StarGate Genesis: S02E04 – Časy se mění

Vskutku

[kasparova655365]

Brzy se máte na co těšit a musím říci, bude to hodně zajímavý

[kasparova655365]

Zdravím,
tak když jsem konečně dopsala díl, tak vám ho sem rovnou šupnu. Krásné čtení

8.díl – Tichý nepřítel/Silent enemy

Galaxie Kaliam
Genesis, 31. srpna, 18:00
Poté co Martin šel za Kevinem, který se pohádal s rodiči, přišla mezitím do domu starší žena, která stoupla k Charleen a Kirbymu. Všichni tři sešli do tělocvičny, ať je ostatní neslyší.

Zatímco ti tři si v tělocvičně povídali, Martin odešel zpátky do domu a nechal Kevina samotného. Vstal ze země a pomalým krokem šel k jezírku. V dáli viděl měsíc v úplňku, který osvětlil celé jezero. Zastavil se u něj a porozhlížel se kolem něj.

Charleen s Kirbym neměli velkou radost z toho, že díky ženě, která právě teď stojí před nimi, přišli o syny, kteří se chtějí vrátit na Zemi, místo aby zůstali u rodiny, která je zde.
„Je to tvá vina. Kdybychom tě tenkrát neposlechli, nemuselo by to takhle být!“ křičela Charleen.
„Právě o to, celou dobu šlo,“ řekla žena. Charleen i Kirby se nad jejími slovy zarazili. Avšak po chvilce tomu porozuměli. Starší žena od nich popošla zpátky a její vzhled se změnil do podoby, kterou měla před třiceti lety.

Kevin stojící u jezera na chvíli zavřel oči. V tu dobu z lesa vyběhla skupina lidí, která vyrazila na něj.

Žena, která stála před manželi Christopherovými, se jmenovala Clariss. Nepřeměnila se jen zpátky do své podoby, změnila i oblečení, které měla na sobě.
„Clariss…“ Charleen neměla slov.
„Celou dobu jsme čekali, až se objeví vaši potomci, obzvlášť jeden z nich. Teď máme to, co jsme chtěli. Engarové opět získají postavení v celé galaxii.“
„Kevine…“ Charleen hodně rychle pochopila, po kom jdou. Rychle se rozeběhla ke schodům se slovy: „Nenech ji utéci.“

Kevin se vší silou snažil dostat z jejich zajetí, jenže jeden z nich mu vyhrnul rukáv a rukou se dotkl jeho ramena. Kevinova máma zrovna vyběhla z domu, když ho jeden z neznámých mužů držel v bezvědomí.
„Nechte mého syna!“ zakřičela a vytvořila energy kouli, kterou po nich hodila. Koule, kterou vytvořila, mířila zrovna na toho, který držel Kevina. Chtěli ho odvléci nepozorovaně, ale když viděli běžící Charleen k nim pustili ho na zem a zmizeli. Rychle přiběhla ke Kevinovi, ke kterému dřepla.
„Kevine.“ Pokoušela se ho probudit, ale všechny pokusy byly marné.

Kirby stál před Clariss, která se vůbec nehýbala. Čekala jen, až se objeví její kamarádi, což se stalo během chvilky. Ten, který před několika vteřinami měl ruku na Kevinově rameni, se objevil vedle ní.
„Nemáme ho, ale ten se už stejně nikdy neprobudí,“ řekl jí muž.
„Nevadí. Alespoň něco. Jdeme,“ řekla na to Clariss a spolu s mužem zmizeli z místnosti. Kirby tohle vůbec nečekal, že by to dokázali. Na nic ale nečekal, okamžitě se rozběhl za Charleen.

Charleen dřepěla venku u Kevina, který byl stále v bezvědomí. Spolu s Kirbym vyběhl ven i Martin.
„Brácho!“ zakřičel Martin a rychle k němu přiběhl.
„Co mu je?“ zeptal se okamžitě Kirby.
„Nevím. Je naživu, ale nemohu ho probudit,“ odpověděla Charleen. Kirby se dotkl všech třech a přenesl sebe i ostatní do domu do ložnice. Pak vzal Kevina do náruče a položil ho na postel.
„Kirby, co mu je?“ zajímalo ji.
„Nevím. Martine, jsou tu ještě Genesis s Minawarou?“
„Nejsou. Museli jít na jedno jednání se staršími,“ odpověděl Martin, který si stoupl vedle ležícího Kevina. Ani jeden z nich nevěděl, co s ním je.
„Pověs nám, cos viděla,“ požádal ji Kirby.
„Když jsem ho viděla, tak ho drželi. V tu dobu byl už v bezvědomí. Když jsem po nich hodila energy kouli, tak všichni zmizeli.“
„Jak ho drželi?“
„Já nevím!“ Charleen pochodovala z jedné strany na druhou. Nevěděla, co má v této situaci dělat. Kirby si před ni stoupl a chytl ji za ruce.
„Vím, už umíš zraněné vyléčit. Zkus to na Kevinovi.“ Charleen si utřela slzy a souhlasně kývla hlavou. Stoupla si vedle postele a svou ruku položila na jeho čelo. Po chvilkovém soustředění se její ruka obalila zeleným zářením. Vydržela minutu a Kevinův stav se nezměnil. Narovnala se a otřela si rukou pot, který jí tekl po čele.
„Co teď?“
„Nevím, nic mě nenapadá,“ odpověděl Kirby.
„Zkusím to ještě jednou.“ Charleen tentokrát nepoužila jen ruku, ale celé tělo. Jednu ruku položila na jeho čelo a druhou na srdce. Kirby zpozornil a sledoval, jestli nastane nějaká reakce. Po dlouhém použití léčivých schopností, zahlédl něco, co Kirbyho velice znepokojilo.
„Charleen, přestaň.“
„Ne!“
„Charleen, přestaň! Takhle ho neprobudíš.“
„Jak jsi tohle zjistil?“ zajímalo ji.
„Protože má na rameni něco, co už jsem někde viděl,“ odpověděl a odběhl si do vedlejšího pokoje, kde měl skříň plných knížek. Jednu z nich vytáhl ven a začal v ní listovat. Než ale přišel, Charleen se vyčerpáním zhroutila na zem. Martin k ní dřepnul a vzal si ji do náručí. Pak s ní šel k další posteli, která byla hned vedle té, na které ležel Kevin.
„Zhroutila se.“
„Měla s tím přestat hnedka, takže to teď musím udělat sám.“
„A co jsi viděl na jeho rameni?“ zeptal se Martin.
„Toto,“ odpověděl Kirby a ukázal mu obrázek, který byl v knize.

„Je to karakaiská značka. Ti, kteří mu to udělali, jsou Karakaiové. Spolek, který pracuje pro Engary.“
„A co to znamená pro Kevina?“
„Karakaiové tímto způsobem uvádí lidi do stavu věčného spánku. Tahle je zjevně vylepšená, jelikož za normálních podmínek není neviditelná. Navíc tyhle značky mají pojistky. Tuhle značku může zrušit jen ten, kdo mu ji tam dal. V mém případě se o to mohu pokusit, ale po jejím odstranění bude trvat jen chvilka, než nastane reakce,“ vysvětlil mu táta. Oba dobře věděli, že nic jiného jim nezbývá, než se o to pokusit sami.
„Martine, jdi k mámě a zůstaň u ní.“ Martin kývnul hlavou a šel k ní. Kirby pak použil své schopnosti a oba obalil osobním štítem. Pak se obrátil na Kevina a za použití svých schopnosti se mu dokázalo dotykem na rameno zobrazit celou značku. Druhou rukou značku odstranil a odhodil ji bokem, hned nato shromáždil energii do dlaně a hodil ji přímo na značku. Když se ty dvě věci střetly, nastal výbuch. Kirby rychle přilehl na Kevina a vytvořil i ochranný štít kolem nic. Všechno kolem nich bylo zničeno, jen oni byli v pořádku spolu s posteli, na kterých ležela Charleen s Kevinem. Když bylo po všem, zrušil osobní štít.
„Kevine,“ promluvil na něj táta. Po chvilce zaslechl zakňučení. Kirby si oddechnul a sedl si vedle něj na postel.
„Tak tohle bychom měli za sebou.“
„Bude to chtít vymalovat a trochu vypudrovat,“ řekl Martin při rozhlédnutí kolem sebe. Zdi byly černé a věci, které se nacházely v místnosti, byly buď zničeny, nebo poškozeny na tolik, že se nedají už opravit.

Mléčná dráha
Stigma, Atlantis, 20:00
Sam s Martinou stály na balkóně a sledovaly měsíc, který jasně zářil na noční obloze. Obě držely v rukou šálek teplého čaje, který je v desíti stupních zahříval.
„Až nastane čas na návrat na Zemi, bude to pro všechny těžké vrátit se tam a nenalézt tam ty, které tam všichni očekávají,“ řekla Sam.
„Všichni jsme někoho ztratili. Ale nemůžeme jen tak stát a přihlížet tomu, jak naše civilizace ztrácí naději na obnovení. Bude to těžké, ale musíme do toho dát všechno, jinak budeme zahubeni,“ řekla Martina a napila se čaje. Sam s ní souhlasila. Obě chtěly jediné, vrátit se domů a vybudovat opět to, co ztratily. Zpozad nich se najednou objevil John, který stoupl vedle Sam.
„Major Tyrone Franklin vám vzkazuje, že Hammond je připraven na cestu. Už chybí jen pár testů a můžeme vyrazit,“ informoval Sam o stavu její lodi.
„Výborně. Do týdne vyrazíme. A tentokrát všechny tři lodě.“

Galaxie Kaliam
Genesis, 1. září, 8:00
Martin s Kirbym pochodovali po domě a čekali, až se Kevin s Charleen probudí. Zatímco ti dva spali, se Kirby rozhodl něco málo naučit svého syna. Než odešli z domu, nechali v domě stráž v případě, kdyby se Karakaiové rozhodli zaútočit znovu. Oba dva vyšli na terasu a sedli si na lavičku.
„Nevím, jestli ti to Kevin dávno pověděl, ale před třiceti lety, ti sebral schopnosti, které se dědí po generace. On je zjevně umí ovládat, ale tebe je budu muset naučit, jelikož Engarové jdou po každém členovi rodiny nejvyšších.“
„Ale jak mě je chceš naučit, když mi je sebral?“
„Podělím se s tebou o ně. Mou hlavní schopností je rychlé přesouvání z místa na místo. Dále dokážu vytvářet ochranný štít kolem lidí. Tyhle dvě schopnosti tě také naučím. Bude to zdlouhavé, než se to perfektně naučíš ovládat, ale zvládneš to.“
„Co musím udělat?“
„Teď akorát čekat večer na úplněk. Při něm je vše snadnější,“ odpověděl Kirby a podíval se na jezero, které se táhlo kilometry.
„Tak to mám štěstí. Úplňky tak často nebývají.“
„Ne tak docela. Tady není jen jeden měsíc jak na Zemi.“ Martin se podíval na něj a pak na oblohu, na které viděl pět Měsíců. Otevřel ústa a pak se podíval na Kirbyho, který se na něj usmál.

Mléčná dráha
Théta – Pozemská základna na stavbu lodí, 10:00
Podplukovník Emerson poslední dobou dost často chodí na Queenmary, aby se dozvěděl více o plukovníku Marksovi, který ve skutečnosti není tak docela ten, za koho se vydává. V tuto chvíli se Felipe opět nacházel v jeho kajutě, jestli tam o něm najde ještě něco zajímavého, než doposud našel. Zkoušel něco najít ve skříních, ty bohužel byly ještě prázdné. A tak zkusil ještě prohledat stůl, na kterém nalezl tablet, když se pokoušel dostat do kajuty přes větrací šachtu. Nakonec nic nenašel. Tablet byl jediný, co našel ohledně jeho osobnosti.
„Copak před námi ještě skrýváte, plukovníku?“
„Vše, co plukovník Marks nahrál do počítače, jste si prošel, plukovníku,“ odpověděla Queenmary, která se opět před ním objevila.
„Možná. Třeba jsem něco mohl přehlédnout. Mohla by ses podívat do počítače, jestli tam není něco o Destiny?“
„Žádné z jeho souborů neobsahuje slovo Destiny.“
„Tak nic. Doufal jsem, že najdeme něco, co by dostalo naše lidi zpátky.“ Felipe povzdychnul a vstal z křesla.
„Asi se vrátím na Stigmu. Doufám, že je Hammond ve stoprocentním provozu.“ Queenmary opět zmizela a Felipe odešel s Kevinovy kajuty, kterou za sebou opět zamkl, aby se do ní nikdo jiný nedostal.

Galaxie Kaliam
Genesis, 16:30
Zatímco Martin trávil čas s Kirbym, Kevin s Charleen se probudili. Charleen po probuzení šla ven na čerství vzduch. Přišla k jezeru a sedla si na trávník. Pozorovala, jak na obloze létají malí ptáčci. Kevin stál na terase, na které se nacházeli Kirby s Martinem.
„Mohli byste…?“ nemusel větu ani dopovědět. Oba to hned pochopili, a tak vstali od stolu a šli zpátky do domu. Kevin pomalými kroky šel za svou mámou, které tekly slzy z očí. Když vedle ní sedl, rychle si je utřela. Chvilku zavládlo ticho, než promluvil Kevin: „Nemusela jsi kvůli mně tolik riskovat.“
„Pro rodinu bych i zemřela,“ řekla mu na to a podívala se na něj.

Z lesa, který se nacházel poblíž nich, stála skupina Karakaiů, která nemohla věřit svým očím stejně jako Clariss, která tam taktéž byla.
„Říkal jsi, že ho nedokážou probudit. Tak jak to že je vzhůru?“
„Já… Já tomu nerozumím.“
„Je nás více, než jich. Jdeme.“

Kevin se zrovna zeptal Charleen, proč se tohle všechno muselo zrovna stát. Než ale Charleen stihla říci odpověď, zaječela bolestí a lehla na zem. Kevin pohlédl směrem k lesu, kde zahlédl ty samý, co ho uspali.
„Ty to dokážeš, jen to musíš použít,“ řekla Charleen, která měla poraněná záda s rukou. Nejdříve nevěděl, o čem mluví, ale pak to pochopil. Dotkl se Charleen a po chvilkovém soustředění oba zmizeli.

Kirby s Martinem to viděli z okna, tak hned vytvořil kolem sebe a Martina štít. Viděli, jak se skupina Karakaiů rozdělila.

Kevin s Charleen se objevili u jeskyně v lese, kde zrovna slunečno nebylo. Tam, kam se přenesli, zrovna pršelo. Kevin vzal Charleen do náruče a vzal ji do jeskyně. Posadil ji opatrně na zem a dřepl před ni.
„Co mám udělat teď?“ zeptal se jí. Charleen byla v bezvědomí, a tak mu nemohla odpovědět.
„Sakra.“ Opatrně ji podepřel hlavu a položil ji na bok. V jeskyni byla zima, a tak za deště vyběhl ven a nasbíral nějaké klacíky. Věděl, že když jsou mokrý, tak je nezapálí. Vlastně neměl s sebou nic, čím by je zapálil. Nakonec si vzpomněl na výcvik, kde takové podmínky při cvičení měli. Rozložil klacíky a nechal je okapat. Pak se šel podívat na mámu. Když viděl její zranění, tušil, že je na tom špatně. Bohužel pro něj neměl s sebou nic, čím by mohl rány ošetřit. Chvíli nad něčím přemýšlel, než se přiměl k tomu to udělat.
„Mami,“ promluvil na ni. Charleen zasténala a pomalu otevřela oči.
„Kevine. Ty jsi mi řekl mami,“ řekla tiše a Kevin se trochu usmál. Charleen zasténala a pokusila se sednout. Když to viděl, tak jí pomohl.
„Co mám udělat?“
„Léčivé schopnosti zjevně nemáš, takže nic. Musím se vyléčit sama, ale to chvíli potrvá. Ale vidím, že jsi našel alespoň nějaké klacky na oheň.“
„Zatím nejsou k ničemu, když jsou mokrý.“
„No, snad je úplně nezničím, když je zapálím tímto,“ řekla Charleen a v levé ruce vytvořila energy kouli. Kevin vzal klacky a položil je na hromadu. Charleen se nahnula a opatrně se pokusila udělat menší ohniště. Když viděla, že energy koule je na to moc velká, tak ji zmenšila. Pak ji přiložila ke klackům, které po chvilce začaly hořet. Charleen se usmála a opatrně se opřela o skálu.
„Zjevně tu nějakou dobu pobudeme. Snad nás nenajdou,“ řekla Charleen, která byla na svého syna pyšná, že je za takové situaci dokázal přenést jinam, i když ani jeden z nich nevěděl zrovna kam.
„Kde jsme to předtím skončili?“ zeptala se.
„Proč zrovna já? U toho jsme skončili.“
„Když ses nám narodil, doufali jsme, že budeme žít všichni normální život na Zemi, jako ostatní lidé. Jenže zjistili jsme, že jsi naše schopnosti zdědil. Přesněji jsi podědil Kirbyho schopnosti. Moje jsi získal, když jsi je vzal Martinovi. Ten den, kdy jsi slyšel za dveřmi Clariss, přišla na Zemi z jediného důvodu. Ona může vidět do budoucnosti a věděla, že jsi sebral bratrovi schopnosti. Chtěla nás od tebe odříznout a nakonec se jí to podařilo. Chtějí tebe, protože jsi potomek dvou ras, který má více schopností, než jiný jednotlivec. Později jsme se museli vrátit bránou k našim.“
„Počkat. Bránou?“
„Na Zemi nebyly pouze dvě brány. Existuje ještě třetí, která je v podzemí.“
„Ještě jedna otázka. Proč jdou po těch, co mají více schopností?“ zajímalo Kevina.
„Protože oni takové schopnosti nemají. Chtějí je získat,“ odpověděla a podívala se na něj. V okamžik mu projela v hlavě myšlena, která směřovala na Emmu.

Martin s Kirbym se okamžitě pokoušeli spojit se s Minawarou nebo Genesis. Ani jedna z nich nemohla, ale objevili se v domě Aimen a Oden Marksovy, kteří se s Karakainy, kteří byli v domě, vypořádali velmi rychle. Když byl dům prázdný, šli okamžitě k Martinovi.
„Jste oba v pořádku?“ zeptal se Oden.
„Jo, my jo. Ale Charleen s Kevinem zjevně nejsou,“ odpověděl Kirby.
„Kde je Kevin?“ zeptala se okamžitě Aimen.
„Byl zrovna s Charleen venku, když zaútočili. Ji zranili a nějakým způsobem se podařilo Kevinovi je přenést. Nevím proč, ale nemohu je najít. Ani jednoho.“
„Někde tu musí být. Transport přes červí díru by použít nedokázal. To umí jen povznesení a to jen po dlouhodobé praxi,“ řekla Aimen.

Mléčná dráha
Stigma, 18:30
Plukovník Jean Greyová seděla na základně ve své kanceláři, kde taktéž byl i plukovník Steven Caldwell. Oba seděli na gauči a dívali se na televizi, která vysela na zdi. Oba si na něm pouštěli film, který chtěli oba vidět. Na stole na talíři popcorn, který každou chvílí mizel.
„Jak to zvládáš bez lodi?“ zeptala se ho na to Jean.
„Posádka žije a to je hlavní. Jen někteří nevědí, co dělat,“ odpověděl Steven.
„Třeba, až tohle všechno skončí, tak ti dají novou loď.“
„Uvidí se. Nejdříve se musí dokončit Queenmary, pak se bude moci uvažovat o další nové lodi.“
„Queenmary. Možná, kdyby byla zhotovena dříve, tak by ta bitva dopadla jinak,“ řekla Jean.
„Mohli bychom tu o tomhle spekulovat hodně dlouho. Stalo se, stalo. Navrátit to nemůžeme.“
„To sice ne, ale můžeme pro to alespoň něco udělat. Bude těžké vybudovat vše, co jsme v minulosti měli.“
„Třeba na to nebudeme sami. V galaxii máme spoustu spojenců,“ řekl Steven a podíval se na Jean, která souhlasně kývla hlavou. Pak pleskla Stevena po rameni a poukázala na film, který ještě neskončil.

Galaxie Kaliam
Genesis, 20:00
Kevin s Charleen seděli u ohně, který pomalu zhasínal. Nebylo dříví, aby jej udrželi.
„Netušila jsem, že na této planetě může být taková zima,“ řekla Charleen, když si zrovna léčila poraněnou ruku.
„Jak se odsud vůbec dostaneme?“
„Asi tak, jak jsi nás sem dostal,“ odpověděla a vstala na nohy. Kevin taktéž vstal s tím, že netušil, jak to má znova udělat. Jelikož Charleen nemá schopnost přemístěný, tak nevěděla, jak mu s tím pomoci. Ale pomohla mu se soustředěním. Stoupli si naproti sobě a Kevin položil ruce na její. Oba zavřeli oči a čekali, co se bude dít. Jak Kevin předpokládal, nešlo mu to. Ale Charleen neztrácela naději a tak ho dál povzbuzovala. Na podruhé se objevil záblesk a oba zmizeli.

Oba dva se najednou objevili v paláci v místnosti, kde se nacházela Martin s Kirbym, Aimen a Odenem. Když se tam objevili, Charleen hned obejmula Kevina.
„Zvládl jsi to.“ Všichni přítomni, až na ty dva, na ně zírali. Obzvlášť Aimen tomuhle nevěřila.
„Už jsou pryč?“ zeptal se Kevin.
„Už jsou pryč. Jak jsi to dokázal?“ zeptal se Kirby.
„Já ani nevím. Ale když už jsme tohle vyřešili, co takhle vyřešit návrat do Mléčné dráhy?“ zeptal se Kevin.
„Je načase se vrátit,“ řekla Karina, která se tam najednou objevila s Emmou. Přišla s ní ke Kevinovi, který si ji vzal do náručí. Políbil Karinu na tvář a pak se obrátil na zbytek. Všichni souhlasili, že pomohou pozemšťanům v získání Zemi.

Konec

vynikající díl

[kasparova655365]

Děkuji, posedlíku

Velice pěkné

[kasparova655365]

I tobě děkuji

[Aiwendill]

líbilo... moc...

[kasparova655365]

Děkuji mockrát, jsem ráda

[kasparova655365]

Po dlouhé době opět přidávám odkaz na stáhnutí v pdf

Kód: Vybrat vše

https://uloz.to/!rLpUGo7DJwBi/stargate-genesis-season-1-uvod-1-az-8-dil-pdf

[Strýček Forďa]

Hurá!!!

Perfektní díl se těšim na to jak dají přeživší pozemšťané Luciánům na frak

[kasparova655365]

Další díl dopsán, brzy vám ho sem přidám

[Aiwendill]

Jupiiii

[kasparova655365]

Zdravíčko,
jaksi moc dlouho v čekání nevydržím, takže šup sem s dalším dílem
Předem ale upozorňuji, že po 10. díle, stejně jako u Shipse bude menší pauzička od vydávání Prstíčky potřebují menší odpočinek

Přeji krásné čtení

9.díl – Ochrana/Protection

Galaxie Kaliam
Genesis, 6. září, 8:00
Poté, co se Kevin s Karinou a Martinem probudili, se po převlečení a posnídání vydali k bráně. Karina s sebou v náručí držela Emmu, která v tu dobu ještě spinkala. Po dvou minutách čekání u brány na Povznesený se objevila Genesis s Minawarou, kterou současně kývly hlavou.
„Rada byla o všem informována. Všichni jednoznačně souhlasili,“ oznámila Genesis.
„Jak se vůbec dostaneme do Mléčné dráhy?“ zajímalo Martina, který nad tímto dumal celou dobu čekání u brány.
„ZPM v dnešní době nepoužíváme, my používáme vlastní schopnosti,“ odpověděla tentokrát Minawara, která za pomocí vytvořila aktivní červí díru vedoucí na Stigmu v Mléčné dráze.
„Jak jsi zjistila adresu, kam chceme jít?“ zeptal se Martin. Minawara se usmála a podívala se na Kevina.
„Přečetla mi myšlenky,“ odpověděl místo ní Kevin.

Mléčná dráha
Stigma
Po aktivaci brány na základně, se Sam s Jean okamžitě přesunuli do řídící místnosti. Jelikož brána na Atlantidě byla vyřazena, červí díry automaticky přicházely na základnu.
„Proč není zavřená iris?“ zajímalo Sam.
„Nevím, madam. Systémy nereagují na můj příkaz,“ odpověděl kapitán Graham Simmons. Sam okamžitě šla do místnosti, kde se nacházela brána. V místnosti se nacházeli ozbrojení muži s namířenými zbraněmi směrem na bránu. Všichni muži čekali jen na povel, jestliže dorazí nepřítel. Jenže najednou se stalo to, co by nikdo nečekal. Zbraně, které drželi v rukou, najednou zmizeli. Všichni se dívali kolem sebe, nikoho neznámého neviděli. Pak se podívali na bránu, ze které vyšli jimi známé tváře, až na malý přírůstek. Všichni nemohli věřit svým očím, když je tam viděli stát živý a zdravý.
„Kevine?“ Sam nemohla věřit svým očím, když ho tam s ostatními viděla.
„Sam. Rád vidím, že jsi v pořádku.“ Po příchodu Kevina, Martina a Kariny s Emmou v náručí se brána deaktivovala. Všechny systémy poté začaly opět fungovat.
„Nemáme moc času. Musíme si promluvit,“ řekl Kevin, když přišel k Sam.
„Souhlasím.“ Všichni opustili místnosti s bránou a vydali se do zasedací místnosti, kam si při cestě tam pozvali pár lidí, kteří by při debatě neměli chybět.

Když Caldwell, Ellis, Emerson, Kašparová a Greyová dorazili do zasedačky, sedli kolem stolu a čekali na důvod jejich svolání. Po několika vteřinách čekání se do místnosti otevřely dveře, kterými jako první prošla Sam. Hned za ní šel Martin s Kevinem a s Karinou, která stále držela v náručí Emmu. Felipe vstal ze židle a hned si to namířil ke Kevinovi, který ho obejmul a poté poplácal po rameni.
„Rád vás vidím, pane.“
„Já tebe taky, Felipe.“ Felipe se pak podíval na Karinu a na malou Emmu. Přišel k ní a dotkl se Emmininých tvářiček. Emma se zasmála a pak po zívnutí si ručkama otřela očka. Po příjemném přivítání sedli ke stolu.
„No, ani nevím, kde máme začít,“ řekl jako první Kevin.
„Co třeba začít u toho, kde jste se celou dobu nacházeli?“ navrhla Jean.
„Dobře. Než SGC vybouchlo, podařilo se nám aktivovat bránu. Adresa vedla na Alphu. Problém byl v tom, že nás to poslalo jinam, než tam, kam byla adresa zadána. Objevili jsme se v galaxii Kaliam. Já s Martinem jsme se objevili na Olympu, kde žijí Antikové. Karina se objevila na půdě nepřítele u Engarů. Po menším nepříjemném dobrodružství jsme se opět shledali. Jak můžete také vidět, tak se mně a Karině narodila před pár dny dcerka. Jmenuje se Emma. Ale abych přešel k tomu hlavnímu. Antikové nám pomohou zpátky získat Zemi. Díky nim jsme se sem dostali.“
„Takže Queenmary přece jen mluvila pravdu,“ řekl na to Felipe.
„Předpokládám, že jsi byl v mé kajutě a našel tam tablet, že?“
„Ano.“ Felipe a Kevin byli jediní, kteří věděli, o čem je právě teď řeč.
„Na Queenmary jsem nechal pro případ mého zmizení něco, co se mohlo zobrazit jen Felipemu.“
„Moment,“ ozval se najednou Steven, „Vy jste se setkali s Antiky?“
„Ano,“ odpověděl Kevin.
„Vždyť ti dávno nežijí.“
„Ale ano, žijí,“ snažil se je přesvědčit. Když na ostatních bylo vidět, že jim moc nevěří, objevila se v místnosti Genesis následovanou Minawarou.
„Zdravíme,“ řekla Minawara a zamávala rukou. Genesis do ní strčila a Kevin s Martinem a Karinou se tomu zasmáli. Minawara se totiž snažila napodobit dnešní pozemský pozdrav. Ostatní v místnosti na Povznesené bytosti akorát zíral.
„Rád bych vás všechny představil,“ řekl Kevin a vstal ze židle, „To je Genesis Marksová a Minawara Christopherová. Tohle je Samantha Carterová, Steven Caldwell, Felipe Emerson, Abraham Ellis, Martina Kašparová a Jean Greyová.“ Po představení všech sedl zpátky na židli. Genesis i Minawara se taktéž přidaly a sedly si ke stolu.
„Teď už mi věříte, plukovníku?“
„Teď už věřím všemu,“ odpověděl Steven.
„Poté, co jsme zjistili, že naši pravnuci se objevili na Olympu, okamžitě jsme začali jednat. Zatímco byl Kevin v kómatu a Karina nezvěstná, nám vše Martin pověděl. Rozhodli jsme se, že vám pomůžeme. Rada Povznesených jednoznačně souhlasila,“ oznámila Genesis.
„Moment,“ zarazila se Sam, „Pravnuci? V kómatu?“
„Tak trochu patříme do rodiny. Později vysvětlím vše. To kóma už bylo něco jiného. Když jsme se dostali na Olymp, dostali jsme se s Martinem do střetu s padouchy. Mám menší díry v břiše,“ vysvětlil jí Kevin.
„Ah, tak jo. Takže co uděláme?“
„Před naším odletem ze Země, jsme tam nenechali jen dvě brány. Ve skutečnosti jsou tři. Ta třetí je v podzemí,“ řekla Genesis.
„Podzemní brána? Nikdy jsme ji nenašli,“ řekla Sam.
„Taky je problém se k ní ze shora dostat,“ řekla Minawara.
„Takže… Jaký je teda plán?“ zeptala se Sam.
„Plán je jednoduchý. My poletíme s loděmi k Zemi, další skupina se na povrch dostane za pomocí brány v podzemí, kde se nacházejí taktéž transportéry. Jakmile všichni budeme na místě, na znamení se k nám připojí Povznesení. Vezmeme si Zemi zpátky a pak jim pošleme menší dáreček na Lucii, ať mohou na Zemi definitivně zapomenout. Jinak je tu ještě jedna věc ohledně Destiny. Jsme schopni dostat naše lidi zpátky k nám. Bez ohledu na to, jak daleko jsou od nás,“ informoval Kevin všechny o plánu.
„Jak se tam ale chcete dostat? Pokud víme, stále ještě letí FTL, než překročí konec hranic další galaxie,“ ozval se Abraham.
„Víme, jak Destiny funguje. A existuje hodně způsobů, jak se tam dostat. Nemusíme použít ani bránu. V našem případě se já s Genesis dostaneme jednoduše na Destiny. Jestli jsem pochopila z dřívějších zpráv, tak vaši lidé jsou ve stázových komorách. Jednoduše donutíme loď vystoupit z FTL na bezpečném místě a zadáme adresu planety, která vede někam zde do Mléčné dráhy. Po přesunu vašich lidí totiž hrozí, že loď se roztrhne ve chvíli, kdy se přeruší spojení. Na takovou vzdálenost nebyla totiž sestrojena.“
„Dobře, tohle necháme na vás. Ale co uděláme my? Kevine, víš, že Queenmary ještě není zcela hotova?“ Sam otočila na Kevina.
„Vím o tom. Pokud beru v potaz její dokončení, do dvou týdnů by měla být v plné bojové schopnosti. Budu ale potřebovat lidi.“
„Posádka z Daedala jsou ti k dispozici,“ řekl Steven.
„Moment. Nechcete mi říci, že…?“ zarazil se Kevin.
„Ano, Kevine, je to tak. Přišli jsme o Daedala a Sun Tzu. Odyssea stihla posádku z Daedala přenést k sobě na loď, ale ze Sun Tzu to nikdo nezvládl,“ odpověděla Sam.
„Sakra.“
„Co se zatím stalo, když jsme tu nebyli?“ zeptala se tentokrát Karina, která doposud jen poslouchala.
„Poté, co nám selhávali štíty, jsme museli ustoupit. Po opravení Odyssey se vydávali tajně k Zemi, pokaždé se jim zatím podařilo zachránit větší část přeživších obyvatel na Zemi. Přežili jen ti, co mají antický gen, což je kolem miliónu a půl obyvatel. Pár stovek jich máme zde, ale už je nemáme, kam ubytovat,“ odpověděla Sam.
„Takže jestli chápu, tak máme k dispozici jen Odysseu, Hammonda, Apolla a Queenmary. No, to bude něco,“ řekl Kevin a naklonil se ke stolu.
„Co takhle nejdříve vyřešit Destiny? Zdá se, že to je asi nejrealističtější, než následující plány,“ navrhl Martin.
„Není problém,“ odpověděla Minawara.
„Ale měli byste nějakou svou loď poslat na planetu, kam otevřeme červí díru. Jestli Destiny nevydrží, tak energie projde bránou a zruší i bránu na druhé straně,“ řekla Genesis.
„Poletím,“ ozval se Felipe a vstal ze židle.
„Poletím s tebou,“ řekl Kevin a taktéž vstal. Genesis s Minawarou také vstaly a přišly ke Kevinovi a Felipemu.
„Jestli mi hlava slouží, jedna planeta se nachází nedaleko odsud. Jestli je neobydlená, tak by vedla červí díra právě tam,“ řekla Minawara.
„F3L-095,“ řekla Sam název planety, která byla poblíž.
„Jestli počítám správně, do půl hodiny bychom tam měli být.“ Felipe udělal rychlý výpočet cesty v hlavě. Všichni přítomni s plánem souhlasili a tak Minawara s Genesis zmizeli do prostoru Povznesených a Kevin s Felipem se vydali na Odysseu. Všichni ostatní jinak opustili místnost a vrátili se ke svým povinnostem, až na Sam, Martina a Karinu s Emmou. Tito čtyři zůstali v zasedačce. Sam si přesedla, aby se mohla podívat z blízka na malou Marksovou.
„Jsem ráda, že vám nic není.“
„My jsme také rádi, madam.“ Když viděla Sam, jak se kouká na Emmu, zeptala se jí: „Chcete si ji pochovat?“
„Mohu?“
„Že se ptáte,“ odpověděla Karina a opatrně položila Emmu Samanthě do náručí. Emma se usmála a pak zazívla. Sam se na ni usmíval a pak jí dala pusinku na čelíčko.
„Je krásná.“
„Celá po bráchovi,“ řekl Martin. Sam se zmateně podívala na Martina, který si uvědomil, že téměř nikdo z pozemšťanů neví, že on a Kevin jsou ve skutečnosti bráchové.
„B…bráchové?“
„Ano, Martin a Kevin jsou bráchové. Je to dlouhá historie,“ odpověděla Karina.
„Áha. Co se ještě od vás dozvím?“
„Všechno, ale postupně. Až vyřešíme současnou situaci.“

Neznámá galaxie
FTL, Destiny, 10:20
Destiny letící FTL se nacházela několik desítek galaxií od Mléčné dráhy. Celá loď byla opuštěna, až na několik lidí, kteří se nacházeli ve stázových komorách. Když se na palubě Destiny objevila Minawara s Genesis, celá loď ožila. Všechna světla se rozsvítila a podpora života naběhla.
„Páni. To už je hodně let, co jsem ji viděla naposledy,“ řekla Minawara.
„Jo, naposled to bylo při její vypuštění. Ale teď se dejme do práce,“ řekla Genesis a svolala zbytek Povznesených, který jim šel pomoci. Když se všichni sešli u brány, vydala rozkaz, aby všichni šli ke komorám a vytáhli lidi ze stázových komor.

Když se Minawara objevila v části, kde byl ve stázi jejich velitel, plukovník Everett Young, chvilku se na něj zadívala a pak řekla: „Hezkej, ale na můj vkus moc mladej a zarostlej.“ Genesis, která ji slyšela, si odkašlala a zamračeně se na ni dívala.
„No jo, už jdu,“ zakňučela Minawara a šla k panelu, který ovládal komory. Po zmáčknutí několika tlačítek se stázové komory deaktivovaly a otevřely se. Jak bylo očekáváno ze strany Antiků, všichni se v komorách sesunuli na zem.
„Typičtí pozemšťané. Nic nevydrží.“
„Ty si to komentování nemůžeš odpustit, že?“ zavrčela na ni Genesis a za pomocí svých schopností všechny, až na Minawaru, přenesla do místnosti s bránou.
„Nemohu,“ řekla na to Minawara a přemístila se k dalšímu panelu, který vedl k dalším stázovým komorám.

Když všichni byli všichni z komor vytaženi a přeneseni k bráně, jak Minawara, tak i Genesis se ujistili, že nikdo jiný na palubě není.
„Momentík,“ řekla Minawara, když něco ucítila, „Někdo tu ještě je, ale není ve stázi.“
„Křeslo?“ hádala Genesis.
„Jo.“ Minawara během chvilky zmizela. Po necelé minutě se vrátila s dalším přeživším. Byl to Eli Wallace, který se před třemi roky rozhodl, že se pokusí spravit nefunkční komoru, kterou nakonec nespravil. Nakonec ho napadlo, že použije antické křeslo, jestli dokáže přežít s ním.
„To už by měli být všichni,“ řekla Minawara. Všichni pozemšťané do jednoho leželi na zemi před bránou v dostatečné její vzdálenosti.
„Dobrá, jdeme na to.“ Destiny vystoupila z FTL Genesis i s Minawarou stouply několik metrů od brány. Obě zavřely oči a ruce namířily skrčení směrem k bráně. Po chvilce soustředění se bez zadávání adresy otevřela červí díra směřující do Mléčné dráhy na F3L-095. Po aktivaci brány se najednou loď otřásla.
„Musíme si pospíšit.“ Genesis souhlasně kývla hlavou a pak s těmi, co se umí teleportovat skrze aktivní bránu, se s desítkami lidí přenesli. Minawara pak šla k poslední skupině a dříve, než se loď roztrhla na kousky, se přenesla i s nimi.

Mléčná dráha
Prostor, F3L-095, Odyssey, 10:50
Odyssea po zaměření známek života na povrchu planety okamžitě všechny transportovávala na palubu. Když přenesli poslední skupinu na palubu, Minawara se objevila na můstku a řekla: „Musíte odtud vypadnout, hned!“ Kevin, sedící po dlouhé době u pilotní konzole, zmáčkl na několik tlačítek a aktivoval hyperprostorové okno dříve, než byla planeta zničena.

Hyperprostor, Odyssey
Po vstupu do hyperprostoru vstal Kevin od řízení a vydal se s Felipem na ošetřovnu, kde se v tuto chvíli nacházeli všichni přeživší z Destiny. Minawara s Genesis tam taktéž byly a pomáhaly s probuzováním, jelikož všichni ještě spali.
„V komorách spali tři roky a oni si ještě spějí dál,“ okomentoval to Kevin. Minawara se hlasitě zasmála, jelikož Kevin byl s takovými řečmi stejný, jako ona. Genesis zavrtěla hlavou a řekla: „Proč zrovna tohle musí někdo podědit.“
„Nestěžuj si, mohlo to být ještě horší,“ řekla Minawara.
„No jo.“
„Doktore, jak to s nimi vypadá?“ zeptal se Felipe. Všichni čtyři přišli k doktorovi, který právě stál u Everetta.
„Dejte jim tak půl hodiny. Do té doby by měli být všichni vzhůru.“
„To bude milé probuzení, až zjistí, kde ve skutečnosti jsou,“ řekl Kevin při pohledu na plukovníka Younga.

Stigma, 11:45
Major Christopher, podplukovník Marksová a brigádní generál Carterová se nacházeli v řídící místnosti, kde čekali na ozvání se z Odyssey. Když počítač kapitána Simmonse hlasitě zapípal, otočil se na ostatní a oznámil: „Přijímáme vysílání z Odyssey.“
„Na obrazovku,“ řekla Sam. Na hlavní obrazovce před nimi se objevil podplukovník Emerson.
„Všech sedmdesát tři lidí se bezpečně nachází na naší ošetřovně. Jen v tuto chvíli ještě spí jak mimina.“ Sam se podívala na Emmu, která právě spala. Usmála se a pak se obrátila zpátky k obrazovce se slovy: „Dejte nám pak vědět, až tu budete. Konec.“ Obrazovka ztmavla a Sam čekala, kdy konečně jí někdo vysvětlí, co se stalo v galaxii Kaliam.
„No, než se vrátí, tak bychom vám měli něco říci,“ začal jako první Martin, „Když jsme se s Kevinem objevili na Olympu, nejprve jsme hledali Karinu. Když se neozývala, došlo nám, že ji brána musela poslat buď na jinou planetu, nebo zůstala v Mléčné dráze a poslalo ji to na Alphu, kam jsme měli původně naplánováno jít. Spolu s Kevinem jsme pak šli do města, kde jsme se jaksi museli odzbrojit, jinak bychom neprošli dovnitř. Mají tam dobrou bezpečností techniku. Při cestě městem jsme narazili na skupinu lidí, která zdrhala před hlídkami. No dopadlo to tak, že když mi brácha překládal, co říkají, tak na mě zaútočili, jenže on mě odstrčil a schytal kulku a nůž místo mě do břicha. Frodren, antický lékař, který mimochodem umí mluvit i Anglicky, tak mu pomohl. Chvíli sice byl v kómatu, ale nakonec se z něho probral, jak můžeme vidět. V tu dobu mi Frodren vše vysvětlil, řekl mi, kdo ve skutečnosti jsem. Což tady této a jemu budu vytmavovat ještě hodně dlouho, že mi to všechno zatajili.“
„Já se ti za to už omluvila. Chtěla jsem, aby ti to řekl, ale chtěl to nechat na později.“
„Nejspíše do té doby, než umřu. No ale to je jedno. Teď můžeš pokračovat ty.“
„Jak myslíš. Já se oproti nim objevila na nepřátelském území. Přímo u Engarů s nimiž Antikové válčí už po tisíciletí. Když jsem ušla pár stovek metrů od brány, tak jsem jich pár zahlédla. No, musela jsem sprintovat hodně rychle zpátky k bráně, abych se od tama vůbec dostala. Měli tam samé překážky a byli doslova všude. Chvíli to trvalo, než jsem se k ní dostala. Pak jsem zadala adresu planety, o které mi říkal táta. Žijí tam lidé, kteří obývali Zemi a přidali se k nim. Tam mě nakonec i táta našel, když tam zrovna šel na návštěvu. Řekl mi o Kevinovi, co se mu stalo, ale když už jsem se vrátila k ostatním, tentokrát na planetu Domiacea, čekali tam ti dva na mě, tedy vlastně pomalu šli naproti mně. Chvíli potom jsem porodila Emmu a ti dva šli za svými rodiči, což je teď tvoje pasáž,“ řekla Karina při pohlédnutí na Martina.
„Jak se dalo čekat, Kevin nebyl moc rád, že je vidí. Hnedka se dohádali. Pak, když byl brácha venku, zaútočili na něj Karakaiové a na ruku mu přidělali jednu značku, která ho uvedla do stavu nekonečného spánku. Táta mu ji dokázal oddělat, ale schytal to krapet pokoj. Bude chtít vymalovat. Dále pak bylo, že když byla máma venku, šel za ní, jenže opět na ně zaútočili. Kevin dokázal sebe i mámu někam přenést, pak se vrátili po nějaké době zpátky, když už Karakaiové byli pryč. Pak už jen bylo, že se vrátíme domů,“ dopověděl Martin a pak si ještě na něco vzpomněl, „Jo a ještě jedna věc. Večer s tátou jsme měli krásné posezení, takže vy dva nejste jediní potomci, kteří mají schopnosti. Táta se se mnou o ně podělil.“ Když to dopověděl, objevil se najednou za Karinou.
„Teleportace? Vážně?“ divila se Karina, že právě tyto schopnosti dostal.
„Na bráchu nemám. Ten má snad všechno.“
„Neděláte si ze mě srandu, že ne?“ zeptala se Sam.
„Ne, to bychom si nedovolili,“ odpověděli oba dva zároveň.
„Jinak zaslechla jsem něco o povýšení, gratuluji, brigádní generále,“ pogratulovala ji Karina.
„Děkuji.“ Martin se vykulil oči a pak se poškrábal na hlavě.
„Tak to mi zas něco uniklo.“
„Nejste jediný, kdo o tom neví,“ okomentovala to Sam.
„Kevin,“ řekla Karina, která si všimla, že Sam pořád oslovuje jménem a ne její novou hodností.
„Ale nevadí mi to.“

Hyperprostor, Odyssey
Felipe s Kevinem seděli na židlích pár metrů od Everetta, který se pomalu probouzel. Když si toho Marks všimnul, vstal ze židle a namířil si to přímo k němu. Po promnutí očí se Young rozhlížel kolem sebe. Říkal si, kde to je.
„Plukovníku?“ promluvil na něj Marks. Young se na něj podíval a pak se zamračil.
„My se známe?“
„Ne tak docela. Byl jsem na Hammondovi, když Luciánská aliance zaútočila na Icarus.“
„Moment!“ Everett se hodně rychle posadil.
„Vítejte na palubě Odyssey. V Mléčné dráze,“ přivítal ho tentokrát podplukovník Emerson.
„To bude nějaký sen a já s ostatními jsme ještě v komorách na Destiny.“
„Nejste. Destiny byla zničena při vašem přesunu. Je to na dlouhé vyprávění, ale jste zpátky v Mléčné dráze. Jen máme jeden velkej problém. Na Zemi zaútočila Luciánská aliance. Zemřelo přes miliardu lidí, přežili jen ti, co mají antický gen. Podle všeho jich je milión a půl. V současné době setrváváme na Stigmě, ale brzy po dokončení Queenmary vyrazíme s pomocí zpátky na Zemi,“ vzal to Marks zjednodušeně.
„Podplukovníku Emersone, tady můstek. Opouštíme hyperprostor, pane,“ ozvalo se z interkomu. Felipe na svém uchu zapnul vysílačku a ozval se nazpátek: „Jsem na cestě.“ Po těchto slovech se vydal rovnou na můstek.

Stigma
Všichni na základně už věděli o příletu Odyssey, která má na palubě posádku antické lodi Destiny. Po jejím výstupu se na základnu nechal přenést Marks s plukovníkem Youngem, který byl mezi prvními probuzenými.
„Vítejte zpátky, plukovníku,“ přivítala ho Sam.
„Děkuji, plukovníku.“
„Spíše brigádní generále,“ opravila ho Karina. Kevin i Everett vyvalili oči, obzvlášť Kevinovi tohle uniklo po jeho příchodu. Poškrábal se na hlavě a pak se podíval na Karinu, která se tomu zasmála.
„Takže, když to vedlejší máme za sebou, zajdu si na Thétu a pokusím se dát dohromady co nejrychleji Queenmary. Do deseti dnů tak budeme moci vyrazit.“
„Jinak ozval se nám Sheppard, Tok’rové nám pomohou se třemi loděmi. Více jich nemají,“ informovala je Sam.
„Lepší něco než nic. No nic, tak povalím rychle, než mi někdo z lodi udělá kocábku,“ řekl Kevin a vydal se k bráně, na které zadali na jeho žádost adresu Théty.

Konec

vynikající díl

Konečně se stalo něco dobrého, moc pěkný díl, jsem zvědav co bude dál.

[kasparova655365]

Oběma moc děkuji

Moiky: Co bude dál? já bych řek že hromada mrtvol
pěkný díl

doufam zase takové hromady to snad nebudou to zase taky není úplně dobrý když padaj mrtvoly

[kasparova655365]

no mrtvoly budou a hodně


Ondra Daške: Jinak, děkujííí

[kasparova655365]

Na přední stránce naleznete aktualizovaný odkaz na stáhnutí v pdf.

Budu stahovat až po dokončení

[kasparova655365]

24.12. bude vydán SG Speciál, který nese název: Wraithské Vánoce
1.1.2017 můžete očekávat desátý díl SG Genesis, který jsem dneska(16.12.) dopsala

Ostatní v místnosti na Povznesené bytosti akorát zíral.

zirali?

„Jo, naposled to bylo při její vypuštění.

jejim?

Obě zavřely oči a ruce namířily skrčení směrem k bráně.

skrcene ?

Minawara s Genesis tam taktéž byly a pomáhaly s probuzováním, jelikož všichni ještě spali.

probouzenim

Martin se vykulil oči a pak se poškrábal na hlavě.