69. Zlozvyky
„Nevím. Prostě nevím!“ vybuchl Michael. Seděli s Aiwem uprostřed lesa na hromádce velkých kamenů obrostlých mechem a vymýšleli způsob, jak se zmocnit jednoho z rusálů, aby od něj mohli získat nějaké informace a případně i genetické vzorky.
Pokud něco takového vůbec mají, pomyslel si Aiwe. Sebral klacek a zaryl s ním do mechu mezi kameny.
„Místní flóra za to nemůže,“ ozval se mu za zády hlas.
Oba se s Michaelem vymrštili připraveni k boji, ale ruce jim klesly, když zjistili, že na druhé straně kamení stojí dva Wraithové.
James a Maya obešli balvany a zastavili se.
„Ztratili jste se?“ zeptala se Maya. Trochu se ošila pod Michaelovým upřeným pohledem.
Stačilo pár slov na obou stranách, aby se ujistili, že je zajímá stejná věc.
James a Maya vedeni opatrností nepřistáli před pár desítkami dní přímo u líhně, ale o kus dál, a nehrnuli se přímo k hlavnímu vchodu. Stačila jim chvíle, aby pochopili, že se wraithská základna proměnila v něco jiného a nebezpečného. Od té doby se drželi v přiměřené vzdálenosti a sledovali, co se děje.
„Jsou neuvěřitelní,“ potřásl hlavou Michael. Na jednu stranu ho rusálové děsili a na druhou fascinovali. Pohodlně se s Aiwem znovu usadili na kamenech.
„Tak bych to nenazval.“ James se zatvářil kysele a po krátké prohlídce míst vhodných k sezení zůstal stát. S rusály se potkal jako první na planetě s Thanatem, kde společně s Mayou zůstali dlouhé roky, než je tam našla Ana-al. Občas si na tu dobu vzpomněl s určitou nostalgií. Na té planetě je nezatěžovaly výmysly wraithské hierarchie a mohli si dělat, co se jim zlíbilo. Setkání s rusály bylo Jamesovo poslední dobrodružství předtím, než byli přinuceni vrátit se do Úlu.
Maya se posadila vedle Aiweho a přejela prstem po poničeném mechu, aby ho srovnala.
„Drží se pohromadě,“ uvažovala nahlas. „Pokud nehrozí velké nebezpečí, to se pak rozprchnou na všechny strany a je těžké někoho z nich najít.“
„Zbraně na ně nepůsobí. Aspoň ne ty, které jsme vyzkoušeli, když jsme objevili nějakého zatoulaného.“ James se raději nezmínil, že pokus byl jen jeden a skoro ukončil všechno jejich snažení, protože je rusál pronásledoval, dokud mu nezmizeli v blízkých skalách. Předtím na něj použili omračovače, které mu nijak výrazně neublížily. Dalších pokusů se raději vzdali, protože si při útěku všimli, že se jejich směrem vydala celá tlupa ušatých tanečníků. Naštěstí svůj hon brzy vzdala a vrátila se k bývalé líhni.
„Vylákat jednoho, sebrat ho Šipkou…,“ rozváděl Aiwe nápad, který už několikrát probírali s Michelem.
„Kam pak s ním? Naše loď nemá zadržovací plošinu a vaše, jestli se nepletu, taky ne,“ podíval se Michael tázavě na Jamese. Ten jen potřásl hlavou a Michael pokračoval: „Bez pořádného omezovacího pole je chytání rusála k ničemu. Museli bychom vybudovat základnu na druhé straně planety a přenést ho tam, ale pořád není jisté, jestli bychom ho udrželi.“
„Neudrželi,“ ujistila ho Maya. Už ji nebavilo omílat pořád dokola stejné neúčinné postupy. Téma – jak nechytit rusála – bylo vyčerpávající.
„Víte, co se dělá ve wraithském společenství s uprchlíky?“
Ace stál vedle hromady kamení a přísně si celou čtveřici prohlížel. Ze všech stran se k jejich pozici blížili wraithští vojáci.
Michael vyskočil, James se mračil a Maya zbledla, jen Aiwe, který se už zase rýpal klackem v mechu, s tím kouskem dřeva mrštil k jednomu z vojáků a odfrkl si. Nic neřekl, ale jeho otrávený výraz nenechal Ace na pochybách, co si myslí o jeho pokusu je vystrašit.
„Máte štěstí,“ pokračoval Ace tichým hlasem, „že to není váš případ. Co jste zjistili o našem novém nepříteli?“
Maya pokrčila rameny. Leknutí ji rychle přešlo a myšlenka, že by jim Ace s svou lodí mohl pomoci, se jí líbila.
„Chceme jednoho chytit, ale ještě jsme nepřišli na to, jak, když jsme tu byli jenom čtyři se špatně vybavenými loděmi. Osobní souboj je zbytečně nebezpečný,“ zkráceně informovala velitele. „Ve tvém plavidle jsou skvěle vybavené laboratoře,“ řekla schválně pomalu.
„Ano. To jsou,“ souhlasil Ace klidně.
Čtveřice se na sebe podívala a na tvářích se jim objevil úsměv.
Lesem se hnal Wraith. V plné rychlosti přeskakoval změť kořenů a nízké keříky a dovolil si jen krátké pohledy za svá záda, aby se ujistil, že ho rusál stále pronásleduje. Honičce předcházel dobře mířený výstřel z energetické zbraně a kratičký vítězný taneček, dokud se rusál nevzpamatoval. Pak už na nic nebyl čas a James uháněl lesem přímo k mýtině, kterou si předem vyhlédl. Přeběhl jí sotva polovinu, když zakopl, zůstal ležet a chytil se za nohu. Rusál potěšeně zamlaskal a zpomalil. Kořist mu už neuteče. Svist Šipky nad hlavou zaregistroval pozdě a nestačil uskočit, když ho zachytil sběrný paprsek.
James se zvedl ze země a zamával rukama, aby na sebe upoutal pozornost další stíhačky a co nejrychleji se dostal do lodi na orbitě.
Mezi posledními stromy se objevil Kleofáš a snažil se Wraitha chytit, než se dostane do bezpečí, ale Maya v další Šipce byla rychlejší. Sebrala Jamese Kleofášovi přímo před nosem.
„Rychle!“ vykřikl na něj Michael, sotva se dostal do hangáru se Šipkami. James se za ním rozběhl a skoro vrazil do rusála, který se právě rozhodl utéct hordě wraithských vojáků a docela se mu to dařilo. Setkání s Jamesem ho na okamžik zpomalilo, ale pak ho smetl z cesty jediným pohybem ruky a zmizel za nejbližší zatáčkou.
Rusál prchal nepřátelskou lodí a tiše si pro sebe vrčel, protože toto plavidlo bylo členěné jinak než to, kterým se dostali na planetu s další wraithskou líhní. Původně měl v plánu oběhnout krátký okruh kolem hangáru, dostat se do jedné z malých přepravních lodí a odletět zpátky na planetu, ale chodba, kterou se vydal, vedla do neznámých končin a nevypadalo to, že by se na některém rozcestí vracela zpátky k hangáru.
„Stůj!“ vykřikl malý mužík s brýlemi na nose a postavil se rusálovi do cesty. Rusál k němu mávl rukou, aby ho odhodil stranou, ale mužík uskočil sám, natáhl přitom nohu tak, že se zachytila rusálovi za kotník a ušatý tanečník pokračoval ve své cestě několika nekontrolovanými kotrmelci.
„Dobrá práce,“ kývl Ace na Radka a očima se dotkl blízkých dveří. Radek Zelenka na nic nečekal a zmizel za nimi. Hned na začátku svého pobytu na lodi pochopil, že plést se do cesty rozběhnutým Wraithům není dobrý nápad.
Než se rusál stačil zvednout, sedl si mu na záda jeden z vojáků a další se hnali z obou stran, aby mu pomohli. Rusál se zvedl, ale proti takové přesile se rozhodl nebojovat a zamával rukama nad hlavou.
„Tak dobře, přátelé!“ vykřikl. „Vzdávám se. A jsem vám plně k dispozici,“ lehce se uklonil směrem k Aceovi. „Když to bude i naopak,“ zakřenil se na závěr rusál.
Aiwe stál v chodbě a sledoval, jak si rusál vykračuje uprostřed celé jednotky vojáků a zářivě se usmívá.
„Pane,“ oslovil ho voják, který jako první na rusála skočil po jeho útěku. „Omlouvám se. Nebylo možné zaslat zprávu, že se přiblížila jiná loď.“
Aiwe v něm poznal vojáka, kterému se podařilo uprchnout ze zajetí rusálů a s nímž se setkali na orbitě této planety. Zatímco s Michaelem na planetě zkoumali možnosti, jak zničit rusály, zůstal v lodi a měl je informovat, kdyby nastala nová situace, třeba, kdyby přiletělo další wraithské plavidlo. O příletu Ace je neinformoval. Aiwe lehce pohnul hlavou. „Chápu. Z ničeho tě neobviňuji.“
Wraith couvl a pak zmizel v nitru plavidla. Aiwe se za ním díval a povzdechl si. Vojákovo chování bylo zvláštní. Dlouhý pobyt s rusály Wraitha zřejmě vyvedl z rovnováhy. Aiwe jen doufal, že se to nestane i jim a posádce Aceovy lodi.
„To je k ničemu,“ zavrčel James a sevřel ruku v pěst. Musel se hodně ovládat, aby s ní nebouchl do stolu a nerozbil přitom wraithskou podobu tabletu.
„Zkoumat neznámé může být frustrující,“ souhlasil Aiwe a dál upřeně zíral na nabíhající data. Nabíhala stále dokola, nic nového se z nich nedozvěděli, jen to, že rusálové jsou sice z atomů a molekul, ale to byla tak asi celá podobnost se kterýmkoli jiným tvorem, se kterým se setkali.
„Co je tohle?“ poklepala na jeden řádek prstem Maya. Dívala se Aiwemu přes rameno a snažila se přijít na nějaký jiný pohled, který by jim pomohl.
„Nic,“ zamračil se Aiwe.
Smích ze zadržovacího pole je všechny přinutil otočit tam hlavy.
Rusál se smál na celé kolo, a kdyby se mohl pohnout, nejspíš by se smíchy skácel k zemi.
„Nevšímejte si ho,“ zašeptal Michael tak nahlas, aby to rusál nepřeslechl. Wraithova další slova přehlušilo zahýkání. Rusál se přes odpor pole svíjel smíchy a z očí mu tekly slzy. Zalapal po dechu a trochu se uklidnil.
„Nic nechápete. Jste úplně vedle,“ vyrážel ze sebe. „Nás nejde zničit ničím, co máte k dispozici, to byste museli najít Muamuu.“ Rusál zamrkal, aby z očí vyhnal zbytky slzí a lépe viděl. „I kdybyste ho našli, nic s ním nesvedete.“
„Co je Muama?“ zeptala se Maya a přistoupila blíž k rusálovi.
„Muamua,“ zašeptal rusál, „není co.“ Pokusil se zamlet v poli, aby se k Maye dostal blíž. „Muamua je kdo.“
„Muamua?“ vyprskl James. „To bude nějaký skřet.“
Wraithové kolem se rozesmáli. Rusál se na ně zamračil, a když zjistil, že se směje i Maya, rozzlobeně křikl: „Kleofáš není žádný skřet, je to náš velitel. Ten první, bez kterého bychom nebyli, a jediný, kdo může způsobit naši smrt!“
Wraithové se dál zubili a zdálo se, že rusála vůbec neposlouchají. Maya se otočila zpátky k zadržovacímu poli a vesele na rusála mrkla.
„No jasně,“ prohodila, jakoby řekl otřepaný vtip. Rusál zuřil. Ještě nikdy nikdo se neposmíval jejich Muamuovi
„Hloupé jídlo!“ prskl po nich. „Dokud žije, nemůže se nám nic stát. Museli byste zabít jeho, abyste mohli zlikvidovat nás, a to se vám nikdy nepovede.“
„Zabít Kleofáše?“ zeptal se najednou vážně Michael. „To by šlo. Děkujeme za radu,“ ušklíbl se na rusála a odešel. I ostatní se přestali bavit a zmizeli z laboratoře. U rusála zůstala jen hlídka.
Rusál strnul, ale pak se ušklíbl a začal se rozhlížet kolem sebe. Jeho víra v Kleofášovu nedotknutelnost zůstala nedotčená a začal přemýšlet nad možnostmi útěku. Cítil, že pole ho už dlouho neudrží. Prohlížel si místnost a odhadoval, kudy se z ní nejlépe dostane do hangáru (asi dveřmi ), pak mu padly oči na wraithského vojáka a potěšeně zamlaskal. Nezůstane bez svačinky. Znovu se zamlel. Slabé pípnutí naznačilo, že silové pole se vzdává. Už za pár chvil bude volný a na cestě ke Kleofášovi, aby byl svědkem jeho vítězství.
Wraith na stráži se otočil k ovládacímu pultu a dotkl se jeho povrchu. Zadržovací plošina blikla a rusál zachrčel, jak z něj silové pole vytlačilo vzduch. Najednou nemohl pohnout ani špičkou ucha. V duchu se proklínal za to, že ho dostihl zlozvyk podceňovat potravu. Kdyby tak okázale nedával najevo, že se může aspoň omezeně hýbat, stráž by si ničeho nevšimla.
Na blízkém rozlehlém rozcestí chodeb se zastavili Maya, James, Aiwe, Michael a Ace.
„Když najdeme toho Kleofáše, mělo by se povést ho taky zabít,“ pokyvoval hlavou Aiwe a mračil se. Jak Kleofáše vylákají samotného na opuštěné místo? A jak se dá zabít rusál, který je zároveň … moula?
„Muamua,“ opravila ho Maya. Ani si neuvědomil, že uvažuje tak nahlas.
„Přivedu ho,“ prohlásil sebevědomě James. Pohodil hlavou, když se na něj Maya zamračila.
„Půjdu s tebou,“ nabídl se Michael.
Ace stál stranou a sledoval, jak se čtveřice ujímá plánování a vedení akce. Rozhodl se nezasahovat, pokud to nebude nutné. Vzápětí ho požádali o pár desítek vojáků na zničení Kleofáše a všech ostatních rusálů. Po krátkém zaváhání, aby se rozhodl, kteří vojáci budou nejvhodnější, souhlasil.
„Kdy?“ zeptal se netrpělivě Aiwe. Nemohl se dočkat útoku, protože čekání a vymýšlení plánů už měl plné zuby.
„Zítra,“ zívla Maya. „Musím si to ještě nechat projít hlavou. Nejlepší nápady mám, když se na to vyspím.“
„Spaní,“ ohrnul Michael nos a Maya se už poněkolikáté oklepala pod jeho pohledem. James se jen zašklebil. Moc dobře věděl, že nejenom Michael, ale i on, Ace a Aiwe si rádi položí hlavu na polštář a zavřou oči. Některé lidské zlozvyky byly krajně návykové.
„Nevím. Prostě nevím!“ vybuchl Michael. Seděli s Aiwem uprostřed lesa na hromádce velkých kamenů obrostlých mechem a vymýšleli způsob, jak se zmocnit jednoho z rusálů, aby od něj mohli získat nějaké informace a případně i genetické vzorky.
Pokud něco takového vůbec mají, pomyslel si Aiwe. Sebral klacek a zaryl s ním do mechu mezi kameny.
„Místní flóra za to nemůže,“ ozval se mu za zády hlas.
Oba se s Michaelem vymrštili připraveni k boji, ale ruce jim klesly, když zjistili, že na druhé straně kamení stojí dva Wraithové.
James a Maya obešli balvany a zastavili se.
„Ztratili jste se?“ zeptala se Maya. Trochu se ošila pod Michaelovým upřeným pohledem.
Stačilo pár slov na obou stranách, aby se ujistili, že je zajímá stejná věc.
James a Maya vedeni opatrností nepřistáli před pár desítkami dní přímo u líhně, ale o kus dál, a nehrnuli se přímo k hlavnímu vchodu. Stačila jim chvíle, aby pochopili, že se wraithská základna proměnila v něco jiného a nebezpečného. Od té doby se drželi v přiměřené vzdálenosti a sledovali, co se děje.
„Jsou neuvěřitelní,“ potřásl hlavou Michael. Na jednu stranu ho rusálové děsili a na druhou fascinovali. Pohodlně se s Aiwem znovu usadili na kamenech.
„Tak bych to nenazval.“ James se zatvářil kysele a po krátké prohlídce míst vhodných k sezení zůstal stát. S rusály se potkal jako první na planetě s Thanatem, kde společně s Mayou zůstali dlouhé roky, než je tam našla Ana-al. Občas si na tu dobu vzpomněl s určitou nostalgií. Na té planetě je nezatěžovaly výmysly wraithské hierarchie a mohli si dělat, co se jim zlíbilo. Setkání s rusály bylo Jamesovo poslední dobrodružství předtím, než byli přinuceni vrátit se do Úlu.
Maya se posadila vedle Aiweho a přejela prstem po poničeném mechu, aby ho srovnala.
„Drží se pohromadě,“ uvažovala nahlas. „Pokud nehrozí velké nebezpečí, to se pak rozprchnou na všechny strany a je těžké někoho z nich najít.“
„Zbraně na ně nepůsobí. Aspoň ne ty, které jsme vyzkoušeli, když jsme objevili nějakého zatoulaného.“ James se raději nezmínil, že pokus byl jen jeden a skoro ukončil všechno jejich snažení, protože je rusál pronásledoval, dokud mu nezmizeli v blízkých skalách. Předtím na něj použili omračovače, které mu nijak výrazně neublížily. Dalších pokusů se raději vzdali, protože si při útěku všimli, že se jejich směrem vydala celá tlupa ušatých tanečníků. Naštěstí svůj hon brzy vzdala a vrátila se k bývalé líhni.
„Vylákat jednoho, sebrat ho Šipkou…,“ rozváděl Aiwe nápad, který už několikrát probírali s Michelem.
„Kam pak s ním? Naše loď nemá zadržovací plošinu a vaše, jestli se nepletu, taky ne,“ podíval se Michael tázavě na Jamese. Ten jen potřásl hlavou a Michael pokračoval: „Bez pořádného omezovacího pole je chytání rusála k ničemu. Museli bychom vybudovat základnu na druhé straně planety a přenést ho tam, ale pořád není jisté, jestli bychom ho udrželi.“
„Neudrželi,“ ujistila ho Maya. Už ji nebavilo omílat pořád dokola stejné neúčinné postupy. Téma – jak nechytit rusála – bylo vyčerpávající.
„Víte, co se dělá ve wraithském společenství s uprchlíky?“
Ace stál vedle hromady kamení a přísně si celou čtveřici prohlížel. Ze všech stran se k jejich pozici blížili wraithští vojáci.
Michael vyskočil, James se mračil a Maya zbledla, jen Aiwe, který se už zase rýpal klackem v mechu, s tím kouskem dřeva mrštil k jednomu z vojáků a odfrkl si. Nic neřekl, ale jeho otrávený výraz nenechal Ace na pochybách, co si myslí o jeho pokusu je vystrašit.
„Máte štěstí,“ pokračoval Ace tichým hlasem, „že to není váš případ. Co jste zjistili o našem novém nepříteli?“
Maya pokrčila rameny. Leknutí ji rychle přešlo a myšlenka, že by jim Ace s svou lodí mohl pomoci, se jí líbila.
„Chceme jednoho chytit, ale ještě jsme nepřišli na to, jak, když jsme tu byli jenom čtyři se špatně vybavenými loděmi. Osobní souboj je zbytečně nebezpečný,“ zkráceně informovala velitele. „Ve tvém plavidle jsou skvěle vybavené laboratoře,“ řekla schválně pomalu.
„Ano. To jsou,“ souhlasil Ace klidně.
Čtveřice se na sebe podívala a na tvářích se jim objevil úsměv.
Lesem se hnal Wraith. V plné rychlosti přeskakoval změť kořenů a nízké keříky a dovolil si jen krátké pohledy za svá záda, aby se ujistil, že ho rusál stále pronásleduje. Honičce předcházel dobře mířený výstřel z energetické zbraně a kratičký vítězný taneček, dokud se rusál nevzpamatoval. Pak už na nic nebyl čas a James uháněl lesem přímo k mýtině, kterou si předem vyhlédl. Přeběhl jí sotva polovinu, když zakopl, zůstal ležet a chytil se za nohu. Rusál potěšeně zamlaskal a zpomalil. Kořist mu už neuteče. Svist Šipky nad hlavou zaregistroval pozdě a nestačil uskočit, když ho zachytil sběrný paprsek.
James se zvedl ze země a zamával rukama, aby na sebe upoutal pozornost další stíhačky a co nejrychleji se dostal do lodi na orbitě.
Mezi posledními stromy se objevil Kleofáš a snažil se Wraitha chytit, než se dostane do bezpečí, ale Maya v další Šipce byla rychlejší. Sebrala Jamese Kleofášovi přímo před nosem.
„Rychle!“ vykřikl na něj Michael, sotva se dostal do hangáru se Šipkami. James se za ním rozběhl a skoro vrazil do rusála, který se právě rozhodl utéct hordě wraithských vojáků a docela se mu to dařilo. Setkání s Jamesem ho na okamžik zpomalilo, ale pak ho smetl z cesty jediným pohybem ruky a zmizel za nejbližší zatáčkou.
Rusál prchal nepřátelskou lodí a tiše si pro sebe vrčel, protože toto plavidlo bylo členěné jinak než to, kterým se dostali na planetu s další wraithskou líhní. Původně měl v plánu oběhnout krátký okruh kolem hangáru, dostat se do jedné z malých přepravních lodí a odletět zpátky na planetu, ale chodba, kterou se vydal, vedla do neznámých končin a nevypadalo to, že by se na některém rozcestí vracela zpátky k hangáru.
„Stůj!“ vykřikl malý mužík s brýlemi na nose a postavil se rusálovi do cesty. Rusál k němu mávl rukou, aby ho odhodil stranou, ale mužík uskočil sám, natáhl přitom nohu tak, že se zachytila rusálovi za kotník a ušatý tanečník pokračoval ve své cestě několika nekontrolovanými kotrmelci.
„Dobrá práce,“ kývl Ace na Radka a očima se dotkl blízkých dveří. Radek Zelenka na nic nečekal a zmizel za nimi. Hned na začátku svého pobytu na lodi pochopil, že plést se do cesty rozběhnutým Wraithům není dobrý nápad.
Než se rusál stačil zvednout, sedl si mu na záda jeden z vojáků a další se hnali z obou stran, aby mu pomohli. Rusál se zvedl, ale proti takové přesile se rozhodl nebojovat a zamával rukama nad hlavou.
„Tak dobře, přátelé!“ vykřikl. „Vzdávám se. A jsem vám plně k dispozici,“ lehce se uklonil směrem k Aceovi. „Když to bude i naopak,“ zakřenil se na závěr rusál.
Aiwe stál v chodbě a sledoval, jak si rusál vykračuje uprostřed celé jednotky vojáků a zářivě se usmívá.
„Pane,“ oslovil ho voják, který jako první na rusála skočil po jeho útěku. „Omlouvám se. Nebylo možné zaslat zprávu, že se přiblížila jiná loď.“
Aiwe v něm poznal vojáka, kterému se podařilo uprchnout ze zajetí rusálů a s nímž se setkali na orbitě této planety. Zatímco s Michaelem na planetě zkoumali možnosti, jak zničit rusály, zůstal v lodi a měl je informovat, kdyby nastala nová situace, třeba, kdyby přiletělo další wraithské plavidlo. O příletu Ace je neinformoval. Aiwe lehce pohnul hlavou. „Chápu. Z ničeho tě neobviňuji.“
Wraith couvl a pak zmizel v nitru plavidla. Aiwe se za ním díval a povzdechl si. Vojákovo chování bylo zvláštní. Dlouhý pobyt s rusály Wraitha zřejmě vyvedl z rovnováhy. Aiwe jen doufal, že se to nestane i jim a posádce Aceovy lodi.
„To je k ničemu,“ zavrčel James a sevřel ruku v pěst. Musel se hodně ovládat, aby s ní nebouchl do stolu a nerozbil přitom wraithskou podobu tabletu.
„Zkoumat neznámé může být frustrující,“ souhlasil Aiwe a dál upřeně zíral na nabíhající data. Nabíhala stále dokola, nic nového se z nich nedozvěděli, jen to, že rusálové jsou sice z atomů a molekul, ale to byla tak asi celá podobnost se kterýmkoli jiným tvorem, se kterým se setkali.
„Co je tohle?“ poklepala na jeden řádek prstem Maya. Dívala se Aiwemu přes rameno a snažila se přijít na nějaký jiný pohled, který by jim pomohl.
„Nic,“ zamračil se Aiwe.
Smích ze zadržovacího pole je všechny přinutil otočit tam hlavy.
Rusál se smál na celé kolo, a kdyby se mohl pohnout, nejspíš by se smíchy skácel k zemi.
„Nevšímejte si ho,“ zašeptal Michael tak nahlas, aby to rusál nepřeslechl. Wraithova další slova přehlušilo zahýkání. Rusál se přes odpor pole svíjel smíchy a z očí mu tekly slzy. Zalapal po dechu a trochu se uklidnil.
„Nic nechápete. Jste úplně vedle,“ vyrážel ze sebe. „Nás nejde zničit ničím, co máte k dispozici, to byste museli najít Muamuu.“ Rusál zamrkal, aby z očí vyhnal zbytky slzí a lépe viděl. „I kdybyste ho našli, nic s ním nesvedete.“
„Co je Muama?“ zeptala se Maya a přistoupila blíž k rusálovi.
„Muamua,“ zašeptal rusál, „není co.“ Pokusil se zamlet v poli, aby se k Maye dostal blíž. „Muamua je kdo.“
„Muamua?“ vyprskl James. „To bude nějaký skřet.“
Wraithové kolem se rozesmáli. Rusál se na ně zamračil, a když zjistil, že se směje i Maya, rozzlobeně křikl: „Kleofáš není žádný skřet, je to náš velitel. Ten první, bez kterého bychom nebyli, a jediný, kdo může způsobit naši smrt!“
Wraithové se dál zubili a zdálo se, že rusála vůbec neposlouchají. Maya se otočila zpátky k zadržovacímu poli a vesele na rusála mrkla.
„No jasně,“ prohodila, jakoby řekl otřepaný vtip. Rusál zuřil. Ještě nikdy nikdo se neposmíval jejich Muamuovi
„Hloupé jídlo!“ prskl po nich. „Dokud žije, nemůže se nám nic stát. Museli byste zabít jeho, abyste mohli zlikvidovat nás, a to se vám nikdy nepovede.“
„Zabít Kleofáše?“ zeptal se najednou vážně Michael. „To by šlo. Děkujeme za radu,“ ušklíbl se na rusála a odešel. I ostatní se přestali bavit a zmizeli z laboratoře. U rusála zůstala jen hlídka.
Rusál strnul, ale pak se ušklíbl a začal se rozhlížet kolem sebe. Jeho víra v Kleofášovu nedotknutelnost zůstala nedotčená a začal přemýšlet nad možnostmi útěku. Cítil, že pole ho už dlouho neudrží. Prohlížel si místnost a odhadoval, kudy se z ní nejlépe dostane do hangáru (asi dveřmi ), pak mu padly oči na wraithského vojáka a potěšeně zamlaskal. Nezůstane bez svačinky. Znovu se zamlel. Slabé pípnutí naznačilo, že silové pole se vzdává. Už za pár chvil bude volný a na cestě ke Kleofášovi, aby byl svědkem jeho vítězství.
Wraith na stráži se otočil k ovládacímu pultu a dotkl se jeho povrchu. Zadržovací plošina blikla a rusál zachrčel, jak z něj silové pole vytlačilo vzduch. Najednou nemohl pohnout ani špičkou ucha. V duchu se proklínal za to, že ho dostihl zlozvyk podceňovat potravu. Kdyby tak okázale nedával najevo, že se může aspoň omezeně hýbat, stráž by si ničeho nevšimla.
Na blízkém rozlehlém rozcestí chodeb se zastavili Maya, James, Aiwe, Michael a Ace.
„Když najdeme toho Kleofáše, mělo by se povést ho taky zabít,“ pokyvoval hlavou Aiwe a mračil se. Jak Kleofáše vylákají samotného na opuštěné místo? A jak se dá zabít rusál, který je zároveň … moula?
„Muamua,“ opravila ho Maya. Ani si neuvědomil, že uvažuje tak nahlas.
„Přivedu ho,“ prohlásil sebevědomě James. Pohodil hlavou, když se na něj Maya zamračila.
„Půjdu s tebou,“ nabídl se Michael.
Ace stál stranou a sledoval, jak se čtveřice ujímá plánování a vedení akce. Rozhodl se nezasahovat, pokud to nebude nutné. Vzápětí ho požádali o pár desítek vojáků na zničení Kleofáše a všech ostatních rusálů. Po krátkém zaváhání, aby se rozhodl, kteří vojáci budou nejvhodnější, souhlasil.
„Kdy?“ zeptal se netrpělivě Aiwe. Nemohl se dočkat útoku, protože čekání a vymýšlení plánů už měl plné zuby.
„Zítra,“ zívla Maya. „Musím si to ještě nechat projít hlavou. Nejlepší nápady mám, když se na to vyspím.“
„Spaní,“ ohrnul Michael nos a Maya se už poněkolikáté oklepala pod jeho pohledem. James se jen zašklebil. Moc dobře věděl, že nejenom Michael, ale i on, Ace a Aiwe si rádi položí hlavu na polštář a zavřou oči. Některé lidské zlozvyky byly krajně návykové.