Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky Destroyer (dokončeno)

Destroyer (dokončeno)


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Příspěvek 09.5.2016 20:06:13
pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
rebelx - Pal: Já to píšu spontánně z hlavy. Sám nevim, co se bude dít v dalším díle. Jestli tam nacházíš nesmysly, nenaplněný "předssevzetí" tak je to možný. Kdybys našel nějaký takový věci, tak je tady klidně napiš.

Já v těch citacích nevidim žádný sporný věci. Jestli je tam vidíš, tak mi prosím řekni kde.

třeba tohle:

"Byla to přetrvávající láska k tělě a obličeji Karolíny, ale on se zamiloval i do Kasandřiny osobnosti"


láska k tělě a obličeji - co tak třeba,,k tělu" Jen si to znova přečti a najdeš je. :wink:


Pale! Ty zase zlobíš! Co jsme si říkali o hraní na gramar nazi? Jak dopadl jsem hůře než on? Takže za prvé.. Když už si hraješ na gramar nazi, tak aspoň nechybuj ve vlastním příspěvku... Viz. "dal"-"dál" A za druhé jako disortografik, disgrafik a satan ví co ještě, mám na své pravopisné chyby nárok!
Já se nezlobím, nemám důvod. Jaké máš dis je mě šumák. Právě že vím že existují auto opravy textu tak nechápu proč to pořádně nepoužíváte. Ten komentář jsem psal tři krát. Pokaždé se neco přihodilo a smazal se. Píšu jen z mobilu, tak mě též občas něco unikne. Hluboce se omlouvám za dal místo dál. Budu si na to dávat lepší pozor.
Ps: nehraji si na gramar nazi. Se svým vysvědčením z čj to mám zakázáno a je to urážka systému mě považovat gramar nazi. :rflmao:
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

Příspěvek 09.5.2016 20:17:29
Strýček Forďa Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 625
Bydliště: Liverpool
Pohlaví: Muž
Skype: houdy007
Odpovědět s citací
 
Ale ale pán neumí číst... :rflmao: :rflmao: :rflmao:
Já neříkal, že se zlobíš, ale že zlobíš. Musím se ospravedlnit, občas jsem taky gramar nazi, obzvlášť u příspěvků na fb... A moje známka z ČJ tomu taktéž neodpovídá. :rflmao: :rflmao:
Jojo ten pocit znám, když píšeš komentář a např. omylem zmáčkneš tlačítko zpět...
Jak říkám, neber tento příspěvek vážně, bylo to only for fun.. :D :D
Feeling borded, call me Fredy idrc...

Příspěvek 09.5.2016 20:53:46
pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Možná, že když byl pryč ze svého těla, tak se jich dovnitř jeden, nebo i více dostalo.
Možná, že když byl pryč ze svého těla, tak se dovnitř jeden, nebo i více dostali.

Vidíš rozdíl?

Zajímavé metal - demoni(normál) - astrální cestování(ne). Jen tak dál.

PhD Forlin - a jó, jsem slepý. Ok
Jak říkám, neber tento příspěvek vážně, bylo to only for fun.. - však já to tak bral -fun.
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

Příspěvek 10.5.2016 15:55:23
rebelx1 Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 42
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
KAPITOLA 7 - VEDLE NÍ, V ČASE


Trávili spolu spoustu času, ale nikdy spolu nebyli venku. Vždy jen u něj doma. Nevěděl ani, kde bydlí. Proč? Něco mu bránilo v tom, jít s ní ven, zeptat se jí kde bydlí, požádat ji o telefonní číslo, poznat její rodiče... A ona zase neznala Richardovi rodiče, ani jeho přátelé. Jejich vztah byl tajný.

Už byl docela slavný, a hraním v Degeneraci si vydělával dost peněz na to, aby mohl opustit práci v továrně na kyanid. Hrál v kapele již třičtvrtě roku, přispěl jim třemi skladbami ("Silent Hill", "Another Day" a "Electronic") a nahráli další čtyři skladby, z toho byla jedna cover verze. Vzniklo z toho EP, jehož singl "Another Day" boural rockové a metalové hitparády, a byl úspěšný i v zahraničí. Richard byl uvedený jako autor skladby. Tracklist toho EP vypadal takto:

1) Happy ---------------------------02:34
2) Milk (Takeshi Shibuya cover) - 01:54
3) Electronic ----------------------- 02:57 ----INSTRUMENTAL
4) Another Day ---- SINGL ------- 03:31
5) Silent Hill ---------------------- 03:40 ---- INSTRUMENTAL
6) Hawk --------------------------- 04:50
7) Ill-Planned --------------------- 05:26


Vyšlo 14.04.2016 a jmenovalo se "The Parts At Totality".

Richard stále ještě tajně pracoval na tom svém albu. Albu se zprávou od... duchů? Věděl, že je to to nejlepší, co kdy vytvoří. Až to album vyjde, stane se opradu slavným. Momentálně měl hotovi tři skladby z desíti: "All The World", "Black Souls", a "Like Jesus". Možná poté opustí Degeneraci.

Démoni jej atakovali denně, byl závislý na heroinu, a prolomil svou úzkost tím, že zešílel. Cítil se, skrytě, jako Trent Reznor za mlada. Jednou při koncertu rozmlátil svou kytaru a rozbil si při tom lebku. Nebo se přefetoval heroinem a málem zemřel. Ztratil svou úzkost, ale i pozitivní pocity. A v hlavě slyšel hlasy, jejichž příkazy občas plnil. Ale když byl s Kasandrou, tak mu bylo dobře. Nikdo ji však ještě nikdy neviděl...

V lednu nastoupila do kapely klávesistka - Ai. Byla japonského původu, ale od svých třech let žila v Čechách. Richardovi se líbilo její spontánní, přívětivé a veselé chování. Byla také velmi krásná. Měla piercing v obočí. Richard si jako reakci na její piercing nechal nastřelit dva do nozder. Byli to přátelé. Nebýt Kasandry, tak Richard sám sobě dovolí, aby se do ní zamiloval. Přezdívku nedostala, protože se kapele zdálo její jméno dost zajímavé.

Kasandra k němu domů chodila vždy když byl sám. Jednou ale přišel k němu na návštěvu Maniac, zrovna když tam byla Kasandra. Richard ji Maniacovi představil, ona napřáhla ruku, aby si potřásli, ale Maniac si odkašlal a řekl, že už musí jít. Richard nevěděl, co si o tom má myslet.

Nikdy se nepohádali. Kasandra mu říkala krásné věci, jaké chtěl slyšet. Plynuli měsíce, a kromě Maniaca ji nikdo jiný neviděl. Richard ji chtěl kolikrát vzít ven, mezi lidi. Proč to ale nikdy neudělal?

Někdy když na něj zaútočili démoni, tak se mu podařilo je od sebe držet dál, silou vůle. A poté mohl svobodně cestovat astrálními pláněmi. Několikrát se pokusil dostat v astrálním světě ke Kasandře, ale nikdy se mu to nepodařilo. Za to se mu zdařila teleportace do Maniacova bytu.

Kasandra k němu chodila velmi často. Byla to jedna z mála návštěv, jaké Richard dostával. Měl sice otce, nevlastní matku, a sestru, ale moc k němu nechodili. Spíše on k nim.

Kasandra měla hnědé, dlouhé vlasy, symetrický obličej a dokonalé tělo. Nejčastěji se oblékala do červené. Jaké to štěstí, že měl tenkrát otevřené okno, že šla zrovna kolem, že zrovna dělal hudbu... Celé mu to s ní připadalo jako nádherný sen. Ale dobře se cítil opravdu jen s ní. Bez ní se cítil prázdný a na dně.

Byl s ní právě osm měsíců a několik dní, když byl s kapelou ve zkušebně, kde se všichni ožrali. Kromě Richarda, ten se zfetoval heroinem. Maniac se dal do smíchu a zeptal se: "Tak co, Ríšo, co dělá Kasandra?" Všichni se smáli k prasknutí, ale Richard vůbec nevěděl čemu se smějí.
Richard: "Uhh... Có?"
Maniac se k němu naklonil a řekl: "Ptal jsem se co dělá Kasandra."
Richard: "Uh... To fakt nevim."
Maniac: "Richarde, teď vážně. Nevim, jestli je na to vhodná doba, ale musim ti něco říct."
Celá kapela se utišila...
Richard: "O co jde, amígo? Proč... Tse... Proč seš tak vážnej? Jde o to, že hodně fetuju?"
Maniac: "Souvisí to s tím. A ano, měl bys přestat. Mam o tebe velkej strach. Stal ses mým nejlepším kámošem. Bojim se, že jestli se nedáš do kupy, tak možná i zemřeš."
Richard: "O mojí budoucnost se..." A v tom se pozvracel.
Ai otevřela okno, poté přispěchala k Richardovi a sundala mu pozvracenou mikinu.
Richard: "Dík, Ai. Mam tě rád..."
Všichni byli ticho, a zírali na Richarda...
Richard: "Tak co´s mi to chtěl říct, maniacu?"
Maniac: "Víš, tenkrát, jak jsem byl u tebe a tys mi představil Kasandru..."
Richard: Jó, ani´s jí nepotřásl rukou, a hned´s vodešel. Uh..."
Maniac: "Žádná Kasandra tam nebyla. Byli jsme tam jen ty a já."
If you ever saw me smile,
you should know I felt sick inside.

Příspěvek 11.5.2016 16:44:24
Paci Azanyrmuth Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 340
Bydliště: Aldeneerin
Pohlaví: Muž

Odpovědět s citací
 
Přečteno a povídka mě opravdu baví. Atmosféra je správně ponurá a do toho ještě démoni, halucinace, astrální cestování a podobně. Dokáže to v každé kapitole něčím překvapit.
Dobře, že jsi doplnil diakritiku, hned se to lépe čte. Sice se tam občas objevují chyby, ale to se časem poddá.
Starší tvorba: Fantasy román "Dobrodruzi z Antaru" k počtení zde: http://www.psanci.cz/autor.php?trideni=2&id=1404

Příspěvek 11.5.2016 16:57:52
rebelx1 Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 42
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Jsem moc rád, že sis to přečetl, a že se ti to líbí. Teď vim, že mam už minimálně dva čtenáře : D Jinak další kapitola bude zejtra.
If you ever saw me smile,
you should know I felt sick inside.

Příspěvek 11.5.2016 17:00:59
Strýček Forďa Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 625
Bydliště: Liverpool
Pohlaví: Muž
Skype: houdy007
Odpovědět s citací
 
Nemusíš tolik spěchat. Jde o kvalitu a ne kvantitu. Je to rozhodně zajímavý koncept a doufám, že v něm budeš pokračovat... :write: :write: :write: :write:
Feeling borded, call me Fredy idrc...

Příspěvek 11.5.2016 17:20:13
rebelx1 Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 42
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Já mam tu povídku v hlavě celej den, a k večeru si prostě sednu, a ve dvaceti-třiceti minutách sepíšu všechno, co mě za ten den napadlo. :smile: Plus přidam něco, co mě momentálně napadne. Ale kapitolu napíšu tak do půl hodiny.
If you ever saw me smile,
you should know I felt sick inside.

Příspěvek 11.5.2016 18:40:32
pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Tak z tebe by si ostatní autoři měli vzít příklad. Někteří vydávají v určitém dni a když nevydaj tak zas čekat do dalšího vydávacího dne. To u tebe nehrozí. Pomalu se ten děj krystalizuje. Jen tak dál.
Díl přečtu až dojdu dom pak dám vědět co a jak.
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

Příspěvek 13.5.2016 16:10:01
rebelx1 Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 42
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
KAPITOLA 8 - ODPORNÁ HRA



"Which one, which one of you is into me?
Which one, which one of me is into you?
We're both schizophrenic I fear
See how many voices you hear"

KoRn - Bitch, We Got A Problem



Ležel na zádech, na posteli. Vedle postele měl na nočním stolku položenou katolickou Bibli. Do pokoje vešel kluk. "Čáu!" Řekl, s vykulenýma očima. "Já jsem Martin, a jsem tady novej." A Richard na to: "Já jsem Richard..." Kluk odešel k oknu, chytl se mříží a zakřičel: "Vypadněte!" A poté dodal, na půl pro sebe: "Už jsou zase tady."

Byl na přijímacm oddělení v psychiatrické léčebně. Když se dozvěděl, že je Kasandra vymyšlená, tak se pokusil spáchat sebevraždu. Podíval se do mobilu, a zjistil, že tam nemá žádná jiná přijatá volání, než od otce, od Ai, a od Maniaca. Uvěřil Maniacovi, že si Kasandru vytvořil.

Na přijímacím pohovoru neřekl nic o Kasandře, ani o démonech. Řekl jen, že se chtěl zabít, protože byl sfetovaný a protože má deprese. Chtěl se z psychiatrie dostat pryč co nejdříve, tak musel hrát, že už je mu dobře. Bylo to pro něj nepříjemné. Musel předstírat úsměv, a vlídnost, což nesnášel. Celé mu to tam připadalo jako hra, kterou musí hrát. I když věděl, že se personál snaží lidem pomoci, na půl mu to všechno připadalo nesmyslné. Otázky pokládané při nuceném úsměvu hlavní doktorky, mu lezly na nervy. "Jak se cítíte, Richarde?" Ptala se ho, a u toho se usmívala nepopsatelně nesmyslným úsměvem, a celkově i tón hlasu, jakým to říkala, mu připadal jako něco, kvůli čemu se musí přetvařovat a chovat se nepřirozeně. Hrát hru. Nedalo se to pořádně vyjádřit... Do toho musel ignorovat všechny ty hlasy, které se mu honili hlavou.

Brzy jej přeloží na oddělení pro drogově závislé. Bude dostávat metadon, dvakrát denně, po dobu jednoho měsíce, a poté jednou denně, po dobu dalšího měsíce, a nakonec jej přeloží na doléčovací oddělení, kde ho budou dopovat Lithiem, kvůli jeho bi-polární poruše osobnosti.

Když jej přivezli na psychiatrii, tak po přijímacím pohovoru musel jít do lékárny. Tam na něj přišli mdloby. Byli tam tři ošetřovatelé. Jeden svalnatý a holohlavý na něj vyštěkl: "Teď se převlékneš!" Richardovi bylo na zvracení, a tak toho ošetřovatele poprosil o kelímek vody. "Vodu? Dobře, tady máš, a teď se převlékni!" Richard vypil vodu, ale stále se mu chtělo zvracet, a celý obličej se mu zpotil. "Můžu dostat ještě vodu?" Ošetřovatele to nějak rozzuřilo. Podíval se na Richarda, hrozivým pohledem, a zařval: "TADY NEJSME V ŽÁDNÝM BARU, TEĎ SE OKAMŽITĚ PŘEVLÍKNI!" Richarda zklamala jedna věc. Celou dobu se snažil zešílet, zničit se, zničit svůj strach, ale tohoto se trochu lekl. A cítil se z toho špatně. Neměl se leknout. Měl se zachovat tvrdě. Ale on neřekl ani slovo, a začal se převlékat do pyžama, které mu pujčili.

Prodělal psychologické vyšetření. Test na poruchy osobnosti, a iq test. Psycholožka mu ukazovala papíry s cákanci, a on měl říct, co v nich vidí. Vždy se snažil najít to, co v tom má zdravý člověk vidět. Tak třeba v jednom cákanci uviděl démona, tedy vlastně skoro ve všech, ale on nemohl říct, že je to démon, protože by jej označili za schizofrenika, tak se dlouze díval, dokud v tom neuzřel něco normálního, jako list. Při měření iq byl velmi rozhozený, ale snažil se soustředit jak to jen šlo. Druhý den mu psycholožka oznámila, že mu naměřila iq 108.

Metadon mu pomáhal. Necítil po něm abstinenční příznaky, ale bylo mu po něm lehce zle.

Nesnášel vizity. Byl to vrchol celé té šarády. Primář měl ve zvyku si zasedávat na lidi, které pak nechával na psychiatrii velmi dlouho, jen proto, že mu to dělalo dobře. Richard se snažil chovat jako normální, veselý kluk, a snažil se, aby si primáře nepoštval proti sobě, protože by tam pak mohl ztvrdnout třeba rok. Takže když se ho primář zeptal, jak se cítí, tak, i když se cítil hrozně, se usmál a řekl: "Je mi dobře." A primář na to: "A čím si myslíte, že to je?" A Richard: "Vaší léčbou."

Jednou, při rozdávání léků, se ho jedna sestra zeptala: "Pane Richarde, cítíte se zdravý?" Načež se snažila skrýt fakt, že se jí koutky úst ohýbali do úsměvu. Prostě jej provokovala. Když neodpověděl, vyštěkla na něj: "PANE RICHARDE!!! PTALA JSEM SE, JESTLI SE CÍTÍTE ZDRAVÝ!" Měl chuť jí dát pěstí... Ale řekl, že ano, že se cítí zdravý.

Podstupoval tam dvě terapie. Jedna byla arte terapie - terapie kreslením, a druhá byla starání se o koně. Kreslení měl vždy rád, ale starání se o koně... Nechápal smysl této terapie. Jestli ještě někdy bude muset sahat na koně, tak si prostřelí hlavu. Ne, že by měl něco proti koňům... Ale vadilo mu, jak mu je vnucovali, a říkali, že je musí mít rád, a že mu to udělá dobře... Asi... Když byl na psychiatrii v patnácti, tak podstupoval jiné terapie: muzikoterapii a canisterapii.

Občas jej navštívila rodina, občas Maniac, ale nejčastěji, pravidelně dvakrát v týdnu, jej navštěvovala Ai. Cítil, že i když jej vnímá jako blázna, že jej má ráda. Nebo možná dokonce, že je do něj zamilovaná. On do ní byl.

Nejčastěji tam poslouchal muziku, psal texty, četl Svaté Písmo, a psal si deník.

Ze všeho nejvíc nesnášel pracovní terapii. Vlastně tam nepodstupoval dvě, ale tři terapie. Prostě tři hodiny musel sedět u stolu, poslouchat to debilní rádio, a stříhat molitan na malé kousky. Hnus.

Hlasů v hlavě přibylo poté, co jej dopovali Lithiem. Ale bylo mu po něm psychicky lépe. Měl po něm mánie, což se snažil skrývat. Nemohl po něm usnout, takže si požádal o prášky na spaní. Mánie se mu líbili. Cítil všechno, a měl spoustu energie na psaní. A neměl úzkost.

Po třech měsících jej konečně propstili. Myšlenky na sebedestrukci se zklidnily. Před návštěvou psychiatrie považoval sebedestrukci jako něco, co musí udělat. Jako osobní pilgrimage. Nyní se ale chtěl uklidnit.
If you ever saw me smile,
you should know I felt sick inside.

Příspěvek 14.5.2016 11:43:21
rebelx1 Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 42
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Přidána osmá kapitola...

Povídka se chýlí ke konci. Celkově bude 11 kapitol. Právě píšu už druhou verzi poslední kapitoly. První verze se mi nějak nelíbila. Jsem rád, že to někdo čte, a fakt mě potěšilo, že někteří napsali, že to je zajímavý. Díky!
If you ever saw me smile,
you should know I felt sick inside.

Příspěvek 18.5.2016 16:44:56
rebelx1 Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 42
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
KAPITOLA 9 - PLÁČ


Hráli ve velkém rockovém klubu "´Ďáblův Sál", a měla se na něj přijet podívat rodina: otec, nevlastní matka, a sestra. Už nějaký ten měsíc nebral heroin, a užíval Lithium - jeden ráno. Nikde je ale neviděl. Zrovna končili třetí skladbu: "Another Day".

"And i don´t know if i can survive just another day..."
Konec skladby... Potlesk... Přihlížející pili pivo, a ukazovali metalové paroháče.
"Díky! Další skladba se jmenuje Silent Hill." Řekl zpěvák Pig.
Další potlek... Zahraná na skutečné nástroje, a zmixovaná, zněla opravdu dobře. Největší potlesk kapela sklidila po zahrání skladby "Hawk".

Mezi diváky Richard spatřil i Kasandru, ale věděl, že je to halucinace, a snažil se ji ignorovat.

Po vystoupení mu zazvonil mobil. Sestra. Když zvedl telefon, tak ihned uslysel její pláč. "Richarde, měli jsme nehodu, když jsme jeli za tebou na vystoupení. Jsem v nemocnici. Táta a Markéta jsou mrtví..."

Richardem to otřáslo. Cítil, že mu pukne srdce. Myslel si, že omdlí. Bylo mu jako tenkrát, v osmi letech, když mu zemřela matka. Nyní cítil lítost, že jim poslední roky nedával moc najevo, jak je má rád. Poté, co se odstěhoval, je moc často nevídal. Jen fetoval, a žil svůj život. A teď jsou mrtví. Napadlo ho: "Neumim si bez nich představit život." Chtělo se mu plakat. Ukáply mu tři slzy, ale dál už to nějak nešlo, i když se cítil hrozně a chtělo se mu plakat, tak byl už moc na dně na to, aby ze sebe dostal více než ty tři slzy...
Naposledy upravil rebelx1 dne 18.5.2016 16:53:30, celkově upraveno 2
If you ever saw me smile,
you should know I felt sick inside.

Příspěvek 18.5.2016 16:48:37
rebelx1 Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 42
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
KAPITOLA 10 - PRŮLOM



Věci, které se staly od doby, co mu zemřeli rodiče, až do doby, kdy vyvrcholila jeho destruktivní cesta:

Poté, co mu zemřeli rodiče, byl zničený a vrátil se k heroinu.

Dokončil svůj debut. Projekt pojmenoval: "Project Pilgrimage". Album bylo úspěšné po celém světě. Každý rok absolvoval dvě mezinárodní turné. Podíval se i do Ameriky, nebo do Japonska. Nestal se vyloženě celebritou, ale v metalových a rockových vodách se o něm vědělo. Byl známější než jeho oblíbená kapela Novembre. Na Last.FM měl přes sto tisíc posluchačů. Novembre měli něco přes osmdesát tisíc. Na nedostatek peněz si nemohl stěžovat. Album získalo po celém světě celkem pozitivní kritiku. Skóré se pohybovalo od 75% až do 90%. Bylo to destruktivní, melancholické, progresivní, experimentální a mysteriózní album. Byl na něj pyšný. Stejně jako Trent Reznor, si skladby na albu složil sám. Jen to bylo zmixované profesionálníma lidma z Britského nahrávacího studia Peaceville. Pieceville je hvězda mezi metalovými nahrávacími společnostmi. U Peacevillu vydali svá alba třeba Anathema nebo Katatonia. Richard, když dodělal dema ke všem desíti skladbám, je rozeslal do spousty nahrávacích společností, a skoro každé mu pozitivně odpovědělo. Vybral si Peaceville, protože je to velké studio, ve kterém nahráli své desky někteří z jeho oblíbenců. Ještě než rozeslal dema, vůbec nevěděl, jestli je to shit, nebo hit. Z pozitivních ohlasů měl obrovskou radost, a jeho muzikantské sebevědomí velmi vzrostlo. Když prezentoval své album na živo, tak byl vždy sfetovaný, a vypadal jako úplný šílenec. Jednou při koncertu zranil sebe a hostujícího kytaristu, když kopl holení do kláves, které vylétli a trefili toho kytaristu do hlavy. Ve střízlivosti by člověk křičel bolestí, kdyby takto silně udeřil holení do kláves, ale protože byl Richard sjetý, tak necítil nic. Až poté, co odešel stav, jej začala holeň bolet. Přišlo se na to, že ji má nalomenou.

Během roku a půl od té události, kdy jej, jak se domníval, posedl(i) démon(i), mu úplně zčernali oči.

Někdy, už ani sám nevěděl kdy, se oženil s Ai. V letech soužití trpěla depresemi. Richard se stával rok od roku šílenějším. Tatam byla jeho sociální fóbie. Cítil se neohroženě a nezničitelně. Ale byl vnitřně prázdný a nedokázal nikoho milovat. Ai byla kvůli jeho chování psychicky na dně. Byla zničená. Musela od něj odejít, protože začala mít sebevražedné myšlenky. Richard se stal nesnesitelným takřka pro každého.

Brzy po vydání svého debutu opustil Degeneraci. Degenerace již nikdy nevydala tak úspěšnou desku, jakou bylo "The Parts At Totality."

Našel si dům. Byl dlouho opuštěný. Nikdo v něm nebydlel déle než měsíc, protože v něm prý řádí poltergeist. V tomto domě se stala sadistická vražda. Lákalo ho se tam nastěhovat. Byla to součást jeho destruktivní cesty. Čas od času tam slyšel hlasy, nebo pozoroval, jak se věci sami od sebe pohybují. Pravda ale byla, že ztrácel realitu, a nevěděl, jestli se to opravdu děje, nebo jestli to je jen uvnitř jeho schizofrenní hlavy.

Kasandra jej nějaký čas stále pronásledovala. Chodila k němu domů, i na jeho koncerty. Ale jednou prostě zmizela a už se neobjevila. Bylo to v dobách, kdy přestal milovat, a kdy ho celý svět uznal.

Byl rok od roku šílenější. Došlo to až do bodu, kdy necítil naprosto nic. Získal slávu a bohatství, ale přišel o všechno ostatní, včetně příčetnosti. Zbyl mu jen zlým duchem obývaný, prázdný dům. Něco uvnitř něj ale bylo spokojené. Cítil, že je to tak správně. Byl to téměř vrchol jeho pilgrimage.
If you ever saw me smile,
you should know I felt sick inside.

Příspěvek 18.5.2016 16:49:21
rebelx1 Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 42
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
přidány dvě krátký kapitoly. ještě zbývá poslední, ale stále s ní nejsem spokojenej.
If you ever saw me smile,
you should know I felt sick inside.

Příspěvek 18.5.2016 19:42:50
andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Už se těším. Zatím jsem přečetla sem tam kousek a čekám, až to tady bude celé, abych to vzala najednou :wink:

:sunny:

Příspěvek 19.5.2016 11:54:34
rebelx1 Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 42
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
KAPITOLA 11 - JAKO JEŽÍŠ



"Something inside of me has opened up its eyes
Why did you put it there did you not realize?
This thing inside of me it screams the loudest sound
Sometimes i think i could...
Burn"

Nine Inch Nails - Burn


"burn down my house
and make something happen"

Katatonia - Chrome



Seděl na gauči v tureckém sedu a nutil se při tom zírat do prázdna. Posiloval svou vůli a lovil hluboké myšlenky ze svého podvědomí. Celý den nejedl. Venku byla tma. Cítil se jako Ježíš i jako Charles Manson zároveň. Nevěděl proč se cítí jako Manson, ale bylo tomu tak. Uběhlo již osm let od doby, co nastoupil do kapely Degenerace. Za tu dobu se z něj stal úplně jiný člověk. Někdo by řekl, že cvok. Vždy ce cítil nějak marně, a měl sociální fóbii, ale poté co se vydal na svou drsnou pouť o své úzkosti přišel. A však všechny jeho pocity zahalila prázdnota. Najednou uslyšel agresivní, mimozemský hlas. Ten hlas řekl: "Zabij se!" A poté: "Zapal dům!" Během času se Richard naučil brát ty hlasy jako poradce na své destruktivní cestě. Seděl a čekal na správný okamžik. Až jej něco udeří. Něco velkého chtěl udělat. Seděl nehybně další hodinu v naprostém tichu. Poté vstal z gauče a odešel do garáže. Vzal z ní kanystr s benzínem a vrátil se zpět do svého pokoje. Položil kanystr s benzínem na podlahu. Uchopil polo akustickou kytaru a praštil s ní vší silou
o elektronické klávesy. Odšrouboval víko kanystru a začal polévat vše co se dalo. Když vyspotřeboval všechen benzín, tak vytáhl ze skříně sto let staré zápalky a odešel do dveří. Škrtl sirkou a odhodil ji do pokoje. Pokoj vzplanul. On se otočil a pomalu odcházel pryč. Za zády oheň...

Stál před hořícím domem...
Všechno co měl, to zničil. Zničil svou manželku, zničil své hudební nástroje, a teď zničil i svůj dům.
Ale proč?
Lidé vždy říkali, že je šílený. Možná jim to uvěřil. Rozhodl se skoncovat se vším, a vydat se na pouť sebedestrukce...
Má jen jediný cíl - zničit všechno co se ho týká, a každého, kdo mu ublížil...

Když zničil sám sebe, a všechno co měl, proč taky nezničit ty, kteří mu ublížili? ("Zahrň je do svého šílenství!") Byl jako ti lidé, kteří si v Americe vezmou zbraň a vystřílí školu. Počítají s tím, že při tom zemřou. Je to jejich ujetá verze sebevraždy. A on se cítil jako oni. Ještě především ale musí něco udělat. Aby to bylo co nejintenzivnější, vytáhl ze své náprsní kapsy malý, průhledný sáček s růžovým papírkem uvnitř. Postaví se tomu jako kdysi. Bude čelit andělům, démonům, bohovi, ďáblovi, životu i smrti. Spolkl LSD papír. Stál zády k domu, skrz jehož okna byl vidět oheň. Poté se vydal do garáže. Nasedl do auta a odjel lesní cestou za horizont absolutní destrukce.

Když projížděl lesní cestou, přišly na něj halucinace. Viděl ještěří muže, jak mu skáčou do cesty. Ani se jim nepokoušel vyhnout. Byla úplná tma. Jednou dokonce spatřil létající talíř, jak se vznáší nad stromy, a světla z něj osvětlují cestu pod ním. Najednou ho ale udeřila ta stará známá myšlenka, že už je mrtvý. Když to na něj přišlo, začal litovat, že snědl LSD. Byl to tak hrozný pocit, že se nedal popsat. Musel zastavit. Stalo se něco, co bylo tak hrozné, že to vytěsnil z paměti. Když k sobě přišel, nevěděl kolik je hodin, ale byla stále tma. Neviděl ani ň. Stav se uklidnil. Halucinace přešly. Myslel si, že účinky drogy konečně odezněli. Vytáhl z kapsy u kalhot mobil, aby si posvítil. Stál mezi stromy. Chtěl jít k autu, ale vůbec nevěděl, kterým směrem se má vydat. Poté se účinky LSD znovu vrátili.

Bylo to tak hrozné, že potřeboval někoho vedle sebe. V nejhorší chvíli toho největšího bordelu v hlavě přišla Kasandra. Seděl u stromu v tureckém sedu a houpal se dopředu a do zadu. Kasandra mu řekla: "Lehni si na zem!" Richard to udělal. Když ležel na zemi, tak z podhouští vyrazily ruce, které se po něm
začaly sápat. Věděl, že jestli zůstane ležet, tak zemře. Kasandra mu řekla, ať se vstane. Dalších několik hodin (ač mu to připadalo jak celý den), se situace opakovala stále dokola. Lehnout, vstát, lehnout, vstát...

V jednu chvíli všechny ty hrozné pocity zmizeli. Bordel v hlavě byl šílený, ale cítil se krásně. Opřel se zády o strom a sklouzl po něm na zem. Kasandra zmizela. Nohy si dal do tureckého sedu a začal přemýšlet.

"Všechno co tady je, tady musí bejt. Všechno co se děje, se musí dít. Aby lidi nevěděli..."
...
...
...

V tom mu zakručelo v břiše. Z nějakého důvodu to poutalo to jeho pozornost. Poté se vrátil k přemýšlení:

"Kde že jsem to skončil? Že už jsme všichni..."
...
...
...

Náhle se mu přerušil tok myšlenek a musel se poškrábat na hlavě, protože ho začala svědět. Poté se opět vrátil k myšlenkám:

"Co bude dál? Něco jsem udělal a teď je nemůžu... Uf..." (Hrozný pocit)
...
...
...

V hlavě se mu ozval hlas: "ZAHOĎ TO!" Na to začal o něčem přemýšlet, ale za krátký okamžik zapomněl o čem to bylo. Všiml si, že mu po tváři stékají slzy. Cítil nějakou úlevu, ač nevěděl z čeho. Poškrábal se na hlavě a mezi prsty mu zůstal tenký chomáč vlasů. Byl úplně bílý.

Poté opět ztratil sám sebe. Nevěděl co dělá, nevěděl, o čem přemýšlí. Cítil se asi tisíckrát hůře, než se kdo kdy cítil za střízliva. Kdyby měl někomu říci, jak se cítil, řekl by mu: Představ si ten nejhorší okamžik tvého života, a znásob jeho sílu milionkrát. Tak jsem se cítil."

Když k sobě opět přišel, našel se na místě které bylo nepopsatelně nádherné. Mistrovské dílo přirody. Slyšel tu nejsladší hudbu, jaká mohla existovat. Poletoval ve vzduchu. Všude kolem byla narůžovělá mlha. Teplý vítr jej odnášel někam nahoru. Cítil, že se vrací domů. Cítil se svobodný jako Ježíš.
Naposledy upravil rebelx1 dne 19.5.2016 11:59:24, celkově upraveno 2
If you ever saw me smile,
you should know I felt sick inside.

Příspěvek 19.5.2016 11:56:21
rebelx1 Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 42
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
poslední kapitola přidána. přiznám se, že jsem už poslední tři kapitoly neměl moc nápadů.

andoriel: hned jsem měl větší motivaci k tomu abych to dokoncčil : )
If you ever saw me smile,
you should know I felt sick inside.

Příspěvek 19.5.2016 17:48:56
andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Jj, je mi to jasný, taky mi jde vymýšlení příběhu líp, když mi k tomu někdo něco napíše.

Dočteno. Bylo to zajímavý. Drogy, démoni, hlasy, astrální cestování, neexistující postavy všechno zarámované muzikou. Jestli jsem dobře pochopila, že na konci byl konec :D tak to dopadlo tak, jak jsem předpokládala.
Dobře se mi to četlo :thumright:

:sunny:

Příspěvek 20.5.2016 14:43:17
coldvel Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 832
Bydliště: Stratis a občas Litomyšl
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Když jsem to dočetl, tak opravdu zajímavá povídka, dobře se čte, a dostkrát jsem se nasmál. :yahoo: :write:
Gosh, I'm proud of you, gentlemen.
So what do you say we speed this thing up, hmm?
Are you with me?
All right, then.
Let's get this thing over and done with.
Let's put the hurt on Jerry.
Let's pitch in.
Let's raise the mission count to 35.
35 it is, gentleman.
We're gonna win this thing.
We're gonna win this fucking thing.

Příspěvek 20.5.2016 17:11:48
Paci Azanyrmuth Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 340
Bydliště: Aldeneerin
Pohlaví: Muž

Odpovědět s citací
 
Dočteno.
Dobré téma, muzika, deprese, drogy, astrál a podobně. Tohle téma mě chytlo a dobře se mi to četlo. Tak jen tak dál, pokud tedy plánuješ ještě něco nového.
Starší tvorba: Fantasy román "Dobrodruzi z Antaru" k počtení zde: http://www.psanci.cz/autor.php?trideni=2&id=1404

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Předchozí

Zpět na Dokončené povídky

cron