SG:ZDP -111. Na Věčných Časech - KONEC (+PDF za Obsahem)

Já ne

že mě to nepřekvapuje Andoriel

[andoriel]

Nepřekvapuje Tě, posedlíku, že mám Shermaal ráda, nebo že Ondra je rád nemá?
Asi obojí, co?

máš pravdu, že obojí ale tvé jméno na konci mého posledního příspěvku mělo napovědět, že mluvim o tobě

[andoriel]

Jsem si myslela, že to bude na mně

súhlasím s BFU: najlepší diel tejto série (zatiaľ... )

[andoriel]

Děkuju, Davide

Dodatečně vše nej k narozeninám. A povídka pěkná, teď se to dobře rozjíždí. Musím se pustit do dalších dílů, co jsi mi už před nějakou dobou poslala.

[andoriel]

Tak ještě jednou nanovo, děkuju, Azany za přání i komentář ke kapitole

[andoriel]

Tááák. Všechny odkazy všech mých čtyř témat by už měly fungovat správně Doufám
A teď si půjdu kazit oči něčím jiným než koukáním do počítače Asi desátou Malazskou knihou padlých. To by mohlo být na dnešní večer to pravé
Dvacátou kapitolu sem dám asi zase až v neděli Osmičkové datumy poslední dobou vycházejí na soboty, kdy nejsem na netu Omlouvám se.

no škoda, aspoň se můžeme těšit na další katastrofu jak vidím

[andoriel]

Bavte se

20. Násoska a jiná jména

Shana Morris se rozhlédla po opuštěné vesnici a rozhodila rukama. To gesto bylo spíš zlostné než bezmocné, ale její tvář nedala žádný pocit znát.
„Nebudou rádi,“ prohodil k ní Cameron Mitchell. I on se tvářil nezúčastněně. „Ještě se podíváme vedle,“ kývl hlavou do neurčita.
„Ano, vedle,“ souhlasila Shana. Stoupla si ke Camovi a společně se nechali modrým paprskem přenést na jinou planetu.
„Nemusíte mít strach,“ řekla Shana prvnímu člověku, který chvátal kolem ní s rancem přitisknutým k hrudi směrem k Hvězdné Bráně. „Neublíží vám.“
Jen se po ní ustrašeně podíval a běžel dál.
Vydali se v jeho stopách a zastavili se před Branou.
„Poslouchejte!“ vykřikl Cameron. Postavil se na velký kámen u ovládacího zařízení a Shana si stoupla vedle něj. Způsobili tím, že se k ovládání nikdo nedostal a všichni museli vyslechnout, co jim chtějí sdělit. „Byli jsme dlouho s těmi tam nahoře. Známe je. A jak sami můžete vidět, neublížili nám. Naopak máme teď schopnosti, o kterých jsme předtím ani nevěděli, že existuji. Takže mi můžete věřit, že se není čeho bát. A rozhodně není potřeba utíkat.“
Nečekal na dotazy a připomínky, seskočil z kamene a objal Shanu kolem ramen
„Nemusíte se bát, zůstaňte ve vsi.“ Shana se usmála na Cama a společně se pomalu vydali k nejbližším domům.

Plukovník Wang s posádkou na můstku Jackie Chana sledoval, jak je postupně celá planeta i s atmosférou přemístěna do nákladní lodi.
„Jak se tam může vejít?“ zeptal se Hong ohromeně.
Wang pokrčil rameny. „Rozklad na prvky a jejich stlačení na nejvyšší možnou míru?“ navrhl první možnost, která ho napadla. „Nebo něco úplně jiného,“ dodal s úšklebkem. Pohledem setrvával na obrazovce. Nikdo se od ní nedokázal odtrhnout. Sotva v nákladní lodi zmizel poslední obláček rozptýleného prachu, obrovský sací nástavec zmizel uvnitř a plavidlo se pomaličku otáčelo zádí ke zbytkům solární soustavy. Když dosáhlo určitého bodu, poodletělo a zmizelo. Členitá loď se přesunula k jednomu z měsíců další planety a zaměřila na něj svou různorodou pozornost. V místě, kde zmizela nákladní loď, se obraz vesmíru zachvěl a nákladní loď se znovu objevila.
„Tahle násoska je jiná. Menší. A na horní části trupu má jiné označení,“ ozval se muž u senzorů.
„Násoska?“ zatvářil se plukovník pochybovačně. Bohužel věděl, že taková pojmenování mají velkou šanci ke zlidovění, zvlášť když díky přímému přenosu zazní hned v několika pozemských zařízeních.
„Nasává planety,“ zamumlala jedna z žen. „Příhodné.“
„Ale proč?“ vykřikl Michio Sató. „Proč nasávají planety? Co s nimi budou dělat? A co udělají, jestli bude některá z těch planet obývaná?“
„Tak to…,“ začal plukovník, ale přerušil ho výkřik senzorového důstojníka.
„Všimli si nás. Vědí o nás. Letí sem,“ vyrážel krátké věty mezi rychlými nádechy.
„Ústup! Ihned. Kryjte se za oběžnice, ať nás nezaměří. Jakmile to bude možné, vleťte do hyperprostoru.“
Jackie Chan couval kolem měsíce a přitom se otáčel. Jeho sondy pořád zasílaly zprávy o pohybu ve svém okolí. Hlídková loď Shermaal se pomalu blížila. Nevypadalo to, že by spěchala.
„Stále vysíláme přímý přenos na Zemi,“ řekl Michio polohlasně. Koutkem oka zahlédl blikající signalizaci komunikace. Wang ani senzorový důstojník nereagovali. Ztráta několika sond byla více než přijatelná, pokud by v záznamu byla objevena slabina nepřítele. Navíc, pokud nebyly speciálně nastaveny, jakmile sondy ztratily kontakt s mateřskou lodí, třeba při vstupu lodě do hyperprostoru, nastavil se na nich pětivteřinový odpočet k autodestrukci.
„Vstup do hyperprostoru za deset vteřin,“ hlásil pilot. Upřeně se díval na obrazovku před sebou a pomalu začal odpočítávat: „Pět, čtyři, tři…“

V Pentagonu, SGC a centrále Obrany Země přítomní se zatajených dechem sledovali ústup Jackie Chana. Celý přenos ze všech senzorů se zároveň nahrával, aby mohl být později vyhodnocen. Náhlá ztráta spojení po odvysílání vzorce vakcíny všechny znepokojila, a když přišel první záznam po opravě komunikace, byl po polovině zeměkoule slyšet rachot, jak mnoha lidem spadl kámen ze srdce.
„Co to…? Ne.“ hlesl generál Davis do naprostého ticha v SGC. Sondy poslaly svých posledních pět vteřin a jejich obraz se ztratil.
„To je nepřijatelné!“ vyrazil ze sebe rozhorleně pan Coolidge, který celou akci sledoval v jednací místnosti Obrany Země.
Generál O’Neill rukama pevně sevřel opěrky svého křesla a zavřel oči. Nedoufal, že se mu podaří potlačit obraz Jackie Chana vybuchujícího těsně předtím, než se mu podařilo dostat do hyperprostoru, jen chtěl být chvíli sám a toto byla nejjednodušší možnost.
„Dvě lodě v rozmezí jediného dne,“ zamumlal generál Davis. „Měli bychom náležitě odpovědět!“ bouchl pěstí do stolu, až hrnek nedbale postavený na hraně desky s třesknutím spadl a ulomil si ouško.
„Je to marné, jsou všude,“ ozvalo se z komunikace. Jay Felger stál na Atlantis u zařízení sledujícího lodě v dalekém vesmíru a hlava mu létala sem a tam, jak se snažil vidět a vstřebat všechny informace najednou.
„Jak, všude?“ zamračil se Coolidge.
„Lodě Shermaal se objevují po celé Mléčné dráze, vždy ve více kusech. Podle označení nejméně jedna rozbíjecí a jedna násoska, zbytek bude hlídací. Násosky čas od času bliknou, asi jak se mění za prázdné. A planety a měsíce ubývají.“ Jay ztichl. I ostatní mlčeli.
V SGC se rozběhla Brána. Technik u jejího ovládání zvedl ruce do výše ramen, aby naznačil, že vytáčení probíhá na druhé straně. Generál Davis přestal zírat na poslední obrázek, který poslaly sondy v okolí Jackie Chana, a zadíval se k otáčejícímu se kruhu s krytkou Iris.
Poslední zámek zapadl a na zadní stěně místnosti se objevil odraz mihotavého světla z otevřené červí díry.
„Je to Kelowna, pane,“ řekl technik. „Jen audio přenos.“
„Pusťte to.“ Davis se snažil nedát na sobě znát zvědavost. Cestování Branami bylo téměř zastaveno a s Kelownou žádné styky neudržovali.
„Tady vrchní plánovač Sovren, volám Zemi. Slyšíme se?“ ozval se z reproduktoru nakřáplý hlas.
„Generál Davis, planeta Země. Co pro vás můžeme udělat, vrchní plánovači?“
„Máme tady návštěvu, generále, a myslíme si, že je od vás. Je to tak?“
„Návštěvu?“ nechápal Davis.
„Muž a žena. Objevili se poblíž Brány a vedou divné řeči. Nechceme je tady. Máme vlastních starostí nad hlavu. Naše planeta se začala chovat divně.“
„A co po nás chcete?“ zeptal se Davis.
„Nejraději bychom ty dva poslali k vám, ale oba tvrdí, že to není možné. Není. Přesvědčili jsme se. Z nějakého nepochopitelného důvodu nemůžou projít Branou.“
„Projít k nám není teď možné,“ zavrčel generál.
„Ach ano, vaše slavná Iris. Shana a Cam se rozhodně nechystají nás opustit. Vyprávějí lidem, jak úžasný život je čeká s novými spojenci. Mají pravdu? Je někdo takový?“
„Shana a Cam?“ generál Davis si zamyšleně mnul čelo.
„Znáte je? Mluví pravdu? Nějaká pomoc by se nám hodila.“
„Ztratili se…,“ začal generál, ale zarazil se, když si všiml divokého mávání doktora Felgera. Jay divoce koulel očima a vrtěl hlavou. „Počkejte na příjmu, prosím,“ řekl Davis a nechal s Kelownou přerušit audio spojení.
„Co se děje?“ vyštěkl hruběji, než měl v úmyslu.
Jay se nenechal vyvézt z míry. „Na jejich soustavu právě útočí Shermaal. Už zpracovali dvě krajní planety a právě se chystají na tu, se kterou Kelowna sousedí. Proto zřejmě mají ty problémy. Jestli ještě není pozdě, asi by měli odejít,“ navrhl nesměle.
Davis pokývl hlavou. Jeho rozhovor s vrchním plánovačem pak sestával z dobře míněných doporučení a rad na jedné straně a nevěřícího úžasu a nepochopení na straně druhé. Sovren nakonec rozhořčeně prohlásil, že o osudu své planety si rozhodnou sami a přerušil spojení. Brána se zavřela.
Generál Davis se podíval na obrazovku, která ukazovala Jacka O’Neilla.
Jack zvedl oči z papírů na stole. „Victoria i Champagne se chystají ke vzletu. Během dvou hodin se připojí k Atlantis a přesunou se do soustavy s Kelownou. Tam se k nim připojí George Hammond a Apollo, které jsou na cestě od superbrány. Nejdřív zachrání naše lidi – Camerona Mitchella a Shanu Morris, pak zneškodní nepřátelské lodě. Eagle bude startovat také, ale zůstane u Země na hlídce. Posádky všech lodí budou minimální. Nemáme lidí nazbyt.“ Podíval se po obličejích konferenčního hovoru. Nemusel připomínat, že problémů na Zemi je tolik, že by sami potřebovali pomoc.

Atlantis vystoupila z hyperprostoru v místě, kde se měla nacházet poslední planeta solární soustavy kelowňanů. Dvě pozemské lodě, které ji v závěsu následovaly, nebyly v jejím stínu vidět.
Technik u ovládacího pultu Města stiskl zářící krystalovou klávesu a v malém reproduktoru se ozval hlas velitele lodi George Hammond:
„Vítejte, už na vás netrpělivě čekáme. Pokoušeli jsme se přesunout k nám plukovníka Mitchella a navigátorku Morris, ale něco ruší naše zaměřování. Možná si Atlantis bude vést lépe. Lodě Shermaal jsou právě na druhé straně slunce. Sklízejí obrovskou plynnou planetu s kovovým jádrem. Asi s tím mají trochu problémy, protože už jsou tam dost dlouho. Kelowňané se Branou začali přesunovat na jinou planetu, ale jde to pomalu. Navíc ztráta většiny hmoty soustavy začala výrazně ovlivňovat oběžnou dráhu planety. Není jisté, jak dlouho ještě bude Brána fungovat.“
Podplukovník Lorne si všiml, že se na Hammondovi o Camovi a Shane vyjadřují podivně stroze, ale nekomentoval to. Seděl v antickém křesle, a zatímco poslouchal hlášení z první pozemské lodi v soustavě, blížil se ke Kelowně. Nechal si její obraz nad hlavou zvětšit a propojil ho s rozpoznáváním životních forem. Cama a Shanu našel hned. Oba stáli blízko Brány, do které se hrnul nepřerušovaný proud místních obyvatel. Pokusil se poslední dva členy původní posádky Daedala zaměřit, ale přenášecí zařízení stále klouzalo stranou, jakoby byli Cam i Shana chráněni nějakým druhem silového pole. Pokusil se je zavolat, ale neodpovídali. Pod jeho upřeným pohledem se bez viditelného cizího zásahu jejich životní funkce zběsile rozblikaly a zmizely.
Neměl čas se tím zabývat, protože se mezi Atlantis a pozemskými loděmi objevily lodě Shermaal. Byly tři, všechny bojové a bez zaváhání spustili palbu na Champagne a Apolla. Štíty Champagne se pod náporem cizí energie hroutily hned po prvních zásazích. Stejně jako Victoria neměla ani Shampagne ZPM. Apollo sice modul nulového bodu mělo, ale Shermaal se podařilo trefit do jediného choulostivého a přísně tajeného místa, kde byl štít zranitelný, takže bylo ZPM vyřazeno z provozu. Zbývající pozemská plavidla a Atlantis palbu opětovaly vším, co měly k dispozici. Zatímco na lodě Shermaal neměly střely ani paprsky žádný viditelný účinek, Champagne a posléze i Apollo se doslova rozpadly na kousky.
Evan se snažil přesunout co nejvíc členů posádek na Atlantis a věděl, že o to samé se pokouší i Victoria a Hammond. Bylo to zbytečné. Jakmile zlikvidovaly první dvě plavidla ze Země, zaměřily se lodě Shermaal na další. Ani jedna neměla šanci odolávat déle, než pár minut.
Podplukovník Lorne klel a sbíral každého, koho na zbývajících lodích dokázal zaměřit. Také ze zničených lodí přesunul obě zet-pí-em a Jay Felger jimi ihned posílil Město. Evan přitom po lodích Shemaal pálil vším, co měla Atlantis k dispozici.
Ani po urputné palbě nebyly nepřátelské lodě viditelně poškozené. Dalo by se říct, že na sobě neměly ani škrábanec. Ale Atlantis také odolávala. Její štít díky třem ZPM a dvěma naquadahovým generátorům, které dodávaly energii vedlejším systémům, zadržel všechny střely vypálené z plavidel Shermaal. Na rozdíl od pozemských lodí, na Atlantis se žádné slabé místo v obraně nenacházelo.
Evan si pro sebe zavrčel, že takhle může klidně střílet celý den, když zjistil, že už nemá čím. Ve skladech zůstalo posledních deset dronů určených pro možnost autodestrukce zevnitř Města. Byla to poslední možnost obrany, když všechno ostatní selže.
Lodě Shermaal střílely stále stejnou intenzitou, a jestli jim Atlantis oplácí stejně nebo ne, to je zřejmě nezajímalo.
Podplukovník zaskřípal zuby. Nebyli tady nic platní. Ani pro Kelownu, ani pro Zemi nemohli udělat vůbec nic. Tři střílející nepřátelské lodi nic neznamenaly, když dalších byla plná galaxie. Na odvedení pozornosti nebyla Atlantis dobrá ani jako otravná moucha.
Lorne otevřel hyperprostorové okno a Město v něm zmizelo. Celá slavná antická technologie zklamala jak při záchraně Cama a Shany, tak při boji se Shermaal. Vraceli se domů jako spráskaní psi.
Jay Felger stál u velké obrazovky, kde mohl sledovat, jak v celé Mléčné dráze ubývá planet, a z očí mu tekly slzy beznaděje.

vynikající díl

[andoriel]

Děkuju, posedlíku

[Aiwendill]

pekná kapitola, ale to som ti už asi písal aj v maili...

[andoriel]

Ano, Aiwe
Znovu děkuju

Nelíbí se mi to, kam to míří ale povídka je stále pěkná

[andoriel]

Děkuju, Ondro

Pro snadné vítězství musíš jinam, tady se nevede, to by nebyla žádná sranda Ale vyprávění bude ještě nějakou chvíli pokračovat, protože ještě pořád s příběhem nekončím

Súhlas. Znova vysoká úroveň epizódy.

[andoriel]

Děkuju, BFU

Ďalšia kvalitná (aj keď mnou nie celkom "podporovaná") časť.
Proste, nerád čítam takýto dej.
Ale inak, ako vždy veľmi dobré.

[andoriel]

Děkuju, Puk

Dovol mě otázku, co uděláš s těma planetama, když je všechny zničíš?

[andoriel]

Uvidíš, Ondro

Tenhle příběh je hodně dobrej. Je to zcela něco odlišného a zároveň to v některých věcech odkazuje na starou dobrou SG. Budu se k tomu příběhu muset vrátit. Mám od tebe v mejlu nepřečetené díly, tak během léta se snad najde čas a pročtu.