Velikonoce v galaxii Pegasus
Galaxie Pegasus
Lantea, Atlantis, 11.4.2019Ve městě, postaveném nejmocnější rasou v galaxii, žije pozemská expedice. Ta zkoumá tajemství města Atlantis patřící kdysi Antikům. Plukovník John Sheppard spolu s doktorem Rodney McKayem opětovně dostali úkol od velitelky základny Elizabeth Weirové. Tentokrát museli pro děti pocházející z jiné planety uspořádat tradiční velikonoční hody.
Od té doby, co oběma dala Elizabeth „těžký“ úkol, chodil John z jedné strany města na druhou a přemýšlel, co si pro děti přichystat, jelikož ho vůbec nic nenapadalo. Stejně na tom byl i Rodney, když se střetli na chodbě. Ten navíc Velikonoce neměl rád.
„Napadlo tě něco?“ optal se John.
„Mám prázdno. Kéž by tu byla má sestra. S dětmi to umí.“ Jen co to dopověděl, Johna něco napadlo.
„Víš, že jsi génius?“ Po těchto slovech se vydal k nejbližšímu transportéru, který ho dostane do věže, ve které se nachází Hvězdná brána. Zařízení, které dokáže přesunou lidi na jiné planety a komunikovat na velké vzdálenosti.
„Vždyť to říkám pořád!“ hlasitě na to řekl Rodney, než John zmizel z dohledu. Pak pokrčil rameny a pomalým krokem vyrazil za ním.
Když John vyběhl poschodí, zastavil se u Amelii Banksové, která zrovna měla službu v operačním.
„Můžete mi zadat Zemi? Je to urgentní.“
„Hned to bude.“ Jen co zadala na ovládacím panelu adresu Země, brána se aktivovala.
„Velitelství brány, tady Atlantida.“
„Atlantido, tady Velitelství brány. Co pro vás můžeme udělat?“
„Potřebuji mluvit s Jean Millerovou, je to důležité.“
Mléčná dráha
ZeměJean Millerová, sestra doktora McKaye se nacházela ve svém domě, kde spolu s manželem a dcerkou zdobili velikonoční vajíčka. Telefon byl ve vedlejší místnosti na stole, když začal vyzvánět. Otřela si ruce a šla se podívat, kdo volá. Cestou vrčela, že si někdo umí vybrat chvíli.
„Prosím,“ ohlásila se.
„Jean Millerová? Tady seržant Walter Harriman. Mám pro vás důležitou zprávu.“
„Je něco s bratrem?“ vyděsila se.
„Ten je, pokud vím, v pořádku. Ale plukovník Sheppard by rád s vámi mluvil. Je možné, abyste se dostavila na velitelství?“ Moc se jí nechtělo, tak zkusila výmluvu: „Nemám k dispozici auto, tím pádem nevím, jak se dostat na velitelství.“
„Když půjdete někam, kde budete sama, přeneseme vás. Hammond se nachází na oběžné dráze.“
„Sakra,“ tiše řekla z dostatečné vzdálenosti od mobilu, aby ji Walter neslyšel.
„Dobře. Dávám vám na to pouze půl hodiny,“ oznámila Jean rázně.
„Do minuty se připravte.“ A bylo ticho, hovor byl ukončen. Než byla Jeannie přenesena, rychle pronesla ke zbytku rodiny, že za chvilku bude zpátky. Hned poté se objevil transportní paprsek, který ji přepravil na velitelství.
Galaxie Pegasus
Lantea, AtlantisJakmile John zahlédl na obrazovce Jeannie, hned by pokládal jednu otázku za druhou. V tom mu ale zabránil Rodney, když se objevil vedle něho.
„Co jsi zas provedl?“ zeptala se rovnou, aniž by věděla, jaký je pravý důvod jejich spojení.
„Já? Nic,“ bránil se Rodney. Ten ledový pohled by dokázal zmrazit i slunce.
„Tak co potřebujete vědět?“ ptala se netrpělivě.
„Máme připravit Velikonoce pro Athosianské děti. A my vůbec nevíme, co pro ně máme připravit,“ odpověděl John.
„Aha. Dejte mi chvilku, hned vám pošlu celý seznam.“ John s Rodneym sledovali Jeannie, jak sedla k počítači a začala jim tam psát návody, jak udělat veselé Velikonoce. Tedy hlavně pro děti, pro dospělé to bude něco jiného. Po několika minutách čekání jim byl přeposlán návod pro tvorbu zábavy. Oba slušně poděkovali a rychle přiběhli k počítači přečíst vše, co jim napsala. Jen co soubor otevřeli, hned jim spadla brada.
„Tak to teda ne,“ řekl na to John.
„A máš to. Tak to dopadá, když napíšeš mé sestře.“
„My tu máme nějaký kostým?“
„Už od minulého roku.“
„Jo, už vím. Tenkrát ho měl na sobě Ronon,“ řekl John a hned už věděl, kdo si opětovně vezme na sebe oblek velikonočního zajíčka. Aby dále neztrácely čas, vytiskli si celou zprávu a namířili si to do jídelny, kde si o tom při jídle budou moci popovídat.
Hyperprostor, Odyssey, 12.4.Na Atlantidě nebyli jediní, kteří se připravovali na Velikonoce. I na pozemské lodi letící hyperprostorem probíhaly přípravy. V brzkých ranních hodinách pánové vstali z postelí a vyrazili do zbrojnice, kde měli sraz. Jakmile byli všichni přítomni, velitel lodi plukovník Emerson spolu s prvním důstojníkem majorem Marksem rozdali všem pomlázky. Jen co byly rozdány, plukovník zavelel: „Je čas na lov.“ Netrvalo ani chvíli a všichni se rozeběhli k místům, kde setrvávaly dámy. Plukovník s majorem měli pouze jediný úkol, a to navštívit poručíka Evansovou.
Když dorazili ke kajutě poručíka Evansové, plukovník Emerson použil své velitelské heslo k otevření dveří. Jen co se otevřely, s pomlázkami v rukou vyrazili dovnitř. Jenže Evansová byla jako každý rok řádně připravená. V rukou držela kýbl, ve kterém měla připravenou ledovou vodu s menším překvapením ve vodě. A i když oba byli její velící důstojníci, nebála se kýbl použít. Jen co po nich vylila vodu, položila kýbl na zem a oběma podala ručníky, které měla přehozené přes židli.
„Hodky, hodky, doprovodky, dejte alespoň litr vodky. Nedáte-li nedáte, použijem karate.“ Poručík se pomlázce nevyhnula, ale za pěknou říkanku otevřela skříň a místo litru vodky, vytáhla červené víno se slovy: „Ale až po službě.“ Plukovník s majorem stoupli k poručíkovi a oba jí dali z každé strany pusu na tvář.
Lantea, AtlantisMezitím co se na Odyssey posádka bavila, Rodney s megafonem v rukou přišel do jídelny, kde čekaly nedočkavé Athosianské děti.
„Milé děti, je nám ctí pro vás připravit soutěže a zasvětit vás do našich kulturních tradic. Jednotlivá stanoviště jsou označena, můžete začít za tři, dva, jedna, teď,“ jen co dopověděl, děti se rozeběhly za Teylou, která je vedla k jednotlivým stanovištím. První stanoviště se nacházelo v botanické místnosti, kde děti měly za úkol nasbírat do košíků co nejvíce nazdobených vajíček. Po uplynuté době trvající deset minut skončila soutěž na prvním stanovišti. Po spočítání vajíček dostaly děti na prvních třech místech balíčky, ve kterých se nacházely čokoládky.
Po vyhlášení se opět všichni vydali k dalšímu stanovišti, kde tentokrát na ně čekal doktor Beckett, který si děti pozval k velkému stolu, na kterém ležely papíry s pastelkami.
„Vaším úkolem je nakreslit cokoliv, co si představíte pod slovem Velikonoce. Časový limit je celá hodina. Můžete se pustit do kreslení.“
Hyperprostor, OdysseyOproti Atlantidě, která byla zevnitř stále v suchu, po Odyssey se chodilo téměř po vodě. Dámy každoročně měly přichystané kýble s ledovou vodou, kterou se nebály ve všech případech na pány použít. Tentokrát si páni poradili i se zamčenými dveřmi, jelikož na palubě s sebou měli programátora, který jednoduchým příkazem na počítači dokázal otevřít veškeré zamčené dveře. Plukovník Emerson s majorem Marksem svůj úkol splnili poměrně rychle, a aby se veselky mohli zúčastnit i ostatní členové posádky, kteří zrovna sloužili na můstku, tak je šli vystřídat. S ručníky na ramenou si sedli ke konzolám a převzali tak loď do svých šikovných rukou.
„Co jsi do té vody dala?“ optal se Marks, když pocítil divný zápach. Evansová se nenápadně zasmála a pak zavrtěla hlavou, že o ničem neví.
Lantea, AtlantisDětem šly veškeré soutěže snáz, než by si kdo myslel. Právě teď se všichni nacházeli v tělocvičně, kde jim Elizabeth přednášela jednotlivé velikonoční říkanky, které znala ze Země. Po poslední říkance ji odměnili zasloužilým potleskem. Elizabeth za potlesk poděkovala a už jen mohla čekat, co si John s Rodneym na závěr připravili. Původně zaslechla něco o tom, že by se měl objevit Ronon ze Satedy v převleku velikonočního zajíčka, jenže Ronon stál hned vedle Teyly. Když se otevřely dveře do tělocvičny, jako první vešel dovnitř Rodney následovaný Johnem. Oba se nejprve tvářili, jako by někdo umřel. Jenže jakmile se ve dveřích objevil wraithský přítel Todd, všichni vyprskli smíchy, jelikož by ho nikdo z přítomných nečekal převlečeného v kostýmu velikonočního zajíčka, který mu byl navíc o pár čísel malý. Děti se nesmírně bavily, i přesto, že mají z Wraithů od dětství strach. Zjistily, že tento Wraith je jiný než ostatní. Tenhle si z nich neudělá hlavní chod. Jenže to nebyl konec, doktor Radek Zelenka, český vědec na Atlantidě, měl také eso v rukávu. Věděl, že se závěr bude konat v tělocvičně, a tak ji krapet upravil, než soutěže započaly. Z kapsy vytáhl ovladač a zmáčkl červené tlačítko. Všichni se předtím divili, proč má s sebou deštník, teď už to zjistili. Jako jediný totiž nebyl mokrý, když ze stropu začala stříkat voda. Atlantida už tak nebyla jediná, která nebyla zevnitř zaplavena.
„Krásné Velikonoce,“ popřál vesele Radek a s deštníkem nad hlavou v klidu opustil místnost, ve které děti zůstaly a užívaly si zbytek Velikonoc.