Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky The Shields Epilog vydán (8.12.2016)

The Shields Epilog vydán (8.12.2016)


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Datum vydání 1.9.2016


Píše se 22.století Avalonského kalendáře a na Trůně již druhé staletí sedí Sharon I. Pod její pevnou a jemnou rukou žijí nevyčísletelné zástupy stovek mimozemských druhů, hledající útočiště pod křídly mocného Impéria.
Neodolatelné flotily Avalonu křižují H-Prostor osmnácti galaxií a udržují pořádek na desítkách tisíc planet. Na jejich palubách žijí celé pluky, jejich jídelny krmí armády, jejich děla anihilují nepřítele. Neposkvrněná běloba jejich trupů přináší naději.
Přináší zkázu.
Nejmocnější zbraní Avalonu je však Řád. Potomci potomků První Královny, geneticky superiorní druh lidské rasy. Telekinetici, pyropaté, telepati... aby bylo vyjmenováno alespoň pár. Skrze ně promítá Trůn svou vůli a ochrannou ruku.
Jejich technologie je absolutní, jejich odhodlání totální, jejich víra v Širší Dobro kompletní.

„Ve strachu i odvaze,
ve smutku i v radosti,
ve světle i tmě.
Žijeme pro Tebe, umíráme pro Tebe.
Bratr bratru,
Tví v životě i smrti.“

...Mí v životě i smrti...


Jedná se o remake Avalonu a samostatné dílo. Nic mimo něj není potřeba znát.
Aktuální PDF
#01: Předehra
#02: Infiltrace
#03: V Obležení
#04: V Obležení
#05: Den Druhý
#06: Klan Davisů
#07: Ve jménu Avalonu
#08: Zasněžení
#09: Orbita
#10: Mezitím
#11: Grand Finále
#12: Epilog
Naposledy upravil St0rm dne 08.12.2016 21:39:41, celkově upraveno 19

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
poutavý úvod už se nemůžu dočkat prvního dílu :yahoo: jinak gratuluji dosáhl si nemožného těším se na první školní den :cry:

sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Tak to sem zvědavej :palka: :palka: :palka:
A nechceš náhodou jen navázat kde si přestal :?: :?:
Bylo by to mnohem lepší :D :D :D

Ale co, nemusí pršet, stačí když kape......po pár letech :rflmao: :rflmao:

kasparova655365 Uživatelský avatar
Administrátorka
Administrátorka

Příspěvky: 1805
Bydliště: Šumperk
Pohlaví: Žena
Skype: kasparova.martina1

Odpovědět s citací
 
Už se těším, jen doufám, že to bude tentokrát bez masakrového vraždění :palka: :palka: :D
Svatyně pro všechny, to není jen tak prázdné slovo
Obrázek


Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Idealistka... :jako:

St0rm urcite vyvrazdi aspon jednu galaxiu... :write:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Dragon Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 3020
Pohlaví: Muž

Odpovědět s citací
 
Když jsem se naposledy se st0rmem bavil na toto téma, tak jsem věřil, že přitáhnu pojem megaloman opět na mojí osobu a zároveň St0rmiho zbavím nálepky vraha.On o tom dost silně pochyboval, takže nějaké "doufám, že nebudeš masakrovat" je asi scestné :D

jinak upoutávka hezká :-)
Povídky
Vše potřebné naleznete-ZDE
Osudový skok-ZDE
HRA
*Jumper vs. Wraith ´s
(klikni)
„Myšlenka, i když nebyla převedena do podoby obrazu, je sama uměleckým dílem. Myšlenkový proces umělce bývá často zajímavější než výsledná realizace.“
          Sol LeWitt

david-L Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 182
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Neviem sa dočkať.

BFU Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 54
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Ja som skôr opatrne optimistický pokiaľ ide o St0rmove poviedky, ale nechám sa príjemne prekvapiť.

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
St0rm: Pěkný úvod a těším se na děj.

Jen takový dotaz:
Přináší skázu.

Nemá tam být:
Přináší zkázu.



Aiwendill: Idealista jsi ty. Udělá to jako Dragon v Sedmi stranách - vyhladí několik galaxií. :rflmao: :rflmao:

kasparova655365: Nebyl by to ani St0rm, kdyby několik kapitol nevytvářel vztah čtenáře k nějaké postavě a pak mu prostě přeskočí v hlavě kolečko a tu postavu, i když je hlavní a u čtenářů oblíbená zavraždí. Pokud to neudělá aspoň jednou, tak ho asi pošlu na vyšetření, protože to u něj nebude normální. :twisted: :twisted:
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

kasparova655365 Uživatelský avatar
Administrátorka
Administrátorka

Příspěvky: 1805
Bydliště: Šumperk
Pohlaví: Žena
Skype: kasparova.martina1

Odpovědět s citací
 
jakope, spíše to mělo být obráceně, za každé zabitím jít na vyšetření :D :D :D protože to je spíše nenormální než normální :D
Svatyně pro všechny, to není jen tak prázdné slovo
Obrázek


St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Ale jeden by mohl polemizovat nad tím, že pokud se něco nenormálního z pohledu společnosti neustále opakuje dokola, je to z pohledu jedince normální.
Tudíž, pokud bych neudělal něco co mě připadá normální, bylo by to nenormální a Jakop by mě mohl poslat ke cvokaři.

Dragon Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 3020
Pohlaví: Muž

Odpovědět s citací
 
Z mého skromného pohledu máš dvě možnosti:

  1. zachováš se "normálně"
  2. zachováš se "nenormálně"

s tím že jedna možnost tě pošle do blázince a jedna tě posune blíže k ukamenování.. volba je na tobě ;)
Ale kdyby jsi se zachoval "nenormálně" tak by to bylo větší WTF :D takto bude každej čekat kdy kdo umře .-)
Povídky
Vše potřebné naleznete-ZDE
Osudový skok-ZDE
HRA
*Jumper vs. Wraith ´s
(klikni)
„Myšlenka, i když nebyla převedena do podoby obrazu, je sama uměleckým dílem. Myšlenkový proces umělce bývá často zajímavější než výsledná realizace.“
          Sol LeWitt

kasparova655365 Uživatelský avatar
Administrátorka
Administrátorka

Příspěvky: 1805
Bydliště: Šumperk
Pohlaví: Žena
Skype: kasparova.martina1

Odpovědět s citací
 
Tak jestli opět pošle hlavní postavu, kterou si oblíbím, pod kytky a ne jen jednou, ale rovnou dvakrát, tak ať si mě nepřeje :palka: :palka: :D :D :D
Svatyně pro všechny, to není jen tak prázdné slovo
Obrázek


St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Děti moje, datum šoupnem na 2.9. (jenom o den) ať nám to sedí na moje klasické datum vydávání.
Někdo proti?
Ne?
Výborně!

coldvel Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 832
Bydliště: Stratis a občas Litomyšl
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Tak to bude vskutku zajímavé :) :D
Gosh, I'm proud of you, gentlemen.
So what do you say we speed this thing up, hmm?
Are you with me?
All right, then.
Let's get this thing over and done with.
Let's put the hurt on Jerry.
Let's pitch in.
Let's raise the mission count to 35.
35 it is, gentleman.
We're gonna win this thing.
We're gonna win this fucking thing.

kasparova655365 Uživatelský avatar
Administrátorka
Administrátorka

Příspěvky: 1805
Bydliště: Šumperk
Pohlaví: Žena
Skype: kasparova.martina1

Odpovědět s citací
 
Jen počkej... tím, že to oddaluje znamená, že zas někoho chce zabít :D chce si jen tím prodloužit život o jeden den :D
Svatyně pro všechny, to není jen tak prázdné slovo
Obrázek


Ondra Daške Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 851
Bydliště: Atlantis, Bučovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
No, aby to taky nebyl Forďas :D

Strýček Forďa Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 625
Bydliště: Liverpool
Pohlaví: Muž
Skype: houdy007
Odpovědět s citací
 
Volal mě tu někdo? :)
Feeling borded, call me Fredy idrc...

Ondra Daške Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 851
Bydliště: Atlantis, Bučovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Neříkal tady někdo náhodou že díl vyjde 2.9. 2016?

St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Někteří z nás pracují :wink: a taky v tomhle dinosaurovi formátovat text, to je boj.
Tak tady máme první díl, pojďme to zkusit.
I

Diamantová špička řezačky na sklo skřípěla po průhledném panelu, zanechávajíce roztřesenou, hlubokou rýhu.
„Dělej!“
„Vychladni, jo?“
„Vychladni… Jako by tady nebyla už tak kosa.“ Stěžoval si muž v hrubém zimním kabátu, jeho zuby klepajíce v mrazu.
A měl pravdu. Planeta, na které se nacházeli, obíhala po deformované orbitě a trávila roky ve vzdálených a chladných prázdnotách svého solárního systému. Tam jejímu povrchu vládla tvrdá, studená a brutální zima. Na finální křivce ke své hvězdě se pokaždé prohřála a probudila —jedenáctiměsíční jaro zrozeno— na jejím povrchu startující nová evoluční vlna. Obrození přírody, které v každém cyklu proměnilo mrtvou trosku v přetékající fontánu života, jež vypadalo pokaždé zcela jinak a přinášelo neočekávané verze exotiky.
Evoluce vybavila lokální faunu a flóru neuvěřitelnou rychlostí. Během pár krátkých let se všechno na povrchu prožene bezpočtem generací předtím, než na povrch vznese opět nárok zima. Příroda tak vytvořila perfektní resort pro bohaté. Jejich vily a paléce se schovávaly v kopcích a pohořích, uprostřed oceánů. Každý cyklus se snesli na povrch planety jako kobylky v touze po vyhřívání se v teplých paprscích slunce během dalšího z extravagantních lét. Léto, které bylo ještě pět měsíců daleko...
Nocím stále vládla zima a tma, dokonalost sama pro nepovolené výlety do příbytků nejvyšší vrstvy.
Jeden z dvojice konečně dokázal prořezat sklo a zneškodnit bezpečnostní systém, který držel uzavřená masivní panelová vrata v úpatí hory. Bezpečnostní zámky měly daleko k nejmodernější technologii. Přece jen, planeta byla po většinu času prakticky opuštěná.
Pavučina prasklin projela ledovým nánosem a zvonivě se svezla po chladném kovu zatímco se brána otevírala. Ven okamžitě vypadla stěna teplého vzduchu, jejich zimní oblečení vlálo v průvanu.
„Konečně. Dělej.“ Zabručel a nacpal se dovnitř. Světla se problikala k životu, vrata za nimi dosedla zpátky a klimatizace naskočila.
„Neměla by tady být zima?“
„Hora to pravděpodobně izoluje.“ Máchl rukou.
„Pravděpodobně?!“
„Mohl bys být ještě trošku větší poseroutka? Vážně si myslíš, že jeden z těch rozmazlených Avaloňanů by tady byl v tuhle dobu? Jejich krásné malé zadky by umrzly...“
Uvítala je rozlehlá vstupní hala vily, paláce podle standardů poloviny galaxie, která zabírala čtvrtinu hory. Klenuté stropy, vnitřní lázně, osobní hangár a dostatek místa pro dvacet hostů a osmdesát členů personálu.
Oba shodili zimní výbavu, ale masky nechali nasazené. Interní systémy by mohly zaznamenat jejich obličeje.
„Ty vado... V týhle chodbě bys mohl postavit dva byty. A čekuj tu kuchyň.“ Zavolal jeden a zamrznul, oči fixované na misce s čerstvě nakrájeným ovocem. Nůž lepkavý od sladkých šťáv ležel na mramorovém pultu hned vedle. Pomalu couval a jeho oči těkaly tam a zpátky. Ze stínu do temnoty... Někdo je doma! Rychle se otočil a vyrazil hledat svého kolegu.
Kde sakra byl?!
Jedna z mnoha společenských místností se nečekaně rozsvítila, vyděšený muž zůstal stát v proudu světla, které proudilo do potemnělé chodby. Roztřesen civěl na masivního a zcela nahého Avaloňana; dva a půl metru svalové masy. Jedna jeho ruka byla natažená přímo vpřed a v ní za krk visel mužův kamarád. Hora svalů vypadala, že mu tato pozice nezpůsobuje žádné problémy.
„Vypadá to, že jsme všichni měli stejný nápad.“ Pronesl jemný dívčí hlas.
Vyděšen hledal zdroj hlasu, než zaregistroval spoře oděnou ženu ve velkém křesle, v ruce nůž, mezi rty plátek jablka. Jeho oči našly ty její, nemohl, nechtěl se podívat jinam. Mrknul a dívka stála přímo před ním. „Sundej si tu masku.“ Její vůle vjela hluboko do jeho mysli.
Omráčen, uposlechl.
„My... My klidně půjdeme. Nikomu se nemusí nic stát.“ Těch pár slov vyžadovalo extrémní soustředění.
„Dovolím ti odejít, neboj se. Ale nejdříve musíme něco vyřešit.“ Dotknula se jeho tváře a on instinktivně uškubnul.
Žena zničehonic stála vedle svého masivního kolegy. „Bohužel budu potřebovat jen jednoho z vás. Zabij ho, zlato.“
Ohromné svaly po celé délce paže zatnuly, prsty sevřely a krční páteř se rozsypala. Krev a míšní mok stékal po Avaloňanově ruce, on však sevření nepovolil.
„Zůstaň! A drž zobák.“ Rozkázala muži, který se pokusil o útěk. Jeho nohy přestaly poslouchat a tiše stál, slzy plnící jeho oči. Chtěl pryč, ale nemohl. Povel zasáhl jeden ze základních pudů. Teror. ‘Stůj, ať tě není vidět!‘
Co se to sakra dělo?! Proč tady dva Avaloňani vraždí místní? Neměli tady být ještě měsíce… Jeho mysl závodila sama se sebou, rty zůstaly jako sešité dohromady.
Našla jeho vyděšené oči a nepříjemně dlouho mu do nich zírala. Opět nečekaně změnila pozici a tentokrát se proměnilo úplně vše. Stáli venku, slunce stoupalo podél úpatí hory, a žena stála vedle něj, zimní kabát s velkým chlupatým límcem ji chránil před ranním chladem. Slunce se odráželo v jejích velkých očích, když se na něj usmála.
V jeho hlavě nezůstala ani stopa po strachu, jen jedna neobyčejně čistá a jasná myšlenka. Povolej kavalerii. Hned!
Její tváře pomalu růžověly ve štípajícím mrazu.
„Utíkej.“ Rozkázala a tak se otočil a šel pomalu pryč. Nedokázal si vybavit téměř nic z toho, co se ve vile stalo. Jediné, co se vždy vrátilo zpátky při pokusu rozvzpomenout se, byly její oči. Velké, fialkové oči.
Celou cestu zpět ke své terénní bugině a následně do jednoho z podzemních měst viděl jen ji, slyšel jen ji, cítil…
Jen ji.
Zvedl telefon a udělal, jak mu bylo přikázáno.

II

Během dvou týdnů dorazila na orbitu malá, štíhlá fregata. Posádka ji celou cestu tlačila na hraně bezpečného provozu a bylo to znát. Chladící plochy žhnuly bíle, radiátory vypouštěly chladící tekutiny přehřáté takovým způsobem, že se proměnily v plasmu.
Komunikační důstojník vyslal varování a identifikaci bezpečnostní flotile u sousední planety, jejich senzory musely tak masivní výdej energie zaznamenat.

Výsadkový člun proletěl tunelem stavěným pro mnohem větší stroje, žížala v krtčím výkopu. Několikery vrata se předním otevřely a za ním zase zavřely, a na konci dosedl do jednoho z vyznačených kruhů na rozsáhlé betonové ploše.
„Maršál Angus?“ Dobíhal místní komandér a nabízel pravačku na uvítání.
„Jaká je situace, komandére? Je komplex pořád pod dohledem? Vaše předběžné hlášení šetřilo na detailech.“
„No… plukovníku, ono…“ Očividně byl vyděšený. Jím, nebo splašeným psypatem? Angus si nemohl být jistý.
Chvíli mu trvalo, než se vykoktal a maršál si všiml relativní prázdnoty betonové základny. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.
„Vyslali jsme… Kolik to?“ Otočil se ke svému podřízenému, který pošeptal odpověď, „Stovku mužů aby zajistili oblast, a... tak nějak se nevrátili, plukovníku.“
„To je v pořádku,“ Ty idiote! „Jen jste se snažil zajistit bezpečnost vám svěřené populace, je to pochopitelné.“ Protože když máte na planetě jednoho z nejnebezpečnějších psypatů posledního milénia, pošlete jí posily! „Nějak si s tím poradíme.“
„Jsem si jistý, že ano, pane.“
„Tak… Kde je ten, co ji nahlásil?“
„Mrtvý, pane. Před týdnem si vystřelil mozek z hlavy. Tady je vše, co nám řekl.“ Předal komandér složku.
Ta byla velice detailní, vše od vloupání se do vily až po zvednutí telefonu. I přesto krátká, přímo k věci… Alespoň něco udělali pořádně.
Muž podle všeho poslal šifrovanou zprávu velitelství Helykanů. Maršál odplivl nahořklou chuť v puse, zatracení zrádci. A když se probral z transu, varoval Avalon. Tenhle systém bude velice přeplněný velice rychle. Útočník Katherine Raith… Pravděpodobně další telepatický duch na špionážní misi. Ani náhodou to nebyla reálná verze generála Helykanů. Ale pro jistotu by měli střílet na potkání, rozhodl se a složku zavřel.

Angus místní jednotkám rozkázal zůstat ve městě a povolal vlastní posily z fregaty. Maršál týmy mají být malé, čtyřicet až osmdesát podpůrných členů pro jednoho maršála. On měl padesát jako osádku lodi a čtyři pro bitvu a přímé vyšetřování. Tak akorát pro zvládnutí čehokoliv, co by na ně mohla Imperiální společnost hodit. Být finančně podporován Avalonskou Imperiální Agenturou tomu rozhodně pomáhalo.
Co více je o nich potřeba vědět? Nosí základní verzi exoskeletonu z leštěného bílého kovu a kinetickou pistoli, od své posádky vyžaduje to samé. Většinu toho, co potřebují, vozí na palubě a pokud náhodou něco chybí, vždy můžou spoléhat na absolutní autoritu nad lokálními zdroji.
Jeho tým stihl přistát a vyložit lehké obojživelné vozidlo dřív, než se Angus dostal k povrchu.
Wes a Kali na něj čekali u sklopené rampy levitujícího stroje, jejich helmy vztyčeny pro udržení tepla, a kalibrovali své pušky pro místní atmosféru. Čtvrtý člen týmu byl momentálně mimo službu a s těžkou infekcí zaměstnával palubního doktora.
„Nějaké posily?“ Dotázala se Kali, Angus jen zavrčel: „Ani se neptej,“ a nastoupil.
Usadil se do druhé řady křesel, Wes i Kali prošli kolem a sedli si na místa řidiče a spolujezdce, střelce. Spartánsky zařízený interiér se ponořil do šera, jak se dveře zavřely a syčení dalo jasně najevo, že systémy do kabiny napumpovaly teplý vzduch.
Oba jeho podřízení nechali své helmy sjet pod hrudní a zádové pláty pro větší pohodlí, maršál nechal svou vztyčenou, stále totiž studoval místní podmínky.
Skrze poloprůhledný výpis po očku sledoval svůj tým, který v tandemu pilotoval a rapidně zrychloval. Nemohl se ubránit myšlence, že Wes vedle Kali vypadal jako model. Lehké strniště, ostrá čelist, absolutně černé vlasy… Čistokrevný Avaloňan, jeden z Dětí královny, člen Řádu a Angusova nejužitečnější zbraň, obzvláště při takovýchto misích. Trénoval jako Chevaliér, speciální jednotky Řádu. V průběhu byl křivě obviněn z atentátu a Angus dokázal jeho nevinu. Tak začalo dvacetileté partnerství.
Wes byla narozena na Satedě, planetě ve Štítovém Systému v konstantním válečném stavu a v jejích žilách proudila krev dvou ras. V důsledku byla štíhlejší než čistý člověk, v civilním oblečení mohla vypadat až křehce, její hlava byla lehce protažená dozadu a vzhůru a obličej končil v drobné, špičaté bradě. Jasně modré oči, v nich zářící ramena galaxií pomalu rotující kolem zorniček, kontrastovaly s děsivě sinalou kůží a čistě bílými vlasy v pevném drdolu.
Za normálních okolností by spadala mezi horní polovinu, co se vzhledu týče, ale jako každý Sateďan hrdě nesla každičkou jizvu utrženou v boji. Jedna masivní šla od spánku až po krční tepnu, druhá přes pravou tvář a kousek chybějící nosní dírky. Stejné pravidlo platilo i pro její karmínové brnění.
„Vezmi nás nahoru,“ ukázal k vrchovině, která postupně přecházela ve vyšší hory za nimi, a stroj se stočil daným směrem. „Já a Wes odvedeme pozornost čelním útokem. Kali, infiltrace.“
„Infiltrace?“ Téměř vyplivnula, „Pane.“ Její sateďanská hrdost byla očividně raněna.
„Vím, vím… Ale s Corenem na ošetřovně to musí udělat někdo z nás. Já jsem bez Wese nahraný, ty nikoho nepotřebuješ. Neucítí tě, nedokáže tě ovládat…“
„Tak se těma ventilacema protáhněte vy dva a já vezmu čelní útok.“
„Má při nejmenším stovku vojáků.“
„No a?“ pokrčila rameny a otočila se na něj. Angusův úsměv byl naštěstí ukryt helmou: „Já se neptal.“
„Dobrá, pane.“ Přikývla a vstala od ovládání zbraní, aby se mohla odzbrojit. Wes hodil rychlý, šibalský úsměv směrem k Angusovi, oba napadlo to samé. Kdyby ji ještě trošku víc vytočili, vážně by těch sto vojáků pokosila.
Vozidlo se pohupovalo na antigravitačním polštáři, prudce stoupající přímo po zasněženém horském hřebenu. Nalevo i napravo zela kilometrová prázdnota, za vznášedlem vířil táhlý mrak zmrzlých vloček a slunce hrálo na jejich bezpočetných ploškách.
Zastavili pod vrcholkem, kde uprostřed bílé pokrývky trčela betonová konstrukce, kolem ní bahno a poskvrněné zbytky sněhu. Skrz mříže na horní straně proudily výpary. Kali ze sebe v té době sundala většinu brnění, ponechávajíce pouze část hrudního plátování a chrániče stehen. Zbytek těla kryla upnutá vrstva pevného, ale poddajného materiálu s pružnými obvody a úchyty pro plátování, Flexi-oblek.
K pasu zavěsila pistoli, v levačce jí visela útočná puška: „Vážně by se mi hodilo.“ Kývnula hlavou ke kopí ze stříbrného kovu, jeho plochy zdobené uhlovými ornamenty.
„To víš, že jo. Nemám ti ho ještě přeleštit?“ Bránil Wes svou Řádovou zbraň.
„Mohl bys,“ Usmála se jen levou stranou obličeje, pravá strana ztuhlá kvůli jizvě, a z úchytu na zdi vytáhla dlouhou dýku, „Tohle bude muset stačit...“
„Batoh,“ podal Angus pevný kovový ruksak, který si Wes připevnila na záda, lehké kliknutí oznamujíce, že bezpečně sedí.
Na úzký nos posadila taktické brýle s naoranžovělými skly, jejich zabudované systémy Obohacené Reality naskočily a v uchu uslyšela hlas plukovníka Anguse: „Dvojko, Jednička.“
„Dvojka Jedničce. Slyším,“ ohlásila.
Vrata se sklopily a ledový vítr okamžitě vyhnal veškeré teplo z kabiny. Kali se otřepala, ale její Sateďanská mysl vytlačila veškerý diskomfort. Seskočila do bahna, proťapala kalužemi až k betonové konstrukci a se zvoněním podrážek o rezavé stupínky stoupala vzhůru.
Za svými zády mohla slyšet zabírající motory jejich vznášedla, a když dorazila na vrcholek betonové masy, mohla ho vidět, jak klesá přímo po prudkém úbočí. Ve vzorci ostrých zatáček, cik-cak, vyhazujíce oblaka sněhu v každém smyku jako lyžař.
Mohla vidět, jak se svět kolem probouzí. Vzdálené nížiny již byly plné zeleně a bahnité biomasy ženoucí se skrze první stupně evoluce.
Výpary obalily její temnou siluetu, když se shýbala k opotřebovaným mřížím. Na páře proudící vzhůru se nesla neurčitá vůně jídla, z většiny však byla přebita zápachem několik let nečištěné klimatizace.
Uvolnila zarezlé šrouby, z batohu vytažené lano uvázala kolem jednoho z nosníků, na kterých ležely mříže, a bez zaváhání skočila do temnoty komínu.

Vznášedlo ukončilo svůj bleskový slalom ostrou zatáčkou nad bahnitým korytem, ze kterého se brzy měla stát řeka, hnědá hmota pod generátory prakticky vařila. Angus se protáhl na místo střelce, systémy v křesle se propojily s jeho brněním a kývnul na Wese.

Nízké údolí bylo zalito hlukem motorů v plném tahu a vojáci před branou do komplexu hledali jejich zdroj, zbraně připraveny ke střelbě. Jeden z nich se podíval vzhůru právě v čas, aby mohl vidět masu kovu skákající z útesu po pravé ruce. Obdélníková forma v ladném obloukovém letu zastínila slunce a začala s jekotem motorů padat dolů.
Vznášedlo přistálo přímo na jednom z vojáků a energetický polštář si dával na čas, než vyrovnal dopad. Odpor generátorů vůči zemi se konečně projevil a do všech stran detonoval koblih bahna, krve a končetin.
Nad přídí připevněný kanón zahájil palbu dřív, než si exploze sednula. Modré šmouhy plasmy prolétávajíce skrz stěnu bahna a další dva vojáci padli, než dokázali reagovat. Zbývajících pět členů předsunuté hlídky konečně začalo střílet a hledat si útočiště. Jeden z nich dokázal sklouznout za zubaté skalisko právě v čas. Přes střelbu automatických pušek slyšel rychle sílící bzukot a namodralý výboj rozrazil zem v místech, kde ještě před chvílí stál. Mohl vidět své kolegy, jak jeden po druhém koketují s osudem, těžká palba proměňujíce jejich těla na oblaky červené mlhy. Zůstal zcela osamocen, ukryt mezi útočícím strojem a vraty do komplexu.
Takhle to nemůže skončit… Musí ji chránit, musí je zastavit…
Zůstal na pozici, jak dlouho se jen odvažoval a podle zvuku odhadoval, že se vznášedlo blíží k němu. Přichystal se ke skoku a v hloubi svého srdce věděl, že na něj bude hrdá.
Osádka mohla slyšet tupé thump a pilot se podíval ke stromu, zatímco Angus otáčel hlavou na všechny strany v marné snaze zjistit, co to bylo. Voják však stál obkročmo přímo nad dělem a otáčel se zároveň s ním. Uvnitř průduchů hlavně viděl jakési krystaly a byl si jistý, že bez nich nebude zbraň fungovat. Zalícil a podržel spoušť jako v křeči.
Roztříštěné krystaly padaly ven z hlavně, většina kulek zvonila o kovové části vznášedla a jedna z těch odražených proletěla jeho lýtkem. S jeknutím spadl na záda a s hlavou v oblacích sklouznul bokem, padajíce do bahna. Dopad poslal jeho dech na výlet, vrata se otevřela a postava v brnění z matně bílého kovu na něj namířila pistoli. Předposlední věc, která mu proletěla hlavou, byla: Bude na mě hrdá.
Tou poslední byla kulka.

III

„Zatracený psypat,“ opakovaně si stěžovala Kali v úzkém prostoru odtahových šachet. Široké komíny a hlavní průduchy nechala dávno za sebou. Teď lezla po čtyřech, místy se musela i plazit. Zatracení Avaloňani… Všechny ostatní rasy ve známém vesmíru byly spokojené s tím, jaké jsou, ale né… Avalon musel mít něco extra.
Protáhla své dlouhé, extrémně štíhlé tělo přes hranu prudce klesající šachty a po zběsilém sjezdu, který se marně snažila ubrzdit dlaněmi proti stěnám, narazila do mříže na spodní straně.
I když, teď když nad tím tak přemýšlela, Satedu to v nějakém bodě čekalo taky, až genetická evoluce dostatečně pokročí. Věda říkala, že lidská rasa je jen prvním stupněm, jako červi, kteří se časem vyvinuli v housenky schopné metamorfózy v motýla. Avalon byl teď na hraně a někteří již byli této proměny schopni.
V průběhu se však stali úplně někým jiným a jedna z jejich původních povahových vlastností byla vytočena na jedenáct z deseti. Většina z nich odešla, nechávajíce své původní životy a Avalon v prachu, pro ně, bezvýznamné minulosti. Někteří však zůstali. Jako například Kathrine Raith, její zatracený hlad po moci a telepatické schopnosti mimo měřitelné stupnice. Obyvatelům Impéria byli známi jako Fénixové, inkarnáti neuhasitelné životní energie vesmíru. Ti na straně Helykanů, padlí Fénixové, byli známi jako Draci. Věda Avalonu však věděla lépe…
Konečně povolila poslední šroub a protáhla se do interní části vily. Stovkami metrů klikatých ventilačních šachet k ní dorazily zvuky boje, šéf a Wes zahájili čelní útok.
Rychle se tlačila vpřed a temnotu šachty zleva i zprava protínaly obdélníkové pruhy světla z vedlejších přípojek. Všechny však byly moc malé i pro její štíhlé tělo. Následovala proto svůj nos, který ji dovedl až ke kuchyňské klimatizaci. Zvuky boje byly mnohem blíže, frenetický jekot plnil místnosti.
Vzpříčená v úzkém prostoru použila jedinou volnou ruku k nahmatání batůžku a v něm ukrytém plasmovému hořáku.
Rychle prořezávala mříž nad sporákem.

IV

Zbraně Řádu byly více znakem cti a úřadu, než skutečným smrtícím nástrojem. Používány byly jen sporadicky, většinou v části bitvy, kdy došlo na bajonety. Proto teď Wesovo stažené kopí viselo u jeho boku a v ruce držel standardní plasmovou pušku.
Postupoval po jedné straně chodby a její honosný dekór ležel všude po podlaze. Angus byl na straně druhé. Překročil jednu z mnoha mrtvol a další dva vojáci vyběhli zpoza rohu, pušky zběsile štěkající. Wes zvedl obrněnou paži ve snaze krýt svou helmu před žhavými kousky kovu a maršál zalícil a chvíli podržel spoušť. Dvě krátké salvy hodily vojáky proti zdi, proletěly skrze jejich hrudní koše a zakously se do obložení z černého mramoru. K hromadám trosek přibyly další roztříštěné kachličky. Angus rychlým signálem naznačil, že je čisto. Wes obešel roh.
Další místnost byla prázdná.
Oba v poloběhu dorazili až ke kovovému oblouku, za kterým byla další rozsáhlá místnost, a narazili do jednotky, která je původně běžela zastavit. Všichni okamžitě mačkali spouště, deset hlavní metalo projektily na všechny strany a někdo vyrazil Wesovu pušku vzhůru. Proud plasmových projektilů propálil ozdobný oblouk a kus kovu se za protivného skřípění zhoupl.
Potrhaný konec nosníku nabral jednoho z vojáků do zad, přirazil ho na Anguse a oběma mrštil o zeď, kde zůstali zaklíněni. Kov trčel skrz vojákovo tělo a maršál byl v tom bodě vděčný za své, teď promáčknuté, brnění. Vytasil pistoli, vojákovi chraptícímu v jeho náruči prostřelil spánek a snažil se střelbou podpořit Wese. Ten neměl čas ani přebít a teď používal špatnou stranu pušky jako palcát.
Jednomu z protivníků zlomil vaz prudkým úderem pažby do zátylku, hlaveň druhého vychýlil bokem, zrovna když mačkal spoušť a třetího z něj sestřelil Angus. Souboj ještě chvíli pokračoval, ale vojáci neměli proti exoskeletonu příliš šancí. Maršál konečně dokázal odtlačit zlomený oblouk dost na to, aby mohl vyklouznout. Ten s mokrým křupnutím rozrazil tělo nabodnutého vojáka o zeď a za hlasitého skřípotu upadnul.
Wes v poslední chvilce uskočil a masa kovu zarazila posledního z ovládaných vojáků do podlahy. Z těžka vydýchával a zíral na kaluž krve kolem jeho bot. „Příště trošku varování, plukovníku?“

V

Síto konečně vypadlo, Kali se přes pas svěsila do místnosti a hlavou dolů kontrolovala prostor. Kolem kuchyňské linky bylo prázdno, u ledničky taky nic, v průchodu… Okamžitě začala šátrat ve ventilační šachtě. Ve dveřích do jídelny stála mladá brunetka a její obrovské fialové oči propalovaly Kali díru do hlavy. Ta konečně našla pouzdro pistole, tasila, mířila,
mačkala spoušť.
Kulka prošla přímo dívčinou hlavou, nic se však nestalo. Bylo to jen další echo, další duch psypata na steroidech.
Kathrine zvedla ruku, ve které držela nůž a hodila. Kali sice uhnula, ale ostří ji stejně zasáhlo a s výkřikem spadnula z ventilační šachty na podlahu.
„Chm… Tohle většinou funguje,“ postěžovala si Kathrine nad neefektivitou svého psychického útoku.
„Jsem Sateďan ty děvko blbá,“ zavrčela, její zorničky se roztáhly a vyskočila na nohy.
„Zlato, prosím tě,“ lusknula Kate prsty a z jídelny vyběhl její dvou-a-půlmetrový poskok v uniformě Avalonské Flotily.
Kali zkusila přemířit, ale muž byl rychlejší. Kolenem jí vyrazil pistoli z ruky a druhou tahal nůž z kuchyňské linky. Uhnula dvěma širokým zápřahům a rychle tahala vlastní dýku. Jejich ostří se za břinkotu srazila, ona uskočila, on nasupen následoval.
Sklonila se pod dalším z jeho útoků, dostala se mezi jeho otevřené paže a zaútočila pravačkou od spod. Pokusil se ji zastavit, ale Kali na poslední chvíli dýku pustila a nechala ji letět vzhůru. Na půl cesty ostří proskočilo skrz rukojeť na druhou stranu, ona ji chytila do levé a bodnula seshora. Její protivník stihl jen vyčarovat překvapený výraz ve tváři, než mu ostří zajelo do bicepsu.
Když však chtěla ostří vytáhnout, chytil ji svou masivní prackou a držel ostří i ji pevně na místě. Řídká krev stékala mezi jejich prsty a on do ní kopal hlava nehlava. Jednou rukou zkoušela ubránit své tělo, ale protivník byl při nejmenším třikrát masivnější než ona a v hrubé síle měl navrch.
Nechala se kopnout do hrudníku, obouruč chytila zabodnutou dýku, vyšvihla se vzhůru, zapřela se oběma nohama a vší silou potáhla špatným směrem.
Spadla na chladnou podlahu, dýka odjela ke vzdálené lince a z obrovy paže visel roztržený biceps. Jako by to však ani necítil. Dlouhými kroky došel až k ní a kopl ji proti zdi. Její štíhlé tělo vydrželo hodně, ale dopad na tvrdý kámen konečně něco zlomil. Zavyla bolestí a jako bonus obdržela druhý kop špičkou přímo pod poslední žebro.
K jejím uším dorazil zvuk tříštícího se skla a hlasité: „Ne!“ od někoho, kdo musel být Kathrine. Vyplivnula krev a nachystala se na další úder, který však nikdy nepřišel.
Zvedla hlavu a mohla vidět chroptícího obra na kolenou, krev proudící z koutku úst. Vyškrábala se na nohy, sebrala veškeré soustředění, které v ní zbylo, a pro jistotu mu dobře mířeným úderem rozdrtila hrtan klouby pravé ruky.
Jídelna byla od další místnosti oddělena skleněnou stěnou, jeden její panel chyběl, čtyřicet metrů daleko stál Wes a z obrových zad trčelo jeho kopí.
Chtěla je varovat, že to není ‚opravdová‘ Kathrine, ale nedokázala popadnout dech.
Angus se ji pokusil popravit stejně jako Kali a pohořel úplně stejně. Její oči našly ty jeho, ale její škodolibý úsměv rychle zmizel. Rychle si uvědomila, že je její cíl někým chráněn. Sateďanka to určitě nebyla… Otočila se směrem, kde tušila třetího člena týmu, ten už stál přímo u ní. A dotknul se jí.
Husí kůže projela skrz její metafyzické bytí, když jeho druhá ruka našla její čelo. Chvíli se nedělo zhola nic. Angus mrknul a Kathrine byla pryč.
„Máš ji?“ Chtěl vědět.
„Jo,“ odkýval Wes a poklepal si na spánek, „Mám ji.“
Kali vytrhnula kopí z bezvládného hrudního koše, složila jeho teleskopickou konstrukci a podala ho Wesovi.
„Solidní hod.“
Ten však místo odpovědi zaskučel: „A doprdele…“ jen těsně předtím, než jeho levá ruka stiskla knoflík pro složení helmy a s rozběhem si rozbil čelo o nejbližší sloup.
„Ovlá…“ chtěl vykřiknout plukovník, ale Wes ho pomocí telepatie zastavil a přikázal útok na Kali.
Ta mohla v očích svého velitele vidět absolutní děs a bezmoc někoho, kdo ztratil kontrolu nad vlastním tělem. Mohl se jen dívat, jak se pokouší zabít svou podřízenou. Vrhnul své tělo vpřed a Kali měla co dělat, aby stihnula uhnout. Přes plukovníkovo rameno mohla vidět Wese, který útíkal k východu.
Rozběhla se proti Angusovi, nohou našla horní hranu kuchyňské linky, odrazila se od ní a přeskočila ho. V hladkém kotrmelci přistála na podlaze a vyrazila za uprchlíkem s plukovníkem v zádech.
Sprintovali rozbořenou vilou, skákali přes mrtvoly a suť. Jednu z prudkých zatáček Wes nevybral, uklouzl a krvi a narazil do zdi, ztrácejíce cenné vteřiny. Kali celý incident viděla a namísto podlahy otočila roh několika kroky po venkovní zdi, v plné rychlosti se od ní odrazila, v letu tasila pistoli a hned po dopadu vystřelila přímo na zadní stranu uprchlíkova kolena.
První kulka se odrazila od plátování lýtek, druhá od stehna a třetí zmizela v pružném spoji. Wes sebou hodil na podlahu, ale Kali nedostala šanci vychutnat si přesný zásah. Plukovník do ní narazil a oba spadli na zem v klubku končetin a tvrdých úderů. Škubnula hlavou a pěst jejího nadřízeného napraskla kachličky v podlaze, druhý úder stáhla obouruč bokem a své štíhlé tělo vytáhla jako had zpod masivního brnění, obmotávajíce nohy kolem plukovníkova krku.
Jako někdo, kdo nosil stejný typ brnění, znala jeho síly i slabiny. Jednou z nich byla nízká pevnost v tahu; vše bylo postaveno pro odolání tlaku a zásahům.
Vzepřela se na lopatkách, stále držela jeho ruku pevně nataženou a mezi svými kotníky začala zvedat Angusovu hlavu, co nejvýše dokázala. Pružná část brnění vrzala a protestovala, Kali škubnula a Angus zařval bolestí. Svaly, jak umělé, tak ty opravdové uvnitř, se utrhnuly od vazů. Žena ho pustila, nahmatala pistoli a pažbou ho dvakrát praštila přímo do raněné paže. Přiklekla ho, zamířila přímo na opět prchajícího, teď již kulhajícího, Wese a přehodila nastavení railgun hlavně na absolutní maximum. Muška seděla přímo mezi jeho lopatkami, a když mačkala spoušť, mohla jen doufat, že svého kolegu nezmrzačí.
Kulka opustila hlaveň doprovozená obláčkem plasmy, drcením jednoho z jemných plátů mezi lopatkami ztratila většinu energie a zničila baterii pohánějící brnění. Hrubá síla zásahu Wese převrátila, brnění neschopné pohybu, a jeho hlava potkala podlahu. Konečně zůstal ležet. V bezvědomí.
Pod jejím kolenem šlo slyšet hlasité oddechování někoho, koho konečně přešel záchvat paniky.
„Plukovníku?“ Opřela pistoli o jeho hlavu.
„Jo…“ Pokusil se postavit, ale ostrá bolest v paži ho zastavila; jeho obličej zkroucený utrpením.
„Cos mi to udělala?“ Zaskuhral.
„Žádná vzpomínka z posledních deseti minut?“
Angus zavrtěl hlavou.
„To já ne, to ona.“ Ukázala na ležícího Wese, šibalská jiskra v jejích galaktických očích. „Nebojte, žije. Ale Kathrine je mnohem silnější než on. Nemyslím, že ji dokáže udržet na uzdě.“
„Nějak ho musíme dostat ven. Dostat ho na Venitor. Je oba. Avalon ji už dostane ven…“
„Možná bychom měli…“ zamávala zbraní.
„Ne! Dlužím mu příliš na to, abych ho jen tak popravil. My oba.“
„Jak si přejete, pane.“ Přikývla, i když očividně nesouhlasila.
Pomohla Angusovi na nohy a zavřela Wesovu helmu. Teď z něj byl vězeň ve vlastním brnění. Chytila ho za ruku a z a nohu. Plukovník ji chvíli pozoroval, než přes bolest protlačil: „Obávám se, že ho takhle neuneseme.“ A zakýval nehybnou paží.
„Kdo řekl něco o nás?“ Přichystala se ke zvednutí.
„Jseš si jistá, že…“ její ledový pohled ho zastavil, „Vím, vím! Jsi Sateďan.“
V naprostém šoku pozoroval, jak si vizuálně křehká žena s pokřikem přehazuje hromadu svalů a kovu přes ramena a vyráží k východu. Vypadala jako párátko podpírající meloun. Znal ji už deset let, ale pořád ho překvapovala…

Vrata Venitoru dopadaly do zámků a podle hlášení systémů na můstku dosedal orbitální člun do dokovací stanice. Pilot přehodil pár knoflíků, přesunul pozici hologramu a oznámil: „Připraveni ke startu. Ale kanál letové kontroly je mrtvý.“
„Ani automatický naváděcí signál?“ Chtěl vědět kapitán lodi.
„Ne, pane. Vůbec nic.“
„Kapitán hlavnímu technikovi. Kontrola dálkových komunikačních systémů.“
Dveře na můstek odjely do boků a maršál Angus došel k velitelskému křeslu. „Oba víme, že naši komunikaci dokáže efektivně rušit jen jedna frakce.“
„Avalon.“
„A kdo má část naší technologie, kapitáne?“ Zeptal se s trpělivostí učitele. Ten neodpověděl, ale okamžitě volal pilota: „Dostaňte nás odsud!“
Fregata zažehnula motory a zrychlovala svižněji, než by mělo být pro něco tak velkého možné. Pilot ji vedl po nejefektivnější orbitě kolem vzdálené hvězdy, plně využívajíce výhod jedné z gravitačních dálnic mezi vesmírnými tělesy. Rychle se blížili ke druhému obydlenému tělesu v systému, Štítová Planeta a bastila Avalonu na jednom ze vzdálených okrajů jeho území. Planeta, která byla právě pod masivním útokem. V obrovské dálce, vedle malé modré kuličky která musela být planetou, šlo vidět jen záblesky energetických zbraní a explozí.
„Do toho nemůžeme.“ Křikl pilot přes interkom.
„Musíme… Jediná cesta k H-bráně.“ Kapitán kontroloval několik obrazovek.
„Je úplně jedno, jak rychle to propálím skrz. Je to Helykanská Armáda, mají naše lodě, naše zbraně!“
„Pilot má pravdu,“ vložil se do toho plukovník, „Máme na palubě jejich špióna, echo echo jednoho z jejich generálů. Opravdu si nemyslím, že nás nechají jít.“
„Takže co?“ Štěkl podrážděný kapitán a rychle si uvědomil svou chybu, „Pane.“
Salva torpéd loď-loď přerušila jejich debatu. Pilot dokázal dvěma uhnout, ale další tři se zakously do plátování. V téměř pravidelných rozestupech vyrazily kusy palub z levoboku. Lodí projela hluboká vibrace a při částečné ztrátě kontroly vybočil z přímého kurzu.

VI

„Už jsou tady,“ uchechtl se Wes. Tedy spíše Kathrine obývající jeho hlavu, která cítila armádu svých spojenců. Kali mu věnovala pohled plný opovržení.
„Nechtě mě jít a dovolím vám rychlou smrt.“ Dodal ještě.
„Drž hubu,“ pronesla klidně a o krk mu opřela aktivní taser. Wese popadl záchvat a ztratil vědomí.
Do cely naběhl Angus. „Evakuace. Hned!“
Chtěla se zeptat proč, ale nebyl čas. Spolu se strážným chytila bezvládné, svázané tělo a nesli ho chodbami k záchranným modulům. Plukovník jim razil cestu skrz zbývající členy posádky, kteří také mířili k určeným modulům, když další exploze hodila celou palubou vzhůru. Za masového jekotu všichni spadli na podlahu, trefili strop, pak se rozmázli o stěnu a nakonec zůstali viset ve stavu beztíže.
Chodby byly plné skuhrání a drobného materiálu, plukovník visel v bezvědomí uprostřed haly, krev ze zmrzačené ruky tvořila drobné rudé kuličky v nulové gravitaci. V nastalé panice neměla Kali, jediná vědomá, šanci sehnat pomoc. Shodila bundu a rukávy svázala Wese a Anguse k sobě pro jednodušší manipulaci. Otočila se, odrazila od zdi a tlačila je před sebou přímo k evakuačnímu člunu.
Jeho vrata už byla otevřena, někdo zadal kód, který mají jenom čtyři členové hlavního týmu. Poslala svázanou dvojici dovnitř a zpoza rohu se vynořil pár rukou, který je ustálil. Coren, čtvrtý člen týmu, vystrčil svou střapatou hlavu.
„Vypadáš strašně,“ ohodnotila jeho sinavě bílou pokožku Kali.
„Zajímavé, přitom se cítím strašně,“ odsekl a připevňoval plukovníka do bezpečnostní sedačky, než dodal: „Krom toho. Ty máš co říkat.“ A zasmál se.
Další vlna explozí vzala oběma veškerou radost. Trupem proletěl jekot smrtelně raněné velryby následován sílícími vibracemi. Kali skočila po knoflíku k uzavření vrat a na poslední chvíli to stihnula. Skrz malé okénko mohla vidět posledních pár členů posádky vysávaných podtlakem vakua.
„Kde je Infy?“ Chtěla vědět.
„Kotec je samostatný modul.“ Vysvětlil a podíval se na Wese, než zařval přes sílící hluk: „Co se mu stalo?“
„Wes není Wes.“ Štěkla, přivázala se do bezpečnostní sedačky a modul vyletěl z trupu.
Jen dva moduly neopustily trup a zbývajících osmnáct pršelo k povrchu planety. Přicházející orbitální palba z povrchových děl jim poskytnula alespoň nějakou ochranu, zatímco jejich loď byla trhána dalšími salvami vysoko nad jejich hlavami.

Automatický systém moduly naváděl směrem k Městské Instalaci 02 a už teď ho mohli vidět, celých tři sta kilometrů čtverečných plných budov a stovek hlavní pálících jak na orbitu, tak po letkách bombardérů. Na pláních před hradbami přistávala armáda pěchoty a po levé straně padaly směrem k moři koule ohně, ze kterých se po zpomalení vyklubala námořní plavidla.
„Z louže pod okap…“

Ondra Daške Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 851
Bydliště: Atlantis, Bučovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Zajímavé

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:bravo:
Pekne začínaš. :wink: :smile:
Skoro ako ten "starý" St0rm. :rflmao:
:hmmm: Ešte je len začiatok a už haldy mŕtvol. :shock: :lol:
:ok: :write: :arrow: :yahoo:
:bye:

kasparova655365 Uživatelský avatar
Administrátorka
Administrátorka

Příspěvky: 1805
Bydliště: Šumperk
Pohlaví: Žena
Skype: kasparova.martina1

Odpovědět s citací
 
kdyby tam nebyly mrtvoly, tak by to nebyl náš St0rmík :D :D
Svatyně pro všechny, to není jen tak prázdné slovo
Obrázek


St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Jaké mrtvoly? Vždyť to byl takový lehounký rozjezd...

sgcatlantis Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1149
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Spíš přejezd ne?...přejetej vznášedlem...ale no ták :?: :roll: :D

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Další

Zpět na Dokončené povídky