Epizoda 13.
O hodinu později, můstek lodi Revenant
„Je loď provozuschopná Rodney?" zeptal se Rodneyho Sheppard.
„Vše je v naprostém pořádku, a navíc máme v systémech zapojené ZPM."
„To je super. Dobrá tak tu krásku zvedneme," pronesl nadšeně Sheppard, usedl do pilotního křesla a navedl loď na orbitu.
Z operačního jim poslali souřadnice planety, kde se Oriové zastavily.
Sheppard tedy aktivoval hyperprostorové motory a navedl loď na souřadnice.
******
Během cesty hyperprostorem se John radil s Rodneym.
„Kolik máme v zásobníku dronů, Rodney?"
„Zhruba šest tisíc, mělo by to na ně víc než stačit," odpověděl Sheppardovi na dotaz Rodney.
„Dobrá a máme ještě něco, co na ně můžeme použít?" zeptal se Rodneyho John.
„Nic co by stálo za řeč, pouze tu je 16 pulzních energetických zbraní. Buď Replikátoři používají starší verze Antické technologie anebo Antici spoléhali jen na jeden typ zbraně sice účinné ale, když dojdou drony je to dost problém."
******
O dvě hodiny později vystoupila loď Revenant v zákrytu měsíce u planety, kde se na orbitě nacházelo šest Oriských lodí.
„Jdeme na ně tedy," po těchto slovech se John zamyslel, křeslo se zaktivovalo, loď pomalu vystoupila ze zákrytu měsíce a na přídi se otevřeli tubusy, ze kterých začali vylétat zlatavé chobotničky, které byly nasměrovány na Oriské lodě.
Během pár okamžiků se chobotničky zakously do Oriských štítů, které začali pomalu, ale jistě klesat.
Štíty se ovšem ukázali jako velmi odolné a na jejich proražení bylo potřeba hodně dronů, naštěstí tu byly ještě sekundární zbraně, které se ukázali jako hodně efektivní proti samotnému trupu. Přesto se nakonec povedlo zničit jen tři Oriské lodě a u čtvrté se povedlo způsobit poškození především na hlavní zbrani, což mělo za následek její přetížení a vyřazení hlavní zbraně.
Lodě co zbyli, se chtěli pomstít, a proto zaměřily veškerou palbu přímo na Revenant, který se dost silně otřásl pod dvěma Oriskými paprsky.
Sheppard se pokusil aktivovat hyperprostorové motory ty byly, ale vlivem přetížení energetických uzlů poškozené.
„Rodney dělej něco!" přikázal Rodneymu Sheppard. McKay se snažil, co mohl, ale poškození bylo po dalším zásahu už moc rozsáhlé.
„Nemůžu dělat nic, leda bychom zkusily autodestrukci, nastavily autopilota, aby loď vletěla přímo k Oriským lodím a možná je to zničí."
„Dobrá tedy, všem členům posádky vydávám rozkaz k evakuaci, všichni ihned do Jumperů!"
Po těchto slovech se všichni členové posádky vydali do Jumperů. Členové posádky, kteří hlídali strojovnu, a energetické zdroje vzali předtím, než odešli do Jumperu ZPM. Sheppard ještě aktivoval pomocí křesla autopilota, zatímco Rodney nastavil autodestrukci. Jakmile měli hotovo, vydali se také do Jumperu.
Než Jumpery z lodi vyletěli, tak se těsně před tím zamaskovali, a jakmile byli venku, odletěli co nejdál.
Mezitím když Jumpery letěli směrem k planetě se Revenant vlivem poškození nejdříve rozpůlil a následně explodoval.
Po zničení Pozemské lodě Oriové aktivovali hyperprostorové motory a odletěli pryč.
Sheppardův Jumper spolu s ostatními zamířily na planetu, kde zadali adresu Atlantidy, vyslali svůj IDC a proletěli skrz.
Po zaparkování se vydal Sheppardův tým do zasedačky, aby informovali velení.
„Máme špatnou zprávu Oriové nám zničily loď, za to my jsme jim zničily tři lodě a další ještě poškodily, kromě našich lidí jsme z lodi ještě zachránily ZPM co tam zůstalo po Replikátorech," začal mluvit jako první Sheppard.
„Můžeme říct, že tohle není dobrá ani špatná zpráva, jelikož v sobě má dobré i špatné části," vysvětlil svůj náhled na věc Jack.
„Tady toho už více neuděláme, proto vracím vojenské velení nad Atlantidou, vám plukovníku Everette. A já se vrátím zpět na Zemi, kde zařídím, aby vám sem poslali původní personál i vybavení, doktorko Weirová," po těchto slovech se O´Neill vydal do operačního, kde nechal zadat adresu Země.
******
O týden později, Země, SGC, pracovna Daniela Jacksona
Daniel se již několik dní snažil zjistit, kde může být umístěna Merlinova zbraň proti povzneseným bytostem.
Na obrazovce před sebou měl adresy Castiany, Sahalu, Kamelotu a Vagonbreye, které podle simulace polohy tvoří pyramidu.
Zrovna když se chystal vydat spát, zvláštní vítr mu shodil papíry ze stolu, když se zvedl od země, tak na obrazovce svítila adresa, a po pozorném prozkoumání zjistil, že se skládá z adres Castiany, Sahalu a Vagonbreye.
S tímto velmi potěšujícím zjištěním se vydal za generálem, aby ho informoval.
******
Druhý den časně ráno vyrazila SG-1 na planetu.
Pár kilometrů daleko od brány se nacházela vesnice, která úrovní vyspělosti odpovídala planetě, na které se nacházel Kamelot.
Jakmile vstoupily do vesnice, místní lidé poznali, že nejsou místní.
„Zdravíme vás, hledáme takovou zvláštní rudou kouli," než Mitchell stačil říct něco dalšího, promluvil Daniel.
„Jmenuje se to Sangreál."
„My víme, co myslíte po staletí ho, zde různé výpravy hledají, teď už jste, ale druhá výprava za jeden týden," promluvil jeden z vesničanů.
„Víte, kdo to byl?" zeptal se vesničana Daniel.
„Byl to muž, který už od pohledu budil respekt."
„To byl Ba´al," řekl Teal´c.
„A ke všemu má před námi několik dní náskok," navázal na Teal´cova slova Daniel.
„Měli byste vědět, že při pátrání po Merlinově pokladu vyhaslo již mnoho životů."
„Děkujeme za varování, ale my nemáme na vybranou, musíme ho najít," odpověděl Mitchell.
„Pokud to myslíte vážně, měli byste v knihovně prostudovat pergamen ctností," řekl vesničan, a ukázal směr, kde se knihovna nachází.
O chvíli později vešel tým do knihovny, pár minut se rozhlížely, když se otevřely dveře, a do místnosti vešel postarší pán.
„Zdravim vás, jmenuju se Osrik jsem správce zdejšího archivu, a předpokládám, že vy jste další poutníci, co se chystají hledat Sangreál."
„Ano máte pravdu," odpověděl mu Daniel.
„Co o něm víte?" zeptal se Osrika Daniel.
„Podle legendy je ukryt v hoře, za lesem, cesta k němu je ovšem protkána pastmi a nebezpečím, také se říká, že Morgana na tuto oblast seslala kletbu."
„No my máme pro strach uděláno," řekl Mitchell odhodlaně.
„Dobrá v tom případě byste měli prostudovat pergamen ctností, a mapu," po těchto slovech sáhnul po dobře ukryté krabičce.
„Mapu a pergamen zde zanechala prý samotná Morgana, aby posloužily jako průvodce pouze těm, kteří jsou nejctnostnější, a pouze ti prý mohou Sangreál získat," řekl Osrik a nejdříve jim podal pergamen, který byl popsaný antickým textem, který Daniel začal číst.
„Jen ctnostní mohou získat skrytou odměnu, nehodní na ni nedosáhnou. Sangreál připadne tomu, kdo vysloví strážcovo jméno," tady se Daniel zarazil a Osrik přidal vysvětlení.
„Říká se, že Sangreál střeží nejmocnější stvůra všech dob, obrovský a strašlivý drak."
„Drak?" pronesl pochybovačně Daniel.
„Pochybujete snad?" zeptal se Osrik.
„No Sangreál jistě něco chrání, ale opravdový drak to nebude," pronesla s přesvědčením Sam.
Po tomto Daniel přečetl zbývající pasáž pergamenu, kde byly napsány požadované ctnosti.
„Rozvážnost, velkorysost, moudrost, laskavost a víra, ať tě provází na cestě."
„To je vše?"
„Ano je."
„A co ta mapa?"
„Ukážu vám ji, ale pouze vám," řekl Osrik a ukázal na Sam a Daniela.
Dotyční byly překvapení, ale vydali se za Osrikem do vedlejší místnosti, kde Osrik na stůl rozložil mapu.
Oba ji pozorně prostudovali, a při Osrikově nepozornosti, udělala Sam její kopii do tabletu.
******
O půl hodiny později seděl celý tým u stolu v místní krčmě a podrobně studovali mapu. Když se z venku ozval křik obyvatel.
„Co se tam děje?" zeptal se Mitchell a celý tým se vydal k oknu.
Na návsi uviděly vojáky Oriů, které vedl Převor, a hnali před sebou vesničany.
„Co jsou zač?" zeptala se jich krčmářka.
„Jsou to následovníci Oriů, a zdá se, že hledají totéž co mi, je jim jasné, že je to to jediné, co je dokáže porazit," odpověděla Sam krčmářce.
„Sangreál," řekla krčmářka.
„Můžete nás nenápadně dostat z vesnice, abychom měli před nimi náskok?" zeptal se Mitchell.
„Jistě, pojďte," odpověděla krčmářka, a pokynula jim, aby šli za ní.
Přistoupila k jedné ze stěn, zatáhla za páku, kterou odhalila chodbu.
******
O několik minut později dorazily podle mapy k oblasti, ve které je Sangreál schován.
Zůstali pouze překvapeně stát, protože před nimi se nacházelo několik lidí v různých vzdálenostech od sebe, kteří vypadali, jako kdyby zamrzli.
„To je divné co to může být?" zeptala se Vala.
Sam, která používala svůj skener, odpověděla.
„Podle těchto údajů to vypadá na časovou fluktuaci, čas uvnitř je extrémně zpomalený."
„Dobrá co dál? Oriové nás tu nejspíš brzy najdou," řekl Mitchell.
Sam mezitím zkoumala dál pole časové fluktuace, kde objevila něco, co by se dalo považovat za cestu.
„Asi jsem našla cestu skrz, skrz pole vede klikatý koridor."
„Něco jako labyrint?" zeptal se Sam Mitchell.
„Ano. Držte se za mnou, jděte přesně v mých stopách!"
Po těchto slovech se celý tým zařadil do řady za sebe a Sam šla jako první.
Ušli asi 30 metrů, když skener, který Sam držela, z ničeho nic zhasnul.
„A sakra," zaklela Sam.
„Co se děje? Zapomněla jste vypnout sporák?" zeptal se jí Mitchell.
„Skener nevydržel, kvůli tomu poli se zhroutila elektronika."
„Nezapomněla jste jen vyměnit baterie, než jsme odjeli z SGC?" položil věcnou otázku Mitchell.
„Ne baterie byla v pořádku."
„Myslím, že řešení jak se odtud dostat je jednoduché, přecijen Morgana musela předpokládat, že se k Sangreálu někdo dostane a Artuš se svými rytíři určitě neměli takovou techniku k dispozici," pronesla Vala.
„To je pravda. Tahle pojistka měla odradit především ty nehodné, takže to musí jít nějak jednoduše, jen musíme použít fantasii a zjistit jak," přidal svůj názor Daniel.
Sam se na chvíli zamyslela, pak sebrala ze země kámen a hodila ho do jedné strany.
Kámen letěl několik metrů, než se zachytil do časového pole. Takto to zopakovala ještě třikrát, než se dostali ven.
„Hotovo jsme z toho venku, musíme si pospíšit Ba´al má před námi náskok a Oriové nás nejspíš brzy doženou."
******
Lesem šli už asi dvacet minut, když uslyšeli někoho řvát hodně nahlas.
Jakmile se dostali blíž, poznali, že to není nikdo jiný než Ba´al. Ten zaslechl šustot, tak se otočil a stihl pouze říct.
„Stůjte."
SG-1 naneštěstí vstoupila do nenápadného kruhu, a v tu chvíli se vztyčilo silové pole.
„Co to má být?" zeptal se Ba´ala Mitchell.
Ba´al si jen povzdechl a řekl.
„No zdá se, že tu strávíme dost času."
Daniel a Vala mezitím zkoumali truhlu.
„Zkoumáte to zbytečně je prázdná," řekl na jejich snahu Ba´al.
„V tom je právě ten vtip. Podle pergamenu nám při hledání Sangreálu pomůže pět vlastností," řekl Daniel.
„Takže podle tebe by se pergamen měl vykládat doslova?" zeptala se Daniela Vala.
„A proč ne? Z toho časového pole jsme se dostaly trpělivým zkoumáním a rozvahou. Jinými slovy prokázali jsme rozvážnost. Položme si otázku, čeho využívá tahle past?"
„Zvědavosti," řekl Ba´al.
„Ne, jde tu o chamtivost, a proto musíme použít opačnou vlastnost. Čili velkorysost, dáme do truhly každý nějakou věc a uvidíme," řekl Daniel.
Každý prohledal své kapsy i batohy a dal do truhly nějakou věc až na Ba´ala. Mitchell s Teal´cem se proto na něj vyzývavě otočily.
„Já u sebe nic nemám."
Mitchell s Teal´cem se k němu přiblížily a Teal´c Ba´ala zezadu podržel a Mitchell ho kompletně prošacoval, až našel v botě schovanou malou dýku s úzkou čepelí.
„Ta věc má pro mě obrovskou citovou hodnotu," řekl Ba´al.
„To tu chcete trčet dalších X dní? Jaffové vám už nepomůžou, vykašlali se na vás," odpověděl mu Mitchell.
Na tohle neměl Ba´al argument tak pouze kývnul hlavou.
Mitchell tedy podal dýku Danielovi, ten ji dal do truhly, kterou následně zavřel.
Okamžik se nic nedělo, když se náhle silové pole zhroutilo.
„Tak to bychom měli," řekl Ba´al nadšeně sotva vystoupily z kruhu pasti.
Všichni z týmu na něj ovšem namířily zbraně, a Mitchell pronesl.
„Vy s námi nejdete!"
„Byla by hloupost, mě teď zabít mohu vám být užitečný, mám několik informací ohledně strážce Sangreálu."
Celý tým se na sebe překvapeně podíval a Ba´al dokončil myšlenku.
„Toho draka."
„Dobrá, ale sebemenší podraz a máte kulku v hlavě, je to jasné?" řekl Mitchell.
Po této rozmluvě se podívali raději do mapy, aby nezabloudily a pokračovali v cestě dál.
******
Cesta trvala hodinu, než došli na konec lesa a uviděli obrovskou horu, kde museli najít jeskyni, kterou se dostanou dovnitř.
Trvalo to několik minut, než našli vchod do jeskyně.
Když vstoupily do jeskyně, na zdi uprostřed rozcestí narazily na tabulku, kde bylo Anticky napsané.
„Vyber si cestu spravedlnosti a pravdy," přeložil nápis Daniel.
„Co to může znamenat?" zeptal se Teal´c.
Než se mohli nad tím více zamyslet, ozval se z levé strany pláč, který zněl jako od malého dítěte.
„Co to může být?" zeptal se Mitchell.
„Zní to jako dítě," odpověděl Daniel.
„Dítě a tady?" pronesla Vala pochybovačně.
„Může to být nějaká past," řekl Mitchell.
„Anebo je to další zkouška," řekl Daniel a vydal se za pláčem.
Ostatní se vydali za ním.
Ušli sotva pár metrů když uviděli malého chlapce, který plakal.
„Hej chlapče, počkej," křikl na něj Mitchell.
Chlapec ale utíkal hlouběji do jeskyně a než ho doběhli, slyšeli zvláštní zvuk, jakoby se dolů sunula padací mříž.
Když k ní přišli, uviděli, že je chlapec za ní uvězněný.
„Vydrž synku, pomůžeme ti," snažil se ho Mitchell uklidnit.
Mitchell spolu s Teal´cem se snažily mříž zvednout to se, ale nedařilo, tak se k nim přidala Vala spolu s Danielem a Sam, Ba´al stál opodál.
To Mitchella naštvalo a řekl.
„Pomůžete nám sakra! Nebo budete jenom stát a koukat."
„Je malý ať se protáhne skrz," řekl Ba´al svůj názor.
To už Teal´ca hodně naštvalo, tak se na něj otočil s výhružným výrazem v obličeji.
„Pomozte nám nebo protáhnu mříží já vás!"
Víc pobídek Ba´al nepotřeboval, chytil mříž, a všichni zabrali, v tu chvíli se mříž začala sama zvedat, chlapec zmizel stejně jako jedna ze stěn v chodbě, která skrývala další část chodby.
„No vida, kdo by to byl řek, zdá se, že jdeme rozhodně správně," pronesl Mitchell nadšeně.
Ušli několik metrů chodby, která končila další stěnou, na které se nacházel další Antický text.
„Je to další hádanka," pronesl Daniel.
„To je bezva," řekla nadšeně Vala.
„Razili mě, a řezali, tvarovali, a chladily, a pak na kruh poutali, abych vyjevil, co ukryli," přeložil hádanku Daniel.
Jakmile to dořekl, začala se jeskyně silně otřásat.
„Pospěšte si," řekl Mitchell s naléháním v hlase.
„Moment, musíme to promyslet. Co se razí a řeže tvaruje a chladí a pak poutá na kruh?"
Všichni se na moment zamysleli, než odpověděl Mitchell.
„Klíč. Odpověď je klíč."
„Clavia," vykřikl Daniel.
Sotva to slovo dořekl tak zeď zmizela, a odhalila další část chodby.
Rychle se vydali dál a po několika metrech narazily na další zeď s hádankou.
„Zatřesu zemí, s duněním hromu pobořím domy, les zbavím stromů, převrhnu lodě, rozvrátím říše, proletím kolem a nespatříš mě," pronesl Daniel.
„Co to může být?" zeptala se Vala, „nějaká neviditelná síla."
„Je to vítr," řekl Teal´c.
„Vencio," vykřikl Daniel.
Zeď zmizela, a odhalila další část chodby, a díky tomu se přestala jeskyně otřásat.
Ušli několik metrů, když Mitchell zničehonic řekl.
„Zdá se mi to nebo se tu oteplilo?"
„No je tu trochu teplo," řekla Vala.
Sotva to Vala dořekla, chodba se zatočila doleva a všichni zůstali překvapeně stát. Před nimi se nacházela ohnivá stěna.
„Dobrá a co teď? Někdo nějaký nápad?" zeptal se Mitchell.
******
Několik minut prozkoumávali tuto část jeskyně, zkusily se i vrátit, ale cesta zpátky se uzavřela.
Daniel se chvíli rozmýšlel, než řekl.
„Zbývá nám poslední ctnost. Rozvážnost jsme prokázali při průchodu bludištěm, velkorysost když jsme se dostali ze silového pole, laskavost když jsme pomohli tomu dítěti, a moudrost při řešení hádanek, a poslední je víra."
Po těchto slovech se vydal k ohnivé stěně, okamžik před ní stál, než se vydal skrz.
Vala pouze stihla říct, „Danieli ne!"
A Mitchell řekl pouze, „Jacksone."
O okamžik později oheň zmizel a odkryla se další část chodby, ve které stál Daniel.
Ušli možná dalších 50 metrů, když došli do obrovské jeskyně, kde se nacházel úzký kamenný most, na jehož konci se nacházel podstavec se sytě červenou kuličkou, a za ním se tyčil velký kamenný obelisk se světle modrým krystalem uprostřed.
Mitchell se podíval opatrně přes okraj srázu, a hodil dolů kámen, jehož dopad nebyl vůbec slyšet a řekl.
„Pane jo to je teda pořádná hloubka."
Daniel se opatrně vydal k Sangreálu, když na něj sáhl tak mu ruka prošla skrz.
Zmateně se rozhlédl, když uslyšel obrovský řev. Z propasti se pomalu vynořil obrovský drak. Zároveň se uzavřel jediný východ z jeskyně.
„Teď je čas použít to jméno," obrátil se Mitchell na Ba´ala.
„Přiznávám, že vím pouze to, že strážce je nějaká povznesená Antička."
„No jasně Morgana," vykřikla nadšeně Vala a obrátila se směrem na draka.
„Hej ty Morgan le Fay," zakřičela na něj, ale nic se nestalo.
Kdežto Daniel si uvědomil, že to je správné jméno jen ve špatném jazyce.
„Ganos Lal," sotva to dořekl, drak se rozprskl, a Daniel se otočil na Valu.
„To je Morganino jméno v jazyce Antiků."
„Aha," řekla Vala pouze.
„Tak teď už by se nám mělo povést Sangreál vzít," řekl Daniel.
Všichni se tedy opatrně vydali po můstku k podstavci. Když ovšem Daniel šáhnul rukou po Sangreálu tak se opět ukázalo, že je stále hologram, místo toho byly transportováni do jiné části jeskyně.
„Co se to stalo?" zeptal se Mitchell.
„Asi nás to transportovalo do jiné místnosti," vysvětlila svůj názor Carterová.
Všichni se rozhlédly okolo sebe ale nic co by připomínalo Sangreál tu nebylo.
„Zase další slepá ulička nic co by se podobalo Sangreálu tu není," povzdechl si Mitchell.
„Otázkou tedy je co to tu Morgana tak chrání?" zeptal se Mitchell.
Sam mezitím přišla k jedné ze stěn, která se rozsvítila.
„Myslím, že to vím," řekla Sam.
Všichni se tedy podívali, co Sam objevila a málem jim spadla brada až k zemi jak byli překvapení.
„Doufám, že tenhle je pravej, a ne pouze hologram," řekl Mitchell.
„Tenhle je rozhodně pravý, protože je tu napsáno. Zde odpočívá Myrddin arcimág velkého kruhu," řekl Daniel.
„Jak dlouho tu může být?" zeptal se Mitchell.
„Zhruba tisíc let," odpověděl mu Daniel.
„S technologií stáze už jsme se setkali generál O´Neill byl v podobné komoře uložen v základně Antiků na Zemi v Antarktidě," řekl svůj názor Teal´c.
„Zbývá tedy otázka jak ho dostat ven," pronesla Vala, a během mluvení se rozhlížela po jeskyni.
Když se přiblížila k jednomu ze sloupů, zničehonic se z něj vysunulo zařízení na přehrání všech vědomostí Antiků. Daniel zařízení poznal a naštěstí Valu varoval.
„Valo pozor!"
Sotva to dořekl stáze se deaktivovala, a Merlin z ní vypadl, a složil se bezvládně na podlahu.
Daniel s Teal´cem ho chytily v podpaždí, a položily ho na jeden ze stolů, odkud mezitím Sam s Valou odstranily předměty.
Merlin na okamžik otevřel oči, a chtěl něco říct, z úst mu, ale vyšlo pouze pár slov a upadl do bezvědomí.
„Ne snad nám neumře?" strachovala se Vala.
Sam mu přiložila prsty na krční tepnu a nahmatala puls.
„Je to dobré, jen bude chvíli trvat, než přijde k sobě," řekla Carterová.
„Dobrá Jacksone, Valo, vy pohlídejte Merlina a Ba´ala my ostatní prozkoumáme zbytek jeskyně," vydal Mitchell rozkaz.
******
O dvacet minut později se vrátily a Merlin se začal pomalu probouzet.
Chvíli se jen zmateně rozhlížel, podíval se na Sam a řekl.
„Vaše tvář je mi povědomá, Ginevro tak rád tě vidím," s těmito slovy ji objal.
Jakmile ji pustil, rozhlédl se po ostatních a oslovil Mitchella.
„Percivale," podíval se na Daniela a řekl, „Galahade, udatní rytíři rád vás opět vidím."
Ba´al se tomu jen uchechtl a řekl.
„Koukám, že Merlinův padací most už nepřeklene vodní příkop, jestli víte jak to myslím."
„Kdo to je?" s těmito slovy se Merlin otočil směrem k Ba´alovi a řekl.
„No jo Mordred to jsem si mohl myslet."
Ba´al se ještě snažil Merlina urážet, ale Merlin tomu udělal přítrž, když pomocí svých schopností zablokoval jeho hlasivky.
Daniel chtěl vše uvést na pravou míru, a proto Merlina oslovil.
„Merline? Myrddine, my nejsme rytíři, ve stázi jste totiž strávil tisíc let, objevily jsme Atlantidu a narazily i na Orie."
„Pověz mi víc," poprosil Daniela Merlin.
„Dobrá zkusím vám vysvětlit vše podstatné, zabere to ale nějakou chvíli," odpověděl mu Daniel.
Mitchell s Carterovou a Ba´alem se vydali za Teal´cem, který hlídal bránu.
******
O půl hodiny později Daniel skončil s vyprávěním. Když se ho Merlin zeptal, jak se vyzná v myšlení povznesených, vysvětlil mu, že byl také povznesený.
„Lidská rasa ale nemohla dojít tak daleko za tisíc let," pronesl Merlin pochybovačně.
„Ne to ne trochu mi pomohla jedna z vás jménem Oma Desala," odpověděl Daniel.
„No samozřejmě překvapuje mě, že se ještě nepoučila, i přesto v tobě musela něco vidět," po těchto slovech se postavil, založil ruce a zavřel oči.
Několik minut takto setrval. Mezitím byla jeskyně přesunuta pomocí obelisku na další planetu.
Když otevřel oči, řekl.
„Než se k vám rozhodnu přidat, musím vědět, že jste ochotni udělat cokoliv, abyste to dotáhli do zdárného konce."
„Jistě že jsme, už jsme toho kvůli tomu vytrpěli hodně," řekla Vala.
„To co jste zatím zažily, není nic ve srovnání s tím, co vás ještě čeká," vyvedl Merlin Valu z omylu.
„I přesto uděláme vše, co bude v našich silách abychom Orie porazily," pronesl Daniel odhodlaně.
„Dobrá tedy, máme před sebou hodně práce," řekl Merlin a vydal se k přístroji na přehrání všech vědomostí Antiků. Přiložil ruce a hlavu na příslušná místa.
Přístroj se rozsvítil a zároveň se nad podstavcem objevil hologram s jednotlivými molekulami, které se začali pomalu skládat do větších celků.
******
Trvalo několik hodin, než se Merlin od přístroje odpojil, a kdyby ho Daniel s Valou nezachytily, zhroutil by se na podlahu.
Několik minut byl Merlin mimo, než se vzpamatoval.
Mezitím byla jeskyně přesunuta na další planetu. Teal´c, který hlídal bránu, to oznámil ostatním vysílačkou.
„Dohlídněte na Merlina, my jdeme zkontrolovat bránu," řekl Danielovi Mitchell a spolu s Carterovou a Ba´alem se vydali k bráně.
Merlin se mezitím celkem vzpamatoval a řekl.
„Je to těžké, spal jsem příliš dlouho a mé tělo mě zrazuje, proto pro vás udělám poslední věc a pak si odpočinu," s těmito slovy se vrátil k přístroji, který se na několik vteřin aktivoval.
Následně se zablesklo a Merlin spadl bezvládně na podlahu.
Vala k němu přistoupila, a zjistila, že je mrtvý.
Daniel šáhl po vysílačce a informoval ostatní.
„Merlin je mrtvý."
Mitchell, který to slyšel, řekl Carterové, Teal´covi a Ba´alovi, aby pokračovali v přeprogramovávání ovládacího panelu. A sám se vydal dovnitř.
O chvíli později došel do centrální místnosti a řekl.
„Tak jsme nejspíš v háji ne?"
„Třeba ne," řekl Daniel a vydal se k přístroji.
Mitchell s Valou sotva stačily vykřiknout. „Ne!" ale už bylo pozdě, Daniel přiložil ruce, a hlavu na příslušná místa.
Několik vteřin takto Daniel setrval, když se objevil záblesk, a on spadl na podlahu.
Vala k němu ihned přiskočila, a oddechla si, když zjistila, že žije.
Trvalo několik minut, než se Daniel vzpamatoval.
Když se podíval na Valu, promluvil.
„Tebe znám."
„Jistě že mě znáš hlupáčku, jsem Vala přece."
„Spal jsem hodně dlouho."
„Cože? Danieli jsi to ty?" zeptala se ho Vala vyděšeně.
„Promiň mít v hlavě dvoje vzpomínky je matoucí," odpověděl Daniel.
„Ty máš v hlavě Merlinovi vzpomínky?" zeptal se Mitchell.
„Ano některé na Atlantidu, na Zemi a na práci v téhle laboratoři," s tím se Daniel začal přesouvat k přístroji.
„Takže dokážete sestavit další Sangreál?" zeptal se Daniela Mitchell.
„Myslím, že jo," s tím přistoupil k přístroji a nad podstavcem se opět objevily molekuli, které se začali spojovat.
„Už ho vidím, dokážu to."
Mitchell si vzal Valu stranou, a začal jí vysvětlovat, co už vše zažily s tímto přístrojem.
„Podobné zařízení už dvakrát málem zabilo generála O´Neilla, v obou případech mu museli pomoci Asgardé."
„Podle Daniela je tohle zařízení jiné, přehrává do mozku pouze omezené množství dat."
„No uvidíme," pronesl s obavami Mitchell.
******
O hodinu později se Daniel odpoutal od přístroje, a bylo na něm vidět, že mu není nejlépe.
„Danieli jsi v pohodě?" zeptala se ho Vala.
„Jo dobrý jen trochu vody prosím," s tím natáhl ruku a než mu Vala stihla podat polní láhev, tak se vznesla do vzduchu a přistála mu v ruce.
„Zajímavé Jack měl léčivé schopnosti, já zase schopnosti telekineze. Dost to vysvětluje legendu o Merlinových magických schopnostech."
„Danieli tohle je špatný nápad," řekla Vala.
„Merlin věděl, co dělá a já mam jen několik týdnů, než ze mě jeho vědomí zmizí a do té doby musím tu zbraň sestavit, navíc máme jen jeden pokus, protože pokud by se to nepovedlo, už by se nám nemuselo povést bez Merlina sestavit další zbraň," vyvrátil Valiny pochybnosti Daniel.
Zničehonic se z vysílačky ozval hlas Carterové.
„Pozor nejspíš nás někdo našel, aktivovala se brána," na okamžik se odmlčela, než pokračovala, „přicházejí vojáci Oriů."
Více se nedozvěděli, slyšeli pouze zvuky střelby.
Daniel zavřel oči a začal se soustředit.
V tu samou chvíli se u brány zatáhla obloha sytě černými mraky, ze kterých začali dopadat na Oriské vojáky blesky.
Během několika okamžiků byli všichni Oriští vojáci mrtví a brána se uzavřela.
O chvíli později se u ústí jeskyně objevil přístroj společně s podstavcem bez opory se vznášející.
Sam, s Teal´cem pár okamžiků jen překvapeně koukali.
Carterová se vzpamatovala nejdřív, a proto urychleně zadala adresu domů.
O chvíli později se už celý tým nacházel v bezpečí základny SGC, a vydal se po velmi náročném dni si odpočinout do svých pokojů.
******
Mezitím na Oriské základně v Mléčné dráze
Do cely, kde se nacházel Ba´al vešel jeden z Převorů.
Sotva si ho Ba´al všimnul, oslovil ho.
„Mohu vám být užitečný Zemi znám velice dobře včetně jejich možnosti obrany, kterou je základna Antiků, Vašich nepřátel."
„Pouze Oriové mohou soudit, zda jim můžete být užitečný."