Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky The Shields Epilog vydán (8.12.2016)

The Shields Epilog vydán (8.12.2016)


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Ondra Daške píše:
No, konečně jsme došetl poslední díl, ale Kayden je mi aji líto

No ona holka nemá úplně jednoduchý život, že...

A díl bude dneska, nejpozději ve dvanáct. V bloku na papíře mu je totiž strašně dobře :bounce:
Leda bych to poslal poštou, ať jsme pořádně hipster.

St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Ha! Jsem to stihl.
EDIT: Na konci byla chyba ve jménech velitelky Optimy, upraveno.
#09 Orbita

I

Vysoká flotila Avalonu, absolutní vrchol techniky a osazená jen Avaloňany, byla vybavená absolutně na vše. Plavidla byla specializována na obranu, pronásledování, bitvu v planetárních systémech, interstelárním prázdnu, pro podporu pozemních bitev… A pak tady byl Kamelot.
Postaven Satedou a darován Avalonské flotile. Měl jediný účel: Bleskovou válku. Prorazit obležení.
Správně měl být v záloze, pojistka pokud by Satedská vesmírná flotila podlehla, ale teď byl tady.
Na orbitě planety stálo při nejmenším stočlenná flotila, a i když byla část transportní, úderné síly bylo více než dost. Většinu z ní dodávala bitevní stanice, kterou Helykané museli odněkud dotáhnout. Kdysi patřívala Avalonu. Osmdesát kilometrů vojenské základny a posledních šestnáct let protivník městské instalace 02.
Záblesk radiace roztrhl prostor a na tom samém místě byla po chvíli koule tak dokonale rudá, že vypadala jako plochý kruh.
V okamžiku změnila tvar na rotující vír plný blesků a neurčité záře, než z jejího středu vyrazila příď lodě. Tvarována jako zobák fénixe a plná hrdých jizev stejně jako Sateďané. Za ní následoval stále se rozšiřující trup plný výklenků, říms a výstupků které přímo přetékaly zbraněmi.
Šíře rostla pod stálým úhlem sotva jednoho stupně, aby mohlo co největší množství zbraňových systémů pálit najednou, a ke konci zprudka vzrostl a vytvořil širokou záď.
Ta, sotva opustila H-prostor, začala pracovat.
Na dvou bezpochyby masivních, neviděných pantech kdesi v hloubi lodi se obě strany začaly rozevírat směrem nahoru i dolů a pokračovaly, dokud záď nevypadala jako steampunk paví chvost. Na nově otevřených plochách se ježily další platformy.
Kamelot byl beranidlo, čtyři kilometry dlouhé beranidlo.
Beranidlo, které opustilo H-prostor bez brzd, vržené tažnými plavidly, která zůstala mimo normální vesmír.
Na můstku, kde všichni seděli ve směru letu, připoutaní v masivních křeslech, si mohl dovolit volně přecházet jen jeden člen posádky. A bylo jich tu hned šest identických. Pět atraktivních krátkovlasých brunetek přecházelo mezi různými stanovišti a hlásilo desítky hodnot. Ta pátá stála u kapitánova křesla. Mimo bezpečí sedadel byla ještě jedna postava, ta však neměla s běžnou posádkou nic společného. Dva a půl metru vysoké brnění (bez helmy, samozřejmě) skládané z bezpočtu bílých plátů, se zlatou sítí vyplňující pružné spoje a královským znakem na hrudi, mělo mezi masivními nárameníky poměrově lehce menší lidskou hlavu.
Polodlouhá stříbrná hříva dávala najevo pokročilý věk, jasné tmavé oči pak nezdolné odhodlání.
Kapitán lodi, blonďák ve středním věku, mu pokynul rukou: „Celá vaše, můj pane.“
První Rytíř vycenil zuby a pohledem přejel všechny obrazovky. Na jedné z nich mohl vidět fregaty nepřítele prchající před přídí Kamelotu. Jako delfíni před plachetnicí. Nejbližší z nich se stala obětí zobáku, bílá exploze na kovové přídi.
„Pane, ztrácíme rychlost.“ Upozornil na fakt fyziky jeden z kormidelníků.
„Připravit nálože, odjistit děla, otevřít sila.“ Rozkázal a loď uposlechla.
Jednorázové rotační vysokoenergetické coilguny, velkokalibrová příďová děla, plasmové řezáky, lasery, phasery, torpéda, tisíce raketových sil a dvě speciální energetická děla v nosních dírkách zobáku. To abychom vyjmenovali alespoň pár. V hladké zádi byla jen jediná kulovitá prohlubeň, její povrch speciálně temperován, aby odolal pekelnému záření. Téměř doslova. Do něj byl právě spouštěn Warp Diamant. Hlavice, která bude za pár vteřin použita místo motoru.
Může se vám to zdát příliš a měli byste pravdu. Je však potřeba brát v potaz dvě věci. Je potřeba týden, tři muniční plavidla a flotilu raketoplánů k nabití všech platforem. A ta druhá? Loď nemá žádné sklady munice. Dobíjecí šachty by byly slabinou v trupu, který musí snést šílené mechanické zatížení. To znamená, že za šedesát vteřin nebude mít Kamelot ani náboj.
Loď srovnala trajektorii přímo proti stacionární stanici a Davis mohl konečně štěknout: „Beranidlo!“
Lodě nepřítele se začínaly vzpamatovávat a první výstřely dopadaly na mohutné pancéřování trupu, když byl Warp Diamant odpálen.
Ohnivá exploze vyplnila mísu a vyrazila vzad, stále silnější a silnější. Kamelot zrychloval. Žár a přebytečná energie však byla taková, že ani materiály k tomu určené nemohly odolat a záď se začínala tavit. Za lodí zůstávala tisíce kilometrů dlouhá ohnivá stopa připomínající solární erupci. Protože přesně to to bylo. Hvězda lapená na pokraji kolapsu v hypernovu a uzamčená mimo čas a prostor. Warp Diamant umožňoval k chvilkové využití té nepředstavitelné síly. Alespoň na pár vteřin, než spojení vyhořelo.
„Padesát sekund k cíli!“ Převedlo AI myšlenky navigátora do mluvené řeči. Ten přes přetížení neměl šanci mluvit.
Christophera držely na místě podrážky a jedna ruka sevřená kolem stropního nosníku. Povel dal prostým kývnutím a Kami otevřela palbu.
Více než deset tisíc hlavní vypálilo v ten samý okamžik a nepřestávalo. Koule plasmy předbíhaly projektily railgunů a lasery je předbíhaly všechny.
Kamelot se stal neviditelným. Zahalený v záři záblesků hlavní, kouři raket a platforem na hranici přetížení vypadal jako mladá hvězda proprskávající se k existenci, vycházející zpoza svého vlastního mraku. To vše umocněno ocasem solární erupce v jejích zádech. Zářila tak, že při pohledu z planety přezářila i měsíc.
Cílem té zuřící bouře bylo všechno a všude. Celá flotila nepřítele byla pod útokem. Fregaty uhýbaly, křižníky doufaly v nekritické zásahy a orbitální pevnost mohla jen čekat na osud blížící se mozek-zadrhávající rychlostí. Stále se však snažila zastavit nezastavitelné.
Její zbraňové systémy pálily do oblasti, kde musel Kamelot být a zároveň nahazovala štíty. Zatímco ty směrové byly prakticky krátkodosahové vysokoenergetické obranné zbraně s relativně širokým úhlem záběru, městské štíty byly opravdovou zdí energie. Bohužel neprostupnou z obou stran. Perfektní vynález pro udržení planetárních ležení, jak již bylo mnohokráte dokázáno, ale pro velikost generátorů nepraktický pro lodě. Orbitální pevnosti však byly velké až až. Osmi- a čtvrt-kopule kryly zranitelná místa a nechávaly mezi sebou dostatek místa pro palebné linie.
Avalon tohle všechno věděl, což byla také jedna z největších slabin Helykanské loupežnické strategie. Alespoň když přišlo na Vysokou technologii Impéria. Avalon přesně věděl, jak funguje a kde má slabiny.
Věděli, že trvá čtyřicet osm vteřin, než naběhnou štíty. Věděli, že pod hangárem D je chyba v nosné konstrukci. Věděli, že musí být rychlejší. Proto Kamelot. Ten byl vyhozen do prostoru čtyřicet vteřin od stanice, přímo uprostřed zmatené flotily. Sebevražda pro Avalonské křižníky Linie. Žádný problém pro Kamelot.
Sotva opustil H-prostor, kontaktovalo AI planetu a začalo rušit komunikaci. Na všech dostupných kanálech ječelo své jméno. Následovala akcelerace a otevření palby na všechny cíle v dosahu. Zbýval už jen náraz.
Jen kilometry od stanice otevřely palbu ‚nosní dírky.‘ Široké a řídké paprsky zasáhly oblast pod hangárem D a začaly ji zahřívat, změkčovat.
Přední hrana zobáku projela kovem jako nůž máslem, rozšířující se trup pak prorazil jako kladivo. Diamant vyhořel a loď pokračovala ‚jen‘ setrvačností. Další a další přepážky povolaly a díra v základně rostla ekvivalentně s rozšiřujícím se trupem. Roztrhané okraje strhávaly zbraňové platformy z povrchu Kamelotu jako maso ze špízové jehly. Maso, které metalo poslední náboje v zásobnících až do svých finálních momentů.
Polovina lodi byla uvnitř pevnosti, když konečně s uši rvoucím zaskřípěním zastavila. Její paví ocas ještě několik vteřin pokračoval v palbě než i jemu došly náboje.
Flotila nepřítele se opatrně pokoušela jej zničit aniž by trefila svou stanici, ale to byl také okamžik, kdy naskočily štíty pevnosti a Kamelot byl v jejich bezpečném perimetru. Být to perfektní den, byla by orbitální stanice spustila štíty. Avšak, tento den patřil Avalonu.
Další tři rudé koule nabraly na objemu a následně zkolabovaly samy do sebe. Z každé z nich vystoupila do normálního prostoru jedna bitevní skupina o základním složení jednoho křižníku Linie a šesti doprovodných fregat. Osmnáct lodí proti téměř dvěma stům se může zdát nepřiměřené, ale podle admirality to je tak akorát. Navíc: Poslat víc by znamenalo oslabit jiná důležitá bojiště v sektoru.
Flotila Avalonu se okamžitě vrhnula do boje spoléhajíce na lepší zbraně, větší dostřel a kombinovanou sílu tří umělých inteligencí. Jejich zaměřovače hledaly Kamelotem poškozené lodě a posílaly je do pekel jednu po druhé.
Vedle jejich formace vyskočila neznámá anomálie, ze které po chvíli vyletělo malé plavidlo, sotva větší než fregata. Leštěný černý kov perfektně odrážel okolní hvězdy, kvalitněji než zrcadlo, a příď zářila nachovou.
Masivní vlnitý paprsek protnul vakuum a opřel se o směrové štíty jednoho z křižníků. Ty rozptýlily možná deset procent a zbývajících devět desetin zasáhlo trup. Křižník se zatřásl, sekundární exploze utrhly pár nástaveb, několik palub zalila smrtící radiace.
Nejbližší štítová fregata provedla barelový přemet a postavila se do stále trvajícího paprsku. Její mnohem lépe obrněný trup snesl prvních několik vteřin, než štít naskočil. Paprsek byl přerušen a zrcadlová loď zmizela. Bezpochyby kvůli dalšímu útoku.
Na Imperiálních palubách hlásila AI svůj společný objev. Byla to vlajková loď Kathrine Raith. Proklatá Královna. A ať už to dělala jakkoliv, generátory byly nahrazeny její Orlí podstatou.
Velení se přepočítalo.

III

Trup Kamelotu byl obrovskou konstrukcí určenou k takovým útokům, jaký právě provedl. Většinu lodi tak zabíraly nosníky, výztuhy a inerciální tlumiče. Jen v jádru samotném bylo místo pro můstek, AI a jednu halu. Halu—
Širokou chodbu.
V té stála tisícovka vojáků ve čtyřstupu. Všichni v těžkých exoskeletonech. Nohy zaháknuté v podlaze, ruce na madlech u stropu. Brnění spolu s tlumiči je zachránily před negativními i pozitivními Géčky.
Stovka z nich byli Chevaliéři, devadesát pak kapitánů z Řádu. Jako hlavní úderná síla osm set Sateďanských výsadkářů, desetičlenný Optima tým a jeden První Rytíř. Druhý muž Impéria. Sekundární armádní autorita. Bratr první královny, druhý manžel a otec dítěte té současné.
Christopher Davis sklouzl po žebříku vedoucím z můstku, zařadil se za desítku Chevaliérů, kteří stáli u dveří a čekal.
Několikery poklopy vyletěly ven a z Kamelotu začali proudit vojáci. Mířili přímo do různých pater i stran, každá jednotka se svým cílem. Davís spolu s Chevaliéry, třiceti Sateďany a třemi členy Řádu mířil k řízení palebných sektorů A6-A46. Kamelot je dostal až za bezpečnostní perimetr.
Během pár minut byli daleko od poškozených oblastí a postupovali do hlubin stanice. Konečně mohli začít utíkat. Byla to strategie založená, a plně závislá na, exoskeletonech. Nejen že by bez nich dlouho nevydrželi, ale ani nic netrefili. Stabilizace v pažích držela jejich pušky vodorovně i při pětadvaceti kilometrech v hodině.
Za táhlou zatáčkou hlavní chodby dostatečně široké pro pět mužů vedle sebe narazili na první odpor. Profesionální bunkr a zátarasy osazené pěšáky nepřítele. Hlavně nezpomalovat.
Chevaliéři v první linii zvedli štíty a zformovali stěnu. Všech pět běželo v extrémně nízkém podřepu a spodní hrany štítů tak tak míjely podlahu. Za nimi sprintovala druhá řada se štíty v plné výšce a mezi nimi létaly projektily ze Sateďanských zbraní.
Rotační kulomet na bunkru se rozječel a tornádo žhavého kovu dopadlo na štíty. Odražené kulky létaly, jeden ze štítů explodoval a vzal jeho vlastníka s sebou. Jeden z Řádových kapitánů zaujal jeho místo s kinetickou bariérou vztyčenou.
A najednou byli u zátarasu a skákali přes něj.
Dlouhé dýky se zaleskly, hlavně štěkaly, technika explodovala a kosti praskaly. Ztratili sice další dva, ale byli více než padesát metrů daleko když poslední zmrzačená mrtvola spadla k zemi. S jednou zastávkou, které bylo potřeba k odpálení náloží, prorazili do obytných částí. Tam sice téměř nikdo nebyl, ale těch pár Helykanů co našli zemřelo s překvapeným výrazem na tváři.
Jejich cesta vedla skrz regulérní ubikace a následně byty původně určené pro velvyslance z ras, které nesnáší lidské podmínky. Tam je čekala dvě masivní překvapení. Duo Sulanských gigantů v bojovém brnění. Členové rasy, která byla považována za vyhynutou. Nejsilnější pěchota rasy, které k vymření pomohl Avalon. A tihle dva vypadali, že jim to stále nezapomenuli. Dvakrát sedm set kilo živé váhy vyrazilo přímo proti nim. Oba byli obalení v taktickém brnění z neurčitého kovu, v rukou drželi kladiva a automatické pušky.
Brutální salva smetla další tři členy skupinky a Davis zařval: „Pokračujte v misi!“ Než se vrhnul proti pekelné dvojici.

V

Můstek Apelly, vlajkové lodi útočící flotily, vypadal téměř stejně jako ten od Kamelotu. Sériová výroba byla znát. Co však u beranidla bylo celým můstkem, to bylo pro Apellu jen balkónem nad druhým patrem, které bylo plné seřazených počítačových pracovišť. Jako každé řídící centrum. I tady přecházelo několik vtělení toho samého AI, všude byly obrazovky a nad hlavami přízemí visel obrovský hologram bitevní koule.
Ta teď ukazovala další dvě Avalonské bitevní skupiny na pomalém postupu proti řadám nepřítele. Helykané se očividně nechtěli utkat na kontaktní vzdálenost. Rozestupovali se jako rybí školka kolem žraloka.
Třetí skupina vedena plukovníkem Darkem dělala to, k čemu byla vybavena. Lovila.
Proklatá Královna ještě několikrát provedla nálet, než zmizela. Apella a její fregaty teď stopovaly slabounkou stopu, otisk v písku těsně před tím, než ji smete vlna. Vedla pryč od planety, blíže ke slunci a dalšímu nebeskému tělesu. K tomu, kde to všechno začalo. Teď byla v letním období, její povrch plný překypující přírody, ale Avalonskou smetánku, aby pohledal. Z nějakého důvodu nechtěli na dovolenou do válečné oblasti.
Helykané ji také nepoužívali. Celé jejich hnutí stálo na odporu k rozežranosti Avalonu, neměli pro ni užitek.
Míjeli odvrácenou stranu měsíce, když kolem té mrtvé skoroplanety oběhla Královna a pokropila jim záda.
Jedna z fregat ztratila energii a teď opile plachtila prázdnem, záď apely zůstala nechráněná. Na rozdíl od drtivé většiny měla však vzácnou součást výbavy. V srdci trupu, v absolutním klidu a tichu, meditovalo třicet speciálně trénovaných telekinetiků. Ti dokázali společnými silami vytvářet lokální štíty.
Ziggatův průvodce Štíty a Bariérami dal tomu městskému pět hvězdiček, tento by dostal čtyři.
Nachový paprsek narazil do bariéry a byl odražen do okolí zatímco Apella stáčela kormidlo na pravobok.
Její doprovod byl ale mnohem mrštnější. Svižné trupy byly během vteřin natočeny (přičemž stále udržovaly formaci) a více než polovina děl měla čistý výhled. Bouřlivá salva naplnila prázdnotu, dopadla… a naplnila ji znovu. Prakticky neviditelný, nebýt nepřirozeně odražených hvězd, trup odrazil veškerou energetickou palbu.
Proklatá Královna znovu vystřelila a udělala díru do další fregaty. Kořist se bránila. A lovec pokulhával.

VII

Christopher se dvěma škrábanci na hrudi a pochroumaným nárameníkem vyklusal o patro výše, kde by měl najít svou jednotku. Nikdo tam však nebyl a komunikace byla mimo provoz. Což se zdálo prakticky nemožné.
Jeho brnění bylo totiž o tolik víc. Univerzální mobilní obrněná pěchotní a námořní velící jednotka. Zabudované tlumiče, umělé svaly, několikavrstvá plátování, umělá inteligence, komunikační systémy, mentální rozhraní, automatická oprava, zásoby živin, pokročilá lékařská jednotka… List nekončil. Celé bylo vyrobeno jako jediný kus. Postaveno elektron po elektronu, atom po atomu. Dvacet let, než bylo vyrobeno jedno jediné. Něco takového neztratí signál jen tak.
„Chrisi, mám předpokládanou pozici nejbližších spojeneckých jednotek,“ oznámilo AI než mu ukázalo na hledí směr. Ten získalo spojením plánů mise, známého vývoje a zvuků boje v okolí. První Rytíř následoval šipky.
Za ty dekády si vyvinuli přátelský vztah. Spectre byla jeho první (AI) a za její podpory se postavil celým galaxiím. Věřil jí víc, než většině lidí a tak, když zařvala: „ˇK zemi!“ uposlechl bez mikrosekundy zaváhání.
Jedna z tenkých zdí ve výšce jeho hlavy praskla a skrz proskočilo metr dlouhé stvoření. Jeho kusadla cvakla na prázdno a tři páry nohou přeběhly po Chrisových zádech. Třicet centimetrů neprostupného brnění nebo ne, musel otřepat husí kůži.
Malý Xeno (nebo gigantický a děsivý mimozemský mravenec) přistál na zemi, vydal klokotavý zvuk a plivnul. Zkamenělý projektil obalený slizem zasáhl brnění, zůstal přilepený a pálil povrch kovu.
Spectre spustila hasící systém a lokální tryska se o to postarala.
Nechal svůj meč i pistoli na místech a na druhů pokus přišlápl mrštnou havěť masivní obrněnou nohou. Musel však vynaložit neočekávanou sílu aby pevný krunýř praskl a vnitřek se stal venkem.
„Lox vždy cestují v hejnech.“ Konstatovalo AI.
„Pamatuju se.“ Zabručel a znovu se otřepal.
Za dalším rohem zjistil, kde je jeho tým. Rozleptaná brnění ve kterých chrastily kosti byly to jediné co z nich zbylo. Christopher potlačil živou vzpomínku na Loxe prohrabávajícího si cestu do lidské hrudi. Tady jich musely být stovky. Tisíce, pokud dokázali toto.
Za nimi mohl slyšet tlumený hukot ohně, frenetické střelby a kakofonii nelidských skřeků umírajících. Až moc mu to připomínalo dokument o Osvětimi.
Přichystal pistoli, které by lidé bez hyperpokročilého exoskeletonu říkali dělo, a otevřel dveře.

IX

Apella konečně získala palebný úhel a její mocná kinetická děla otevřela na nepřátelskou loď. Ta svižně měnila směr, ale i přesto ji několik zasáhlo. Celá loď sebou škubnula a posádka musela ležet na podlaze. Tedy— pokud Proklatá Královna vůbec nějakou měla. Nikdo neví, jestli má vůbec interiér, jak funguje…
Její příďová baterie opětovala palbu a v cestě mu opět stál telekinetický štít. Poslední z Avalonských projektilů do něj narazily zevnitř, než dopadl paprsek.
Štít zakolísal a část paprsku spálila plátování pravoboku.
„Co se stalo? Neříkejte mi, žer už jsou unavení.“ Zaburácel plukovník nad můstkem.
Když jeden z poručíků začal hlášení, následovala chvíle zhrozeného ticha.
„Podle jejich velitele slyší hlasy, pane.“
„Hlasy?“
„Smích.“
„U Trůnu! V jakém jsou stavu?“
„Špatném. Jeden z nich názorně předvádí smích. Pár upadl do bezvědomí.“
„Musí vydržet,“ rozkázal a otočil se k pravé půlce můstku, „Vypusťte je. Všechny.“
Několik stovek malých strojů opustilo v porovnání gigantický trup. Stíhačky a bombardéry plné raket a jiných náloží se rozprostřely prázdnotou a ve formaci spolu s fregatami utvořily formaci. Apella byla šelmou a ty jsou nejnebezpečnější, když jsou zahnané do kouta.
Zatímco drobci formovali, dvě kapitální lodě se míjely jen na několik kilometrů. Událost, které by se v nicotě vesmíru dalo říkat srážka. Děla Avalonského křižníku na pravoboku vypálila salvu ve třech řadách postupující od zádě k přídi. A další, a další…
Proklatá Královna se však nenechala jen tak ostřelovat.
Zhoupla svou záď, aby čumák mířil přímo na křižník, přičemž pokračovala v původní dráze letu. Čumák zažhnul, vlna nachové energie vypálila jako vzteklý blesk a narazila na telekinetický štít.
Smích! Takový smích! Tolik zloby, tolik opovržení. Ha! Smích… Haha… Tolik utrpení HAHAHA—
Jeden z telekinetiků si začal škrábat oči z hlavy.

Štít selhal od venkovního okraje do nitra. Paprsek prorazil jako rudá povodeň skrz německou přehradu a po pár vteřinách rozpáral jednu dělostřeleckou palubu. Její výbuch vymrštil pláty, kusy podlahy a hlavní do vakua.
Formace doprovodu se konečně stočila a rychle mířila zpět k mateřské lodi. Královna je zaznamenala a dala se na útěk.
Mířila k planetě, ale cestu jí odřízla hustá střelba levého křídla. Chtěla k hvězdé, ale stalo se to samé. Bitevní skupina ji uzavírala na jednom kursu tunelem zběsilé střelby. Apella opět dokončila obrátku a dostala se na zadní konec ‚tunelu.‘
Dvě masivní děla pod středem přídě, jedno nad druhým, zažhnuly rudě, pak bíle…
„Zaměřovací řešení incializováno. Cíl uzamknut.“
„Palte.“

Obě hlavně se srhnuly a už zůstaly zdeformovány. To a dva rychle mizící obláčky plasmy bylo jediným důkazem výstřelu. Objímka na konci stometrových hlavní povolila a oba roztavené kusy technologie odpadly, v líných kotrmelcích a s pár nárazy do trupu odletěly kamsi za záď.
Trup nad původním místem se otevřel a dvě nové hlavně sjížděly na místo. Nezbytná daň pokud chcete mít sotva sto metrů coilgunu schopného střílet projektily na hraně světla. A Avalon přesně to chtěl.
Dva náboje byly po cestě rozmělněny slapovými silami přesně podle plánu a proměnily se tak v broky.
Proklatá Královna byla čtyři světelné vteřiny hluboko v tunelu a o čtyři vteřiny a jednu statisícinu později byla zasažena. Jedna sprška jen líznula hřbet, když Královna uhnula co nejvíce mohla, aniž by se dotknula ‚tunelu‘ —její reflexe energie očividně měla limity— a druhá zasáhla přímo.
Záď materiálu popraskala do bezpočtu pavučin a tisícu linek. Odraz teď vypadal jako černá verze zrcadlového bludiště. Proklatá Královna ztratila kontrolu a ve zběsilých saltech byla prohozena tunelem střelby. Některé projektily se odrazily, jiné přidaly k poškození.
„Přebijte a rozemelte ji!“

XI

Prvnímu rytíři se po otevření dveří naskytl výhled jako z obrazu. Co kdysi býval hangár F bylo přestaveno na gigakatedrálu. Ta bližší část musela sloužit jako atrium. Vysoké vyřezávané sloupy, sochy sahající až ke stometrovému stropu, fresky, reliéfy… Nepoškozená musela být dech beroucí. Teď byla ohromující. Danteho peklo plné démonů pršících na desítku archandělů koupajících se v jasném světle.
Uprostřed stropu zela černočerná díra ze které se hrnuli Lox jako lavina. Miliony nechutných nožiček držely přilepené ke stropu a stěnám odkud skákali dolů. Přímo pod tou hmyzí sprchou levitovalo gigantické křídlo sochy orla. I to bylo plné a přetékalo přes okraj Loxy. Odtamtud pršeli na podlahu plnou suti a mrtvol svých druhů. Podlahu slizkou od smíšených krví. Podlahu, na které stál Optima tým.
Jeden z členů telekinezí držel ve vzduchu křídlo sochy a zároveň mlátil jedním z gigantů o podlahu jako s hadrovým panákem, druhý metal jazyky plamene padesát metrů daleko a držel za ruku třetího, který mrazil opačnou stranu atria a předával energii přes spojené ruce. Čtvrtý používal své ruce jako pistole a do všeho co viděl dělal neviděnou silou centimetr široké díry, další z nich používal několik vojáků nepřítele jako své pěšáky a poštval je proti Loxům. Řetězové blesky létaly mezi těly v Xeno záplavě a projektily ze čtyřhlavňových pušek masakrovaly jak Loxy padající z křídla, tak ty běžící přes mrtvoly. Mezi nimi stál robot, dva metry vysoký otočený jehlan který měl místo vrcholu velkou kouli pro vícesměrový pohyb. Mobilní podpůrná jednotka. Nemocnice, sklad munice… a pokud se něco dostalo moc blízko, dokázal se bránit.
Chris svým jednoručním dělem rozstřelil nejbližší vojáky nepřítele a vyrazil k Optimě. Ti si jej samozřejmě všimnuli. Všichni by spojeni v telepatické síti a viděli a slyšeli co vidí a ví ostatní. Všech deset tak fungovalo jako jeden. Jeden stroj na smrt.
Davis běžel a střílel, střílel a běžel. Po jeho levé ruce se rojila při nejmenším stovka Loxů, ale jeden gigantický jazyk bílo-červeného plamene je prakticky vymazal. Na straně druhé jeden z HOŘÍCÍCH kovových sloupů selhal a teď padal k zemi jako umělá sekvoje drtící mravence pod svým nezměrným trupem. Skřípot, jekot, praskot. Byl by Christopherovi odříznul cestu nebýt zásahu dalšího člena Optimy, který na velkou vzdálenost, skrz oblaka kouře a v tom chaosu kolem, dokázal telekinezí udržet stovky tun ve vzduchu dost dlouho na to, aby První Rytíř proběhl.
Hořící masa kovu narazila do podlahy sotva pod ní prosvištěl. Nejprve si myslel, že člen Optimy už nemohl držet déle, ale pak si všiml, že potřeboval přesunout své soustředění na nabíhající jednotku Xeno příšer.
Druhou rukou vytasil svůj meč, Exiops, a se štěkající pistolí proběhl středem Avalonské formace a přímo k vojákovi, který zachránil jeho život. Nebo spíše k polobohovi.
Než vůbec stihl seknout prohnala se kolem něj dvojice Optima členů a v absolutním baletu F-sil, střelby a úderů zmasakrovali útočící jednotku. Nikdo při tom neřekl ani slovo.
Nejmenší postava z nich, Teagan, ukázala na Christophera a někdo ho chytil za rameno a otočil jeho hlavu dolů. Mohl vidět helmu ne nepodobnou té své, hledí zcela neprůhledné. Najednou bylo všechno pryč a jen pár očí, které určitě neviděl v téhle realitě, mu zůstal vypálený v paměti. Pár očí, které musely být uvnitř té helmy.
Vlna hlasů ho na chvíli přemohla a jen díky Spectre držící brnění ve vzpřímené poloze neupadl. Jeho průměrný mozek konečně dokázal najít řád a najednou věděl. Znal plán velitelky Optimy. Věděl, kam má Teagan namířeno.
Věděl, že má čas, věděl, že Optima má pokrytý každý úhel, každou možnost. Otočil se a skrz kouř dokázal rozpoznat na co Teagan myslela. Obřadní hala katedrály byla odříznutá štítem za kterým stála při nejmenším dvacítka kněžích, kteří jej udržovali vztyčený a v plné síle. Ještě hlouběji byly řady a řady lavic plných Helykanů. Drželi se za ramena, zpívali a když se jedna řada zhoupla doleva, ta před nimi se zhoupla doprava. Modlili se a musely jich být desetitisíce.
„Nabíjí ji!“ Přišlo k němu skrz telepatickou síť.
Musíme je zastavit, pomyslel si Chris a chtěl to říct nahlas nenavyklý na instantní komunikaci.
„No nekecej!“ Štekla zpátky Teagan zcela ignorujíce jeho titul.
Další stovky Loxů uhořely k smrti, zatímco desítka vedle nich se rozprskla pod vahou telekineze a dalších padesát ještě dál teď předstíralo, že jsou ledovce.
„Pobijte je. Pobijte je všechny,“ zařval Davis a vrhnul se do boje spolu s Optimou.

XIII

Apella přebila, zaměřila bezbranný cíl a vypálila.
Další dvě hlavně byly pryč, ale to nikoho netížilo. Mohli si přidat další zářez. A nejen tak ledajaký! Mohli…
Projektily proletěly přímo skrz Proklatou Královnu, která se jen zavlnila.
„Hologr—“ chtěl někdo varovat, ale ta opravdová Královna se objevila přímo vedle Apelly. Vakuum kolem ní vyplnily blesky skákající z jedné stíhačky na druhou, z jednoho bombárdéru na fregatu a ty menší stroje okamžitě explodovaly. Její příď zazářila a vypálila. Telekinetici byli mimo provoz, směrové štíty neměly čas reagovat a muška byla precizní.
Nachová energie provrtala venkovní plátování, vypařila paluby uvnitř, narazila do plátování na druhé straně a než dokázala provrtat i to, napáchala odražená energie ještě více škody.
Paprsek vyrazil z druhé strany křižníku, energie byla pryč, přeživší posádka levitovala ve stavu beztíže a gigantický kus technologie teď ztrácel orbitu a začínal padat.
„Pobijte je všechny!“

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
St0rm: Nemáš u té poslední kapitoly nějak divně ty číslování řimskými číslicemi??
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

Strýček Forďa Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 625
Bydliště: Liverpool
Pohlaví: Muž
Skype: houdy007
Odpovědět s citací
 
Má to objednu... I, III, V, VII, IX, XI, XIII
Feeling borded, call me Fredy idrc...

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
vynikající díl :bravo:

St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Ano, ano. Číslování je ob jedno. A víte proč?
Protože další díl bude II, IV, VI... a jmenovat se bude Mezitím. :rflmao:

Ondra Daške Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 851
Bydliště: Atlantis, Bučovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
hm, tak to nedopadlo zrovna nejlíp

pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Nechal svůj meč i pistoli na místech a na druhů pokus přišlápl mrštnou havěť masivní obrněnou nohou.

Chtěla k hvězdé, ale stalo se to samé.

Všichni by spojeni v telepatické síti a viděli a slyšeli co vidí a ví ostatní.

Nebylo to spatne, us se tesim na to mezi tim. :wink: :bye:

Hmm take zas na posledni chvilu ci vubec?(11.11.2016 v 15:41)
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Nějaká šance na další díl :?: :palka:

St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Šance ano, čas ne.
Trávím teď dvanáct hodin denně v práci, ať už všední den nebo víkend, a hrubě nestíhám. Vydržte to semnou, blížíme se do finále... Zbývají dva díly a možná epilog.

Mezitím se tady zrodila myšlenka, široce podpořená napříč médii, že bychom oživili New Earth. Pravděpodobně by vycházel nepravidelně (promítám tak díl co čtrnáct dní bez pevného data), ale možnost je to velká.

Strýček Forďa Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 625
Bydliště: Liverpool
Pohlaví: Muž
Skype: houdy007
Odpovědět s citací
 
Ach jo... no co teď s tebou... Ať aspoň ty díly stojí zato, když už nic jiného... :palka:
Feeling borded, call me Fredy idrc...

pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
StOrm: Mezitím se tady zrodila myšlenka, široce podpořená napříč médii, že bychom oživili New Earth. Pravděpodobně by vycházel nepravidelně

:bravo: :yahoo: :write: :yahoo: ANO,ANO,ANO.
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

Ondra Daške Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 851
Bydliště: Atlantis, Bučovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
škoda, až jsem si zvykl na takové krvavé střety, tak to bude končit?

A co je New Earth?

St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
New Earth je tohle:
viewtopic.php?f=115&t=9284
projektek, na kterém jsem pracoval po konci druhé série Odkazu (kde to původně končilo), ale někteří si vybrečeli pokračování Avalonu, tak se pokračovalo tam.

pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
K jejich velke skode
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Dalsi patek a Zase nic c c, nic c c.
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Ne nic-c-cuj mě tu!
Dnešní noční byla velice produktivní, takže jsem vám konečně sepsal díl v pracovním čase na pracovním vybavení a fabrika mi za to zaplatila tři tácy. A to se vyplatí.
#10 Mezitím

II

Projektily pršely ze všech možných vzdáleností, s rozdílnou silou a doletem. Všechny však s jediným posláním. Zlomit Město a jeho obránce, kterým teď nezbývalo nic. Nic než vlastní odvaha.
„…F-Kamelot městu! Opakuji, SFAF-Kamelot městu! Držte linii, jsme tady.“ Znělo ze všech reproduktorů velína. Všichni zprávu slyšeli, ale nikdo se neradoval. Šestnáct let čekali na podobné volání. Šestnáct let. Avšak teď, když je od znovushledání s Impériem dělily jen hodiny, jakoby ty hodiny byly delší, než celé předešlé obléhání.
Dokonce i městská umělá inteligence byla na hranici svých možností. Nemohla si dovolit ani verbálně komunikovat, natož vytvořit reprezentativní hologram. Veškerý její výkon byl směrován ven, za hranice města, vysoko do atmosféry. Snažila se přečíst každé narušení atmosféry, odhadnout trajektorie, vypočítat rychlost a směr protistřel… Nevěděla kam dřív střelit.
Plukovník Porter by nejraději byl tam venku, kde se odehrávala opravdová bitva. Nikdy, ani jako ambiciózní mladík, se neviděl někde za stolem. Chtěl být na bojišti do posledního dne, pokud možno na něm i padnout. To byl také jeden z důvodů proč měl v oblibě Coopera a spolupracoval s ním kdy mohl. Oba byli ze stejného těsta. Tonymu by stačilo jen zmínit se manželce a byl by z něj generál. Zkušenosti na to měl. On však nechtěl. Jeho poslání bylo chránit vojáky, přivést běžného vojcla zpět k rodině.
Další raketa byla sestřelena sotva sto metrů od oken hlavní věže a její fragmenty cinkaly o sklo jako krupobití. Jak chtěl být venku… Ale nemohl. Město stále potřebovalo koordinaci. Orian v docích sice odrazil poslední vylodění, ale další útok byl na cestě. Maršál Angus se spolu s malým armádním kontingentem pokoušel utlumit vzbouřence a najít jejich vůdce. V lesích na pobřeží byly hlášeny pluky nepřítele a hlavní ležení na severovýchodě teď stálo jako poslední hráz. Pokud by mělo padnout, všechny naděje jsou ztraceny.

IV

Bitevní linie mezi Helykany a Avaloňany vypadala jako ve středověku. Nepřítel ztratil stovky, možná i tisíce při čelním pochodu přímo proti obráncům, ale teď byli tělo na tělo. V přítomnosti Kathrine Raith uposlechli i takový rozkaz. Nebo možná neměli na výběr.
Několik kilometrů dlouhá linie těsně na hraně zákopů byla plná řinčení zbraní na blízku a tu a tam byli v boji zapojeni kněží i rytíři. Přímo uprostřed té vřavy, stále v zákopu, seděl Bo a střílel po čemkoliv, co nevypadalo dostatečně Avalonsky. Jeho nová společnice mu byla stále po boku. Snažila se nezkušeného vojáčka udržet naživu každým trikem, který ji napadal. V tak masivní bitvě však nebylo místo na komplexní manévry. Její zuby zářily krví, na čenichu měla čerstvou jizvu a na jednu nohu lehce kulhala. Tři desítky jejích obětí takové štěstí neměly.
Sotva se vrátila do zákopu, musela k bahnité zemi přibít dalšího Helykana, který málem bodl chlapce do zad. Vytrhnula mu hrdlo a štěknula na Boa. Ten poskočil, když ji uslyšel a poskočil podruhé, když si všiml mrtvoly jen centimetry za ním.
Možná kilometr nalevo mohl vidět masivní plameny vyrobené ze stínů, které trhaly vše, co jim přišlo pod ruku. Nedokázal se na ně dívat déle než vteřinu. Půlku té vzdálenosti na druhou stranu zářila kopule čiré energie a geometricky přesné paprsky projížděly zástupy Helykanů. Kayden tedy stále žila, zajásal Bo. A blížila se jeho směrem. To samé však dělaly i stínové plameny na druhé straně. Werratovi to došlo mnohem dříve a tak čumákem požduchla padlý Helykanský meč, vyskočila ze zákopu a táhlými štěky ho vyzývala k pohybu.
Potkají se přímo tady! Došlo pošťákovi a vyskočil na nohy. V bahně nahmatal běžné ocelové ostří s rukojetí stále teplou od předešlého vlastníka a vyrazil za Arou.

VI

Angusovy jednotky blokovaly patero ulic zdmi ze štítů. V obklíčeném prostoru totiž zuřilo povstání a chybělo snad jen zvonění klíči. Maršál opravdu doufal, že se mýlí. Že Kathrine je pořád ve Wesově hlavě a jen si hrála s jeho nervy. Na stranu druhou, pokud byli ti lidé opravdu vzbouřenci a ne jen pěšáci ve vyšší hře, nejjednodušší by bylo povolit střelbu ostrými.
I když by mu za takovou akci nehrozil sebemenší postih, je to akt spadající do přiměřeného užití síly, nemohl prostě riskovat, že se plete. Musel počítat s tím, že Kathrinino echo je venku. Někde ve městě.
A tak, zatímco jeho jednotky kontrolovaly povstání, on pokračoval v lovu.
Stejně jako všichni ostatní slyšel volání Kamelotu. Na rozdíl od drtivé většiny Měšťanů však věděl, co je na orbitě. Alespoň tedy co tam bylo, když jeho loď sestřelili. I kdyby od té doby neposílili obležení, Avalonským silám bude trvat cesta skrz dobrý půlden. Možná bitevní shoz, ač extrémně riskantní, by jim mohl dopravit posily během hodin. Bylo to na nich.
Zákeřný smích protnul potemnělý podchod a po jeho zádech přejela husí kůže. Hned po ní následovala ocelová tyč.
S vyraženým dechem spadl na jedno koleno a druhá rána napraskla zátylek jeho helmy. Před třetí stihl uskočit a po kolenou se svezl mezi třemi útočníky. V jeho zádech jich nabíhala další desítka.
Zhoupl pušku na popruhu a jen s hrubým zaměřením stiskl spoušť. Salva energetických projektilů osvětlila šerý tunel a smetla alespoň čtyři vojáky, než mu někdo rozdrtil střed pušky tyčí. Druhá mu přistála na opancéřovaných žebrech a přirazila jej na zeď. Než dopadla rána třetí, měl v ruce pistoli a mačkal spoušť. Jedna, druhá, třetí… Mrtvoly padaly k zemi bez hlav a kusů hrudníků. Jednoruční zbraň mu byla vyražena z ruky někam ke stropu. V tom samém pohybu vytáhl zpod hrudního plátu dýku, zohnul se pod dalším úderem, třikrát bodnul útočníka do břicha a v otočce prokrojil stehno druhého až na kost.
Další rána tyčí, čelní sklo helmy přestalo v ohňostroji chybných pixelů fungovat. Ještě jedna a ramenní kloub nereagoval. Další úder, další prasklina v plátu… Fungovala mu jen levá ruka a pravá noha, stále však dokázal rozporcovat další dva, než konečně někdo trefil klíčový systém a složil maršála k zemi.

VIII

Tonymu stály všechny chloupky v zátylku. Mohl být možná sto metrů od Kayden a syrová energie z ní tryskající ho nabíjela a vedla jako maják. Její kopule světla byla vše, co si voják mohl přát. Ti v ní přítomní, se zdálo, necítí únavu, ti mimo ni ji chtěli následovat a cokoliv přiletělo z děl za obzorem, nedokázalo prorazit skrz. Neměl tušení, jak něčeho takového může být starostka schopná a pochyboval, že to ví ona sama. To teď však bylo absolutně nepodstatné.
Zatímco on sestřelil kinetickou vlnou jednoho Helykana a mečem otevřel druhého jako krevetu, brala to Kayden ve velkém. Máchnula volnou rukou a krystalicky tvarovaný paprsek rozmetal dvě desítky nepřátel. Šlehnula svým Řádovým bičem, bleskl rozrazil vzduch a jeden z kněžích na okraji její aury padl k zemi ve formě černého škvarku obaleného popelem. Bublina odvrátila výstřel tanku, Kayden mezi ukazováčky vytvořila světelné kopí nejasného tvaru a mrštila jej proti obrněnému stroji. V jeho plátování byla jen centimetrová díra, už se však nikdy nepohnul.
Cooper takovou sílu viděl jen u členů Optimy. Kayden Davis však neměla být nikde blízko takové úrovně. Ne oficiálně. Což znamenalo jediné: Řád ji nepokládal za stabilní a umístil umělé limity na její moc. Limity, které za posledních několik dní padaly jako domeček z karet. Limity, které existovaly, aby jí zachránily život.
Kayden byla mrtvá, otázkou bylo pouze jak.

X

Ara utíkala přes bojiště, její zeširoka rozevřené tlapy poskytující dostatek stability pro běh v hladkém bahně. Bo nic takového neměl a tak klouzal a klopýtal, držel však krok. Nebo werrat úmyslně zpomaloval, přecejen dostala rozkaz.
Díky perfektním uším a očím dokázala udržet přehled i v tak obrovském chaosu. Pravda, v tomhle bodě by se jí hodilo taktické brnění pro pohled z ptačí perspektivy, ale jak Infy tak všichni jeho potomci byli příliš velcí na to, aby do nich vlezli.
Vedla ho do míst, kde Helykané prorazili linii a boje byly více rozprostřené. Místo, kde ho dokáže udržet na živu. Místo, kde bude užitečný. Za normálních okolností by to bylo opuštění pozice, možná i dezerce, ale werraty mají jen speciální jednotky a skauti, a tak mohli prakticky kamkoliv chtěli. Ani jednu ze skupin nikdo nezpochybňuje během míru, natož uprostřed bitvy.
Její rty se stáhly a odkryly řadu špičatých zubů. Prosvištěla bahnem, sklopila hlavu a prvnímu nepříteli podrazila nohy. Nezastavovala, skočila po druhém a zuby kolem krční páteře ho stáhla k zemi. Bo byl možná deset metrů za ní a poprvé na ostro použil meč. Jedním svislým bodnutím rozpáral podraženému Helykanovi břicho.
Prakticky okamžitě se na něj i vyzvracel.
Doběhl svého werrata, i když byl spíše on její člověk, a pomohl jí udolat posledního pěšáka. Trojice Avaloňanů původně zahnaná do kouta jim poděkovala a zvědavě ohlížela mladíka s werratem, než vyběhla nazpátek k linii.
„Nemáte zač!“ Křikl Bo.
„Woof.“ Štěkla Ara a spokojeně vyrolovala z tlamy jazyk.

XII

Coren seděl v kruhové díře ve zdi v pozici která prostě nemohla být příjemná. Nohy měl opřené prakticky ve výšce hlavy, jedno koleno měl vykloněné a na něm opřenou ostřelovací pušku. Skrz další dvě díry ve zdech měl nerušený výhled na bitevní linii. Z jeho úhlu byli krásně rozděleni. Vlevo Helykané, vpravo Avalon.
Jediné co ho tak omezovalo ve střelbě byla kadence jeho pušky.
Své cíle si pečlivě vybíral. Nábojů neměl na rozdávání a důstojník byl vždycky sakra lepší zářez. Jasnou volbou byli kněží, ale ti tak blízko u fronty drželi vztyčené kinetické štíty. Důstojníci to prostě vyhráli.
Hledal co nejvyšší šarži mohl. Ty sice byly značeny nenápadně, ale velitele jde poznat i jinak. A hele ho, tenhle vypadá důležitě… Coren upravil záměr, úhel i rotaci hlavně, ujistil se, že cíl nikam v následující vteřině nepůjde a zmáčkl spoušť.
Nemohl si ani vychutnat záasah, bezpochyby smrtící. Infyho ostré štěknutí ho vyrušilo. Nevýhodou takové palebné pozice je, že jste přímo na frontě. Jedny dveře vedly k Avalonu, řada oken pak k Helykanům. Werrat právě ty hlídal, ale nepřátel na něj bylo očividně příliš.
Coren zalomil hlaveň, vyměnil ji za tu automatickou a vyklonil se ze své palebné pozice. Skrz lochnu v podlaze, opřený o holý nosník, zalícil a v dávkách vyprázdnil zásobník do vojáků za okny. Infy vyskočil ven a jen vrčení a jekot dorazilo zpět ke Corenovi. Ten spokojený zase přehodil hlavně a překontroloval frontu. Jeden z Helykanských kapitánů dokázal po nečekané smrti svého podplukovníka sjednat pořádek a opět jednotky organizoval do bojeschopné formace.
Tys to chlapče vyhrál, pomyslel si šéf skautů a zamířil.

XIV

Anguse dotáhli až do stok, do jedné z nepoužívaných větví, kde si povstalci postavili malou základnu. Používaná nebo ne, pořád smrděla úplně stejně, možná jen méně pronikavě.
Tam ho pohodili na podlahu a všichni si kleknuli, tvář doslova přilepenou k zemi. Maršál se nemohl pořádně pohnout, jeho omezené zorné pole nabízelo výhled na drobný pár bosých nohou. Ty byly navzdory okolí zcela čisté.
Nožky zastavily prakticky u něj a jejich vlastník, určitě vlastnice, zašeptala: „Dlouho jsme se neviděli.“
Maršál se otřepal. Tak to opravdu byla ona. Jemný hlásek vydal ledový rozkaz.
„Otočte ho, sundat helmu.“
Její poskoci udělali přesně co jim přikázala a tak je jedním mávnutím ruky poslala z místnosti. Angus s ní zůstal sám a teď ji mohl vidět. Viděl tělo, které si vybrala a bohužel ho znal. Emily Davis-Porter, dcera dvou nejvyšších velitelů města.
„Ah! Vidím, že tuto formu poznáváš,“ vyčarovala úsměv, kterého by jedenáctiletá neměla být schopná, „Není úplně optimální, ještě nemá ani pořádně srostlou lebku… Ale co naděláme. Hrajeme s kartami, které nám vesmír rozdá. Krom toho. Genetický potenciál má magnificentní.“
„Proč ještě žiju?“ Šel Angus k věci.
„Proč zabít, když můžeš být tak užitečný?“ Zasmála se a násilím mu otevřela oči.
„Do toho, ty svině. Od posledně jsem trénoval!“ Štěkl maršál a zvedl své mentální zdi.

XVI

Bombardování na povrchu stále pokračovalo. Wes si tím byl vcelku jistý. Hrubé vibrace třepaly jeho celou a párkrát to vypadalo, že se už už zhroutí sama do sebe. Angus ho možná nepustil ven, ale on ven prostě musel. Musel tohle všechno napravit. Byla to jeho chyba. Jeho a nikoho jiného!
Rána tak mocná, že i desítky metrů pod zemí mrštila bývalým rytířem o zeď přerušila jeho tok myšlenek a spustila tok věcí zcela jiných.
Angus ho možná nepustil ven, ale vypadalo to, že Fénixové nesouhlasili. Ať už ti, nebo náhoda. V rohu místnosti zela díra skrz kterou se hrnula zemina a... denní světlo! Okamžitě k ní skočil a začal hrabat.

XVIII

Corenův domeček se zatřásl jako hromádka slámy, když se kolem v plném běhu prohnala Kayden v doprovodu řvoucích Avaloňanů. Přímo proti ní sprintovala Kathrine. Na sto metrů si navzájem vymazaly podporující pěšáky a světlo potkalo tmu. Stín slunce. Život smrt.
Aura černých plamenů vyrazila vpřed jako tisíce hadů, jejich kouřová těla tlačící na stěnu světelné kupole. Davis ji nechala selhat, ale ne než byla připravená s druhým stupněm. Falešný kolaps bariéry vylákal nepřátelského generála k posílení svých plamenů. Přesně jak podle plánu měla.
Kayden kolabující bublinu naplnila vším co měla v ten okamžik po ruce a její štít explodoval do všech směrů, sfoukávajíce plameny Orlů jako vichr svíčku. Raith se jako přízrak přesunula vpřed a stín v její ruce, ječící díra nicoty, sloužila jako meč.
Starostka uhnula třem úderům tak rychlým, že je téměř nešlo vidět a do čtvrté dala svou hůl.
Meč z ní udělal dvě jako by to snad bylo párátko, projel brněním, projel bicepsem a kompletně amputoval starostčinu paži.
Vítězný úsměv na tváři Kathrine dlouho nevydržel. Možná půl vteřiny, než si všimnula, že je něco špatně.
Hůl byla stále v celku a paže, i přesto, že ta fyzická ležela v bahně, ji stále držela. Z těla její rivalky proudila čistá energie a nahrazovala useknutou končetinu. Její bílé světlo se odrazilo v téměř černých očích Kathrine Raith. V očích, které po dekádách poznaly, co to je strach. Kayden máchnula rukou, hůl zasvištěla vzduchem proměňujíce se na bič, blesk rozřízl vzduch…

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
vynikající díl :bravo:

St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Akorát jsem se s tím lichým/sudým počítáním přepočítal. Hrubě jsem nepředpokládal, že se dostanu až k osmnácti.
Shit happens.

Ondra Daške Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 851
Bydliště: Atlantis, Bučovice
Pohlaví: Muž

pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Ach jo. Nasel jsem nejakej preklep nekde. Drive nez jsem ho stihl oznacit tak dosla baterka. :wall: Znova to hledat nebudu.
Jinak dej byl fajn.
Uz se nemohu dockat konce.
A jeste vice se nemohu dockat pokracovani New Earth. :yahoo:
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Otázka je, jestli se mi do toho bude chtít s takovouhle účastí.
Psát pro čtyři lidi, co se obtěžují alespoň něco napsat je bída.

Strýček Forďa Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 625
Bydliště: Liverpool
Pohlaví: Muž
Skype: houdy007
Odpovědět s citací
 
St0rmíku: Stačí se podívat na zobrazení... Troufám si tvrdit, že min. Pár desítek Lidí čte. Nepsal jsem ti sem nic, protože co jsem chtěl, jsem ti sdělil na skypu...

Navíc ono k tomu není moc co říct... Je to prostě dokonalé... A psát každý díl jen: "bravo" nebo "Super díl" není můj styl.

Ale jestli chceš, tak to mužů rozebrat do mrtě. A šťourat se v každé blbosti, technologii, nelogičnosti atd... Jako to dělám Aiwovi. :twisted:
Feeling borded, call me Fredy idrc...

Ondra Daške Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 851
Bydliště: Atlantis, Bučovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Nu, mě tahle povídka láká, ale je to jak u ostatních, nedávám příspěvek v době, kdy nemám dočtený předchozí díly

pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Tak koukam ze se tu nic nezmenilo. Vse ve starych kolejich.
Zase je to odlozeno?
:hmmm: Ze by cekani na muzu na nocni smene?
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Dokončené povídky

cron