StarGate Ships - S02E20 : Konec utrpení, část 2

[kasparova655365]

Děkuji mockrát všem pít se bude, asi, ale až vydám další díl, jinak bych se k tomu zjevně nedostala

[kasparova655365]

Jak jsem slíbila, tak i učiním Přeji krásné čtení

Epizoda 10 : Tajemství světa, část 1

Mléčná dráha
F5P-396, Atlantida, 25. Července
Todd, teď už ale známí pod jménem Allen Haff se cítil od jeho proměny lépěji. Se všemi na Atlantidě se spřátelil, až na Ronona, který ho stále považoval za Wraitha. Právě teď Allen mířil na ošetřovnu za Jennifer, která ho chtěla po přeměně zatím průběžně kontrolovat. Když se mu zrovna dívala do očí, culila se při tom. Až moc se jí nový Todd líbil. Allen si toho všimnul, podíl val se na ni a zeptal se: „Jsem až moc přitažlivý?“ Jennifer se zaculila a otočila se k němu zády. Allen se zasmál a vstal z lůžka. Stoupl za Jennifer a otočil si ji k sobě. Chtěla ho políbit, jenže najednou se na ošetřovně objevil Ronon, který si to k nim namířil. Odstrčil Allena od Jennifer a přitiskl ho ke zdi.
„Ronone, ne!“
„Je to Wraith.“
„Býval, teď je člověkem jako my všichni.“ Ronon chvíli Allena rukou přidusil, než ho pustil. Naštvaně odešel a nechal ty dva o samotě.
„V pořádku?“ zeptala se Jennifer, když si Allen zrovna masíroval krk, na kterém měl před chvílí ještě Rononovu přitisknutou ruku.
„Pro něj zjevně nikdy člověkem nebudu, jak to tak vidím,“ odpověděl Allen při pohledu na dveře, kterými Ronon odešel.

Elizabeth s Johnem se právě nacházeli v operačním, kde čekali na příchod několika hostů.
„Jak to vůbec teď je na Zemi?“ zeptal se John.
„Co myslíš? Nátlak ze strany prezidenta nebo IOA?“
„Usuzuji, že bledě,“ odpověděl si sám John. Brána se aktivovala a vytvořila se stabilní červí díra. Štít na bráně byl aktivní, než Chuckovi přešel na počítač identifikační kód. Hned po něm štít deaktivoval. Elizabeth s Johnem sešli po schodech dolů, pod kterými počkali na příchod návštěvy. Z brány vyšla Samantha Carterová, která dorazila sama bez doprovodu. Po zavření brány se vydala ke dvěma stojícím, kteří se na ni usmáli stejně jako ona.
„Vítejte na Atlantidě,“ přivítala ji Elizabeth.
„Děkuji, doktorko.“
„Kde jste nechala doprovod?“ zeptal se John.
„Marks dorazí později, jelikož museli s Odysseou někam letět. Šla jsem tedy napřed, abyste nemuseli tak dlouho čekat. A kde vlastně máte McKaye?“
„Rodney s Rononem trucují,“ odpověděl John a zasmál se.
„Jak to? Co jim kdo udělal?“
„Žárlí na Allena, jelikož po proměně na člověka se všechny ženský do něj zamilovali,“ odpověděl John a Elizabeth mu na oplátku dala pohlavek se slovy: „Mě z toho vynech.“
„Pardón,“ omluvil se John a tentokrát se zasmála Sam. Všichni tři pak vyrazili do laboratoře za Rodneym,

Rodney seděl v laboratoři u počítače, na kterém si pročítal antickou historii. Moc ho to nebavilo a tak si spustil na počítači hru, kde sestřeloval asteroidy. Párkrát se mu podařilo nastřílet nula bodů, ale časem se postupně zlepšoval. Když trefil první asteroid, vyrušili ho návštěvníci. John mu vypnul obrazovku a sedl si na stůl, u kterého Rodney seděl.
„Co potřebuješ tentokrát?“ zeptal se rovnou Rodney a John ukázal rukou na Sam.
„Ahoj Sam,“ řekl, když se podíval na Sam.
„Ahoj Rodney. Nerušíme?“
„Ty nikdy. Co potřebuješ?“ Sam při chůzi k němu vytáhla z kapsy flash disk, který mu položila na stůl.
„Před několika měsíci jsme narazili na místo, kde Druhá aliance měla počítač s SGC. Podařilo se nám tam stáhnout data v Antičtině, které jsou navíc zakódované. Kódování bylo snadné, překlad taky, ale jsou tam slova, která neznáme. Potřebujeme, aby ses na to podíval v databázi.“
„Dobře. Kolik tam toho tak je?“
„Kolem dvaceti až třiceti neznámých slov.“
„Tak mi dejte hodinu,“ řekl Rodney a hned si vzal flash disk, který připojil k počítači. Sam ho děkovně poplácala po rameni a s Elizabeth vyrazily do jídelny. John šel k bráně, jelikož i on očekává menší návštěvu.

Hyperprostor, Odyssey
Jane Marksová procházela chodbami Odyssey, které vedly k řídícím místnostem. V jedné z nich se nacházel její bratr, jenže nevěděla v jaké. Na palubě bylo celkem deset těchto místností, každá v jiné části lodi. Když právě nahlédla do páté řídící místnosti, povzdychla si. Jelikož neměla při sobě tablet, tak se nemohla podívat do vnitřních senzorů, kde se právě nachází. Vlastně od jeho únosu se na lodi lokalizace posádky poměrně ztížila. Nikdo bez jeho hesla nemohl najít lidi, kteří mají v krvi antický gen.
„Brácho, štveš mě,“ zakňučela.
„A s čím?“ ozvalo se zpozad ní. Jane vyjekla a poposkočila. Když se otočila, viděla svého bratra stát před ní.
„To už mi, prosím, nedělej,“ řekla Jane a opřela hlavu na jeho hruď.
„Omlouvám se. Copak potřebuješ?“
„Volal generál Landry a tys nebyl k zastižení, takže jsem všechno musela vyslechnout já.“
„Ajaj. Co chtěl?“
„IOA se rozjela ve velkém. Pamatuješ si, jak jsi praštit praporčíka Stanleyho Keppera a naštval Woolseyho kvůli několika věcem?“
„Jo.“ Kevin tušil, že IOA po získání větší moci bude chtít něco udělat lidem, co se u nich v minulosti provinili.
„No, chtějí tě zbavit velení Odyssey a strčit tě do cely, která se nachází v nově postavené budově IOA. Je na tebe vydán zatykač, abych byla přesná,“ řekla mu Jane.
„Odhaduji, že nejsem jediný na tom seznamu.“
„Ne. Jsi tam i s plukovníkem Svitsovou, která tenkrát praštila nějakého Danielse.“
„Ještě že Helen žije v České republice, ale já to budu mít horší. Mají to k nám poměrně blízko, takže jen budou čekat na moment, kdy se tam objevím.“ Kevin se zapřemýšlel, jak tohle vyřeší. Věčně se mu na lodi zůstávat nechce. Po chvilce přemýšlení se nakonec rozhodl, že to nechá na později, nejdříve vyřeší pár věcí na Atlantidě.

F5P-396, Atlantida
Sam s Elizabeth seděly u stolu, na kterém měly dva podnosy s jídlem. Převážně Sam ho měla plnější, než Elizabeth. Když viděla Sam, jak si bere jedno sousto jídla za druhým, opřela se zády o opěradlo židle a usmála se na ni. Sam se na chvilku zarazila a podívala se na ni.
„Mám rovnou gratulovat?“ zeptala se Elizabeth.
„Kruci. Že já si na to nedávám pozor,“ odpověděla na to Sam a opřela si hlavu o ruku.
„Gratuluji.“
„Děkuji. Ale nikomu to, prosím vás, neříkejte. Neví to ani Kevin.“
„Slibuji. Jaký máte termín?“
„Za sedm měsíců, v únoru.“
„Tak to máte ještě spoustu času.“
„To ano, jen nevím, jak to říci Kevinovi.“
„Zvládl i horší věci. Věřte mi, tohle je oproti těm předešlým situacím procházka růžovým sadem.“
„Doufám, že máte pravdu,“ řekla Sam a z interkomu v jídelně se najednou ozvala Amelie: „Doktorko Weirová, Odyssea právě opustila hyperprostor.“
„To bylo rychlý,“ řekla Elizabeth a pak zapnula na svém uchu vysílačku se slovy: „Rozumím, jsme na cestě.“

Než obě dámy přišly do operačního, Kevin se sestrou se přenesli na Atlantidu k bráně. Když oba zahlédli dámy, jak míří k nim, počkali na ně poblíž brány.
„Nejste tu nějak brzo?“ zeptala se Sam a hned na to Kevina políbila.
„Nejraději bych teď vyřešil jinou situaci. Na mě a Helen je vydán zatykač. Chtějí nás zavřít do cely v budově IOA,“ oznámil Kevin.
„Cože?“ divila se tomu Sam.
„IOA začíná jednat. Vědí, že my nad nimi máme technologickou převahu,“ řekla tentokrát Jane. O zbytku si chtěli promluvit o samotě a ne na veřejnosti, a tak si to namířili do zasedací místnosti. Než ale Kevin šlápnul nohou na schod, najednou z ničeho nic zmizel. Všichni se zmateně rozhlíželi kolem sebe.

Kevin se najednou objevil v místnosti, ve které byla tma. Po jeho objevení se avšak rozsvítila všechna světla. Zmateně se rozhlížel kolem sebe. Vůbec nevěděl, kde to právě teď je. Když udělal menší krok vpřed, uprostřed místnosti se objevilo jasné světlo, které rozzářilo oblast s vyvýšenou podlahou. Vyvýšená podlaha byla ve tvaru kruhu. Na třech stranách byly vyvýšené sloupy, na čtvrté straně se nacházela holografická platforma. Vůbec netušil, k čemu tohle všechno slouží. Když přišel k jednomu ze sloupců, viděl na něm antické znaky.
„Co to…?“
„Kevine? Slyšíš mě?“ ozvalo se najednou z jeho vysílačky, která byla na jeho opasku. Rukou uchopil vysílačku do rukou a odpověděl: „Jo, slyším. Lidi, nebudete mi věřit, kde jsem se to objevil.“

Digamma
Charleen a Nico se od narození jejich dcerky se věnovali především jí, než ostatních Simů. Právě v tuto chvíli se Nico procházel s Teem po osadě, která byla vytvořena pro Simi. Po chvilkové chůzi se zastavili u louky, ze které byl krásný výhled na vodopád.
„Nico, dlouho jsem o tom přemýšlel.“
„O čem jsi přemýšlel?“ zajímalo Nica.
„Vím, že pozemšťané nás zachránili, dali nám vše, co potřebujeme. Ale nemohou nám dát to, co si můžeme dát jen my Simové. Domov,“ odpověděl Teo.
„Tušil jsem, že k tomuto rozhovoru někdy dojde. A souhlasím. Pamatuješ si na tu planetu, která má kolem planety tři měsíce a je zcela opuštěná?“
„Ano, pamatuji. Tam jsem požádal Eiman o ruku,“ odpověděl Teo.
„Právě tam bych chtěl založit novou kolonizaci,“ řekl Nico a podíval se Tea, který se vším souhlasil. Po krátkém rozhovoru se k nim přidala Charleen s malou Odysseou, která za posledních několika týdnů povyrostla. Charleen podala dcerku Nicovi, který na ni udělal ksichtíka. Odyssea se okamžitě rozesmála.

F5P-396, Atlantida
Kevin, který se nacházel v tajné místnosti, čekal na ostatní, až je Odyssea přenese k němu. Než se k němu přenesly Samantha s Elizabeth, porozhlédl se po celé místnosti. Bylo mu tam všechno divný, i když u Antiků je vlastně téměř vše divný. Když se obě objevily v místnosti, okamžitě se podívaly kolem sebe stejně, jako předtím to udělal Kevin.
„Wow. Co to je za místnost?“ zeptala se Elizabeth.
„Že by Janusova experimentální?“ hádala Sam.
„Jestli ano, tak v tom případě v databázi nic o tom nenajdeme,“ řekl jí na to Kevin.
„Chce to tým překladačů, jinak s tím nehneme,“ řekla Sam a Elizabeth s ní souhlasila. Okamžitě tak začali sestavovat tým, který vyluští veškeré nápisy a texty v Antičtině.

F5P-396, Atlantida – o hodinu později
Zatímco tým překládal antické texty, Rodney mezitím dokončil zadaný úkol. Než Sam s Kevinem dorazili za ním, pochodoval netrpělivě po laboratoři. Když se tam objevili, řekl: „No konečně.“
„Co jsi našel?“ zeptala se Sam.
„To, co tak dlouho hledáte,“ odpověděl Rodney. Kevin se Sam se zarazili při pohledu na něj. Rodney okamžitě poukázal na obrazovku, která vysela na zdi. Oba rychle přišli k němu a podívali se na ni. Na obrazovce byly zobrazeny plány antické válečné lodi nového typu.
„Projekt Hydra. Tak to mu Antikové říkali. Klíčové slovo v tom dokumentu bylo „Hydra“. Zbylá slova byla potřeba k rozšifrování.“
„Celou dobu jsme to měli přímo pod nosem,“ řekl Kevin.
„Jestli všechny plány sedí spolu s daty uvnitř, tak můžeme proti Druhé alianci bojovat.“
„Co všechno obsahují ty data?“ zeptala se Sam. Rodney se dotkl obrazovky, na které se zobrazil veškerý obsah soubor, které se nacházely na flash disku.
„Podle tohoto,“ poukázal rukou na obrazovku, „Úplně všechno.“

Digamma
Poté, co Nico měl menší debatu bratrem, šel na základnu promluvit si s plukovníkem Ryanem Robbinsnem, který se nacházel ve své kanceláři. Po zaslechnutí klepání na dveře, řekl: „Dále.“ Když se dveře otevřely, viděl za nimi stát Nica, a tak vstal od stolu a přišel k němu.
„Pojďte dál. Posaďte se,“ pobídl ho Ryan a oba sedli na gauč, který se nacházel hned vedle dveří.
„Co pro vás mohu udělat?“
„Chtěli bychom opustit vaši základnu,“ odpověděl upřímně Nico a Ryana to hned zarazilo.
„Vím, že jste pro nás udělali mnohé. Zachránili jste nás před Piny a Druhou aliancí, dali nám přístřeší. Jenže tohle není náš domov. Mnohé z nás cítí to samé. Chtěli bychom začít znovu. S vlastními silami.“ Sice to bylo pro Ryana velkým překvapením, ale nebylo to už po prvé, od koho tohle slyšel. Předtím, kdy na Digammě s Charleen žila ještě Kaila, tak občas chodila za plukovníkem, kterému vyprávěla vše o Simech, co se o nich dozvěděla a jak se na Digammě cítí. Jedna z prvních vět právě byla o tom, že by si Simové chtěli opět vytvořit místo, kterému budou moci říkat domove.
„Rošťanda. Měla pravdu,“ řekl tiše Ryan.
„Říkal jste něco?“
„Ale nic. Rozhodně vám v přestěhování nebudeme bránit. Je to vaše volba,“ řekl mu Ryan. Nico byl rád, že jednání s pozemšťany dopadlo tak dobře. Byl rád, že tenkrát udělal dobře, že se s nimi seznámil. Nebýt jich, už by je dávno věznili Pinové a používali by zbraň, která dokáže vyhladit celou planetu během několika vteřin.
„Děkujeme vám, plukovníku. Budeme vašimi dlužníky.“

F5P-396, Atlantida – o týden později
Po týdnu luštění nápisů v místnosti se podařilo vše přeložit. V místnosti se nacházeli krom Markse, Carterové a Weirové ještě Sheppard a Lorne. Všichni stáli na kruhové platformě, kde čekali na to, až jim doktor McKay přečte veškerý překlad. Po zdlouhavém poslouchání došli všichni k závěru, že pouze lidi s antickým genem mohou zprovoznit přístroj. Proto Elizabeth požádala Johna a Evana, aby se k nim připojili.
„Takže co uděláme, doktore?“ zeptal se Evan.
„Jelikož vy tři jste dostupní a máte antickou DNA, tak každý z vás si stoupne k jednomu sloupci,“ odpověděl Rodney.
„K jakému?“ zeptal se John.
„To je jedno. Asi.“
„Jak asi?“
„Prostě nevím,“ přiznal se Rodney. John slabě povzdychnul a stoupl si ke sloupci, na kterém stálo slovo „Hmat“. Lorne si stoupnul ke sloupci, kde stálo „Sluch“. A Marks si nakonec stoupl k poslednímu sloupci, na kterém stálo „Zrak“.
„Dobrá a co teď?“ zeptal se opět John.
„V nápisech stojí, že bys měl dát na sloupek ruce. Majore, vy zas ucho a plukovník oči.“
„Neděláte si z nás srandu, že ne, doktore?“ zeptal se rovnou Marks, než začne vykukovat oči přímo do sloupku.
„Jen jsem vám řekl to, co tam stojí,“ řekl na svou obranu Rodney, že si nic nevymýšlí. Po velkém váhání tak všichni učinili to, co mají udělat.
„A co teď?“ zeptala se Sam, když se nic nedělo. Během několika vteřin se na sloupku, u kterého stál John změnil na zelenou. To samé nastalo i u Evana. Ale Kevinův sloupec zčervenal.
„Kevine, rychle jdi od toho!“ zakřičela na něj Sam. Než Kevin něco stihl udělat, horní část sloupku se silně ozářila. Kevin silně zaječel a pak sebou trhnul a spadl zadkem na zem. John s Evanem rychle přestali dělat to, co dělali, a rychle běželi k ostatním. Plukovník si rukama kryl oči, jelikož ho strašně bolely.
„Kevine, jsi v pořádku?“ zeptala se Sam, když k němu dřepla.
„Oči…“ Sam pohlédla na Elizabeth, která už tou dobou volala na Odysseu, aby všechny přenesla na ošetřovnu na Atlantidě. Během pěti vteřin byli všichni přeneseni.

Hyperprostor, Athena
Plukovník Svitsová seděla ve velitelském křesle na můstku, kde četla na tabletu zprávu, kterou jí poslali ze Země. Když se dozvěděla o tom, že IOA na ni vydalo zatykač, zírala stejně tak jako ostatní. Major Barta stál poblíž ní a čekal, co se teď bude dít. Věděl, že tohle je ze strany IOA absurdní.
„Co teď budeme dělat, madam?“
„To teď nevím. Za hodinu bychom se měli setkat s Enterprise. Proberu to s generálem O’Neillem.“
„Myslíte, že s tím něco dokáže udělat? Znáte přece IOA. Když něco začnou, chtějí to dokončit.“
„No právě. Jsou naštvaní a největší pifku mají na mě a na Markse. Obzvlášť po tom zasedání u nich,“ odpověděla Helen a vstala z křesla. Stoupla si před Pavla a dopověděla: „Jestli to takhle půjde dál, IOA zavře do vězení všechny vojáky, kteří jim budou odporovat. Takže všechny. Nezbyde nám nic jiného, než pak opustit Zemi a nechat ji na pospas IOA.“
„Tak v tom případě bychom měli vzít s sebou i naše rodiny, jinak by nás mohli vydírat i přes ně,“ řekl Pavel.
„Madam, subprostorem nám z Enterprise poslali zprávu. Setkáme se o něco dříve. Misi ukončili předčasně a tak se s nimi setkáme do pěti minut,“ oznámila kapitán Nyklová.
„To bylo rychlý,“ okomentoval to Pavel.
„Snad přijdeme na nějaké řešení, jak tohle celé jednou pro vždy uzavřít. Opusťte hyperprostor.“

Digamma
Poté, co se vše rozhodlo, se Simové pomalu začínají balit. Plukovník Ryan Robbins jim samozřejmě slíbil pomoc, když už se rozhodli opustit základnu a vydat se opět vlastním směrem. Krom pomoci s přesunem také Ryan slíbil, že jakmile Hammond nebo Odyssea budou k dispozici, za pomocí jádra jim pomohou postavit pár budov, aby měli kde bydlet. Avšak zatím Simové moc nespěchali, jelikož na planetě, kam se chtějí přestěhovat, není téměř nic postaveného pro jejich živobytí. Navíc Charleen má teď hodně práce o starání dcerky. Prozatím jejich dům slouží jako poradna nejvyšších, kde se teď všichni nachází.

F5P-396, Atlantida
Poté, co všichni prošli vyšetřením, se všichni shromáždili u Kevina, který si stále rukama zakrýval oči. Seděl na lehátku a čekal.
„Jestli je tu McKay, tak mi ho dejte pod ruce, protože ho praštím,“ řekl Kevin.
„V pořádku?“ zeptala se starostlivě Sam.
„Bolí mě oči jak cosi. To tam nikdo nevyluštil vedlejší účinky přístroje?“
„Ty právě nešli rozluštit,“ ozval se Rodney. Kevin oddělal ruce a položil je na lehátko. Pak seskočil rychle z lehátka a otevřel oči. Chtěl si to jít vyřídit s Rodneym, ale místo toho se zarazil.
„Co se děje?“ zeptala se Jennifer, která byla poblíž.
„Mám mlhu v očích. Nemohu vůbec zaostřit,“ odpověděl Kevin a rukou si přejel po víčkách očí. Všichni ostatní si vzájemně vyměnili pohledy.

Pokračování příště

Všechno nejlepší

[andoriel]

Taky přeju Pořádně to oslav

[kasparova655365]

Děkuji mockrát

vynikající díl

Pěkné, ale IOA mě přijde už moc trapný

[kasparova655365]

Děkuji, posedlíku

Ondra Daške: kdybych ti řekla, co vše mají v plánu a co se jim podaří, tak to bys zíral ale to až postupně blížeji to možná pochopíš už v následující epizodě, která bude někdy až ke konci ledna

Moc moc pěkný díl těšim se co bude dál jen se bojím co dalšího plánuje IOA a co dalšího plánuješ provést dalšího chudákovi Kevinovi
doufam že ho nechceš nechat slepého

ajejej, to bude hodně špatný
a až za tak dluho?

[kasparova655365]

Moiki: Děkuji mockrát IOA toho bude v podstatě plánovat dost. O Kevina si nemusíš dělat starosti, mohu jen akorát slíbit, že to je naposledy, co mu něco udělám Ale to platí jen u Shipsu

Ondra Daške: Ani moc ne. Bohužel, navíc nezapomeň, že 24.12. vyjde Vánoční speciálek, pak někdy další díl Genesis a až po tom je opět Ships

Dodatecne se pripojuju ke vsem gratulantum.
Vse nej.
Jen se zmenilo cislo, vse ostatni zustalo stejne. Verim ze oslava dopadla dustojne.

Cerny patek a predvanocni cas.
Krute nestiham pomalu ani spat natoz cist.

[kasparova655365]

Děkuji mockrát Oslava ani moc velká nebyla, jen jsem dostala dárky a kytky a toď vše, jen v rodinným kruhu


Snad se najde někdy čas, aby ses pořádně vyspal a někdy něco i stihnul přečíst

Todd, teď už ale známí pod jménem Allen Haff se cítil od jeho proměny lepěji.

ci jen lépe?

O zbytku si chtěli promluvit o samotě a ne na veřejnosti, a tak si to nemířili do zasedací místnosti. Než ale Kevin šlápnul nahou na schod, najednou z ničeho nic zmizel. Všichni se zmateně rozhlíželi kolem sebe.

Neni to zas tak spatne. Jen par preklepu.
Dej je zajimavy. Nevim ktera bije je to prvni dil ktery ctu. Snad vse vyplyne v pozdejsich dilech. Nechci se vracet na zacatek.

[kasparova655365]

Děkuji mockrát To ano, vyplyne, ale popravdě chybí do konce této série už jen 10 dílů, pak následuje třetí série a ta má pouze jen 10 dílů, poté už Shipse uzavřu

Prvni seriji jsem cetl celou. Jen tato nejak unika moji pozornosti.

[kasparova655365]

popravdě ani pořádně nevím, o čem ty přední díly ve druhé sérii jsou při opravovaní se snad k tomu dostanu, zatím jen opravuji první sérii

[kasparova655365]

11. díl byl úspěšně dopsán, avšak vydán bude až 1.2.

to je velká škoda a já se na něj tak těšim

[kasparova655365]

Neboj později už budou častěji díly teď mi jde hlavně o to, abych co nejrychleji dopsala všechny díly, jelikož tento rok už chci oficiálně uzavřít SGS po třetí sérii, která bude mít jen 10 dílů, bude Shipse konec a budu pokračovat s Genesis, která bude mít jen dvě série pak se uvidí, jestli se pustím do dalšího psaní

Škoda, no doufám, že máš aspoň dostatek času na rekonstrukci Shipse

[kasparova655365]

Po večerech, když se nudím, tak provádím opravu

[kasparova655365]

Zítra po dlouhé době můžete očekávat 11. díl

Už se moc moc moc těšim

[kasparova655365]

Zdravím, jak jsem jíž slíbila, tak i plním Přeji krásné čtení

Epizoda 11 : Tajemství světa, část 2

Mléčná dráha
F5P-396, Atlantida
Rodney s Radkem a Sam se snažili přijít na to, co ten antický přístroj je vlastně zač. Všichni tři seděli v místnosti u přístroje, kde měli počítače, kterými se snažili připojit k přístroji. Bohužel bezúspěšně. Pouze, co mají k dispozici, je překlad textu, který se nachází na stěnách v místnosti.
„Něco tady musí být o vedlejších účincích. Nemohli to jen tak postavit a nechat to být,“ nevěděla si Sam rady.
„V databázi o tom není ani slovo. Hledal jsem v ní už tucetkrát,“ oznámil Radek, který seděl pár metrů od ní na vyvýšeném můstku u prvního sloupce, kde stál John.
„Tak to zkuste třeba ještě jednou, může to tam být pod jiným názvem,“ požádala ho Sam.
„Nic tam nenajdeme, protože to tam není,“ ozval se najednou Rodney, který k nim přišel s laptopem v rukou, „Pamatujete si na ten den, kdy plukovník aktivoval omylem ten panel?“
„Chceš tím říci…?“ Sam vstala ze země a šla blíže k Rodneymu.
„Přesně tak. A jestli se nemýlím, mělo by tam být všechno o tomhle přístroji. Včetně toho, jak zvrátit účinky, když se někdo postaví špatně. Doufám.“
„Pojď se mnou, Rodney. Radku, vy tu zůstaňte a pročtěte ještě jednou ty texty, třeba bylo něco přeloženo špatně,“ řekla Sam a s Rodneym se nechala přenést do řídící místnosti.

Prostor, Enterprise
Poručík generál O’Neill seděl v zasedací místnosti, kde u stolu taktéž seděla plukovník Svitsová. Oba by si rádi promluvili o IOA a o zatykač, který byl vydán jak na Markse, tak i na ni.
„Poté, co jsme se rozhodli ukončit spolupráci s IOA, tak se rozhodli na to jít druhou stranou. Celou dobu, co bylo od nich klid, plánovali odvetu. Dokonce se dostali přímo k prezidentovi, který začíná se vším souhlasit.“
„Aby to fakt nedopadlo tak, jak předpokládáme. Jestli to takhlenc půjde dál, všichni, co patříme k armádě, se budeme muset přestěhovat na jinou planetu.“
„Zatím jsou v ohrožení jen ti, co pracují pod SGC.“
„Což je, když to spočítám, kolem dvou až třech tisíc lidí,“ řekla přibližný počet lidí, kteří patří do programu Hvězdná brána.
„Daedalus setrvává na orbitě Zemi. Generál Ryan schválil přesun nejstřeženějších zařízení na Sibylu. Tam budou v bezpečí,“ řekl Jack.
„Štěstí, že ani jedno město není na Zemi. Bůhví, co by se teď s nimi dělo.“
„Prozatím přesouváme jen důležitá zařízení. Když budou mimo dosah Zemi, nebudou mít na to právo.“
„Doufám, že děláme správnou věc. Všichni tam máme své rodiny,“ řekla Helen a podívala se směrem k oknu, skrze který byl vidět prázdný.

F5P-396, Atlantida
Poté, co se Sam s Rodneym snažili přijít na to, jak zvrátit účinky přístroje, Kevin na ošetřovně nevydržel být a tak někam vyrazil. Právě si to mířil chodbami, které vedli k transportéru. Při cestě pořádně neviděl, měl v očích mlhu. Dokonce v jeden moment se zastavil a hned si chytl za oči, jelikož pocítil ostré žluté záření. Byla to normální světla, jenže pro Kevina v současné době byla oslňující. Ti, kteří ho spatřili, si dělali o něj starosti, jenže on je ujistil, že je v pořádku. Nikomu neřekl pravdu, že ten přístroj mu zařídil skoro slepotu. Když dorazil k transportéru, dveře se otevřely. Vstoupil dovnitř a zmáčkl na panelu místo, kam se chtěl přenést. Nebylo to zrovna k operačnímu, ale na okraj Atlantidy, kde jsou obytné prostory.

Když vyšel z transportéru, namířil si to k nejbližší volnému pokoji. Otevřel dveře a okamžitě zhasnul světla. Venku byla tma, takže v celé místnosti taktéž zavládla tma. Zavřel za sebou dveře a pak šel k posteli, na kterou si sedl. Poté se podíval před sebe a zjistil, že v potmě ještě něco málo vidí.

Sam seděla u panelu, který by teoreticky měl patřit k tomu přístroji. Rodney zrovna připojil k němu počítač, když za nimi přiběhla Jennifer.
„Plukovník zmizel. Na ošetřovně není a na volání neodpovídá,“ oznámila jim. Poblíž nich stála Elizabeth, takže vše slyšela. Viděla, jak Sam okamžitě bere do rukou vysílačku a zkouší se s ním spojit. Jak říkala Jennifer, na volání nereaguje.
„Jane, tady Sam. Najdi Kevina a přenes mě k němu.“
„Našla jsem ho, je na okraji města v obytných prostorech,“ po těchto slovech byla Sam přenesena za Kevinem.

Když se u něj objevila, našla ho ležet na posteli. Hned k němu běžela.
„Kevine,“ promluvila na něj.
„Už nikdy, nikdy nechci mít něco společného s antickým přístrojem.“
„Neboj, budeš v pořádku. S McKayem pracujeme na panelu, který se ti nedávno podařilo aktivovat. Předpokládáme, že má něco společného s tím přístrojem.“
„Sam,“ Kevin se posadil a podíval se na ni, „Na světle vůbec nevidím. V potmě vidím jen záblesky, nic jiného. Oslepl jsem.“ Sam ho chytla za ruce a řekla mu na to: „Budeš vidět, slibuji. Nedovolím, abys neviděl vyrůstat naše dítě.“ Kevin otevřel ústa, když mu Sam oznámila, že je s ním těhotná. Sedla si vedle něj a přela si jeho hlavu o své rameno.
„Jak dlouho?“
„Už dva měsíce. V únoru z tebe bude táta,“ odpověděla Sam. Kevin se usmál, vzpomněl si totiž, jak se o tom kdysi bavil se sestrou, která mu říkala, že na založení rodiny je pravý čas. Pak se na chvilku nad něčím zapřemýšlel.
„Kevine, co se děje?“
„Něco mě napadlo,“ odpověděl a rychle vstal z postele. Když otevřel dveře, opět pocítil tupou bolest očí. Zastavil se, ruku opřel o zeď a opatrně sjel dolů na zem. Sam okamžitě k němu přiběhla.
„Kevine?“ Dřepla si k němu a rukou se ho dotkla tváře.
„To bude dobrý.“
„Měl bys být na ošetřovně.“
„Tam mě dostaneš akorát v bezvědomí, jinak ne,“ řekl jí na to Kevin a se zavřenými oči vstal zpátky na nohy. Sam ho chytla za ruku a naváděla ho, kudy má jít k transportéru.

Rodney naštvaně pěstí praštil do panelu, jelikož se mu nedařilo připojit laptop k panelu.
„Nevím proč, ale nejde to. Pokaždé to hodí error.“
„Zkoušel jsi to obejít?“ zeptal se ho Radek Zelenka, který seděl pár metrů od něj u dalšího panelu.
„Samozřejmě, že jsem to zkoušel, jinak bych tu takhlenc nenadával.“
„Třeba by to mohl zkusit on,“ ozvala se Sam, když vyšli schody nahoru do operačního. Radek i Rodney se okamžitě podívali na ně.
„Myslíte, že to zvládne?“ zeptal se Rodney.
„Za pokus nic nedám. Jen mi tu ztlumte světlo, ať mohu otevřít oči,“ požádal je Kevin. Rodney vstal od panelu a šel k dalšímu panelu, který se tentokrát nacházel vedle zadávacího panelu. Stoupl si k počítači a po zmáčknutí několika tlačítek na klávesnici se světla v operačním ztlumila.
„Už můžete otevřít.“ Kevin opatrně otevřel oči a pak šel k antickému panelu, který se mu náhodou podařilo aktivovat.
„Takže… Když jsem se o něj minule opřel, tak se aktivoval, že?“
„Jop,“ odpověděla Sam.
„Tak to zkusím znovu.“ Kevin se ho dotkl, ale nic se nestalo.
„Tak tohle nevyšlo,“ okomentoval to Rodney, který tentokrát stál u Radka.
„Počkejte, dejte tomu chvilku. Přece jen nejsme Antikové, jsme obyčejní lidé,“ řekl Radek. Měl pravdu, po chvilkovém dotknutí se panel zaktivoval, ale tentokrát se objevil nad ním hologram. Hologram zobrazoval text, který byl psán v Antičtině.
„Rodney, dokážeš to přeložit?“ zeptala se Sam.
„Hned to bude.“ Rodney stoupl k laptopu, který si vzal a naskenoval do počítače text, který se během několika vteřin přeložil.
„Mám to.“
„Co tam stojí?“ zeptala se Elizabeth, která tam s Johnem přišla během chvilky.
„Je to seznam lidí, kteří mají antický gen. Jenže není to jejich seznam, ale náš. Město si samo vybralo lidi, kteří se k tomu přístroji mohou přiblížit, přesněji použít ho. Podplukovník Sheppard a major Lorne byli správně postaveni. Jenže místo vás, plukovníku, tam měl stát generál O’Neill. Pak jste měl být vy.“
„Moment, vždyť tam jsou jen tři sloupce. Čtvrtý tam není,“ zarazil se nad tím Kevin.
„Podle toho tam je.“
„Kde se teď nachází Enterprise?“ zeptal se John. Radek stoupl k dálkovým senzorům, které nastavil na zaměření Enterprise.
„Hodina letu v hyperprostoru,“ odpověděl.
„Radku, kontaktujte je subprostorem, ať sem okamžitě přiletí,“ zavelela Elizabeth.
„Jistě, hned to bude.“ Radek okamžitě sedl ke svému počítači a začal se psaní zprávy pro Enterprise.
„Je tam něco o vedlejších účincích?“ zajímalo Sam.
„Stojí tam jen to, že když dojde ke špatné postavení, budou ta určitá osoba potrestána. Bohužel o zvrácení tu nic není, je mi to líto.“ Sam se podívala na Kevina, který zavřel oči a sklesl hlavu.

Prostor, Enterprise
Helen s Jackem se zrovna nacházeli na můstku Enterprise, kde u boční obrazovky měli zobrazenou mapu oblasti, kde se přibližně nachází Druhá aliance s Luciánskou aliancí a Piny.
„Pro tuto oblast je zákaz létání. Do té doby, než přijdeme na to, jak se dokážou dostat do našeho hyperprostorového tunelu, tak se této oblasti musíme vyhýbat. Dále dlouho jsme neslyšeli o Pinech. Jako kdyby se schovali,“ řekl Jack.
„Co víme, tak Pinové spolupracují s Druhou alianci na té utajené antické základně. Spíše se snaží přijít na to, jak tu loď aktivovat bez antického genu.“
„Pravdou je, že když jsme chytili toho špeha, informace přestali unikat. Zjevně všechno organizoval on.“
„Až mě k němu pustí, tak mu taky zlomím ruku, střelím do břicha, do nohy a do ruky a ještě upustím krev, aby se neřeklo.“
„Všichni víme, co jste si všichni tři prožili. Proto na vás všechny nikdo netlačí.“
„Na mě nemusíte pomalu. To spíše sourozenci potřebuji odpočinek. Marks nevydržel ani týden ve špitále a hned se vrátil na loď. Marksová skoro to samý, jenže to vzala o týden později.“
„Je toho na ně moc,“ řekl Jack.
„Pane, subprostorem jsme dostali zprávu z Atlantidy,“ ozvala se major Simonsová.
„Co v ní stojí?“
„Máme se okamžitě vydat na Atlantidu, potřebují vás tam, pane.“ Helen pohlédla na Jacka a ten na ni.
„Zadejte kurs,“ rozkázal Jack. Helen mezitím zavolala na Athenu a nechala se přenést na ni. Obě lodě tak vyrazily směrem k Atlantidě.

Prostor, Daedalus
Plukovník Caldwell měl spoustu práce s přesouváním důležitých zařízení ze Země na Sibylu. Právě teď přesouvali na loď výzkumy, co se týče cizí existence ve vesmíru. Veškeré údaje o Goa’uldech, Tok’rech, Oriích, prostě informace o všech rasách, se kterými měla Země tu čest se seznámit. Data se právě přesouvala do vyhrazeného disku, který se nacházel na Daedalu. Přesun těchto dat zabere nějaký čas, a tak Caldwell s Kleinmanem zašli do lodní střelnice, kde vzali do rukou P-90ky a trefovali se do terčů. Při nabití zbraně se najednou z interkomu ozvala kapitán Pat Meyersová: „Pane, generál Landry by rád s vámi mluvil. Je to prý naléhavé.“ Steven položil zjištěnou zbraň na stůl a pak přišel k panelu, který byl hned u dveří. Zmáčkl na bílé tlačítko a odpověděl: „Hned tam budu.“ Podíval se na Kleinmana, který už věděl, co má dělat, oddělal ze zbraní zásobníky a šel je schovat. Mezitím si to Caldwell namířil na můstek.

F5P-396, Atlantida – o půl hodiny později
Enterprise s Athenou vystoupily z hyperprostoru nad planetou, pak se obě lodě vydaly na sestup. Po přistání obou lodí na Atlantidě si to hned oba velící důstojníci namířili na Atlantidu do centrální věže.

Když oba přišli po schodech nahoru, zastavili se u Kevina, který seděl na zemi u antického panelu.
„Co se děje?“ zeptal se okamžitě Jack.
„Máme jeden velký problém,“ odpověděl Kevin.

Weirová, Carterová, Marks, Sheppard, McKay, Lorne, O’Neill a Svitsová se nechali přenést do místnosti, kde se nacházel antický přístroj. Shodli se na tom, že jim vše raději vysvětlí přímo u přístroje, než na oko, aniž by ho neviděli.
„Tak už mi to vysvětlíte?“ zeptal se Jack.
„Město si samo vybralo lidi, kteří mohou použít tento přístroj. Za pomocí panelu, který se nachází v operačním, jsme zjistili, kdo kde má stát, aby se přístroj aktivoval. Podplukovník Sheppard s majorem Lorneem stáli správně, jenže plukovník Marks nestál správně. Místo něj jste měl stát vy,“ vysvětlila mu Elizabeth.
„Což přichází k další otázce,“ ozval se Kevin, „Kde máte to čtvrté stanoviště, které tam je napsáno?“
„Myslím, že ho mám,“ odpověděl Rodney, který stál na vyvýšené podlaze. Rukou ukazoval směrem dolů. Sam přišla k Rodneymu a podívala se na zem. Měl pravdu, čtvrté stanoviště bylo přímo na vyvýšené podlaze.
„Kevine, pojď sem,“ řekla mu Sam.
„To nepůjde. Nevidím, kde stojíš.“ Helen k němu přišla a chytla ho za ruku.
„Pomůžu ti.“
„Děkuji.“ Oba šli k Sam, která stála u Rodneyho. Když všichni čtyři stáli na vyvýšené podlaze, Sam s Helen postavili Kevina tak, aby byl správně. Mezitím John s Evanem stoupli na svá místa. Poté se čekalo jen na Jacka, až si stoupne na místo, kde původně stál Kevin.
„Co teď?“ zeptal se Jack.
„Přiložte k tomu oči,“ odpověděl Rodney. Během chvilky přišla stejná reakce, jako u Kevina.
„Ne, není to vtip,“ řekl mu na to Kevin. Jack po chvilce tak učinil a oči přiložil ke sloupci. Sam, Helen, Elizabeth i Rodney si stoupli bokem. Opět stačila jen chvilka a sloupce začaly měnit barvu. Sloupec, u kterého stál John, zezelenal, stejně tak i u Evana. Když přišlo řadu na Jacka, jeho sloupec zezelenal. Pak přišla řadu na Kevina, který tam jen stál. Přímo pod jeho nohy se objevilo silně zářivé zelené světlo, které ho celé obklopilo. Poté všechna zelená světla zhasla a před nimi se zobrazil hologram. Zobrazila se jak antická žena, tak i planeta.
„Před mnoha lety jsme skupiny Antiků cestovaly hlubokým vesmírem v naději, že opět zasadíme zrnka nové civilizace. Po dlouhém cestování jsme narazili na planetu, která se zdála být ta správná. Usadili jsme se na ní a začali vybudovávat novou civilizaci. Několik let se nám dařilo, jenže pak přišla pohroma a my museli planetu opustit. Mezitím se nám podařilo vytvořit planetu, která byla totožná s tou naší. Lidi, kteří tam žili s námi, tak nepoznali rozdíl. Vše jsme drželi v naprosté tajnosti. Proto jsme naše přátelé při přesunu uspali, aby nevěděli, že planeta, kterou obývali, byla nakažena smrtelným jedem, který se roznášel v atmosféře planety. Usadili jsme se tak na kopii planety a žili tam dál bez rozdílu pravé planety Zemi.“ Hologram s antickou ženou zmizel a planeta zobrazená vedle ní se zvětšila.
„Země,“ řekla Sam. Kevin posunul nohu bokem a hologram zmizel a světla se v místnosti rozsvítila. Pak neudržel rovnováhu a spadl na zadek. Sam k němu hned běžela a dřepla si vedle něj. Viděla, jak opatrně otvírá oči. Chvíli s nimi zmateně koukal po okolí. Sam zkusila zamávat rukou mu před očima, jestli ji vidí nebo ne. Když se na ni vůbec nepodíval, tušila, že je něco špatně. Jenže chvilku poté se otočil na ni a pohladil ji rukou po bříšku s tím, že jí řekl: „Takhle mi rukou mávat před očima příště nemusíš.“ Sam ho hned objala a políbila na pusu.
„Sice ještě pořádně nezaostřím, ale už vás konečně vidím.“
„Skvělá správa. Ale co měla ta zpráva znamenat?“ zeptal se Jack, který s ostatními přišli k Sam a Kevinovi.
„Jestli jsem to správně pochopil, Země, kterou známe, není Země,“ odpověděl Rodney.
„Je to pouhá kopie Země,“ řekla Sam.
„Zajímalo by mě, co to bylo za pohromu, že ji museli opustit,“ ozval se John. Brzy na to se objevila u nich Jane, která měla pro všechny důležitou zprávu, která přišla ze Země.
„Brácho, máme problém.“ Kevin vstal ze země a podíval se na sestru, která měla znepokojující tvář.
„IOA vyslalo několik lidí ven, dva z nich byli u našich rodičů. Stejně jako u vás, plukovníku Svitsová. Začali je vydírat. Pokud se jim vy dva nevzdáte, půjdou po našich rodičích, stejně tak jako po vašich. Dokonce navštívili i vašeho bratra. Nebojte se, všichni jsou v pořádku, ale IOA hlídají všechny naše blízké.“ Helen se podívala na Kevina a ten na ni. Oba byli tak vytočení touto zprávou, že by někoho nejraději zastřelili.
„Příště místo pár zlomenin vytáhnu rovnou zbraň.“
„Co na to Landry?“ zeptal se Jack.
„Generál poslal několik týmů, aby je hlídali. Při dalším přiblížení okamžitě zakročí,“ odpověděla Jane.
„Myslím, že ta pravá Země se nám bude hodit, pokud za ta dlouhá léta se dala do pořádku,“ řekl John.
„Nejdříve se musíme vypořádat s Druhou aliancí. Podle informací chystají další odvetný útok. Luciánská aliance taktéž. Pokud informátoři mluvili pravdu, chystají útoky na naše základny, aby nás prvně oslabili. Pak vyrazí na Zemi. Vědí, že při evakuaci používáme jen naše základny, které jsou na takové situace připravené,“ oznámil Jack.
„Projekt Hydra,“ plácl jen tak Rodney.
„Je načase vyrovnat skóre,“ oznámil Kevin a všichni si vzájemně vyměnili pohledy.

End