4
Co kdyby
Pár dní od výpravy na Sehel Koy už byla nachystána výprava na Samré-Ager, kde se nacházela již těžce poničená Aldeřanská pevnost. Byl to ten svět, kam byla vyslána jedna z posledních výprav Aldeneerinu pár dní před odchodem společenství na Nazgaran. Calanirmyan byl přesvědčen, že mnoho věcí zde zůstalo skryto, jen se nebát podzemí pořádně prozkoumat. Na cestu se vydával sám vůdce, mág Siegmar a badatel Kolgrim.
Když dorazili na místo, teprve nyní se mohli přesvědčit, v jak špatném stavu se celé podzemí nacházelo. Písek se sypal ze spár, občas v dáli spadl malý kamínek a celým prostorem se ozývalo slabé dunivé hučení. Dostupnou část podzemí prošli během slabé půlhodinky. V této části nenašli vůbec nic užitečného, a tak se vydali na místo, kde se dalo přes jeden zával protáhnout.
Dostali se do další části původně rozlehlé pevnosti. Trojice se dala hned do objevování. Celkem rychle našli komnatu ze sněžnou koulí.
„Tady od toho dál, ať se nemusíme toulat v nějakém pokusném světě,“ ukázal vůdce zářící model světa pod průhlednou kopulí.
„Je nám to jasné,“ odpověděli mág a badatel, zatímco se přesouvali do dalšího sálu..
„Co s těmito předměty?“ ukázal Kolgrim na hromadu pozlacených předmětů válející se na kamenném stole.“
„To vezmeme domů, ale zatím to tu chci celé projít.“
Další průzkum ukázal, jak malá část pevnosti za závalem byla ještě přístupná. Další místa oddělovaly opět závaly a nefunkční dveře, stejně jako tomu bylo v předchozí části. Tentokrát už nešel žádný zával překonat pouhým přelezením, nýbrž bylo zapotřebí kopat a to zrovna nebyl dobrý nápad v tak poškozeném podzemí, kde každý větší otřes mohl způsobit další zával.
Průzkumníci prošli pár přístupných sálů, kde našli několik předmětů, mezi nimiž byla i jedna stará, ale zachovalá stříbrná helmice.
„Počkejte,“ zavolal na zbytek badatel, když si před odchodem z jednoho sálu všiml jedné věci připomínající zrcadlo v mohutném černém kamenném rámu.
„Co to máš?“ přišel blíž k šest stop vysokému předmětu Siegmar. „To asi nebude zrcadlo, když v tom nejsem vidět,“ domníval se mág.
„Nejsi náhodou upír?“ zavtipkoval průzkumník se starými báchorkami, které se dnes používaly maximálně ke strašení dětí a sám se podíval do odrazu temné místnosti. „Taky tam nejsem vidět a ty také ne. Co to může být?“
„Zjistíme to doma,“ zavelel vůdce. „Vezmeme to na Nazgaran, tam budeme mít spoustu času na pokusy a tyhle drobnosti bereme taky.“
„Počkej,“ namítal mág. „To neuneseme najednou.“
„Nejdřív odneseme tohle. Zrcadlo. A potom se vrátíme pro zbytek.“
Trojice měla plné ruce práce s přenesením podivného zrcadla, které mohlo vážit dobrých sto padesát liber. V chodbách to zvládali, a přenesení přes zával bylo náročné. Po půl hodině lopoty ho dostali na Nazgaran, a tak se mohli vrátit pro zbylé předměty.
O hodinu později už byly předměty a záhadné zrcadlo v laboratořích na druhém podzemním patře a mohlo se pomalu začít s výzkumem. Samozřejmě se zde v následujících hodinách motalo mnoho zvědavých členů společenstva, a tak se badatelé mohli plně věnovat práci až po poledni.
Největší pozornost si zasloužilo zvláštní zrcadlo nevrhající žádný odraz lidí před ním. Calanirmyan, Siegmar a Kolgrim dlouze debatovali o jeho účelu až mága napadlo: „Co když s tím má něco společné některý z těch předmětů, co jsme sem donesli? “
„Tak to vyzkoušíme,“ souhlasil s jeho postupem badatel a donesl ze sousedního sálu pár zlatých umně vyvedených předmětů. Všichni tři si jej se zaujetím prohlíželi ze všech možných stran až mág na jednom z nich cosi zmáčkl a najednou se odraz v zrcadle zavlnil.
„Co to bylo?“ otočil se k ostatním vůdce.
„Netuším,“ pravil Kolgrim a stejně jako ostatní se šel podívat na zrcadlo blíž. Natáhl k němu ruku a jakmile se ho dotkl, všemi třemi prošel slabý energetický impulz.
„Sakra, co to bylo,“ leknutím uskočili dvě stopy stranou.
„V pořádku?“ zjišťoval stav mág Siegmar.
„Nic mi není,“ ujišťoval ho badatel.
Najednou za zády uslyšeli něčí hlas: „Co tady děláte?“
„Zkoumáme to záhadné zrcadlo,“ odpověděl mu vůdce aniž by se podíval za sebe.
„Aha. Konečně nám sem někoho přidělili. Už se nám to tu válí pěkných pár let.“
„Cože, pár let,“ podivili se, vždyť ho přinesli přece dnes a otočili se směrem k hovořícímu. V tu chvíli tam stáli jako opaření, když před nimi stál vysoký upravený muž vznešeného vzhledu ve světlemodrém rouchu.
„Sice vás neznám, ale to je v pořádku. Po obsazení našich důležitých pevností Goa'uldy na Samré-Ager a Chal-Almen jsme museli přesunout naše výzkumy i sem. Ještě pořád si nemůžu zvyknout na to, že se tu motá mnoho ras a dalších podivínů.“
„Kdo to byl?“ šokovaně pravil mág, sotva neznámý odešel. Calanirmyan ihned vyrazil ke dveřím a sotva se podíval na chodbu, zůstal tam stát civět, jako by mu ulítly včely. Po chodbách, dosud poloprázdné podzemní pevnosti, se najednou promenádovaly zástupy neznámých lidí. Mezi nimi spatřili spoustu vznešeně vypadajících ve světlemodrých rouchách.
„Zatraceně, co se tu stalo,“ divil se badatel. „Kde se tu najednou všichni vzali.“
„Něco se změnilo,“ správně dedukoval Siegmar. „Pojďme tomu přijít na kloub.“
Tojice se nenápadně ztratila v davu a vydala se směrem k horní části pevnosti. Cestou míjeli mnoho nejrůznějších lidí evidentně různých ras a národností. Jejich počty odhadovaly na stovky, možná i tisíce. Celé to působilo dojmem, že se něco velmi důležitého chystá. Když dorazili do prvního nadzemního patra, zarazili se. V blízkosti hlavního schodiště o čemsi debatovala skupinka pěti Temnorozených.
„Co tady dělají tihle?“ neudržel se Kolgrim.
Jeho slova zaslechl kdosi ze vznešených, jenž k nim přistoupil a hned spustil: „Co se tak divíte? Vždyť to jsou Temnorození.“
„Právě. Co tu hledají?“
„Vy asi nejste zdejší?“ pochopil vznešený. „Odkud jste přišli?“
Calanirmyan rychle hledal možnou odpověď. Nechtěl říkat pravdu odkud přišli, protože vůbec netušil, co se stalo: „Přišli jsme ze světa Escema,“ zalhal.
„Escema, to mi něco říká, ale nemůžu si vzpomenout. Nevadí. Předpokládám, že jste dorazili nedávno. Abych se představil, Gronbech jméno mé.“
„Calanirmyan,“ přestavil se vůdce. „A tohle je Siegmar a Kolgrim. Přicestovali jsme dnes,“ odpověděl mu vůdce společenství, který se rozhodl reprezentovat celou trojici.
„Pojďte prosím za mnou. Cestou vám vše vysvětlím.“
Zamířili chodbou na křižovatku, kde byly čtyři portály. Průvodce zde prohlásil: „Použijeme portály. Ušetříme tak cestu.“ Následně jedním z nich prošli. Když se jim za zvuků bzučení zatmělo před očima a obraz světa se za krátko vrátil, nacházeli se v prostorách, které byly pro trojici neznámé.
„Kde to jsme?“ zeptal se vůdce.
„Jsem v pátém nadzemním podlaží, konkrétně v pracovnách,“ odpověděl Gronbech, který otevřel dubové dveře a pozval hosty k sobě do pracovny. Zde jim nabídl místo u stolu a drobné ovoce k jídlu.
„A jak je to tu vůbec velké?“ pokračoval, když zjistil, že se pevnost najednou zcela změnila a jen málo tu bylo tak, jak to znal.
„Pevnost má šest nadzemních pater a osm podzemních. Nedávno jsme ji byli nuceni rozšířit. Situace je už po staletí zlá.“
„Slyšeli jsme o nějakých ztrátách v boji.“
„Ano. Jak jistě víte, celé naše Aldeřanské impérium se potýká s válkami. Momentálně nám největší problémy působí Goa'uldé. Vedeme s nimi války od nepaměti, ale málokdy představovali vážnější hrozbu. To se změnilo před pár lety. Jistý Anubis před třiceti lety získal odkudsi velkou moc. Jeho velká armáda úspěšně dobývala jeden náš svět za druhým. Stejně tak si podroboval další naše spřízněné civilizace. Podařilo se nám po letech mnohé osvobodil, ale Anubis se nevzdal a pokračuje ve svém tažení. Navíc získal některé naše důležité výzkumné pevnosti, například největší Chal-Almen.“
„Chal-Almen. To zní zajímavě, co se tam dělo?“
„To nemůžu říct. Ten svět podléhá nejpřísnějšímu utajení a naší prioritou je její co nejrychlejší získání zpět.“
„Aha,“ trochu zklamaně pravil Calanirmyan. „Předpokládám, že Anubis není jediná hrozba.“
„Přesně tak. Goa'uldé mají mnoho mocných vůdců, namátkou nám dělá starosti Ba'al, Apofis a mnoho dalších. Kromě Goa'uldů nás trápí mnohé vzpoury po celém impériu. Mnohé civilizace nám vyčítají, že je zneužíváme hospodářsky a děláme si z nich pokusné králíky. Neměl bych o tom příliš mluvit, ale je pravda, že mnozí naší vládci nemají zrovna čisté svědomí, a tak se tomu mnohdy nedivím.“
„V každém impériu se vždy najde někdo, kdo nemá čisté úmysly,“ konstatoval vůdce.
„Pravda. To mnozí odmítají slyšet.“
„A co Temnorození? Jsou nějaké problémy s nimi?“
„Minimální. Je pravda, že byla období, kdy jsme s nimi vedli dlouhé boje, ale to je dávná historie. Sice holdují hodně temné magii a umění. Jejich povaha je hodně svérázná, avšak když je necháváme žít, nechávají i oni nás. V posledních letech si situace natolik změnila, že někteří z nich dokonce pomáhají ve válce s Goa'uldy. Co mě na nich fascinuje, jak Temnorození drží pospolu. Neslyšel jsem o jediném případu rozkolu, vnitřních bojů o moc, vražd, loupeží a dalšího špatného, co je v mnohých civilizací běžná věc.“
„Asi se máme od nich co učit.“
„Je to paradoxní, že od tak temné rasy libující se v temnotě, utrpení a zlu je i něco takového možné. Když vezmu Goa'uldy, tam jsou intriky a vnitřní boje na denním pořádku. Žádný vládce si nemůže být jist svým bezpečím, protože mnohdy kolem něj někdo připravuje vzpouru a převzetí moci. Jednotlivé Goa'uldské armády často bojují i sami mezi sebou, což nám přijde vhod. Naši spojenci Tok'rové toho využívají a operují jako tajní agenti v řadách Goa'uldů, kde se je snaží poštvávat proti sobě. Nemusím zmiňovat, že jejich pozice jsou známé jen hrstce vyvolených. Už jsme tu měli několik nepřátelských špiónů, díky nimž museli Tok'rové urychleně měnit světy a to nemusím připomínat, že to stálo mnoho životů.“
„Tok'rové, o nich jsem už něco slyšel,“ po dlouhé době promluvil mág Siegmar, který o této rase našel už nějaké zmínky v knihách.
„Ve své podstatě jsou obdobou Goa'uldů až na to, že nejsou zlí a spojení s hostitelem je zcela dobrovolné. Také umožňují hostiteli, aby mluvil sám za sebe.“
„Zajímavé,“ konstatoval vůdce, když se dozvěděl o existenci další rasy vhodné v boji proti nepřátelům „Plně to chápeme, že jejich prozrazení by bylo příliš riskantní.“
„Přesně. I mezi námi se občas najde nějaký ten zrádce či někdo, komu jde jen o vlastní prospěch.“
„Měl bych jeden dotaz,“ pokračoval v získávání poznatků Calanirmyan. „Už jsem nad tím kdysi dávno přemýšlel, protože historie Aldeřanů je pozoruhodná. Kolik je to vůbec let, co je Aldeneerin obydlen?“
„Huh, to jste mě lehce zaskočil,“ podivil se průvodce na neobvyklou otázkou a hluboce se zamyslel, jak hledal odpověď. „Aldeneerin byl osídlen necelý tisíc let před koncem sedmé éry páté epochy. Osmá éra již trvá přesně 156233 let a 132 dny Aldeřanského kalendáře. Pátá epocha trvá více než čtyři miliony osm set tisíc let.“
„To je neskutečně dlouhá doba,“ ohromeně zírala celá trojice, která tak obrovské letopočty vůbec nečekala.
„Chápu, že na mnohých světech obyvatelé vedou různé letopočty s často nízkými hodnotami. Někde přešli na Aldeřanský kalendář, jinde ho odmítají a dále používají svůj vlastní a mnoho světů používá oba systémy.“
„A co se stalo na začátku osmé éry?“ zajímal se badatel Kolgrim.
„Impérium si prošlo velmi těžkými časy. Konec sedmé éry ukončila dlouhotrvající válka, která napáchala obrovské škody. Původní Aldeneerin se stal zcela neobyvatelným, a proto naši předkové byli nuceni vybudovat domovský svět úplně znovu a jinde. Trvalo celá tisíciletí, než Aldeřané obnovili své světy a celé impérium, avšak už bylo mnohé jinak.“
„A co se stalo na počátku páté epochy?“
„Pátá epocha začala porážkou dávného a velmi mocného nepřítele. O tom vám mnoho neřeknu, to byste se museli zeptat nějakého historika na Aldeneerinu, ale nevím zda bude mít na vás čas. Jak jsem zmínil, celé impérium je ve velké válce, a tak mnohé musí jít stranou. A o dění v prvních epochách jsou jen velmi kusé písemné zmínky, které jsou dost pravděpodobně hodně zkreslené. Pár milionů let udělá své.“
Trojice měla nyní hodně co vstřebávat z nových překvapivých zjištění. Nové informace vrhají na všechny dosavadní znalosti o Starých Aldeřanech zcela jiné světlo a také to, že o nich neví takřka nic.
„Když dovolíte, budu vás muset opustit,“ přerušil Gronbech jejich dlouhé bloumání. „Zpět do laboratoří se musíte dostat pěšky. Portály ze spodních pater do horní části jsou až na výjimky jednosměrné. Bezpečnostní opatření,“ ukončil povídání a ukázal jim cestu po schodišti.
Trojice se posléze vrátila do laboratoře, kde se nacházelo zkoumané zrcadlo. Když se kolem nemotal nikdo z Aldeřanů a dalších obyvatelů pevnosti, pustili se do uvažování nad tím, co se tu vůbec stalo. Každý měl nějakou teorii nad níž dlouze přemítali až si badatel vzpomněl na jakousi dávnou knihu. „Mám určitou teorii. Před rokem se mi dostala do rukou jedna zajímavá kniha, která pojednávala o jakýchsi alternativních realitách. Podle mě tohle zrcadlo slouží jako průchod mezi nimi a my jsme se přesunuli do jedné z nich. Svět, kde Staří Aldeřané stále obývají Aldeneerin a světy. Schválně si všimněte, jak je ten svět našemu podobný, avšak se mnohém liší.“
„To zní docela šíleně,“ zmohl se na odpověď mág Siegmar.
„Znám jen jediný způsob, jak to ověřit,“ dále přemýšlel nad možnostmi badatel. „Znovu se zkusíme dotknout zrcadla a uvidíme, zda se vrátíme zpět do našeho světa.“
Trojice se následně postavila přímo před zrcadlo a Kolgrim se ho znovu dotkl.
Všemi opět prošel slabý energetický impulz. Calanirmyan se poté pomalu přesunul ke dveřím do laboratoře a nedočkavě otevřel dveře na chodbu. Tentokrát zde opět vládla tma, chlad a prázdno.
„Vyšlo to, asi jsme doma,“ tichým hlasem konstatoval badatel.
„Pojďme to hned zjistit,“ prohlásil mág a vyrazil po schodišti do horních pater.
Pevnost Nazgaran vypadala stejně, jak ji znali před cestou a sotva potkali známé, oddechli si, že je vše na svém místě.
„Tady jste,“ přivítal je průzkumník Astennu. „Kde jste byli? Nemohli jsme vás vůbec nikde najít.“
„Řekněme, že tu bude na delší povídání a na to bychom si sedli do jídelny v čase večeře,“ odpověděl mu Calanirmyan.
Sotva šel průzkumník oznámit jejich návrat, Kolgrim si na něco vzpomněl: „Neměli bychom to zrcadlo vypnout?“
„Máš pravdu, nechali jsme ho aktivované, skoč dolů a postarej se o to,“ poručil mu vůdce.
Jakmile odešel badatel vykonat, co mu bylo řečeno, Siegmar zasněně zauvažoval: „Uvědomuješ si, jaké nám zrcadlo dává možnosti. Můžeme zjistit spoustu o Starých Aldeřanech o jejich impériu, světech, dalších rasách a případných nepřátel.“
„Možností je hodně, ale vzpomeň si na slova Kolgrima. Tamní svět je sice podobný našemu, ale v mnohém jiný. Co když v našem světě Aldeřané nerozlišovali čas na éry a epochy. A když jo, možná poslední netrvala takových šílených roků. Ale samozřejmě je to jen má úvaha,“ vysvětloval vůdce. „O tom ti určitě víc poví Kolgrim. Jen škoda, že tu není Azanyrmuth. Toho podobné jevy fascinovaly a dost se v nich vyznal, nebo aspoň věděl jak postupovat v hledání.“
Když se všech dvacet šest členů společenství sešlo v hlavní jídelně, vůdce Calanirmyan zahájil večerní poradu. Jako první si vzal slovo badatel Kolgrim: „Čas od času jsem se setkal s myšlenkou, co kdyby Staří Aldeřané stále obývali svět,“ a dal se do vyprávění všeho, co zažili na druhé straně zrcadla a všichni s úžasem naslouchali. Následná diskuze trvala dlouho do noci a spoustu dalších dní se nehovořilo o ničem jiném.
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
. Ale předpokládám, když jsme o nich neslyšeli ve dvojce tak moc slavně nedopadli, nebo budou mít zásadní roli ve trojce? No nemužu se dočkat 
někdy to přijde samo, jindy modifikuju už nějaký jméno. Někdy se to povede, jindy ho zahodím. Názvy světů a míst kolikrát hledám na mapě světa a samozřejmě je trochu zmodifikuju.
