SG: Nový věk v Pegase

Snad to moc nepřeháním

29.Díl: Král nebo Císař

Rokování mezi zástupci Země a Přemyslovského Impéria proběhlo v Mikulčicích. Mikulčice byly ve skutečnosti městskou lodí třídy Atlantis, ve kterém se nacházelo kromě státního řízení také hlavně kasárna.
Země se zavázala poskytnout úplně všechny informace o své historii a také k seznámením se s Antiky a Asgardy. Na oplátku jí byla slíbena pomoc a návrh na uzavření spojenectví a obchodních dohod. O´Neill si všiml, že vojáci u sebe nosí i meče, sekery a další různé zbraně, navíc měli zvláštní druhy brnění. Dále mu nebylo jasné, jaký titul ve skutečnosti Svatopluk toho jména IV. má. Jedni ho označovali za krále a jiní za Císaře, ale těch bylo daleko méně.
Dalším bodem, který navrhl sám Svatopluk IV. Byla vzájemná kooperace mezi flotilami Země a flotilou Přemyslovského Impéria, konkrétně se mělo jednat o druhou flotilu vedenou Admirálem Purkartem, nejlepším admirálem, jakého kdy Impérium mělo.
Toto vzal O´Neill jako poctu a souhlasil. Dále byla navázána dohoda o tom, že Země bude nechávat zpracovávat vytěžené suroviny v galaxii Pegasus na Vladislavy, zatímco Přemyslovská říše si část zpracovaného kovu nechá.
O´Neill s tím souhlasil, ale neuspěl s vlastním návrhem na nějaké sdílené technologie. Připadalo mu jako by slyšel Thora, když mu oznámil že Prométheus je primitivní loď. Další jednání mělo proběhnout na Magritě, ale než O´Neill stačil předat koordináty planety několik diplomatů si planetu našli na svých tabletech. Poté se zeptali zda se opravdu jedná o onu planetu, a když jim doktor Zelenka odpověděl, že ano, bylo jednání ukončeno a diplomaté se v rychlosti rozloučili a garda je odváděla zpět do hangáru, které si to namířili na orbitu.
Na Orbitě bylo mnoho lodí, ze známých lodí zde bylo patnáct Auror, dalších dvacet neznámých a jedna loď třídy Tenebris. Mezi nimi a povrchem planety létali zásobovací a nákladní lodě neznámé třídy.
Zelenka pak zahlédl dalších deset lodí, které doprovázeli další lodě. Krom lodí se v okolí planety nacházeli velké antické satelity, které byly už od pohledu daleko silnější a odolnější, než ten, který se nacházel v soustavě Lantea.
Indianapolis byl hlídán pěticí lodí. Jumpry přistávali postupně do hangárů, kde vyložili svoje cestující a piloti odletěli pryč. Tak to probíhalo dvě hodiny, než se všechny jumpery vystřídali a poté loď mohla za dozoru oněch pěti lodí opustit soustavu a vstoupit do hyperprstoru. Neletěla ovšem nad Spartu, ale přímo na Magritu.
Antikové i Asgardé souhlasili se seznámením, ale chtěli také, aby se tohoto účastnili i Geniové, kteří si v docích na Magritě stavěli své první lehké křižníky, které měly doplnit spojeneckou flotilu.
Po třech dnech nad orbitou vystoupili lodě vedené jednou lodí třídy Crespucolo v sevřené formaci a začali vysílat zprávu, v té žádali o video rozhovor.
Po několika zdvořilostních frázích bylo rozhodnuto, že jeden lehký křižník přistane na přistávací plošině, a odtud poletí jumperem do asgardského města.
Jednání proběhlo v přátelském duchu, ale admirál Tibérius na něco přišel. Jednání mělo pokračovat i další den a proto se delegace vrátila zpět na orbitu, ale nechala antiky a asgardy, aby si mohly projít lehký křižník neznámé třídy.

Tibérius nemohl v noci spát a jeho manželka kancléřka Octávie kvůli jeho převalování nemohla usnout až nakonec vybuchla a zeptala se ho, co ho trápí, nebo ať jde spát jinam. Tibérius si jen povzdechl a začal: „Víš něco se mi na tom jejich Císaři nezdá. Jako bych ho odněkud znal. Ještě za slavných časů naší říše, ale nemůžu si vzpomenout, kdo by to mohl být.“
„Jak bys ho mohl znát, když naše říše zanikla deset tisíc let zpátky. Tak dlouho nemůžu žít nikdo, navíc sám nám řek že mu je čtyřicet let. A u lidí by to celkem odpovídalo.“
„Zítra zajdu na Spartu se vzorkem jeho krve a nechám Vectoria ať najde nějakou shodu protože se určitě musí jednat o nějakého z části Antika, není možné aby byl podobný někomu z císařské gardy!“
Octávii zarazil důraz a význam jeho slov na tolik, že začala přemýšlet nad všemi gardami, které mohla povolat na obranu říše, během nebezpečí a obrany planet. Pak se zarazila ještě víc. Byla jen jedna garda, která se nikdy nepovolávala a povolala se jen jednou, když se bojovalo na povrchu Lantey. „Ty myslíš tu Císařskou gardu?! Nebo spíš Legii!!?“ řekla tak tichým a sklíčeným hlasem, ve kterém se nacházela spousta strachu.
Tibérius přikývl a hleděl do stropu. V antické společnosti to bylo spíše tabu, a vždy když se o ní začal někdo bavit objevil se jeden z členů této tajúplné gardy. Nebylo tomu ani jinak tentokrát, ovšem, garda tito povznesení se vždy transformovali do své vlastní podoby a v uniformách černé jako noc se vydávali po chodbách do oněch místností. Vždy se ovšem nejdřív objevili na místě, kde se nacházelo hodně lidí. Tentokrát se ovšem objevili v jídelně, ale i v kontrolních místností a všech dalších strategických místností města. Všichni šli potichu jejich zachmuřené tváře prozrazovali, že se něco chystá. Antikové a Asgardé, kteří o této gardě věděli hleděli na ně s úctou, což jejich spojence dost překvapilo. Celkem třicet těchto záhadných mužů došlo do jídelny, kde se dali do řeči velice rychle drmolící se alteránčtinou, jazykem, který i sami antikové považovali za mrtvý.
Poté se tři z nich oddělili a vydali se ve směru k apartmánu Tibéria a Octávie.
Octávie rozsvítila rychle světlo a přitulila se k Tibériovi,který pořád přemýšlel, nad tím jestli něco neudělal špatně. Pak se ozvali tři hlasité rány, které ohlašovali příchod oněch gardistů. Tibérius nešel otevřít, nebylo to potřeba. Místo toho šel i s Octávií do kuchyně, kde nachystali rychle něco k jídlu. K tomu připravili dvě lahve vín ze Země, obě byly bílé a z České republiky, i když to tak nevypadalo, doktor Zelenka byl spíše vinař, než pivař. Veltlínské a Sylvánské zelené.
Dveřmi po necelé minutě prošel onen antik, na kterého vzpomínal Tibérius. Opět se mu prohnala hlavou vzpomínka na boj o Lanteu. Antik se posadil na druhou stranu stolu a hned si vzal chlebíček, který Octávie stihla nachystat.
Antik si oba dva představitele pozorně prohlédl a pak směrem k Tibériovi prohlásil: „Zestárl si dost od boje na Lantey, a ani se nedivím že si nevzpomínáš na mé jméno. Dovol abych ti pomohl, jmenuji se, ehm nebo spíše jmenoval jsem se bratr kapitán Adeptus Dominus, syn císaře Adeptia Silicuse Dominuse.“ Pak se chvíli odmlčel a pokračoval hned poté co stihl ochutnat víno.
„Je to už skoro jedenáct tisíc let, když jsem v alteránčtině mluvil o dávném proroctví. Mi Císařská garda jsme věděli kam spěje říše už o tisíc let dříve, kdy byl zabit můj synovec Remus Dominus. Morosův otec měl vše dokonale naplánované na obsazení Císařského trůnu, žel když se mu naskytla příležitost, zapomněl, že zrádce na trůn nikdy neusedne a proto zemřel tak záhadně. Jeho tehdy dvacetiletí synové se mezi sebou tak pohádali, že vypukla válka. Pak vypukla válka s wraithy a do toho se ti dva nemohli smířit a rozdělili celí Pegasus. Druhý nejmladší Moros byl svým způsobem šílenec a maniak. Po pádu hlavní planety a naší zahálce, když jsme mohly vstoupit jen do jednoho boj na Lantey na ochranu potomků naší císařské rodiny a obyvatel planety.
Tehdy se Janus vrátil z jedné ze svých časoprostorových výprav a prohlásil, že wraithy budou poraženi po dlouhé válce.“
Tibérius: „Ano, byli jsme u toho, ale už jsem tomu nevěřil.“
Dominus: „Pojmenujte loď, která bude od teď vlajkovou lodí Antiků a Asgardů. Bude se jmenovat po mém synovci. Ale abych dokončil toco jsem vám vyprávěl. Ti tam nahoře se také stydí za to, že Morose nechali dělat to co sám chtěl. Mému synovci to už ale nepomůže. Proto tady máš dva vzorky krve. Jeden je Svatopluka IV. a ten druhý je můj. Oba vzorky odneseš ještě teď v noci Vectoriovi na Spartu, k analýze.
Výsledky ať Vectorius nechá jen ve své paměti UI a ty se je vyslechneš v soukromí. Poté ať Vectorius oba vzorky zničí. A ještě jedna věc Tibérie! Je na čase spojit se s potomky tvého děda v Centrální galaxii, už brzo je budeš potřebovat, a nejen ty.
Dominus vstal, zašpuntoval obě lahve a dal si je do bundy. Poděkoval za vína a ještě prohlásil, že pokud se výsledky dozví ještě někdo jiný kromě rady, viník dopadne stejně jako Morosův otec!“
pak se pouze poklonil a zmizel, stejně tak jako všichni příslušníci Císařské gardy.
Tibérius se v rychlosti oblékl do své uniformy a Octávie zatím nechala svolat Antickou radu. Aby jim objasnila co se událo.
Vectorius, i přesto, že byl stále umělou inteligencí a hrozně ho to štvalo, dokázal prostudovat celou databázi Sparty za těch deset tisíc let. A zrovna si četl o císařské dynastii. Když přišel do města v noci Tibérius pozemská posádka se hodně divila, ale když jim řekl, že se jedná o jeho osobní záležitost, která se týká Vectoria, tak to nechali být. Vectoriovi trvalo jen malou chvilku, než projel oba vzorky krve. Zjistil, že jsou si podobné na sedmdesát procent. Za týden se měl dostat konečně do normálního těla. Když ovšem databází projížděl uvědomil si, že se jedná o Císařský rod. Tibérius to už věděl a vracel se zpět. Přímo před ním se zavřeli dveře a pochopil, že Vectorius ho nenechá odejít bez vysvětlení.
Potvrdil že se jedná o Císařský rod a Vectorius vzorky zničil a zároveň s tím vše, co se týkalo prohlížení a skenování vzorků. Vectorius si byl vědom, čeho je i on samotný vystaven.

Ráno, když bylo před jednáním se sešla celá rada aby prodiskutovala spojenectví. Octávie seznámila všechny v současné radě s tím, ž se jedná o potomka císařského rodu, a zároveň je to v tomto případě dědic říše a může si dělat v některých ohledech co chce.
Současná situace byla proto pro Antickou, ale i Asgardskou říši a její spojence lepší a výhodnější. Jednání proběhla v klidu, a byly dohodnuty sektory i pohraniční systémy, které se osídli podle toho jak bude v galaxii bezpečno nebo ne. V loděnici na Magritě byly položeny základy na bitevní loď třídy Prime, která měla být dlouhá čtyři a půl kilometru, ale její výkon měl přesahovat i lodě třídy Tenebris. Její jméno bylo Remus Dominus po posledním tvrdém panovníkovi Antické říše.
Antikové nechápali rozhodnutí rady, ale udělali tak, asgardé to chápali dostatečně, Císařská garda byla složena vždy jen z potomků prvních Císařů a toto krevní spojení bylo veliké.

Zatím žádný komentář, takže bych rád věděl, jestli se vám díl aspoň trochu líbil.

Moc pěkný díl jsem zvědav co bude dál.
Dřív jsem nestihl si to tu přečíst

[kasparova655365]

Vše nejlepší k narozeninám

Všechno nejlepší k narozeninám.

[andoriel]

Všechno nejlepší

[Aiwendill]

Všetko najlepšie!

Ahoj, díky všem za přání

Jinak druhou povídku co mám napsanou si nechám pro sebe a pokud by si ji někdo chtěl přečíst může mi dát vědět

Zdravím, vím že dlouho jsem se dlouho neozval. Poněkud nestíhám a proto se Vám omlouvám za delší pauzu. Letos jsem toho na fóru moc nepřečetl a je mi to opravdu líto. Napsal jsem několik kapitol pokračování, ale to se nyní zveřejňovat nebude ani v nejbližší době.
Zkrátka a dobře je toho moc a opravdu hodně toho nedokončím či případně smažu něco krátkého co nemá ani půl stránky. Jediné v čem jsem se rozhoupal je Cesta Antiků, která bude ze současného dění Nového věku v Pegasu, tak jak jsem plánoval dříve že to bude na několik set kapitol to opravdu nevypadá.
Cesta Antiků se bude týkat Admirála Tibéria a jeho návštěvy u jiných Antiků v jiné galaxii.
Takže přeji příjemnou zábavu, Šťastný nový rok, hodně zdraví a úspěchu.

30. Krůček od Pohromy

Po jednáních, která proběhla na Magritě, se rozhodlo Nejvyšší velení Země o posílení armád ve všech státech. Obrovský nedostatek vojáků způsoboval velké problémy nejen na Zemi, ale i v galaxii. Nebyly posádky pro lodě, ale ani technici, které by se o ně starali. Proto mnohé lodě létali jen na devadesáti procentech stavu posádek a tato čísla se nadále zhoršovala.
Výprava admirála Tibéria do takzvané Centrální galaxie se připravovala na podle. Sacuma měla letět jako jedna ze dvou doprovodných lodí. V tom stejném čase, kdy probíhala intenzivní jednání na Vladislavy a Magritě se na Zemi stalo mnoho nepěkných věcí.
Vznikla krize, kterou způsobily teroristé a členi armády byly nasazování čím dál častěji jako pomocné hlídky ve velkých městech.
Některé utajované incidenty přivedli do armády mnohé nové vojáky, kteří si zasloužili, že jsou hodni se zúčastnit tajných projektů, které se odehrávali po celé Zemi, a taktéž v celé galaxii. Desítky vojáků byly nasazování na spojeneckých planetách a pomáhali cvičit zdejší domobranu a naopak se učili jak přežít v přírodě. Nejvíce tomu pomohli Jaffové a Juňané.
„Co bylo pro Zemi to nejhorší?“ Na tuto otázku se ptali analytičtí důstojníci ve všech armádních štábech po celém světě. Nejhorší se stala událost, která vešla do dějin pod názvem „Krůček od pohromy!“ Nad Zemí se strhla velkolepá bitva, která se většinou odehrála v okolí odvrácené strany Měsíce.
Plukovník Tománek se jí zúčastnil na Vlajkové lodi Země, Černý Jestřáb.
„Lodě Aschenské Konfederace vystoupili z Hyperporstotu v okolí Měsíce a druhá skupina nepřátelské flotily vystoupila v okolí Marsu. Admirál Mitchell nařídil, aby se jeho vlajková loď Apofis spolu s Telfordovou čtvrtou flotilou, ve které bylo deset Aschenských modifikovaných bitevních lodí a patnáct těžkých křižníků osm lehkých a deset torpédoborců vydal proti nepříteli. Jako podpora se k nám z první flotily přidaly dvě Anubisovi mateřské lodě a pět Hataků. Pátá flotila pod velením Generála Shepparda a šestá flotila pod velením Kontra-Admirála Šimazu se vydala z pravé strany napadnout nepřítele ze zad.
Plán generála Mitchella byl riskantní a on to věděl, i přesto se vydal do útoku on ve snaze předejít případnému bombardování Země. Poté co lodě vyletěly ze svých pozic, zůstalo nad orbitou pouze osm desítek stíhaček F-302D1 a dalších patnáct F-302D2. tyto stíhačky měly ochránit deset Hataků a šest alkešů, které zde zanechal velitel první flotily.
My jsem se mezitím pustili do boje. Generál Sheppard pro jistotu nařídil otevření sil s drony a všechny lodě vystřelili ze svých dalekonosných zbraní. Stály jsme kdysi proti větší přesile, ale tentokrát to vypadalo pro nás hůř. Po vystřelení z hlavních zbraní jsme odpálili rakety. Byl to pro nás šok, ale z naší páté a šesté flotily přiletěla jen pětina raket k nepřátelským křižníkům a tam explodovala. Pak se stalo něco, co jsme nečekali. Z hyperprosoru těsně u atmosféry Země vyletělo tři sta transportních lodí a i když se nimi střetli stíhačky jak na orbitě planety tak ty co vystartovali z letišť více, jak šedesát lodí proletělo a buď poškodilo loděnici v Německu a loď Admirál Hipper, která byla v údržbě, tak vysadila několik desítek až stovek sabotážních jednotek po celém světě. Bohužel dodnes jsme je všechny nezničili.
Po patnácti minutách boje jsme se prostříleli středem nepřátelské flotily a v okolí měsíce abychom viděli jak Ra bitevní loď třídy Anubis byl těžce poškozen a málem explodoval. Naštěstí se plukovníku Thomsonovi podařilo částečně evakuovat loď a pak se přerušila nařízená autodestrukce, která by zničila jádro nepřátelské flotily.
Když se naše dvě flotily prostříleli nepřátelskou skupinou v okolí Měsíce, byla těžce poškozena Hathor, Karel V. a Bell. Lehce poškozený byl Chcao Chcao a Indianapolis. Všechny lodě pokračovali v boji a brzy začala evakuace Hathor. Generál Mitchell se rozhodl postavit proti řítící se Aschenské bitevní skupiny, která přilétala od Marsu. Celá první flotila zahájila palbu a odpálila zbylé rakety. Následně byl už těžce poškozen i Apofis, ale hrdě čelil přívalu nepřátelských stíhaček.
To co následovalo, jsem si na začátku bitvy nedokázal představit. Hathor pod veleném Generálky Natašy Else Nikitinové se rozletěl plnou rychlostí proti flotile Aschenů. Nikitinová předpokládala, že loď se nepodaří zachránit a tak se rozhodla loď obětovat. Štíty odolávali a nouzové moduly opouštěli postupně obě Hathor a za chvíli i Apofise. Apofis kryl útok Hathor a poté skočil do hyperprostoru. Nikitinové se také nepodařilo evakuaovat více jak polovinu posádky a nařídila otevření zbrojnic. Původně se chtěla evakuovat jako poslední, poté co zadala poslední kód k autodestrukci. V místnosti, kde se nacházela trestná rota a byly zde umístěny kruhy nastal boj. Hrdinství a fanatičnost těchto mužů zabránila postupu Aschenských jednotek na další patra. Na Palubě zůstal jediný nezraněný člen trestní roty, který se rozhodl, že se postará o to, aby loď ne-explodovala uprostřed nepřátelské flotily. To se mu povedlo.
Mezi tím jeden z nepřátelských hataků narazil do Aschenských torpédoborců a táhl je proti středu flotily. Štíty na torpédoborcích spadli velice rychle, a když se loď ocitla uprostřed aschenské formace všechny lodě na ni spustili palbu ve snaze zničit ji co nejrychleji. To se jim povedlo a dvě bitevní lodě na středu kruhové formace vybuchly s ní. Černý Jestřáb zahájil palbu na poslední dvě Aschenské bitevní lodě a to se dařilo i ostatním lodím. Zbylé lodě z první flotily zaútočili na doprovodné lodě a nemilosrdně je ničili.
Do hyperprostoru se nepovedlo uniknout ani jedné z lodí a naše flotila toho dne zajala tři další aschenské torpédoborce a dva lehké křižníky. Toho dne jsme měly ztráty. Museli, jsem pochovat sto padesát příslušníků první flotily a dalších sto dvacet členů flotily čekal invalidní důchod.
Boj ale trval dál, na Raovi i na Hathor se bojovalo v okolí kruhů, kde byl velký počet nepřátelských vojáků a naši drželi s vypětím všech sil pár zbrojnic hangáry a klíčové místnosti lodě. Na palubu do hangáru přilétali jumpery, které vysazovali další a další posily v podobě trestanců, kteří měly jasný úkol. Po patnácti hodinách boje se podařilo vyčistit většinu prostor lodě a po dalších osmnácti hodinách lodě byly zabezpečeny. Celkem zemřelo kolem pěti set trestanců, kteří na lodích byly nasazeni. “
Pro plukovníka Tománka to byla poslední mise s Černým Jestřábem. Kdyby IOA nezabavilo Karla IV., který se nyní nazýval Admirál Hipper, byl by nyní jeho velitelem. Vycvičená Česká posádka byla roztroušená po celé vesmírné flotile a sloužila především na Černém Jestřábu, kde tvořila polovinu kontingentu pozemních sil. Na místo plukovníka Tománka, který odchází velet Čáslavské základně a nastupuje major Hans Zimmer z Rakouska.
Podle špionážních záznamů se Aschenské velení v Mléčné Dráze rozhodlo k podpoře terorismu na Zemi. Následující rok a půl byl pro Zemi obtížným a za všechno padla hlava Brigádního Generála Camerona Mitchella. Mitchell by nadále důležitým důstojníkem a pohyboval se v kruhu nejvyššího velení. Díky tomu se stal nástupcem generála Hanka Landryho ve funkci velitele SGC v Cheney Mountians. To vedlo k výraznému zvýšení pohotovosti a urychlení výstavby nových kolonií v Mléčné Dráze. Do roka se měla dostavět kolonie na Aduru, kde se nacházela hlavní vězeňská základna a vězni ať už z Luciánské Aliance nebo z Aschenské konfederace a Jaffové zde pomáhali stavět nové domy a města.
Několik stovek vězňů pracovalo na Gamě a téměř po deseti tisících jich pracovalo na Alfě, Betě, bývalém stanovišti Gama a na Deltě, Chullacku a v neposlední řadě a to hlavně právě na Aduru. Ti co nebyly zaměstnaní ve stavebnictví byly zaměstnáni v zemědělství nebo v dolech kde těžili různé suroviny. Tisíce tun zásob pak putovaly do Pegasu, kde se doplňovali sklady všech základen. Díky tomuto kroku byly vězni nuceni pracovat nepřetržitě po dobu celého roku. Pokud někteří vězni byly ochotní pracovat, dostávali dokonce menší dovolené v podobě volných víkendů a tak podobně. Nejhůř na tom byly ale členi Luciánské Aliance, kteří se už chtěli vrátit domů za svými rodinami, a stále se jim to nedařilo.
Po dvou měsících od bitvy nad orbitou Země přiletělo nové vedení Luciánské aliance vyjednat podmínky o míru a kapitulaci Aliance. Luciané museli propustit všechny otroky a byly jim navrácení všichni zajatci. Těch bylo celkem dvacet pět tisíc, zbylý měli ještě dva měsíce pracovat na polích na Pozemských koloniích. Tuto dohodu učinil nynější vůdce aliance Verdon Varro syn Varra, který se nacházel na Destiny. Byl to první výrazný krok k osvobození Mléčné Dráhy od vlivu Aschenské Konfederace. Ale Mléčná Dráha si měla ještě stále projít peklem hrůz.

Velmi pěkný povedený díl jen mam dotaz maličko jsem se ztrácel v tom zda děj je vyprávěný z první nebo třetí osoby?

Velká část toho je z první osoby, tedy tak jak to viděl Plukovník Tománek, zbytek je z třetí osoby.

Díky za objasnění

Nějaké další plány s touto povídkou? V podobě pokračování samozřejmě

Taky prosim o pokračování.

Zdravím Vás po dlouhé odmlce. Na foŕum už nemám tolik času, kolik sem dříve měl. Ale doufám že si tuto upravenou kapitolu užijete.
S přáním pěkného čtení Váš Ondra.

31. Nečekaní spojenci

Po další bitvě o Zemi a sjednání míru mezi Luciánskou aliancí a Aliancí čtyř ras odpadla Zemi povinnost starat se o další a další vězně na svých základnách a tak získala silného obchodního partnera. Vojáci nebyli zrovna nadšení, že mají potencionálního spojence, který je nestálý a může je zradit. IOA si naopak libovalo, a popravdě to byl první rozumný diplomatický krok v Mléčné Dráze, který se IOA povedl dokonale. Luciánská aliance se zavázala podpořit Zemi i jejích spojence v některých případech i propůjčení lodí.
První opravdový krok přátelství nastal, když na Junu zaútočila flotila Aschenů, proti které stála Odyssea a Malinovskij. Krátce po odeslání žádosti o podporu přiletěla jako podpora deset lodí Luciánské aliance. Jednalo se o jednu z eskader, která byla zrovna doplňovaná, stavy jejich posádek nebyly úplné, na druhou stranu to byly zkušené posádky, které měly zkušenosti z bojů jak s Pozemskou flotilou, tak i Aschenskou. Jejich eskadra měla jeden těžký křižník dva lehké křižníky a dva torpédoborce. Více nemohla Luciánská flotila poslat. Tuto eskadru vedl velitel Macadar. Aschenové vyslali nad Junu dva těžké křižníky šest lehký křižníků, osm torpédoborců a deset Alkešů spolu s dalšími deseti transportními loděmi. Chtěli planetu obsadit.
Jak kdysi řekl Te´alc, planeta byla významným opěrným bodem a na její orbitě neustále hlídkovala dvojice či trojice Pozemských či Aliančních lodí. Pozemská flotila se skryla za měsícem a na planetě byl vyhlášen poplach. Složený prapor z Tureckých vojáků se zde postupně cvičil a nyní tyto jednotky zabezpečili bránu a chystali se k boji.
Juňané se všemi pozemskými jednotkami dříve vycházeli, ale u Turků to bylo poprvé, co s pozemskou armádou měly problémy a nejen jednou. Nakonec se ukázalo, že Aschenů bude více, než se zdálo. Protože bránou zaútočili na Turky Aschenské výsadkové jednotky, které si s počátečním odporem snadno poradili a postupovali dále. Z Odyssey a Malinovského byly vysazeni vojáci do středu vesnice a ty zabezpečili prostor. Po dlouhých patnáct hodin trvala bitka mezi Ascheny a Tureckou armádou na Povrchu Juny. Turci kladli zuřivý odpor, ale to jim moc nepomohlo, a nakonec byly poraženi. Zbyly jen dvě čety, které se podařilo zformovat k obraně vesnice.
Mezi tím vším na Orbitě probíhala živá komunikace mezi Luciánským velením a Pozemskou flotilou. Nakonec Oba velitelé pozemských lodí souhlasili a nechali na povrch planety vysadit jednu rotu Luciánské první vesmírné brigády. Tato rota se v klidu vyrovnala pozemským týmům z obou lodí a v některých ohledech je i předčila.
Bitva proběhla celkem v klidu. Luciánské torpédoborce vystřelili svá torpéda, které poškodili čtyři aschenské torpédoborce a zničili dvě transportní lodě. Pozemské lodě zaútočili ze zad a odpálili rakety na transportní lodě, následně proletěli kolem jednoho těžkého křižníku, který poslali do pekel. Luciánská flotila se vydala také do útoku a vypustila stíhačky. Ty poletovali kolem svých lodí a ničili všechny lodě, které se k nim přiblížili. Bitva byla krátká a po deseti minutách zbyl jeden lehký křižník, který se vzdal. Soustředěná palba pozemských lodí udělala z většiny transportních lodí a z obou těžkých křižníků ementál. Luciánská Aliance naopak zničila všechny torpédoborce a lehké křižníky jediným průletem skrz Aschenskou flotilu.
Lucianská flotila vysadila další rotu, která zabezpečila okolí brány a zabránila tak aby Aschnové získali další posily. Po dobu tří dnů zde probíhali boje a byly povolány tři roty a to americká, ruská a čínská. Vojáci se shodli spolu se čtyřmi rotami Luciánské aliance na postup a převálcovali zbylé Ascheny během necelého týdne. Výsledky působení Turecké gardy byly neuspokojivé. Tyto výsledky se později ukázali jako fatální a ovlivnili politiku a stabilitu Země.
Většina Turků byla buď mrtvá, nebo zraněná a Odyssea i Malinovskij měly plné ošetřovny zraněných vojáků. Místo Tureckých jednotek se přišli na planetu cvičit gardisté z Filipín s Indonésie. Tyto dva prapory pomohly s opravou vesnice ale i se stavbou hlavního města. Nakonec se jejich velitelům podařilo opět zlepšit vzájemné vztahy mezi oběma planetami.
Poté co byla Odyssea a Mallinovskij vystřídání Noxskou eskadrou. Stáhly se obě lodě k Zemi, kde se taktéž podrobily další údržbě.

Díky moc za další díl.

Dík za díl.
Jsem překvapen úspěšnou bojovou aktivitou aschenu. Já by jsem vsadil na Turky po tom jak radili v Sýrii
Už netrpělivě vyhlížím další díl

Děkuji za chválu

Problémem je jen to, že mám hromadu dílů napsaných a nechci to uspěchat, protože bych s tím nebyl sám spokojený, a chce to napsat ještě spoustu podobných "zážitků".

Toto je spoiler!!!:

Jak jsem avizoval už dříve katastrofa se blíží, je už několik let rozpracovaná, ale opět ten stejný problém