Azanyrmuth poslal čaroději tentokrát plamenný úder. Okolí čaroděje včetně blízkých válečníků pohltilo náhlé vzplanutí. Čaroděj je znovu pohrdavě zasmál. Následně otevřel pusu a celou knihovnou roznesl šílený řev, jehož rázová vlna povalila většinu Lianarských válečníků na zem. Čaroděj však nehodlal v sesílání ničivých kouzel přestat.
Augelius nechtěl nechat nic náhodě a hodil po něm první knihu, která mu přišla pod ruku. Těžká kniha udeřila čaroděje přesně do čela a nad paintem mu udělala drobnou rýhu. Díky tomu dokázal čaroděje rozhodit a připravované kouzlo tak zkazil. Samozřejmě Augelius na sebe strhl pozornost a další kouzlo směřovalo přímo na něj. Ozvala se silná exploze a Augelius zmizel kdesi pod hromadou knih a rozbitých knihoven.
Situace obránců se nevyvíjela zrovna dobře. Díky kouzlům nepřátelského čaroděje utrpěli zranění a navíc je útočníci zatlačili do rohu knihovny. Azanyrmuth vrhl doprostřed sálu oslepující sluneční světlo, které Temnorození vyloženě nesnáší a oslepuje je. Obránci získali potřebný čas na rychlý ústup z knihovny. Proběhli dalšími knihovnami a studovnami, následně přes zahradu do vedlejší stavby sloužící jako kovárna a sklad zbraní.
Když Helhim zabouchl bytelné okované dveře a zajistil je závorou. Obránci si mohli oddychnout. Do bezpečí se však dostal pouze Azanyrmuth, Helhim, Ramulus a pouze tři obránci. Zbytek zahynul při souboji.
„To není dobré,“ povzdech si Ramulus, poté co si uvědomil, že svůj úkol za takové situace nesplní.
„Měli bychom se tu opevnit, Temnorození na nás už jistě pořádají hony,“ navrhl Helhim, když v duchu zhodnotil jejich situaci.
„Doufejme, že ostatní obránci stále drží brány,“ pravil Azanyrmuth, kterému se v hlavě rodil plán. „První posily by mohly dorazit zhruba zítra po poledni. Tahle zbrojnice se dá poměrně dobře ubránit. Jsou zde pouze dva vchody, hlavní a tenhle vedlejší a vstup do podzemí. Škoda, že nemáme k dispozici mistry na líčení pastí, ale můžu v okolí nastražit pár magických pastí. Můžou Temnorozené alespoň na čas odradit.“
„Nejspíš nemáme na vybranou, dostali jsme se do nejodlehlejší části severní čtvrtě,“ souhlasil s Azanyrmuthovým plánem Ramulus. „Naštěstí mám s líčením pastí nějaké zkušenosti, takže ti můžu pomoc.“
„Dobrá, neztrácejme čas,“ pravil Helhim a následoval Ramuluse. „Pomůžu vám s líčením pastí a zbytek by zatím mohl zabarikádovat okna. Pak bychom se tu mohli porozhlédnout po nějakých lepších zbraních a zbrojí.“
Ramulus a Helhim okamžitě posbírali v okolí vše, co se mohlo hodit pro výrobu pastí. Azanyrmuth také nezahálel a brzy se okolí hemžilo několika ohnivými, bleskovými a mnoho dalšími pastmi. I zbylí válečníci se činili. Každý si byl dobře vědom, že útok nepřátel může přijít každou chvíli.
„Máme hotovo,“ oddych si Ramulus, když Helhim zavřel hlavní bránu a zajistil ji právě dokončenou pastí.
„A teď nezbývá než čekat,“ prohlásil Helhim. „Pojďme zatím prozkoumat zbrojnice.“
„Já zůstanu na stráži,“ nabídl se Azanyrmuth. Věděl, že ve zbrojnici nenajde lepší výzbroj. Magické hole se totiž nacházely u sídla mágů stojící zrovna na opačné straně severní čtvrti.
Celá stavba byla rozdělena do tří pater a jedné sklepní úrovně. V podzemí se nacházely sklady materiálu a potravin, takže obránci měli dostatek jídla na mnoho dní. Přízemí se stávalo z velkého vstupního sálu, kuchyně, jídelny a strážnice. V prvním patře byly samotné sklady zbraní, zbrojí a dalšího užitečného vybavení. V posledním patře se nacházely pokoje těch, kteří tu pracovali.
„Našli jste něco?“ ptal se Azanyrmuth, když se ostatní vrátili ze zbrojnic.
„Nic moc. Pár trochu lepších zbraní, ale to nás nespasí,“ zklamaně odpověděl Ramulus. „Jak to vypadá venku?“
„Zatím klid. Zdá se, že jsme se Temnorozeným dokázali ztratit.“
„Aspoň že tak,“ oddech si Ramulus a usedl do blízkého křesla. „Potřebujeme trochu odpočinku.“
„Přemýšlel jsem o možnosti úniku z této čtvrtě. Hradby nejsou zas tak daleko. Budeme však potřebovat něco na jejich překonání.“
„Hradby jsou postaveny tak, aby mohly čtvrť chránit jak před útoky zvenčí, tak chránit zbytek města případě ohrožení zevnitř. Takže nebude jednoduché se na hradby vyškrábat, vysvětloval Ramulus. „Celé Lianarské opevnění je v podstatě uzavřený systém, kam se dá vstoupit pouze na několika dobře chráněných místech.“
„Naši obránci by nám přece mohli pomoc, například nám hodit lano,“ uvažoval Helhim.
„Ještě lepší varianta by spočívala v severní obrané pevnosti. Tu snad Temnorození jen tak neobsadí. Mohli bychom se dostat do bezpečí tamtudy,“ navrhl jeden z válečníků.
„Taky možnost,“ souhlasil Ramulus. „Je sice trochu dál. S trochou štěstí bychom se k ní bezpečně dostali. Doufejme, že naši obránci drží pevnost a hradby. Právě hradby jsou největší slabina severní čtvrti. Máme málo obránců na jejich úplné hlídání.“
„Na druhou stranu bych se hned nevzdával této vydobyté pozice. Jsme relativně blízko kruhu světů a pokud dorazí posily, mohli bychom útok na Temnorozené dost urychlit,“ oponoval Azanyrmuth.
„To je pravda,“ zamyslel se Helhim, povstal ze křesla a uvažoval dále. „V tomhle má Azanyrmuth pravdu. Můžeme tu nepřátele zdržet a tím získat čas pro obránce. Pasti nám jistě hodně pomohou a navíc je tu s námi jeden z nejmocnějších mágů z Lianaru, potažmo z celého Aldeneerinu.“
Nakonec vše rozhodl Ramulus: „Dobrá. Zatím bychom tu zůstali. Uvidíme, co zatím Temnorození chystají.“
Všichni za-ujmuli svá místa a bedlivě sledovali okolí. V dáli čas od času zaslechli zvuky boje a tlumených výbuchů. Všichni doufali, že se podaří nepřátele zdržet co nejdéle. Do příchodu prvních posil zbývalo mnoho hodin. Čas však plynul velice pomalu.
---------------------------------------------------------------------------
Venku se pomalu začalo stmívat. Opuštěná čtvrť v šeru působila vskutku nepřívětivě, tlumené zvuky občasných bojů v dáli se nesly ulicemi města a déšť pořád neustával. Za celý den kolem zabarikádovaného domu prošla pouze jedna hlídka, která se však nevšimla čehokoliv podezřelého. Když se čtvrť ponořila do úplné tmy, obránci se vystřídali na hlídkách.
„Nelíbí se mi to,“ ustaraně pravil jeden z válečníků. „Jakoby Temnorození vyčkávali.“
„Taky z toho nemám nejlepší pocit,“ souhlasil Helhim. „Už jsem ale zažil horší věci. To zvládneme,“ dodával všem odvahy.
Helhim procházel jednotlivými pokoji a opatrně nahlížel okny do ulic a zahrad zahalených do neprostupné tmy. Každý dobře věděl, že Temnorození jsou ve tmě doma jako ryba ve vodě. Nemají rádi sluneční světlo a magii založenou na slunci. Současné deštivé období však neslibovalo slunečné dny a to byla pro Lianar velká nevýhoda. Nepřátelé tak mohou pokračovat v bojích prakticky neustále.
Hodiny se pomalu vlekly. Azanyrmuth zatím odpočíval, aby měl dostatek sil na případný boj. Helhima na hlídce zatím vystřídal Ramulus. Pokračoval v hlídkování, zatímco se ve zvuku deště snažil zachytit jakýkoliv podezřelý zvuk. Situace se nijak neměnila, pouze bubnování kapek kdesi v dáli občas narušilo řinčení zbraní.
Obránci na hlídce museli zůstávat neustále ve střehu navzdory příjemnému zvuku deště, jež měl tendenci uspávat. V tom se Azanyrmuth probral se slovy: „Už jsou tady. Všichni do zbraně!“ Ostatní se divili odkud si je tak jistý, že se nepřátelé chystají do útoku. Helhim tušil proč. Azanyrmuth okolo rozmístil jakési neviditelné mentální strážce, kteří jsou neustále v myšlenkovém spojení se sesilatelem a případě blížícího nebezpečí ho upozorní. Díky tomu Temnorození ztratili moment překvapení.
„Všichni na svá místa!“ zavelel Ramulus a sám běžel k oknu s výhledem na blízký palác.
„Nalákejte je co nejvíc do pastí!“ radil všem Azanyrmuth.
Všichni zaujali svá místa u oken, připravili se ke střelbě z luků a Azanyrmuth zůstal ukryt u velkého okna nad hlavním vchodem. Snažili nebýt hned na očích. Brzy zaslechli první zvuky těžkých okovaných bot patřící nepřátelům. Kroky zněly stále silněji. Ramulus odhadl jejich počet zhruba na třicet, ale nebyl si zcela jist. Kroky náhle ustaly. Temnorození se začali o čemsi bavit. Azanyrmuth rozuměl pouze několika slovům. Dokázal si však odvodit, že nepřátele vycítili přítomnost někoho cizího. Náhle se ozvala rána doprovázená velkým vzplanutím.
Venku nastalo menší pozdvižení. Vzápětí se ozvala další rána. Temnorození ihned obklíčili celý dům. Už si však dávali větší pozor a magickým pastem se obratně vyhýbali. „Teď!“ vykřikl Ramulus. Obránci napnuli tětivy luků a spustili po nepřátelích střelbu. Sprška šípů řádně znepříjemnila nepřátelům život. Aby zabránil Azanyrmuth útoku na hlavní bránu, vytvořil před domem ohnivou zeď. Temnorození se museli stáhnout.
Ohnivá zeď postupně nabývala na síle. Její zář osvětlovala okolí a obránci měli možnost spatřit první mrtvé v okolí domu. Azanyrmuth chtěl nepřátele co nejvíce zastrašit, a proto pokračoval v dalším kouzlení. Nejprve seslal do největšího davu řetězový blesk a hned na to ohnivou kouli. Než se stačili rozptýlit, už ve vlhké trávě leželo dalších šest mrtvol. Přeživší nepřátelé se snažili opevněný dům obejít, avšak museli čelit spršce šípů.
Než stačili Temnorození vytáhnout luky a opětovat palbu, další dva padli k zemi. Ve snaze uniknout šípům se pokusili přeběhnout blíže k domu. Počínali si ne zrovna obratně, díky čemuž aktivovali bleskovou a další ohnivou past. Obránci nadále využívali zmatku a neustávali ve střelbě z luků. Situace se pro obránce vyvíjela velice slibně.
Brzy však dorazila další početná skupinka nepřátel doprovázená tentokrát čarodějem. Azanyrmuth si ji okamžitě všiml a nechtěl ponechávat nic náhodě. Sám na sebe seslal kouzlo zrychlení, díky němuž mohl útočit rychleji. Temnorozeným pak na pozdrav poslal další ohnivou kouli. Vzhledem ke vzdálenosti stačila většina nepřátel uhnout. Po úderu začal nepřátelský čaroděj okamžitě halit okolí do neprostupné temnoty, která znemožnila obráncům zjistit počty nepřátelských válečníků. Azanyrmuth si však i z touto situaci věděl rady. Přímo doprostřed temnoty seslal jedno z kouzel, které Temnorození bytostně nenáviděli. Spalující sluneční paprsek svým ostrým zábleskem zcela zrušil efekt temnoty a na chvíli ozářil okolí.
Díky světlu Azanyrmuth mohl snadno zhodnotit situaci na bojišti. Třicet nepřátel ze čtyř desítek, záře na čas oslepila. Čaroděj však tento drtivý útok ustál bez větších následků a okamžitě útok opětoval. Vytvořil několik éterických mečů temnot a nařídil jim zaútočit na Azanyrmutha. Ten se okamžitě za pomocí rozptýlení magie snažil meče zničit. Z pěti mečů zmizely pouze dva. Azanyrmuth proto vytvořil kolem sebe ochranné magické pole. Mezitím se znovu zaměřil na nepřátelskou armádu.
Nejdřív vykouzlil ohnivou kouli, kterou vzápětí následoval řetězový blesk. Nepřátelský čaroděj se však nevzdal a na Azanyrmutha zaútočil salvou pěti koulí temnot. Spolu s éterickými meči ochranné magické pole rychle sláblo. Síla mečů se však také rychle vytrácela. Hordě nepřátel se brzy vrátil zrak po oslepující záři. Protože ohnivá zeď před chvíli vyhasla, nepřátelé se vydali vstříc opevněnému domu. Hlasité rány ozývající se z přízemí nevěstily nic dobrého. „Běžte rychle ke vchodu!“ vykřikl Helhim.
Azanyrmuth odolával silnému útoku a snažil se nepřátelského čaroděje zastavit za každou cenu. Mezi další velmi ničivé kouzlo patřila velká mrazivá koule, ze které navíc odletovaly malé mrazivé úlomky. Toto kouzlo na bojišti nadělalo velký zmatek, dřív nebo později byl každý nepřátelský válečník zasažen slabým mrazivým úlomkem. Samotná pět stop velká koule letěla přímo na nepřátelského čaroděje. Ten se sice snažil za pomoci magie léčit, avšak mrazivá koule explodovala z takovou razancí, že nepřátelského čaroděje roztrhala na kousky. Smrtí nepřátelského čaroděje byla největší současná hrozba odvrácena.
Mezitím se obránci u hlavní brány chystali na úder Temnorozených. Brána po mnoha úderech sotva držela. Jediné, co ještě oddělovalo obránce od nepřátel bylo několik pastí.
„Připravte pasti,“ přikázal Ramulus s mírným napětím v hlase.
Křáp! Brána povolila. Obránci na povel uvolnili obrovskou kládu, která jako beranidlo udeřila útočníky. Ti, co nestihli včas uhnout, kláda rozdrtila. Zbytek vtrhl dovnitř. Útočníci však přehlédli natažené lano těsně za bránou a následovala sprška ostrých šipek.
Obránci za provizorní bariérou zatím vyčkávali na příhodnou chvíli k útoku. U brány byla nastražená ještě jedna ohnivá past. Jakmile se ozvala ohlušující rána, Ramulus zavelel k útoku. Všech pět obránců se pustilo s nepřáteli v nelítostný boj a snažili se je vytlačit ven. To už do vstupního sálu dorazil Azanyrmuth. Ihned vypálil na nepřátele salvu magických střel. Desítky malých světélkujících střel nemilosrdně zasypaly přeživší nepřátele. Když Temnorození zjistili, že mají jen malou šanci na úspěch, dali se rychle na útěk.
„Sláva! To jsme jim to natřeli!“ vykřikl samou radostí Helhim.
„Dostali od nás pěknou lekci,“ radoval se Ramulus. „Snad je to od dalšího útoku dostatečně odradí.“
„Do rána by měl být klid,“ zauvažoval Azanyrmuth. „Avšak nenechme nic náhodě. Musíme opravit bránu a obnovit alespoň některé pasti. Neznáme současné počty Temnorozených, kteří se zrovna nachází v okolí, ani kolik se jich sem ještě chystá.“
„Azanyrmuth má pravdu, pusťme se hned do práce.“
Před započetím práce ještě v rychlosti prohledali okolí. Všude se válelo desítky mrtvol. Odhadem jich mohlo být něco přes padesát. Těžko to přesně spočítat, řada těl byla spálena nebo roztrhána na kusy. Kamennou dlažbu cest i okolní trávu pokrývala temně černočervená krev.
„Co s těmi těly?“ ptal se jeden z Lianarských válečníků.
„Já bych je tu nechal. Mohlo by to Temnozené odradit od dalšího útoku,“ navrhoval Helhim při pohledu na masakr, který tu před chvílí zanechali.
„Nebyl bych si tak jistý,“ oponoval Azanyrmuth, který se už dost věcí o této temné rase dozvěděl. „Na rozdíl od ostatních ras Temnorozené podobné výjevy zas tak neodstrašují. Radši rychle opravme bránu.“
Okamžitě se tedy pustili do práce. Prkny provizorně opravili bránu a znovu nalíčili pasti. Azanyrmuth ještě venku před bránou nastražil slabší verzi ohnivé pasti, stejně tak v u brány v sále. V boji už vyčerpal velkou část magických sil, proto už nemohl používat nejsilnější kouzla. Stejně jako obránci potřeboval další odpočinek.
Na stráži zůstal Helhim. Když všichni usnuli, sám obcházel jednotlivé komnaty a nahlížel do temných ulic. Déšť pořád neustával, ba naopak ještě zesílil, takže přehlušil veškeré ostatní zvuky. Stejně tak i viditelnost se výrazně zhoršila. Helhima trochu zneklidňoval fakt, že kdyby se někdo pohyboval v okolí domu, sotva by ho spatřil, natož zaslech jeho kroky.
Od náročného boje uplynulo mnoho hodin. Noc byla od té doby klidná. Po čase Helhima vystřídal Ramulus. K ránu už déšť nebyl tak silný, dokonce se chvílemi změnil v slabé poprchávání. To už světlo na východě věstilo nadcházející den. Obloha zůstala sice zatažená, avšak už ne tak jako předcházející den. Ramulus se zaposlouchal ve snaze zjistit, jak se vyvíjí celková bitva o severní čtvrť. Všude ovšem vládlo ticho. Byla snad obrana města prolomena, nebo se Temnorození stáhli?
Brzy se probrali i všichni ostatní. Posilnili se dobrým jídlem ze spižírny a při té příležitosti začali spřádat plány na osvobození severní čtvrti.
Slova se ujal Helhim: „Takhle po ránu je venku až nezvyklý klid.“
„Důvodů může být více, „odpověděl Ramulus, zatímco se zakousl do krajíce chleba. “Buď Temnorození prorazili brány a teď už řádí po městě, nebo …“
„To bychom slyšeli válečnou vřavu i tak,“ přerušil ho Azanyrmuth.
„Nebo jsou oslabení a spíš čekají na posily. Přeci jen jsme jim to včera pěkně nandali,“ pravil Helhim.
„Co uskutečnit malý průzkum okolí,“ navrhoval Azanyrmuth. „Stačí se pohybovat opatrně.“
„No já nevím,“ trochu bojácně pravil jeden z obránců. „Já bych radši počkal na posily.“
„Co když opravdu Temnorození prorazili brány, to bychom se posil nemuseli dočkat,“ oponoval Helhim.
„Musíme zjistit na čem jsme. Souhlasím s Azanyrmuthem, po snídani vyrazíme!“ nepřipustil další debatu Ramulus a vše rázem rozhodl.
Po snídani a nutných přípravách se obránci vydali na obhlídku okolí. Popošli k badatelskému křídlu paláce, odkud byli prve nuceni ustoupit před přesilou. Helhim chytl za kliku malých dubových dveří a pomalu je otevřel. V tom najednou hrůza. Velká černá sekera prořízla vzduch. Taktak stačil Helhim uskočit.
Jako na potvoru skupinka Temnorozených procházela palácem a zrovna obránci na své nepřátele natrefili v této nevelké studovně. Helhim okamžitě útok opětoval a nepříteli sekerou roštíp hlavu. Temná krev vystříkla Helhimovi do obličeje. Okamžitě si ho otřel, aby měl přehled a následován Ramulusem vtrhl do studovny a pustil se do boje s necelou desítkou nepřátel. Zbytek obránců je přirozeně následovalo. Azanyrmuth vzápětí po nepřátelích vypálil bleskový výboj. První padli k zemi. Do boje se zapojili i zbylí tři obránci.
Boj ani netrval dlouho a všech devět nepřátelských válečníků padlo k zemi. Než se stačil Azanyrmuth připravit na léčbu zranění, které obránci utrpěli v boji, z chodeb paláce se začaly ozývat hlasy nepřátel a kroky, jež se nebezpečně rychle přibližovaly.
„Zpátky do zbrojnice!“ vykřikl Ramulus.
Nemusel to opakovat dvakrát. Všichni vyběhli ze studovny, poslední Helhim přibouch dveře a kliku podepřel lopatou, která ve válela u cesty. To poskytlo obráncům dost času na to, aby stihli uniknout do opevněné zbrojnice.
Bránu zajistili právě včas. Lopata zabraňující Temnorozeným další postup rupla. Současně dorazili další nepřátelé blízkou ulicí. Přilehlá prostranství se záhy začala plnit. Azanyrmuth sledoval, jak jejich počty narůstají a snažil se rychle jednat. Ohnivou zdí odřízl postup části nepřátelské armády, a tím její postup trochu zpomalil. Na další část armády použil znovu kombinaci oslňujícího slunečního světla a ohnivé koule. Zbytek obránců zaujalo svá místa, připravili luky a spustili palbu po nepřátelích.
I přes veškerou snahu počty Temnorozených rostly. Brzy stovka nepřátel bez milosti obklíčila celou zbrojnici. Nepomohly ani magické pasti nastražené všude kolem. Ztráty byly prakticky bezvýznamné.
„Co teď? Jsme tu v pasti, jako krysy.“
„Neboj. Pokusíme se je zdržet co nejdéle. Potom unikneme skrz podzemí,“ uklidňoval vystrašeného obránce Helhim.
Na bojiště dorazilo hned několik nepřátelských čarodějů. Azanyrmuth to samozřejmě spatřil a okamžitě vytvořil kolem sebe magický štít. Všichni se zaměřili především na Azanyrmutha, který pro ně představoval velké nebezpečí. Přítomní čarodějové však nedosahovali moci Azanyrmutha a jeho štít dokázal všechna kouzla prozatím absorbovat. Zato on předvedl jak vypadají mocné schopnosti. Nejprve na sebe seslal rychlost a pak to vypuklo. Prvního čaroděje chytl do Bigbyho drtící ruky, na druhého vypálil ohnivou kouli, na třetího řetězový blesk, který nadělal paseku i okolo a na posledního čaroděje onu mocnou ledovou kouli s odletujícími kousky ledu.
Z přízemí se znovu ozvaly silné rány, jak se Temnorození snažili vyrazit bránu. Nezbývalo už mnoho času. Jakmile se nepřátelé dostanou dovnitř, obránci nebudou mít šanci porazit mnohonásobnou přesilu. Azanyrmuth si toho byl vědom, proto na útočníky seslal ještě ledovou bouři, a pak seběhl za ostatníma. „Rychle do podzemí!“ zavolal na všechny. „Proti takové přesile nemáme šanci!“
Helhim s Ramulusem chtěli připravit pasti, jenže v ten moment brána povolila pod silným náporem a Temnorození vtrhli do zbrojnice. Obránci se sotva stačili připravit k boji. Azanyrmuth chtěl postup nepřátel alespoň trochu zdržet, a proto si povolal na pomoc pětici potvůrek ze sfér ohně. Tito ohnivý impové se okamžitě pustili do boje. Tyto magicky povolané potvory nyní poslouchaly pouze toho, kdo je povolal.
I přes veškerou snahu museli obránci ustupovat, přesila byla veliká. Jeden z nepřátelských válečníků se dostal do výhodné pozice, čehož hned využil a zezadu probodl jednoho z obránců. Ten se okamžitě skácel na chladnou podlahu. Ostatním bylo jasné, že už mu nemůžou pomoci. I vyvolaní impové v boji brzy podlehli. Přeživší obránci se stihli stáhnout do sklepení. Azanyrmuth ještě na pozdrav poslal Temnorozeným ohnivou kouli, přestože tato silnější verze, kterou používal, se nedoporučovala sesílat v uzavřených prostorách.
Obrovská rána. Část stropu nad vstupem do sklepů se zřítila a pohřbila řadu nepřátel. Tlaková rána povalila jak unikající obránce, tak způsobila mezi útočníky velké ztráty. Obránci se co nejrychleji zvedli ze schodiště a chystali se k útěku, když vtom se Ramulus zarazil: „Počkejte! Slyšíte to?“
Azanyrmuth se zaposlouchal: „To zní jako válečná vřava.“
A měl pravdu. Z vrchu se najednou ozývalo řinčení zbraní, křik, výbuchy, dokonce i efekty kouzel.
„To jsou naši,“ zaradoval se Helhim, na jehož tváři byla znát radost. „Naše vojska dorazila.“
Vyběhli proto ihned zpátky do přízemí, kde byli svědky velkolepé podívané. Početná armáda bez milosti zabíjela každého nepřátelského válečníka, který jí přišel pod ruku. Aldeřanští mágové celou armádu podporovali obrannými a léčivými kouzly. Azanyrmuth, Helhim a Ramulus okamžitě přispěchali na pomoc. Mezi obránci spatřili řadu známých z mnoha výprav. Byl tu válečník Gardan, mág Lorin, hraničáři Rolgin a Ghirnim, průzkumník Caltydim a dokonce i druid Dazavius. Nepřátelští čarodějové brzy padli pod údery kouzel Azanyrmutha a Aldeřanských mágů. Řady nepřátel se začaly rychle tenčit, a tak boj brzy skončil pro obránce vítězstvím.
„Zaslechli jsme tu silné výbuchy,“ pravil Gardan, který rád potkal známé z výprav. „Chtěli jsme zjistit, co se tu děje a co nevidíme, vy tu bojujete s nepřítelem. Musím uznat, že jste si nevedli špatně.“
„Dobře, že jste dorazili. Měli jsme namále,“ s velkou úlevou děkoval Ramulus.
„Hodně jste nám pomohli. Nepřátelská armáda se díky vám rozdělila a když útočili na vás, mohli jsme jim snadno vpadnout do zad.“
„V noci jsme porazili poměrně početnou skupinu. Asi jsme je trochu zaskočili, proto byl až dosud klid, ale před chvíli na nás zaútočili hodně velkou silou. Už jsme se chystali uniknout podzemím.“
„Myslím, že jsme Temnorozeným uštědřili pořádnou lekci. Hned vyrazíme dál, než se stačí zformovat.“
„Kolik vás je?“
„Spolu s obránci Lianaru nás je dohromady osm set, další posily by měly dorazit do dvou dnů. Upřímně doufám, že je už nebudeme potřebovat.“
Obrovská armáda zakrátko obklíčila celý palác v jehož středu se nacházel kruh světů. Největší část se chystala k útoku na bránu oddělující nádvoří s kruhem od celé čtvrtě. Temnorození samozřejmě zpozorovali, že se něco děje a pustili se do obrany obrovského paláce. Protože na náhlý útok nebyli připravení, nebyl palác nijak zvlášť zabarikádovaný, díky čemuž mohli vojka Aldeneerinu na několika místech do něj vtrhnout.
Azanyrmuth se rozhodl podporovat hlavní útočnou skupinu. Hlavní bránu stačili nepřátele narychlo zajistit. Toho se však vojska nezalekla, Gardan a několik statných chlapů přitáhlo mohutnou kládu, kterou použili jako beranidlo. První rána, dubová brána zatím držela. Druhá, brána stále drží. Azanyrmuth chtěl být nápomocen, vykouzlil Bigbyho obří pěst, obrovská poloprůhledná zelenočerná ruka, která na pokyn sesilatele zaútočila na bránu. První slabé zapraskání. Poté znovu, potřetí, počtvrté a dále. V bráně se stále častěji ozývalo praskání, které věstilo její brzký konec.
Křách, brána konečně povolila, válečníci okamžitě vtrhli dovnitř a bezhlavě mlátili vše kolem sebe. Gardan oboručním mečem zasáhl prvního Temnorozeného do břicha, vzápětí dalšímu usekl hlavu. Velký dav válečníků postupoval s takovou mocností, že nepřátelé, kteří první útoky přežili, byly vzápětí ušlapáni. Krev nepřátel cákala všude možně. Válečníci vpředu ji brzy měli od hlavy k patě.
Zatímco hlavní armáda postupovala vpřed, v paláci se též urputně bojovalo. Část vojska doprovázená čarodějem Lorinem právě vyčistila badatelské křídlo. Hned nato skupina válečníků postupovala chodbami do jídelny a společenských sálů, kde včera obránci vedení Ramulusem zaslechli onu zlou hudbu. Část válečníků vtrhla do onoho společenského sálu. Zde natrefili na pár bardů temnot, jak se snažili na honem balit své hudební nástroje. Válečníci nečekali ani vteřinu a bez milosti masakrovali utíkající Temnorozené.
I v obytných částech paláce probíhali lité boje. Vojska vedená Helhimem a hraničářem Rolginem pročesávali jednotlivé pokoje a mordovali každého, kdo je nestačil opustit. V horních patrech narazili pouze na slabý odpor, avšak v přízemí, kde se nacházely další jídelny a společné komnaty, byl už odpor větší. Početné skupinky nepřátel se v některých pokojích zabarikádovaly, a obránci museli složitě obsazovat jeden po druhém.
Celý palác se postupně dostával zpět do rukou Lianaru. Zbylí Temnorození obsadili nádvoří s kruhem světů a celý prostor urputně bránili. Nepřátel zbyla necelá stovka a jejich počty pomalu ubývaly. Problémy však dělal mocný nepřátelský čaroděj, jehož jméno znělo Gerlizath. Stál na nejvyšším stupni schodů kruhu světů a Aldeřanským válečníkům působil mnoho problémů, často do okolí sesílal temnotu, na dálku vysával z nich život, který pak předával vlastním válečníkům, neustále vytvářel magické zbraně, jež pak válečníky nepříjemně obtěžovaly a sesílal všemi směry koule stínů.
Sám však odolával mnohým útoků. Šípy se od něj pouze odrážely, jakoby byl z ocele. I Azanyrmuthova kouzla se často míjela účinkem. Pouze sluneční světlo a oheň mu působil nepříjemnosti, ale vždy se s útokem bez problému vyrovnal.
Augelius právě porazil velmi silného velitele armád Temnorozených a okamžitě skočil po samotném Gerlizathovi. Toho srazil na zem a okamžitě se spolu pustili do boje. „Blázne, myslíš, že mě můžeš porazit,“ opovržlivým hlasem plným nenávisti křikl k Augeliusovi. „Obyčejné zbraně mě nemůžou zranit!“ Co se dělo pak, už nikdo neměl šanci vidět. Oba pohltila neprostupná temnota.
Boj na nádvoří se chýlil ke konci. Posledních pár nepřátel nemělo proti velké přesile obránci téměř žádnou šanci, přesto se snažili za každou cenu bránit místo obehnané temnotou. Slábnoucí moc Temnorozených dodávala obráncům stále více sebevědomí, a tak poslední zbytky odporu doslova převálcovali, jako stádo splašených koní.
Temnota obklopující nepřátelského čaroděje Gerlizatha a Augeliuse se náhle rozplynula. Rozvášněná armáda na nádvoří náhle ztichla. Všichni s napětím očekávali výsledek. Aldeřanští mágové se chystali k útoku v případě selhání Augeliuse. Na chladných kamenných schodech vedoucí k samotnému kruhu světů ležela v kaluži temné krve dvě těla. Oba se zdáli být mrtví.
„Sláva! Zvítězili jsme!“ samou radostí vykřikl dav, jakmile se Augelius zmožený vyčerpávajícím bojem zvedl ze země.
„Gerlizath je mrtev!“ přidal se k davu.
Nastala velká sláva, všichni nepřestávali vykřikovat oslavná slova. Než se však stačilo rozhostit bujaré veselí, přerušil vše právě přicházející Moladir slovy: „Ještě není všemu konec! Temnorození se můžou kdykoliv vrátit.“
„Pojďme dokončit náš plán,“ naléhal Azanyrmuth. Jeho pohled na okamžik spočinul na kamenné lavici, která kolem dokola obepíná záhon. V ten moment si uvědomil, že vnější poloměr kruhové lavice má stejný průměr jako vnitřní průměr kruhu světů, patrně to mohlo sloužit ke stejnému účelu, jako zakopání pod zem. „Musíme ještě uzavřít kruh světů, než se Temnorození vrátí. Podívejte tamhle,“ ukázal na kruhovou lavici obepínající záhon: „když tam umístíme kruh světů, nepůjde zvenčí otevřít.“
„Dobrý nápad. Nikdy předtím mě nenapadlo, že tohle oblíbené místo může takto sloužit,“ přiznal se Moladir, jeden z největších znalců kruhu světů.
Poté již nejsilnější chlapi, kam patřil i Helhim a Gardan, vyvrátili těžký kruh z kamenného podstavce a s velkou námahou ho dovlekli ke kruhové lavici. K dopravě do konečné polohy si dopomohli několika trámy. Když kruh dosedl na místo, zapadl tam naprosto přesně.
„A teď se ukáže, zda měl Azanyrmuth pravdu,“ s úlevou prohlásil Gardan.
„Část obránců zde zůstane na hlídce,“ vydal rozkazy Ramulus, jež nechtěl nechat nic náhodě. „Kdyby se dělo cokoliv podezřelého, okamžitě vyhlaste poplach. Tak a teď je třeba se postarat o raněné.“
Raněných a padlých bylo opravdu hodně. Od toho večera měli léčitelé mnoho nekonečné práce. Schopnost vzkříšení však ovládalo jen minimum kněží a mágů, přesto každý zachráněný ze spárů smrti byl velký úspěch. Ti kteří měli vetší štěstí, vítězství náležitě oslavili. Nezřízená pitka se protáhla samozřejmě až do rána a někteří to vydrželi i několik dní.
Uplynulo několik dní a na nádvoří kruhu se od porážky zlého čaroděje od té doby nestalo nic mimořádného. Část hlídek byla odvolána, přesto již nikdo nechtěl riskovat, že by se něco podobného opakovalo. Uzavřením kruhu se Aldeneerin vzdal dalšího průzkumu světů a dalších návštěv, které měly poskytnout užitek. Například tak byla zmařena snaha na Darendaaře, nebo na Salithishe.
Obnova poničené čtvrtě probíhala několik měsíců. Bylo třeba opravit brány, domy, především paláce, který utrpěl největší škody. Opravit nábytek, znovu urovnat a přetřídit knihy a další písemnosti, jež Temnorození rozházeli.
Během jara si někdo dal tu práci a spočítal mrtvé. Počet objetí na straně Aldennerinu čítal hrozivých 1274.Toto číslo zahrnovalo nejen obránce, ale i civilisty, kteří byli ve špatný čas na špatném místě. Na straně nepřítele tento dosáhl počtu 4011. Po této hrůzné události na dlouhou dobu nikdo nechtěl o pokračování výprav ani slyšet. Zdálo se, že je s kruhem světů konec.